153 ICm 3999/2016
č. j. 153 ICm 3999/2016-130 (KSPL 53 INS 15404/2015)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudcem Mgr. Michalem Reitspiesem ve věci

žalobkyně: Záveská a spol., v.o.s., IČO 26468514 sídlem Blahoslavova 186, 293 01 Mladá Boleslav proti žalované: CZECH FINANCE, a.s., IČO 27423425 sídlem Mšecká 967, 271 01 Nové Strašecí zastoupená advokátem JUDr. Luděk Lisse Ph.D., LL.M. sídlem Konviktská 291/24, 110 00 Praha 1 o žalobě o určení právní neúčinnosti úkonu dlužníka

takto: I. Žaloba ze dne 8.11.2016 se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění: 1. Žalobkyně podala dne 8.11.2016 žalobu o určení právní neúčinnosti úkonu dlužníka Františka Burdy tak, že právní úkon dlužníka Františka Burdy, narozeného 25. července 1957, který převedl na žalovanou na základě Dohody o převodu leasingové smlouvy č. EUBNOE/009/934001 ze dne 1.2.2014 bezúplatně práva z leasingové smlouvy, kde předmětem leasingového pronájmu bylo vozidlo SCANIA IRIZAR, VIN když se jedná o právní úkon úmyslně zkracující dle ust. § 242 odst. 1 IZ a je tedy vůči insolvenčním věřitelům neúčinný. Dále žalobkyně požadovala, aby do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku vydal do majetkové podstaty

Shodu s prvopisem potvrzuje Michaela Kropáčková. isir.justi ce.cz KSPL 53INS 15404/2015

dlužníka žalovaný částku 5 000 000 Kč. Žalobkyně jako insolvenční správce dlužníka Františka Burdy, narozeného 25. července 1957, když na něho dne 20. dubna 2016 usnesením KSPL 53 INS 15404/2015-B-8 přešlo dispoziční oprávnění k majetkové podstatě dlužníka. Dne 16. března 2009 byla mezi dlužníkem a leasingovým pronajímatelem společností Scania Finance Czech republic spol. s r.o. uzavřena smlouva o finančním pronájmu s právem následné koupě najaté movitosti číslo EUBNOE/009/934001, kde předmětem nájmu byl autobus SCANIA IRIZAR PBK480EB6X2*4, VIN dále jen autobus), když se jednalo o zcela nové vozidlo. Pořizovací cena leasingu byla bez DPH 303 000 EUR, z toho nultá zvýšená splátka včetně DPH byla 18 029 EUR a kupní cena předmětu leasingu byla 15 150,50 EUR a DPH ve výši 57 570 EUR. Cena byla ve výši tedy 360 570 EUR, tj. při kurzu v roce 2009 ve výši 9 535 273,65 Kč.

2. Všechny řádné leasingové splátky včetně uhrazené odkupní splátky byly uhrazeny dle splátkového kalendáře ke dni 28. února 2014.

