14 VSOL 470/2017-249
č. j. 27 ICm 3245/2012 14 VSOL 470/2017-249 (KSBR 27 INS 8410/2012)

USNESENÍ

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Diany Vebrové a soudkyň JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Kateřiny Holešovské v právní věci

žalobkyně: HITL, s. r. o., IČO 25321765 sídlem Dobelice 57, 672 01 Dobelice zastoupená advokátkou Mgr. Monikou Hrtoňovou sídlem Bubeníčkova 18, 615 00 Brno proti žalované: Ing. Eva Procházková sídlem Náměstí Svobody 1548/5, 669 02 Znojmo insolvenční správkyně dlužnice Daruel, s. r. o., IČO 25361252 sídlem Za Zvoničkou 91, 671 82 Dobšice zastoupená advokátem JUDr. Pavlem Procházkou sídlem Šatov 473, 671 22 Šatov

o vyloučení majetku z majetkové podstaty

jako incidenční spor v insolvenčním řízení dlužnice Daruel, s. r. o., IČO 25361252, sídlem Za Zvoničkou 91, 671 82 Dobšice, vedeném u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 27 INS 8410/2012

o odvolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22. 8. 2017, č. j. 27 ICm 3245/2012-239 (KSBR 27 INS 8410/2012)

takto:

I. Usnesení soudu prvního stupně se ve výroku II. mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 33.040 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokátky žalobkyně.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 2.238,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokátky žalobkyně.

Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. Markéta Alková. isir.justi ce.cz -2-27 ICm 3245/2012 (KSBR 27 INS 8410/2012)

Odůvodnění:

1. Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně dle ustanovení § 96 odst. 1, odst. 2 o.s.ř. řízení zastavil (výrok I.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).

2. V odůvodnění usnesení soud prvního stupně uvedl, že žalobkyně vzala žalobu podáním ze dne 27. 6. 2014 v celém rozsahu zpět, žalovaná se zpětvzetím žaloby souhlasila, a proto soud prvního stupně řízení zastavil. Výrok o náhradě nákladů řízení odůvodnil ustanovením § 146 odst. 2 o. s. ř. za použití ustanovení § 150 o. s. ř. tak, že žalobkyně sice zpětvzetím žaloby procesně zavinila zastavení řízení, žalovaná však svým chováním (vynětím sporných věcí z majetkové podstaty) zapříčinila, že odpadl předmět sporu. Jsou však dány důvody hodné zvláštního zřetele žalobkyni nepřiznat náhradu nákladů řízení, které spočívají ve skutečnosti, že jednání žalované bylo vynuceno objektivními okolnostmi, a to tím, že sporné věci byly odcizeny a nepodařilo se zjistit, kde se nacházejí.

