155 ICm 1754/2014
Jednací číslo: 155 ICm 1754/2014-48 (KSPL 54 INS 3654/2013)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní Mgr. Jaroslavou Kočandrlovou v právní věci žalobkyně: Mgr. Naďa Herrmannová, IČ 61455849, se sídlem Žitná 49, Praha 1, insolvenční správkyně dlužníka: Zdeněk anonymizovano , anonymizovano , proti žalované: Helena anonymizovano , anonymizovano , bytem Planá, Bohušova 772, o určení neúčinnosti právního úkonu dlužníka

takto:

I. Určuje se, že darovací smlouva uzavřená dne 13.03.2013 mezi dlužníkem Zdeňkem Křečkem, anonymizovano , bytem Aš, Krásná 183, PSČ 352 01, jako dárcem a žalovanou Helenou anonymizovano , nar. 19.1.1980, bytem Bohušova 772, 348 15 Planá, jako obdarovanou, kterou dlužník jako dárce převedl na žalovanou jako obdarovaného bytovou jednotku č. 1559/5 nacházející se v budově čp. 1559 postavené na pozemku parc. č. st. 1515 spolu s podílem na společných částech uvedené budovy a st. pozemku parc. č. 1515 o velikosti 6060/90546, vše v katastrálním území Cheb (bytová jednotka je zapsána na LV č. 13765 vedeném Katastrálním úřadem pro Karlovarský kraj, Katastrální pracoviště Cheb pro katastrální území, obec a část obce Cheb), je vůči věřitelům pro účely insolvenčního řízení vedeného Krajským soudem v Plzni sp.zn. KSPL 54 INS 3654/2013 neúčinným právním úkonem.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů soudního řízení.

III. Žalovaná je povinna zaplatit České republice na účet Krajského soudu v Plzni č. účtu 3703-4321311/0710, VS 4300175414 soudní poplatek ve výši 2.000,-Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. (KSPL 54 INS 3654/2013)

Odůvodnění:

Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 26.05.2014 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud určil, že darovací smlouva uvedená ve výroku tohoto rozsudku uzavřená dne 13.03.2013 mezi dlužníkem Zdeňkem Křečkem jako dárcem a žalovanou jako obdarovanou je vůči věřitelům pro účely insolvenčního řízení vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn. KSPL 54 INS 3654/2013 neúčinným právním úkonem. Svůj návrh odůvodnila žalobkyně tím, že uvedená smlouva uzavřená mezi dlužníkem a žalovanou je dle § 111 odst. 3 insolvenčního zákona neúčinná, neboť dlužník porušil svoji povinnost zdržet se od okamžiku, kdy nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, nakládání s majetkovou podstatou a s majetkem, který do ní může náležet, pokud by mělo jít o podstatné změny ve skladbě, využití nebo určení tohoto majetku anebo o jeho nikoli zanedbatelné zmenšení. Dlužník neměl k uvedenému převodu souhlas insolvenčního soudu. Nejednalo se o plnění uvedené v § 111 odst. 2 insolvenčního zákona. Dlužník převedl nemovitosti ve prospěch osoby blízké a bez přiměřeného protiplnění, neboť nemovitosti byly převedeny na žalovanou dlužníkem bezúplatně, současně se jednalo o významné zmenšení dlužníkova majetku, smlouva byla uzavřena poté, co nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení.

Žalovaná ve svém písemném vyjádření doručeném soudu dne 02.07.2014 mimo jiné uvedla, že si v prosinci roku 2008 chtěla pořídit vlastní byt v Chebu. V té době ukončila pracovní vztah se společností Česká finanční a pojišťovací služba s.r.o. Vzhledem k tomu, že manažeři této firmy jí vyhrožovali zabavením majetku použitím bianco směnky, kterou u nich musela podepsat, požádala svého bratra (dlužníka), jestli by si byt mohla koupit jeho jménem. Dohoda s bratrem byla taková, že po dvou až třech letech byt převede zpět na žalovanou, protože v té době ona již bude mít vypořádané vztahy s firmou Česká finanční a pojišťovací služba s.r.o. Ona si za účelem pořízení bytu vzala hypotéku. Vzhledem k tomu, že na byt byla uvalena díky finančním potížím bratra exekuce, nemohl převod proběhnout, až v březnu 2013 vypracovala darovací smlouvu. Vzhledem k tomu, že byt si vybrala sama, zálohu na něj a následně hypotéku také platila výhradně sama, rovněž se o byt starala, nebyl důvod poskytovat za byt bratrovi jakékoliv protiplnění. Ona sama o soukromí bratra žádné informace neměla. To, že on uvažuje o insolvenci, se k ní doneslo, ovšem fakt, že už podal návrh na oddlužení u soudu a že tím nesmí nakládat s majetkem, o tom nevěděla. Nejednalo se z její strany ani z bratrovy strany o manipulaci účelovou. Podle jejího názoru jí byl byt darován z důvodu slušnosti a nejde tedy o případ právního úkonu, kterému lze odporovat s odkazem na ustanovení § 240 odst. 4 písm. c) insolvenčního zákona.

