14 VSOL 4/2018-55
č. j. 39 ICm 1591/2017 14 VSOL 4/2018-55 (KSBR 39 INS 32122/2015)

USNESENÍ

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivany Waltrové a soudců JUDr. Kateřiny Holešovské a Mgr. Josefa Berky ve věci

žalobkyně: Mgr. Ivana Rychnovská, LL.M., IČO 71464514 sídlem Dobrovského 824/50, 612 00 Brno insolvenční správkyně dlužnice PBATECH s. r. o., IČO 27726070 sídlem Pávovská 4493/15b, 586 01 Jihlava zastoupená advokátkou Mgr. Leonou Hartman, LL.M. sídlem Dobrovského 824/50, 612 00 Brno proti žalované: Jihomoravská akciová, a. s., IČO 26969220 sídlem Durďákova 1786/5, Černá Pole, 613 00 Brno

o odpůrčí žalobě

vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 39 ICm 1591/2017 jako incidenční spor v insolvenční věci dlužnice PBATECH s. r. o., vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 39 INS 32122/2015

o odvolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 30. 10. 2017 č. j. 39 ICm 1591/2017-32 (KSBR 39 INS 32122/2015)

takto:

Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 30. 10. 2017 č. j. 39 ICm 1591/2017-32 (KSBR 39 INS 32122/2015) se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

1. Rozsudkem označeným ve výroku tohoto usnesení soud prvního stupně určil, že dohoda o vzájemném započtení závazků a pohledávek v částce 27 000 Kč ze dne 18. 9. 2014, dohoda o vzájemném započtení závazků a pohledávek v částce 57 700 Kč ze dne 8. 12. 2014, dohoda o vzájemném započtení závazků a pohledávek v částce 600 000 Kč ze dne 31. 3. 2015, dohoda

Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. Markéta Alková. isir.justi ce.cz -2-39 ICm 1591/2017 (KSBR 39 INS 32122/2015)