3. Proti výroku II. tohoto usnesení podala žalobkyně odvolání, v němž namítala, že soud prvního stupně nesprávně vyhodnotil zjištěný skutkový stav a aplikací ustanovení § 150 o. s. ř. zasáhl do ústavně zaručeného práva žalobkyně na spravedlivý proces. Žalobkyně nesouhlasila se závěrem soudu prvního stupně, že žalované svědčí důvody zvláštního zřetele hodné, když hlavní příčinou zpětvzetí jinak důvodné žaloby bylo chování žalované, která ztrátu či odcizení sporných věcí svou nedbalostí zavinila. V řízení bylo prokázáno, že po uzavření kupní smlouvy dne 15. 3. 2012 předmětné věci zůstaly uskladněny do sjednané doby jejich předání žalobkyni v provozovně dlužnice. Dne 6. 4. 2012 bylo zahájeno insolvenční řízení ve věci dlužnice, dne 11. 7. 2012 byl na majetek dlužnice prohlášen konkurs a žalovaná byla ustanovena insolvenční správkyní a její povinností bylo spravovat majetkovou podstatu dlužníka a s tím byla spojena i její odpovědnost za výkon této řádné správy. Dne 31. 7. 2012 se žalovaná osobně dostavila do provozovny dlužnice za účelem soupisu majetkové podstaty, do něhož pojala i movité věci, které byly předmětem sporu, z čehož je evidentní, že po prohlášení konkursu se věci na původním místě v provozovně dlužnice nacházely. Dne 11. 10. 2012 bylo žalobkyni doručeno vyrozumění žalované o soupisu ze dne 7. 10. 2012, z něhož vyplývá, že ke dni jeho vyhotovení se již předmětné věci na původním místě nenacházely, když současně s vyrozuměním o soupisu byla žalobkyně překvapivě žalovanou vyzvána k jejich vydání. Žalobkyně proto podala dne 6. 11. 2012 žalobu na vyloučení věcí z majetkové podstaty dlužnice. Přípisem ze dne 3. 7. 2014 byla žalobkyně pro účely trestního řízení vyzvána k poskytnutí informací, kdy zjistila, že věci jsou předmětem šetření Policie České republiky vyvolaného žalovanou, neboť věci nemá ve své dispozici. Žalovaná přitom předmětné věci evidovala jako součást majetkové podstaty dlužnice až do jejich vynětí z majetkové podstaty v druhé polovině června 2017, tedy téměř pět let od jejich zmizení, respektive odcizení. Kroky k vynětí věcí z majetkové podstaty učinila až na výzvu soudu prvního stupně ze dne 7. 3. 2017. Z uvedeného plyne, že žalovaná nezodpovědným a liknavým jednáním při výkonu funkce insolvenční správkyně dlužnice zavinila zmizení, respektive odcizení sporných věcí, a tím

Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. Markéta Alková. -3-27 ICm 3245/2012 (KSBR 27 INS 8410/2012)

i následné odpadnutí předmětu sporu, když neučinila relevantní zajišťovací úkony a opatření nezbytná k tomu, aby nedošlo k odcizení předmětných věcí z provozovny dlužnice, a tudíž při výkonu funkce insolvenční správkyně a provádění správy majetkové podstaty řádně neplnila povinnosti ukládané jí zákonem, a nepostupovala svědomitě a s odbornou péčí, následkem čehož došlo ke znehodnocení majetkové podstaty, respektive majetku žalobkyně, a bez zbytečného odkladu po zjištění orgánů činných v trestním řízení, že předmětné věci byly odcizeny a nepodařilo se je dohledat, neučinila patřičné kroky směřující k jejich vynětí z majetkové podstaty, a uměle tak protahovala zbytečný soudní spor s žalobkyní o jejich vyloučení, čímž došlo k navýšení nákladů řízení na straně žalobkyně v podobě nákladů na právní zastoupení advokátem. Nadto žalovaná předčasně a v rozporu s insolvenčním zákonem pojala do soupisu majetkové podstaty dlužnice předmětné věci, aniž by byla neúčinnost založena rozhodnutím insolvenčního soudu v řízení o odpůrčí žalobě, a žalovaná tak pominula zákonný procesní postup daný ustanovením § 235 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále též jen IZ ), jež by jí oprávnění k zahrnutí majetku ve vlastnictví žalobkyně do majetkové podstaty z jí tvrzených důvodů mohl založit. Navrhla, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že se žalobkyni přiznává plná náhrada nákladů řízení.

4. Vyjádření k odvolání nebylo podáno.

5. S účinností od 1.7.2017 byl insolvenční zákon novelizován zákonem č. 64/2017 Sb. Podle ustanovení čl. II. bodu 1. přechodných ustanovení tohoto zákona, zákon č. 182/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se použije i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.

