14 VSOL 231/2016-55
34 ICm 3217/2014 14 VSOL 231/2016-55 (KSOS 34 INS 6537/2014)

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivany Waltrové a soudkyň Mgr. Diany Vebrové a JUDr. Pavly Tomalové ve věci žalobce Statutární město Karviná, se sídlem Fryštátská 72/1, Karviná- Fryštát, PSČ 733 24, IČ: 00297534, proti žalovanému 1) Insolvenční agentura v.o.s., se sídlem Západní 1448/16, Karlovy Vary, PSČ 360 01, IČ: 29115540, insolvenčního správce dlužníka VOKD, a.s., se sídlem Nákladní 3179/1, Ostrava- Moravská Ostrava, PSČ 702 00, IČ: 47675853, zastoupenému advokátem Mgr. Davidem Maryškou, se sídlem Opletalova 140, Bohumín-Skřečoň, PSČ 735 31 a 2) VOKD, a.s., se sídlem Nákladní 3179/1, Ostrava-Moravská Ostrava, PSČ 702 00, IČ: 47675853, o určení pravosti pohledávky vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 34 ICm 3217/2014 jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka VOKD, a.s. vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 34 INS 6537/2014, o odvolání prvního žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě č.j. 34 ICm 3217/2014-38 (KSOS 34 INS 6537/2014) ze dne 30.6.2016

takto:

Rozsudek Krajského soudu v Ostravě č.j. 34 ICm 3217/2014-38 (KSOS 34 INS 6537/2014) ze dne 30.6.2016 se ve vztahu k prvnímu žalovanému z r u š u j e a věc se v tomto rozsahu v r a c í soudu prvního stupně k dalšímu řízení. isir.justi ce.cz (KSOS 34 INS 6537/2014)

Odůvodnění:

Shora uvedeným rozsudkem, jímž rozhodoval soud prvního stupně o žalobě podané žalobcem proti oběma žalovaným, rozhodl tak, že pro předčasnost zamítl návrh žalobce na určení, že část dílčí pohledávky č. 3 ve výši 83.690 Kč z titulu reklamace vad stavby Stavební úpravy bývalého objektu KB , kterou má žalobce za dlužníkem VOKD, a.s., je po právu a je zjištěna co do pravosti (výrok I.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).

Soud prvního stupně především vyhodnotil, že žalobce byl o popření pohledávky vyrozuměn 15.9.2014, žaloba byla podána 26.9.2014 proti popírajícímu insolvenčnímu správci i proti dlužníkovi a uzavřel, že žaloba je podána tedy včas a proti pasivně legitimovaným účastníkům (§ 198 IZ), když o přeměně reorganizace dlužníka v konkurs bylo rozhodnuto usnesením z 1.7.2015 (§ 336 odst. 2 insolvenčního zákona).

Dále na odůvodnění tohoto rozsudku soud prvního stupně po vyhodnocení provedeného dokazování uzavřel, že nebyly splněny podmínky pro věcný přezkum pohledávky žalobce. Jako důvod pro tento svůj závěr uvedl, že jednak na přezkumném jednání jednal za dlužníka Ivan Rychecký, který nebyl oprávněn za dlužníka samostatně jednak, když Ivan Rychecký byl zapsán v obchodním rejstříku jako člen představenstva dlužníka a členství mu vzniklo 29.6.2012, za dlužníka byl však oprávněn jednat pouze předseda představenstva samostatně nebo místopředseda představenstva a člen představenstva společně (dle úplného výpisu z obchodního rejstříku). Dále soud prvního stupně vyhodnotil, že přihláška pohledávky žalobce č. P261 nebyla uvedena v seznamu přezkoumaných přihlášek v protokolu o přezkumném jednání ze dne 5.9.2014 a v insolvenčním rejstříku není ani zveřejněna žádná oprava tohoto protokolu o přezkumném jednání. Dále soud prvního stupně uvedl, že oba žalovaní popřeli pohledávky žalobce s odůvodněním, že neuznávají odpovědnost za vady a odpovědnost za vady je velmi sporná. Toto popření pohledávky ze strany obou žalovaných je neurčité, nesrozumitelné a nepřezkoumatelné. Z popěrného úkonu musí být zřejmé, z jakého konkrétního důvodu je která část pohledávky sporná, zda je sporná z hlediska její pravosti, výše či pořadí. Zejména odůvodnění popěrného úkonu je zcela zásadní pro obranu věřitele při podání incidenční žaloby. Přitom popření dílčí pohledávky žalobce s tím, že neuznávají žalovaní odpovědnost dlužníka za vady a odpovědnost za vady je velmi sporná, je nedostatečné, když popření bylo provedeno bez toho, aby bylo uvedeno, proč není dlužník za vady díla odpovědný a z jakého důvodu je odpovědnost za vady díla sporná. Proto také odůvodnění popření je neurčité, když nebyly uvedeny žádné skutkové okolnosti, které žalované k popření pohledávek vedly. Vzhledem k tomu, že dílčí pohledávka vznikla z různých smluv o dílo, měl (KSOS 34 INS 6537/2014)

