155 ICm 3476/2014
Jednací číslo: 155 ICm 3476/2014-52 (KSPL 54INS 270/2014)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní Mgr. Miroslavou Jarošovu v právní věci žalobce DS Real & Partner Company s.r.o., se sídlem v Ostravě, Moravské Ostravě, Senovážná 1529/4, IČ 27791718, zastoupeného Mgr. Kateřinou Koldasovou, advokátkou v Ostravě, Na Hradbách 1440/16, proti žalovaným 1. JUDr. Filipu Pundovi, se sídlem v Jindřichově Hradci, Klášterská 126/II, insolvenčnímu správci druhé žalované, a 2. Vladislavě anonymizovano , anonymizovano , bytem Plichtice 33E, Kolinec, zastoupené JUDr. Martinem Houtem, obecným zmocněncem, Horní Planá, Sídliště Míru 303, o určení pravosti popřené pohledávky

takto:

I. Zamítá se žaloba na určení pravosti žalobcovy pohledávky číslo P-13-5, přihlášené do insolvenčního řízení vedeného zdejším soudem pod sp.zn. KSPL 54 INS 270/2014 ve věci druhé žalované.

II. Žalobce a žalovaní číslo 1 a 2 nemají vůči sobě právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Žalobce se domáhal určení pravosti své pohledávky č. P-13-5 na úhradu smluvní pokuty ve výši Kč 50.000,-podle smlouvy o zřízení zástavního práva č. 1-8/03/2012/B. Tuto pohledávku přihlásil do insolvenčního řízení vedeného zdejším soudem pod sp.zn. KSPL 54 INS 270/2014 ve věci druhé žalované. Kromě této pohledávky přihlásil několik pohledávek ze smlouvy o úvěru č. 1-8/03/2012/A, které byly zajištěny zástavním právem podle smlouvy o zřízení zástavního práva č. 1-8/03/2012/B. První žalovaný při přezkumném jednání popřel žalobcovy pohledávky ze smlouvy o úvěru s tím, že tato smlouva neobsahovala náležitosti uvedené v příloze č. 3 zákona o spotřebitelském úvěru, byla tedy úročena pouze diskontní sazbou ČNB a žádné další platby nebyly platně sjednány. Žalobce tyto důvody popření uznal KSPL 54INS 270/2014 a ostatní dílčí pohledávky číslo P-13-1 až P-13-4 vzal v popřené výši zpět. Měl však za to, že pohledávka číslo P-13-5 na úhradu smluvní pokuty ze zástavní smlouvy byla po právu, neboť nepocházela ze smlouvy o úvěru, a důvody popření ostatních dílčích pohledávek se na ní nevztahovaly.

První žalovaný namítl, že smlouva o úvěru neobsahovala náležitosti podle zákona o spotřebitelském úvěru, byla tedy úročena pouze diskontní sazbou ČNB a žádné další platby nebyly platně sjednány. Zástavní smlouva jako smlouva akcesorická sdílela osud smlouvy o úvěru, a proto ani smluvní pokuta dohodnutá v zástavní smlouvě nemohla být platně sjednána. Kromě toho byla tato pokuta sjednána v nepřiměřené výši Kč 50.000,-ve vztahu k jistině v celkové výši Kč 100.000,-, neplnila tak ani funkci uhrazovací, ani funkci zajišťovací, a stala se v rozporu s dobrými mravy samostatným zdrojem příjmů.

Druhá žalovaná se v převážné části svého vyjádření k žalobě zabývala ostatními pohledávkami přihlášenými žalobcem do insolvenčního řízení. Smlouvu o úvěru i zástavní smlouvu považovala za neplatné, protože žalovaný při jejich uzavírání porušoval svoje zákonné povinnosti, když si neověřil její výdělkové možnosti a spokojil se pouze s čestným prohlášením, na němž druhá žalovaná uvedla smyšlené příjmy ve výši Kč 33.000,-měsíčně. Za absolutně neplatnou považovala i smluvní pokutu sjednanou v zástavní smlouvě, neboť jí celá problematika ohledně pojištění a vinkulace pojistného nebyla dostatečně vysvětlena. Pojištění bylo dohodnuto na příliš vysokou částku a vinkulace pojistného byla v rozporu se zákonem a dobrými mravy. Také výše smluvní pokuty byla nepřiměřená s ohledem na to, že odpovídala polovině poskytnuté jistiny úvěru.

