14 VSOL 293/2016-158
č. j. 31 ICm 4721/2015 14 VSOL 293/2016-158 (KSOS 31 INS 23197/2014)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivany Waltrové a soudců Mgr. Diany Vebrové a Mgr. Josefa Berky ve věci

žalobce : JUDr. Patrik Graňák sídlem Svatováclavská 97/6, 733 01 Karviná-Fryštát insolvenční správce dlužnice MH METAL TRADE s. r. o., IČO 28311540 sídlem 8. května 1245/50, 795 01 Rýmařov zastoupeným advokátkou Mgr. Zuzanou Sedláčkovou sídlem Politických obětí 118, 738 01 Frýdek-Místek proti žalované: Czech Truck Servis s. r. o., IČO 27858243 sídlem Dolní hejčínská 1194/36, 779 00 Olomouc zastoupené advokátem JUDr. Jiřím Novákem sídlem Sokolská 60, 120 00 Praha 2

o neúčinnost právního úkonu dlužnice

vedené před Krajským soudem v Ostravě pod sp. zn. 31 ICm 4721/2015 jako incidenční spor v insolvenční věci dlužnice MH METAL TRADE s. r. o. vedeném před Krajským soudem v Ostravě pod sp. zn. KSOS 31 INS 23197/2014

o odvolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, ze dne 8. 9. 2016, č. j. 31 ICm 4721/2015-89 (KSOS 31 INS 23197/2014)

Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. Markéta Alková. isir.justi ce.cz -2-31 ICm 4721/2015 (KSOS 31 INS 23197/2014) takto:

I. Rozsudek Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, ze dne 8. 9. 2016, č. j. 31 ICm 4721/2015-89 (KSOS 31 INS 23197/2014) se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení 9.060 Kč ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta žalované.

Odůvodnění:

1. Shora uvedeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu na určení, že právní jednání dlužnice spočívající v převodu částky 20.000 Kč dne 2. 7. 2014 a v převodu částky 29.000 Kč 22. 8. 2014 a převodu částky 17.124,61 Kč dne 21. 8. 2014 z účtu dlužnice na pohledávku žalované jsou vůči přihlášeným věřitelům neúčinná (výrok I.) a zavázal žalobce, aby žalované zaplatil na náhradě nákladů řízení 32.912 Kč ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám jejího advokáta (výrok II.).

2. Na odůvodnění tohoto rozsudku soud prvního stupně uvedl, že žalobce se žalobou, doručenou soudu 16. 12. 2015, domáhal určení, že označená právní jednání dlužnice jsou vůči přihlášeným věřitelům v insolvenčním řízení dlužnice neúčinná a aby byla žalované uložena povinnost vydat do majetkové podstaty částku 66.124,61 Kč. Argumentoval tím, že usnesením Krajského soudu v Ostravě z 23. 12. 2014 byl zjištěn úpadek dlužnice a na její majetek byl prohlášen konkurs a on sám byl ustaven insolvenčním správcem. Odkázal na to, že již v minulosti byla vedena proti dlužnici dvě insolvenční řízení, a to pod sp. zn. KSBR 33 INS 13241/2014, zahájené na návrh věřitele IC TRADE spol. s r. o., v němž bylo usnesením z 19. 5. 2014 rozhodnuto, že se k tomuto návrhu nepřihlíží, a další řízení vedené pod sp. zn. KSBR 33 INS 13940/2014 na základě insolvenčního návrhu věřitele ALBA BASTE a. s., kde bylo řízení zastaveno pro zpětvzetí insolvenčního návrhu. Dlužnice v době, kdy poskytla odporovanými úkony plnění žalované, již byla v úpadku, neboť měla peněžité závazky u více věřitelů, které byly více než tři měsíce po splatnosti, a tyto závazky nebyla schopna splácet. To vyplývá jednak z označených insolvenčních řízení a dále z přihlášek do insolvenčního řízení, které žalobce konkrétně označil. Poskytnutím odporovaného plnění poskytla dlužnice plnění v době, kdy byla v úpadku, a žalovanou zvýhodnila, neboť se jí dostalo vyššího uspokojení na úkor ostatních věřitelů, než jaké by jí jinak náleželo v konkursu. Vzhledem k zveřejnění obou zahájených insolvenčních řízení dlužnice v insolvenčním rejstříku musel věřitel s ohledem na materiální publicitu vědět, že dlužnice je v úpadku. Dále žalobce argumentoval tím, že plnění žalované bylo zvýhodňujícím úkonem, neboť žalovaná obdržela 100 % plnění na fakturu č. 14/10029, přičemž v rámci insolvenčního řízení by obdržela s ohledem na výši přihlášených pohledávek 111.889.527,11 Kč pouze 1,5 % své pohledávky. Poukázal rovněž na listinu omluva za zpožděné úhrady závazků a uznání závazku z 30. 12. 2013 s tím, že v něm již dlužnice deklarovala zastavení plateb a úhrad svých závazků, a dále odkazoval na to, že žalovaná netvrdí žádné skutečnosti k obvyklosti obchodních podmínek ve vztahu k vytýkaným právním jednáním a ničeho netvrdí ani k přiměřenosti protiplnění. Přitom dle žalobce z účetních závěrek a zprávy auditora i z úplného výpisu dlužnice je zřejmé, že tato měla finanční problémy již v prosinci 2013, a tak žalované mělo

Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. Markéta Alková. -3-31 ICm 4721/2015 (KSOS 31 INS 23197/2014) být jasné, že není schopna plateb, když odporovaný úkon byl placením na fakturu splatnou v březnu 2014 a plnění obdržel po více než třech měsících. Žalobce dále argumentoval tím, že na druhou z faktur obdržela žalovaná úhradu 1/3 fakturované částky. Faktura byla uhrazena v prodlení déle než sedm měsíců po splatnosti.

3. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby s tím, že ze vzájemného obchodního styku s dlužnicí neměla žádný signál o tom, že by dlužnice byla v úpadku v době realizace odporovaných úkonů, hodnota poskytnutého plnění ani délka prodlení nemohla v ní vzbudit závěr o úpadku dlužnice, respektive o její platební neschopnosti. O tom nemohla žalovaná vědět ani z předcházejících dvou insolvenčních řízení dlužnice, když s ohledem na důvod jejich ukončení mohla v ní vzbudit pouze závěr, že dlužnice své závazky vůči navrhovatelům splnila. Účastníci učinili nesporným to, že odporovanými úkony, tak jak je označil žalobce, byly označené částky dlužnicí žalované zaplaceny, s tím, že došlo jimi k zaplacení ceny za opravu označených vozidel dle objednávky a zakázkového listu. Žalovaná argumentovala tím, že odporované úkony byly učiněny za podmínek obvyklých v obchodním styku, byly jimi hrazeny ceny obvyklé za opravy vozidel a dlužnice obdržela přiměřené protiplnění opravou těchto vozidel. Žalovaná neměla žádné signály o tom, že by dlužnice měla být v úpadku.

4. Soud prvního stupně především uzavřel, že žaloba byla podána insolvenčním správcem ve lhůtě uvedené v ustanovení § 239 odst. 3 insolvenčního zákona a k odporovaným úkonům že došlo v červenci a srpnu 2014, rozhodnutí o úpadku dlužnice bylo vydáno 23. 12. 2014, takže žaloba byla podána včas a osobou oprávněnou. Soud prvního stupně provedl dokazování listinami: zakázkovým listem z 6. 2. 2014, označenými fakturami, spisy Krajského soudu v Brně sp. zn. KSBR 33 INS 13241/2014 a KSBR 33 INS 13940/2014, listinou omluva za zpoždění úhrady závazku a uznání závazku ze dne 30. 12. 2013, zápisu ze schůze věřitelů z 6. 6. 2014. Dále vyslechl jednatele dlužníka Daniela Medka, jednatele žalované Stanislava Čmakala, svědkyni Alexandru Tylovou, svědka Miroslava Janků, dále jednatelku dlužnice Ivetu Hadovou, kterou vyslechl rovněž jako svědkyni. Dále provedl dokazování soupisem majetkové podstaty dlužnice a znaleckým posudkem k ocenění nemovitého majetku dlužnice a protokolem z přezkumného jednání a zápisu schůze věřitelů z 19. 3. 2015.

5. Po vyhodnocení provedeného dokazování soud prvního stupně uzavřel, že žaloba není důvodná. Pohledávka žalované, kterou plnila dlužnice odporovanými úkony, má základ ve smlouvě o dílo, na základě které žalovaná poskytla dlužnici dohodnuté plnění, tj. opravu vozidel, jak bylo prokázáno výpovědí svědků Alexandry Tylové a Miroslava Janků a také listinnými doklady stvrzujícími převzetí vozidel do opravy a její realizaci, tj. zakázkovým listem a listinou označenou servis s datem příjmu vozidla 21. 10. 2013. Cena poskytnutého plnění byla účtována dle ceníku vydaného firmou Man a reflektovala tak skutečnost, že oprava byla provedena autorizovaným servisem pro opravovaná vozidla typu Man. To bylo potvrzeno výpovědí svědků Alexandry Tylové a Miroslava Janků i účastnickou výpovědí Stanislava Čmakala. Bylo prokázáno, že šlo o standardní dlouholetou spolupráci dlužnice i jejího předchůdce s žalovanou. Dlužnici se dostalo reálného plnění, tj. opravu vozidel za obvyklou cenu. Obvyklá cena byla vyúčtována označenými fakturami, když faktura splatná 11. 3. 2014, kterou byla vyúčtovaná částka 17.124,61 Kč se splatností 11. 3. 2014, byla dlužnicí zaplacena v celém rozsahu 21. 8. 2014 s prodlením necelých pět měsíců po splatnosti, a druhá faktura vyúčtovaná na částku 189.012,66 Kč splatná 24. 12. 2014 byla dlužnicí zaplacena dvěma částkami, a to 29.000 Kč dne 22. 8. 2014 a částkou 20.000 Kč dne 2. 7. 2014, tj. tedy s prodlením sedm a osm měsíců po splatnosti. Soud prvního stupně s ohledem na provedené dokazování i na svou úřední činnost dovodil, že platby mezi podnikateli související s podnikatelskou činností často nejsou plněny ve lhůtě splatnosti

Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. Markéta Alková. -4-31 ICm 4721/2015 (KSOS 31 INS 23197/2014) a prodlení v délce pěti a více měsíců se z běžných obchodních zvyklostí nevymyká. To bylo prokázáno i svědeckou výpovědí zaměstnance žalované Miroslava Janků i výpovědí jednatele žalované Stanislava Čmakala. Soud prvního stupně dále poukázal na to, že i pracovnice dlužnice Alexandra Tylová potvrdila, že ani do ukončení ekonomické situaci dlužnice. Soud prvního stupně zdůraznil, že bylo prokázáno, že se jednalo o dlouhodobou obchodní spolupráci dlužnice a žalované a událost, která dlužnici postihla-ztráta zaplaceného zboží koncem roku 2013, byla mimořádnou událostí, když v předcházejícím období dlužnice prosperovala a snažila se zajišťováním výroby ve slévárně, k níž patřila i doprava, své závazky plnit, byť i dílčími platbami, jak bylo prokázáno výpovědí jednatele Daniela Medka, a nakonec i tím, že předcházející dvě insolvenční řízení byla bezprostředně po jejich zahájení ukončena. Soud prvního stupně dále vyhodnotil, že žalovaná nemohla ani při náležité pečlivosti zjistit, že v době činění odporovaných úkonů je dlužnice v úpadku, a to ani z předcházejících insolvenčních řízení dlužnice. Řízení je vedené před Krajským soudem v Brně pod sp. zn. KSBR 33 INS 13241/2014, které bylo vzápětí zastaveno, do kterého se přihlásil jako jediný věřitel navrhovatel, nemohlo s ohledem na zveřejněné informace vést k závěru žalované o úpadku dlužnice. Stejně tak, pokud jde o druhé insolvenční řízení dlužnice vedené pod sp. zn. KSBR 33 INS 13940/2014, nemohlo s ohledem na publikované údaje vést k objektivnímu závěru, že dlužnice je v úpadku. Žalovaná tedy nemohla učinit z těchto skutečností závěr, že dlužnice v době poskytnutí plnění je v úpadku. Tuto skutečnost ostatně dle soudu prvního stupně nemohla zjistit ani z listiny omluva za zpoždění úhrady závazku a uznání závazku z 30. 12. 2013. Z této listiny vyplývá snaha dlužnice vysvětlit obchodním partnerům důvody prodlení a zajistit svůj provoz k postupnému uhrazování závazků, nelze z ní však dovodit, že by dlužnice byla v době jejího vyhotovení v úpadku. Navíc tato listina provázela návrh na zahájení insolvenčního řízení, které bezprostředně po zahájení bylo ukončené, a soud prvního stupně souhlasil se závěrem žalované, že z této skutečnosti mohl dovodit závěr, že dlužnice své závazky vůči navrhujícímu věřiteli vyrovnala. Stejně tak i zápis ze schůze věřitelů z 6. 6. 2014 dokumentuje snahu dlužnice dostát svým závazkům. Soud prvního stupně uzavřel, že se tedy nejedná o zvýhodňující právní úkony, neboť je lze podřadit pod výjimku vymezenou v ustanovení § 241 odst. 5 písm. b) insolvenčního zákona, když šlo o úkony učiněné za podmínek obvyklých v obchodním styku, jednalo se o přiměřené protiplnění za žalovanou poskytnuté opravy vozidel, tedy zaplacení dohodnuté ceny stanovené standardním ceníkem žalované za řádně provedené a dlužnicí převzaté plnění, nešlo o úkon učiněný ve prospěch dlužnici osoby blízké nebo osoby tvořící s dlužnicí koncern (což nebylo žalobcem ani tvrzeno) a žalovaná, v jejíž prospěch byly úkony učiněny, nemohla ani při náležité pečlivosti poznat, že je dlužnice v úpadku. Soud prvního stupně dále uvedl, že se tedy již pro nadbytečnost nezabýval okolnostmi týkajícími se výše případného uspokojení žalované v konkursním řízení dlužnice a návrh jako nedůvodný zamítl.

6. O nákladech řízení rozhodl soud prvního stupně podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. a neúspěšnému žalobci uložil povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení, které vyčíslil.