žalovaný 1) přezkoumat každou dílčí pohledávku žalobce zvlášť a u každé přezkoumané pohledávky měl uvést důvod jejího popření a skutkové okolnosti. K tomu soud prvního stupně ještě uvedl, že popěrný úkon musí dle judikatury Nejvyššího soudu České republiky splňovat náležitosti dle § 42 odst. 4 o.s.ř. Musí se jednat k dostatečně určité podání, ze kterého musí být zřejmé, co je vlastně popřeno. K tomu soud prvního stupně rovněž odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu České republiky, a to na rozhodnutí sp. zn. 29 Cdo 147/2011 ze dne 23.1.2014, sp. zn. 29 Cdo 4704/2010 ze dne 31.5.2011, sp. zn. 29 Cdo 1206/2009 ze dne 31.3.2010 a též na Stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 17.6.1998, sp. zn. Cpjn 19/98. Zdůraznil, že vady popěrného úkonu nejsou odstranitelné v rámci incidenčního sporu a že žalobu podanou po takto vadném popěrném úkonu je nutné zamítnout pro předčasnost (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 29 Cdo 3829/2010 a 23 Cdo 1726/1998). Proto podanou žalobu pro předčasnost zamítl. V souladu s ustanovením § 163 a § 202 insolvenčního zákona a § 150 o.s.ř. nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů soudního řízení.

Tento rozsudek napadl odvoláním pouze první žalovaný, proto ve vztahu k druhému žalovanému je tento rozsudek pravomocný, neboť popírající insolvenční správce a dlužník nemají v incidenčním sporu postavení nerozlučných společníků (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sen. zn. 29 ICdo 24/2013 ze dne 23.7.2015 publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod pořadovým číslem 33/2016).

Odvolatel v odvolání namítal, že nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně o tom, že jeho popěrný úkon je neurčitý, nepřezkoumatelný a neodůvodněný. Pohledávka žalobce byla v seznamu přihlášených pohledávek uvedena jako dílčí pohledávka č. 3 v částce 128.236 Kč a z přezkumného listu je naprosto zřejmé, že byla popřena dílčí pohledávka v této částce. Popěrný úkon je zcela určitý a přezkoumatelný. V přezkumném listu je uvedeno, že pohledávka byla popřena z důvodu sporné odpovědnosti za vady. Přitom důvod popření nevykonatelné pohledávky může insolvenční správce změnit až do okamžiku koncentrace řízení v případném incidenčním sporu. Přitom je přípustný i popěrný úkon zcela neodůvodněný. K tomu odvolatel odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 ICdo 5/2012. Navíc má za to, že on sám popěrný úkon zdůvodnil. Zdůraznil, že skutkový stav je předmětem dokazování v incidenčním sporu, na což však soud prvního stupně zcela rezignoval a žalobu zamítl pro předčasnost. Pokud soud prvního stupně došel k závěru, že skutková tvrzení a označené důkazy jsou nedostatečné, pak měl účastníky řízení vyzvat podle § 118a o.s.ř. k doplnění skutkových tvrzení a důkazů, a pokud tak neučinil, zatížil řízení procesní vadou. Dále odvolatel zdůraznil ve vztahu k tomu, zda Ivan Rychecký jako člen představenstva (KSOS 34 INS 6537/2014) byl oprávněn za dlužníka jednat, že na upraveném seznamu přihlášených pohledávek je úkon za dlužníka podepsán dvěma členy představenstva Ivanem Rycheckým a Ing. Janem Březinou. Navrhl proto, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalobce se k odvolání žalovaného nevyjádřil.

