152 ICm 2975/2017
Jednací číslo: 152 ICm 2975/2017-42 KSPL 52 INS 33271/2014 .

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Sofií Vodičkovou ve věci

žalobce: Finanční úřad pro Plzeňský kraj, IČO 72080043 se sídlem Hálkova 2790/14, 301 00 Plzeň Územní pracoviště v Plzni, nám. Českých bratří 8, 306 16 Plzeň

proti žalovanému: JUDr. Václav Mlnářík, Ph.D., IČO 71458972 se sídlem Politických vězňů 19, 110 00 Praha 1 jakožto insolvenční správce dlužníka CERI s.r.o., IČO 29159181, se sídlem Domažlická 573/98, 318 00 Plzeň zastoupený advokátem JUDr. Danielem Kaplanem, LL.M. sídlem Politických vězňů 19, 110 00 Praha 1

o žalobě na určení pořadí pohledávek

takto:

I. Žaloba na určení, že žalobcem uplatněné daňové pohledávky z titulu daně z přidané hodnoty a) ve výši 95 345 Kč vyměřená dodatečným platebním výměrem na daň z přidané hodnoty č.j. 914606/16/2301-51523-402679 ze dne 18.5.2016; b) ve výši 9 589 Kč vyměřená dodatečným platebním výměrem na daň z přidané hodnoty č.j. 1731110/16/2301-51523-402679 ze dne 5.10.2016; c) ve výši 118 255 Kč vyměřená platebním výměrem na daň z přidané hodnoty č.j. 1388888/16/2301-51523-402679 ze dne 13.7.2016

Shodu s prvopisem potvrzuje Zuzana Millerová isir.justi ce.cz pokračování KSPL 52 INS 33271/2014

jsou pohledávky za majetkovou podstatou, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradu nákladů nalézacího řízení 8 228 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku k rukám JUDr. Daniela Kaplana, LL.M., advokáta se sídlem Politických vězňů 19, 110 00 Praha 1.

Odůvodnění:

1. Nadepsaný soud v uvedené věci vydal již dne 31.01.2018 rozsudek, který byl však zrušen usnesením Vrchního soudu v Praze, č.j. 103 VSPH 237/2018 ze dne 29.3.2018, neboť nedošlo k jeho veřejnému vyhlášení ve smyslu ust. § 156 odst. 1 o.s.ř.. Soud tak rozhoduje opětovně tímto rozsudkem, který byl dnešního dne i řádně veřejně vyhlášen.

2. Žalobou doručenou insolvenčnímu soudu dne 20.06.2017 se žalobce domáhá vydání rozhodnutí, kterým by bylo určeno, že pohledávky specifikované ve výroku I. tohoto rozsudku jsou pohledávkami za majetkovou podstatou dlužníka dle ust. § 168 odst. 2 písm. e) z.č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení ve znění pozdějších předpisů (dále jen insolvenční zákon ).

3. Žalobce žalobu odůvodnil tak, že předmětné daňové pohledávky vznikly na základě oprav daňových dokladů provedených věřitelem dlužníka dle § 44 z.č. 235/2004 Sb. o dani z přidané hodnoty ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZDPH ) s tím, že dle jeho právního názoru se jedná o pohledávky za majetkovou podstatou dlužníka ve smyslu ust. § 168 odst. 2 písm. e) insolvenčního zákona . Žalobce vyměřil dodatečným platebním výměrem č.j. 914606/16/2301-51523-402679 ze dne 18.5.2016 daň z přidané hodnoty ve výši 113 460 Kč za období měsíce října 2015, kdy dlužník díky nadměrným odpočtům z této částky za období června 2016 ( 2 730 Kč), února 2017 ( 2 728 Kč) a března 2017 (12 657 Kč) uhradil 18 115 Kč a žalobce tak eviduje na tento dodatečný platební výměr nedoplatek ve výši 95 345 Kč. Žalobce dále vyměřil dodatečným platebním výměrem č.j. 1731110/16/2301-51523-402679 ze dne 5.10.2016 daň z přidané hodnoty ve výši 9 589 Kč za období měsíce března 2016 a platebním výměrem č.j. 1388888/16/2301-51523- 402679 ze dne 13.7.2016 daň z přidané hodnoty ve výši 118 255 Kč za období měsíce května 2016. Žalobce dále v žalobě uvedl, že dne 29.12.2016 doručil žalovanému uplatnění pohledávek za majetkovou podstatou dle ust. § 203 insolvenčního zákona a vyzval žalovaného k jejich úhradě ve lhůtě 30ti dnů. Žalobce následně obdržel dne 24.1.2017 sdělení žalovaného, že pohledávky nepovažuje za pohledávky za majetkovou podstatou neboť nárok na zaplacení daně z přidané hodnoty dle ust. § 44 ZDPH není novým dluhem. Žalobce dále v žalobě shrnuje, na základě jakých skutečností žalovaný dospěl k tomuto závěru a následně žalobce uzavírá, že není možné racionálně dovodit, že by předmětné pohledávky neměly charakter pohledávek za majetkovou podstatou a domáhá se vydání rozsudku, kterým by bylo určeno, že předmětné pohledávky jsou pohledávkami za majetkovou podstatou.