Žalobce ke stanoviskům žalovaných namítl, že první žalovaný nepřípustně rozšířil popěrné důvody a uplatnil v tomto řízení neoprávněně novoty. Šlo o popření pravosti nevykonatelné pohledávky a soud byl vázán rozsahem popěrných úkonů uplatněných do skončení přezkumného jednání. Druhá žalovaná si podle žalobce protiřečila, pokud současně namítala nedostatek náležitostí ve smlouvě o úvěru, v jejímž důsledku byl úvěr úročen pouze diskontní sazbou, a současně namítala také absolutní neplatnost této smlouvy. I druhá žalovaná nepřípustným způsobem rozšířila popěrné důvody.

Soud se souhlasem účastníků věc projednal podle ust. § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání.

Z přihlášky bylo zjištěno, že žalobce přihlásil celkem šest dílčích pohledávek, přičemž dílčí pohledávky č. 1 až 4 vznikly ze smlouvy o úvěru, dílčí pohledávka č. 5 ze smlouvy o zřízení zástavního práva a jako dílčí pohledávka č. 6 byly přihlášeny náklady exekučního řízení.

Při přezkumném jednání dne 3.9.2014 popřel první žalovaný zcela pravost žalobcových pohledávek č. 2, 3, 4 a 5 a částečně dílčích pohledávek č. 1 a 6, v důvodech popření odkázal na přezkumné listy. Druhá žalovaná popřela žalobcovy pohledávky ve stejném rozsahu jako první žalovaný a rovněž odkázala na přezkumné listy. Krom toho alternativně namítla absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru i neplatnost navazujících smluv.

Ve vyrozumění o popření nevykonatelné pohledávky první žalovaný sdělil žalobci, že popřel všechny jeho dílčí pohledávky kvůli tomu, že smlouva o spotřebitelském úvěru neobsahovala náležitosti uvedené v příloze č. 3 zák. č. 145/2010 Sb., byla tedy úročena pouze KSPL 54INS 270/2014 diskontní sazbou ČNB a žádné další platby nebyly platně sjednány. Druhá žalovaná popřela pohledávky ze stejného důvodu, navíc z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy.

Žalobce vzal dne 26.9.2013 zpět zcela dílčí pohledávky 2, 3 a 4 a zčásti dílčí pohledávky číslo 1 a 6. Zdejší soud usnesením ze dne 3.12.2014 vzal částečné zpětvzetí přihlášky na vědomí.

Ze smlouvy o úvěru č. 1-8/03/2012/A ze dne 8.3.2012 bylo zjištěno, že se žalobce zavázal poskytnout druhé žalované úvěr ve výši Kč 100.000,-a tuto částku jí měl vyplatit zčásti v hotovosti, zčásti na účet exekutora JUDr. Vrány a zčásti vkladem na bankovní účet. Ve smlouvě byla sjednána roční úroková sazba 31,58%. Žalovaná se zavázala dluh splatit v 60 pravidelných měsíčních splátkách po Kč 3.333,-. Úrok při řádném a včasném splácení činil Kč 54,32 denně. Smlouva v článku IV. odkazovala na zajištění zástavním právem k nemovitostem.

Podle smlouvy o zřízení zástavního práva č. 1-8/03/2012/B ze dne 8.3.2012 se žalobce s druhou žalovanou dohodli k zajištění veškerých žalobcových nároků ze smlouvy o úvěru na zřízení zástavního práva k nemovitostem specifikovaným ve smlouvě. Podle článku V. této smlouvy byla druhá žalovaná povinna zástavu pojistit na částku Kč 1.000.000,-a pojistku vinkulovat v žalobcův prospěch. Sjednanou pojistnou smlouvu měla žalobci předložit ve lhůtě sedmi dnů od podpisu zástavní smlouvy. V případě porušení těchto povinností byla povinna žalobci uhradit smluvní pokutu Kč 50.000,-a vedle ní i případnou škodu. Podle připojené doložky katastrálního úřadu byl vklad zástavního práva povolen s právními účinky vkladu dne 9.3.2012.

Exekutorským zápisem sp.zn. 143 EZ 00048/12 druhá žalovaná svolila k přímé vykonatelnosti žalobcových pohledávek.

