152 ICm 2340/2015
Jednací číslo: 152 ICm 2340/2015-81 . (KSPL 52 INS 29665/2013)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Vodičkovou v právní věci žalobkyně: Julie Suchopárové, Májová 403/12A, 351 01 Františkovy Lázně, zastoupené JUDr. Petrem Bayerem, advokátem se sídlem nám. Krále Jiřího z Poděbrad 6, 350 11, Cheb, proti žalovanému: JUDr. Ing. Petru Štillipovi, Lukavická 16, 301 00 Plzeň, insolvenčnímu správci dlužníka Václava Suchopára, Hazlov 46, 351 32 Hazlov, zastoupeného JUDr. Tomášem Ficnerem, Ph.D., advokátem se sídlem Moskevská 947/12, Karlovy Vary, o vyloučení nemovité věci z majetkové podstaty

takto:

I. Žaloba o vyloučení nemovitostí ve výlučném vlastnictví žalobkyně z majetkové podstaty o velikosti ideální 1/4 k bytovému domu č.p. 403 a garáží bez čp/če, to vše zapsané u Katastrálního úřadu pro Karlovarský kraj, Katastrální pracoviště Cheb na LV č. 1157 pro k.ú. a obec Františkovy Lázně, o velikosti ideální 1/2 k stavební parcele č. 514/3, pozemkovým parcelám č. 88/2, 88/4, 443/11, 1104/3 a č. 1201/3, to vše zapsané u Katastrálního úřadu pro Karlovarský kraj, Katastrální pracoviště Cheb na LV č. 1190 pro k.ú. a obec Františkovy Lázně, o velikosti 1/4 k domu č.p. 445, jiné stavbě bez čp/če, to vše zapsané u Katastrálního úřadu pro Karlovarský kraj, Katastrální pracoviště Cheb na LV č. 525pro k.ú. a obec Hazlov, o velikosti ideální 1/3 k pozemkovým parcelám č. 6/7 a č. 6/10, to vše zapsané u Katastrálního úřadu pro Karlovarský kraj, Katastrální pracoviště Cheb na LV č. 556 pro k.ú. a obec Hazlov, o velikosti ideální 1/2 k stavební parcele č. 703, pozemkovým parcelám č. 6/1 ač. 6/4, budově č.p. 465 a budově č.p. 466, to vše zapsané u Katastrálního úřadu pro Karlovarský kraj, Katastrální pracoviště Cheb na LV č. 765 pro k.ú. a obec Hazlov, o velikosti ideální 1/2 k stavebním parcelám č. 118, 119, 120, 121, 122 a pozemkovým parcelám č. 56/8 a 56/9, to vše

zapsané u Katastrálního úřadu pro Karlovarský kraj, Katastrální pracoviště Cheb na LV č. 430 pro k.ú. Výhledy, obec Hazlov, s e z a m í t á.

II. Žalobkyně je povinna uhradit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 14.369,--Kč k rukám právního zástupce žalovaného JUDr. Tomáše Ficnera Ph.D., advokáta AK Ficner Partners se sídlem Moskevská 947/12, Karlovy Vary a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

Žalobkyně se svou žalobou ze dne 12.06.2015 domáhala vyloučení nemovitostí uvedených ve výroku tohoto rozhodnutí (resp. příslušných spoluvlastnických podílů na uvedených nemovitostech) z majetkové podstaty v insolvenční věci dlužníka Václava Suchopára vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. KSPL 52 INS 29665/2013. Žalobu odůvodnila tím, že jsou splněny podmínky pro její podání, neboť v souvislosti s rozvodem manželství žalobkyně a dlužníka byly uzavřeny dvě dohody o vypořádání SJM ze dne 25.5.2011, jejichž předmětem byly uvedené nemovitosti. Po právní moci rozsudku o rozvodu manželství byl podán návrh na vklad do katastru nemovitostí ohledně změny vlastnictví předmětných nemovitostí vyplývající z uzavřených dohod o vypořádání SJM, avšak Katastrální úřad pro Karlovarský kraj, KP Cheb návrhu na vklad do katastru nemovitostí nevyhověl, protože bylo zahájeno exekuční řízení a soudní exekutor s vkladem smluv nesouhlasil a uvedené smlouvy nebyly do katastru nemovitostí vloženy. K vypořádání SJM soudem také nedošlo. Následoval postup dle ust. § 150 odst. 4 OZ platného do 31.12.2013 a po uplynutí lhůty tří let (právní moc rozsudku o rozvodu manželství 25.8.2011) tj. 25.8.2014 s tím, že o nemovitých věcech platí, že jsou v podílovém spoluvlastnictví a že podíly obou spoluvlastníků jsou stejné. Tato skutečnost byla také následně do katastru nemovitostí zapsána. Dopisem ze dne 18.05.2015, který byl žalobkyni doručen dne 27.05.2015, došlo k vyrozumění žalobkyně o zápisu nemovitostí do majetkové podstaty dlužníka (Václava Suchopára bývalého manžela dlužnice), z něhož vyplynulo, že insolvenční řízení se rovněž vede na majetek, jehož výlučnou vlastnicí je žalobkyně.

