152 ICm 3983/2014
Jednací číslo: 152 ICm 3983/2014-95 (KSPL 52INS 12751/2014)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní Mgr. Miroslavou Jarošovou v právní věci žalobců a) Václava anonymizovano , anonymizovano , trvale bytem Brnířov 83, a b) Márie anonymizovano , anonymizovano , trvale bytem Brnířov 83, obou zastoupených JUDr. Jaroslavem Kozlerem, advokátem v Domažlicích, Mánesova 272, proti žalovanému Mgr. Františku Burešovi, se sídlem náměstí Republiky 2, Plzeň, insolvenčnímu správci dlužníka Karola anonymizovano , nar. 6.11.1969, bytem Čechova 152, Chudenice, o vyloučení majetku z majetkové podstaty

takto:

I. Nemovitosti vyznačené na LV č. 1219, k.ú. 609951 Brnířov, vedeném Katastrálním úřade m pro Plzeňský kraj, Katastrální pracoviště Domažlice, a to pozemky parc. č. st. 140, zastavěná plocha a nádvoří o výměře 116 m je hož souč , ástí je budova č.p. 83, parc. č. 177, zastavěná plocha a nádvoří o výměře 327,mjehož součástí je rozestavěná budova a parc. č. 790/3, zahrada, o výměře se vylučuj z , 549 m í majetkové podstaty insolvenčního dlužníka Karola anonymizovano , nar. 6.11.1969, bytem Chudenice, Čechova 152, v řízení vedeného Krajským soudem v Plzni pod sp.zn. KSPL 52 INS 12751/2014.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobcům z prostředků majetkové podstaty k rukám jejich zástupce JUDr. Jaroslava Kozlera, advokáta v Domažlicích, Mánesova 272, náklady řízení ve výši Kč 37.979,15, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozs udku.

Od ůvo d ně n í

Žalobci se domáhali vyloučení nemovitostí z majetkové podstaty. Tyto nemovitosti darovali insolvenčnímu dlužníkovi darovací smlouvou z 29.11.2002 s právními účinky vkladu do katastru nemovitostí 19.12.2002. Insolvenční dlužník však poté vůči žalobcům hrubě porušoval dobré mravy, a proto jej žalobci dne 26.7.2013 vyzvali k vrácení daru. Doručením KSPL 52INS 12751/ 2014 výzvy k vrácení daru dne 7.8.2013 se obnovilo vlastnické právo žalobců. Insolvenční řízení bylo zahájeno až v roce 2014, v době, kdy již insolvenčnímu dlužníkovi vlastnické právo k nemovitostem nesvědčilo, proto nemovitosti neměly být zahrnuty do majetkové podstaty.

Žalovaný popřel, že by se insolvenční dlužník dopouštěl hrubého porušování dobrých mravů vůči žalobcům. Podle jeho přesvědčení podaná žaloba obcházela insolvenční zákon. Žalobci byli bezesporu dlužníkovými věřiteli a měli povinnost přihlásit svoji nepeněžitou pohledávku do insolvenčního řízení. Bylo jim známo, že dlužník je v úpadku, protože přihlašovali i svoji další peněžitou pohledávku. Měli tedy vyčíslit i nepeněžitou pohledávku a přihlásit ji. Ustanovení insolvenčního zákona, které umožňuje vyloučení věcí z majetkové podstaty, je dáno pro věřitele, jehož majetek je sepsán do podstaty náhle a překvapivě. V daném případě však k překvapivému soupisu majetku nedošlo. Vyhověním žalobě by došlo k porušení rovnosti věřitelů jako základního principu insolvenčního řízení.

Podle insolvenčního rejstříku byl insolvenční návrh na Karola anonymizovano podán 9.5.2014, úpadek byl zjištěn 16.6.2014 a dne 21.10.2014 bylo rozhodnuto o oddlužení zpeněžením majetkové podstaty.

Podle aktuálního soupisu majetkové podstaty ze dne 30.10.2014 žalovaný sepsal do podstaty všechny nemovitosti, které jsou předmětem tohoto sporu. Jiný majetek v podstatě nebyl.

Dopisem ze dne 3.11.2014 žalobci prostřednictvím svého zástupce vyzvali žalovaného k vynětí nemovitostí z majetkové podstaty. Žalovaný uvedený postup odmítl a o tom vyrozuměl žalobce i jejich zástupce dopisy z 7.11.2014.

