152 ICm 697/2014
Jednací číslo: 152 ICm 697/2014-23 (KSPL 52 INS 25217/2013)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní Mgr. Miroslavou Jarošovou v právní věci žalobce: SOMMERBOOK s.r.o., se sídlem ve Frýdlantu nad Ostravicí-Nová Ves 406, IČ 65141971, zastoupeného Mgr. Adamem Liberdou, advokátem v Ostravě, Sadová 553/8, proti žalovanému: Ing. Antonínu Divišovi, se sídlem v Plzni, Žlutická 31, IČ 41681061, insolvenčnímu správci dlužnice Věry anonymizovano , anonymizovano , bytem v Sokolově, Slavíčkova 1680, o určení pravosti popřené pohledávky

takto:

I. Určuje se, že část žalobcovy pohledávky ve výši Kč 52.495,97, představující smluvní pokutu společně s příslušenstvím, je pohledávkou po právu.

II. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobce se domáhal určení pravosti části pohledávky, kterou popřel žalovaný na přezkumném jednání dne 30.01.2014. Žalobce přihlásil do insolvenčního řízení svoji pohledávku z dohody o uznání a úhradě závazku ze dne 01.10.2012, která zahrnovala jistinu s příslušenstvím a smluvní pokutu s příslušenstvím. Nárok na smluvní pokutu s příslušenstvím byl žalovaným popřen pro rozpor s dobrými mravy. Podle žalobce však tento rozpor dán nebyl, a to ani v případě smluvní pokuty, ani v případě dohody o uznání a úhradě závazku. Dohodou o uznání závazku byl uznán dluh, který vznikl ze smlouvy o úvěru, uzavřené mezi dlužnicí a žalobcovým předchůdcem. Touto dohodou bylo dlužnici zároveň umožněno hradit dluh ve splátkách, avšak pod ztrátou výhody splátek s tím, že v případě prodlení byla dlužnice zavázána zaplatit věřiteli vedle zákonných úroků z prodlení také smluvní pokutu ve výši 30 % z celkové dlužné částky. Protože dlužnice nezaplatila věřiteli ani první splátku, stal se splatným celý dluh a smluvní pokuta byla vypočítána z celkové výše dluhu. Dlužnice získala dohodou o splátkách možnost vyhnout se soudnímu řízení, v němž by po ní byla požadována úhrada celého dluhu včetně nákladů, i možnost vyhnout se povinnosti k úhradě smluvní pokuty. Této možnosti však nevyužila.

Žalovaný ve vyjádření k žalobě poukázal na několikanásobné postoupení uplatněné pohledávky. Přihlášku zčásti uznal v rozsahu jistiny navýšené o zákonný úrok z prodlení a o údajné výdaje za právní služby, naopak popřel pohledávku v rozsahu uplatněné smluvní pokuty, která byla ještě navyšována o zákonný úrok z prodlení. Podle žalovaného dlužnice uzavřela dohodu o uznání závazku v tísni vyplývající z jejích tíživých finančních a osobních poměrů. Věřitel pak této tísně využil k dalšímu výraznému navýšení svého nároku, a v tom žalovaný spatřoval porušení zásady dobrých mravů.

Z přihlášky pohledávky bylo zjištěno, že žalobce uplatnil nárok na úhradu dvou dílčích pohledávek z dohody o uznání a úhradě závazku ze dne 01.10.2012, a to jednak dílčí pohledávky č. 1 ve výši Kč 174.867,51, která zahrnovala jistinu ve výši Kč 161.196,16 a zákonný úrok z prodlení, a jednak dílčí pohledávky č. 2 ve výši Kč 52.495,-, která zahrnovala smluvní pokutu ve výši Kč 48.358,85 se zákonným úrokem z prodlení ve výši Kč 3.823,93.

Na přezkumném jednání dne 30.01.2014 žalovaný popřel žalobcovu dílčí pohledávku č. 2 ve výši Kč 52.495,97 co do pravosti a výše s tím, že uplatněná výše smluvní pokuty a sankce vyplývá ze smlouvy o půjčce, která byla sjednána v rozporu s dobrými mravy. Pohledávka tedy po právu neexistuje.