7. Tento rozsudek napadl žalobce v celém rozsahu odvoláním. V odvolání argumentoval tím, že soud prvního stupně nerozhodl o všech uplatněných nárocích žalobce, když nerozhodl o povinnosti žalované vydat žalobci do majetkové podstaty částku 66.124,61 Kč. Dále odvolatel argumentoval tím, že žalovaná neunesla důkazní břemeno o splnění liberačních důvodů uvedených v ustanovení § 241 odst. 5 insolvenčního zákona, které musí být kumulativně splněny. Dle názoru odvolatele napadené rozhodnutí je rovněž nepřezkoumatelné, když vlastní úvahy soudu jsou uvedeny pouze v několika větách a k osvětlení vztahů mezi skutkovými zjištěními a úvahami soudu je toto zcela nedostačující. Není zřejmé, na základě jakých zjištění soud dospěl k závěru, že mezi dlužnicí a žalovanou se jednalo o obvyklý obchodní styk, soud prvního stupně

Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. Markéta Alková. -5-31 ICm 4721/2015 (KSOS 31 INS 23197/2014) měl žalovanou vyzvat, aby tuto skutečnost řádně doložila. Dále bylo na žalované, aby tvrdila a prokázala, že cena poskytnutá za provedené opravy byla přiměřená. Žalovaná ani netvrdila nic konkrétního k prokázání náležité pečlivosti k poznání, že je dlužnice v úpadku. Přitom z výpovědi jednatele žalované Čmakala vyplynulo, že žalovaná disponuje účetním programem Pohoda, který ji upozorňuje na vstup obchodních partnerů do insolvence a spolupracuje s advokátní kanceláří, která má také v náplni činnosti přihlášení pohledávek do insolvenčního řízení, takže provádí kontrolu insolvenčního rejstříku. Odvolatel dále argumentoval tím, že dostál svým procesním povinnostem, unesl břemeno tvrzení i důkazní o splnění předpokladů neúčinného zvýhodňujícího jednání dle ustanovení § 241 insolvenčního zákona. Žalobce nikdy netvrdil, že by se jednalo o neúčinné jednání z důvodu poskytnutí nepřiměřeného plnění. Prokázal však, že v důsledku plnění dlužnice se dostalo žalované vyššího uspokojení na úkor ostatních věřitelů, než by se jí dostalo v konkursu, a že dlužnice tyto platby poskytla v době, kdy byla v úpadku. Prokázal, že celková výše přihlášených pohledávek věřitelů dlužnice činí 111.899.527,11 Kč, a pokud by věřitelé s ohledem na majetek dlužnice měli dostat po právu a v souladu se zásadou poměrného uspokojení zaplaceny své pohledávky v insolvenčním řízení, pak by výše jejich uspokojení činila 1,5 %. Přitom žalovaná obdržela na jednu svou pohledávku 100 % a na druhou cca 30 % této pohledávky, takže evidentně byla oproti ostatním věřitelům zvýhodněna. Těmito okolnostmi se však soud prvního stupně pro nadbytečnost vůbec nezabýval. Dále odvolatel uvedl, že nesouhlasí s výrokem o náhradě nákladů řízení s tím, že není v souladu s ustanovením § 202 insolvenčního zákona. Navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobě v celém rozsahu vyhoví, anebo aby napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

8. Žalovaná se k odvolání žalobce vyjádřila. Zdůraznila, že dle jejího názoru byly všechny podmínky dle ustanovení § 241 odst. 5 písm. b) insolvenčního zákona naplněny. Řízení bylo prokázáno výpovědí Alexandry Tylové či Miroslava Janků, že se jednalo o dlouhodobou spolupráci mezi dlužnicí a žalovanou, že dlužnice obdržela protiplnění v podobě provedení oprav vozidel, a došlo tedy k platbě za řádně provedené opravy. Cena byla stanovena standardně na základě ceníku, což bylo prokázáno např. výpovědí svědka Miroslava Janků. Žalovaná nemohla ani při náležité pečlivosti poznat, že je dlužnice v úpadku nebo že by toto jednání mohlo k úpadku vést. Pokud jde o dvě insolvenční řízení dlužnice, pak do prvního se přihlásil pouze jeden věřitel a k insolvenčnímu návrhu soud nepřihlížel, druhý návrh byl navrhovatelem vzat zpět. Výpovědí jednatele žalované Stanislava Čmakala bylo také popsáno, že se v rámci podnikatelské praxe úřady klientů setkaly i s šikanózními insolvenčními návrhy. Navíc sama dlužnice, jak bylo prokázáno výpovědí jednatele dlužníka pana Medka, dospěla k závěru, že není schopna dostát závazkům a podá insolvenční návrh až na konci srpna roku 2014. Soud prvního stupně správně a na základě provedených důkazů v odůvodnění rozsudku podrobně rozebral, jakou povahu měl vztah mezi dlužnicí a žalovanou, jakož i způsob stanovení ceny za opravy vozidel. Dále poukázala žalovaná na to, že účetním programem Pohoda nelze argumentovat tak, jak to uvedl odvolatel, neboť tento účetní program nehlásí vstup konkrétního subjektu do insolvence, ale až to, když je prohlášen úpadek. Dále žalovaná uvedla, že ustanovení § 202 insolvenčního zákona se v přezkoumávané věci neuplatní, neboť se týká sporu o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek. V přezkoumávané věci se však jedná o odpůrčí žalobu. Soud prvního stupně tedy postupoval správně, pokud neúspěšnému žalobci povinnost k náhradě nákladů řízení uložil. Navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil a uložil žalobci povinnost k náhradě nákladů odvolacího řízení žalované.