Soud má v dané věci za zjištěný a prokázaný následující skutkový stav. Usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 25.07.2013 č.j. KSPL 54 INS 3654/2013-A-28 byl zjištěn úpadek dlužníka Zdeňka Křečka, anonymizovano . Zároveň tímto usnesením byla žalobkyně ustanovena insolvenční správkyní dlužníka. Insolvenční řízení s dlužníkem bylo zahájeno dne 12.02.2013 na základě návrhu věřitele Hypoteční banka a.s., IČ 13584324. Dlužník a žalovaná dne 13.03.2013 uzavřeli darovací smlouvu, na základě které dlužník bezúplatně převedl na žalovanou bytovou jednotku označenou ve výroku I. tohoto rozsudku spolu s podílem na společných částech budovy a stavebního pozemku, vše zapsáno v katastrálním území Cheb na listu vlastnictví č. 13765 vedeném u Katastrálního úřadu pro Karlovarský kraj, Katastrální pracoviště Cheb pro katastrální území, obec a část obce Cheb. Právní účinky vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí na základě darovací smlouvy nastaly dne 13.03.2013. Vklad byl proveden pod č.j. V-749/2013-402. Dlužník a žalovaná jsou osobami blízkými, neboť žalovaná je sestrou dlužníka. Žalovaná za účelem koupě uvedené bytové jednotky uzavřela smlouvu o hypotečním úvěru s Komerční bankou a.s., na základě které jí (KSPL 54 INS 3654/2013) byl poskytnut ke koupi bytové jednotky úvěr ve výši 580.000,-Kč (viz smlouva o poskytnutí předhypotečního úvěru ze dne 05.12.2008 a smlouva o poskytnutí hypotečního úvěru ze dne 05.12.2008). K zajištění peněžité pohledávky banky za žalovanou ze smlouvy o úvěru byla uzavřena zástavní smlouva k nemovitostem, kdy předmětem zástavy byla uvedená bytová jednotka spolu se spoluvlastnickým podílem na společných částech budovy, se spoluvlastnickým podílem na stavební parcele uzavřená dne 25.02.2009. Tím, že se žalovaná k ústnímu jednání ve věci, které se konalo dne 08.07.2015, bez omluvení nedostavila, zbavila soud možnosti poučit ji o tom, že je nutné, aby prokázala, že dlužníkův úmysl zkrátit věřitele nemohla i při náležité pečlivosti poznat, i když dlužník uzavřením odporované smlouvy nebo učiněním odporovaného právního úkonu v její prospěch plnil svou ,,morální povinnost.

Dle § 239 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) platí, že odporovat právním úkonům dlužníka může v insolvenčním řízení pouze insolvenční správce, i když nejde o osobu s dispozičními oprávněními, a to odpůrčí žalobou podanou proti osobám, které mají povinnost vydat dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů do majetkové podstaty. Jestliže v době zahájení insolvenčního řízení probíhá o téže věci řízení na základě odpůrčí žaloby jiné osoby, nelze v něm až do skončení insolvenčního řízení pokračovat. Dle odst. 3 citovaného ustanovení platí, že insolvenční správce může podat odpůrčí žalobu ve lhůtě 1 roku ode dne, kdy nastaly účinky rozhodnutí o úpadku. Nepodá-li ji v této lhůtě, odpůrčí nárok zanikne.

Dle § 242 insolvenčního zákona lze odporovat právnímu úkonu, kterým dlužník úmyslně zkrátil uspokojení věřitele, byl-li tento úmysl druhé straně znám nebo jí se zřetelem ke všem okolnostem znám být musel. Má se za to, že u úmyslně zkracujícího právního úkonu učiněného ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, byl dlužníkův úmysl této osobě znám. Úmyslně zkracujícímu právnímu úkonu lze odporovat, byl-li učiněn v posledních 5 letech před zahájením insolvenčního řízení.

