152 ICm 3636/2013
Jednací číslo: 152 ICm 3636/2013-144 (KSPL 52INS 4904/2013)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní Mgr. Miroslavou Jarošovou v právní věci žalobkyně Ing. Věry Zezulkové, se sídlem Sokolovská 266/145, Praha 8, insolvenční správkyně dlužnice Vlasty Schuldesové, nar. 6.11.1984, bytem 1. Máje 15/5, Habartov, proti žalovanému Miroslavu Schuldesovi, nar. 16.12.1965, bytem Libnov 82, Krajková, zastoupenému JUDr. Květoslavou Tomanovou, advokátkou v Tachově, Náměstí Republiky 87, o odporovatelnosti právního úkonu

takto:

I. Zamítá se žaloba na určení neúčinnosti smluv o vypořádání společného jmění manželů z 9.11.2012 a z 3.4.2013, uzavřených mezi dlužnicí a žalovaným.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Žalobkyně se domáhala neúčinnosti smluv o vypořádání společného jmění manželů, uzavřených insolvenční dlužnicí a žalovaným dne 9.11.2012 a dne 3.4.2013. Žalovaný s dlužnicí uzavřeli postupně dvě, obsahově téměř shodné smlouvy, v druhé smlouvě odstraňovali nepřesnosti technického rázu ze smlouvy první. Uvedenými smlouvami přešly ze společného jmění manželů do výlučného vlastnictví žalovaného jednak movité věci, a to osobní automobil ŠKODA FABIA, nábytkové vybavení obývajícího pokoje a ložnice, kuchyňský stůl, dvě židle, kuchyňské spotřebiče, automatická pračka, osobní počítač s příslušenstvím, a jednak nemovitosti zapsané na LV č. 29 v katastrálním území Libnov, vedeném u Katastrálního úřadu pro Karlovarský kraj, Katastrální pracoviště Sokolov. Insolvenční dlužnice ze společného jmění přijala do svého výlučného vlastnictví pouze automobil AUDI A4, žehličku, toustovač a mixér. Žalobkyně považovala tento způsob rozdělení společného jmění manželů za nevyvážený, dlužnice a žalovaný tím zkrátili možnost uspokojení věřitelů. Dlužnice nemá žádný jiný majetek, který by mohl sloužit pro účely KSPL 52INS 4904/2013 dostatečného uspokojení pohledávek. Smlouva o vypořádání společného jmění manželů ze dne 9.11.2012 byla uzavřena krátce před zahájením insolvenčního řízení a svým obsahem naplnila podmínky ust. § 235 odst. 1 insolvenčního zákona. Smlouva o vypořádání společného jmění manželů ze dne 3.4.2013 byla uzavřena až po zahájení insolvenčního řízení, a byla tedy neúčinná pro rozpor s ust. § 111 odst. 1 insolvenčního zákona, neboť touto smlouvou dlužnice provedla podstatné změny ve skladbě majetku. Nemovitý majetek byl zatížen hypotečním úvěrem, který se zavázal splácet žalovaný, zástavní věřitel však svou pohledávku přihlásil do insolvenčního řízení a uplatnil zajišťovací právo. Podle přihlášky činila pohledávka Kč 880.937,30, přičemž žalobkyně odhadla hodnotu nemovitosti na částku Kč 1.200.000,-.

Žalovaný poukazoval na to, že podle smlouvy o vypořádání společného jmění mu sice připadla nemovitost, ale současně se také zavázal sám splácet hypoteční úvěr ve výši Kč 893.027,-. Žalovaný do nemovitosti investoval i prostředky, které náležely do jeho odděleného majetku, zejména výtěžek z prodeje jeho vlastního bytu ve výši Kč 390.000,-. Dále si vzal na výměnu oken úvěr Kč 50.000,-, který sám splatil. V dohodě o rozdělení SJM se také zavázal ponechat si šest psů a hradit po dobu pěti let dlužnici náklady na používání mobilního telefonu do výše Kč 1.000,-měsíčně. Smlouva tedy podle něj nebyla nevyvážená ani znevýhodňující. Kromě toho nezkrátila možnost uspokojení věřitelů, neboť Hypoteční banka sice přihlásila svoji pohledávku do insolvenčního řízení za dlužnicí, avšak svůj původní návrh na zpeněžení nemovitosti vzala zpět.

