152 ICm 1952/2014
Jednací číslo: 152 ICm 1952/2014-58 KSPL 52INS 36291/2013

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudcem Vladimírou Duškovou ve věci žalobce: KOBLÍŽEK PLZEŇ s.r.o., IČ 29062543, Manětínská 1543/69, 323 00, Plzeň, zastoupeného JUDr. Josefem Pelechem Ph.D., advokátem, Kardinála Berana 1157/32, 301 00, Plzeň proti žalovanému: IKT INSOLVENCE v.o.s., IČ 29113091, Palackého 389/7, 301 00, Plzeň, jako insolvenčního správce dlužníka: Jana Andrleho, bytem Plzeň, Rychtaříkova 2232/48, o určení pravosti pohledávky

takto:

I. Určuje se, že žalobkyně KOBLÍŽEK PLZEŇ s.r.o. má za dlužníkem Janem anonymizovano , anonymizovano , bytem Plzeň, Rychtaříkova 2232/48, popřenou nezajištěnou pohledávku ve výši Kč 33.150,-.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobce se domáhal, aby soud určil, že žalobkyně má za dlužníkem Janem Anderlem, bytem Plzeň, Rychtaříkova 2232/48, popřenou nezajištěnou pohledávku ve výši Kč 33.150,-. V žalobě uvedla, že pohledávka vyplývá ze smlouvy o zápůjčce ze dne 28.7.2012 a skládá se z úroku z prodlení ve výši Kč 2.830,-, nákladů za službu zabezpečení výběru splátek ve výši Kč 12.894,50 a poplatku za zpracování a poskytnutí zápůjčky ve výši Kč 6.675,-, celkem tedy Kč 19.569,50 uvedenou pod bodem č. 2 přihlášky, a dále pohledávku smluvní pokuty ve výši Kč 10.750,-uvedenou pod bodem 3 přihlášky. Žalobkyně byla vyrozuměna vyrozuměním ze dne 26.5.2014, že pohledávky byly při přezkumném jednání popřeny co do pravosti a výši Kč 33.150,-s odůvodněním, že se jedná o spotřebitelský úvěr a předmětná zápůjčka byla isir.justi ce.cz KSPL 52INS 36291/2013 poskytnuta v rozporu s platnými ustanoveními o spotřebitelských úvěrech a smlouvu o zápůjčce tedy posoudil jako absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy.

Žalovaná se k žalobě vyjádřila, navrhovala zamítnutí žaloby. Má za to, že popření všech tří pohledávek, které žalobkyně přihlásila do insolvenčního řízení, bylo po právu a v souladu s platným právem. Žalovaná považuje smlouvu o půjčce za neplatnou absolutně, a to pro rozpor s dobrými mravy. Taková smlouva musí obsahovat kromě dalších náležitostí i výši roční procentní sazby nákladů, neboli RPSN za poskytnutý úvěr. Spotřebitelský úvěr byl ve výši Kč 25.000,-, v článku II. smlouvy se uvádí, že RPSN bude činit 45,68 %, mají za to, že to bylo stanoveno nesprávně, neboť skutečná výše RPSN činí 107,53 %. Došlo tak úmyslně ke zkreslení podmínek poskytnutí úvěru. Porušila povinnost uloženou jí v ust. § 6 a 10 zákona o spotřebitelských úvěrech a nemůže tedy požadovat větší plnění než bylo část úvěru a úrok ve výši diskontní sazby ČNB platné ke dni uzavření smlouvy. Průměrná výše RPSN v roce 2012 u bank nepřesáhla 17 %. Smluvní podmínky a především výše smluvních pokut se příčí dobrým mravům. Ke dni 20.8.2013 dlužník žalobkyni uhradil částku Kč 26.632,-, tedy půjčku a příslušenství ve výši Kč 1.632,-.

Žalobkyně v replice k vyjádření žalované uvedla, že RPSN spotřebitelského úvěru, který žalobkyně uzavřela s dlužníkem, je v souladu se zákonem č. 145/2010 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Odkázala na ust. § 3 písm. d) tohoto zákona. Dle jejího názoru si úpadce zvolil službu zabezpečení výběru splátek, která je službou volitelnou a doplňkovou, která nemusí být započítávána do RPSN spotřebitelského úvěru. RPSN uvedené jak ve smlouvě, tak ve standardních informacích o spotřebitelském úvěru je vypočtena správně v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru. Podle jejich názoru výše RPSN dle smlouvy, tj. 45,68 %, nemůže být považována za výši RPSN, která by byla v rozporu s dobrými mravy, odkazuje na judikaturu českých soudů.