Podle ustanovení § 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen IZ ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud na základě odvolání podaného včas a osobou oprávněnou přezkoumal odvoláním napadený rozsudek soudu prvního stupně, i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 3, 5 o.s.ř.), a dospěl k následujícím závěrům.

Z insolvenčního spisu dlužníka a ze spisu o tomto incidenčním sporu vyplývá, že insolvenční řízení dlužníka bylo zahájeno vyhláškou z 11.3.2014 a dne 13.6.2014 bylo rozhodnuto o zjištění úpadku dlužníka a ustavení prvního žalovaného jeho insolvenčním správcem. Usnesením ze dne 9.9.2014 insolvenční soud potvrdil usnesení schůze věřitelů ze dne 5.9.2014, kterým byla povolena reorganizace dlužníka. Usnesením z 1.7.2015, které nabylo právní moci 29.7.2015, se přeměnila reorganizace dlužníka v konkurs. Žalobce přihlásil do insolvenčního řízení dlužníka mimo jiné i pohledávku č. 3 jako nevykonatelnou, nezajištěnou pohledávku ve výši jistiny 128.236 Kč, jako důvod vzniku uvedl reklamace vad stavby Stavební úpravy bývalého objektu KB , s tím, že dne 14.5.2013 uzavřel dlužník, jako zhotovitel, a žalobce, jako objednatel, smlouvu o dílo č. MMK/SML/485/2013, k níž byly pak uzavřeny dodatky 1 až 5. Předmětem smlouvy ve znění dodatku bylo zhotovení stavby stavební úpravy bývalého objektu KB . Ve smlouvě byla dohodnuta odpovědnost za vady zhotovitele a záruční doba (čl. 12 smlouvy, předávací protokol stavby). Stavba vykazuje vady, které nejsou opraveny. Vady byly reklamovány v dopisech ze dne 15.7.2014 a 17.7.2014, v nichž jsou vady specifikovány, s tím, že při vyčíslení vad bylo vycházeno z odhadů nákladů na odstranění vad učiněných Stanislavem Lupěnským. Z přezkumného listu přihlášky pohledávky žalobce vedené pod č. P261 vyplývá, pokud jde o tuto pohledávky č. 3, že byla popřena její pravost a jako důvod popření insolvenčním správcem bylo uvedeno sporná odpovědnost za vady , dlužník uvedl důvod popření souhlasně s insolvenčním správcem. Z protokolu o přezkumném jednání a zápisu schůze věřitelů, který je založen (KSOS 34 INS 6537/2014) na č.l. B-25 insolvenčního spisu, vyplývá, že podle textu tohoto protokolu nedošlo k přezkumu přihlášky pohledávky P261. Na č.l. B-38 insolvenčního spisu dlužníka, který byl zveřejněn v insolvenčním rejstříku 20.10.2014, je uveden opět protokol o přezkumném jednání a zápis ze schůze věřitelů konané 5.9.2014, na straně 2 tohoto protokolu je s datem 16.10.2014 podpisem a razítkem odkázáno na opravu v tom, které přihlášené pohledávky byly přezkoumány a v závěru protokolu je uvedena nová oprava uvedením textu přistoupeno k přezkumu přihlášených pohledávek , za nímž následují čísla jednotlivých přezkoumaných přihlášek pohledávek a zde již je uvedena přihláška pohledávky P261. Tato oprava je opatřena podpisem rozhodujícího soudce a razítkem soudu. První žalovaný vyrozuměl žalobce o popření jeho přihlášených nevykonatelných pohledávek, mimo jiné i pohledávky č. 3 a uvedl, že důvodem je to, že správce neuznává odpovědnost za vady a odpovědnost je sporná s tím, že stanovisko dlužníka je shodné s insolvenčním správcem a že tedy pohledávka byla popřena co do pravosti. Současně byl poučen žalobce ve smyslu ustanovení § 198 insolvenčního zákona. Toto vyrozumění o popření a poučení o podání žaloby bylo doručeno žalobci dne 15.9.2014. Žalobce podal žalobu na určení popřených pohledávek, a to č. 1 a č. 3 dne 26.9.2014, a to proti insolvenčnímu správci i proti dlužníku. Pokud jde o pohledávku č. 3, pak uvedl, že ji uplatňuje pouze co do 83.690 Kč a tento svůj postup zdůvodnil. Insolvenční správce ve vyjádření k žalobě setrval na svém stanovisku vyjádřeném v popěrném úkonu. Dlužník se k žalobě nevyjádřil, ani se neúčastnil jednání soudu prvního stupně, na kterém bylo provedeno dokazování označenými listinami, a byl vyhlášen odvoláním napadený rozsudek. Podáním doručeným insolvenčnímu soudu dne 29.1.2016 vzal žalobce žalobu zpět co do určení pohledávky č. 1 a setrval na žalobě jen co do pohledávky č. 3. Soud prvního stupně při jednání dne 30.6. 2016 v rozsahu tohoto zpětvzetí řízení zastavil usnesením vyhlášeným při jednání.