Žalovaný se k podané žalobě vyjádřil dne 15.07.2015 tak, že navrhl žalobu zamítnout, neboť společné jmění manželů žalobkyně a úpadce sice zaniklo k datu právní moci rozsudku o rozvodu manželství (k datu 25. srpna 2011), avšak k vypořádání společného jmění manželů žalobkyně a úpadce nikdy nedošlo, neboť uzavřené smlouvy o vypořádání SJM jsou absolutně neplatným právním úkonem a v rozporu se zákonem. Dále uvedl, že smlouvy o vypořádání SJM ze dne 25.5.2011 jsou založeny na principu vypořádání, dle kterého se výlučným majetkem žalobkyně staly veškeré movité a nemovité věci, které tvořily SJM a majetkem dlužníka jako manžela se staly veškeré závazky, které vznikly za trvání manželství. Takovéto dohody poškozují věřitele, kteří přihlásily své pohledávky do insolvenčního řízení v přihlášené výši 48.686.620,18 Kč a dlužníkovi jako manželovi nezůstává žádný majetek pouze pasiva. K rozporu se zákonem uzavřených smluv o vypořádání SJM pak žalovaný uvedl, že tyto smlouvy obcházejí zákon a jsou v rozporu s dobrými mravy, neboť se zcela pragmaticky a účelově snaží vyhnout povinnosti hradit ze společného jmění manželů závazky spadající do společného jmění manželů, resp. vzniklé jednomu z manželů za trvání manželství. Ohledně neplatnosti uvedených smluv o vypořádání SJM odkázal žalovaný nejen na konstantní judikaturu Nejvyššího soudu ČR, ale i na řízení vedené u Okresního soudu v Chebu čj. 11C 78/2012 kde bylo předmětem sporu vyloučení stejných nemovitostí z exekuce a žaloba byla zamítnuta. Závěrem pak žalovaný uvedl, že společné jmění manželů žalobkyně a dlužníka sice zaniklo k datu právní moci rozsudku o rozvodu manželství, avšak k vypořádání společného jmění manželů nedošlo a proto veškeré nemovité věci, které tvořily předmět společného jmění manželů, tvoří součást majetkové podstaty dlužníka.

Soud ve věci nařídil jednání a na základě provedeného dokazování vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění:

Usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 11.7.2014 čj. KSPL 52INS 29665/2013-A-28 byl zjištěn úpadek dlužníka Václava Suchopára (bývalého manžela žalobkyně) a na jeho majetek prohlášen konkurs. Insolvenčním správcem byl ustanoven Institut insolvence v.o.s.

Dne 18.11.2014 se konalo přezkumné jednání ve věci dlužníka a byly přezkoumány pohledávky v celkové přihlášené výši 48.686.620,18 Kč. Schůze věřitelů hlasováním rozhodla o odvolání ustanoveného insolvenčního správce z funkce. Soud potvrdil volbu schůze věřitelů o ustanovení nového insolvenčního správce, kterým se stal JUDr. Ing. Petr Štillip (žalovaný).

Do soupisu majetkové podstaty ze dne 3.11.2014 byly sepsány nemovitosti ve vlastnictví žalobkyně specifikované ve výroku tohoto rozsudku resp. podíly na těchto nemovitostech a tento soupis majetkové podstaty byl zveřejněn v insolvenčním rejstříku ve věci 52 INS 29665/2013 pod A-48.