4. Žalovaný se k podané žalobě vyjádřil podáním ze dne 24.7.2017 a navrhl zamítnutí žaloby. Svůj návrh odůvodnil tak, že uplatněné pohledávky nepovažuje za pohledávky za majetkovou podstatou, když je nutné je posuzovat s přihlédnutím k zásadám, na nichž je insolvenční řízení vybudováno. Žalovaný poukázal na Výkladové stanovisko č. 6 expertní pracovní skupiny pro insolvenční právo ze dne 4.10.2011, usnesení Nejvyššího soudu České republiky sp.zn. 29 NS ČR 16/2011 ze dne 30.11.2011, rozsudek Krajského

Shodu s prvopisem potvrzuje Zuzana Millerová pokračování KSPL 52 INS 33271/2014 soudu v Hradci Králové č.j. 42 ICm 3176/2014 ze dne 20.8.2015 a potvrzující rozsudek Vrchního soudu v Praze č.j. 103 VSPH 790/2015 ze dne 9.11.2016. Žalovaný uvedl, že se se závěry všech uvedených dokumentů naprosto ztotožňuje, že pohledávky považuje v souladu se závěry uvedených dokumentů za pohledávky které nelze uspokojovat v rámci insolvenčního řízení. Dále uvedl, že ani po novele insolvenčního zákona , provedené z.č. 294/2013 Sb., účinné od 1.1.2014, není důvod nedržet se závěrů uvedených ve Výkladovém stanovisku č. 6 expertní pracovní skupiny pro insolvenční právo ze dne 4.10.2011. Závěrem navrhl, aby soud žalobu zamítl a stanovil žalobci povinnost uhradit žalovanému k rukám jeho právního zástupce náhradu nákladů řízení.

5. Nadepsaný soud zjistil následující skutečnosti. Z usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 52 INS 33271/2014-B-55 ze dne 18.5.2017 bylo zjištěno, že insolvenční soud určil žalobci 30ti denní lhůtu k podání žaloby o určení pořadí uplatněných pohledávek ve smyslu ust. § 203a insolvenčního zákona . Usnesení s touto výzvou bylo žalobci doručeno dne 23.5.2017, žaloba byla podána dne 20.6.2017. Žaloba byla tedy podána včas v zákonné 30ti denní lhůtě.

6. Z dodatečného platebního výměru na daň z přidané hodnoty č.j. 914606/16/2301-51523- 402679 ze dne 18.5.2016 bylo zjištěno, že žalobce dlužníkovi doměřil daň z přidané hodnoty za období října 2015 v celkové výši 113 460 Kč a to na základě ust. § 44 ZDPH, tedy opravou výše daně u pohledávky za dlužníkem v insolvenčním řízení. Tento výměr byl vydán na základě dodatečného daňového přiznání za předmětné období s využitím údajů z podání dlužníka ze dne 4.5.2016, kdy toto podával s ohledem na opravu výše daně, kterou provedl dle ust. § 44 ZDPH daňový subjekt Atelier Gergely CZ s.r.o., IČO 28741331. Celková výše opravené daně z přidané hodnoty činila 113 459,98 Kč. Z tvrzení žalobce pak soud bere za prokázané, že vůči dlužníkovi považuje z titulu tohoto platebního výměru úhradu částky 95 345 Kč, když k zaplacení částky 18 115 Kč došlo nadměrným odpočtem na dani z přidané hodnoty za období června 2016 ( 2 730 Kč), února 2017 ( 2 728 Kč) a března 2017 (12 657 Kč).

7. Z dodatečného platebního výměru na daň z přidané hodnoty č.j. 1731110/16/2301- 51523-402679 ze dne 5.10.2016 za období měsíce března 2016 bylo zjištěno, že žalobce dlužníkovi doměřil daň z přidané hodnoty v celkové výši 9 589 Kč a to na základě ust. § 44 ZDPH , tedy opravou výše daně u pohledávky za dlužníkem v insolvenčním řízení. Tento výměr byl vydán na základě daňového přiznání za předmětné období podaného dne 1.8.2016. Celková výše opravené daně z přidané hodnoty činila 9 589 Kč.

