155 ICm 1372/2013
Jednací číslo: 155 ICm 1372/2013-51 (KSPL 54 INS 26746/2012) .

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní Mgr. Ivanou Žánovou v právní věci žalobce: Kome rční banka, a. s., IČ 45317054, Na Příkopě 33/969, 114 07, Praha 1, zast.: JUDr. Josef Kešner, Lukavecká 1732, 193 00, Praha 9 proti žalovanému: Insolvenční agentura v.o.s., IČ 29115540, Západní 1448/16, 360 01, Karlovy Vary, IS dlužníka: Roman anonymizovano , anonymizovano , bytem Kollárova 1134, 363 01, Ostrov nad Ohří o Incidenční žalobě

takto:

I. Soud určuje, že IS popřené pohledávky v celkové výši 50.508,35 Kč nebyly věřitelem do insolvenčního řízení přihlášeny po právu.

II. Soud určuje, že IS popřené pohledávky v celkové výši 32.208,41 Kč byly věřitelem do insolvenčního říze ní dlužníka přihlášeny po právu (jedná se o část pohledávky č. 2).

III.Účastníci nemají právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Dne 17. 04. 2013 podal žalobce ke zdejšímu soudu žalobu, kterou se domáhal určení, že jím přihlášené pohledávky, které žalovaný popřel ve výši 82.716,75 Kč, byly žalobcem přihlášeny po právu. Žaloba byla odůvodněna tak, že pohledávky byly věřitelem přihlášeny jako vykonatelné, žalovaným byly posouzeny jako nevykonatelné z důvodu, že rozhodčí doložka, na základě které byly vydány rozhodčí nálezy, je dle žalovaného neplatná. V důsledku této skutečnosti žalovaný popřel náklady rozhodčího řízení u pohledávky č. 1 ve výši 14.758,38 Kč a u pohledávky č. 3 ve výši 23.350,16 Kč. Pohledávku č. 2 popřel IS zcela, tj. ve výši 44.608,21 Kč, jelikož je dle jeho názoru z důvodu neplatnosti rozhodčí doložky promlčena. Žalobce s tímto návrhem nesouhlasí. Žalobce upozorňuje na neurčitost popěrného úkonu. Pohledávka je popírána z důvodu neplatné rozhodčí doložky, přičemž není nikterak konkretizováno, v čem je údajná neplatnost spatřována. Věřiteli je znemožněno, aby mohl účinně vznášet protiargumenty. Žalobce má za to, že není nikterak povinen dovozovat, z jakého důvodu IS považuje rozhodčí doložku za neplatnou. Žalobce upozorňuje, že IS není oprávněn popírat pohledávku z důvodu neplatnosti rozhodčí doložky. Odkazuje na rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci, 12 VSOL 8/2011. Pokud rozhodčí smlouva byla uzavřena, což IS nijak nerozporoval, byla pravomoc rozhodce rozhodnout spor dána. V takovémto případě představuje rozhodčí nález způsobilý exekuční titul. Obrana proti němu by spočívala toliko v podání žaloby o zrušení rozhodčího nálezu. Žalobce má za to, že námitka promlčení pohledávky je v rozporu s dobrými mravy. Rozhodčí nálezy představí překážku věci rozhodnuté a pro účely insolvenčního řízení jsou závazné. V doplnění žaloby žalobce odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 07. 2010 sp. zn. 33 Cdo 126/2009, ve kterém dospěl k závěru, že lze ustanovení § 3 odst. 1 občanského zákoníku a peklad na právní úkon, jímž se dlužník dovolává promlčení práva. I když námitka promlčení zásadně dobrým mravům neodporuje, mohou nastat situace, že uplatnění této námitky je výrazem zneužití práva na úkon účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil, a vůči němu by za takové situace zánik nároku v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a z důvodu, pro které své práva neuplatnil včas. Uplatnění promlčení dlužníkem proto může být výkonem práva v rozporu s dobrými mravy. Pohledávka žalobce se stala splatnou dne 08. 10. 2007. Dlužník na výzvu k úhradě nereagoval a tak žalobce dne 18. 04. 2008 podal pro zaplacení předmětné pohledávky žalobu, a to v souladu s rozhodčí doložkou k rozhodci ze společnosti Pro rozhodčí řízení, a.s. V té době nebyly o platnosti předmětné rozhodčí doložky pochybnosti. Tak např. Nejvyšší soud ČR v rozhodnutí ze dne 31. 07. 2008, sp. zn. 32 Cdo 2282/2008 uvedl, že rozhodčí doložka, dle které bude rozhodce vybrán žalující stranou ze seznamu rozhodců vedeného při Asociaci leasingových společností ČR, je třeba považovat za platnou. K uvedenému se následně vyjádřil i Ústavní soud ČR v usnesení ze dne 06. 11. 2008, sp. zn. 2682/08, který ohledně posuzované rozhodčí doložky neshledal jakýkoliv rozpor s kogentním zněním norem jednoduchého práva, který by dle ustálené judikatury Ústavního soudu případně mohl rovněž založit porušení základních práv a naopak je označil za zcela konformní s judikaturou Ústavního soudu týkající se ochrany autonomie, vůle a svobody individuálního jednání. Ještě počátkem roku 2011 Nejvyšší soud ČR judikoval, že není v rozporu s § 7 zákona o rozhodčím řízení, aby si strany sjednaly a součástí rozhodčí smlouvy učinily ujednání, že výběr rozhodce bude proveden z takto vedeného seznamu rozhodců stranami sporu nebo pověřenou osobou. Poté co byl ve věci vydán rozhodčí nález žalobce bez zbytečného odkladu podal návrh na nařízení exekuce a Okresní soud v Karlových Varech Usnesením ze dne 13. 01. 2009 exekuci dle tohoto nařízení nařídil. Žalobce tedy učinil vše potřebné pro vymožení své pohledávky a případné marné uplynutí promlčecí lhůty nezavinil, tato uplynula pouze s ohledem na změnu judikatury ve věcech rozhodčích doložek. Bylo by pak nepřiměřeným požadavkem na žalobce, aby po vytříbení judikatury judikaturu znovu ohledně téže pohledávky podával žalobu u řádného soudu, přičemž lze jen spekulovat, zda by s ohledem na dobu podání takové žaloby bylo či nebylo řízení zastaveno pro překážku již věci rozhodnuté. S ohledem na výše uvedené skutečnosti je žalobce toho názoru, že jde o zcela vyjímečný případ, kdy námitka promlčení je výrazem zneužití práva.

Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

Z písemného vyrozumění o popření nevykonatelné pohledávky ze dne 27. 03. 2013 je patrno, že žalovaný u pohledávky č. 1 popřel 14.758,38 Kč, přičemž se jednalo o náhradu nákladů rozhodčího řízení. Tato pohledávka byla popřena z důvodu neplatného rozhodčího nálezu-neplatná rozhodčí doložka. Z tohoto důvodu byla pohledávka přezkoumána jako nevykonatelná. U pohledávky č. 2 došlo k popření celé části, a to 44.608,21 Kč. Částečně se jedná o náklady rozhodčího řízení a částečně má žalovaný za to, že nárok na vrácení zbylé části jistiny úvěru a úroku je promlčený, neboť ke stanovení promlčecí doby dle § 403 odst. 1 obchodního zákoníku nedošlo z důvodu neplatné rozhodčí smlouvy a nedošlo ani k uznání závazku částečným plněním jako u větších pohledávek č. 1 a 3. Pohledávka č. 3 byla popřena ve výši 23.350,16 Kč, opět z důvodu neplatné rozhodčí doložky, když se jednalo o náklady rozhodčího řízení.

V dané věci má soud za prokázané, že žalobce přihlásil do insolvenčního řízení dlužníka Romana anonymizovano pohledávku v celkové výši 267.975,46 Kč. Pohledávka č. 1 byla přihlášena v celkové výši 57.503,14 Kč, přičemž jistina činila 2.700,96 Kč. Jako důvod vzniku pohledávky bylo uvedeno, že věřitel uzavřel s dlužníkem dne 29. 11. 2004 smlouvu o úvěru ke kreditní kartě, ve znění dodatku ze dne 27. 04. 2006. Dlužník porušil smluvní povinnosti, v důsledku čehož odstoupil od smlouvy. Věřitel uplatnil své právo žalobou, na základě které vydal JUDr. Aleš Pejchal, rozhodce ze společnosti Pro rozhodčí řízení, a.s. dne 05. 08. 2008 rozhodčí nález, sp. zn. K/2008/04732; tento nabyl právní moci dne 06. 10. 2008 a je vykonatelný. Pohledávka č. 2 byla přihlášena v celkové výši 44.608,21 Kč, jako důvod vzniku pohledávky byla uzavřena smlouva o úvěru ze dne 12. 05. 2004. Dlužník porušil smluvní povinnosti, v důsledku čehož ho věřitel vyzval k okamžitému splacení celé úvěrové pohledávky. Věřitel uplatnil své právo žalobou, na základě které vydal JUDr. Aleš Pejchal, rozhodce ze společnosti Pro rozhodčí řízení, a.s. dne 05. 08. 2008 rozhodčí nález, který nabyl právní moci dne 06. 10. 2008 a je vykonatelný. Pohledávka č. 3 byla přihlášena ve výši 165.864,11 Kč, jistina pak činila 45.151,25 Kč. Jako důvod vzniku pohledávky bylo uvedeno, že věřitel uzavřel s dlužníkem dne 07. 06. 2006 smlouvu o úvěru. Dlužník porušil smluvní povinnosti, v důsledku čehož ho věřitel vyzval k okamžitému splacení celé úvěrové pohledávky. Věřitel uplatnil své právo žalobou, na základě které vydal JUDr. Aleš Pejchal, rozhodce ze společnosti Pro rozhodčí řízení, a.s. dne 05. 08. 2008 rozhodčí nález, který nabyl právní moci dne 06. 10. 2008 a je vykonatelný. Soud provedl důkaz všemi třemi rozhodčími nálezy shora uvedenými. Rozhodčí nález sp. zn. K/2008/04732 vydal JUDr. Aleš Pejchal dne 05. 08. 