155 ICm 2506/2014
Jednací číslo: 155 ICm 2506/2014-252 KSPL 54INS 14809/2013

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní Mgr. Jaroslavou Kočandrlovou v právní věci žalobce: Mgr. Viktor Švantner, IČO 72015900, se sídlem Mikulášská třída 455/9, Plzeň, insolvenční správce dlužníka VLČEK-STAVBY s.r.o., IČ 26360837, proti žalovaným: 1. Antonín Vlček, nar. , bytem Chrastavická 244, Domažlice, zastoupenému JUDr. Václavem Koreckým, advokátem, se sídlem Bedřicha Smetany 2, Plzeň, 2. Antonín Vlček, nar. bytem U Garáží 197, Horšovský Týn, o neplatnost právního úkonu a vydání bezdůvodného obohacení,

takto:

I. Žalobní návrh na určení, že právní úkony-výplaty na penále, které byly schváleny žalovanými jako jednateli dlužníka VLČEK-STAVBY s.r.o., IČ 26360837, se sídlem U Garáží 197, 346 01 Horšovský Týn, pod: pokladním dokladem č. PV1200711 ze dne 31.01.2012 na částku 350.000,-Kč, pokladním dokladem č. PV1200712 ze dne 28.02.2012 na částku 350.000,-Kč, pokladním dokladem č. PV1200713 ze dne 31.03.2012 na částku 350.000,-Kč, pokladním dokladem č. PV1200714 ze dne 30.04.2012 na částku 370.000,-Kč, pokladním dokladem č. PV1200716 ze dne 30.06.2012 na částku 300.000,-Kč, pokladním dokladem č. PV1200717 ze dne 31.07.2012 na částku 370.000,-Kč, jsou neplatnými právními úkony s tím, že žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně vydat do majetkové podstaty dlužníka VLČEK-STAVBY s.r.o. v insolvenčním řízení vedeném Krajským soudem v Plzni pod sp.zn. KSPL 54 INS 14809/2013 částku ve výši 1.893.213,-Kč, in eventum na určení, že právní úkony-výplaty na penále, které byly schváleny žalovanými jako jednateli dlužníka VLČEK-STAVBY s.r.o., IČ 26360837, se sídlem U Garáží 197, 346 01 Horšovský Týn, pod: pokladním dokladem č. PV1200711 ze dne 31.01.2012 na částku 350.000,-Kč je v rozsahu 319.111,-Kč neúčinným právním úkonem, isir.justi ce.cz KSPL 54INS 14809/2013

pokladním dokladem č. PV1200712 ze dne 28.02.2012 na částku 350.000,-Kč je v rozsahu 295.192,-Kč neúčinným právním úkonem, pokladním dokladem č. PV1200713 ze dne 31.03.2012 na částku 350.000,-Kč je v rozsahu 340.000,-Kč neúčinným právním úkonem, pokladním dokladem č. PV1200714 ze dne 30.04.2012 na částku 370.000,-Kč je v rozsahu 285.535,-Kč neúčinným právním úkonem, pokladním dokladem č. PV1200716 ze dne 30.06.2012 na částku 300.000,-Kč je v rozsahu 290.000,-Kč neúčinným právním úkonem, pokladním dokladem č. PV1200717 ze dne 31.07.2012 na částku 370.000,-Kč je v rozsahu 363.375,-Kč neúčinným právním úkonem s tím, že žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně vydat do majetkové podstaty dlužníka VLČEK- STAVBY s.r.o. v insolvenčním řízení vedeném Krajským soudem v Plzni pod sp.zn. KSPL 54 INS 14809/2013 částku ve výši 1.893.213,-Kč, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Předmětem samostatného rozhodnutí bude přiznání svědečného za podání svědecké výpovědi Ing. Ladislavu Michálkovi s tím, že tyto náklady budou hrazeny ze státních prostředků.

Odůvodnění:

Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 24.07.2014 domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud určil, že právní úkony-výplaty na penále, které byly schváleny žalovanými jako jednateli dlužníka VLČEK-STAVBY s.r.o., IČ 26360837, specifikovanými ve výroku I. tohoto rozsudku, jsou neplatnými právními úkony a že žalovaní jsou povinni vydat do majetkové podstaty dlužníka VLČEK-STAVBY s.r.o. v insolvenčním řízení vedeném Krajským soudem v Plzni pod sp.zn. KSPL 54 INS 14809/2013 částku ve výši 1.893.213,-Kč, in eventum aby určil, že uvedené právní úkony jsou neúčinnými právními úkony s tím, že jsou žalovaní povinni společně a nerozdílně vydat do majetkové podstaty dlužníka částku 1.893.213,-Kč. Svůj návrh odůvodnil žalobce tím, že v rámci kontroly správce daně bylo z pokladních dokladů vedených v účetnictví dlužníka zjištěno, že dlužník zaúčtoval na straně dal a souvztažně na straně má dáti pokuty a penále uvedenými pokladními doklady. Celková hodnota zaúčtovaných částek na účtu má dáti činila v roce 2012 částku 2.090.000,-Kč. V rámci pokračující kontroly byly správci daně předány uvedené pokladní doklady, které se však neshodovaly s doklady, které byly shodně označeny a které byly předány při místním šetření. Celková hodnota částek na dokladech předaných správci daně činila částku 195.898,-Kč oproti původní částce 2.090.000,-Kč. Žalobce jako insolvenční správce dlužníka je přesvědčen, že právní úkony učiněné jednateli dlužníka-provedené výplaty na penále jsou absolutně neplatné pro rozpor s dobrými mravy, když rozpor s dobrými mravy žalobce spatřuje především v tom, že jednatelé dlužníka si pro svoji vlastní potřebu vypláceli shora označená plnění, přestože dlužník již měl řadu splatných závazků, které nebyl schopen řádně plnit. Jednatelé dlužníka očividně obcházeli zákon a vyváděli peníze ze společnosti vystavováním fiktivních pokladních dokladů. Provedené platby mohou být posuzovány jako neplatné též pro rozpor s trestním zákoníkem. Pokud by měl soud za to, že provedené výplaty na penále nejsou úkony neplatné, pak žalobce tvrdí, že se jedná o právní úkony neúčinné, kdy ze strany dlužníka, resp. z jeho pokladny došlo na základě souhlasu jednatelů k nezákonnému plnění ve prospěch žalovaných, takovéto právní úkony jsou mimo jiné neúčinné ve smyslu ustanovení § 235, § 240, § 242 insolvenčního zákona a žalovaní jsou povinni v souladu KSPL 54INS 14809/2013 s ustanovením § 236 odst.1 a § 237 insolvenčního zákona obnovit původní stav před učiněním napadených právních úkonů. V posuzovaném případě sloužilo vystavení a následné zaúčtování výdajových pokladních dokladů na fiktivní částky ke snížení stavu (výše) pokladny dlužníka, a to v souhrnné částce 1.893.213,-Kč. Za dlužníka jednal přímo 1. žalovaný za účelem zkrátit stav pokladny o uvedenou částku a tím omezit povinnost statutárů dlužníka předat žalobci pokladnu do celkové částky 1.918.826,-Kč, když byla předána pokladna pouze v částce 25.613,-Kč, čímž následně došlo ke zkrácení uspokojení přihlášených věřitelů v insolvenčním řízení. Jelikož je odpovědnost statutárů dlužníka za stav pokladny, tzn. obou žalovaných, shodná, žalobce je přesvědčen, že pokud 2. žalovaný řádně nekontroloval stav pokladny, odpovídá shodně za úmyslné jednání 1. žalovaného, který uvedené výdajové pokladní doklady vystavoval a nechával následně zaúčtovat jako správné a povinnost k zaplacení částky 1.893.213,-Kč stíhá tak i 2. žalovaného.

Žalovaní se žalobním návrhem nesouhlasili. S ohledem na výsledky trestního řízení dle názoru 1. žalovaného žalobce neunesl důkazní břemeno k prokázání skutečnosti, že ze strany 1. žalovaného se jednalo o úmyslné jednání (viz trestní řízení vedené u Okresního soudu v Domažlicích pod sp.zn. 1T 90/2015).

Soud má v dané věci za zjištěný a prokázaný následující skutkový stav.

U Krajského soudu v Plzni je pod sp.zn. 54 INS 14809/2013 vedeno insolvenční řízení dlužníka VLČEK-STAVBY s.r.o., IČ 26360837. Usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 30.07.2013 č.j. KSPL 54 INS 14809/2013-A-15 bylo rozhodnuto o úpadku dlužníka, prohlášen na jeho majetek konkurs a žalobce ustanoven insolvenčním správcem.

