155 ICm 2021/2012
Jednací číslo: 155 ICm 2021/2012-22 (54 INS 5631/2012) .

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní Mgr. Ivanou Žánovou ve věci žalobce: PPF B1 B.V. soukromá společnost s ručením omezeným, IČ 34192873, Strawinskylaan 933, 1077, Amsterdam, zast.: JUDr. Petr Pečený, advokát se sídlem Purkyňova 2, 110 00, Praha 1, proti žalované: Insolvenční agentura v.o.s., IČ 29115540, Západní 1448/16, 360 01, Karlovy Vary, insolvenčnímu správci dlužníka Evy anonymizovano , anonymizovano , zast.: JUDr. Karel Kolář, advokát se sídlem Mladá Boleslav, Klaudiánova 135/1, v řízení o žalobě o určení pravosti a výše pohledávky

takto:

I. Žaloba o určení, že pohledávka žalobce vůči dlužnici Evě anonymizovano , anonymizovano v celkové výši 77.787,91 Kč je po právu platná a stanovuje se ve výši 77.787,91 Kč, se zamítá. II. Žalobce je povinen uhradit žalovanému na účet jeho zástupce ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku náklady řízení v celkové výši 12.720,-Kč.

Odůvodnění

Dne 4.7.2012 podala žalobkyně proti žalované ke zdejšímu soudu žalobu, kterou se domáhala určení pravosti pohledávky ve výši 77.787,91 Kč. Žaloba byla odůvodněna tak, že v této výši žalobce přihlásil svoji pohledávku do insolvenčního řízení za dlužnicí, přičemž insolvenční správce částečně pohledávku popřel co do výše a pravosti. Důvodem popření byla skutečnost, že žalovaný považuje jednání o rozhodčí doložce, sjednané v úvěrové smlouvě za nepřiměřené, způsobující neplatnost rozhodčího nálezu. Žalobce s argumentací správce nesouhlasí. Rozhodčí doložku považuje za platně sjednanou v úvěrové smlouvě a uzavřenou v souladu s platnými právními předpisy. Rozhodčí nález byl rovněž vydaný v souladu s platnou právní úpravou. Úpadce dobrovolně uzavřel úvěrovou smlouvu se žalobcem, přičemž k jejímu znění neměl, resp. neměla žádné výhrady a připomínky.

Žalovaný navrhl žalobu zamítnout. Uvedl, že žalobce přihlásil do insolvenčního řízení pohledávku vč. příslušenství v celkové výši 77.787,91 Kč. Tato pohledávka byla při přezkumném jednání žalovaným popřena pro pravost a výši v částce 20.352,-Kč z důvodu nepřiměřenosti rozhodčí doložky a z toho vyplývající neplatnosti rozhodčího nálezu, na základě kterého si žalobce přihlásil jako příslušenství svých pohledávek též náklady rozhodčího řízení. Rozhodčí doložka byla v daném případě sjednána v rámci úvěrových podmínek společnosti Home Credit a.s. V rozhodčí doložce nebyl sjednán konkrétní rozhodce, který bude spor rozhodovat, a rozhodčí doložka uvádí, že rozhodce bude jmenován Společností pro rozhodčí řízení a.s. Dále bylo uvedeno, že v rozhodčím řízení bude postupováno podle pravidel vydaných touto společností. Takto sjednaná rozhodčí doložka je neplatná. Žalovaný v tomto směru odkazuje zejména na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 31 Cdo 1945/2010. Neplatnost rozhodčí doložky dovozuje žalovaný dále z výkladu směrnice Rady evropské unie č. 93/13/EHS o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách, zejména ustanovení článku 3.

Z přihlášky pohledávky soud zjistil, že žalobce přihlásil do insolvenčního řízení za dlužnicí částku 77.787,91 Kč, přičemž jistina činila 40.819,56 Kč. Z přihlášené pohledávky pak činil úrok 16.616,35 Kč a náklady rozhodčího řízení 20.352,-Kč. Soud provedl důkaz listinu označenou jako úvěrová smlouva č. 3908089328, která byla uzavřena mezi Home Credit a.s. a dlužnicí dne 13.8.2009. Součástí smlouvy byly i úvěrové podmínky společnosti Home Credit a.s., kde v § 15 závěrečných ustanovení je uvedeno, že veškeré spory vznikající z této smlouvy a v souvislosti s ní budou rozhodovány s konečnou platností v rozhodčím řízení jedním rozhodcem jmenovaným správcem, kterého jmenuje a odvolává představenstvo Společnosti pro rozhodčí řízení a.s. a jehož funkce je upravena v organizačním řádu Společnosti pro rozhodčí řízení a.s. ze seznamu rozhodců vedeném Společností pro rozhodčí řízení a.s., se sídlem Sokolská třída 60, Praha 2, podle jednacího řádu pro rozhodčí řízení Společnosti pro rozhodčí řízení, a.s. Klientovi byla nabídnuta možnost seznámit se s obsahem jednacího řádu pro rozhodčí řízení, pravidly o nákladech rozhodčího řízení, sazebníkem odměn rozhodců, organizačním řádem a kancelářským řádem, které vydala Společnost pro rozhodčí řízení, a.s. Podpisem smlouvy potvrzuje klient, že vzal na vědomí zásady rozhodčího řízení a souhlasí, aby případné spory mezi ním a věřitelem neřešil soud, ale rozhodce, ustanovený výše popsaným způsobem a dále s tím, že rozhodnutí tohoto rozhodce o sporu bude o věci konečné a na základě rozhodnutí rozhodce je možné vést exekuci. Součástí úvěrové smlouvy byl i splátkový kalendář. Dne 30.5.2011 zaslal zástupce žalobce žalované, resp. dlužnici Evě anonymizovano předžalobní upomínku, ve které jí sděluje, že převzal právní zastoupení Home Credit a.s., přičemž shora uvedená společnost postoupila pohledávku za dlužnicí právě žalobci. Eva anonymizovano byla požádána, aby veškeré závazky z úvěrové smlouvy nadále splácena ve prospěch účtu vedeného u žalobce. Ze dne 17.2.2012 pak pochází rozhodčí nález vydaný Mgr. Ivetou Jančovou, a to v sídle Společnosti pro rozhodčí řízení a.s., Praha 2, Sokolská třída 60. Tímto rozhodčím nálezem bylo žalované straně-Evě anonymizovano uloženo uhradit žalující straně-žalobci, částku 52.071,49 Kč spolu s úrokem ve výši 26.28% ročně s částky 39.815,93 Kč ode dne 12.11.2011 do zaplacení, dále smluvní pokutu ve výši 863,63 Kč a náklady řízení ve výši 20.352,-Kč. Rozhodčí nález nabyl právní moci dne 23.3.2012.

