14 VSOL 32/2018-14
č. j. 27 ICm 4043/2017 14 VSOL 32/2018-14 (KSOS 34 INS 25788/2016)

USNESENÍ

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Diany Vebrové a soudců JUDr. Ivany Waltrové a Mgr. Josefa Berky v insolvenční věci

žalobkyně: SECAPITAL S.a.r.l., B 108305 sídlem rue Jean Piret 1A, L-2350 Lucemburk, Lucemburské velkovévodství zastoupená advokátem JUDr. Jiřím Šmídou sídlem Eliščino nábřeží 280/23, 500 03 Hradec Králové proti žalované: Mgr. Pavla Běčáková sídlem Vítkovická 3083/1, 702 00 Ostrava insolvenční správkyně dlužníků Ondřeje anonymizovano , anonymizovano , a Radky anonymizovano , anonymizovano oba bytem Čujkovova 1714/21, 700 30 Ostrava

o určení pravosti a výše popřené pohledávky

jako incidenční spor v insolvenčním řízení dlužníků Ondřeje anonymizovano , anonymizovano , a Radky anonymizovano , anonymizovano , oba bytem Čujkovova 1714/21, 700 30 Ostrava, vedeném u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 34 INS 25788/2016

o odvolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 11. 2017 č. j. 27 ICm 4043/2017-7 (KSOS 34 INS 25788/2016)

takto:

I. Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 11. 2017 č. j. 27 ICm 4043/2017-7 (KSOS 34 INS 25788/2016) se ve výroku II. mění takto: Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 8 228 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám advokáta žalobkyně. .

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění:

1. Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 2. 11. 2017 č. j. 27 ICm 4043/2017-7 (KSOS 34 INS 25788/2016) odmítl žalobu doručenou soudu dne 13. 9. 2017 (výrok I.) a uložil žalované povinnost zaplatit právnímu zástupci žalobkyně na náhradě nákladů řízení částku ve výši 5 227,20 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí (výrok II.).

Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. Markéta Alková. isir.justi ce.cz -2-27 ICm 4043/2017 (KSOS 34 INS 25788/2016)