V rámci kontroly Finančního úřadu pro Plzeňský kraj, ÚZ v Domažlicích, vedené pod č.j. 1686277/13/2305-05400-403445 bylo z pokladních dokladů vedených v účetnictví dlužníka zjištěno, že dlužník zaúčtoval na straně dal účtu 211000-Pokladna a souvztažně na straně má dáti účtu 545000-Pokuty a penále následující výplaty penále: pokladní doklad č. PV1200711 ze dne 31.01.2012 na částku 350.000,-Kč pokladní doklad č. PV1200712 ze dne 28.02.2012 na částku 350.000,-Kč, pokladní doklad č. PV1200713 ze dne 31.03.2012 na částku 350.000,-Kč, pokladní doklad č. PV1200714 ze dne 30.04.2012 na částku 370.000,-Kč, pokladní doklad č. PV1200716 ze dne 30.06.2012 na částku 300.000,-Kč, pokladní doklad č. PV1200717 ze dne 31.07.2012 na částku 370.000,-Kč. Celková hodnota zaúčtovaných částek na účtu 545000 činila v roce 2012 částku 2.090.000,-Kč. Dlužník v rámci své ekonomické činnosti zhotovil a vyfakturoval dílo: Stavební práce na rodinných domech v obytné zóně na Bábě v Domažlicích. Dle sdělení 1. žalovaného se mělo jednat v souvislosti s touto výstavbou o hotově vyplacená penále vlastníkům rodinných domů za nedodržení termínu dokončení děl. Listiny prokazující jeho tvrzení nebyly správci daně předány. U plateb v hotovosti 2x 370.000,-Kč ve dnech 30.4.2012 a 31.07.2012, které dle výdajových pokladních dokladů č. PV 714 a č. PV 717 měly být vyplaceny vlastníkovi díla-příjemci Petru anonymizovano , byly tyto skutečnosti správcem daně ověřovány. Petr anonymizovano však sdělil, že peníze uvedené na výdajových dokladech č. PV 714 a PV 717 v částce 2x 370.000,-Kč neobdržel a uvedený podpis příjemce na předložených fotokopiích výdajových pokladních dokladů není jeho. Dne 18.11.2013 byly doloženy pokladní doklady včetně výdajových pokladních dokladů č. PV 711, PV 712, PV 713, PV 714, PV 716 a PV 717, výdajové pokladní doklady č. PV 711, PV 712, PV 713, PV 714, PV 716 a PV 717 jsou jiné výdajové pokladní doklady, než jaké byly zhlédnuty správcem daně při místních šetřeních ve dnech 14.05.2013 a 16.05.2013 a na základě kterých bylo účtováno. Celková hodnota částek dle KSPL 54INS 14809/2013 výše uvedených dokladů činí 195.898,-Kč. Společnost dlužníka zaúčtovala a vydala peníze z pokladny na základě pokladních výdajových dokladů vystavených prokazatelně na vyšší částky, a to celkem o 1.894.102,-Kč, než byla penále skutečně vyplacená objednatelům stavby za pozdní zhotovení díla, tj. 195.898,-Kč. Výplaty peněz schválil podpisem jednatel Antonín Vlček. Správce daně posoudil výplatu peněz v hotovosti z pokladny společnosti na základě příkazu jednatele společnosti v částkách převyšujících peníze skutečně vyplacené smluvním partnerům v jednotlivých měsících jako výplatu podílu na zisku jednatelům společnosti. Podíly na zisku z účasti na společnosti s ručením omezeným podléhají dani z příjmu fyzických osob vybíraných srážkou podle zvláštní sazby daně dle § 36 odst. 2 písm. b) ZDP a činí 15 %. Plátce tuto daň nesrazil a neodvedl, a to v rozporu s ustanovením § 38d odst. 2 ZDP. Plátcem daně nesražená a neodvedená daň činí celkem 334.251,-Kč. K její úhradě finanční úřad vystavil dlužníku dodatečný platební výměr. O prováděné daňové kontrole-daně z příjmu fyzických osob vybírané srážkou podle zvláštní sazby daně za zdaňovací období 01.01.-31.12.2012 byl informován žalobce. Na základě provedené daňové kontroly bylo učiněno finančním úřadem oznámení v souladu s ustanovením § 53 odst. 3 daňového řádu a § 8 odst. 1 trestního řádu Okresnímu státnímu zastupitelství v Domažlicích. Státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Domažlicích podala na 1. žalovaného obžalobu, že v době od 01.01.2012 do 30.03.2013 v Horšovském Týně, jako jednatel společnosti VLČEK-STAVBY s.r.o., IČ 26360837, se sídlem U Garáží 197, 346 01 Horšovský Týn, nezajistil řádné vedení účetnictví, ačkoliv mu tato povinnost vyplývala z § 135 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, podle kterého je jednatel společnosti osobou odpovědnou za řádné vedení předepsané evidence a účetnictví a za účetní období od 01.01.2012 do 31.12.2012 nechal vystavit a do účetnictví společnosti VLČEK-STAVBY s.r.o., IČ 26360837 zaúčtovat:

ke dni 31.01.2012 výdajový pokladní doklad na částku ve výši 350.000,-Kč, pod číslem PV1200711 jako penále vyplacené osobě Daniel anonymizovano , anonymizovano , ačkoliv věděl, že měla být zaúčtována částka pouze ve výši 30.889,-Kč, ke dni 28.02.2012 výdajový pokladní doklad na částku ve výši 350.000,-Kč, pod číslem PV1200712 jako penále vyplacené osobě Martin anonymizovano , anonymizovano , ačkoliv věděl, že měla být zaúčtována částka pouze ve výši 54.808,-Kč, ke dni 31.03.2012 výdajový pokladní doklad na částku ve výši 350.000,-Kč, pod číslem PV1200713 jako penále vyplacené osobě Pavel anonymizovano , anonymizovano , ačkoliv věděl, že měla být zaúčtována částka pouze ve výši 10.000,-Kč, ke dni 30.04.2012 výdajový pokladní doklad na částku ve výši 370.000,-Kč, pod číslem PV1200714 jako penále vyplacené osobě Petr anonymizovano , anonymizovano , ačkoliv věděl, že měla být zaúčtována částka ve výši 84.465,-Kč, ke dni 30.06.2012 výdajový pokladní doklad na částku ve výši 300.000,-Kč, pod číslem PV1200716 jako penále vyplacené osobě Pavel anonymizovano , anonymizovano , ačkoliv měla být zaúčtována částka pouze ve výši 10.000,-Kč, ke dni 31.07.2012 výdajový pokladní doklad na částku ve výši 370.000,-Kč, pod číslem PV1200717 jako penále vyplacené osobě Petr anonymizovano , anonymizovano , ačkoliv věděl, že měla být zaúčtována částka pouze ve výši 6.625,-Kč,