Dopisem ze dne 2.2.2014 žalovaný vyrozuměl žalobce o popření pohledávky s tím, že smluvní pokuta byla uplatněna na základě dohody neplatné pro rozpor s dobrými mravy; ve vyrozumění nebylo specifikováno, kterou dohodu správce míní. Vyrozumění o popření bylo doručeno žalobcovu zástupci dne 04.02.2014.

Dohodou o uznání a úhradě závazku dlužnice uznala vůči věřiteli Gaddi-Globe, s.r.o. dluh ze smlouvy o úvěru č. 180403156, kterou uzavřela se společností GE Money Bank, a.s. dne 20.10.2006. Částku Kč 161.196,16 se zavázala zaplatit ve splátkách po Kč 3.500,-, specifikovaných v příloze číslo 1 dohody. Podle článku II.3. se v případě prodlení s úhradou kterékoli ze splátek stal splatným celý dluh a dlužnice byla v takovém případě povinna zaplatit věřiteli vedle zákonných úroků z prodlení také smluvní pokutu ve výši 30% z celkové dlužné částky. Dohoda se řídila obchodním zákoníkem, smluvní strany v ní prohlásily, že si ji před podpisem řádně přečetly a uzavřely ji po vzájemném projednání podle jejich pravé a svobodné vůle, určitě, vážně a srozumitelně.

Věřitel Gaddi-Globe, s.r.o. nabyl tuto pohledávku od GE Money Bank, a.s. smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 16.02.2011. Později se pohledávka stala předmětem dalších cesí, smlouvou o postoupení ze dne 30.06.2012 ji nabyl VINE General Trading-F.Z.C a další smlouvou o postoupení ze dne 16.07.2012 ji získal žalobce.

Po zhodnocení provedených důkazů se soud zabýval platností dohody o uznání závazku a v ní obsažené dohody o smluvní pokutě. Dohoda o uznání závazku byla uzavřena platně ve smyslu ust. § 323 obch. zák., byl v ní dostatečně určitě specifikován uznávaný závazek co do důvodu a výše, dlužnice závazek uznala a zavázala se jej uhradit ve stanovených splátkách.

Ustanovení § 323 obch. zák. bylo při právním posouzení dohody aplikováno z důvodů uvedených v ust. § 261 odst. 3 písm. d) i v ust. § 262 odst. 1 obch. zák. Uznaný závazek pocházel ze smlouvy o úvěru, která se řídí obchodním zákoníkem bez ohledu na povahu účastníků, a proto bylo nutno i uznání závazku posoudit podle obchodního zákoníku. Podřízení dohody obchodnímu zákoníku strany navíc výslovně sjednaly, přičemž soud neshledal, že by tato volba zhoršila postavení dlužnice.

Dohoda o smluvní pokutě byla uzavřena rovněž platně, v souladu s ust. § 544 o. z. V dohodě byla jasně specifikována zajištěná smluvní povinnost, jíž bylo včasné splnění dluhu v dohodnutých splátkách, povinnost k úhradě smluvní pokuty nastupovala v případě prodlení s úhradou kterékoli ze splátek. V dohodě byla jednoznačně specifikována též výše smluvní pokuty, která činila 30% z celého splatného nedoplatku dluhu.

Výše dohodnuté smluvní pokuty byla přiměřená jak významu zajištěné povinnosti, tak okolnostem daného případu. Dlužnice měla podle dohody o uznání závazku pouze jedinou, a tedy nejvýzmnější povinnost vůči věřiteli, a tou bylo řádné splnění dluhu, navíc s poskytnutou výhodou splátek. Pokud dlužnice získala na základě smlouvy o úvěru peněžní prostředky, pak byla podle této smlouvy i podle ust. § 497 obch. zák. povinna je věřiteli vrátit. Jak je patrné z dohody o uznání závazku, dlužnice byla v době jejího uzavření již v prodlení s placením dluhu ze smlouvy o úvěru. Bylo proto namístě, aby věřitel požadoval zajištění smluvní povinnosti spočívající v zaplacení dluhu, zvláště když dlužnici současně poskytl výhodu splátek. Výše pokuty 30% z nedoplatku dluhu se proto jevila těmto okolnostem jako přiměřená.

