155 ICm 3388/2013
Číslo jednací: 155 ICm 3388/2013-82 (KSPL 54 INS 16785/2012)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní Mgr. Ivanou Žánovou ve věci žalobce: Hana Míšková, r. č. 645930/0925, bytem Dolany 125, Klatovy, zast. JUDr. Juditou Jakubčíkovou, advokátkou se sídlem v Klatovech, Krameriova 139, proti žalovanému: Československá obchodní banka, a.s., IČ: 00001350, se sídlem v Praze 5, Radlická 333/150, zast. JUDr. Martinem Bjalončikem, advokátem se sídlem v Praze 1, Štěpánská 49/633, v řízení o žalobě, že žalovaný nemá za žalobkyní žádnou pohledávku,

takto :

I. Žaloba o určení, že žalovaný nemá v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. KSPL 54 INS 16785/2012 za Hanou Míškovou žádnou pohledávku, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna uhradit žalovanému na účet jeho zástupce ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku náklady řízení ve výši 14.590,--Kč.

Odůvodnění :

Žalobkyně se svou žalobou proti Československé obchodní bance, a.s. a Českomoravské záruční a rozvojové bance, a.s. ze dne 08. 10. 2013 domáhala vydání rozsudku, kterým by soud určil, že pohledávky obou žalovaných za žalobkyní coby dlužnicí neexistují. Žalovaný-Československá obchodní banka a.s., přihlásil do insolvenčního řízení žalobkyně pohledávku ve výši 1.212.887,31 Kč a označil ji jako vykonatelnou. Vykonatelnost byla doložena směnečným platebním rozkazem vydaným Městským soudem v Praze pod č. j. 50 Cm 245/2011-16 ze dne 12. 09. 2011. Žalobkyně pohledávku popřela, neboť se jednak jednalo o dluh z podnikatelské činnosti bývalého manžela dlužnice Lumíra Míška, se kterou žalobkyně nemá a neměla nic společného, neboť se na podnikání manžela nijak nepodílela. Dále směnečný platební rozkaz nebyl dlužnici nikdy doručen. Nemohl tedy v žádném případě nabýt právní moci. Kdyby tento platební rozkaz byl doručen řádně žalobkyni coby dlužnici, jistě by se byla bránila. Zmíněný platební rozkaz ani nemohl dojít na adresu žalobkyně, neboť byl vydán v době asi 8 měsíců po rozvodu manželství žalobkyně a jejího bývalého manžela, kdy již bývalí manželé nebydleli delší dobu spolu, ale navíc žalobkyně již delší dobu nebydlela ani v Dolanech č. p. 125, kam byl zmíněný platební rozkaz adresován. Dlužnice dále uzavřela s manželem dohodu o vypořádání společného jmění manželů, a z této dohody vyplývá, že bývalý manžel žalobkyně má povinnost uhradit veškeré dluhy, které vznikly za trvání manželství, a žalobkyně nemá žádné dluhy. Žalobkyně je přesvědčena, že i když žalovaný přihlásil svoji pohledávku v insolvenčním řízení vůči žalobkyni, tato jeho pohledávka není ve vztahu k žalobkyni vykonatelná.

Dne 15. 10. 2013 vydal zdejší soud usnesení, kterým žalobu žalobkyně Hany Míškové o popření pohledávky ve výši 1.436.079,56 Kč ze dne 09. 10. 2013 proti Českomoravské záruční a rozvojové bance, a.s. vyloučil k samostatnému projednávání.

Žalovaný navrhoval žalobu v plném rozsahu zamítnout. Uvedl, že dne 12. 09. 2011 vydal Městský soud v Praze směnečný platební rozkaz, č. j. 50 Cm 245/2011-16, kterým byla oběma žalovaným-Haně Míškové a Lumíru Míškovi-uložena solidární povinnost spočívající v zaplacení směnečného peníze v částce 1.079.120,--Kč spolu se 6% úrokem p. a. od 12. 06. 2011 do zaplacení, odměny ze směnečného peníze ve výši 3.597,--Kč a nákladů nalézacího řízení ve výši 43.310,--Kč. Směnečný platební rozkaz byl vydán na návrh žalovaného coby věřitele, na základě skutečnosti, že výše označení dlužníci nevyplatili řádně a včas směnku vystavenou Lumírem Míškem, přičemž směnka byla avalovaná žalobkyní. Označené rozhodnutí nabylo právní moci a je vykonatelné. Doručování soudních rozhodnutí zajišťuje příslušný soud. Pokud na rozhodnutí je vyznačena doložka právní moci, pak lze předpokládat, že rozhodnutí bylo řádně doručeno.