čímž porušil povinnost stanovenou v § 3, 4, 7 a 8 zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, kdy právnické osoby jsou povinny vést účetnictví správně, úplně, průkazně, srozumitelně a přehledně tak, aby věrně podalo poctivý obraz předmětu účetnictví a finanční situace a způsobil škodu v celkové výši 1.893.213,-Kč, přičemž ohrozil majetková práva věřitelů společnosti VLČEK-STAVBY s.r.o., IČ 26360837, kteří přihlásili své pohledávky do KSPL 54INS 14809/2013 insolvenčního řízení společnosti VLČEK-STAVBY s.r.o., IČ 26360837, vedeného u Krajského soudu v Plzni pod sp.zn. KSPL 54 INS 14809/2013, a to:

ABX GROUP s.r.o., IČ 27991725, v celkové výši pohledávek 177.475,-Kč, Anna Zahrádková, IČ 88216209, v celkové výši pohledávek 48.466,80 Kč, Beton Union Plzeň s.r.o., IČ 25225979, v celkové výši pohledávky 144.761,01 Kč, Česká podnikatelská pojišťovna, a.s., Vienna Insurance Group, IČ 63998530, v celkové výši pohledávky 23.505,-Kč, Česká pojišťovna a.s., IČ 45272956, v celkové výši pohledávek 36.858,-Kč, Česká správa sociálního zabezpečení, IČ 00006963, v celkové výši pohledávek 841.830,-Kč, ČEZ Prodej, s.r.o., IČ 27232433, v celkové výši pohledávky 19.988,70 Kč, Čistící stroje s.r.o., IČ 26034425, v celkové výši pohledávky 10.000,-Kč, Daniel Haas, IČ 73374733, v celkové výši pohledávky 41.160,57 Kč, DEKPROJEKT s.r.o., IČ 27642411, v celkové výši pohledávky 28.936,-Kč, DTS Domažlice, příspěvková organizace, IČ 73733113, v celkové výši pohledávky 2.000,-Kč, EKOCIS, spol. s r.o., IČ 18600905, v celkové výši pohledávky 43.927,70 Kč, FINANČNÍ ÚŘAD PRO PLZEŇSKÝ KRAJ, IČ 72080043, v celkové výši pohledávek 1.028.713,98 Kč, Fojtová Jana, JUDr.-soudní exekutorka, IČ 71002294, v celkové výši 7.865,-Kč, František Macháček, IČ 45382638, v celkové výši pohledávky 57.780,-Kč, HASIL a.s., IČ 27244946, v celkové výši pohledávky 418.683,12 Kč, Hilti ČR spol. s r.o., IČ 41693132, v celkové výši pohledávky 4.507,67 Kč, HT TRUCK s.r.o., IČ 29102979, v celkové výši pohledávek 35.273,-Kč, Ing. Jaroslav Fronk, IČ 14722194, v celkové výši pohledávek 43.043,33 Kč, INVEST TEL, s.r.o., IČ 49193503, v celkové výši pohledávky 15.000,-Kč, Jindřich Dvořák, IČ 61151602, v celkové výši pohledávky 141.482,-Kč, Josef Trpák, IČ 64407705, v celkové výši pohledávek 120.306,-Kč, Komerční banka, a.s., IČ 45317054, v celkové výši pohledávek 36.169,87 Kč, KOMSEL s.r.o., IČ 29084563, v celkové výši pohledávky 15.000,-Kč, LAZCE-GIS, spol. s r.o., IČ 49192761, v celkové výši pohledávek 23.024,-Kč, Leoš Pravda, IČ 14722534, v celkové výši pohledávky 22.969,-Kč, Mika Dalimil, JUDr., LL.M.-soudní exekutor, IČ 71238573, v celkové výši pohledávky 7.865,-Kč, Miroslav Miler, IČ 13884336, v celkové výši pohledávek 108.001,-Kč. NOVA leasing, a.s., IČ 24687332, v celkové výši pohledávky 697.096,-Kč, Oborová zdravotní pojišťovna zaměstnanců bank, pojišťoven a stavebnictví, IČ 47114321, v celkové výši pohledávek 71.333,-Kč, Pavel Blecha, IČ 60646055, v celkové výši pohledávky 472.780,-Kč, Pavel Tomášek, IČ 12866342, v celkové výši pohledávky 231.106,60 Kč, PIRMET s.r.o., IČ 29156246, v celkové výši pohledávky 54.639,-Kč, PROKAT invest s.r.o., IČ 25238876, v celkové výši pohledávky 2.110.613,83 Kč, REHA-ARNIKA s.r.o., IČ 26380323, v celkové výši pohledávky 262.792,-Kč, Reprostrakoil, s.r.o., IČ 24832405, v celkové výši pohledávek 124.222,-Kč, RI OKNA a.s., IČ 60724862, v celkové výši pohledávek 409.717,-Kč, KSPL 54INS 14809/2013