2. V odůvodnění usnesení soud prvního stupně uvedl, že žalobou doručenou soudu dne 13. 9. 2017 se žalobkyně domáhala, aby soud určil, že žalobkyně má za dlužníky Ondřejem Čechem a Radkou anonymizovano v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 34 INS 25788/2016 vykonatelnou pohledávku č. 1 v celkové výši 18 423,19 Kč. V řízení soud prvého stupně zjistil, že žalobkyně do insolvenčního řízení dlužníků přihlásila vykonatelnou pohledávku v celkové výši 18 423,19 Kč. Dílčí pohledávka č. 1 byla přihlášena v celkové výši 18 423,19 Kč z titulu Smlouvy o půjčce číslo 377014983, kterou Radka anonymizovano (dále jen dlužnice ) uzavřela s právní předchůdkyní věřitelky, společností Provident Financial, s. r. o., která dlužnici poskytla dne 1. 12. 2008 peněžní prostředky ve výši 18 000 Kč. Dlužnice se zavázala svůj dluh uhradit formou 53 týdenních splátek po 576 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015 došlo s účinností ke dni 1. 7. 2015 k postoupení práv a povinností ze Smlouvy na společnost SECAPITAL S.a.r.l., přičemž výše převedené pohledávky činila celkem 14 614,78 Kč, z toho jistina tvoří částku ve výši 8 991,75 Kč. Postoupení pohledávky bylo dlužnici oznámeno přípisem Provident ze dne 25. 6. 2015. Dílčí pohledávka č. 1 byla přihlášena jako vykonatelná z titulu elektronického platebního rozkazu vydaného Okresním soudem v Ostravě ze dne 13. 9. 2016 č. j EPR 189569/2016-6, který nabyl právní moci dne 11. 10. 2016 a je vykonatelný. Zároveň byl k přihlášce pohledávky přiložen. Usnesením ze dne 16. 12. 2016 č. j. KSOS 34 INS 25788/2016-A7 insolvenční soud zjistil úpadek dlužníků-manželů, insolvenční správkyní ustanovil žalovanou a povolil řešení úpadku formou oddlužení. U 2. přezkumného jednání dne 25. 7. 2017 žalovaná popřela dílčí pohledávku č. 1 co do pravosti a do celé výše 18 423,19 Kč z důvodu promlčení. Pohledávku popřela jako vykonatelnou. Dlužníci pohledávky žalobkyně uznali. Žalovaná žalobkyni vyrozuměla vyrozuměním ze dne 28. 08. 2017, že na přezkumném jednání popřela její dílčí pohledávku č. 1 jako vykonatelnou co do výše 18 423,19 Kč. Žalovaná dále žalobkyni poučila o možnosti podat žalobu proti insolvenční správkyni o určení pravosti pohledávky. Vyrozumění bylo žalobkyni doručeno dne 29. 08. 2017. Soud prvního stupně uzavřel, že žalobkyně do insolvenčního řízení přihlásila pohledávku č. 1 jako vykonatelnou, k přihlášce pohledávky přiložila elektronický platební rozkaz, který nabyl právní moci dne 11. 10. 2016, tj. před rozhodnutím o úpadku dlužníků, je vykonatelný a z insolvenčního spisu nevyplývá, že by insolvenční soud rozhodl, že se pohledávka pokládá za nevykonatelnou, a proto je třeba pohledávku považovat za vykonatelnou dle § 191 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), v platném znění (dále jen IZ ). V daném případě měla být tedy žaloba na určení pohledávky podána insolvenční správkyní nikoli věřitelkou dle § 199 odst. 1 IZ, a proto je třeba žalobu dle § 160 odst. 4 IZ odmítnout jako žalobu podanou neoprávněnou osobou. Výrok II. soud prvého stupně odůvodnil za citace § 163 IZ a § 202 IZ tak, že žalovaná vyvolala předmětný incidenční spor tím, že pohledávku žalobkyně přezkoumala a popřela jako vykonatelnou a zároveň žalobkyni nesprávně vyzvala k podání incidenční žaloby, proto soud prvého stupně rozhodl o náhradě nákladů řízení v souladu s § 202 odst. 2 IZ, a to tak, že žalobkyně má právo na náhradu nákladů řízení představující odměnu za dva úkony právní služby dle § 7, bodu 5. vyhl. č. 177/1996 Sb., v platném znění (dále jen AT ) po 1 860 Kč (převzetí a příprava věci, podání žaloby), dále dva režijní paušály dle § 13, odst. 1 AT po 300 Kč a 21 % DPH z odměny a náhrad. Další náklady žalobci dle obsahu spisu nevznikly.

Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. Markéta Alková. -3-27 ICm 4043/2017 (KSOS 34 INS 25788/2016)