Z důkazů bylo zjištěno, že žalovaný s dlužnicí uzavřeli dne 9.11.2011 první smlouvu o rozdělení společného jmění manželů, předmětem vypořádání byly movité věci, závazky a nemovitosti zapsané na LV č. 29 v katastru nemovitostí pro katastrální území Libnov, u Katastrálního úřadu pro Karlovarský kraj, Katastrální pracoviště Sokolov. Na úhradu kupní ceny těchto nemovitostí si žalovaný s dlužnicí vzali hypoteční úvěr ve výši Kč 1.010.000,-, z něhož dosud zůstalo nesplaceno Kč 893.027,-. Z movitých věcí dlužnici připadl automobil AUDI A4, mixér a toustovač, žalovaný do svého majetku převzal automobil ŠKODA FABIA, nábytkové vybavení a zařízení obývacího pokoje a ložnice, kuchyňskou linku, stůl a dvě židle, kuchyňské spotřebiče, automatickou pračku a počítač s příslušenstvím. Ponechal si rovněž šest psů a zavázal se dlužnici hradit po dobu pěti let výdaje za telefon do výše Kč 1.000,-měsíčně a výše uvedený zůstatek hypotečního úvěru. Smlouva měla nabýt účinnosti právní mocí rozsudku o rozvodu manželství.

Manželství žalovaného a dlužnice, uzavřené v roce 2004, bylo rozvedeno rozsudkem Okresního soudu v Sokolově č.j. 10C 289/2012-8 ze dne 17.1.2013, který nabyl právní moci dne 8.2.2013.

Podle výpisu z katastru nemovitostí LV č. 29 žalovaný a dlužnice nabyli nemovitosti kupní smlouvou z 10.8.2007, na nemovitostech vázlo zástavní právo podle smlouvy ze dne 10.8.2007. Návrh na vklad práva do katastru nemovitostí podle první smlouvy o vypořádání SJM byl podán dne 13.2.2013. Dne 26.2.2013 sdělil katastrální úřad zástupci žalovaného, že návrhu na vklad nelze vyhovět s ohledem na nesprávné označení výměry pozemků. Žalobcův zástupce nato dne 28.2.2013 vzal návrh na vklad zpět a dne 4.3.2013 bylo vkladové řízení zastaveno.

Dne 3.4.2013 uzavřeli žalovaný a dlužnice druhou smlouvu o vypořádání SJM s prakticky totožným obsahem, jako měla první smlouva. Jedinými změnami bylo odstranění vad ve výměře pozemků a nová úprava účinnosti, která již nebyla vázána na právní moc KSPL 52INS 4904/2013 rozsudku o rozvodu. V druhé smlouvě nebylo uvedeno nic o důvodech pro její uzavření ani o předchozí smlouvě.

Z insolvenčního rejstříku bylo zjištěno, že insolvenční návrh na dlužnici Schuldesovou byl podán 22.2.2013. Dne 12.4.2013 bylo vydáno usnesení o úpadku spojené s povolením oddlužení. Dne 10.12.2013 bylo vydáno usnesení o neschválení oddlužení a o prohlášení konkursu, vrchní soud však toto rozhodnutí zrušil a zdejší soud na to dne 15.8.2014 rozhodl o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Přihlášeno bylo 8 pohledávek, podle usnesení o schválení oddlužením plněním splátkového kalendáře byly všechny pohledávky uznány.

Podle seznamu přihlášek byly přihlášeny pohledávky v celkové hodnotě Kč 1.298.196,97, z toho pouze jediná zajištěná pohledávka. Tuto pohledávku ve výši Kč 880.937,30 přihlásila Hypoteční banka a.s., pohledávka byla zajištěna zástavním právem k nemovitostem na LV číslo 29 v k.ú. Libnov. Nezajištěné pohledávky činily celkem Kč 417.259,67.