SANI-TOP-CENTRUM s.r.o., IČ 29086582, v celkové výši pohledávek 511.775,72 Kč, Společenství vlastníků jednotek pro dům č.p. 333, č.p. 334 a č.p. 335, ulice Pivovarská, Horšovský Týn, IČ 72034289, v celkové výši pohledávky 158.364,-Kč, STAHL EUROOKNA s.r.o., IČ 26360462, v celkové výši pohledávky 42.906,-Kč, Stanli, s.r.o., IČ 28006691, v celkové výši pohledávky 74.698,-Kč, STEMONT JS s.r.o., IČ 27971589, v celkové výši pohledávek 38.869,04 Kč, Stepan service s.r.o., IČ 29106575, v celkové výši pohledávek 145.818,-Kč, THERMOLUFT KT s.r.o., IČ 29109990, v celkové výši pohledávek 171.830,97 Kč, Tomáš Kulhánek, IČ 48354791, v celkové výši pohledávky 19.962,-Kč, Vojenská zdravotní pojišťovna České republiky, IČ 47114975, v celkové výši pohledávek 61.939,-Kč, VOLTORI s.r.o., IČ 29098548, v celkové výši pohledávek 17.582,-Kč, VŠEOBECNÁ ZDRAVOTNÍ POJIŠŤOVNA ČESKÉ REPUBLIKY, IČ 41197518, v celkové výši pohledávek 400.312,-Kč, VÝTAHY Plzeň-Elex, s.r.o., IČ 45359512, v celkové výši pohledávky 50.800,-Kč, Zdeněk Květoň, IČ 75212242, v celkové výši pohledávky 36.500,-Kč, Zdravotní pojišťovna ministerstva vnitra České republiky, IČ 47114304, v celkové výši pohledávky 32.230,-Kč, tedy v účetních knihách, zápisech a jiných dokladech sloužících k přehledu o stavu hospodaření a majetku nebo k jejich kontrole uvedl hrubě zkreslené údaje a ohrozil tak majetková práva jiného a způsobil tak na cizím majetku značnou škodu. Tím spáchal přečin zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 254 odst. 1, alinea druhá, odst. 3 trestního zákoníku.

Rozsudkem Okresního soudu v Domažlicích ze dne 25.02.2016 č.j. 1 T 90/2015-802 ve výše uvedeném jednání 1. žalovaného bylo shledáno, že nezajistil řádné vedení účetnictví, ačkoliv mu tato povinnost vyplývala z ustanovení § 135 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, čímž porušil povinnost stanovenou v § 3, 4, 7 a 8 zák. č. 563/1991 Sb., o účetnictví, kdy právnické osoby jsou povinny vést účetnictví správně, úplně, průkazně, srozumitelně a přehledně tak, aby věrně podalo poctivý obraz předmětu účetnictví a finanční situace, přičemž ohrozil majetková práva věřitelů společnosti VLČEK-STAVBY s.r.o., IČ 26360837, kteří následně přihlásili své pohledávky do insolvenčního řízení společnosti VLČEK-STAVBY s.r.o. tak, jak byli v obžalobě uvedeni, tedy v účetních knihách, zápisech a jiných dokladech sloužících k přehledu o stavu hospodaření a majetku nebo k jejich kontrole uvedl hrubě zkreslené údaje a ohrozil tak majetková práva jiného, čímž byl shledán vinným tím, že spáchal přečin zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 254 odst. 1, alinea druhá trestního zákoníku a odsouzen dle § 254 odst. 1 trestního zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 7 měsíců, jehož výkon se mu podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 trestního zákona podmíněně odkládá na zkušební dobu v trvání 24 měsíců. Poškození byli dle § 229 odst. 1 trestního řádu odkázáni se svými nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Z usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 08.06.2016 č.j. 50 To 126/2016-826 vyplývá, že odvolání státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Domažlicích a poškozeného RI OKNA a.s. Bzenec proti rozsudku Okresního soudu v Domažlicích ze dne 25.02.2016 č.j. 1T 90/2015-802 se podle § 256 trestního řádu zamítají, když v odůvodnění svého rozhodnutí odvolací soud mimo jiné uvedl, že v průběhu předmětného řízení nebylo KSPL 54INS 14809/2013 prokázáno, jaký byl skutečný stav pokladny v době, kdy dle obžaloby mělo dojít k předmětným machinacím. Znalec Ing. Ladislav Michálek v závěrech znaleckého posudku sice na straně jedné potvrdil, že účetnictví vedené obžalovaným bylo neúplné, neprůkazné a nesprávné, z čehož soud 1. stupně potažmo správně dovodil znaky objektivní stránky přečinu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění dle § 254 odst. 1, alinea druhá trestního zákoníku, avšak na straně druhé znalec také konstatoval absenci zjištění, že by peníze někdo z účtu společnosti vybral, resp. doslova uvedl, že nelze říci, zda došlo k vyplacení peněz z pokladny a komu byla částka vyplacena. Rovněž uvedl, že nebylo prokázáno, že by částky předjímané obžalobou v pokladně obžalovaného vůbec existovaly a z jakých konkrétních příjmů se takový stav pokladny mohl a měl vytvořit. Jinak řečeno došlo k ohrožení majetkových práv subjektů uvedených ve skutkové větě výrokové části rozsudku, ale nedošlo k jejich zkrácení ve smyslu vzniku majetkové škody, která je pojmovým znakem právní kvalifikace presumované obžalobou. Motivem jednání obžalovaného byla snaha vyvolat zdání, že společnost VLČEK-STAVBY s.r.o. je zdravou prosperující společností, což bylo v rozporu s danou realitou a mohlo proto druhotně ohrozit majetková práva poškozených subjektů. Jelikož však nebylo prokázáno, že by došlo ke skutečnému fyzickému vyvedení obžalobou uváděné částky z majetku společnosti, nemohlo tím dojít ani k naplnění pojmového znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění dle § 254 odst. 3 trestního zákoníku, tedy ke vzniku značné škody na cizím majetku.