Podle § 198 odst. 1 insolvenčního zákona (dále jen IZ) věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena insolvenčním správcem mohou uplatnit své právo žalobou na určení u insolvenčního soudu do 30 dnů od přezkumného jednání; tato lhůta však neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění dle § 197 odst. 2. Žalobu podávají vždy proti insolvenčnímu správci.

Podle § 198 odst. 3 IZ vyjde-li v průběhu řízení o žalobě podle odst. 1 najevo, že popřená pohledávka je pohledávkou vykonatelnou, není to důvodem k zamítnutí žaloby, žalovaný je však v takovém případě povinen prokázat důvod popření podle § 199.

Podle § 199 odst. 1 a 2 IZ insolvenční správce, který popřel vykonatelnou pohledávku, podá do 30 dnů od přezkumného jednání u insolvenčního soudu žalobu, kterou své popření uplatní vůči věřiteli, který vykonatelnou pohledávku přihlásil. Lhůta je zachována, dojde-li žaloba nejpozději posledního dne lhůty soudu. Jako důvod popření pravosti nebo výše vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu lze uplatnit jen skutečnosti, které nebyly uplatněny dlužníkem v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí; důvodem popření však nemůže být jiné právní posouzení právní věci.

V daném případě má soud za to, že žaloba nebyla podána po právu. Ve věci vyplynulo, že žalobce přihlásil do insolvenčního řízení za dlužnicí Evou anonymizovano částku 77.787,91 Kč, přičemž jako právní titul uvedl úvěrovou smlouvu. Pohledávka byla přihlášena jako pohledávka vykonatelná. Vykonatelnost byla doložena shora uvedeným rozhodčím nálezem. Žalovaný insolvenční správce pohledávku žalobce popřel co do částky 20.352,-Kč, která znázorňuje náklady rozhodčího řízení. Do této výše byla pohledávka popřena z důvodu nepřiměřenosti rozhodčí doložky a z toho vyplývající neplatnosti rozhodčího nálezu, na základě kterého si žalovaný přihlásil jako příslušenství svých pohledávek také náklady rozhodčího řízení. Je pravdou, že žalobu ve smyslu § 199 odst. 1 IZ měl v daném případě podat insolvenční správce. Žaloba však byla, zřejmě z opatrnosti, podána věřitelem, který požadoval určit, že jeho pohledávka je po právu, včetně části znázorňující náklady rozhodčího řízení. Soud se ztotožňuje s argumentací žalovaného o tom, že rozhodčí nález je neplatný. Způsob, jakým byla rozhodčí doložka sjednána je v rozporu s rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 31 Cdo 1945/2010, ve kterém Nejvyšší soud učinil právní závěr, že neobsahuje-li rozhodčí smlouva přímé určení rozhodce ad hoc, resp. konkrétní způsob jeho určení, a odkazuje-li na rozhodčí řád vydaný právnickou osobou, která není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona, je takováto rozhodčí smlouva neplatná podle § 39 obč. zák. Nebyla-li sjednána platně rozhodčí doložka, nebyl rozhodce pravomocný k vydání rozhodčího nálezu a nemohly vzniknout ani náklady rozhodčího řízení. Soud má za to, že insolvenční správce byl oprávněn popřít vykonatelnost pohledávky z důvodu nepřiměřenosti rozhodčí doložky, v daném případě nejde o jiné posouzení věci. Soud odkazuje jednak na mnohá rozhodnutí Vrchního soudu v Praze v obdobných věcech a zejména na judikaturu ESD. Z evropské judikatury jednoznačně vyplývá, že jde-li o nepřiměřenou doložku, přísluší vnitrostátnímu soudu vyvodit veškeré důsledky, které z toho vyplývají podle vnitrostátního práva, aby se ujistil, že tento spotřebitel nebude uvedenou doložkou vázán. Z uvedeného důvodu soud žalobě nevyhověl.

O nákladech řízení bylo rozhodováno podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalovaný měl ve věci úspěch, a proto mu náleží náhrada nákladů řízení v plné výši. Částka 12.720,-Kč zahrnuje odměnu zastupování advokátem dle vyhlášky 484/2000 Sb. ve výši 10.000,-Kč, 2x rp po 300,-Kč + 20% DPH.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím Krajského soudu v Plzni, a to ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení rozhodnutí.

Krajský soud v Plzni dne 9.10.2012

Za správnost vyhotovení: Mgr. Ivana Žánová, v.r. Petra Menclová samosoudce