152 ICm 2353/2016
Číslo jednací: 152 ICm 2353/2016-24 (KSPL 52 INS 24106/2015)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Sofií Vodičkovou ve věci

žalobce Mgr. Petr Zapletal, IČ 01918893, insolvenční správce se sídlem Sokolovská 352/215, Praha zastoupen Mgr. Sebastianem Machem, advokátem se sídlem GHS Legal s.r.o., Sokolovská 352/15, 190 00 Praha 9 proti žalovanému JUDr. Ing. Petr Kučera, IČ 65402367, soudní exekutor se sídlem náměstí starosty Pavla 5, 272 001 Kladno

o určení pravosti pohledávky

takto :

I. Žaloba na určení, že popření pohledávky pohledávky P3 přihlášené žalovaným do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. KPSL 52 INS 24106/2015, bylo co do částky 7 865 Kč učiněno po právu, se zamítá.

II. Žádný z účastníků řízení nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění :

1. Žalobou doručenou soudu dne 06. 07. 2016 se žalobce, jako insolvenční správce dlužníka, domáhal určení, že úkon, kterým při přezkumném jednání konaném dne 14. 06. 2016 popřel co do pravosti a výše pohledávku žalovaného, jako věřitele č. 3, ve výši 7 865 Kč přihlášenou jako pohledávku nezajištěnou a vykonatelnou, byl učiněn po právu.

Souhlas s prvopisem potvrzuje Zuzana Millerová isir.justi ce.cz 22. 12. 2015 č.j. 29 Cdo 5/2014, ve kterém soud judikoval, že nárok exekutora na úhradu nákladů exekuce proti povinnému vzniká toliko v případě, že v rámci exekučního řízení bylo vymoženo nějaké plnění. Žalobce uvedl, že žalovaný nedoložil, že by v průběhu exekučního řízení čehokoliv vymohl, proto má žalobce za to, že přihlášená pohledávka vůbec nevznikla a proto ji na přezkumném jednání popřel co do pravosti a výše.

3. Žalovaný se na výzvu soudu vyjádřil k žalobě svým podáním ze dne 02. 08. 2016 ve znění jeho doplnění ze dne 26. 08. 2016 tak, že na základě pověření Okresního soudu Plzeň-jih č.j. 8 EXE 333/2014-8 ze dne 26. 03. 2014 byl pověřen vedením exekuce na majetek povinného Miroslava anonymizovano , anonymizovano , bytem Radkovice 61, Radkovice k vymožení pohledávky oprávněného Komerční banka a.s., IČ 45317054, se sídlem Na Příkopě 33/969, Praha 1. Žalovaný uvedl, že s podanou žalobou nesouhlasí, s názorem žalobce se neztotožňuje a má za to, že vydání příkazu k úhradě nákladů exekuce není v rozporu s ust. § 109 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenční zákona (dále jen IZ) ve znění pozdějších změn, když exekuce se provádí exekučními příkazy. Příkaz k úhradě nákladů exekuce lze vydat v průběhu celého exekučního řízení vždy, je-li třeba náklady exekuce formálně určit. S odkazem na nález Ústavního soudu České republiky uveřejněný pod č. IV. ÚS 3250/14 ze dne 01. 07. 2016 se žalovaný domnívá, že soudnímu exekutorovi náleží náhrada minimálních nákladů exekuce od začátku exekučního řízení bez ohledu na skutečnost, že v řízení něčeho vymohl či nikoliv, a to i bez ohledu na to, zda soudní exekutor v řízení příkaz k úhradě nákladů exekuce vydal či nikoliv, eventuelně zda tento nabyl či nenabyl právní moci.

4. Soud má za to, že jsou splněny zákonné podmínky řízení a v rámci podané žaloby přezkoumal nárok žalovaného vůči dlužníku a dospěl k závěru, že žalobe není důvodná.

5. Žalobce v souladu s ust. § 199 odst. 1, 2 IZ uplatnil v zákonné lhůtě proti přihlášenému věřiteli, žalovanému, svůj popěrný úkon. Přezkumné jednání se konalo dne 14. 06. 2016, žaloba byla do datové schránky insolvenčního soudu doručena dne 06. 07. 2016. Žalobci svědčí aktivní legitimace k podání žaloby proti věřiteli, neboť jako insolvenční správce dlužníka popřel pohledávku, která byla v insolvenčním řízení dlužníka uplatněna a při přezkumném jednání přezkoumána. Žalovanému svědčí pasívní legitimace, neboť je přihlášeným věřitelem v insolvenčím řízení dlužníka a jeho pohledávka byla popřena insolvenčním správcem.

