155 ICm 3124/2012
Jednací číslo: 155 ICm 3124/2012-102 (KSPL 54 INS 11706/2011) .

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní Mgr. Ivanou Žánovou v právní věci žalobce: Mgr. Viktor Švantner, insolvenční správce, , Mikulášská třída 9, 326 00, Plzeň, IS dlužníka: Jana Loudová, Osvobozených politických vězňů 1069, Nýřany, proti žalovanému: Eliáš Louda, , 330 23, Nýřany, zast. kolizním opatrovníkem Mgr. Šimonem Jirkou, advokátem, Slovanská 928/104, Plzeň v řízení o žalobě o neplatnosti a neúčinnosti právního úkonu a vydání původního plnění do majetkové podstaty dlužníka

takto:

I. Určuje se, že právní úkon-darovací smlouva ze dne 29. 07. 2009 uzavřená mezi žalovaným, na straně jedné, a dlužnicí Janou Loudovou a Lubomírem Loudou, na straně druhé, je neplatným právním úkonem.

II. Určuje se, že nemovitosti-bytová jednotka č. 1069/9, umístněná v bytovém domu, který je tvořený budovou č. p. 1069, situovanou na pozemku č. 1157 o výměře 244 m2-zastavěná plocha a nádvoří a spoluvlastnický podíl v rozsahu 8423/113964 v celku společných částí domu-bytový dům, který je tvořen budovou č. p. 1069, situovaný na pozemku č. 1157 o výměře 244 m2-zastavěná plocha a nádvoří, vše zapsáno na LV č. 2379 a LV č. 2088, vše v obci k. ú. Nýřany, u Katastrálního úřadu pro Plzeňský kraj, katastrální pracoviště Plzeň-sever, náleží do společného jmění manželů Jany Loudové a Lubomíra Loudy, oba bytem Nýřany, Osvobozených politických vězňů 1069.

III. Účastníci nemají právo na náhradu nákladů řízení. 2

Odůvodnění

Dne 26. 10. 2012 podal žalobce, v pozici IS dlužnice Jany Loudové, ke zdejšímu soudu žalobu proti žalovanému Eliáši Loudovi, žalované Květoslavě Loudové a žalovanému Okresnímu soudu Plzeň-sever, kterou se domáhal určení, že právní úkon-darovací smlouva ze dne 29. 07. 2009 uzavřená mezi prvním žalovaným, který byl zastoupen opatrovníkem-druhou žalovanou a dlužnicí Janou Loudovou a Lubomírem Loudou je neplatný, eventuálně neúčinný právní úkon. Požadoval, aby bylo určeno, že nemovitosti, které byly předmětem darovací smlouvy, náležely do společného jmění manželů Jany Loudové a Lubomíra Loudy. Žaloba byla odůvodněna tak, že dne 01. 07. 2011 byla vydána vyhláška o zahájení insolvenčního řízení, kterou bylo zahájeno insolvenční řízení proti dlužnici Janě Loudové. Usnesením ze dne 27. 10. 2011 byl zjištěn úpadek dlužnice a žalobce byl ustanoven IS. Dne 06. 02. 2012 bylo vydáno zdejším soudem usnesení, kterým byl na majetek dlužnice prohlášen konkurz. Dne 29. 07. 2009 uzavřeli manželé Loudovi a prvý žalovaný-nezletilý Eliáš Louda, smlouvu o převodu nemovitosti, a to bytové jednotky č. 1069/9, umístněné v bytovém domu, který je tvořený budovou č. p. 1069, situovaný na pozemku č. 1157 o výměře 244 m2-zastavěná plocha a nádvoří a dále spoluvlastnický podíl v rozsahu 8423/113964 v celku společných částí domu-bytový dům, který je tvořen budovou č. p. 1069, situovaný na pozemku č. 1157 o výměře 244 m2-zastavěná plocha a nádvoří, vše zapsáno na LV č. 2379, spoluvlastnický podíl na společných částech domu a spoluvlastnický podíl na pozemku jsou vedeny na LV č. 2088 a 10001, vše v obci k. ú. Nýřany, u Katastrálního úřadu pro Plzeňský kraj, katastrální pracoviště Plzeň-sever. S ohledem na věk prvého žalovaného byl právní úkon za prvého žalovaného podepsán druhou žalovanou-opatrovnický Květoslavou Loudovou. Následně byl právní úkon opatrovníka schválen rozsudkem Okresního soudu Plzeň-sever, což je třetí žalovaný, a to dne 24. 09. 2009. Samotný vklad darovací smlouvy byl proveden na základě návrhu ze dne 29. 10. 2009, doručeného dne 30. 10. 2009. Dle § 234 IZ je třeba dát právnímu hodnocení ve smyslu absolutní neplatnosti právního úkonu přednost před právním hodnocením ve smyslu neúčinnosti právního úkonu. Žalobce je přesvědčen, že uzavřená darovací smlouva je absolutně neplatná podle § 39 občanského zákoníku. V souvislosti s uvedeným se pak žalobce domnívá, že darovací smlouva je nejméně neplatná pro rozpor s dobrými mravy, když rozpor s dobrými mravy žalobce především spatřuje v tom, že se dlužnice a její manžel přes znalost svých majetkových poměrů snažili převést svůj majetek na osobu blízkou a pak zcela frapantně zkrátit uspokojení svých věřitelů. Žalobce považuje chování dlužnice a jejího manžela za učebnicové chování in fraudem legis, kdy tyto osoby očividně obcházejí zákon. Žalobce také upozorňuje na to, že předmětná darovací smlouva může být posouzena jako neplatná též pro rozpor s trestním zákoníkem. Žalobce v této souvislosti nepovažuje za nepravděpodobné, že tímto právním úkonem mohlo dojít ke spáchání některého trestního činu, jako např. trestného činu poškozování věřitele. Pokud by soud měl za to, že právní úkon není úkonem neplatný, pak žalobce tvrdí, že se jedná o právní úkon neúčinný. Z účetnictví dlužnice vyplývá, že v době, kdy dlužnice spolu se svým manželem bezplatně převedli na prvního žalovaného předmětné nemovitosti, byly již v úpadku ve smyslu § 3 IZ. Žalobce má za to, že s ohledem na uvedené skutečnosti, kdy ze strany dlužnice a jejího manžela došlo k plnění bez přiměřeného protiplnění ze strany žalovaného, kdy takový právní úkon je neúčinný ve smyslu § 235, 240 a 242 IZ.