Podle § 7 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona, dále také jen IZ ) nestanoví-li tento zákon jinak nebo není -li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení o.s.ř., týkají-li se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních.

Podle § 410 odst. 3 IZ jde-li o vykonatelnou pohledávku přiznanou rozhodnutím příslušného orgánu, může dlužník jako důvod popření její pravosti nebo výše uplatnit jen skutečnosti, které jsou důvodem pro zastavení výkonu rozhodnutí nebo exekuce proto, že pohledávka zanikla nebo je promlčená.

V dané věci bylo zjištěno a je nesporné, že Krajský soud v Plzni zahájil dne 12. 07. 2012 vyhláškou insolvenční řízení ve věci dlužnice Hany Míškové a dále svým usnesením ze dne 03. 09. 2013 schválil žalobkyni oddlužení plněním splátkového kalendáře.

Z přihlášky pohledávky žalovaného do insolvenčního řízení soud zjistil, že tento věřitel přihlásil pohledávku v celkové výši 1.212.887,31 Kč. Jako důvod vzniku pohledávky uvedl směnečný peníz dle Směnečného platebního rozkazu č. j. 50 Cm 245/2011-16 ze dne 12. 09. 2011. Pohledávka byla přihlášena jako vykonatelná. Ze spisu Městského soudu v Praze sp. zn. 50 Cm 245/2011 bylo zjištěno, že Československá obchodní banka a.s. podala proti Lumíru Míškovi a Haně Míškové dne 02. 08. 2011 návrh na vydání směnečného platebního rozkazu na částku 1.079.120,--Kč s příslušenstvím. K návrhu byla přiložena směnka na řad č. 2205/0104/06, vystavená v Dolanech dne 20. 06. 2011 na částku 1.079.120,--Kč. Směnku vystavil Lumír Míšek a jako aval za výstavce je na směnce uvedena a podepsána Hana Míšková. Československá obchodní banka, a.s., uvedla v návrhu adresu žalovaných-Dolany 156, Klatovy. Příslušný soud učinil ohledně Lumíra Míška, coby podnikatele, výpis ze živnostenského rejstříku a u Hany Míškové výpis z centrální evidence obyvatel. U obou jmenovaných byla zjištěna adresa (u Lumíra Míška i místo podnikání) Dolany 125. Dne 12. 09. 2011 vydal uvedený soud směnečný platební rozkaz č. j. 50 Cm 245/2011-16, kterým uložil oběma žalovaným zaplatit žalobci společně a nerozdílně směnečný peníz ve výši 1.079.120,--Kč s 6 % úrokem od 21. 06. 2011 do zaplacení, dále směnečnou odměnu ve výši 3.597,--Kč a náklady řízení ve výši 43.310,--Kč. Směnečný platební rozkaz nabyl právní moci ohledně nákladů řízení dne 31. 01. 2012, v ostatním dne 06. 12. 2011. Soud doručoval směnečný platební rozkaz jednak na adresu uvedenou žalobcem (Dolany 156) a jednak na adresu žalovaných v CEO a v živnostenském rejstříku (u Lumíra Míška). Z adresy Dolany 156 se zásilky vrátily zpět jako nedoručené s odkazem, že se adresáti odstěhovali. Adresa Dolany 125 je adresou OÚ-ohlašovny. Ani zde si adresáti zásilku nevyzvedli. Soud postupoval tak, že požádal opětovně poštu Klatovy, aby řádně doručila oběma adresátům zásilky na adresu Dolany 125, a to zejména tak, aby v uvedeném místě zanechala písemnou výzvu o uložení zásilky. Protože adresáti nebyli při doručování písemností soudu zastiženi a protože písemnosti soudu nebylo možné odevzdat ani osobě, která by byla oprávněna ji přijmout, byly písemnosti pro oba žalované uloženy u soudu, přičemž sdělení bylo vyvěšeno na úřední desce soudu podle § 49 odst. 4 o.s.ř. Ve sdělení bylo uvedeno, že adresáti si písemnost nevyzvedli ve lhůtě 10 dnů, proto se desátý den lhůty považuje za den doručení. Ze spisu Okresního soudu v Klatovech sp. zn. 6 C 14/2011 bylo zjištěno, že manželství Lumíra Míška a Hany Míškové bylo dne 21. 01. 2011 rozvedeno, rozsudek nabyl právní moc dne 17. 02. 2011. Zástupkyně žalobkyně navrhovala k důkazu provést nájemní smlouvu, ze které by vyplývalo, že Hana Míšková v době doručování Směnečného platebního rozkazu nebydlela na adrese uvedené v centrální evidenci obyvatel. Ke stejnému tvrzení pak navrhovala i výslech Lumíra Míška coby svědka. Soud tyto důkazní návrhy zamítl jako nadbytečné, neboť nejsou pro posouzení vykonatelnosti pohledávky relevantní.