o vzájemném započtení závazků a pohledávek v částce 2 433 322,07 Kč ze dne 6. 8. 2015, dohoda o vzájemném započtení závazků a pohledávek v částce 773 375 Kč ze dne 11. 8. 2015, dohoda o vzájemném započtení závazků a pohledávek v částce 12 200 Kč ze dne 1. 10. 2015 a dohoda o vzájemném započtení závazků a pohledávek v částce 1 324 506 Kč ze dne 30. 10. 2015, uzavřené mezi dlužnicí a žalovanou, jsou vůči věřitelům dlužnice neúčinné (výrok I., III., V., VII., IX., XI. A XIII.), rozhodl, že žalovaná je povinna vydat do majetkové podstaty dlužnice částky 27 000 Kč, 57 700 Kč, 600 000 Kč, 2 433 322,07 Kč, 773 375 Kč, 12 200 Kč a 1 324 506 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II., IV., VI., VIII., X., XII. A XIV.), rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 8 228 Kč k rukám advokátky do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok XV.), a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit České republice na účet Krajského soudu v Brně soudní poplatek ve výši 2 000 Kč (výrok XVI.). 2. V odůvodnění rozsudku soud prvního stupně uvedl, že žalobkyně se včasnou žalobou ze dne 22. 3. 2017 doručenou insolvenčnímu soudu dne 23. 3. 2017 domáhala určení, že dohoda o vzájemném započtení závazků a pohledávek v částce 27 000 Kč ze dne 18. 9. 2014, dohoda o vzájemném započtení závazků a pohledávek v částce 57 700 Kč ze dne 8. 12. 2014, dohoda o vzájemném započtení závazků a pohledávek v částce 600 000 Kč ze dne 31. 3. 2015, dohoda o vzájemném započtení závazků a pohledávek v částce 2 433 322,07 Kč ze dne 6. 8. 2015, dohoda o vzájemném započtení závazků a pohledávek v částce 773 375 Kč ze dne 11. 8. 2015, dohoda o vzájemném započtení závazků a pohledávek v částce 12 200 Kč ze dne 1. 10. 2015 a dohoda o vzájemném započtení závazků a pohledávek v částce 1 324 506 Kč ze dne 30. 10. 2015, uzavřené mezi dlužnicí a žalovanou, jsou vůči věřitelům dlužnice neúčinné, a že žalovaná je povinna vydat do majetkové podstaty dlužnice plnění z těchto neúčinných úkonů, tj. částky 27 000 Kč, 57 700 Kč, 600 000 Kč, 2 433 322,07 Kč, 773 375 Kč, 12 200 Kč a 1 324 506 Kč. Krajský soud žalovanou vyzval usnesením ze dne 7. 4. 2017 č. j. 39 ICm 1591/2017-21 podle ustanovení § 114b odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen o. s. ř. ), aby se ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení unesení k žalobě vyjádřila. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělila, jaký vážný důvod jí v tom brání. Soud prvního stupně na tomto základě uzavřel, že v souladu s ustanovením § 153a odst. 3 o. s. ř. nastala fikce uznání žalovaných nároků a podle ustanovení § 153a odst. 4 rozhodl bez jednání rozsudkem pro uznání. O nákladech řízení rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. a úspěšné žalobkyni přiznal plnou náhradu nákladů řízení sestávající z odměny advokáta za 2 úkony právní služby á 3 100 Kč podle ustanovení § 9 odst. 4 písm. c) a § 7 bodu 5 vyhlášky č. 177 /1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v platném znění (dále jen vyhláška ), a 2 režijních paušálů á 300 Kč podle ustanovení § 13 odst. 3 vyhlášky, zvýšenou o náhradu za 21 % daň z přidané hodnoty, tj. celkem částku 8 228 Kč. Současně podle ustanovení § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění, žalované uložil, aby České republice zaplatila soudní poplatek za podání žaloby ve výši 2 000 Kč, poněvadž žalobkyně je od placení poplatku osvobozena a v řízení byla plně úspěšná. 3. Žalovaná napadla rozsudek v celém rozsahu odvoláním. Namítla, že v předmětné věci nebyly splněny podmínky pro vydání rozsudku pro uznání (§ 205b ve spojení s § 205 odst. 2 písm. a/ o. s. ř.). Uvedla, že se k žalobě na základě výzvy soudu prvního stupně ve stanovené lhůtě dne 11. 5. 2017 vyjádřila tak, že s žalobou nesouhlasí. Vyjádření bylo doručeno do datové schránky soudu 15. 5. 2017. Vzhledem k písařské chybě, kterou žalovaná učinila v čísle jednacím, však bylo vyjádření k žalobě přiřazeno do řízení o jiné incidenční žalobě vedeného v rámci téhož

Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. Markéta Alková. -3-39 ICm 1591/2017 (KSBR 39 INS 32122/2015)