Dne 07. 11. 2012 doplnil žalobce žalobní petit, požádal soud o vydání rozsudku, kterým by bylo určeno, že shora specifikovaný právní úkon je neplatným právním úkonem a že nemovitosti shora specifikované náleží do společného jmění manželů Jany Loudové a 3

Lubomíra Loudy, in eventum, aby bylo určeno, že právní úkon, shora specifikovaný, je neúčinný právní úkon s tím, že nemovitosti náleží do společného jmění manželů Jany Loudové a Lubomíra Loudy.

Poslední specifikace žalobního návrhu pochází z 22. 10. 2013, žalobce požádal soud, aby po projednání žaloby vydal rozsudek, kterým by určil, že právní úkon-darovací smlouva shora specifikovaná, je neplatným právním úkonem, že nemovitosti shora uvedené náleží do společného jmění manželů Jany Loudové a Lubomíra Loudy s tím, že pokud by v rámci řízení nebyl akceptován tento právní názor, pak navrhl vydán eventuálního rozsudku, kterým by bylo určeno, že shora specifikovaný právní úkon je neúčinným právním úkonem a že žalovaný je povinen vydat do majetkové podstaty dlužnice Jany Loudové nemovitosti shora specifikované.

Dne 22. 05. 2013 vydal zdejší soud usnesení, č. j.-36, kterým pro zpětvzetí žaloby řízení zastavil proti druhému a třetímu žalovanému, a prvému žalovanému ustanovil kolizního opatrovníka-Mgr. Šimona Jirku, advokáta, se sídlem v Plzni, Slovanská 928/104. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 11. 06. 2013.