3. Proti výroku II. tohoto usnesení podala žalovaná odvolání, ve kterém dovozovala, že rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Nesouhlasila se závěrem soudu prvního stupně, dle kterého tím, že žalobkyni nesprávně vyzvala k podání incidenční žaloby, vyvolala předmětný incidenční spor a ve smyslu § 202 odst. 2 IZ je tak povinna uhradit náklady řízení, které vznikly žalobkyni, jako náklady, které vznikly jejím zaviněním. Dále uváděla, že ve vztahu k pohledávce žalobkyně č. P26 nepochybně postupovala nesprávně, když namísto podání žaloby o popření pravosti a výše vykonatelné popřené pohledávky postupovala jako při popření nevykonatelné pohledávky (jednalo se o pochybení na straně jejích zaměstnanců v době, kdy byla na dovolené, pochybení bylo způsobeno mj. tím, že současně s pohledávkou žalobkyně č. P-26 byla popírána i pohledávka žalobce č. P-27, která byla nevykonatelná). Že se však jedná o nesprávný postup (zjevný omyl) bylo zcela zřejmé, když pohledávku žalovaná výslovně označila jako vykonatelnou i v samotném zdůvodnění popření. To, že se jedná o mylný postup, muselo být zřejmé i žalobkyni, která je v této věci zastoupena advokátem, přičemž žalobkyně nebyla ničím nucena v návaznosti na zjevně mylný přípis insolvenční správkyně žalobu podat. Nepodání žaloby by v dané situaci, kdy byla pohledávka popřena výslovně jako vykonatelná, nemohlo mít a nemělo by pro žalobkyni žádné nepříznivé následky a žaloba tak byla podána nedůvodně, což je zřejmé ostatně již z toho, že byla soudem odmítnuta. Žalovaná měla za to, že v daném případě nelze dojít k závěru, že zavinila vznik nákladů na straně žalobkyně spojených s podáním žaloby o určení pravosti a výše popřené pohledávky. Svým odvoláním se domáhala, aby odvolací soud změnil výrok II. napadeného usnesení tak, že žádný z účastníků řízení nemá nárok na náhradu nákladů soudního řízení. 4. Vyjádření k odvolání podáno nebylo. 5. Podle § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení o. s. ř. týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje. 6. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal usnesení soudu prvního stupně v rozsahu napadeného výroku II., jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o. s. ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 214 odst. 1 písm. e/ o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. 7. Odvolací soud předně pro stručnost odkazuje na správná a úplná zjištění soudu prvého stupně z obsahu spisu, která toliko doplňuje v tom směru, že u druhého přezkumného jednání dne 25. 7. 2017 (kde byly přezkoumávány přihlášky žalobkyně č. P-26 a č. P-27) nebylo rozhodnuto soudem prvého stupně ve smyslu § 191 odst. 2 IZ o přezkoumání přihlášky pohledávky č. P-26 (jež byla předmětem incidenční žaloby) jako nevykonatelné. 8. Podle § 163 IZ o nákladech incidenčního sporu a jejich náhradě rozhodne insolvenční soud v rozhodnutí o incidenčním sporu, a to podle ustanovení o. s. ř., není-li v tomto zákoně stanoveno jinak. Náhrada nákladů incidenčního sporu je zvláštní pohledávkou, na kterou se nevztahuje § 170 písm. f). 9. Podle § 202 IZ ve sporu o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci. Náhrada nákladů řízení přiznaná v tomto sporu vůči

Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. Markéta Alková. -4-27 ICm 4043/2017 (KSOS 34 INS 25788/2016)