9. S účinností od 1. 7. 2017 byl zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen IZ ), novelizován zákonem č. 64/2017 Sb. Podle ustanovení čl. II. bodu 1. přechodných

Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. Markéta Alková. -6-31 ICm 4721/2015 (KSOS 31 INS 23197/2014) ustanovení tohoto zákona, zákon č. 182/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se použije i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.

10. Podle ustanovení § 7 IZ, ve znění platném od 1. 7. 2017 (jež nedoznalo oproti znění ke dni 30. 6. 2017 změn), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

11. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou a že jsou v odvolání uplatněny odvolací důvody podle ustanovení § 205 odst. 2 písm. c), d), e) a g) o. s. ř., přezkoumal napadený rozsudek a řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 2, 3 a 5 o. s. ř.), při nařízeném jednání, při kterém doplnil dokazování provedené soudem prvního stupně, a dospěl k následujícím závěrům.

12. Především je nutno uvést k odvolací námitce o tom, že nebylo rozhodnuto o žalobě v části, v níž žalobce navrhoval vydání částky 66.124,61 Kč, že o této žalobě rozhodl soud prvního stupně doplňujícím rozsudkem ze dne 14. 3. 2017, č. j. 31 ICm 4721/2015-126 (KSOS 31 INS 23197/2014), který nebyl odvoláním napaden.

13. Z doplněného dokazování zakázkovými listy č. ZC-000135/1411 a č. 010057 na obě provedené opravy vozidel odvolací soud zjistil (mimo zjištění již správně učiněná soudem prvního stupně), že jsou podepsány jak zástupcem dlužnice, tak zástupcem žalované, že na obou zakázkových listech je uveden způsob stanovení ceny opravy tak, že bude stanovena násobkem odpracovaných hodin platnou sazbou za hodinu v době přijetí zakázky plus cena materiálu potřebného pro provedení opravy, s připočítáním DPH.

14. Podle ustanovení § 235 odst. 1 IZ, neúčinnými jsou právní úkony, kterými dlužník zkracuje možnost uspokojení věřitelů nebo zvýhodňuje některé věřitele na úkor jiných. Za právní úkon se považuje též dlužníkovo opomenutí.

15. Podle ustanovení § 235 odst. 2 IZ, neúčinnost dlužníkových právních úkonů, včetně těch, které tento zákon označuje za neúčinné a které dlužník učinil poté, co nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, se zakládá rozhodnutím insolvenčního soudu o žalobě insolvenčního správce, kterou bylo odporováno dlužníkovým právním úkonům (dále jen "odpůrčí žaloba"), není-li dále stanoveno jinak.

16. Podle ustanovení § 236 odst. 1 IZ, neúčinností právního úkonu není dotčena jeho platnost; v insolvenčním řízení však dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů náleží do majetkové podstaty.

17. Podle ustanovení § 239 odst. 1 IZ, odporovat právním úkonům dlužníka může v insolvenčním řízení pouze insolvenční správce, i když nejde o osobu s dispozičními oprávněními, a to odpůrčí žalobou podanou proti osobám, které mají povinnost vydat dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů do majetkové podstaty. Jestliže v době zahájení insolvenčního řízení probíhá

Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. Markéta Alková. -7-31 ICm 4721/2015 (KSOS 31 INS 23197/2014) o téže věci řízení na základě odpůrčí žaloby jiné osoby, nelze v něm až do skončení insolvenčního řízení pokračovat.

18. Podle ustanovení § 239 odst. 3 IZ, insolvenční správce může podat odpůrčí žalobu ve lhůtě 1 roku ode dne, kdy nastaly účinky rozhodnutí o úpadku. Nepodá-li ji v této lhůtě, odpůrčí nárok zanikne.

19. Podle ustanovení § 241 odst. 1 IZ, zvýhodňujícím právním úkonem se rozumí právní úkon, v jehož důsledku se některému věřiteli dostane na úkor ostatních věřitelů vyššího uspokojení, než jaké by mu jinak náleželo v konkursu.

