153 ICm 4571/2015
Jednací číslo: 153 ICm 4571/2015-38 (KSPL 53INS 17971/2015)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudcem Mgr. Michalem Reitspiesem ve věci žalobkyně: Insolvenční a správcovská v.o.s., IČO 29314909, se sídlem Šumavská 524/31, 602 00 Brno, zastoupené JUDr. Ing. Jiřím Davidem LL.M., advokátem se sídlem Kaprova 40/12, 110 00 Praha proti žalované: IFIS investiční fond, a.s., IČO 24316717, se sídlem Vodičkova 791/41, 110 00, Praha 1-Nové Město, zastoupené Mgr. Markem Indrou, advokátem, se sídlem Čechyňská 361/16, 602 00 Brno, o popření vykonatelné pohledávky

takto:

I. Určuje se, že pohledávka žalované IFIS investiční fond, a.s., IČ: 24316717, se sídlem Vodičkova 791, 110 00 Praha 1 přihlášená do insolvenčního řízení dlužníka Davida anonymizovano , anonymizovano , Chebská 245/8, 353 01 Mariánské Lázně vedeného Krajským soudem v Plzni pod sp. zn. KSPL 53 INS 17971/2015 ve výši 60.946,79 Kč není po právu.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 14.176,-Kč k rukám zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

Žalobkyně podala dne 7.12.2015 žalobu na popření vykonatelné pohledávky ve výši 142.335,08 Kč, usnesením zdejšího soudu ze dne 11.9.2015 č.j. KSPL 53 INS 17971/2015-A- 7 byl zjištěn úpadek dlužníka Davida anonymizovano , anonymizovano . Dne 7.10.2015 podal žalovaný v uvedeném insolvenčním řízení přihlášku pohledávky ve výši 308.875,24 Kč. Přihláška pohledávky byla zveřejněna v insolvenčním rejstříku pod pořadovým číslem P-3. Na přezkumném jednání dne 30.11.2015 pak žalobce pohledávku žalovaného přihlášenou ve výši 308.875,24 Kč popřel co do pravosti ve výši 142.335,08 Kč, když pohledávka byla přihlášená isir.justi ce.cz KSPL 53INS 17971/2015 jako vykonatelná a žalobkyně ji jako vykonatelnou přezkoumala. Popřená částka byla příslušenstvím jistiny v podobě smluvního úroku z prodlení ve výši 142.335,08 Kč. Dle žalobkyně ujednání stran o sjednání jiné než zákonné výše úroku z prodlení ve vztahu občanskoprávním (spotřebitelském) absolutně neplatné podle ust. § 39 občanského zákoníku.

Žalovaná uvedla, že má nárok na úrok z prodlení toliko ve výši stanovené v občanskoprávních předpisech, konkrétně v § 517 odst. 2 občanského zákoníku a v § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb. ve znění nařízení vlády č. 136/2005 Sb. Dohoda o výši úroku z prodlení nad rámec uvedených ustanovení je pro rozpor se zákonem podle § 39 občanského zákoníku neplatná. Jedná se však jen o částečnou neplatnost smlouvy ve smyslu § 41 občanského zákoníku, neboť důvod neplatnosti se vztahuje výlučně na toto ujednání. Z toho vyplývá, že žalovaná má nárok toliko na úrok z prodlení v zákonem stanovené výši. A proto požaduje kapitalizované úroky zákonné od 1.8.2008 do 10.9.2015 v celkové výši 60.946,79 Kč, když ve zbylé části 81.388,29 Kč bere žalovaná svoji přihlášku zpět.

Z usnesení zdejšího soudu ze dne 11.9.2015 č.j. KSPL 53 INS 17971/2015-A-7 soud zjistil úpadek dlužníka Davida anonymizovano , anonymizovano a bylo povoleno řešení úpadku dlužníka oddlužením.

Z přihlášky pohledávky žalované soud zjistil, že podala přihlášku pro celkovou částku 308.875,24 Kč, přičemž její dílčí část ve výši 142.335,08 Kč byla za smluvní úrok z prodlení ve výši 0,05% z jistiny ve výši 109.615,-Kč.