3. Dne 1. února 2014 byla mezi dlužníkem, žalovanou a leasingovým pronajímatelem uzavřena dohoda o převodu leasingové smlouvy, kde bylo uvedeno, že s účinností od 1. února 2014 bude leasingová smlouva uzavřená od 6. března 2009 do 28. února 2014 mezi pronajímatelem a původním leasingovým nájemcem převedena na nového leasingového nájemce-žalovanou, která bude řádně pokračovat ve výši uvedené leasingové smlouvě. Na základě této dohody vystavil leasingový pronajímatel předávací protokol, kde byl autobus předán do užívání žalované. Žalovaná uzavřela s leasingovým pronajímatelem smlouvu o finančním pronájmu dne 1. února 2014. Dne 28. února 2014 byla mezi leasingovým pronajímatelem a žalovanou uzavřena smlouva o následné koupi najaté věci dle leasingové smlouvy EUBNOE/009/934001. Zde bylo uvedeno, že odkupní cena předmětu leasingu je 15 150,50 EUR + DPH ve výši 3 181,50 EUR. Dle odborného odhadu byla tržní cena autobusu ve výši 5 000 000 Kč. Dne 26. března 2014 udělil leasingový pronajímatel žalované plnou moc k tomu, aby jeho jménem provedl převod vlastnického práva na žalovanou. Z účetnictví dlužníka bylo ze strany insolvenčního správce zjištěno, že žalovaný poté, co vozidlo nabyl do vlastnictví, pronajal dlužníkovi vozidlo SCANIA IRIZAR na základě Nájemní smlouvy č. 69/2014 a toto vozidlo pak dlužník užíval pravděpodobně až do prodeje dne 17. dubna 2015. Vlastníkem vozidla se stala od 17. dubna 2015 společnost HORVI 10 s.r.o. a dne 4. května 2015 společnost KONFIN, s.r.o., jež provozovala společnost DATA EXPRES, a.s. Insolvenční správce zjistil, že dlužník měl na sebe vedeno již v roce 2013 několik exekučních řízení. Ze zprávy Exekutorského úřadu Plzeň-město, Palackého náměstí 28 a z jím doložených listinných důkazů je možno zjistit, že exekuční řízení ve věci navrhovatele VZP České republiky bylo zahájeno dne 12. srpna 2013. Žalovaná si mohla skutečnost, že dlužník má na sebe vedenu řadu exekucí, zjistit z veřejných rejstříků-z centrální evidence exekucí a z listu vlastnictví č. 351 pro obec Rybnice, katastrální území Rybnice. Je tedy jednoznačné, že dlužník měl ke dni 1. února 2014 velké množství věřitelů nejméně s pohledávkami ve výši 11 600 000 Kč a že tedy v době bezúplatného převodu práv z leasingové smlouvy byl dlužník jednoznačně v úpadku, jak bylo uvedeno. Skutečnost, že proti dlužníkovi je zahájeno a vedeno několik exekučních řízení bylo možnost zjistit z veřejně dostupných výpisů z katastru nemovitostí a z centrální evidence exekucí. Podle ust. § 239 IZ platí, že odporovat právní úkon dlužníka v insolvenčním řízení může pouze insolvenční správce, i když nejde o osobu s dispozičním oprávněním, a to odpůrčí žalobou podanou proti osobám, které mají povinnost vydat dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů do majetkové podstaty. Podle ust. § 242 IZ platí, že odporovat lze právní úkon, kterým dlužník úmysl zkrátil uspokojení věřitele, byl-li tento úmysl druhé straně znám nebo s jejich zřetelem ke všem okolnostem musel být znám.

4. Žalovaná se žalobou nesouhlasila a vznesla námitku prekluze práva, přičemž žalovaná

Shodu s prvopisem potvrzuje Michaela Kropáčková. KSPL 53INS 15404/2015

nerozporovala, že žaloba je ve smyslu ust. § 239 odst. 3 IZ podána do jednoho roku ode dne, kdy nastaly účinky rozhodnutí o úpadku. Lhůta byla splněna v poslední možný den. Dle přesvědčení žalované však nedošlo k dodržení jiné lhůty, stanovené konkrétně ust. § 240 odst. 3 IZ, když z jejího obsahu je zřejmé, že považuje tam popsaný právní úkon, konkrétně uzavření Dohody o převodu leasingové smlouvy č. EUBNOE/009/934001 ze dne 1. února 2014 za úkon bez přiměřeného protiplnění, neboť dle žalobních tvrzení mělo dojít po téměř úplné úhradě leasingových splátek dlužníkem leasingovému nájemci k bezúplatnému převodu leasingových práv k předmětnému autobusu. Žalovaná není k osobě dlužníka osobou blízkou ani osobou tvořící s dlužníkem koncern, a proto je nutné v rámci takové žaloby posouzení, kdy byl ve vztahu k okamžiku zahájení insolvenčního řízení sporný právní úkon učiněn.