insolvenčního řízení pod sp. zn. 39 ICm 1588/2017, do kterého žalovaná také zaslala své vyjádření k žalobě. Vyjádření tedy bylo soudu prvního stupně, byť s chybným označením čísla jednacího, ve stanovené lhůtě doručeno. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek pro uznání vydaný soudem prvního stupně zrušil. 4. S účinností od 1. 7. 2017 byl zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen IZ ), novelizován zákonem č. 64/2017 Sb. Podle ustanovení čl. II. bodu 1. přechodných ustanovení tohoto zákona, zákon č. 182/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se použije i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány. 5. Podle ustanovení § 7 IZ, ve znění platném od 1. 7. 2017 (jež nedoznalo oproti znění ke dni 30. 6. 2017 změn), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje. 6. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou a obsahuje odvolací důvod podle ustanovení § 205b o. s. ř., přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně a řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 4 o. s. ř.) bez nařízení jednání, a dospěl k následujícím závěrům. 7. Podle ustanovení § 114b odst. 1 o. s. ř., vyžaduje-li to povaha věci nebo okolnosti případu, jakož i tehdy, bylo-li o věci rozhodnuto platebním rozkazem, elektronickým platebním rozkazem nebo evropským platebním rozkazem, může předseda senátu místo výzvy podle § 114a odst. 2 písm. a) nebo nebylo-li takové výzvě řádně a včas vyhověno, žalovanému usnesením uložit, aby se ve věci písemně vyjádřil a aby v případě, že nárok uplatněný v žalobě zcela neuzná, ve vyjádření vylíčil rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu, a k vyjádření připojil listinné důkazy, jichž se dovolává, popřípadě označil důkazy k prokázání svých tvrzení; to neplatí ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2). 8. Podle ustanovení § 114b odst. 5 o. s. ř., jestliže se žalovaný bez vážného důvodu na výzvu soudu podle odstavce 1 včas nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání, má se za to, že nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznává; o tomto následku (§ 153a odst. 3) musí být poučen. To neplatí, jsou-li splněny předpoklady pro zastavení řízení nebo odmítnutí žaloby. 9. Podle ustanovení § 153a odst. 1 o. s. ř., uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok nebo základ nároku, který je proti němu žalobou uplatňován, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání. Uzná-li žalovaný nárok proti němu žalobou uplatněný jen zčásti, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání, jen navrhne-li to žalobce. 10. Podle ustanovení § 153a odst. 3 o. s. ř., rozsudkem pro uznání rozhodne soud také tehdy, má-li se za to, že žalovaný nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznal (§ 114b odst. 5 a § 114c odst. 6). 11. Podle ustanovení § 205b o. s. ř., u odvolání proti rozsudku pro uznání nebo proti rozsudku pro zmeškání jsou odvolacím důvodem jen vady uvedené v § 205 odst. 2 písm. a) a skutečnosti

Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. Markéta Alková. -4-39 ICm 1591/2017 (KSBR 39 INS 32122/2015)