Soud přezkoumal obsah tvrzení žalobkyně, obsah spisu a důkazy v řízení provedené a dospěl k závěru, že žalobní návrh je včasný a důvodný. Insolvenční řízení s dlužníkem bylo zahájeno u zdejšího soudu dne 12.02.2013. Darovací smlouva byla uzavřena dne 13.03.2013 s právními účinky vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí dne 13.03.2013. Po zahájení insolvenčního řízení je dlužník omezen ustanovením § 111 insolvenčního zákona při nakládání s majetkovou podstatou. Účel tohoto ustanovení je zřejmý a spočívá zejména v tom, aby nebyla zkrácena majetková podstata ke škodě věřitelů. Od okamžiku, kdy nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, je dlužník povinen zdržet se nakládání s majetkovou podstatou a s majetkem, který do ní může náležet, pokud by mělo jít o podstatné změny ve skladbě, využití nebo určení tohoto majetku, anebo o jeho nikoliv zanedbatelné zmenšení. V daném případě dlužník v době po zahájení insolvenčního řízení hrubě porušil svoji povinnost stanovenou mu v ustanovení § 111 insolvenčního zákona tím, že uzavřel darovací smlouvu se žalovanou, na základě které došlo k nikoliv zanedbatelnému zmenšení majetkové podstaty. V tomto jednání dlužníka v průběhu insolvenčního řízení soud spatřuje nepoctivý záměr, jehož zjevným účelem bylo vyvedení nemovitého majetku z majetkové podstaty dlužníka, aby nedošlo k jeho zpeněžení ve prospěch zajištěného věřitele. Je zřejmé, že bylo-li poskytnutí daru-bytové jednotky dispozičním úkonem dlužníka učiněným v rozporu se zákazem stanoveným v § 111 insolvenčního zákona, nemohla jeho prostřednictvím předmětná bytová jednotka majetkovou podstatu dlužníka opustit. Takový právní úkon je totiž ze zákona vůči věřitelům neúčinný (§ 111 odst. 3 insolvenčního zákona), a proto plnění, které tímto úkonem z majetku dlužníka ušlo, byl insolvenční správce oprávněn do jeho majetkové podstaty bez dalšího sepsat. Obrana žalované spočívající v odkazu na (KSPL 54 INS 3654/2013) ustanovení § 240 odst. 4 písm. c) insolvenčního zákona neobstojí, neboť žalovaná jako osoba dlužníkovi blízká se může ve smyslu ustanovení § 42a odst. 2 občanského zákoníku ve znění účinném do 31.12.2013 ubránit odpůrčí žalobě jen, jestliže prokáže, že o dlužníkově úmyslu zkrátit odporovaným právním úkonem věřitele nevěděla a ani nemohla vědět, přestože vyvinula ,,pečlivost k prokázání tohoto dlužníkova úmyslu a šlo o ,,náležitou pečlivost . Vynaložení náležité pečlivosti předpokládá, že osoba dlužníkovi blízká vykonala s ohledem na okolnosti případu a s přihlédnutím k obsahu právního úkonu dlužníka takovou činnost (aktivitu), aby dlužníkův úmysl zkrátit věřitele, který tu byl v době odporovaného právního úkonu, z jeho výsledků poznala (tj. aby se o tomto úmyslu dozvěděla). Má-li se osoba dlužníku blízká ve smyslu ustanovení § 42a odst. 2 občanského zákoníku ubránit odpůrčí žalobě, musí prokázat, že dlužníkův úmysl zkrátit věřitele nemohla i při náležité pečlivosti poznat, i když dlužník uzavřením odporované smlouvy nebo učiněním odporovaného právního úkonu v její prospěch plní svou ,,morální nebo právní povinnost (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1912/2000). Úspěšná obrana žalované jako osoby dlužníku blízké by tak musela spočívat nejen v jejím tvrzení, že o úmyslu dlužníka zkrátit odporovaným právním úkonem věřitele nevěděla a ani nemohla vědět, ale v takovém tvrzení a prokázání toho, že o úmyslu nevěděla a ani nemohla vědět, přestože vyvinula pečlivost k poznání tohoto úmyslu dlužníka a šlo o náležitou pečlivost. To znamená, že bylo na žalované, aby se přesvědčila, že právní úkon nezkracuje věřitele dlužníka a vede ji k tomu, aby nečinila právní úkony na újmu práv věřitele dlužníka. Vzhledem k tomu, že žalovaná v tomto směru důkazní břemeno neunesla, má soud za to, že se tak nezachovala a musí být pro tento případ srozuměna s tím, že věřitelé mohou požadovat uspokojení svých pohledávek také z majetku, který na základě takového právního úkonu od dlužníka nabyla. S ohledem na uvedené skutečnosti proto soud žalobě vyhověl a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobkyně byla ve věci úspěšnou. Náhradu nákladů řízení nepožadovala, proto bylo rozhodnuto o tom, že žádný z účastníků na náhradu nákladů řízení nemá právo.

Výrok pod bodem III. tohoto rozsudku je odůvodněn ustanovením § 2 odst. 3 zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, kdy žalobkyně byla v tomto řízení osvobozena od soudního polatku dle § 11 odst. písm. n) poplatkového zákona, soud jejímu návrhu vyhověl, a proto přešla poplatková povinnost na žalovanou ve výši dle položky 4 bod 1. písm. c) Sazebníku poplatků tvořící přílohu k zákonu č. 549/1991 Sb. Ke splnění povinnosti žalované jí byla stanovena lhůta dle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může se oprávněný domáhat svého práva návrhem na soudní výkon rozhodnutí nebo podat exekuční návrh u exekutora. V Plzni dne 08.07.2015

Mgr. Jaroslava Kočandrlová, v. r. samosoudkyně

Za správnost vyhotovení: Kristýna Vecková