Žalovaný prostřednictvím svého opatrovníka se k žalobě vyjádřil dne 26. 08. 2013. Uvedl, že se žalobou nesouhlasí. Ve vztahu k žalobci namítané absolutní neplatnosti darovací smlouvy ze dne 29. 07. 2009, na jejímž základě byl vklad vlastnického práva povolen Katastrálním úřadem pro Plzeňský kraj dne 20. 11. 2009, s právními účinky ke dni 30. 10. 2009, pro rozpor s dobrými mravy podle § 39 občanského zákoníku, žalovaný uvádí, že žalobce nikterak neprokázal, že by účastníci této darovací smlouvy, zejména pak dárci, manželé Lubomír a Jana Loudovi, jednali v rozporu s dobrými mravy. Žalobce sice předestírá Krajskému soudu v Plzni úvahu, o tom, že se dlužnice a její manžel přes znalost svých majetkových poměrů snažili převést svůj majetek na osobu blízkou a tak zcela frapantně zkrátit uspokojení svých věřitelů, ale v rámci důkazního řízení předložil Krajskému soudu v Plzni jen samé nulitní důkazy ve formě účetních dokladů dlužnice, když tyto nejsou řádně podle ustanovení § 11 odst. 1 písm. f) zákona o účetnictví podepsány odpovědnou osobou. Takovéto důkazy, které si může v účetním programu vyrobit každý dle své úvahy, jsou podle názoru žalovaného nicotné. Žalovaný dále namítal, že i kdyby žalobce Krajskému soudu v Plzni předložil výše uvedené účetní doklady podepsané odpovědnou osobou, nelze z nich dovodit předlužení dlužnice v den uzavření výše uvedené darovací smlouvy, když výše uvedené doklady zachycují účetní stav dlužnice pouze k datu 31. 12. 2009 a nikoliv účetní stav dlužnice ke dni 29. 07. 2009, tedy ke dni uzavření darovací smlouvy. Rovněž ve vztahu k žalobcem namítané případné neúčinnosti výše uvedené darovací smlouvy ve smyslu § 235 a následně IZ žalovaný poukazuje na výše uvedenou procesní obranu spočívající v nulitě předložených účetních dokladů dlužnice a v absenci mezitímní účetní závěrky dlužnice ke dni 29. 07. 2009.

Skutečnosti uvedené v žalobě ohledně zahájení a průběhu insolvenčního řízení dlužnice Jany Loudové, soud považuje za nesporné. Soud provedl důkaz darovací smlouvou, která byla uzavřena v Nýřanech dne 29. 07. 2009 mezi účastníky Lubomírem Loudou a Janou Loudovou, na straně dárců, a mezi Eliášem Loudou, na straně obdarovaného. Předmětem darovací smlouvy jsou nemovitosti v žalobě specifikované. Žalovaný Eliáš Louda uzavřel shora uvedenou darovací smlouvu v zastoupení opatrovnice Květoslavy Loudové. Dne 30. 10. 2009 obdržel Katastrální úřad pro Plzeňský kraj, katastrální pracoviště Plzeň-sever návrh účastníků na zahájení řízení o povolení vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí. Tento návrh podával na příslušný katastrální úřad na základě plné moci advokát 4