Insolvenční správce vyrozuměl dne 18.5.2015 žalobkyni o sepsání podílů na nemovitostech specifikovaných ve výroku tohoto usnesení do majetkové podstaty dlužníka. Vyrozumění o zápisu nemovitostí do majetkové podstaty převzala žalobkyně dne 27.5.2015.

Z doložených smluv o vypořádání společného jmění manželů: 1) Smlouvy o vypořádání společného jmění manželů a o užívání bytu pro případ rozvodu manželství ze dne 25.5.2011 a 2) Smlouvy o vypořádání společného jmění manželů k nemovitostem zatíženým předběžným opatřením ze dne 25.5.2011 vyplývá, že žalobkyně a dlužník se těmito dohodami uzavřenými stejného dne tj. 25.5.2011, dohodli na vypořádání společného jmění manželů tak, že veškeré nemovitosti náležející do společného jmění (respektive spoluvlastnické podíly na nemovitostech) převzala žalobkyně, žalovaný převzal veškeré závazky vzniklé za trvání manželství, dále žalobkyně převzala vypořádací podíl dlužníka, vzniklý vystoupením ze sdružení a každý si ponechal finanční prostředky na účtech u bank, které byly vedeny na jméno každého z manželů.

Návrh na vklad smluv o vypořádání společného jmění manželů do katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Karlovarský kraj, KP Karlovy Vary ( řízení vedené pod sp.zn. V-3408/2011) nebyl proveden.

Účastníci učinili nespornými tyto skutečnosti: 1) žalobkyně a dlužník uzavřeli dne 02.02.1973 manželství před Městským národním výborem ve Františkových Lázních, 2) manželství žalobkyně a dlužníka bylo rozvedeno rozsudkem Okresního soudu v Chebu ze dne 25.8.2011 sp. zn. 8C 170/2011, které nabylo právní moci stejného dne tj. 25.8.2011, 3) účastníci uzavřeli dne 25.5.2011 smlouvu o vypořádání společného jmění manželů a o užívání bytu pro případ rozvodu manželství a Smlouvu o vypořádání společného jmění manželů k nemovitostem zatíženým předběžným opatřením.

Soud provedl dokazování následujícími listinami: rozsudkem Okresního soudu v Chebu č.j. 8 C 170/2011-7 ze dne 25.8.2011, který nabyl právní moci dne 25.8.2011 o rozvodu manželství žalobkyně a dlužníka, smlouvami o vypořádání společného jmění manželů, a to především smlouvou o vypořádání společného jmění manželů a o užívání bytu pro případ rozvodu manželství ze dne 25.5.2011 a smlouvou o vypořádání společného jmění manželů k nemovitostem zatíženým předběžným opatřením ze dne 25.5.2011, výpisy z katastru nemovitostí LV 430,765,556,525,1190,1157, rozsudkem Okresního soudu v Chebu č.j. 11C 78/2012-67 ze dne 2.4.2013 a spisem Okresního soudu v Chebu sp.zn. 11C 78/2012, a dále usnesením Okresního soudu v Chebu, č.j. 23EXE 8873/2011 ze dne 8.7.2011, dále usnesením ze dne 11.7.2014 č.j. 52 INS 29665/2013-A-28 o úpadku dlužníka Václava Suchopára (bývalého manžela žalobkyně) a prohlášení konkursu na jeho majetek, soupisem majetkové podstaty ze dne 3.11.2014, listinou ,,Vyrozumění o zápisu nemovitostí do majetkové podstaty ze dne 18.5.2015 doručenou žalobkyni dne 27.5.2015, dále usnesením Okresního soudu v Chebu ze dne 8.7.2011, č.j. 23EXE 8873/2011-18 o nařízení exekuce proti žalobkyni a dlužníkovi, čestným prohlášením ze dne 26.8.2008 o existenci směnek, rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 27.5.2009 č.j. 9 Cmo 353/2008-270 (o směnečném platebním rozkazu), rozsudkem Okresního soudu v Chebu ze dne 6.12.2010 č.j. 14C 399/2009-174, kopií směnek ze dne 20.6.2005, 25.8.2005,7.3.2005, 21.10.2004,7.9.2005, dohodou o narovnání ze dne 4.11.2006, kupní smlouvou ze dne 1.5.1998, usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 21.7.2008 č.j. 6 Cmo 298/2008-229, usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 10.3.2009 č.j. 6 Cmo 331/2008-274, znaleckým posudkem ze dne 5.8.19997 a ze dne 22.9.2010.