Dlužnice nebyla povinna uzavřít dohodu o uznání závazku, a, jak je v dohodě výslovně uvedeno, učinila tak přesto na základě vlastní svobodné vůle po zvážení všech okolností, určitě, srozumitelně a vážně. Uzavřením této dohody získala výhodu možného zaplacení splatného dluhu ve splátkách. Žalovaný se dovolával rozporu s dobrými mravy na straně věřitele, avšak pokud dlužnice nezaplatila ani jedinou splátku, lze spíše shledat nepoctivý úmysl při uzavření smlouvy právě u dlužnice.

Možnou tíseň při uzavření dohody o uznání závazku měl soud za vyloučenou nejen kvůli ust. § 267 odst. 2 obch. zák., ale i proto, že dlužnice ve smlouvě výslovně uvedla, že smlouvu uzavírá po důkladném zvážení všech okolností svobodně, určitě a vážně. Kromě toho, jak je výše uvedeno, dlužnice k uzavření této dohody nebyla povinna, a tím, že jejím uzavřením získala výhodu splátek pro úhradu dluhu již splatného, naopak případnou tíseň odvracela. Navíc podle názoru soudu nelze poskytnutí výhody splátek dlužnici považovat za zneužití tísně. Pro úplnost soud podotýká, že případná tíseň by ve smyslu ust. § 49 o. z. nebyla důvodem neplatnosti smlouvy, ale založila by právo na odstoupení od smlouvy.

Rozpor s dobrými mravy tedy nebyl shledán ani v dohodě o uznání závazku, ani v dohodě o smluvní pokutě. Následné postoupení pohledávky, a to ani opakované, pak nemohlo mít zpětně vliv na platnost těchto dohod, ani na platební povinnost dlužnice.

Důvodem pro rozpor s dobrými mravy nemohla být ani okolnost tvrzená žalovaným v jeho vyjádření k žalobě, totiž že žalobce uplatněním nároku na smluvní pokutu navýšil celkový dluh. Je skutečností, že dluh se o smluvní pokutu zvýšil, nicméně dlužnice uzavřela dohodu o smluvní pokutě platně a měla možnost povinnost k její úhradě odvrátit řádným a včasným splácením dluhu. Uplatnění nároku na smluvní pokutu pak bylo žalobcovým právem, nikoli porušením zásady dobrých mravů.

Kromě toho žalovaný zřejmě v průběhu insolvenčního řízení neměl zcela jasno, u kterého právního úkonu shledává rozpor s dobrými mravy. Při přezkumném jednání označil za neplatnou smlouvu o půjčce, ve vyrozumění o popření pohledávky blíže nespecifikoval dohodu, u níž rozpor s dobrými mravy shledal, a ve vyjádření k žalobě považoval za neplatnou dohodu o uznání dluhu. Jeho popěrný úkon tak nebylo možno mít za zcela určitý. Navíc pokud za neplatnou považoval právě dohodu o uznání dluhu, pak je nelogické, že část pohledávky z této dohody uznal, a další část pohledávky ze stejné dohody popřel s odkazem na neplatnost.

Součástí dílčí pohledávky na úhradu smluvní pokuty bylo příslušenství představované zákonným úrokem z prodlení. Úročení smluvní pokuty však nebylo napadeno ani při přezkumu, a ani ve vyrozumění o popření pohledávky. Ve vyjádření k žalobě žalovaný pouze konstatoval, že smluvní pokuta je navyšována o zákonný úrok z prodlení, aniž by z toho vyvodil jakékoli právní důsledky či alespoň tvrdil, že smluvní pokutu úročit nelze. Proto se soud touto okolností nemohl zabývat.

S ohledem na to, že soud shledal pravost popřené pohledávky co do důvodu a výše, podané žalobě vyhověl podle ust. § 198 insolvenčního zákona.

O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 202 odst. 1 insolvenčního zákona.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím soudu podepsaného.

Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze navrhnout výkon rozhodnutí.

Krajský soud v Plzni dne 05.09.2014

Za správnost vyhotovení: Mgr. Miroslava Jarošová, v. r. Kristýna Vecková samosoudkyně