Mgr. Vít Zahálka. Vklad práva byl povolen katastrálním úřadem-rozhodnutím ze dne 20. 11. 2009, právní účinky vkladu vznikly k datu 30. 10. 2009. Dále soud provedl důkaz rozsudkem Okresního soudu Plzeň-sever, č. j. , kterým uvedený soud schválil právní úkon Květoslavy Loudové, který učinila za nezletilého Eliáše Loudu při sepisu darovací smlouvy, na jejímž základě bylo převedeno vlastnické právo ke shora citovaným nemovitostem. Z odůvodnění rozsudku vyplývá, že dárci jsou rodiči shora uvedeného nezletilého dárce, nezletilý byl zastoupen opatrovníkem. Ze smlouvy vyplynulo, že dárci na základě kupní smlouvy mají ve svém společném jmění shora uvedenou nemovitost. Soud shledal, že právní úkon opatrovníka byl učiněn v zájmu nezletilého dítěte. Rozsudek nabyl právní moci dne 11. 11. 2009. Soud dále provedl důkaz knihou závazků dlužnice Loudové k datu 31. 12. 2009, ze které vyplývá, že k uvedenému datu měla dlužnice 291 závazků v hodnotě 23.967.652,98 Kč, z čehož DPH činilo 3.758.788,43 Kč. Neproplacených zůstalo 93 závazků v hodnotě 6.027.473,46 Kč. Soud provedl důkaz znaleckým posudkem č. 857/2013, který byl vyhotoven k požadavku Policie ČR, Krajského ředitelství Policie Plzeňského kraje, oddělení hospodářské kriminality. Předmětem posudku bylo účetnictví Jany Loudové a Lubomíra Loudy od roku 2007 do konce roku 2009. Posudek zpracoval Ing. Vladimír Bečka, znalec jmenovaný Krajským soudem v Plzni. Z posudku vyplynulo, že dlužníci měli splatné závazky k datu 31. 12. 2008 ve výši 5.941.000,--Kč. Rozdíl součtu konečných zůstatků na účtech majetků v ocenění účetních cen ve výši 3.606.000,--Kč a zjištěných splatných závazků ve výši 5.941.000,--Kč je záporný v celkové výši-2.335.000,--Kč. V ekonomice sdružených fyzických osob pan Louda a paní Jana Loudová v roce 2008 je vykázán vznikl stavu předlužení ze stavu splatných závazků a majetku k datu 31. 12. 2008. V ekonomice sdružených fyzických osob pan Lubomír Louda a paní Jana Loudová v roce 2009 je vykázán trvající stav předlužení ze stavů splatných závazků a majetků k datu 31. 12. 2009. V ekonomice sdružených fyzických osob pan Lubomír Louda a paní Jana Loudová v roce 2009 ze stavů závazků k 31. 12. 2009 je vykázán vznik stavu úpadku ve formě platební neschopnosti. Znalec uvedl, že rozbory ekonomiky roku 2008 a 2009 nejsou z úplných podkladů, kdy součástí závazku musí být i závazky vůči Finančnímu úřadu Plzeň-sever z jeho kontrolní činnosti, kdy vznikly platební výměry na nedoplatky za roky 2007 a 2008, kdy závazky vůči správci dani zřejmě nejsou součástí vykázaných závazků v účetnictví sdružení fyzických osob paní Jany Loudové a Lubomíry Loudy. Znalec uvedl, že nemá k dispozici platební výměry správce daně. Zjištěné jen podtrhuje stav neprůkazného a neúplného účetnictví sdružení v období roku 2007-2009. Jako svědek byl ve věci vyslechnut Milan Bednář, který se zabýval účetnictvím manželů Loudových. Tento svědek uvedl, že asi v roce 2008 přebral celou agendu Loudových, přičemž se musela dělat rekonstrukce účetnictví zhruba od roku 2006. Bylo to o tom, že Loudovi nebyli spokojeni se svou stávající účetní, proto ho požádali o rekonstrukci, kterou skutečně provedl a zjistil spoustu podstatných nesrovnalostí. Neví, kdy přesně byla rekonstrukce skončena, předpokládá, že někdy v polovině roku 2009. Dohledal spoustu dokladů, takže to nebylo možné časově stihnout dříve. Policie měla zcela jistě k dispozici již účetnictví po rekonstrukci, neboť on veškeré to opravené účetnictví předal IS. Jak na tom byli Loudovi v roce 2009 finančně, to skutečně neví. Ví, že býval obrat v uvedeném období, obrat se snižoval, čísla ale povědět nemůže. On přepracoval jednoduché účetnictví do soustavy podvojného účetnictví, pokud se jedná o daňová přiznání, tak v roce 2009 už jistě daňové přiznání paní Loudové bylo v pořádku. Předpokládá však, že opravil i daňová přiznání z dat minulých. Dále soud vyslechl jako svědka Lubomíra Loudu, otce žalovaného. Svědek Louda uvedl, že převod bytu na syna byl z toho důvodu, že tak učinili s manželkou proto, aby zabránili případným sporům dětí o majetek, aby vlastně zamezili všem hádkám. Rozhodli se, že tedy byt darují svému nejmladšímu synovi. Vzpomíná si, že v roce 2009 mu volali z Finančního úřadu, že mají nějaké nesrovnalosti v účetnictví, že zřejmě mají problematickou účetní a aby si účetnictví 5 dali do pořádku. Tehdy si právě najali pana Bednáře, který dal účetnictví do pořádku. K dotazu, zda věděl v době převodu bytu, jaké mají s manželkou závazky a zda měl přehled o finanční situaci, uvedl, že předpokládá a doufá, že přehled měl, nicméně neměl tušení, že jsou na tom tak špatně, jak se později ukázalo.

Soud dále provedl důkaz seznamem splatných závazků dlužnice k datu 30. 10. 2009 včetně daňových dokladů, seznamem přihlášených pohledávek do insolvenčního řízení dlužnice, daňovými přiznáními dlužnice za rok 2009. Všechny tyto doklady měl k dispozici i soudní znalec, který s těmito doklady kalkuloval při vypracování znaleckého posudku.