Ze soupisu majetkové podstaty z května 2013 vyplývá, že žalobkyně sepsala do podstaty veškerý majetek ze společného jmění manželů, v majetkové podstatě nebyl jiný majetek.

Podle zprávy insolvenční správkyně z 21.5.2013 by při oddlužení formou splátkového kalendáře bylo uspokojeno 43% nezajištěných pohledávek. Správkyni nebylo umožněno majetek ocenit, nemovitosti sama odhadovala na Kč 1.200.000,-. Smlouvu o vypořádání společného jmění považovala za neúčinnou a nevýhodnou.

Podle zpráv insolvenční správkyně o stavu řízení z 15.1.2014 a 20.8.2015 dlužnice plní podmínky oddlužení a řádně splácí s předpokladem uspokojení přihlášených pohledávek nezajištěných věřitelů v rozsahu 41,42%.

Dopisem ze dne 23.9.2014 sdělila Hypoteční banka zástupkyni žalovaného, že s ohledem na schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře a na řádné splácení hypotečního úvěru ze strany žalovaného netrvá na zpeněžení zajištěného majetku. Hypoteční banka dále informovala žalovaného, že výslovně vzala zpět pokyn ke zpeněžení zajištěného majetku. Dluh po lhůtě splatnosti činil Kč 0,-.

K prokázání investic vložených do nemovitosti žalovaný předložil smlouvu o úvěru ze dne 4.6.2009 na úvěr ve výši Kč 50.000,-. Podle oznámení o zaplacení úvěru byl tento úvěr zaplacen k 28.11.2014. Žalovaný prodal dne 17.9.2007 byt kupní smlouvou za částku Kč 520.000,-.

Žalovaný navrhoval k důkazu přihlášku pohledávky Hypoteční banky a.s., spis zdejšího soudu 152ICm 2372/2013 a čestné prohlášení dlužnice o investicích. S ohledem na stav dokazování však vzal tyto důkazní návrhy zpět, a proto je soud neprovedl.

Protože platnost právního úkonu je základní podmínkou pro možnost úkonu odporovat, zabýval se soud po zhodnocení provedených důkazů platností obou smluv o vypořádání SJM. KSPL 52INS 4904/2013

Přestože podle tvrzené vůle stran měla druhá smlouva o rozdělení SJM opravovat předchozí smlouvu, v níž byly nepřesně označeny výměry pozemků, tak z obsahu druhé smlouvy nevyplývala oprava či zrušení první smlouvy, první smlouva nebyla v druhé smlouvě vůbec zmíněna. Jednalo se o smlouvy povinně písemné ve smyslu ust. § 46 a § 149a obč. zák., a proto mohly být podle ust. § 40 odst. 2 obč. zák. zrušeny pouze písemně. Protože však vůle ke zrušení první smlouvy nebyla v druhé smlouvě ani jinde nijak projevena, obě smlouvy existovaly vedle sebe. (Pro úplnost soud v této souvislosti podotýká, že stanovisko katastrálního úřadu, na jehož základě nebyla vložena práva do katastru nemovitostí podle první smlouvy, bylo zřejmě nesprávné, protože výměra pozemků není podstatnou náležitostí daného smluvního typu a není ani potřebná pro řádnou identifikaci nemovitosti.)

První smlouva o rozdělení SJM byla uzavřena v době před rozvodem i v době před podáním insolvenčního návrhu podle ust. § 24a zákona o rodině pro účely tzv. nesporného rozvodu. V souladu s citovaným ustanovením měla nabýt účinnosti právní mocí rozsudku o rozvodu, ale protože na jejím základě nikdy nedošlo ke vkladu práv k nemovitostem do katastru, nabyla účinnosti právní moci rozsudku o rozvodu jen ohledně movitých věcí, práv a závazků. Ve vztahu k nemovitostem tato smlouva nikdy nenabyla účinnosti (NS ČR 22Cdo 4688/2010), neúplné vypořádání SJM podle ust. § 24a zákona o rodině přitom bylo možné a přípustné (např. NS ČR 22Cdo 1475/2010).