6. Při výkladu tohoto přechodného ustanovení vychází odvolací soud z toho, že podle ustálené judikatury Ústavního soudu (např. nález pléna Ústavního soudu ze dne 4. 2. 1997, sp. zn. Pl. ÚS 21/96, uveřejněný pod č. 63/1997 Sb.) a Nejvyššího soudu (např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 35/2006), v případech časového střetu staré a nové právní normy platí obecně nepravá retroaktivita (nepravá zpětná účinnost). To znamená, že od účinnosti nové právní úpravy se i právní vztahy vzniklé podle zrušené právní normy řídí právní normou novou. Vznik právních vztahů existujících před nabytím účinnosti nové právní úpravy, právní nároky, které z těchto vztahů vznikly, jakož i vykonané právní úkony, se řídí zrušenou právní normou (při opačné interpretaci střetu právních norem by totiž docházelo k pravé retroaktivitě). Aplikuje se tedy princip ochrany minulých právních skutečností, zejména právních konání.

7. Odvolací soud proto při projednání a rozhodnutí o odvolání žalobkyně proti usnesení soudu prvního stupně vydanému sice po účinností novely insolvenčního zákona, týkajícího se však vyloučení movitých věci z majetkové podstaty dlužnice zahrnutých do soupisu

Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. Markéta Alková. -4-27 ICm 3245/2012 (KSBR 27 INS 8410/2012)

před účinností novely insolvenčního zákona, postupoval podle insolvenčního zákona ve znění účinném do 30. 6. 2017.

8. Podle ustanovení § 7 insolvenčního zákona, ve znění účinném do 30. 6. 2017 (jež však nedoznalo oproti znění od 1. 7. 2017 změn), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

9. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal usnesení soudu prvního stupně v napadeném rozsahu, tj. ve výroku II., jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné.

10. Z obsahu spisu se podává, že řízení v posuzované věci bylo zahájeno dne 6. 11. 2012 žalobou, jíž se žalobkyně domáhala vyloučení blíže specifikovaných movitých věcí z majetkové podstaty dlužnice Daruel, s.r.o., s odůvodněním, že je vlastníkem movitých věcí na základě kupní smlouvy ze dne 15. 3. 2012 uzavřené mezi ní a dlužnicí. Žalovaná jako insolvenční správkyně vyrozuměla žalobkyni přípisem ze dne 7. 10. 2012, doručeným jí dne 11. 10. 2012, o soupisu movitých věcí do majetkové podstaty dlužnice z důvodu, že žalobkyně nabyla věci na základě kupní smlouvy, kterou dlužnice zkrátila uspokojení svých věřitelů, neboť peníze, které jí žalobkyně zaplatila, nepoužila k uspokojení věřitelů a majetek prodala v době, kdy již byla několik měsíců v úpadku, takže se jedná o úmyslně zkracující právní úkon. Žalobkyně s důvodem soupisu nesouhlasila. V průběhu řízení žalobkyně doplnila, že kupní cenu zaplatila formou vzájemného zápočtu proti svým pohledávkám za dlužnicí na úhradu ceny za provedení servisu vozidel dle objednávky dlužnice, a to proti pohledávkám vyúčtovaným blíže specifikovanými fakturami. K zániku vzájemných pohledávek došlo na základě písemné dohody o zápočtu ke dni, kdy se všechny započítávané pohledávky setkaly, tj. ke dni 2. 4. 2012. Žalobkyně s dlužnicí netvořila koncern a vlastnické právo k předmětným movitým věcem nabyla zaplacením kupní ceny dne 2. 4. 2012, tj. před prohlášením konkursu na majetek dlužnice, a to za cenu obvyklou. Předmětné movité věci žalobkyně neměla nikdy ve své dispozici, neboť po uzavření kupní smlouvy věci zůstaly do sjednané doby jejich předání žalobkyni uskladněny na původním místě v provozovně dlužnice. Tyto věci nemohou a zřejmě ani v budoucnu nebudou moci sloužit k uspokojení věřitelů dlužnice, neboť žalovaná je po delší dobu nemá ve své dispozici. Žalovaná se domáhala zamítnutí žaloby. Uvedla, že žalobkyně do doby prohlášení konkursu na majetek dlužnice vlastnické právo k předmětným movitým věcem nenabyla, neboť kupní smlouva je antedatovaná a byla uzavřena až po zahájení insolvenčního řízení, přičemž s ohledem na dobu uzavření smlouvy se žalovaná nemusela dovolat neúčinnosti kupní smlouvy odpůrčí žalobou, nýbrž byla legitimovaná k přímému sepisu movitých věcí do majetkové podstaty dlužnice. Dále namítala, že kupní cena žalobkyní nebyla nikdy zaplacena, neboť žalobkyně nedoložila důvodnost svých k zápočtu použitých pohledávek

Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. Markéta Alková. -5-27 ICm 3245/2012 (KSBR 27 INS 8410/2012)

vůči dlužnici, a tedy oprávněnost započtení. Dále namítala, že předmětné movité věci nebyly žalobkyni nikdy předány, a proto k nim nemohla nabýt vlastnické právo (ustanovení § 443 odst. 1 obchodního zákolníku) a uvedla, že o účelovém prodeji předmětných věcí svědčí skutečnost, že se jednalo o majetek, na němž byl závislý provoz podniku dlužnice a uzavřením kupní smlouvy žalobkyně chtěl obejít omezení dlužnice spojené se zahájením insolvenčního řízení a vykompenzovat nedobytné pohledávky převzetím výrobního zařízení od dlužnice. Dlužnice a žalobkyně tvořily koncern, což bylo důvodem uzavření kupní smlouvy. Soud prvního stupně ve věci rozhodl rozsudkem ze dne 13. 10. 2015, č. j. 27 ICm 3245/2012-101 (KSBR 27 INS 3245/2012), který byl usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17. 8. 2016, č. j. 11 VSOL 8/2016-128, zrušen a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Dne 14. 2. 2017 sdělilo Krajské ředitelství Policie Jihomoravského kraje, Územní odbor Znojmo, Oddělení hospodářské kriminality, že žalovaná jako insolvenční správkyně se zmínila v přípise ze dne 17. 2. 2014 o podezření z odcizení čtyř kusů nerezových nádrží z majetku dlužnice s tím, že toto podezření bylo prověřeno, ale spáchání trestného činu se neprokázalo, a také se nepodařilo zjistit, kde se nádrže nacházejí. Podáním ze dne 14. 4. 2017 žalovaná požádala o vynětí předmětných movitých věcí z majetkové podstaty dlužnice s odůvodněním, že movité věci byly dle sdělení Policie České republiky ze dne 14. 2. 2017 údajně odcizeny, fyzicky nejsou pro zpeněžení k dispozici, takže jejich vynětí je jediným možným způsobem, jak uvést soupis majetkové podstaty do souladu se skutečným stavem. Krajský soud v Brně usnesením ze dne 5. 5. 2017, č. j. KSBR 27 INS 8410/2012-B-63, udělil žalované souhlas s vyjmutím z majetkové podstaty dlužnice předmětných movitých věcí. Podáním doručeným soudu dne 28. 6. 2017 vzala žalobkyně žalobu výslovně a v celém rozsahu zpět a žádala o přiznání náhrady nákladů řízení s odůvodněním, že jedinou příčinou zpětvzetí žaloby je chování žalované. Žalovaná podáním doručeným soudu dne 12. 8. 2017 vyjádřila se zpětvzetím žaloby souhlas. Na tomto základě soud prvního stupně rozhodl ve věci odvoláním napadeným usnesením.

11. Podle ustanovení § 146 odst. 2, věty první o. s. ř., jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Podle věty druhé téhož zákonného ustanovení, byl-li pro chování žalovaného vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný.

12. Podle ustanovení § 150 o. s. ř., jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nebo odmítne-li se účastník bez vážného důvodu zúčastnit prvního setkání s mediátorem nařízeného soudem, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat.