Na základě shora provedených důkazů dospěl soud k závěru o skutkovém stavu, a to, že žalobkyně a dlužník uzavřeli dne 02.02.1973 manželství před Městským národním výborem ve Františkových Lázních. Manželství bylo rozvedeno rozsudkem Okresního soudu v Chebu sp.zn. 8 C 170/2011 ze dne 25.08.2011, který nabyl právní moci dne 25.08.2011. Dohodami o vypořádání společného jmění manželů ze dne 25.05.2011 tj. 1) Smlouvy o vypořádání společného jmění manželů a o užívání bytu pro případ rozvodu manželství ze dne 25.5.2011 a 2) Smlouvy o vypořádání společného jmění manželů k nemovitostem zatíženým předběžným opatřením ze dne 25.5.2011 se žalobkyně a dlužník dohodli na vypořádání společného jmění manželů tak, že veškeré nemovitosti náležející do společného jmění manželů (respektive spoluvlastnické podíly na nemovitostech) převzala žalobkyně, žalovaný převzal veškeré závazky vzniklé za trvání manželství, dále žalobkyně převzala vypořádací podíl dlužníka, vzniklý vystoupením ze sdružení a každý si ponechal finanční prostředky na účtech u bank, které byly vedeny na jméno každého z manželů. Uvedené smlouvy o vypořádání SJM nebyly zapsány do katastru nemovitostí resp. návrh na vklad smluv o vypořádání společného jmění manželů do katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Karlovarský kraj, KP Karlovy Vary řízení vedené pod sp.zn. V-3408/2011 nebyl proveden, protože bylo zahájeno exekuční řízení. Usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 11.7.2014 čj. KSPL 52INS 29665/2013-A-28 byl zjištěn úpadek dlužníka Václava Suchopára (bývalého manžela žalobkyně) a na jeho majetek prohlášen konkurs. Insolvenčním správcem byl ustanoven žalovaný JUDr. Ing. Petr Štillip. Insolvenční správce do soupisu majetkové podstaty ze dne 3.11.2014 sepsal nemovitosti specifikované ve výroku tohoto rozsudku resp. podíly na těchto nemovitostech a o této skutečnosti vyrozuměl dne 18.5.2015 žalobkyni, která vyrozumění o soupisu převzala dne 27.5.2015. V řízení bylo žalobkyní prokázáno, že dlužník podepsal směnky o jejichž pravosti vedl řadu sporů u soudů 1. a 2. stupně s různým výsledkem a dále, že dlužník zakoupil některé z nemovitostí zahrnuté do majetkové podstaty a jaká byla cena těchto nemovitostí.

Podle § 225 odst. 1 IZ osoby, které tvrdí, že označený majetek neměl být do soupisu zahrnut proto, že to vylučuje jejich právo k majetku nebo že je tu jiný důvod, pro který neměl být zahrnut do soupisu, se mohou žalobou podanou u insolvenčního soudu domáhat rozhodnutí, že se tento majetek vylučuje z majetkové podstaty.

Podle § 225 odst. 2 IZ žaloba musí být podána proti IS, a to ve lhůtě 30 dnů od dne, kdy osobě uvedené v odst. 1 bylo doručeno vyrozumění o soupisu majetku, k nimž uplatňuje právo. Lhůta je zachována, dojde-li žaloba nejpozději posledního dne lhůty insolvenčnímu soudu.

Podle § 268 odst. 2 písm. b) a c) IZ po prohlášení konkursu se provede vypořádání společného jmění manželů, které do prohlášení konkursu zaniklo, ale nebylo vypořádáno nebo bylo zúženo smlouvou nebo rozhodnutím soudu a do prohlášení konkursu nebylo vypořádáno.

Podle § 268 odst. 3 IZ v případech uvedených v odstavci 2 písm. b) a c) se prohlášením konkursu staví lhůta stanovená podle zvláštního právního předpisu k vypořádání společného jmění manželů, jestliže má skončit nejpozději do 6 měsíců od prohlášení konkursu.

Podle § 39 zák. č.40/1964 Sb. občanského zákoníku ve znění pozdějších předpisů neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

Podle § 150 odst.2 zák. č.40/1964 Sb. občanského zákoníku ve znění pozdějších předpisů práva věřitelů nesmí být dohodou manželů dotčena.