20. Podle ustanovení § 241 odst. 2 IZ, zvýhodňujícím právním úkonem se rozumí pouze právní úkon, který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku, nebo právní úkon, který vedl k dlužníkovu úpadku. Má se za to, že zvýhodňující právní úkon učiněný ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, je úkonem, který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku.

21. Podle ustanovení § 241 odst. 4 IZ, zvýhodňujícímu právnímu úkonu lze odporovat, byl-li učiněn v posledních 3 letech před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, anebo v době 1 roku před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch jiné osoby.

22. Podle ustanovení § 241 odst. 5 IZ, zvýhodňujícím právním úkonem není a) zřízení zajištění závazku dlužníka, obdržel-li za ně dlužník současně přiměřenou protihodnotu, b) právní úkon učiněný za podmínek obvyklých v obchodním styku, na základě kterého dlužník obdržel přiměřené protiplnění nebo jiný přiměřený majetkový prospěch, a to za předpokladu, že nešlo o úkon učiněný ve prospěch osoby dlužníkovi blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, a že osoba, v jejíž prospěch byl úkon učiněn, nemohla ani při náležité pečlivosti poznat, že dlužník je v úpadku, nebo že by tento úkon mohl vést k úpadku dlužníka, c) právní úkon, který dlužník učinil za trvání moratoria nebo po zahájení insolvenčního řízení za podmínek stanovených tímto zákonem.

23. Z obsahu spisu v přezkoumávané věci vyplývá správnost skutkových tvrzení uvedených soudem prvního stupně v odvoláním napadeném rozsudku, pokud jde o datum podání žaloby žalobcem, o zjištění z insolvenčního spisu dlužnice ohledně dvou předcházejících insolvenčních řízení, i pokud jde o odporované úkony dlužnice. Dále z obsahu spisu v přezkoumávané věci vyplývá, že v průběhu řízení nebylo ani tvrzeno, že by žalovaná byla osobou blízkou dlužnici nebo že by žalovaná byla osobou, která s dlužnicí tvoří koncern.

24. Z insolvenčního spisu dlužnice vyplývá, že účinky rozhodnutí o úpadku nastaly dnem 23. 12. 2014, proto žaloba, která byla podána insolvenčním správcem u soudu prvního stupně 16. 12. 2015, je žalobou včasnou ve smyslu ustanovení § 239 odst. 3 IZ. Odporované úkony byly učiněny dlužnicí dne 2. 7. 2014, 22. 8. 2014 a 21. 8. 2014. Insolvenční řízení dlužnice bylo zahájeno 26. 8. 2014. Odporované úkony jsou tedy úkony, které byly učiněny v době uvedené v ustanovení § 241 odst. 4 IZ. Žaloba byla podána aktivně věcně legitimovaným insolvenčním správcem dlužnice (§ 239 odst. 1 IZ) proti pasivně věcně legitimované osobě, která by měla povinnost vydat dlužnici plnění z označených neúčinných úkonů do majetkové podstaty. Byly proto splněny všechny předpoklady pro věcné projednání žaloby.

Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. Markéta Alková. -8-31 ICm 4721/2015 (KSOS 31 INS 23197/2014) 25. S ohledem na zjištění učiněná z obsahu insolvenčního spisu, ze spisu v přezkoumávané věci a výsledky doplněného dokazování před odvolacím soudem dospívá odvolací soud k závěru, že soud prvního stupně učinil správná skutková zjištění z provedeného dokazování a správně tato skutková zjištění právně vyhodnotil, když přihlédl i ke shodným tvrzením účastníků. V řízení bylo prokázáno provedeným dokazováním listinami, a to oběma fakturami, které byly placeny odporovanými úkony, i oběma zakázkovými listy, že odporovanými úkony platila dlužnice žalované za provedení oprav svých vozidel na základě uzavřených zakázkových listů, ve kterých byl sjednán předmět opravy i způsob stanovení její ceny. Výpovědí svědkyně Alexandry Tylové pracovnice dlužnice bylo prokázáno, že ještě i před změnou subjektu žalované prováděla žalovaná pro dlužnici opravy automobilů. Dlouhodobou spolupráci s dlužnicí při opravách automobilů potvrdil i svědek Miroslav Janků, zaměstnanec žalované. Bylo tedy prokázáno, že odporované úkony byly úkony, které byly činěny za podmínek obvyklých v obchodním styku mezi dlužnicí a žalovanou. Na základě těchto úkonů dlužnice obdržela přiměřené protiplnění, a to opravy vozidel v souladu se zakázkovým listem a způsobem sjednání ceny opravy. Vzhledem k tomu, že nebylo ani tvrzeno, že by se mezi dlužnicí a žalovanou jednalo o osoby blízké či osoby tvořící koncern, zůstalo rozhodným pro aplikaci ustanovení § 241 odst. 5 písm. b) IZ to, zda žalovaná nemohla ani při náležité pečlivosti poznat, že dlužnice je v úpadku nebo že tento úkon by mohl k jejímu úpadku vést.