dlužníku se pokládá za přihlášenou podle tohoto zákona a uspokojí se v insolvenčním řízení ve stejném pořadí jako pohledávka, o kterou se vedl spor. Náklady, které v tomto sporu vznikly insolvenčnímu správci, se hradí z majetkové podstaty; do ní náleží i náhrada nákladů řízení přiznaná insolvenčnímu správci (odstavec 1). Náklady řízení, které vznikly zaviněním insolvenčního správce nebo náhodou, která se mu přihodila, nese on sám a ostatním účastníkům je povinen je nahradit (odstavec 2). 10. Citovaný § 202 odst. 2 IZ upravující tzv. separaci nákladů řízení je zákonem aprobovanou výjimkou z rozhodování o nákladech incidenčního sporu podle o. s. ř., jak obecně stanoví citovaný § 163 IZ, jež by v poměrech projednávané věci vedl k aplikaci § 146 odst. 3 o. s. ř., a tedy k povinnosti žalobkyně hradit náklady žalované, neboť žaloba byla výrokem I. napadeného usnesení odmítnuta. V důsledku marného uplynutí odvolací lhůty vůči tomuto výroku tento nabyl právní moci. 11. Soud prvého stupně shledal zavinění žalované jakožto insolvenční správkyně ve skutečnosti, že vyvolala předmětný incidenční spor tím, že pohledávku žalobkyně přezkoumala a popřela jako vykonatelnou a zároveň žalobkyni nesprávně vyzvala k podání incidenční žaloby, kterýžto závěr jej vedl k přiznání náhrady nákladů žalobkyni postupem dle § 202 odst. 2 IZ. 12. Odvolací soud při posuzování otázky zavinění žalované vyšel z následující prejudikatury: I v poměrech insolvenčního řízení se přiměřeně uplatní stanovisko plynoucí z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 327/2004, dle kterého prvotní (předběžné) posouzení, zda nárok přihlášený konkursním věřitelem je vykonatelný, či nikoli, přísluší právě správci konkursní podstaty, jenž svůj právní názor vyjádří tím, že příslušného konkursního věřitele vyzve, aby svůj nárok nebo jeho výši uplatnil u soudu, nebo že sám uplatní své popření. Vyzve-li správce konkursní podstaty věřitele k uplatnění nároku nebo jeho výše u soudu, maje-byť nesprávně-zato, že přihlášená pohledávka není vykonatelná, je tím dána i aktivní legitimace tohoto věřitele k podání žaloby ve smyslu § 24 odst. 1 ZKV (v poměrech IZ jde o § 198 odst. 1). Odlišný názor na (ne)vykonatelnost přihlášené pohledávky tak má pouze ten důsledek, že důkazní břemeno o tom, že uplatněná pohledávka není pravá nebo že v konkrétním rozsahu není důvodná co do výše, tíží správce konkursní podstaty (ačkoli v řízení vystupuje jako žalovaný), který navíc je-obdobně jako kdyby popřel vykonatelnou pohledávku- vázán důvody, pro které pravost nebo výši pohledávky popřel. Uvedeným závěrům odpovídá i úprava obsažená v § 198 odst. 3 IZ. Pokud tedy insolvenční správce svůj názor vyjádří tím, že v seznamu přihlášených pohledávek dle § 189 odst. 1 IZ vyznačí, že považuje pohledávku věřitele v popřené části za nevykonatelnou, tuto část pohledávky při přezkumném jednání popře a věřitele o tom vyrozumí, jde toliko k tíži věřitele, že žalobu na určení pravosti popřené části pohledávky v zákonem stanovené lhůtě nepodá (srovnej usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 9. 2011 sp. zn. 2 VSPH 462/2011-P4-8). 13. Věřitel, jehož přihlášenou pohledávku popřel insolvenční správce nebo dlužník jako nevykonatelnou a který zmeškal lhůtu k podání žaloby o určení pravosti nebo výše pohledávky určenou ve vyrozumění (výzvě) insolvenčního správce dle § 197 odst. 2 IZ, nemá v rámci opravných prostředků proti rozhodnutí o odmítnutí přihlášky, jež se opírá o § 198 odst. 1 věty třetí IZ ve spojení s § 185 IZ, k dispozici (jako účinnou) obranu založenou na tvrzení, že výzvu ignoroval proto, že má za to, že přihlášená pohledávka je pohledávkou vykonatelnou (pro niž platí režim § 199 IZ) /srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sp. zn. 29 NSCR 25/2011 publikovaného pod R 105/2013/. Nejvyšší soud dále v tomto rozhodnutí vyložil, že je zjevné, že i zvýšené náklady (např. na soudním poplatku z incidenční žaloby) věřitele, jenž byl nucen k podání žaloby (dle § 198 IZ), ačkoli do insolvenčního řízení vskutku přihlásil vykonatelnou

Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. Markéta Alková. -5-27 ICm 4043/2017 (KSOS 34 INS 25788/2016)