nebo důkazy, jimiž má být prokázáno, že nebyly splněny předpoklady pro jejich vydání (§ 153a, §153b). 12. Odvolací soud se s ohledem na výše uvedené ustanovení § 205b o. s. ř. a odvolací argumentaci žalované zabýval tím, zda v přezkoumávané věci byly splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání podle ustanovení § 153a odst. 3 o. s. ř., tzn. na základě fikce uznání žalovaného nároku podle ustanovení § 114b odst. 5 o. s. ř. 13. Fikce uznání žalovaného nároku podle ustanovení § 114b odst. 5 o. s. ř. nastává jen tehdy, jestliže pro vydání usnesení obsahujícího výzvu podle ustanovení § 114b odst. 1 byly splněny všechny zákonné podmínky, jestliže usnesení obsahovalo všechny stanovené náležitosti, jestliže bylo žalovanému řádně doručeno, jestliže mu nebylo doručeno dříve než žaloba, jestliže se žalovaný bez vážného důvodu na výzvu soudu ve stanovené lhůtě nevyjádřil a ani v této lhůtě nesdělil, jaký vážný důvod mu v tom bránil, a jestliže o tomto následku byl poučen. 14. Z obsahu spisu se podává, že žalobkyně se žalobou ze dne 22. 3. 2017 doručenou insolvenčnímu soudu dne 23. 3. 2017 domáhala určení, že v žalobě označené dohody o započtení závazků a pohledávek uzavřené mezi dlužnicí a žalovanou jsou neúčinnými právními úkony a žalovaná je povinna získaná peněžitá plnění vydat do majetkové podstaty dlužnice. Soud prvního stupně usnesením ze dne 7. 4. 2017 č. j. 39 ICm 1591/2017-21 (KSBR 39 INS 32122/2015) žalované podle ustanovení § 114b odst. 1 o. s. ř. uložil, aby se ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení usnesení k žalobě, která byla k usnesení připojena, písemně vyjádřila. Vyzval ji, nechť ve vyjádření uvede, zda žalobou uplatněný nárok uznává zcela, zčásti nebo jej neuznává, specifikuje, která skutková tvrzení obsažená v žalobě považuje za nesporná a která za sporná a ke sporným skutkovým tvrzením se konkrétně vyjádří (z jakého důvodu je požaduje za sporná a jaká vlastní tvrzení ke sporným skutečnostem nabízí). Současně žalovanou poučil, že za splnění výzvy nelze považovat vyjádření poukazující pouze na (skutečné či domnělé) vady žaloby z hlediska ustanovení § 42 odst. 4 a § 79 odst. 1 o. s. ř. a vyjádření neurčité neobsahující konkrétní údaje. Žalovanou dále poučil, že nemůže-li ve stanovené lhůtě vyjádření podat, je povinna před uplynutím lhůty soudu sdělit, jaký vážný důvod jí v tom brání a na výzvu soudu tvrzený vážný důvod doložit. V opačném případě bude mít soud za to, že nárok, který je žalobou uplatňován, uznává a ve věci rozhodne rozsudkem pro uznání (§ 153a odst. 3 o. s. ř.). Usnesení bylo žalované doručeno dne 13. 4. 2017. Lhůta k vyjádření uplynula dnem 15. 5. 2017 (konec lhůty připadl na sobotu 13. 5. 2017, posledním dnem lhůty podle ustanovení § 57 odst. 2 o. s. ř. je tedy nejblíže následující pracovní den, tj. pondělí 15. 5. 2017). Žalovaná se dle obsahu spisu v přezkoumávané věci nevyjádřila ani soudu nesdělila, co jí ve vyjádření brání. Na to soud prvního stupně rozhodl napadeným rozsudkem pro uznání. 15. Odvolací soud dále z insolvenčního spisu dlužnice sp. zn. KSBR 39 INS 32122/2015, oddílu C, zjistil, že pod č. d. C7 je veden spor o neúčinnost právních úkonů mezi týmiž účastníky, kterému byla přidělena sp. zn. 39 ICm 1588/2017. Pod č. d. C7-3 je založeno vyjádření žalované k žalobě ze dne 11. 5. 2017, které je sice označeno jako vyjádření k č. j. 39 ICm 1596/2017-21, ale podle obsahu se jedná o vyjádření k žalobě ve shora uvedené věci sp. zn. 39 ICm 1588/2017. Pod č. d. C7-3 je dále založeno vyjádření žalované k žalobě ze dne 11. 5. 2017, které je označeno jako vyjádření k č. j. 39 ICm 1596/2017-21, ale podle obsahu se jedná o vyjádření k žalobě v přezkoumávané věci sp. zn. 39 ICm 1591/2017, která je v oddílu C insolvenčního spisu dlužnice vedena pod č. d. C 10-1. Obě vyjádření byla doručena do datové schránky soudu prvního stupně dne 15. 5. 2017 (pořadové číslo zprávy 86028/2017, věc č. j. 39 ICm 1596/2017- 21).

Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. Markéta Alková. -5-39 ICm 1591/2017 (KSBR 39 INS 32122/2015)

16. Odvolací soud na základě výše uvedených zjištění uzavírá, že odvolací argumentace žalované je důvodná. Z oddílu C insolvenčního spisu dlužnice vyplývá, že žalovaná se v přezkoumávané věci na výzvu soudu prvního stupně k žalobě v určené lhůtě písemně vyjádřila. Vyjádření zaslala soudu prvního stupně do datové schránky dne 15. 5. 2017. Skutečnost, že na vyjádření uvedla sp. zn. jiného incidenčního sporu (39 ICm 1596/2017) a že vyjádření bylo založeno do spisu sp. zn. 39 ICm 1588/2017, nelze klást žalované k tíži, resp. důsledkem této skutečnosti nemůže být založení fikce uznání žalovaného nároku podle ustanovení § 114b odst. 5 o. s. ř. a vydání rozsudku pro uznání podle ustanovení § 153a odst. 3 o. s. ř. V přezkoumávané věci tedy nebyly splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání. 17. Odvolací soud proto napadený rozsudek, aniž nařizoval jednání (§ 214 odst. 1 písm. d/ o. s. ř.), zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§219a odst. 1 písm. a/ o. s. ř.). V dalším řízení se soud prvního stupně bude zabývat skutkovou a právní stránkou věci.

Poučení:

Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

Olomouc 26. února 2018

JUDr. Ivana Waltrová v. r. předsedkyně senátu

Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. Markéta Alková.