26. Ve vztahu ke standardu náležité pečlivosti podle ustanovení § 241 odst. 5 písm. b) IZ judikoval Nejvyšší soud ČR v rozsudku sen. zn. 29 ICdo 82/2015 ze dne 29. srpna 2017, že obecně lze říci, že má-li určitá osoba dostát požadavku náležité pečlivosti, je povinna vyvinout ke zjištění rozhodných skutečností takové úsilí, které by v obdobné situaci vyvinula jiná rozumně pečlivá osoba. Je-li však nadána odbornými znalostmi, schopnostmi či dovednostmi, lze z požadavku náležité péče dovodit, že je povinností takové osoby své znalosti, schopnosti či dovednosti (v rámci svých možností) využít. Již jen z toho je patrné, že posuzování toho, zda určitá osoba vyvinula patřičné úsilí, je otázkou posuzování okolností konkrétního případu, a proto zpravidla nelze učinit paušální závěr, podle něhož by určité jednání vždy bylo v souladu s požadavkem náležité péče.

27. Se zřetelem na skutková zjištění z provedeného dokazování ve vztahu k pečlivosti žalované při zjišťování stavu úpadku dlužnice se odvolací soud ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že ani při náležité pečlivosti nemohla žalovaná úpadek dlužnice v době činění odporovaných úkonů poznat. I se zřetelem na publicitu insolvenčního rejstříku je nutno přisvědčit soudu prvního stupně, že ani ze dvou předchozích insolvenčních řízení dlužnice nebyl úpadek dlužnice seznatelný. V případě prvního insolvenčního řízení bylo totiž rozhodnuto, že se k návrhu navrhujícího věřitele nepřihlíží dne 19. 5. 2014, když návrh věřitele byl podán 14. 5. 2014, a v případě druhého insolvenčního řízení, které bylo zahájeno návrhem věřitele z 21. 5. 2014, bylo řízení zastaveno usnesením z 30. 5. 2014 na základě zpětvzetí návrhu navrhujícího věřitele. Vzhledem k těmto výsledkům obou insolvenčních řízení i časové souvislosti mezi insolvenčním návrhem a rozhodnutími, kterými byla tato insolvenční řízení skončena, je tedy možno souhlasit s žalovanou, že z průběhu těchto řízení bez ohledu na publicitu insolvenčního rejstříku nemohla úpadek dlužnice při náležité pečlivosti zpoznat. Skutková zjištění ze zápisu ze schůze věřitelů z 6. 6. 2014 ani z listiny ze dne 30. 12. 2013 označené jako omluva za zpoždění úhrady závazku a uznání závazku nebylo lze bez dalšího seznat, že by se dlužnice nacházela v úpadku. Bylo z nich sice zřejmé, že se dlužnice ocitla v problémech s platební schopností, když zdůvodnila, že došlo k odcizení jejího zboží během přepravy. Ujistila však své věřitele, že se snaží o nejrychlejší řešení, že řeší situaci s pojišťovnou a že žádá pouze o strpení při plnění závazků, s tím, že tyto komplikace jsou pouze dočasného charakteru. Výpovědí jednatele žalované Stanislava Čmakala

Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. Markéta Alková. -9-31 ICm 4721/2015 (KSOS 31 INS 23197/2014) bylo pak prokázáno i to, že při obchodním styku měla žalovaná zkušenosti s prodlením s platbami svých vystavených faktur, proto ani prodlení dlužnice s placením neměla za důkaz jejího úpadku. Za náležitou pečlivost žalovaná považovala to, že měla k dispozici program Pohoda , který jí měl ohlašovat zjištění úpadku jejích obchodních partnerů. Její advokátní kancelář ji informovala o úpadku dlužnice až v okamžiku, kdy byla vyzvána k přihlašování pohledávek do insolvenčního řízení dlužnice. V řízení nebylo ani tvrzeno, ani prokázáno, že by byla žalovaná osobou, která měla při své náležité pečlivosti při zjišťování úpadku dlužnice využít svých zvláštních znalostí, schopností či dovednosti a z povahy dlužnice-společnosti s ručením omezeným-i s přihlédnutím k jejímu předmětu činnosti, ani nelze na žádné takové zvláštní znalosti, schopnosti či dovednosti usuzovat. Odvolací soud proto uzavírá shodně se soudem prvního stupně, že v řízení žalovaná prokázala, že ani při náležité pečlivosti nemohla poznat, že dlužnice je v úpadku. Nemohla poznat všechny znaky úpadku dle § 3 IZ, tedy jak skutečnost, že má dlužnice více věřitelů, tak to, že má peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po splatnosti a že tyto závazky není schopna plnit, eventuálně ani to, že by dlužnice byla v úpadku ve formě předlužení (§ 3 IZ, ve znění účinném do 30. 6. 2017).