5. Žalovaná své vyjádření následně ještě doplnila, že pokud by snad žaloba měla směřovat k prokázání skutkové podstaty úmyslně zkracující právní úkon, je třeba zopakovat, že k jeho prokázání se otázka objektivní úpadkové situace dlužníka vůbec nezkoumá. Základními požadavky jsou v tomto případě úmysl dlužníka zkrátit své věřitele a tento úmysl byl žalované znám nebo mu se zřetelem ke všem okolnostem musel být znám. Úmysl dlužníka zkrátit věřitele zde rozhodně není a žalovaná o úmyslu dlužníka ani vědět nemohla, přičemž žalovaná neznala nemovitosti dlužníka a rejstřík exekucí není rejstříkem bezplatným tak, aby byla tento rejstřík žalovaná nucena prohledávat a lustrovat za náklady.

6. Z přihlášky k registraci vozidla do registru silničních vozidel soud zjistil, že předmětný autobus byl evidován na společnost KOFIN, s.r.o. a provozovatelem se stala společnost DATA EXPRES, a.s., a to ze dne 4. května 2015.

7. Z žádosti o zápis změn údajů v registru silničních vozidel soud zjistil, že byla k 11. květnu 2015 změněna registrační značka předmětného autobusu z důvodu výměny registrační značky za poškozenou. Soud zjistil, že toto bylo učiněno na základě plné moci společnosti KONFIN, s.r.o. udělené leasingovému nájemci firmě DATA EXPRES, a.s. z důvodu poškození registračních značek autobusu.

8. Z technického průkazu-osvědčení o registraci vozidla soud zjistil, že předmětný autobus byl registrován od 18. března 2009 na společnost Scania Finance Czech republic spol. s r.o., Chrášťany 186, od 6. května 2014 byl registrován na společnost CZECH FINANCE, a.s., tedy na žalovanou, od 17. dubna 2015 se vlastníkem podle technického průkazu stala společnost HORVI 10 s.r.o. a 14. května 2015 společnost KOFIN, s.r.o.

9. Z faktury vydané společností Scania Finance Czech republic spol. s r.o. společnosti Czech Finance, a.s. dne 28. února 2014 soud zjistil, že bylo účtováno 18 332 EUR za platbu leasingové splátky č. 61 dle Smlouvy o finančním pronájmu a následnou koupi najaté movitosti č. EUBNOE/009/934001.

10. Ze Smlouvy o následné koupi najaté věci dle leasingové smlouvy č. EUBNOE/009/934001 soud zjistil, že Scania Finance Czech republic spol. s r.o. a CZECH FINANCE, a.s. uzavřely smlouvu, jejímž předmětem je právě předmětný autobus, jehož cena je 303 000 EUR a DPH činí 57 570 EUR a odkupní cena je 18 332 EUR včetně DPH. Toto je v souladu se smlouvou o finančním pronájmu s právem následné koupě najaté věci uzavřené dne 1. února 2014 mezi žalovanou a Czech Invest a.s.

11. Z vyhlášky Krajského soudu v Plzni ze dne 12. června 2015 č. j. KSPL 53 INS 15404/2015-A-2 bylo zjištěno, že bylo zahájeno insolvenční řízení ve věci dlužníka Františka Burdy, narozeného 25. července 1957.

Shodu s prvopisem potvrzuje Michaela Kropáčková. KSPL 53INS 15404/2015

12. Z usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 9. listopadu 2015 č. j. KSPL 53 INS 15404/2015-A- 12 byl zjištěn úpadek dlužníka a insolvenčním správcem byla ustanovena žalobkyně.

13. Z usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 20. dubna 2016 č. j. KSPL 53 INS 15404/2015-B-8 soud zjistil, že na majetek dlužníka byl prohlášen konkurs, který bude projednán jako konkurs nepatrný.