V tomto řízení byly žalobcem rovněž předloženy listinné důkazy opatřené z trestního spisu vedeného u Okresního soudu v Domažlicích pod sp.zn. 1T 90/2015 a důkazní řízení bylo doplněno o výslechy obou účetních dlužníka Heleny Sládkové a Venduly Faloutové, které se k předmětným výdajovým pokladním dokladům nedokázaly vyjádřit. Nebyly rovněž schopné říci, kdo je vystavil. Jaromír Jíra ve své svědecké výpovědi mimo jiné uvedl, že firmu dlužníka z hlediska účetního vedl metodicky, s konkrétními doklady přišel do styku jenom tím, že byly založeny v šanonech, fyzicky je ani neúčtoval, ani nekontroloval. Nepamatuje si, že by je kdy viděl, že by s nimi cokoliv dělal nebo že by se jej eventuálně někdo ptal na jejich zaúčtování. Dále uvedl, že si nepamatuje na konkrétní případ nějaké faktické výplaty a k ní rozdílné dokladové výplaty. Na žádnou duplicitu dokladů nebo jejich výměnu si nevzpomíná. Znalec Ing. Ladislav Michálek, který zpracovával znalecký posudek v rámci trestního řízení, v tomto řízení mimo jiné uvedl, že nedokáže říci, zdali stav, který byl vykázán v účetnictví, jestli skutečně v pokladně byl nebo v té pokladně nebyl. Nedokáže říci, jestli peníze v pokladně byly. Ve vztahu k uvedeným pokladním dokladům odkázal na závěry kontroly finančního úřadu. Nebyl schopen upřesnit, kdy se dlužník dostal do úpadku, stejně tak se nebyl schopen vyjádřit, zdali si žalovaní vybírali pro svoji osobní potřebu nějaké vyšší částky.

Dle § 231 odst. 1, 2, 3 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), dále jen IZ, insolvenční soud není vázán rozhodnutím jiného soudu či jiného orgánu, kterým v průběhu insolvenčního řízení došlo ke zjištění neplatnosti právního úkonu, týkajícího se majetku nebo závazku dlužníka ani jiným způsobem tohoto zjištění. V průběhu insolvenčního řízení posoudí neplatnost takového právního úkonu pouze insolvenční soud. Je-li k neplatnosti právního úkonu nutné, aby ten, kdo je takovým úkonem dotčen, se jeho neplatnosti dovolal, může tak učinit i insolvenční správce.

Dle § 234 IZ byla-li zjištěna neplatnost právního úkonu, týkajícího se majetku nebo závazku dlužníka, který lze současně považovat za neúčinný, postupuje se dle § 233. KSPL 54INS 14809/2013

Dle ustanovení § 235 odst. 1 IZ neúčinnými jsou právní úkony, kterými dlužník zkracuje možnosti uspokojení věřitelů nebo zvýhodňuje některé věřitele na úkor jiných. Za právní úkon se považuje též dlužníkovo opomenutí.

Podle ustanovení § 240 odst. 1 IZ právním úkonem bez přiměřeného protiplnění se rozumí právní úkon, jímž se dlužník zavázal poskytnout plnění bezúplatné nebo za protiplnění, jehož obvyklá cena je podstatně nižší, než obvyklá cena plnění, k jehož poskytnutí se zavázal dlužník.

Dle ustanovení § 240 odst. 2 IZ se právním úkonem bez přiměřeného protiplnění rozumí pouze právní úkon, který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku, nebo právní úkon, který vedl k dlužníkovu úpadku. Má se za to, že zvýhodňovaný právní úkon učiněný ve prospěch osoby dlužníkovi blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, je úkonem, který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku.