Usnesením zdejšího soudu ze dne 19.1.2016 č.j. KSPL 53 INS 17971/2015-B-5 soud zjistil, že soud schválil oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře.

Ze smlouvy o úvěru č. UDTA06/1003332 ze dne 13.11.2006 včetně všeobecných obchodních podmínek soud zjistil, že mezi společností Autoúvěr, a.s. a dlužníkem byla uzavřena úvěrová smlouva mimo jiné bylo dohodnuto, že žalovaný bude hradit smluvní úrok z prodlení ve výši 0,05% denně. Tato pohledávka byla postoupena žalované smlouvou ze dne 16.6.2014, jak vyplývá z této smlouvy, na základě rámcové smlouvy o převodu vybraného portfolia pohledávek ze dne 6.6.2014, jak vyplývá opět z této smlouvy.

Soud rozhodl tak, jak uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, neboť má za to, že v souladu s ustálenou judikaturou je ustanovení dohodnuté mezi účastníky neplatné, když podle § 262 odst. 4 obchodního zákoníku nese smluvní strana, která není podnikatelem, odpovědnost za porušení povinnosti ze vztahů uvedených v první větě tohoto ustanovení, tj. ve vztazích podle § 261 obchodního zákoníku nebo ve vztazích podřízených obchodnímu zákoníku dohodou podle § 262 odst. 1, podle občanského zákoníku a jestliže je vznik k povinnosti zaplatit úrok z prodlení důsledkem porušení smluvní povinnosti žalovaného platit včas sjednané splátky úvěru, má žalobkyně právo na úrok z prodlení toliko stanovené v občanských předpisech. Soud zde také odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 13.3.2015 sp. zn. 33 Odo 1117/2003, když povaha ust. § 517 odst. 2 občanského zákoníku vylučuje, aby výše úroku z prodlení byla v občanskoprávních vztazích dohodnuta jinak, než stanoví právní předpis, který toto ustanovení provádí.

Vzhledem k výše uvedenému má tedy žalovaná nárok pouze na zákonný úrok z prodlení z jistiny, což v daném případě není částka přihlášená ve výši 142.335,08 Kč. Soud žalobě vyhověl ne kvůli tomu, že by mezi účastníky bylo sporné, zda-li má žalovaná nárok na smluvní úrok z prodlení či nikoliv, to dokonce jak vyplývá z podání žalované ta na smluvní KSPL 53INS 17971/2015

úrok z prodlení nárok nemá, ale je zde otázka, zda-li přihláška žalované tak, jak byla podána, a to co do smluvního úroku z prodlení, je možná k automatické přeměně na zákonný úrok z prodlení. Soud je toho názoru, že přihláška byla podána řádně, ovšem ve 30ti denní lhůtě k podání této přihlášky požadovala žalovaná smluvní úrok z prodlení, ačkoliv měla nárok pouze na zákonný úrok z prodlení, tudíž věcně žalovaná požadovala smluvní úrok z prodlení, který je v souladu s výše uvedenými ustanoveními obchodního zákoníku a judikaturou neplatný, měla být nárok pouze na zákonný úrok z prodlení, ale ten nepřihlásil. Tudíž má soud za to, že nárok žalované tak, jak byl přihlášen, z výše uvedených důvodů není po právu.

O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto v souladu s ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., když soud přiznal úspěšné žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 14.176,-Kč, která se skládá z odměny advokáta za 3 úkony právní služby po 3.100,-Kč za převzetí věci, podání návrhu a účast u ústního jednání a 21% DPH z těchto úkonů ve výši 1.953,-Kč, 3 režijní paušály po 300,-Kč, tj. celkem 900,-Kč, za stejné úkony právní služby a 63,-Kč na DPH, cestovného Praha-Plzeň a zpět ve výši 1.234,-Kč, náhradu za promeškaný čas v rozsahu 6 půlhodin po 100,-Kč, tj. celkem 600,-Kč a DPH 126,-Kč za cestu k soudu a zpět.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů od jeho doručení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím soudu podepsaného, a to ve dvojím vyhotovení.

V Plzni dne 9.5.2016

Za správnost vyhotovení: Mgr. Michal Reitspies, v.r. Michaela Kropáčková samosoudce