14. Z exekučního návrhu ze dne 9. srpna 2013 soud zjistil, že Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky pověřila soudního exekutora Mgr. Martina Tunkla k činnosti na základě pravomocných a vykonatelných platebních výměrů.

15. Z vyrozumění o zahájení exekuce 094 EX 04732/13021 soud zjistil, že soudní exekutor Mgr. Martin Tunkl zahájil exekuci na základě návrhu oprávněné VZP ČR.

16. Z výpisu z Katastrálního úřadu pro Plzeňský kraj soud zjistil, že Katastrální úřad přijal 7. září 2013 vyrozumění o zahájení exekuce.

17. Z výzvy k úhradě dluhu insolvenčním správcem ze dne 10. dubna 2017 soud zjistil, že žalobkyně byla informována společností ČSAD SVT Praha, s.r.o., že měla uzavřenou smlouvu se společností František Burda na prodej jízdenek na jeho autobusové linky již od roku 2006, když v průběhu doby několikrát měnila číslo svého účtu. Od května 2015 zplnomocnil společnost HORVI 10 s.r.o., s kterou následně společnost ČSAD SVT Praha, s.r.o. uzavřela obdobnou smlouvu na prodej autobusových jízdenek.

18. Ze smlouvy o dodávce služeb při prodeji jízdenek na stanovené autobusové spoje soud zjistil, že ČSAD SVT Praha, s.r.o. uzavřela s Františkem Burdou smlouvu na předprodej stanovených autobusových spojů dlužníka a jeho linky.

19. Z faktury daňového dokladu ze dne 1. února 2014, 27. února 2014 a 28. února 2014 soud zjistil, že společnost Scania Finance Czech republic spol. s r.o. financovala žalované částku 6 804 EUR jako leasingovou splátku č. 59, částku 25 187 EUR jako splátku č. 60 a následně částku 18 332 EUR jako splátku č. 61 splátkového kalendáře.

20. Ze znaleckého posudku o ceně motorového vozidla znalce Jaroslava Roubíčka č. 7169-16 soud zjistil, že předmětný autobus byl tímto znalcem oceněn s DPH po zaokrouhlení na částku 1 735 000 Kč.

21. Z výslechu svědka Františka Burdy soud zjistil, že byl provozovatelem mezinárodní autobusové dopravy, dále provozoval mezinárodní kamionovou dopravu a podnikal v gastro oboru a dále měl cestovní agenturu Burda Tour. Svědek si pořídil předmětný autobus Scania na leasing, když cena vozidla byla 400 000 EUR, když tento byl pořízen za účelem, aby vozil fotbalisty plzeňské Viktorie, když zajišťoval služby pro tento klub. Jinak ho také používal pro jinou dopravu, pokud byl volný. Odměnu dostával jen zčásti, neboť část si klub nechával jako sponzorství klubu. Smlouvu musel svědek ukončit, neboť neměl dál na placení leasingu z důvodu finanční situace, která vznikla po odcizení jeho autobusu značky Setra v Maďarsku. Svědek s tímto problémem oslovil společnost Scania leasing a poté také žalovanou, jestli by mohly původní leasing doplatit a staly se vlastníkem autobusu a jemu by ho nadále pronajímaly nikoliv za leasingovou splátku, ale za pronájem. Původní leasingový pronajímatel totiž nechtěl uzavřít se svědkem novou leasingovou smlouvu, a to v době, kdy zbývalo k zaplacení na ní cca 60 000 EUR, proto situaci se svědek pokusil vyřešit se žalovanou. Žalovaná s tím souhlasila a dlužník-svědek poté provozoval