Dle ustanovení § 240 odst. 3 IZ právním úkonem bez přiměřeného protiplnění lze odporovat, aby byl-li učiněn v posledních 3 letech před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, anebo v době 1 roku před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch jiné osoby.

Dle ustanovení § 242 odst. 1 IZ odporovat lze rovněž právnímu úkonu, který dlužník úmyslně zkrátil uspokojení věřitele, byl-li tento úmysl druhé straně znám nebo jí se zřetelem ke všem okolnostem musel být znám.

Dle ustanovení § 242 odst. 3 IZ úmyslně zkracujícímu právnímu úkonu lze odporovat, byl-li učiněn v posledních 5 letech před zahájením insolvenčního řízení.

Dle ustanovení § 236 odst. 1 IZ neúčinností právního úkonu není dotčena jeho platnost; v insolvenčním řízení však dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů náleží do majetkové podstaty.

Dle ustanovení § 236 odst. 2 IZ není-li možné vydat do majetkové podstaty původní dlužníkovo plnění z neúčinného právního úkonu, musí být poskytnuta rovnocenná náhrada.

Dle ustanovení § 237 odst. 1 IZ povinnost vydat do majetkové podstaty dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů mají osoby, v jejichž prospěch byl neúčinný právní úkon učiněn nebo které z něho měly prospěch.

V daném případě soud přezkoumal obsah tvrzení žalobce, obsah spisu, důkazy v řízení provedené a dospěl k závěru, že je namístě žalobní návrh zamítnout. Žalobce jako insolvenční správce dlužníka VLČEK-STAVBY s.r.o., IČ 26360837 se včasnou žalobou domáhal určení, že právní úkony-výplaty na penále, které byly schváleny žalovanými jako jednateli dlužníka pod pokladními doklady, specifikovanými ve výroku I. tohoto rozsudku, jsou neplatnými právními úkony s tím, že žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně vydat do majetkové podstaty dlužníka v insolvenčním řízení částku ve výši 1.893.213,-Kč, in eventum odpůrčí žalobou ve smyslu ustanovení § 239 insolvenčního zákona se domáhal určení, že uvedené právní úkony-výplaty na penále jsou neúčinnými právními úkony s tím, že žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně vydat do majetkové podstaty dlužníka v insolvenčním řízení částku ve výši 1.893.213,-Kč. S ohledem na ustanovení § 234 insolvenčního zákona bylo nutné v řízení zkoumat neplatnost uvedených právních úkonů, neboť v § 234 je výslovně KSPL 54INS 14809/2013 vyjádřena obecná zásada preference neplatnosti před neúčinností, tj. že neúčinnost právního úkonu může nastat pouze u úkonu platného. Z neplatného úkonu totiž zamýšlené právní účinky nenastaly, nedošlo ke vzniku předmětných práv a povinností, a proto nemohlo dojít ani ke zkrácení pohledávky věřitelů za dlužníkem. Dle § 231 odst. 2 insolvenčního zákona v průběhu insolvenčního řízení posoudí neplatnost právního úkonu pouze insolvenční soud. Nově insolvenční zákon výčet osob oprávněných k podání žaloby neobsahuje a legitimaci k podání žaloby ponechává obecné úpravě s jedinou výjimkou, kdy dovolání se neplatnosti zmocňuje výslovně i insolvenčního správce. Žalobce tak byl aktivně legitimován k podání žalobního návrhu. Na základě usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 30.07.2013 č.j. KSPL 54 INS 14809/2013-A-15 bylo rozhodnuto o úpadku dlužníka a prohlášen na jeho majetek konkurs. Napadené právní úkony-výplaty na penále byly vystaveny v období od 31.01.2012 do 31.07.2012, tedy v období před rozhodnutím o úpadku dlužníka a prohlášením na jeho majetek konkurs. Ani v rámci znaleckého zkoumání (viz znalecký posudek Ing. Ladislava Michálka zpracovaný v rámci trestního řízení včetně jeho dodatku a výslech znalce v tomto řízení) nebylo jednoznačně zjištěno, že by výdajové pokladní doklady byly vystaveny v době, kdy již byl dlužník v úpadku. Vzhledem k tomu, že insolvenční zákon za právní úkon expressis verbis považuje též dlužníkovo opomenutí, tedy jeho nečinnost, je soud přesvědčen o tom, že odporovat lze nejen právním úkonům dlužníka (§ 34 občanského zákoníku ve znění účinném do 31.12.2013, resp. § 546 NOZ), ale též jeho aktivnímu jednání, tedy určité faktické činnosti, jež by se za právní úkon nemusela považovat. Vystavené výdajové pokladní doklady jsou dle názoru soudu právními úkony. Řízení o odpůrčí žalobě podané ve smyslu ustanovení § 239 insolvenčního zákona není řízením o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není ve smyslu § 80 o.s.ř.; předpokladem úspěšnosti odpůrčí žaloby tudíž není prokázání naléhavého právního zájmu žalobce na určení neúčinnosti právních úkonů. Námitky 1. žalovaného v tomto směru tak nebyly soudem shledány důvodnými. Insolvenční zákon v ustanovení § 233 odst. 1 předpokládá, že bezdůvodné obohacení bude vydáno, jen jestliže byla zjištěna neplatnost právního úkonu pravomocným rozhodnutím soudu, kdy neplatnost právního úkonu může být v průběhu insolvenčního řízení zjištěna prejudiciálně, přičemž platí, že dokud nebude neplatnost právního úkonu zjištěna pravomocným rozhodnutím insolvenčního soudu, nevznikne v insolvenčním řízení ani povinnost vydat bezdůvodné obohacení získané plněním z takového neplatného úkonu. Obdobně je tomu ve vztahu k nároku na určení neúčinnosti dlužníkova právního úkonu cestou odpůrčí žaloby dle § 239 odst. 1 insolvenčního zákona. Obě žaloby jsou incidenčními spory. Dle ustanovení § 235 až § 243 insolvenčního zákona odporovat lze jen těm právním úkonům dlužníka, jež jsou taxativně vypočítány v ustanoveních § 240 až § 242 insolvenčního zákona. Právní úkony dlužníka vyjmenované v § 240 až 242 insolvenčního zákona představují jen demonstrativní výčet neúčinných právních úkonů v insolvenčním řízení, prostřednictvím kterých také dochází ke zkracování dlužníkových věřitelů. Za neúčinný lze považovat každý právní úkon dlužníka, který vede ke zkrácení uspokojení pohledávky některého z věřitelů, tedy i takové jeho jednání nebo opomenutí, jímž by dlužník založil závazkový vztah z titulu bezdůvodného obohacení. I z tohoto pohledu proto bylo možné pohlížet na uvedené pokladní doklady jako na právní úkony. Právní úkony učiněné s úmyslem zkrátit věřitele nejsou v souladu se zákonem, v důsledku čehož jsou-v závislosti na konkrétních okolnostech-buď neplatné pro rozpor s účelem zákona nebo pro jeho obcházení nebo sice platné, avšak odporovatelné. Pro posouzení, o který z těchto následků se v konkrétním případě jedná, je rozhodující, zda právní úkon uzavírali v úmyslu zkrátit věřitele oba účastníci nebo pouze dlužník; v prvém případě jde o úkon neplatný, v druhém (pouze) o úkon odporovatelný (viz usnesení Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 20Cdo 2886/2006). S ohledem na citované rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR soud hodlal doplňovat důkazní řízení k prokázání úmyslu zkrátit věřitele vystavením uvedených pokladních dokladů. Rozhodnutím Okresního soudu v Domažlicích ze dne 25.02.2016 č.j. 1T KSPL 54INS 14809/2013