Darovací smlouvou ze dne 29.11.2002, sepsanou notářským zápisem, darovali žalobci insolvenčnímu dlužníkovi nemovitosti, které jsou předmětem tohoto sporu. Podle vkladové doložky byl vklad práva povolen s účinky ke dni 19.12.2002.

Dopisem z 26.7.2013 žalobci vyzvali žalovaného k vrácení daru. Ve výzvě odkázali na uzavřenou darovací smlouvu a popsali hrubé porušování dobrých mravů insolvenčním dlužníkem vůči žalobcům, včetně specifikace jednotlivých skutků. Výzva byla insolvenčnímu dlužníkovi doručena dne 7.8.2013.

Insolvenční dlužník na výzvu odpověděl dne 8.8.2013. V dopise potvrdil převzetí výzvy k vrácení daru, avšak odmítl, že by se vůči rodičům dopouštěl jednání hrubě porušujícího dobré mravy, naopak měl za to, že za zhoršenými vztahy v rodině stojí právě žalobci. Ze stejných důvodů pak vrácení daru odmítl i zástupce insolvenčního dlužníka v dopise z 2.9.2013.

Okresní soud v Domažlicích určil rozsudkem č.j. 6C 169/2013-116 ze dne 23.5.2014, že žalobci jsou vlastníky předmětných nemovitostí. Po výslechu řady svědků vzal za prokázané, že insolvenční dlužník se vůči žalobcům dopouštěl jednání v hrubém rozporu s dobrými mravy, takže požadavek na vrácení daru byl důvodný. V důsledku výzvy k vrácení daru bylo obnoveno vlastnické právo žalobců. Zdejší soud dne 4.8.2015 tento rozsudek jako věcně správný potvrdil pod č.j. 56Co 275/2014.

K jednání insolvenčního dlužníka vůči žalobcům bylo zjištěno z rozsudku Okresního soudu v Domažlicích č.j. 12C 216/2013-84 ze dne 16.10.2013, že insolvenčnímu dlužníkovi KSPL 52INS 12751/ 2014 bylo uloženo vrátit žalobcům dluh z půjček ve výši Kč 192.700,-s příslušenstvím. Tento rozsudek byl zdejším soudem potvrzen rozsudkem č.j. 61Co 609/2013-147 ze dne 9.4.2014.

Podle rozhodnutí přestupkové komise Města Kdyně byl žalobce a) shledán vinným přestupkem proti občanskému soužití, kterého se dopustil vyhrožováním insolvenčnímu dlužníkovi a tím, že družku insolvenčního dlužníka chytil jednou rukou pod krkem a druhou se napřahoval k úderu, od něhož následně upustil.

V odvolání insolvenčního dlužníka ve věci Okresního soudu v Domažlicích 6C 169/2013 bylo popsáno jednání žalobců vůči insolvenčnímu dlužníkovi, na jehož základě byl insolvenční dlužník přesvědčen o tom, že důvody pro vyhrocené rodinné vztahy jsou na straně žalobců.

K jednání insolvenčního dlužníka a žalobců byl k důkazu navržen spis Okresního soudu v Domažlicích 6C 169/2013 a výslechy svědků Mlnaříkové, Gatiala, Královcové, Gatialové, Stankova, Stankovové a anonymizovano . Vzhledem k tomu, že Okresní soud v Domažlicích na základě shodných důkazních prostředků rozhodl pravomocně o vlastnictví žalobců k předmětným nemovitostem a v rozhodnutí posoudil též vztahy žalobců s insolvenčním dlužníkem a jejich jednání vůči sobě navzájem, nepovažoval zdejší soud za potřebné tyto důkazy opakovat.

Po zhodnocení provedených důkazů soud shledal, že na základě důvodné výzvy k vrácení daru došlo jejím doručením dne 7.8.2013 k obnově vlastnického práva žalobců k předmětným nemovitostem. Výzva k vrácení daru podle ust. § 630 obč. zák. obsahovala všechny podstatné náležitosti požadované pro tento úkon, včetně specifikace skutečností, v nichž bylo spatřováno porušení dobrých mravů.

Výzva na vrácení daru podle ust. § 630 obč. zák. byla obdobou odstoupení od smlouvy. Touto výzvou se darovací smlouva rušila od počátku, vlastnické právo nebylo převáděno zpět a došlo k obnovení původních vlastnických vztahů (srovnej NS ČR 22Cdo 534/2002). Účinky obnovy vlastnického práva nenastaly vkladem do katastru nemovitostí, neboť v daném případě se vlastnické právo zapisuje do katastru záznamem podle ust. § 7 zákona o zápisech vlastnických a jiných věcných práv (stanovisko NS ČR CPJN 38/98 z 28.6.2000).