Shodu s prvopisem potvrzuje Michaela Kropáčková. KSPL 53INS 15404/2015

autobus jako nájemce, když nájemné bylo ve výši cca 80 000 Kč až 100 000 Kč měsíčně. Svědek takto provozoval autobus cca 1 rok, a to zejména na lince Plzeň-Rimavská Sobota. Tuto linku svědek provozoval přibližně 10 let. Autobus byl nucen převést na společnost HORVI 10, a to pod nátlakem. Toto bylo řešeno Policií ČR, ale nebylo to vyřešeno. Předmětný autobus byl 5 let starý, měl najeto cca půl milionu km. Autobus také prodělal dopravní nehodu-srážku s kamionem. Do finančních problémů se svědek dostal poté, co mu shořel kamion v roce 2009. Autobusová linka vydělává ročně 2 000 000 Kč čistého zisku. Tyto peníze dostával svědek od ČSAD. Část peněz byla za vybrané jízdné v autobuse, část byla ze systému předprodeje jízdenek. Splátky přestal platit až v roce 2013 možná i déle a z toho důvodu, že mu byl ukraden autobus Setra v Maďarsku.

22. Z výslechu svědka Pavla Horvátha soud zjistil, že svědka Burdu zná, že autobusem Scania jezdil jako hráč Plzně. Byla vytvořena společnost HORVI 10, aby mohla fungovat jako autobusová společnost. Tato společnost provozovala autobus, který dříve provozoval pan Burda. Došlo následně k jeho prodeji a koupily se za něj dva jiné. Svědek půjčil panu Burdovi částku 5 000 000 Kč, když mu ji půjčoval v rozmezí 3 let a potřeboval autobus dostat pod svoji společnost tak, aby se mu vrátily alespoň nějaké peníze z této částky. Svědek poznal lidi, kteří mu nabídli, že mu pomohou peníze získat alespoň zčásti zpět, a to i prostřednictvím tohoto autobusu. Jednalo se o paní Míčkovou a pana Sedláčka. S těmito osobami založil společnosti HORVI 10. Tyto osoby doplatily nějakou poslední splátku, mohlo to být asi 300 000 Kč a získaly autobus pro společnost HORVI 10. Svědek propůjčil společnosti zejména své jméno a starat se o ni měl pan Sedláček s paní Míčkovou. Autobus, který získal, byl po nějaké havárii a autobus poté prodal společnosti DATA EXPRES a prodejní cena byla 1 000 000 Kč. Svědek nevěděl, od koho byl autobus koupen do společnosti HORVI 10, bylo to od nějaké leasingové společnosti.

23. Z účastnického výslechu Ing. Rudolfa Loskota soud zjistil, že svědka Burdu zná a byli obchodními partnery již někdy od roku 2010. Svědek Burda oslovil žalovanou ohledně problémů s odcizeným autobusem a má problémy s leasingovými splátkami u společnosti Scania Leasing a jestli by mu s tím žalovaná nepomohla. Jednalo se o starší autobus cca 5 let, do kterého bylo nutné nainvestovat i nějaké peníze, aby ho mohl svědek Burda nadále provozovat. Žalovaná se domluvila se společností Scania Leasing tak, že se žalovaná stala místo pana Burdy leasingovým nájemcem a nesla dál leasingové splátka za tento autobus. Leasingové splátky měly být ve třech splátkách, když celková částka měla být přes 1 000 000 Kč. Veškeré splátky tedy byly uhrazeny a žalovaná se stala vlastníkem vozidla. Byly provedeny opravy na autobuse ve výši cca 500 000 Kč, celkem se tedy jednalo o částku 1, 7 milionů Kč. Autobus byl pronajat panu Burdovi, aby mohl pokračovat v nasmlouvané práci dopravce. Nájemné bylo asi 60 000 Kč měsíčně. Jeho vlastníkem byla žalovaná přibližně 1 rok, poté došlo k prodeji autobusu, na žádost svědka Burdy došlo k převodu nájemního vztahu z pana Burdy na společnost HORVI 10 a poté společnost HORVI 10 požádala o prodej tohoto autobusu s tím, že mají finanční prostředky na jeho nákup. Vyslýchaný jednal s jednatelkou společnosti HORVI 10 s paní Míčkovou, kterou viděl až při podpisu smlouvy. Veškeré závazky plynoucí od společnosti HORVI 10 či od pana Burdy byly vyrovnány a za těmito subjekty nemá žalovaná žádné pohledávky. V době prodeje autobus odpovídal stáří, byl to šestiletý autobus. Vyslýchaný uvedl, že od pana Burdy neměl žádnou informaci o tom, že by byl v exekuci či mu exekuce hrozila, ani si nevybavil, že by byla nějaká situace, ze které by to měl dovodit.