Po zhodnocení provedených důkazů a obsahu procesních úkonů soud shledal, že na straně obou žalovaných nešlo o nepřípustné rozšíření popěrných důvodů, jak tvrdil žalobce. Jednalo se o popření nevykonatelné pohledávky a insolvenční zákon pro tento případ v žádném ze svých ustanovení nezapovídá možnost rozšíření nebo doplnění popěrných důvodů (viz ust. § 198, § 192, § 410 insolvenčního zákona). Popěrnými důvody je insolvenční správce vázán jen při popření vykonatelné pohledávky podle ust. § 199 insolvenčního zákona, při popření nevykonatelné pohledávky může důvody doplňovat nebo měnit po dobu, po kterou tomu v incidenčním sporu nebrání účinky případné koncentrace řízení (NS ČR 29Cdo 716/2012).

Smlouva o úvěru byla žalobcem a druhou žalovanou uzavřena platně, obsahovala veškeré podstatné náležitosti podle ust. § 497 obch. zák. Protože v ní nebyly obsaženy povinné informace podle přílohy č. 3 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru (druh spotřebitelského úvěru, roční procentní sazba nákladů a další), bylo podle ust. § 8 téhož předpisu nutno považovat spotřebitelský úvěr od počátku za úročený ve výši diskontní sazby ČNB a ujednání o jiných platbách na spotřebitelský úvěr za neplatná. Absence těchto náležitostí podle přílohy č. 3 však neměla důsledky pro platnost celé smlouvy o úvěru.

Také zástavní smlouva byla uzavřena platně ve smyslu ust. § 152 a násl. obč. zák. Smlouva byla uzavřena písemně a byla v ní specifikována zajištěná pohledávka i předmět zástavy (ust. § 156 obč. zák.). Zástavní právo bylo vloženo do katastru nemovitostí, a platně vzniklo. Platnost zástavní smlouvy by neohrozila ani případná neplatnost smlouvy o úvěru, KSPL 54INS 270/2014 neboť důsledkem neplatnosti smlouvy o úvěru by byla pouze ta okolnost, že by zástavní právo nevzniklo.

V zástavní smlouvě byla v souladu s ust. § 544 obč. zák. obsažena dohoda o smluvní pokutě, v níž byla specifikována zajišťovaná povinnost i výše pokuty. Soud se zabýval platností této dohody a shledal, že se na ni důsledky podle ust. § 8 zákona o spotřebitelském úvěru nevztahovaly. To je zřejmé nejen z citovaného ust. § 8 zákona o spotřebitelském úvěru, ale i z ostatních částí tohoto předpisu. Jak je z jazykového i logického výkladu tohoto předpisu patrné, vztahuje se tento zákon pouze na smlouvy o spotřebitelském úvěru, nikoli na smluvní vztahy navazující. Byť je zástavní smlouva smlouvou akcesorickou ke smlouvě o spotřebitelském úvěru, jedná se o samostatný smluvní vztah upravený (dříve) v ust. § 152 a násl. obč. zák. Ani občanský zákoník v ust. § 152 a násl. ani v ust. § 544 a násl., ani zákon o spotřebitelském úvěru nestanovil neplatnost dohody o smluvní pokutě v zástavní smlouvě pro nedostatky smlouvy o spotřebitelském úvěru.

Soud ve shodě s žalovanými dospěl k závěru, že dohodnutá smluvní pokuta ve výši odpovídající 50% jistiny je neplatná pro rozpor s dobrými mravy z důvodů její nepřiměřené výše. Jakkoli není povinnost pojistit předmět zástavy povinností bezvýznamnou, výše smluvní pokuty odpovídající polovině jistiny významu neodpovídá této povinnosti, a smluvní pokuta pak v důsledku toho neplnila funkci zajišťovací, nýbrž se stala samostatným zdrojem příjmů.

S ohledem na závěr o neplatnosti smluvní pokuty pro nepřiměřenou výši se soud dál nezabýval ostatními námitkami druhé žalované. Pro úplnost však podotýká k jejímu tvrzení o porušení žalobcových povinností při ověřování její majetkové situace, že pokud druhá žalovaná předložila žalobci čestné prohlášení, v němž uvedla smyšlenou výši příjmů, pak tím sama porušila zákon.

Protože soud hodnotil dohodu o smluvní pokutě jako neplatnou pro rozpor s dobrými mravy z důvodu její nepřiměřené výše, zamítl žalobu na určení pravosti této žalobcovy pohledávky.

O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobce byl ve věci plně neúspěšný, a proto by byl povinen nahradit žalovaným jejich náklady. Na straně žalovaných však náklady řízení nevznikly.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím soudu podepsaného.

Krajský soud v Plzni dne 19.08.2015

Mgr. Miroslava Jarošová, v.r. Za správnost vyhotovení: samosoudce Hana Hrdličková