13. Za situace, kdy k zastavení řízení dojde z důvodu zpětvzetí žaloby, musí soud při rozhodování o náhradě nákladů řízení dle shora citovaného zákonného ustanovení posoudit, který z účastníků zastavení řízení zastavil, a to výlučně z procesního hlediska, tedy podle procesního výsledku. Nárok na náhradu nákladů řízení je totiž nárokem vyplývajícím nikoliv z hmotného práva, nýbrž z práva procesního. Na to, zda šlo o důvodně podanou žalobu, je proto nutno usuzovat výlučně z hlediska vztahu výsledku chování žalovaného k požadavkům žalobce. Tam, kde zastavení řízení bylo účastníkem zaviněno, soud přizná ostatním účastníkům (druhé straně) náhradu nákladů řízení, které v řízení účelně vynaložili

Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. Markéta Alková. -6-27 ICm 3245/2012 (KSBR 27 INS 8410/2012)

na uplatnění nebo bránění svého práva. Žalobce zastavení řízení nezavinil, jestliže vzal zpět návrh, který byl podán důvodně, pro chování žalovaného. Zavinění žalovaného na zastavení řízení je tak vždy dáno v případě, kdy žalovaný po zahájení řízení uspokojil v řízení uplatněný žalobní požadavek (zaplatil vymáhanou pohledávku apod.), i když k tomu neměl právní povinnost. V těchto případech pak má žalobce právo, aby mu žalovaný nahradil náklady, účelně vynaložené k uplatnění jeho práva.

14. V posuzované věci se odvolací soud ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že žalobkyně vzala zpět důvodně podanou žalobu pro chování žalované ve smyslu ustanovení § 146 odst. 2, věty druhé o. s. ř., neboť tím, že žalovaná vyloučila předmětné movité věci z majetkové podstaty dlužnice, odpadl předmět sporu, a tedy důvod pro vedení žaloby žalobkyní.

15. Odvolací soud se však neztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že v posuzované věci jsou dány důvody zvláštního zřetele hodné, pro něž soud výjimečně nemusí náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat (§ 150 o. s. ř.).

16. Při posuzování důvodů hodných zvláštního zřetele je třeba přihlédnout nejen k poměrům povinného účastníka, ale je nutno také uvážit, jak by se takové rozhodnutí dotklo majetkových poměrů oprávněného účastníka, a je třeba vzít na zřetel okolnosti, které vedly k uplatnění nároku v soudním řízení a k postoji účastníků řízení. Povinnost nahradit náklady řízení stanovená podle ustanovení § 142, § 143, § 146 odst. 2, § 147 nebo § 148 o. s. ř. se může v konkrétním případě jevit jako nepřiměřená tvrdost. Ustanovení § 150 o. s. ř. proto soudu umožňuje, aby ve výjimečných případech z důvodů hodných zvláštního zřetele účastníkům, vedlejším účastníkům nebo státu, kteří by jinak měli právo na náhradu nákladů, tuto náhradu zcela nebo zčásti nepřiznal. Závěr soudu o tom, zda jde o výjimečný případ a zda tu jsou důvody hodné zvláštního zřetele, musí vycházet z posouzení všech okolností konkrétní věci. Nejde přitom o libovůli soudu, ale o pečlivé posouzení všech rozhodných hledisek.

17. V posuzované věci za situace, kdy žalovaná jako insolvenční správkyně sepsala předmětné movité věci, u nichž žalobkyně tvrdila, že je jejich vlastníkem, do majetkové podstaty dlužnice, žalobkyně neměla jinou možnost, než se domáhat žalobou vyloučení těchto věcí z majetkové podstaty dlužnice postupem dle ustanovení § 225 IZ a žalobkyně byl nucen vést tento soudní spor až do okamžiku, než žalovaná vyňala věci z majetkové podstaty, neboť jinak by nastal účinek předpokládaný ustanovením § 225 odst. 3 IZ, totiž nastala by zákonná fikce, že předmětné movité věci jsou do soupisu pojaty oprávněně. Skutečnost, že předmětné movité věci nebyly a nejsou v dispozici žalované, a že byly pravděpodobně odcizeny, není důvodem hodným zvláštního zřetele, pro nějž by bylo možné aplikovat ustanovení § 150 o. s. ř., neboť za situace, kdy movité věci byly zahrnuty do soupisu majetkové podstaty dlužnice, přestože je žalovaná neměla fakticky ve své dispozici, žalobkyně neměla jinou možnost, jak chránit své tvrzené vlastnické právo k těmto věcem, než podat žalobu dle ustanovení § 225 IZ a na žalobě trvat, a to pro případ, že by byly movité věci v budoucnu nalezeny. Žalobkyni v souvislosti s vedením řízení vznikly účelné náklady ve značné výši

Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. Markéta Alková. -7-27 ICm 3245/2012 (KSBR 27 INS 8410/2012)

a bylo by neodůvodněným zásahem do jejích majetkových práv, kdyby jí prostřednictvím aplikace ustanovení § 150 o. s. ř. soud náhradu těchto nákladů nepřiznal.

18. Účelné náklady řízení žalobkyně před soudem prvního stupně činí celkem částku 33.040 Kč a sestávají ze soudního poplatku ze žaloby ve výši 2.000 Kč a ze soudního poplatku za odvolání ze dne 23. 10. 2015 ve výši 2.000 Kč, což celkem činí na soudních poplatcích 4.000 Kč, z odměny za zastupování advokátem za dva úkony právní služby (podání žaloby a přípravu a převzetí zastoupení) po 1.500 Kč dle § 7, bodu 4, § 9 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2012, za šest úkonů právní služby (vyjádření ve věci ze dne 7. 10. 2015, účast u jednání soudu prvního stupně dne 13. 10. 2015, odvolání ve věci ze dne 23. 10. 2015, účast u jednání soudu prvního stupně dne 7. 2. 2017, vyjádření ve věci ze dne 20. 4. 2017 a zpětvzetí žaloby ze dne 27. 6. 2017) po 3.100 Kč dle § 7, bodu 5, § 9 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění (dále též jen vyhláška ), což celkem činí na odměně 21.600 Kč, z náhrady hotových výdajů za osm shora uvedených úkonů právní služby v sazbě 300 Kč za jeden úkon dle § 13 odst. 3 vyhlášky, což celkem činí na náhradě hotových výdajů 2.400 Kč a z náhrady za 21% DPH z odměny a náhrad dle § 137 odst. 1, odst. 3 o. s. ř., což celkem činí na DPH 5.040 Kč. Za úkon právní služby- doplnění žaloby ze dne 8. 8. 2014-odvolací soud žalobkyni odměnu advokáta a náhradu hotových výdajů nepřiznal, neboť se nejednalo o účelný úkon právní služby, když úplná skutková tvrzení měla obsahovat již samotná žaloba. Ze stejných důvodů odvolací soud žalobkyni nepřiznal odměnu advokáta a náhradu hotových výdajů za úkon právní služby- doplnění odvolání ze dne 16. 11. 2015, neboť řádné odůvodnění mělo obsahovat již odvolání ze dne 25. 10. 2015, a doplnění odvolání proto nelze považovat za účelný úkon právní služby.

19. V odvolacím řízení byla plně úspěšná žalobkyně, a tudíž jí náleží dle ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř. za použití ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. plná náhrada účelně vynaložených nákladů odvolacího řízení. Účelně vynaložené náklady odvolacího řízení žalobkyně činí celkem částku 2.238,50 Kč, která sestává z odměny za jeden úkon právní služby-odvolání proti procesnímu rozhodnutí v sazbě 1.550 Kč dle § 7, bodu 5, § 9 odst. 4, § 11 odst. 2 písm. c) vyhlášky, z náhrady hotových výdajů za jeden úkon právní služby v částce 300 Kč dle § 13 odst. 3 vyhlášky a z náhrady za 21% DPH z odměny a náhrad v částce 388,50 Kč dle § 137 odst. 1, odst. 3 o.s.ř.

Poučení:

Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

Olomouc 14. prosince 2017

Mgr. Diana Vebrová v. r. předsedkyně senátu

Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. Markéta Alková.