24. Z výslechu svědka Lindy Vítové soud zjistil, že pracovala ve společnosti Scania Finance a svědek Burda byl jejím zákazníkem, když podědila jeho portfolio pod svoji správu. Svědek Burda neměl vůči společnosti Scania Finance dobrou platební morálku, ale celou věc řešili kolegové, neboť svědkyně byla v dlouhodobé pracovní neschopnosti. K převodu leasingové smlouvy došlo, neboť tam nebyly žádné důvody proto, aby se to neuskutečnilo, neboť pokud by tam nějaké důvody

Shodu s prvopisem potvrzuje Michaela Kropáčková. KSPL 53INS 15404/2015

byly, došlo by k zastavení běhu celé akce již na samém počátku tak, že by to žádný z kolegů svědkyně nedoporučil. Samozřejmě neprošlo by to ani dalším schvalovacím řízením. Při převodu leasingových smluv Scania Finance zkoumá zejména situaci nového leasingového nájemce, neboť tak vlastně chrání svůj majetek, který leasinguje jinému subjektu. Veškeré své klienty si vždy společnost prověřovala, a to nejen z dostupných veřejných rejstříků.

25. Z výslechu svědkyně Petry Pinkavové soud zjistil, že ta též pracovala pro společnost Scania Finance, ale bohužel se nepodařilo nic zjistit rozhodného ohledně převodu leasingové smlouvy.

26. Další důkazy soud neprováděl a ani nehodnotil vzhledem k jejich nadbytečnosti, neboť má za to, že provedenými důkazy tak, jak byly uvedeny výše a ohodnoceny, může soud rozhodnout o žalobě a učinit skutkové závěry v dané věci.

27. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Dlužník František Burda byl provozovatelem autobusu Scania na základě leasingové smlouvy se společností Scania Finance, když následně došlo k postoupení leasingu 1. února 2014 na žalovanou a následně k prodeji vozidla žalovanou společnosti HORVI 10, která poté převedla autobus dále, přičemž to bylo z důvodu, že dlužník Burda měl finanční problémy a o těchto finančních problémech a dluzích neinformoval žalovanou ani další subjekty, s kterými měl smluvní vztah.

28. Podle § 240 odst. 1 IZ právním úkonem bez přiměřeného protiplnění se rozumí právní úkon, jímž se dlužník zavázal poskytnout plnění bezúplatně nebo za protiplnění, jehož obvyklá cena je podstatně nižší než obvyklá cena plnění, k jehož poskytnutí se zavázal dlužník.

29. Podle § 240 odst. 2 IZ právním úkonem bez přiměřeného protiplnění se rozumí pouze právní úkon, který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku nebo právní úkon, který vedl k dlužníkovo úpadku.

30. Podle § 240 odst. 3 IZ právnímu úkonu bez přiměřeného protiplnění lze odporovat, byl-li učiněn v posledních třech letech před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern anebo v době jednoho roku před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch jiné osoby.

31. V daném případě je právní úkon, který měl být bez přiměřeného protiplnění, převod leasingové smlouvy mezi dlužníkem, žalovanou a leasingovým pronajímatelem, tzn. Scania Leasing, ze dne 1. února 2014. Přičemž, jak vyplývá z vyhlášky Krajského soudu v Plzni ze dne 12. června 2015, bylo insolvenční řízení zahájeno vůči dlužníkovi Františku Burdovi, narozenému 25. července 1957, dne 12. června 2015, tj. tedy více jak rok od doby, kdy měl být právní úkon bez přiměřeného protiplnění uskutečněn. Vzhledem k prekluzi této lhůty uvedené v § 240 odst. 3 IZ nemohl soud rozhodnout jinak, než žalobu zamítnout.