90/2015-802 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 08.06.2016 č.j. 50 To 126/2016-826 byl 1. žalovaný za uvedené jednání uznán vinným spácháním přečinu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění dle § 254 odst. 1, alinea druhá trestního zákoníku, kdy v účetních knihách, zápisech a jiných dokladech sloužících k přehledu o stavu hospodaření a majetku nebo k jejich kontrole uvedl hrubě zkreslené údaje a ohrozil tak majetková práva jiného. Jeho jednáním došlo k ohrožení majetkových práv věřitelů dlužníka, ale nedošlo k jejich zkrácení. S odkazem na ustanovení § 135 o.s.ř. je soud rozhodnutím o tom, že byl spáchán trestný čin, vázán, a proto soud dospěl k závěru, že se žalobci nepodařilo v tomto řízení prokázat vůči 1. potažmo ani vůči 2. žalovanému, že vystavením uvedených výdajových dokladů došlo ke snížení stavu pokladny a tím ke zkrácení majetkových práv věřitelů a že finanční prostředky byly vyplaceny ve prospěch žalovaných. Proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Vzhledem k tomu, že soud nevyhověl tzv. primárnímu petitu, bylo nutné rozhodnout i o petitu eventuálním.

Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 202 odst. 1 insolvenčního zákona ve spojení s ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobce nebyl ve věci úspěšný a měl by proto hradit náklady řízení žalovaným. Avšak vzhledem k tomu, že žádný z účastníků incidenčního sporu nemá nárok na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci, bylo rozhodnuto o tom, že žádný z účastníků na náhradu nákladů řízení nemá právo.

V neposlední řadě bylo rozhodnuto o tom, že předmětem samostatného rozhodnutí bude přiznání svědečného za podání svědecké výpovědi Ing. Ladislavu Michálkovi s tím, že tyto náklady budou hrazeny ze státních prostředků, neboť pro rozsudek je rozhodující stav v době jeho vyhlášení (§ 154 o.s.ř.) a v této době ještě nebylo o požadavku na úhradu nákladů v souvislosti s podáním svědecké výpovědi Ing. Ladislava Michálka rozhodnuto. Dle § 148 o.s.ř. poté tyto vzniklé náklady nadále ponese stát.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího.

V Plzni dne 10.10.2016

Mgr. Jaroslava Kočandrlová samosoudkyně