Po zhodnocení všech provedených důkazů soud nemohl dospět k závěru o důvodnosti podané žaloby. Žalobkyně se dle ust. § 225 odst.1 IZ domáhala vyloučení nemovitostí (resp. spoluvlastnických podílů na nemovitostech) ze soupisu majetkové podstaty s tím, že jsou v jejím výlučném vlastnictví. Ze smluv o vypořádání společného jmění manželů ze dne 25.5.2011 sice účastníci vypořádali společné jmění manželů pro případ rozvodu, avšak ke vkladu těchto dohod do katastru nemovitostí nikdy nedošlo, dohody vůbec nenabyly účinnosti, a proto nemohlo dojít k přechodu podílů na nemovitostech specifikovaných ve výroku č. I. tohoto rozhodnutí do výlučného vlastnictví žalobkyně. Dohodami o vypořádání společného jmění manželů nesmí dojít ke zmenšení majetku dlužníka a nesmějí být dotčena práva věřitelů. V daném případě byl shora uvedenými dohodami o vypořádání majetek žalobkyně a dlužníka rozdělen fakticky tak, že žalobkyni se dostalo veškerého hodnotného majetku (v podobě podílů na nemovitostech) zatímco žalovaný převzal veškeré závazky. Takovéto smlouvy o vypořádání společného jmění manželů je nutno považovat za absolutně neplatný právní úkon ve smyslu ust. § 39 zák. č. 40/1964 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Takový výklad zákona je podpořen konstantní judikaturou Nejvyššího soudu ČR a to rozsudkem Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 21 Cdo 2088/2000 a rozsudkem sp.zn.21 Cdo 2662/1999. Uzavřené smlouvy o vypořádání společného jmění manželů ze dne 25.5.2011 byly založeny na principu, že veškeré závazky nabývá dlužník (manžel žalobkyně) a žalobkyně nabývá do svého vlastnictví veškeré věci tvořící předmět společného jmění manželů. Na dlužníka tedy přecházejí veškeré závazky a proti němu směřují veškerá soudní rozhodnutí na plnění, nabývá tedy pouze pasiva a je zatížen veškerými závazky, zatímco žalobkyně (manželka) nabývá veškerá aktiva. Uzavřené smlouvy o vypořádání společného jmění manželů se zcela účelově snaží vyhnout povinnosti hradit závazky spadající do společného jmění manželů resp. vzniklé jednomu z manželů za trvání manželství. Nelze tedy přisvědčit tvrzení žalobkyně, že povinný převzal pouze vlastní dluhy, které vytvořil bez souhlasu žalobkyně. Tvrzení žalobkyně o tom, že povinný pouze převzal závazky, které nenáležely do společného jmění, bylo vyvráceno obsahem žalobkyní předložených dohod o vypořádání společného jmění manželů ze dne 25.5.2011, ve kterých sama žalobkyně a povinný dotčené závazky právě jako součást společného jmění manželů vypořádávají. Na závěru soudu nemohla nic změnit ani skutečnost, kterou tvrdí žalobkyně, že by šlo skutečně o výlučné závazky povinného, které by převzal bez vědomí a souhlasu žalobkyně a které by přesahovaly míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů. Co se týká účinnosti dohod o vypořádání společného jmění manželů, pak platí, že pokud jde o nemovitost nabývá taková smlouva účinnosti vkladem do katastru nemovitostí a to se v posuzovaném případě nestalo. Tuto skutečnost ani žalobkyně v řízení nesporovala. Vzhledem k této skutečnosti pak smlouvy o vypořádání společného jmění manželů ze dne 25.5.2011 nikdy nenabyly účinnosti a žalobkyně se tedy nikdy nestala výlučnou vlastnicí předmětných nemovitostí resp. spoluvlastnických podílů na nich. Pokud tedy nedošlo k vypořádání společného jmění manželů tvoří stále majetek ve společném jmění manželů a tudíž jde o součást majetkové podstaty, kterou insolvenční správce zcela správně sepsal do soupisu majetkové podstaty. Pro úplnost nutno dodat, že není správná argumentace žalobkyně o tom, že pokud nedošlo k zápisu smluv o vypořádání společného jmění manželů do katastru nemovitostí ani k vypořádání soudem následoval postup dle ust. § 150 odst. 4 OZ platného do 31.12.2013 a po uplynutí lhůty tří let (právní moc rozsudku o rozvodu manželství 25.8.2011) tj. 25.8.2014 jsou nemovitosti v podílovém spoluvlastnictví a že podíly obou spoluvlastníků jsou stejné.