8. Z platebního výměru na daň z přidané hodnoty č.j. 1388888/16/2301-51523-402679 ze dne 13.7.2016 za období měsíce května 2016 bylo zjištěno, že žalobce dlužníkovi vyměřil daň z přidané hodnoty v celkové výši 118 255 Kč a to na základě ust. § 44 ZDPH (řádek 40 daňového přiznání), tedy v souvislosti s opravou výše daně u pohledávky za dlužníkem v insolvenčním řízení. Tento výměr byl vydán na základě daňového přiznání za předmětné období podaného dne 25.6.2016. Celková výše daně z přidané hodnoty činila 118 255 Kč.

9. Z takto zjištěného skutkového stavu dospěl soud k následujícímu právnímu závěru. Pohledávka vzniklá opravou daně z přidané hodnoty za dlužníkem v insolvenčním řízení dle ust. § 44 ZDPH není pohledávkou za majetkovou podstatou dlužníka a v insolvenčním řízení se neuspokojuje.

10. Podle ust. § 168 odst. 2 písm. e) insolvenčního zákona platí, že pohledávkami za majetkovou podstatou, pokud vznikly po rozhodnutí o úpadku, jsou daně, poplatky a jiná

Shodu s prvopisem potvrzuje Zuzana Millerová pokračování KSPL 52 INS 33271/2014 obdobná peněžitá plnění, pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti, pojistné na veřejné zdravotní pojištění, pohledávky vzniklé opravou výše daně u pohledávek za dlužníkem v insolvenčním řízení podle zákona upravujícího daň z přidané hodnoty. Zákon tedy výslovně řadí pohledávky vzniklé opravou výše daně u pohledávek za dlužníkem v insolvenčním řízení mezi pohledávky za majetkovou

podstatou. Nicméně podstatný je nejen výčet jednotlivých pohledávek v písm. e) § 168 odst. 2 insolvenčního zákona , ale i předpoklad, za jehož splnění se může jednat o pohledávky za majetkovou podstatou. Pokud mají být vyjmenované daně a poplatky pohledávkami za majetkovou podstatou, musí takovéto pohledávky vzniknout až po rozhodnutí o úpadku. Zvláštní daňový režim ( § 44 ZDPH ) má ty důsledky, že z neupokojené pohledávky dlužníkových věřitelů ( plátců DPH) se v části, jež odpovídá dani z přidané hodnoty, stane (jen je-li dlužník v úpadku) nová daňová povinnost dlužníka, vzniklá po rozhodnutí po úpadku. Děje se tak ovšem, aniž by současně došlo k jakémukoliv snížení zjištěné pohledávky dotčeného věřitele. Takto konstruované právo přednostního uspokojení státu (žalobce) by však bylo a je ve zjevném rozporu se zásadou, podle níž věřitelé mají v insolvenčním řízení zásadně stejné (podobné) postavení a rovné možnosti (§ 5 písm. b/ insolvenčního zákona ). U pohledávky žalobce se jedná o transformaci původní pohledávky věřitele. V rozsahu, v němž takovému věřiteli vrátí stát daň po opravě její výše na základě § 44 ZDPH , nemůže mít stát (žalobce) i proto v insolvenčním řízení lepší postavení, než ve kterém se před opravou výše daně nacházel předmětný věřitel. Zákon nekonstruuje v ust. § 44 ZDPH zákonnou cesi státu do postavení věřitele v rozsahu v jakém vzniklo věřiteli právo na vrácení daně a věřiteli se ponechává právo uplatňovat pohledávku v insolvenčním řízení v nezměněné výši.

11. Soud dále považuje za nutné uvést i to, že ačkoliv citovaná rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové, Vrchního soudu v Praze a i samotné Výkladové stanovisko č. 6 expertní pracovní skupiny pro insolvenční právo pracovalo s úpravou insolvenčního zákona platnou před 1.1.2014, není důvod se od přijatých závěrů odchylovat, když i před novelou provedenou z.č. 294/2013 Sb. byly pohledávky vzniklé na základě ust. § 44 ZDPH daňovými pohledávkami a novelou nedošlo k žádnému rozšíření výčtu pohledávek za majetkovou podstatou, pouze došlo k výslovnému označení těchto pohledávek.

12. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. a v souladu s vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění, kdy za dva úkony právní služby ( převzetí právního zastoupení včetně první porady s klientem a písemné vyjádření žalovaného) náleží žalovanému 6 200 Kč a na náhradě hotových výdajů 600 Kč. Současně je k odměně přičtena DPH ve výši 1 428 Kč. Celkem tedy soud přiznal nárok na náhradu nákladů řízení úspěšnému účastníkovi sporu ve výši 8 228 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím soudu podepsaného.

Shodu s prvopisem potvrzuje Zuzana Millerová pokračování KSPL 52 INS 33271/2014

Nebude-li povinnost dle tohoto rozsudku splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.

Plzeň 15. května 2018

JUDr. Eva Sofia Vodičková v. r. samosoudkyně

Shodu s prvopisem potvrzuje Zuzana Millerová