28. Z obsahu spisu v přezkoumávané věci však vyplývá, že soud prvního stupně nesprávně vyslýchal Ivetu Hadovou, která je jednatelkou dlužnice od 9. 12. 2008 dosud, jako svědkyni po poučení podle § 126 o. s. ř. (při jednání před soudem prvního stupně dne 1. 9. 2016, č. l. 77 spisu), zatímco jako jednatelka dlužnice, která byla jejím statutárním orgánem v době, kdy dlužnice činila odporované úkony, měla být podle ustanovení § 126a poučena před svým výslechem podle ustanovení § 131 odst. 2, věty druhé o. s. ř. Tímto procením pochybením soud prvního stupně zatížil sice řízení vadou, která však nemohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Ve své výpovědi totiž Iveta Hadová ničeho k přezkoumávané věci neuvedla s tím, že si na danou záležitost nevzpomíná, je v plném invalidním důchodu v souvislosti s pro ni traumatizující skutečností úpadku dlužnice, kdy se zhroutila a že činnost dlužnice řídil jednatel Medek.

29. Odvolací soud tedy shodně se soudem prvního stupně uzavírá, že odporované úkony dlužnice nejsou úkony neúčinnými, neboť byly prokázány všechny skutečnosti uvedené v ustanovení § 241 odst. 5 písm. b) IZ.

30. Odvolací soud se neztotožňuje s odvolací námitkou žalobce, že by napadený rozsudek soudu prvního stupně byl nepřezkoumatelný. Naopak soud prvního stupně podrobně a přezkoumatelným způsobem uvedl které skutečnosti má za prokázány a o jaké důkazy opřel svá skutková zjištění, vysvětlil svůj závěr o skutkovém stavu i právní posouzení věci. Zcela logicky na základě těchto závěrů se pak se již pro nadbytečnost nezabýval hodnocením toho, jaká by byla výše případného uspokojení žalované v konkursním řízení dlužnice.

31. Odvolací argumentace žalobce ustanovením § 202 IZ ve vztahu k rozhodnutí o náhradě nákladů řízení je zcela nepřípadná. Jak správně uvedla žalovaná ve vyjádření k odvolání žalobce, ustanovení § 202 IZ se týká výlučně náhrady nákladů řízení ve sporu o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek, přitom v přezkoumávané věci je předmětem řízení neúčinnost právních úkonů dlužnice.

32. Odvolací soud proto postupoval podle ustanovení § 219 o. s. ř. a napadený rozsudek jako ve výroku věcně správný potvrdil, když soud prvního stupně správně rozhodl i o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně neúspěšným žalobcem úspěšné žalované, a tyto náklady správně vyčíslil.

Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. Markéta Alková. -10-31 ICm 4721/2015 (KSOS 31 INS 23197/2014) 33. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř. (§ 7 IZ) a přiznal náhradu nákladů odvolacího řízení úspěšné žalované. Té vznikly náklady za zastoupení advokátem ve výši 3.100 Kč plus 300 Kč na paušální náhradě nákladů (§ 9 odst. 4 písm. c/ a § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., v platném znění), a to za dva úkony právní služby (§ 11 odst. 1 písm. d/ a g/ téže vyhlášky)-vyjádření k odvolání a účast při jednání odvolacího soudu. Celkem tato náhrada činí 6.800 Kč. Náhrada cestovného za cestu advokáta ze sídla jeho pobočky v Přerově do Olomouce a zpět k jednání odvolacího soudu (§ 13 odst. 4 téže vyhlášky), a to za 50 km vozidlem s průměrnou spotřebou 6,3 litrů benzinu 95 oktanů na 100 km (dle předloženého technického průkazu) a ceně za jeden litr 29,50 Kč (§ 4 písm. a/ vyhl. č. 440/2016 Sb.), tj. 93 Kč a náhrady za jeden kilometr jízdy ve výši 3,90 Kč (§ 1 písm. b/ vyhl. č. 440/2016 Sb.), tj. 195 Kč, celkem na cestovném 288 Kč. Dále náhrada za promeškaný čas advokáta žalované cestou k jednání odvolacího soudu a zpět, tj. za 4 započaté půlhodiny 400 Kč (§ 14 odst. 3 vyhl. 177/1996 Sb.). K celkové náhradě nákladů odvolacího řízení ve výši 7488 Kč náleží DPH ve výši 21 % (§ 151 odst. 2 o. s. ř.), tj. 1572 Kč, celkem na náhradě nákladů odvolacího řízení 9060 Kč. Tuto náhradu nákladů odvolacího řízení je povinen žalobce zaplatit dle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. advokátu žalované ve lhůtě uvedené v ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je přípustné podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Samostatně jen proti výroku o nákladech řízení není dovolání přípustné.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

Olomouc 10. ledna 2018

JUDr. Ivana Waltrová v. r. předsedkyně senátu

Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. Markéta Alková.