Podle § 39 občanského zákoníku neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází, anebo se příčí dobrým mravům.

V daném případě soud po provedeném dokazování dospěl k jednoznačnému závěru, že právní úkon-darovací smlouva ze dne 29. 07. 2009, která byla uzavřena mezi žalovaným, zastoupeným opatrovnicí, a dlužnicí Janou Loudové a jejím manželem je neplatným právním úkonem ve smyslu § 39 občanského zákoníku, neboť je v rozporu se zákonem, a to se zákoníkem trestním. V řízení bylo prokázáno, že již v roce 2008 byl vykázán v ekonomice sdružení fyzických osob Loudových stav předlužení, přičemž tento stav přetrval i do roku 2009. Dle vyjádření znalce, v ekonomice sdružení fyzických osob Loudových v roce 2009 za stavu závazků k 31. 12. 2009 je vykázán stav vzniku úpadku ve formě platební neschopnosti. Z knihy závazků k datu 31. 12. 2009 je nepochybné, že k datu uzavření darovací smlouvy měli dlužnice a její manžel mnoho splatných závazků, které nebyli schopni uhradit, ke konci roku pak bylo závazků 93 v hodnotě 6.027.473,46 Kč. Dle názoru soudu je sice nepodstatné, byť velice nepravděpodobné, že by Loudovi shora uvedené skutečnosti neznali. Naopak, soud je přesvědčen, že si v době uzavření smlouvy byli zcela jednoznačně vědomi své finanční situace a proto darovací smlouvu uzavřeli. Vysvětlení Lubomíra Loudy ohledně důvodů uzavření darovací smlouvy se soudu jeví jako nesmyslné, ba spíše úsměvné. Soud má za to, že se Loudovi svým jednáním, v podobě uzavření darovací smlouvy, dopustili trestného činu poškození věřitele podle § 222 odst. 1 trestního zákoníku, resp. je možné, s ohledem na hodnotu bytu, že se mohlo dokonce jednat o trestný čin dle § 222 odst. 3 trestního zákoníku. Loudovi bezpochyby uzavřením darovací smlouvy poškodili své věřitele, neboť zmenšili svůj majetek a způsobili tím na cizím majetku škodu nikoliv malou, dost možná i škodu značné výše. Ohledně této záležitosti se však vede trestní řízení. Pokud se jedná o možný, žalobcem uvedený trestný čin ve smyslu § 224 trestního zákoníku způsobení úpadku, zde má soud za to, že skutková podstat tohoto trestného činu naplněna nebyla, neboť v době, kdy byla smlouva uzavřena, se již Loudovi v úpadku nacházeli. Na okraj soud podotýká, že se ztotožňuje s názorem žalobce i o tom, že darovací smlouva je neplatným právním úkonem ve smyslu § 39 občanského zákoníku i pro rozpor s dobrými mravy. Dlužnice a její manžel, jak již bylo uvedeno shora, zcela nepochybně znali svoje majetkové poměry, zcela nepochybně znali stav splatných pohledávek vůči věřitelům, a přesto v uvedené době převedli na svého jednoročního syna byt, ve kterém do současné doby bydlí celá rodina Loudových, včetně dalších jejich dětí. Z uvedených důvodů se soud již nezabývá uplatněnou eventuální neúčinností právního úkonu, neboť je-li právní úkon neplatný, nemůže být neúčinným. Jen teoreticky soud podotýká, že pokud by uvedený právní úkon nebyl neplatným úkonem, je zcela bezpochyby právním úkonem neúčinným. Jedná se o právní úkon, který byl učiněn až v posledních třech letech před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch osoby dlužníků blízké, je nepochybné, že tímto úkonem dlužník měl v úmyslu v jistém slova smyslu zkrátit uspokojení svých věřitelů.

Z uvedených důvodů soud žalobě vyhověl. 6

O nákladech řízení bylo rozhodováno podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobce měl ve věci úspěch a náleželo by mu právo na náhradu nákladů řízení v plné výši. Žalobce se však úhrady nákladů řízení vzdal. Proto soud rozhodl tak, že účastníci nemají právo na náhradu nákladů řízení.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím Krajského soudu v Plzni, a to ve lhůtě do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení rozhodnutí.

V Plzni dne 25. 10. 2013

Mgr. Ivana Žánová, v.r. samosoudce

Za správnost vyhotovení: Martina Semecká