Podle ustanovení § 198 odst. 1 IZ, věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena insolvenčním správcem, mohou uplatnit své právo žalobou na určení u insolvenčního soudu do 30 dnů od přezkumného jednání; tato lhůta však neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění podle § 197 odst. 2. Žalobu podávají vždy proti insolvenčnímu správci. Nedojde-li žaloba ve stanovené lhůtě insolvenčnímu soudu, k pohledávce popřené co do pravosti se nepřihlíží; pohledávka popřená co do výše nebo pořadí je v takovém případě zjištěna ve výši nebo pořadí uvedeném při jejím popření.

Podle ustanovení § 198 odst. 2 IZ, v žalobě podle odstavce 1 může žalobce uplatnit jako důvod vzniku popřené pohledávky pouze skutečnosti, které jako důvod vzniku této pohledávky uplatnil nejpozději do skončení přezkumného jednání, a dále skutečnosti, o kterých se žalobce dozvěděl později proto, že mu kupující ze smlouvy o prodeji podniku nebo jeho části neoznámil včas převzetí dlužníkova závazku. (KSOS 34 INS 6537/2014)

Podle ustanovení § 193 IZ, o popření pohledávky co do její pravosti jde tehdy, je-li namítáno, že pohledávka nevznikla nebo že již zcela zanikla anebo že se zcela promlčela.

Podle ustanovení § 192 odst. 1 IZ, pravost, výši a pořadí všech přihlášených pohledávek mohou popírat insolvenční správce, dlužník a přihlášení věřitelé; popření pohledávky lze vzít zpět.

Podle ustanovení § 192 odst. 3 IZ, není-li dále stanoveno jinak, nemá popření pohledávky dlužníkem vliv na její zjištění; jeho účinkem však vždy je, že pro pohledávku, kterou dlužník popřel co do její pravosti nebo výše, není v rozsahu popření upravený seznam přihlášených pohledávek exekučním titulem.

Podle ustanovení § 236 odst. 2 IZ, popření pohledávky dlužníkem má v reorganizaci tytéž účinky jako popření pohledávky insolvenčním správcem, ustanovení § 51 odst. 2 tím však není dotčeno; pro toto popření platí obdobně ustanovení o zjištění pohledávky týkající se insolvenčního správce (věta první).

Odvolací soud se především ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně v tom, že žaloba byla žalobcem podána včas ve lhůtě uvedené v ustanovení § 198 insolvenčního zákona, byla podána proti insolvenčnímu správci a popírajícímu dlužníku v souladu se shora citovaným ustanovením § 336 odst. 2 insolvenčního zákona, neboť jak v době výzvy insolvenčního správce, tak v době podání žaloby byla povolena reorganizace dlužníka.

Ve vztahu k závěru soudu prvního stupně o tom, že za dlužníka učinila popěrný úkon osoba, která k tomuto úkonu nebyla oprávněna, odvolací soud uzavírá, že tato skutečnost již není v přezkoumávané věci relevantní, neboť dnem právní moci usnesení ze dne 1.7.2015 (29.7.2015) byla reorganizace dlužníka přeměněna v konkurs, a proto popření pohledávky dlužníkem již nemá vliv na její zjištění. Dlužník se proti rozsudku soudu prvního stupně ani neodvolal, takže ve vztahu k němu je rozsudek pravomocný.