Dne 28.7.2012 bylo zjištěno, že úpadce požádal o spotřebitelský úvěr. V této souvislosti mu byla poskytnuta standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne 28.7.2012, v níž byl seznámen, že celková dlužná částka, kterou bude třeba zaplatit, bude celkem Kč 49.032,-. Z této částky činí hotovost půjčky Kč 25.000,-a dále byl seznámen se souvislostí s touto zápůjčkou, že úpadce se zavázal zaplatit žalobkyni souhrnný poplatek v částce Kč 24.032,-skládající se jako poplatek za zpracování a poskytnutí zápůjčky Kč 6.675,-, úrok v částce Kč 4.462,50 při úrokové sazbě 17,85 %, služba zabezpečení výběru splátek v částce Kč 12.894,50. V rámci těchto informací byl klient seznámen, že náklady spotřebitelského úvěru v případě půjčky na 24 měsíců činí 45,68 %. RPSN nebude v průběhu účinnosti smlouvy upravován, nedohodnou-li se strany jinak. Zároveň bylo mezi jiným dohodnuto, že v případě opožděných plateb či nesplnění povinností, bude-li klient v prodlení s uhrazením splátky, má žalobce nárok na smluvní pokutu ve výši Kč 250,-za každý ukončený týden zpoždění týkající se dané splátky. Na základě těchto informací byla pak téhož dne uzavřena smlouva o půjčce, která v celkové výši Kč 49.032,-měla být splacena ve 24 měsíčních splátkách po Kč 2.043,-měsíčně. Hotovost půjčky byla klientovi předána. Dále z obsahu insolvenčního spisu KS Plzeň sp.zn. KSPL 52 INS 36291/2013 uvedeného na www.justice bylo zjištěno, že insolvenční řízení bylo zahájeno na návrh dlužníka Jana Andrle, požadoval oddlužení, kde v návrhu uváděl mezi jiným i spornou smlouvu o půjčce uzavřenou se žalobcem. Žalobce pak řádně přihlásil pohledávky, které byly v celkové výši Kč 33.150,-správcem popřeny. Žalobce byl o tom řádně vyrozuměn.

V dané věci se jedná o incidenční spor dle ust. § 159 odst. 1 písm. a) insolvenčního zákona č. 182/2006 Sb., jde o spor o pravost, výši přihlášené pohledávky. Přihlášení KSPL 52INS 36291/2013 pohledávek věřitelů upravuje pak hlava V. citovaného zákona a podle ust. § 198 odst. 1 tohoto zákona věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena insolvenčním správcem, mohou uplatnit své právo žalobou na určení u insolvenčního soudu do třiceti dnů od přezkumného jednání.