Po uzavření první smlouvy o rozdělení SJM ze dne 9.11.2012 došlo k rozvodu manželství, přičemž rozsudek o rozvodu nabyl právní moci dne 8.2.2013. Dne 22.2.2013 byl podán insolvenční návrh, teprve poté dne 3.4.2013 uzavřeli žalovaný a insolvenční dlužnice druhou smlouvu o rozdělení SJM. Následně byl dne 12.4.2013 zjištěn úpadek insolvenční dlužnice a povoleno oddlužení.

V době uzavření druhé smlouvy o rozdělení SJM zbývala k rozdělení již jen práva vztahující se k nemovitostem, movité věci a ostatní práva a závazky byly rozděleny platně a účinně první smlouvou o vypořádání SJM z 9.11.2012. Druhá smlouva o rozdělení SJM však zahrnovala znovu i movité věci a ostatní práva, závazky a majetkové hodnoty; v tomto rozsahu tedy byla neplatná pro nemožnost plnění podle ust. § 37 odst. 2 obč. zák. Nebylo možné, aby účastníci znovu rozdělovali tu část společného jmění, která již byla platně a účinně rozdělena jejich předchozí dohodou. Druhá smlouva o rozdělení SJM proto byla platná jen ohledně nemovitostí a v tomto rozsahu nabyla účinnosti vkladem práva do katastru nemovitostí.

Žádná ze smluv nebyla uzavřena po zjištění úpadku, a nebyl tu dán důvod neplatnosti podle ust. § 270 odst. 1 ve spojení s ust. § 408 odst. 1 insolvenčního zákona. Pro posouzení účinnosti druhé smlouvy se neuplatnilo ust. § 111 insolvenčního zákona, neboť nemohlo jít o změny ve skladě majetku, když při rozdělení společného jmění manželů nedochází k převodu vlastnictví. Smlouvám bylo možno v mezích jejich platnosti odporovat jen podle ust. § 235 insolvenčního zákona.

Citované ust. § 235 insolvenčního zákona obsahuje obecnou definici, jejíž podmínky musí být pro odporovatelnost úkonu splněny současně s naplněním některé ze skutkových podstat upravených v ust. § 240 až 242 insolvenčního zákona. Na výše uvedený skutkový děj by bylo třeba aplikovat ust. § 242 insolvenčního zákona, neboť s ohledem na charakter úkonů a dobu trvání manželství by evidentně muselo jít o úmyslně zkracující právní úkon. Se zřetelem ke všem okolnostem by totiž žalovanému muselo být známo, jaká byla majetková situace insolvenční dlužnice, byť tuto znalost v řízení popíral. Vzhledem k tomu byla žaloba KSPL 52INS 4904/2013 podána včas v pětileté lhůtě před zahájením insolvenčního řízení podle ust. § 242 insolvenčního zákona.

Jak vyplývá ze shora uvedeného a z ust. §§ 235 a 242 insolvenčního zákona, část podmínek odporovatelnosti smluv byla splněna. Smlouvy byly uzavřeny v posledních pěti letech před zahájením insolvenčního řízení, každá byla zčásti platná a dohromady vypořádávaly celé společné jmění manželů. Plnění ze smluv získal žalovaný, a byl tedy ve sporu pasivně legitimován.

Dalšími podmínkami odporovatelnosti jsou podle citovaných ustanovení přiměřenost protiplnění za rozdělené společné jmění a možností zkrácení věřitelů. Odporovatelným je takový právní úkon, který zkracuje dlužníkovy věřitele a vede ke zmenšení dlužníkova majetku, pokud současně nastalé zmenšení majetku má za následek, že věřitelé nemohou dosáhnout uspokojení pohledávek z dlužníkova majetku, ačkoli by se z majetkové podstaty alespoň zčásti uspokojili, nebýt tohoto úkonu.