2008, tímto nálezem bylo žalovanému Romanu anonymizovano uloženo uhradit žalobci-Komerční bance, a.s. částku 25.700,96 Kč s příslušenstvím, dále náhradu nákladů řízení ve výši 1.228,08 Kč a 13.530,30 Kč. Rozhodčí nález nabyl právní moci dne 06. 10. 2008. Další rozhodčí nález vydal stejného dne stejný rozhodce pod sp. zn. K/2008/047110. Tímto rozhodčím nálezem bylo žalovanému Romanu anonymizovano uloženo uhradit žalobci-Komerční bance, a.s. částku 13.532,41 Kč s příslušenstvím + náklady řízení ve výši 714,--Kč + 11.685,80 Kč. Stejného dne vydal stejný rozhodce rozhodčí nález sp. zn. K/2008/4711. Tímto rozhodčím nálezem bylo žalovanému Romanu anonymizovano uloženo uhradit žalobci-Komerční bance, a.s. částku 65.551,25 Kč s příslušenstvím + náklady řízení ve výši 3.122,56 Kč + 20.277,60 Kč. I tento rozhodčí nález nabyl právní moci 06. 10. 2008. Dále byl proveden důkaz smlouvu o úvěru ke kreditní kartě č. 6010004305315, která byla uzavřena mezi dlužníkem a žalobcem dne 29. 11. 2004. Na základě této smlouvy se strany dohodly, že banka poskytne dlužníkovi revolvingový úvěr do výše 10.000,--Kč. K této smlouvě byl uzavřen dne 27. 04. 2006 dodatek č. 1, kterým se mění smlouva o úvěru ke kreditní kartě uvedená v záhlaví tohoto dodatku tak, že výše revolvingového úvěru se stanoví na 20.000,--Kč.

Z výpisu z účtu ke kreditní kartě k datu 30. 07. 2007 je patrno, že celkový zůstatek účtu činí 21.794,95 Kč, splátky po splatnosti činí 5.090,38 Kč, celkem k úhradě 20.038,83 Kč k datu 04. 08. 2007. Dne 20. 07. 2007 došlo ze strany žalobce k odstoupení od smlouvy osobní kreditní kartě. Dále soud provedl důkaz smlouvou č. 0340804222755, která byla uzavřena mezi dlužníkem a žalobcem dne 12. 05. 2004, přičemž předmětem dohody byl úvěr ve výši 30.000,--Kč bez účelu. Zde dne 17. 09. 2007 pochází výzva k okamžitému splacení celé úvěrové pohledávky ve výši 30.000,--Kč. Dále byl proveden důkaz smlouvou o úvěru č. 0340806224513, která byla mezi dlužníkem a žalobcem uzavřena dne 07. 02. 2006 a jejímž předmětem byl úvěr ve výši 60.000,--Kč. Ze dne 17. 09. 2007 pochází výzva k okamžitému zaplacení celé úvěrové pohledávky ve výši 60.000,--Kč, resp. 57.874,79 Kč. Žalobce předložil soudu Obecné podmínky Komerční banky, a.s. pro úvěry občanů, kde je v čl. VI. odst. 14 sjednána rozhodčí doložka. Dle tohoto článku si smluvní strany dohodly, že majetkové spory, které vzniknou z této smlouvy o úvěru, budou rozhodovány s konečnou platností v rozhodčím řízení. Smluvní strany se dohodly, že spory budou rozhodovány jedním rozhodcem jmenovaným správcem ze seznamu rozhodců vedeným společností Pro rozhodčí řízení, a.s., se sídlem Praha 2, Sokolská 60 podle jednacího řádu pro rozhodčí řízení společnosti. Smluvní strany prohlašují, že jsou srozuměny s obsahem jednacího řádu pro rozhodčí řízení společnosti, pravidly o nákladech rozhodčího řízení, sazebníkem odměn rozhodců.