32. Podle § 242 odst. 1 IZ odporovat lze rovněž právnímu úkonu, kterým dlužník úmyslně zkrátil uspokojení věřitele, byl-li tento úmysl druhé straně znám nebo jí se zřetelem ke všem okolnostem musel být znám.

33. V daném případě má soud za to, že v daném případě nelze aplikovat ve prospěch žalobkyně ani toto ustanovení, když soud má za to, že hlavním pro posouzení byla aplikace výše popsaného § 240 odst. 3 IZ. Přesto soud má za to, že ani ust. § 242 odst. 1 IZ nemůže vést k úspěchu

Shodu s prvopisem potvrzuje Michaela Kropáčková. KSPL 53INS 15404/2015

žalobkyně, neboť se nepodařilo prokázat žalobkyni, že dlužník úmysl zkrátil uspokojení věřitele a tento úmysl musel být druhé straně neznám nebo ke všem okolnostem musel být znám. V daném případě by tedy bylo nutné úspěšně prokázat, že žalovaná ví o tom, že dlužník pan Burda tímto převodem leasingové smlouvy úmyslně zkracuje práva ostatních věřitelů. Soud má za to, že se nepodařilo ani prokázat, že by tento úmysl dlužník Burda měl, což vyplývá z výslechu všech svědků uvedených a vyslechnutých v daném řízení, jelikož ani jeden ze svědků či účastníků nevypověděl, že by nějaké dluhy mu byly panem Burdou sděleny, jediné, co bylo prokázáno je to, že pan Burda potřebuje převod leasingové smlouvy, neboť nemá již na splátku leasingu, což se běžně v obchodním styku a běžném obchodním životě stává, že i dobrý podnikatelský plán občas ztroskotá a nemá na další fungování cash flow, jedná se tedy o podnikatelské riziko. Žalovaná v daném případě vystupovala jako seriosní zájemce o obchod, když jak vyplynulo z účastnického výslechu žalované, obchod pro ní skončil minimálně na nule, neskončil ve ztrátě a se zřetelem ke všem okolnostem jí dle názoru soudu nemohl být znám skutečný stav věci, když nelze předpokládat péči řádného hospodáře tak, že by si jakýkoliv subjekt lustroval své obchodní partnery až do takové míry, že by procházel placené rejstříky exekucí, když se nejedná o firmu, která by poskytovala např. úvěry či jiné bankovní či nebankovní půjčky, ale jednalo se o pronájem vozidla s následným prodejem, tedy o leasing, přičemž tyto společnosti se právě jistí tím, že předmět leasingu zůstává v jejich majetku do úplného zaplacení. Pokud by nedošlo k úplnému zaplacení, došlo by k vypovězení smlouvy a vyrovnání smlouvy prodejem předmětu leasingu. Taktéž nelze přivětit tvrzení žalobkyně, že mohla žalovaná zjistit stav dlužníkova majetku, eventuálně jeho úpadku z katastru nemovitostí, byť v něm byla vyznačena exekuce, neboť nelze běžnými prostředky lustrovat katastr nemovitostí k osobě vlastníka, resp. podle jména vlastníka nemovitosti.

34. Z výše uvedených důvodů má soud tedy za to, že žaloba nebyla důvodná, a proto rozhodl tak,jak uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku.

35. Výrok II. tohoto rozsudku je odůvodněn ust. § 202 odst. 1 IZ tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení vůči insolvenčnímu správci.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů od jeho doručení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím soudu podepsaného, a to ve dvojím vyhotovení.

Plzeň 24. ledna 2018

Mgr. Michal Reitspies v.r. samosoudce

Shodu s prvopisem potvrzuje Michaela Kropáčková.