6. K výzvě soudu, zda účastníci souhlasí s rozhodutím věci bez jednání žalobce i žalovaný souhlasil. Protože ve věci lze rozhodnout pouze na základě listinných důkazů a účastníci řízení s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili, rozhodl soud, aniž by nařizoval jednání. Na základě předložených listinných důkazů došel soud k závěru, že žaloba není důvodná a popření pohledávky P3 věřitele JUDr. Ing. Petra Kučery nebylo učiněno po právu. Z přihlášky pohledávky P3 věřitele č. 3, žalovaného, soud zjistil, že žalovaný uplatnil v insolvenčním řízení dlužníka uplatnil pohledávku ve výši 7 865 Kč z titulu náhrady nákladů exekuce a odměny exekutora vyplývající z příkazu k úhradě nákladů exekuce č.j. 150 EX 171/14-34 ze dne 18. 02. 2016, a to jako pohledávku splatnou a vykonatelnou. Jak vyplývá z přezkumného jednání a přezkumného listu založených v insolvenčním spisu, popřel insolvenční správce pohledávku uplatněnou přihláškou P3 v celém rozsahu co do pravosti, neboť dle jeho názoru opírajícího se o rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky č.j. 29 Cdo 5/2014 věřiteli nárok na náhradu nákladů exekuce nevznikl.

Souhlas s prvopisem potvrzuje Zuzana Millerová sp.zn. IV. ÚS 3250/14 ze dne 01. 07. 2016 dovodil, že soudní exekutor má nárok na odměnu a náhradu hotových výdajů v minimální výši, přičemž tento nárok soudnímu exekutorovi vzniká v okamžiku, kdy byla vůči dlužníku nařízena exekuce a soudní exekutor byl pověřen jejím provedením, a to bez ohledu na to, že do doby zahájení insolvenčního řízení nevymohl v rámci exekučního řízení ničeho. Ústavní soud současně dovodil, že soudní exekutor je oprávněn přihlásit svou pohledávku do insolvenčního řízení. Skutečnost, že po nařízení exekuce bylo proti dlužníku zahájeno insolvenční řízení, v důsledku čehož došlo k přerušení exekučního řízení dříve, než soudní exekutor stihl vymoci jakékoli plnění, nemůže být přičítána k tíži soudního exekutora, který již v řízení aktivně konal, a to i přes existenci konstantní judikatury Ústavního soudu, neboť tato judikatura se vztahuje k situacím, kdy bylo povinným plněno dobrovolně ještě před tím, než se povinný (dlužník) o nařízení exekuce dozvěděl. V projednávané věci se však o takový případ nejedná, neboť soudní exekutor nevymohl ničeho nikoli proto, že by povinný plnil dobrovolně ještě dříve, než nabyl vědomost o nařízení exekuce, nýbrž proto, že v mezidobí bylo zahájeno insolvenční řízení, v jehož důsledku nebylo možné pokračovat v provádění exekuce.

8. Na základě uvedených skutečností má soud za to, že popření pohledávky žalovaného insolvenčním správcem v insolvenčním řízení dlužníka nebylo učiněno po právu a rozhodl o zamítnutí žaloby.

9. Podle ust. § 202 odst. 1 IZ ve sporu o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci. Náhrada nákladů řízení přiznaná v tomto sporu vůči dlužníku se pokládá za přihlášenou podle tohoto zákona a uspokojí se v insolvenčním řízení ve stejném pořadí jako pohledávka, o kterou se vedl spor. Náklady, které v tomto sporu vznikly insolvenčnímu správci, se hradí z majetkové podstaty; do ní náleží i náhrada nákladů řízení přiznaná insolvenčnímu správci. V řízení proti insolvenčnímu správci měl úspěch žalovaný, avšak žalovanému proti insolvenčnímu správci nenáleží náhrada nákladů řízení.

Poučení :

Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do patnácti dnů od doručení jeho písemného vyhotovení, k Vrchnímu soudu v Praze, prostřednictvím Krajského soudu v Plzni, Veleslavínova 40, Plzeň. Plzeň 01. 02. 2018

JUDr. Eva Sofia Vodičková v. r. samosoudkyně

Souhlas s prvopisem potvrzuje Zuzana Millerová