V průběhu prvého a jediného jednání vznesla zástupkyně žalobkyně námitku podjatosti soudkyně. Jako důvod podjatosti soudkyně zástupkyně žalobkyně uvedla, že soudkyně odmítá připustit, že Městský soud v Praze udělal chybu při doručování směnečného platebního rozkazu Haně Míškové, že soudkyně od počátku jednání hovořila v duchu, že žalobu nepovažuje za opodstatněnou a nabádala žalující stranu, zda nechce žalobu vzít zpět. Má za to, že z uvedeného vyplývá, že soudkyně straní žalovanému.

Podle § 15a odst. 1 a 2 o.s.ř. účastníci mají právo vyjádřit se k osobám soudců a přísedících, kteří mají podle rozvrhu práce věc projednat a rozhodnout. Účastník je povinen námitku podjatosti soudce uplatnit nejpozději při prvním jednání, kterého se zúčastnil soudce, o jehož vyloučení jde.

Podle § 15b odst. 1 a 2 o.s.ř. k rozhodnutí o námitce podjatosti soud předloží s vyjádřením dotčených soudců svému nadřízenému soudu. V řízení lze zatím učinit jen takové úkony, které nesnesou odkladu. Ustanovení shora uvedené neplatí, byla-li námitka uplatněna před nebo v průběhu jednání, při němž byla věc rozhodnuta, a má-li soud za to, že námitka není důvodná.

Zástupkyně žalobkyně námitku podjatosti uplatnila v průběhu prvního jednání, takže podmínka § 15a odst. 2 o.s.ř. byla splněna. Soud nepřistoupil k předložení námitky podjatosti k rozhodnutí nadřízenému soudu ve smyslu § 15b odst. 1 o.s.ř., neboť byly splněny podmínky odstavce druhého naposledy citovaného ustanovení. Soud v žádném případě nepovažuje námitku podjatosti za důvodnou, což se snažil i zástupkyni žalobkyně v průběhu jednání vysvětlit. Soud zejména odkazoval na příslušná ustanovení občanského soudního řádu, ze kterých vyplývá povinnost soudu vést strany ke smíru, probrat s nimi věc a sdělit jim výsledky přípravy jednání. V rámci těchto sdělení soud skutečně apeloval na zástupkyni žalobkyně, zda neuvažuje o zpětvzetí žaloby, neboť z důkazů obsažených ve spise není opodstatněnost žaloby patrná. Soud vysvětloval zástupkyni žalobkyně, že se nejedná o nadržování žalovanému, ale pouze o právní názor na věc, že v žádném případě si nemůže právní názor soudkyně brát osobně. Zástupkyně žalobkyně i přesto na námitce podjatosti trvala, a co víc, námitku podjatosti vznesla i pro spor, který následoval po této věci. Druhým důvodem proč soud nepředložil věc s námitkou podjatosti nadřízenému soudu, je skutečnost, že ve věci bylo při jednání, kdy byla námitka vznesena, rozhodnuto.

Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že, žaloba nebyla podána po právu. Žalovaný přihlásil do insolvenčního řízení dlužnice Hany Míškové vykonatelnou pohledávku ve výši 1.212.887,31 Kč. Vykonatelnost pohledávky byla řádně doložena Směnečným platebním rozkazem Městského soudu v Praze č. j. 50 Cm 245/2011-16 ze dne 12. 09. 2011. Dlužnice pohledávku popřela a tvrdila, že žalovaný vůči ní žádnou pohledávku nemá. V incidenční žalobě jako důvod popření uvedla, že jí směnečný platební rozkaz nikdy nebyl doručen, takže nemohl nabýt právní moci. Dalším argumentem pro popření pohledávky bylo tvrzení žalobkyně, že v rámci dohody o vypořádání společného jmění manželů pro dobu po rozvodu, se s manželem dohodli, že veškeré dluhy, které vznikly za manželství, bude hradit Lumír Míšek. Insolvenční správce dlužnice pohledávku nepopřel.

Pokud se jedná o doručení směnečného platebního rozkazu žalobkyni, zde soud považuje za nutné zdůraznit, že Městský soud v Praze postupoval v souladu s o.s.ř. v tehdy platném znění, kdy směnečný platební rozkaz mohl být doručován i tzv. fikcí. Na rozdíl od platebního rozkazu tedy nemuselo být doručováno do vlastních rukou adresáta, bez možnosti doručení fikcí. Ve smyslu § 46b o.s.ř. neuvedl-li adresát ve svém podání či jiném úkonu učiněném vůči soudu adresu místa v ČR, na kterou mu mají nebo mohou být doručovány písemnosti, je adresou pro doručování u písemnosti doručované prostřednictvím doručujícího orgánu účastníka řízení nebo jeho zástupce u fyzické osoby adresa evidovaná v informačním systému evidence obyvatel, na kterou jí mají být doručovány písemnosti. Soud poukazuje i na ustanovení § 46a odst. 3 o.s.ř. ve kterém se uvádí, že adresát je povinen v řízení bez zbytečného odkladu sdělit soudu změny veškerých skutečností významných pro doručování, s tím, že změny jsou účinné, jakmile byly soudu sděleny. Žalobkyni také nic nebránilo v tom, aby zajistila uvedení doručovací adresy do příslušného systému evidence obyvatel. Městský soud v Praze doručoval Směnečný platební rozkaz žalobkyni v souladu se zákonem, skutečnost, že žalobkyně na adrese evidované v CEO nebydlela a nezajistila si zápis doručovací adresy, nemůže jít k tíži ani soudu ani Československé obchodní banky, a.s. Směnečný platební rozkaz nabyl právní moci, je vykonatelným a dlužnice může popřít vykonatelnou pohledávku jen z důvodů uvedených v § 410 odst. 3 IZ. Důvody uvedené žalobkyní do této kategorie nespadají. Námitka žalobkyně ohledně existence dohody o vypořádání společného jmění manželů Míškových pro dobu po rozvodu je také irelevantní, neboť takováto dohoda zavazuje výlučně manžele, nikoli třetí osoby. V poslední řadě námitka žalobkyně ohledně toho, že dluhy vznikly z podnikatelské činnosti manžela, s čímž nemá nic společného, je také bez významu, neboť důvodem pohledávky je směnka, kterou žalobkyně avalovala. Ze všech uvedených důvodů soud žalobu zamítl.

O nákladech soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalovaný měl ve věci úspěch, a proto mu soud přiznal právo na celou náhradu nákladů řízení. Částka 14.590,--Kč zahrnuje odměnu právního zástupce za 3 provedené úkony právní služby ve výši 3.100,--Kč za 1 úkon + 21 % DPH, 3x RP po 300,--Kč + 21% DPH (12.342,--Kč), dále náhradu nákladů cestovného a náhradu za promeškaný čas za cestu Praha-Plzeň a zpět ve výši 2.248,--Kč (Mitsubishi Grandis, RZ 1AB7704, spotřeba 9,9 l/100km, náhrada za pohonné hmoty-37,90 x 9.9/100 x 182,2 = 684,--Kč, náhrada za promeškaný čas-100 Kč za každou půlhodinu-2:06, 5x100 = 500,--Kč.

Poučení : Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do patnácti dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, k Vrchnímu soudu v Praze, prostřednictvím Krajského soudu v Plzni, Veleslavínova 40, Plzeň, ve trojím vyhotovení.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Plzni dne 28. 01. 2014

Mgr. Ivana Žánová, v. r. samosoudkyně

Za správnost vyhotovení: Eva Havlíčková