K obnově vlastnických práv tedy došlo doručením výzvy k vrácení daru v srpnu 2013, a insolvenční řízení bylo zahájeno až v květnu 2014. V té době již nemovitosti nevlastnil insolvenční dlužník, tento majetek tedy evidentně nenáležel do majetkové podstaty a neměl do ní být sepsán.

Žalobce neměli žádný důvod přihlašovat svoji nepeněžitou pohledávku do insolvenčního řízení, žádnou nepeněžitou pohledávku za dlužníkem totiž neměli. Žalobcům svědčilo věcné právo, které není pohledávkou ze závazkového vztahu a nelze jej podle ust. § 173 a § 175 insolvenčního zákona přihlašovat do insolvenčního řízení.

Přihlašovat vlastnické právo jako nepeněžitou pohledávku podle insolvenčního zákona nelze, k vyřešení sporných vlastnických práv slouží v insolvenčním řízení ust. § 225 a § 231 insolvenčního zákona. Ust. § 231 insolvenčního zákona však na danou věc nedopadalo, protože nešlo o určení neplatnosti právního úkonu, nýbrž o vrácení daru. KSPL 52INS 12751/ 2014

Žalobci nemohli mít žádnou nepeněžitou pohledávku za insolvenčním dlužníkem ani ze zaniklé smlouvy, protože výzvou k vrácení daru se obnovil původní právní stav a žalobci se stali znovu vlastníky. Nebyli tedy povinni ani oprávněni požadovat vypořádání zaniklého vztahu vyplacením náhrady, když se předmět darování nestal v mezidobí vlastnictvím třetí osoby.

Vyloučení věci z majetkové podstaty není podle ust. § 225 insolvenčního zákona omezeno jen na přihlášené věřitele, ani jen na vlastníky, jejichž věci byly sepsány do podstaty překvapivě. Taková omezení aktivní legitimace z citovaného ust. § 225 insolvenčního zákona neplynou, podle něj může žalobu na vyloučení věci z majetkové podstaty podat každý, kdo tvrdí, že jeho majetek neměl být do soupisu zahrnut proto, že to vylučuje jeho právo či z jiného důvodu. Žalobci tedy byli k podání žaloby aktivně legitimováni.

Pro úplnost soud dodává, že požadavek na rovnost stran v insolvenčním řízení a na poměrné uspokojení věřitelů, akcentovaný žalovaným, nemůže požívat vyšší právní ochrany než ochrana vlastnického práva působícího proti všem.

Předmětné nemovitosti tedy byly sepsány do majetkové podstaty neoprávněně, když v době zahájení insolvenčního řízení byli jejími vlastníky žalobci, a žalobci byli aktivně legitimováni k podání vylučovací žaloby podle ust. § 225 insolvenčního zákona. Proto bylo žalobě vyhověno.

O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že právo na jejich náhradu bylo přiznáno plně úspěšným žalobcům. Protože nešlo o spor o určení pravosti výše a pořadí pohledávky, neuplatnilo se v daném případě ust. § 202 insolvenčního zákona. Náklady na straně žalobců zahrnovaly soudní poplatek ze žaloby Kč 5.000,-, pět úkonů právní služby po Kč 4.960,-(výše odměny byla stanovena podle ust. § 9 odst. 4 písm. c) a § 12 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb.), pět režijních paušálů po Kč 300,-, náhrada cestovních výdajů ve výši Kč 555,50 za cestu 110 km automobilem o průměrné spotřebě 4,23 litru nafty na 100 km při ceně PHM dle příslušné vyhlášky, náhradu za promeškaný čas Kč 400,-a DPH Kč 5.723,65. Žalobcům bylo přiznáno právo na náhradu nákladů i za výzvu k vynětí věcí z majetkové podstaty, jejíž obsah soud posoudil podle ust. § 11 odst. 1 písm. d) vyhl. č. 177/1996 Sb.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím soudu podepsaného.

Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze navrhnout výkon rozhodnutí.

Krajský soud v Plzni dne 06.01.2016

Mgr. Miroslava Jarošová, v.r. Za správnost vyhotovení: samosoudkyně Hana Hrdličková