pohledávku (s níž bylo chybně nakládáno jako s pohledávkou nevykonatelnou), mohly být v incidenčním sporu nahrazeny rozhodnutím o separaci nákladů dle § 202 odst. 2 IZ. 14. Není-li při přezkumném jednání nepochybné, že pohledávka věřitele, přihlášená jako vykonatelná, byla přezkoumána jako pohledávka nevykonatelná, nelze než uzavřít, že věřitel takto přezkoumané a popřené pohledávky nebyl řádně poučen, jak má v insolvenčním řízení dále postupovat. Přestože věřitel byl přítomen při přezkumném jednání, musí mu v takovém případě insolvenční správce zaslat vyrozumění ve smyslu § 197 odst. 2 IZ. Lhůta k podání incidenční žaloby neuplyne dříve než 15 dnů od doručení písemného vyrozumění (§ 198 odst. 1 věta první IZ). /srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2014 sp. zn. 29 ICdo 30/2012 dohledatelný na stránkách www.nsoud.cz/. 15. Zavinění na straně insolvenční správkyně ve smyslu § 202 odst. 2 IZ nelze spatřovat v jejím náhledu na obsah popěrného úkonu a v jejím přesvědčení o náležitém vymezení důvodu popření (srovnej usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 2. 11. 2016 sp. zn. 12 VSOL 76/2016). 16. V tom, že insolvenční správkyně zažalovala subjekt, který žalován být neměl, nelze spatřovat procesní zavinění, jež by eventuálně mohlo vést k aplikaci § 202 odst. 2 IZ. Posouzení pasivní věcné legitimace je totiž posouzením vycházejícím z hmotného práva, které při zkoumání procesního zavinění v souvislosti s náhradou nákladů řízení nemá místo (srovnej závěry usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 10. 2012 sp. zn. II. ÚS 3776/12, dostupného na stránkách www.usoud.cz/vyhledavani-rozhodnuti-us/). 17. Oproti této prejudikatuře je dle názoru odvolacího osudu v posuzovaném předmětném řízení situace odlišná pouze v tom směru, že posouzení vykonatelnosti přihlášené pohledávky není toliko výlučně v gesci insolvenční správkyně, nýbrž náleží insolvenčnímu soudu, který v pochybnostech (prezentovaných zejména insolvenční správkyní) rozhodne dle § 191 odst. 2 IZ, účinného od 1. 1. 2014, který zní: Při přezkumném jednání se pokládá za vykonatelnou každá přihlášená pohledávka, ohledně které věřitel prokáže, že se stala vykonatelnou nejpozději ke dni rozhodnutí o úpadku. Při přezkumném jednání nelze považovat vykonatelnou pohledávku za nevykonatelnou z důvodů, pro které byla popřena. V pochybnostech rozhodne o tom, zda se pohledávka považuje pro účely jejího přezkoumání za vykonatelnou, do skončení přezkumného jednání insolvenční soud; učiní tak usnesením, které se nedoručuje a proti němuž není přípustný opravný prostředek. 18. Odvolací soud dále konstatuje, že i po změně právní úpravy provedené novelizovaným zněním § 191 IZ je věřitel nepřítomný na přezkumném jednání nucen se řídit výzvou insolvenčního správce dle § 197 odst. 2 IZ s rizikem nepříznivých následků jej stíhajících v případě jejího nerespektování. Přitom pouze v rámci řádně zahájeného incidenčního sporu je možné prověřit výhradu, že pohledávka je vykonatelná. Z výše zmíněného judikátu R 105/2013 plyne, že přihlášenou pohledávku nelze pro účely jejího přezkoumání považovat za vykonatelnou jen proto, že tak byla přihlášena, přičemž posouzení, že (ne)jde o vykonatelnou pohledávku, s sebou logicky nese i možnost chybného úsudku, jehož korekci (nápravu) lze provést předepsaným postupem v rámci incidenčního sporu. 19. Je tedy nesporné, že žalovaná postupovala procesně nesprávně, když žalobkyni jako věřitelku přihlášené a popřené vykonatelné pohledávky vyzvala k podání žaloby, což tato sama připustila, a žalovaná tak neměla jinou možnost zvrátit tuto žalovanou zaviněnou situaci jinak, než respektováním výzvy žalované a podáním incidenční žaloby. Nelze tedy než konstatovat zavinění na straně žalované, podřaditelné pod § 202 odst. 2 IZ, neboť se nejedná o posouzení otázky

Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. Markéta Alková. -6-27 ICm 4043/2017 (KSOS 34 INS 25788/2016)