V dané věci žalobce řádně uplatnil svou správně přihlášeno pohledávku do insolvenčního řízení úpadce Jana Anderleho, která však byla správcem popřena co do pravosti i výše s odkazem, že spotřebitelský úvěr, by ta půjčka byla poskytnuta v rozporu s platnými ustanoveními o spotřebitelských úvěrech a smlouva by měla být absolutně neplatná pro jejich rozpor s dobrými mravy. Podle názoru soudu je smlouva o půjčce uzavřené mezi žalobcem a úpadcem dne 28.7.2012 o poskytnutí částky spotřebitelského úvěru ve výši Kč 25.000,-spolu s vyčísleným souhrnným poplatkem smlouvou platnou. Dlužníkovi v tomto případě byla poskytnuta standardní informace o spotřebitelském úvěru, jednat s ním začali na základě písemné žádosti půjčku. Klient byl rovněž řádně seznámen se smluvními podmínkami smlouvy o půjčce včetně sankčních ustanovení. Podle názoru soudu při uzavírání této smlouvy mezi věřitelem i dlužníkem byly zcela respektovány podmínky pro uzavírání smluv při poskytování spotřebitelských úvěrů uvedené v ust. § 5, 6 zákona č. 145/2010 Sb., v platném znění. Smlouva byla uzavřena písemně a jsou k dispozici i písemné dokumenty podepsané úpadcem o všeobecných podmínkách půjčky a o přijetí standardní informace o spotřebitelském úvěru. Výše RPSN je uvedena v této smlouvě. Rovněž klient byl srozuměn s tím, že se dohodli na službě zabezpečení výměru splátek jako volitelné složky půjčky. Smlouva o půjčce byla s dlužníkem řádně podepsána, když byl seznámen se všeobecnými podmínkami pro poskytování spotřebitelských úvěrů a byla mu podána standardní informace o spotřebitelském úvěru. Finanční prostředky pak dlužník převzal v hotovosti a za to se ve smlouvě zavázal vrátit poskytnutou zápůjčku včetně souhrnného poplatku, s jehož výší byl řádně srozuměn. V řízení nebylo tvrzeno ani prokazováno, že by dlužník podpisoval smlouvu o spotřebitelském úvěru v tísni. Dlužník si rovněž objednal dobrovolnou službu zabezpečení výběru splátek, když s podmínkami této služby byl řádně seznámen a srozuměn. Vzhledem k tomu, že byla při uzavírání této smlouvy respektována výše uvedená ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, nelze učinit závěr, že by smlouva byla absolutně neplatná, protože by se příčila zákonu dle ust. § 39 dříve platného občanského zákoníku. Tak jak je zadokumentován uzavření smlouvy o půjčce včetně všech smluvních ujednání dle názoru soudu nelze ani učinit závěr, že by tato smlouva o spotřebitelském úvěru byla v rozporu s dobrými mravy. Bylo tedy na dlužníkovi, aby celkový dluh, s jehož výší byl srozuměn, žalobci splatil. Je zřejmé, že dlužník zaplatil částku Kč 26.632,-, zbývalo mu uhradit Kč 22.400,-, tj. zaplacení zbytku úroku ve výši Kč 2.830,-a dále poplatek a služby zabezpečení výběru splátek ve výši Kč 19.569,50. Proto soud dospěl k závěru, že žalobkyně má za dlužníkem Janem anonymizovano pohledávku č. 1 ve výši Kč 2.830,50 a pohledávku č. 2 ve výši Kč 19.569,60. K námitce žalovaného, že uvedení výše roční procesní sazby nákladů, neboli RPSN, ve smlouvě 45,68 % by měla být nepravdivá, protože skutečná výše RPSN úvěru na výši Kč 25.000,-poskytnutého na dobu 24 měsíců při měsíčních splátkách Kč 2.043,-, by mělo činit 107,53 %, je nutno uvést, že tato námitka žalovaného je v tomto konkrétním případě nesprávná. Paragraf 3 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru se RPSN za spotřebitelský úvěr rozumí celkové náklady spotřebitelského úvěru pro spotřebitele vyjádřené jako roční procentní podíl z celkové výše spotřebitelského úvěru. Za celkové náklady spotřebitelského úvěru pro spotřebitele se podle tohoto § písm. e) citovaného zákona považují veškeré náklady včetně úroků, provizí, daní a veškerých dalších poplatků, které spotřebitel musí zaplatit v souvislosti se spotřebitelským úvěrem a které jsou věřiteli známy. Do celkových nákladů se započítávají i náklady související s doplňkovými službami, zejména pojistné, pokud je uzavření smlouvy o poskytnutí doplňkové služby povinné pro získání KSPL 52INS 36291/2013 spotřebitelského úvěru nebo pro jeho získání za nabízených podmínek. V této konkrétní věci ze smluvních dokumentů plyne, že dlužník si mohl vybrat režim splácení půjčky, a to buď měl režim hotovostní či bezhotovostní. Služba zabezpečení výběru splátek proběhla prostřednictvím obchodního zástupce, který má klienta na starosti, sbírá od něho jednotlivé splátky, minimálně každý měsíc, a to v místě bydliště klienta, případně na jiném sjednaném místě v čase dle dispozic klienta. Služba obsahuje i náklady na cestovné, telefon, ušlý čas a práci obchodního zástupce. Dlužník si zvolil tento režim, ale z dokumentů této věci plyne, že služba zabezpečení výběru splátek byla volitelnou doplňkovou službou, a tudíž nemusela být započítávána do RPSN spotřebitelského úvěru. Sjednaná výše RPSN dle této smlouvy, tj. 45,68 %, dle názoru soudu není v rozporu s dobrými mravy, jak plyne z uveřejněné judikatury soudů. Jestliže byla průměrná výše RPSN u bank v roce 2012 kolem 17 %, a v rozporu s dobrými mravy by byla sjednaná výše, která by činila minimálně čtyřnásobek sazeb úvěrů požadovaných bankami v rozhodné době. Jako pohledávka č. 3 byla žalobcem přihlášena a posléze žalovaným popřena pohledávka za smluvní pokutu ve výši Kč 10.750,-. Její výše byla mezi účastníky domluvena pro případ prodlení s uhrazením splátky, a to ve výši Kč 250,-za každý ukončený týden zpoždění týkající se dané splátky. Tato smluvní pokuta byla vypočítána za 43 týdnů prodlení do dne prohlášení úpadku. Podle názoru soudu, který považuje smlouvu o spotřebitelském úvěru za platnou, považuje za platné ujednání i o výši smluvní pokuty pro případ nedodržení splatnosti zápůjčky. Podle listin o spotřebitelském úvěru je ujednání o smluvní pokutě jediným prostředkem zajištění úvěru. Účelem tohoto ujednání bylo tedy ze strany dlužníka poskytnout žalobkyni utvrzení řádného a včasného splnění dluhu vyplývajícího ze smlouvy a ze strany žalobkyně pak získat alternativní prostředek, který působí na dlužníka v podobě pohrůžky ve formě peněžité sankce pro případ, že povinnost řádného a včasného splnění dluhu nesplní. Podle názoru soudu bylo ujednání o výši smluvní pokuty s ohledem na okolnosti tohoto případu přiměřené, a pokud smluvní pokuta dosáhla za 43 týdnů prodlení částku Kč 10.750,-je pak její výše přiměřená délce prodlení. V daném případě soud ani neshledal podmínky pro moderaci domluvené smluvní pokuty. Proto soud stanovil, že má dlužník za žalobcem i pohledávku č. 3 ve výši Kč 10.750,-. Ze všech shora uvedených důvodů rozhodl soud o žalobě způsobem vyjádřeným ve výroku tohoto rozsudku.

O nákladech řízení rozhodl soud dle ust. § 202 odst. 1 insolvenčního zákona.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do patnácti dnů od doručení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím Krajského soudu v Plzni.

Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.

Krajský soud v Plzni dne 20.05.2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Vladimíra Dušková, v.r. Helena Mašková samosoudkyně