V daném případě je zřejmé s ohledem na způsob řešení dlužníkova úpadku a průběh insolvenčního řízení, že i kdyby rozdělením společného jmění manželů došlo ke zmenšení majetku insolvenční dlužnice, nebyla by tím zkrácena možnost věřitelů uspokojovat pohledávky z jejího majetku. V insolvenčním řízení byl totiž úpadek řešen oddlužením s povolením splátkového kalendáře podle ust. § 398 odst. 3 insolvenčního zákona, o zpeněžení majetkové podstaty podle ust. § 398 odst. 2 insolvenčního zákona nebylo rozhodnuto.

Nezajištění věřitelé jsou uspokojováni prostřednictvím splátkového kalendáře, a to v rozsahu cca 41%. V případě neplnění splátkového kalendáře by nemohli být uspokojeni z nemovitosti zatížené zástavním právem ve prospěch jiného přihlášeného věřitele, leda z movitých věcí. Jak vyplývá ze všech zpráv insolvenční správkyně, dlužnice řádně plní podmínky oddlužení, v insolvenčním řízení tedy není důvod ke zpeněžení movitých věcí v majetkové podstatě.

Ke zpeněžení nemovitosti zajišťující pohledávku Hypoteční banky v insolvenčním řízení rovněž není důvod. Zpeněžení nemovitosti by podle ust. § 408 odst. 3 insolvenčního zákona bylo možné pouze na návrh zajištěného věřitele, který sice původně zpeněžení navrhoval, avšak s ohledem na řádné splácení závazku žalovaným vzal tento návrh zpět. Ani tato část majetkové podstaty tedy v insolvenčním řízení nebude zpeněžována.

Shora popsaným způsobem rozdělení společného jmění tedy nemohlo dojít ke zkrácení zajištěných ani nezajištěných věřitelů. Ani pro jednu skupinu věřitelů by totiž nemohlo dojít ke zpeněžení majetkové podstaty a věřitelé by nemohli z majetkové podstaty uspokojovat své pohledávky. Z hlediska možnosti jejich uspokojení bylo tedy lhostejné, jakým způsobem se manželé Schuldesovi dohodli o rozdělení společného jmění a jaký byl obsah majetkové podstaty.

Při rozhodnutí soud musel ve smyslu ust. § 154 odst. 1 o.s.ř. respektovat stav v době vyhlášení rozsudku. Po celou dobu platnosti splátkového kalendáře dlužnice plnila podmínky oddlužení a žalovaný řádně splácel zajištěnou pohledávku, nebyl tu tedy důvod ani možnost majetkovou podstatu zpeněžovat. Případné budoucí změny tohoto stavu nebylo možno při rozhodnutí zohlednit, neboť pro rozsudek byl podle citovaného ustanovení rozhodující stav v době jeho vyhlášení. KSPL 52INS 4904/2013

Protože rozdělením společného jmění manželů nemohlo dojít ke zkrácení věřitelů, soud se již nezabýval vyvážeností dohody o rozdělení SJM a přiměřeností vzájemného protiplnění. Dokazování o této okolnosti by totiž nadbytečně zatížilo řízení a bylo by z procesního hlediska nehospodárné.

Jelikož podmínky odporovatelnosti obou smluv nebyly podle ust. § 235 odst. 1 a § 242 insolvenčního zákona ke dni rozhodnutí splněny, když smlouvami nemohlo dojít ke zkrácení možnosti věřitelů uspokojovat pohledávky, soud žalobu zamítl.

O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 202 insolvenčního zákona. Žalobkyně byla ve věci plně neúspěšná, avšak soud jí nemohl uložit povinnost k náhradě nákladů řízení, které nesl žalovaný.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím soudu podepsaného.

Krajský soud v Plzni dne 16.12.2015

Mgr. Miroslava Jarošová, v.r. samosoudce

Za správnost vyhotovení: Hana Hrdličková