Soud se zabýval včasností podané žaloby v návaznosti na ust § 268 odst. 2 písm. b) zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, ve znění pozdějších předpisů podle, kterého se po prohlášení konkursu provede vypořádání společného jmění manželů, které do prohlášení konkursu zaniklo, ale nebylo vypořádáno. Manželství žalobkyně a dlužníka zaniklo k datu 25. srpna 2011, tedy k datu právní moci rozsudku Okresního soudu v Chebu č.j.: 8 C 170/2011-7 ze dne 25. srpna 2011. Do data prohlášení úpadku na dlužníka a současně ani k datu rozhodnutí insolvenčního soudu o způsobu řešení úpadku konkursem, tj. k datu 11. července 2014 k vypořádání společného jmění manželů žádným ze způsobů nedošlo, ani neuplynula lhůta tří let pro vypořádání společného jmění manželů. Vypořádání společného jmění manželů v případech normovaných ustanovením § 268 odst. 2 písm. b) IZ tak bude provedeno ve smyslu ustanovení § 268 odst. 3 IZ insolvenčním správcem. Po dobu trvání konkursu není možné aplikovat ustanovení § 150 odst. 4 zák. č. 40/1964 Sb., když ve smyslu citovaného ustanovení § 268 odst. 3 IZ se prohlášením konkursu staví lhůta stanovená podle zvláštního právního předpisu k vypořádání společného jmění manželů, jestliže tato lhůta má jinak skončit do šesti měsíců od prohlášení konkursu. V posuzovaném případě byl konkurs na dlužníka prohlášen k datu 11. července 2014 a k vypořádání společného jmění manželů žalobkyně a dlužníka by došlo k datu 25. srpna 2014, a tedy ve lhůtě kratší než šest měsíců ode dne prohlášení konkursu. Lhůta tří let k vypořádání společného jmění manželů žalobkyně a dlužníka tedy ve smyslu § 150 odst. 4 zák. č. 40/1964 Sb. neuplynula, ale v současné době ani neběží. Společné jmění manželů žalobkyně a dlužníka tedy zaniklo k datu právní moci rozsudku o rozvod manželství, avšak nedošlo k vypořádání společného jmění manželů žalobkyně a úpadce. Veškeré nemovité věci, které tvořily předmět společného jmění manželů žalobkyně a dlužníka, tvoří součást majetkové podstaty dlužníka.

K tvrzení žalobkyně o tom, že nevěděla o rozhodnutí o úpadku dlužníka a prohlášení konkursu na jeho majetek nutno uvést, že celé insolvenční řízení je vedeno v elektronické podobě a je každému volně dostupné např. z internetových stránek Ministerstva spravedlnosti www.justice.cz, žalobkyně by tedy při zachování náležité pečlivosti musela tuto skutečnost zjistit. Z provedeného dokazování a ostatně z důkazů předložených právě žalobkyní bylo zcela jednoznačně prokázáno, že o dluzích, vedených exekučních řízeních a dalších soudních řízeních dlužníka věděla (spory o pravost směnek, čestné prohlášení o existenci směnek apod.) S ohledem na shora uvedené pak dlužnice v řízení neprokázala, že nastaly důvody pro vyloučení nemovitostí v jejím vlastnictví z majetkové podstaty dlužníka (jejího bývalého manžela), a proto bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto usnesení.

O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že právo na jejich náhradu bylo přiznáno plně úspěšnému žalovanému. Náklady na jeho straně zahrnují odměnu za zastoupení ve třech úkonech právní služby po Kč 3.100,-, tři režijní paušály po Kč 300,-, cestovní výdaje Kč 1.075,-za cestu Karlovy Vary-Plzeň a zpět v celkové vzdálenosti 180 km automobilem o průměrné spotřebě 6,9 l na 100 km při ceně PHM Kč 32,90, náhradu za ztrátu času Kč 600,-a DPH Kč 2.494,-tj. celkem Kč 14.369,-.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím soudu podepsaného.

Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze navrhnout výkon rozhodnutí.

Krajský soud v Plzni dne 20. listopadu 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Eva Vodičková, v. r. Denisa Fialová samosoudkyně