Podle § 199 odst. 1 a 2 IZ, insolvenční správce, který popřel vykonatelnou pohledávku, podá do 30dnů od přezkumného jednání u insolvenčního soudu žalobu, kterou své popření uplatní proti věřiteli, který vykonatelnou pohledávku přihlásil. Lhůta je zachována, dojde-li žaloba nejpozději posledního dne lhůty soudu. Jako důvod popření pravosti nebo výše vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutí příslušného orgánu lze uplatnit jen skutečnosti, které nebyly uplatněny dlužníkem v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí; důvodem popření však nemůže být jiné právní posouzení věci.

V daném případě soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žaloba byla podána oprávněně pouze z části. Jak již bylo uvedeno, přihlásil žalobce do insolvenčního řízení pohledávky v celkové výši 267.975,46 Kč. Jak vyplynulo z vyrozumění o popření nevykonatelné pohledávky, IS dlužníka vyhodnotil pohledávky žalobce, které byly označeny jako vykonatelné, na základě rozhodčích nálezů, jako nevykonatelné a částečně je popřel. Pohledávku č. 1 popřel ve výši 14.758,38 Kč a uznal ve výši 42.744,76 Kč. Popřel pouze náklady rozhodčího řízení. Pohledávku č. 2 popřel zcela, a to jak náklady rozhodčího řízení, tak nárok na vrácení zbylé části jistiny úvěru a úroku. Jako důvod popření této pohledávky IS uvedl, že se jedná opět o pohledávku nevykonatelnou, neboť rozhodčí doložka mezi stranami nebyla sjednána po právu a z tohoto důvodu je i nárok na vrácení zbylé části jistiny úvěru a úroku promlčený, neboť ke stanovení promlčení doby dle § 403 odst. 1 obchodního zákoníku nedošlo z důvodu neplatné rozhodčí smlouvy a nedošlo ani k uznání závazku částečným plněním jako u pohledávky č. 1 a 3. U pohledávky č. 3 žalovaný popřel opět pouze náklady rozhodčího řízení, a to ze stejného důvodu jako u pohledávek předešlých. Pohledávku č. 142.513,95 Kč uznal. Jak žalobce sám uznal v doplňku žaloby, je skutečností, že žalobce svou pohledávku uplatnil u rozhodce, jehož pravomoc dle nejnovější judikatury nebyla dána. Soud shodně se žalobcem odkazuje zcela na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 31 Cdo 1945/2010. Znamená to tedy, že všechny rozhodčí nálezy soud posuzuje shodně jako žalovaný za neplatné. Na základě takto neplatných rozhodčích nálezů nemohly platně vzniknout náklady rozhodčího řízení. Z uvedeného důvodu má soud za to, že žalovaný popřel zcela správně u všech třech pohledávek náklady rozhodčího řízení. U pohledávky č. 1 se jedná o 14.758,38 Kč, u pohledávky č. 2 o 12.399,80 Kč a u pohledávky č. 3 o 23.350,16 Kč. K posouzení tedy zbývá pohledávka č. 2 ve výši 32.208,41 Kč. Soud se zcela ztotožňuje s argumentací žalobce ohledně aplikace § 3 odst. 1 občanského zákoníku ve vztahu k promlčení této pohledávky. Samozřejmě za situace, kdy soud dospěl k závěru, že rozhodčí doložka byla sjednána neplatně a rozhodčí nález tedy de facto neexistuje, měla by být pohledávka žalobce č. 2 promlčena. Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR citované žalobcem mohou nastat situace, že uplatnění námitky promlčení je výrazem zneužití práva na úkon účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil. Dle názoru soudu tento případ dopadá na danou situaci. Žalobce rozhodně nezavinil promlčení, postupoval zcela v souladu se zákonem a s platnou judikaturou v konkrétní době, neboť ještě v době, kdy probíhal výkon rozhodnutí, byly rozhodčí doložky sjednané obdobným způsobem jako v daném případě považovány za platné. Až zcela nová judikatura Nejvyššího soudu ČR učinila v této záležitosti zásadní zvrat. Bylo by tedy skutečně nepřiměřeným požadavkem na žalobce, aby po vytříbení judikatury znovu ohledně téže pohledávky podával žalobu u řádného soudu. Soud má tedy za to, že je na místě u pohledávky č. 2 ve výši 32.208,41 Kč uplatnit výjimku a dojít k závěru, že nárok promlčen není.

O nákladech řízení bylo rozhodováno podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Strany měly úspěch částečně a proto soud rozhodl, že nikdo nemá právo na náhradu nákladů řízení.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím Krajského soudu v Plzni, a to ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení rozhodnutí.

Krajský soud v Plzni dne 25. 10. 2013

Za správnost vyhotovení: Mgr. Ivana Žánová, v. r. Eva Havlíčková samosoudce