vycházející z hmotného práva (viz rozhodnutí cit. v odstavci 17 tohoto usnesení), a konstatovat přiléhavou aplikaci tohoto institutu soudem prvního stupně, souladnou s judikátem R 105/2013. Odvolací soud dále poukazuje na skutečnost, že Nejvyšší soud se k vhodnosti aplikace ust. § 202 odst. 2 IZ v případě vady v posouzení ne/vykonatelnosti přihlášené pohledávky opětovně přihlásil v rozhodnutí ze dne 27. 9. 2017 sp. zn. 29 NSCR 134/2017, dostupném opět na stránkách www.nsoud.cz. 20. Odvolací soud dále konstatuje, že soud prvého stupně sice správně určil skutková zjištění nutná pro výpočet náhrady nákladů řízení, ovšem nesprávně aplikoval normu § 7 bodu 5 AT, neboť v posuzovaném případě je nutno vycházet z tarifní hodnoty dle § 9 odst. 4 písm. c) AT. Náklady řízení žalobkyně tak představuje odměna za poskytování právních služeb dle výše zmíněných ustanovení ve výši 3 100 Kč za jeden úkon právní služby, tj. 6 200 Kč celkem, dále odvolací soud konstatuje, že náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč za jeden úkon právní služby byla přiznána ve správné výši dle ust. § 13 odst. 1, odst. 3 AT a náhradu za 21% DPH z odměny (nově odvolacím soudem vypočtené) a náhrad je třeba přiznat dle ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. Odvolacím soudem nově vypočtená odměna tak činí částku 8 228 Kč. 21. Soud prvého stupně dále nesprávně aplikoval § 202 odst. 2 IZ, když přiznal náhradu nákladů řízení nikoliv přímo žalobkyni, nýbrž jejímu zástupci. 22. S ohledem na v předchozích dvou odstavcích vytčené vady odvolací soud za konstatování, že tak nejsou splněny podmínky pro potvrzení napadeného výroku II. usnesení soudu prvního stupně dle ust. § 219 o. s. ř., ale ani pro jeho zrušení dle ust. § 219a odst. 1 o. s. ř., změnil napadený výrok II. usnesení soudu prvního stupně tak, že přiznal náhradu nákladů řízení v nově vypočtené výši přímo žalobkyni, přičemž jako platební místo dle § 149 odst. 1 o. s. ř. určil jejího advokáta, přičemž zdůrazňuje, že v otázce výše náhrady nákladů řízení není limitován odvolacím návrhem žalované, neboť o nákladech řízení rozhoduje soud z úřední povinnosti, strany tedy o přiznání nákladů nemusejí žádat. Projevuje se to mj. i tím, že se sice mohou náhrady nákladů vzdát, ale pokud to neučiní výslovně, má se za to, že je žádají. Soud také musí náklady přiznat v zákonné výši. Pokud se tedy strany při jejich vyčíslení zmýlí, má jim být přiznáno tolik, kolik jim náleží (srovnej Svoboda, K., Smolík, P., Levý, J., Šínová, R. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, 1422 s. ISBN 978-80-7400-506-0. s. 515). Z ustálené rozhodovací praxe vyplývá, že soud rozhoduje o náhradě nákladů řízení z úřední povinnosti, dále že se účastník řízení může svého nároku na náhradu nákladů řízení vzdát, ale tento projev musí být jednoznačný, srozumitelný a určitý; nepostačuje, jestliže účastník uvede, že náklady řízení neúčtuje, nežádá apod., což se v projednávaném případě nestalo, přičemž soud prvého stupně provedl výpočet náhrady nákladů řízení bez jejich vyčíslení žalující stranou [srovnej například nález Ústavního soudu České republiky ze dne 10. ledna 2012, sp. zn. III. ÚS 3000/11, nález Ústavního soudu České republiky ze dne ze dne 26. března 2009, sp. zn. III. ÚS 892/08 (oba dostupné na nalus.usoud.cz) či rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 13. 8. 2014 sp. zn. 22 Cdo 2821/2014-dostupný na www.nsoud.cz]. 23. O nákladech odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. podle procesního výsledku odvolacího řízení, když procesně úspěšným účastníkem odvolacího řízení je žalobkyně, jejíž náklady řízení se ovšem jednak z obsahu spisu nepodávají, a jednak

Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. Markéta Alková. -7-27 ICm 4043/2017 (KSOS 34 INS 25788/2016) se v případě rozhodování o odvolání žalované prosadí její nákladová imunita dle § 202 odst. 1 o. s. ř.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí není přípustné dovolání (§ 238 odst. 1 písm. h/ o. s. ř.).

Olomouc 13. února 2018

Mgr. Diana Vebrová v. r. předsedkyně senátu

Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. Markéta Alková.