Odvolací soud se na základě shora uvedených zjištění z insolvenčního spisu dlužníka neztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně uvedeným v odůvodnění napadeného usnesení, že totiž protokol zveřejněný v insolvenčním rejstříku je v rozporu s opraveným protokolem v insolvenčním spise a že je pochybnost, zda došlo k přezkumu pohledávek žalobce na přezkumném jednání 5.9.2014. Protokol o přezkumném jednání a zápis ze schůze věřitelů z 5.9.2014 ve znění, v jakém je zveřejněn v insolvenčním rejstříku na č.l. B-38, jakékoliv pochybnosti o přezkumu pohledávky žalobce odstraňuje. Je na něm totiž pod opravou soudce jeho podpisem a razítkem soudu prvního stupně vyznačena oprava co do skutečnosti, jaké přihlášky (KSOS 34 INS 6537/2014) pohledávek byly při tomto přezkumném jednání přezkoumány. V takto opraveném textu je zcela jednoznačně uvedeno, že předmětem přezkumu byla i přihláška pohledávky P261, tedy přihláška pohledávky žalobce.

Způsob přezkumu této pohledávky je pak uveden na přezkumném listu přihlášky pohledávky žalobce.

Odvolací soud se rovněž neztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že popěrný úkon prvního žalovaného nebyl dostatečně určitý, srozumitelný, odůvodněný a přezkoumatelný. Pohledávka č. 3 byla přihlášena žalobcem, jak vyplývá z přihlášky pohledávky, z titulu nákladů na odstranění vad díla, které prováděl dlužník, jako zhotovitel, pro žalobce, jako objednatele, s tím, že vady díla byly specifikovány v reklamačních dopisech uvedených v přihlášce a že při vyčíslení vad bylo vycházeno z odhadu nákladů na jejich odstranění učiněných Stanislavem Lupěnským. Pokud za tohoto stavu přihlášky pohledávky žalovaný insolvenční správce popřel pravost pohledávky pro spornost odpovědnosti za vady, má odvolací soud za to, že tento popěrný úkon zcela dostál požadavku na popření pravosti pohledávky uvedenému ve shora citovaném ustanovení § 193 insolvenčního zákona, když z tohoto popěrného úkonu je zřejmé, že je namítáno, že pohledávka nevznikla.

Je možno přisvědčit soudu prvního stupně v odkazu na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky, a to zejména rozhodnutí sen. zn. 32 Cdo 1726/98 ze dne 24.5.2001, které bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod publikačním č. 76/2002 (které, byť se týká aplikace zákona o konkursu a vyrovnání, se uplatní i v insolvenčním řízení), že pro závěr o tom, zda byla popřena pravost, nýbrž i výše, případně pořadí, pohledávky, je určující obsah popření (jeho důvody v podobě zachycené v protokolu o přezkumném jednání nebo v seznamu přihlášených pohledávek, který tvoří součást tohoto protokolu). Správně odkázal soud prvního stupně, pokud jde o náležitosti popření pohledávky, na usnesení Nejvyššího soudu České republiky pro konkursní poměry sen. zn. 29 Cdo 3829/2010 ze dne 9.7.2013, dle kterého popření pohledávky je procesním úkonem, pro který přiměřeně platí ustanovení § 41 odst. 2 o.s.ř., a co do obsahových náležitostí úkonu ustanovení § 42 odst. 4 o.s.ř. Je však nutno rovněž zdůraznit, že v tomto posledně citovaném usnesení Nejvyšší soud rovněž uvedl, že z hlediska určitosti popěrného úkonu přitom není významné, zda v něm popírající konkursní věřitel (popřípadě správce konkursní podstaty) také skutkově blíže vymezí důvody svého popření .

Odvolací soud považuje rovněž za nutné poukázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky, na které správně odkázal i odvolatel, a to usnesení sen. zn. 29 ICdo 5/2012 ze dne 28.2.2013 (je k dispozici na internetových stránkách Nejvyššího soudu ČR). V něm Nejvyšší soud uzavřel, že přihláškou nevykonatelné pohledávky a obsahem žaloby na určení její pravosti a popěrným úkonem (KSOS 34 INS 6537/2014) insolvenčního správce by měla být procesní stanoviska stran incidenčního sporu konkretizována natolik, že předpoklady pro vydání usnesení podle ustanovení § 114b odst. 1 o.s.ř. naplněny zásadně nebudou. Nicméně neobsahuje-li popření pravosti pohledávky argumentaci, ze které insolvenční správce dovozuje své popření, lze-jako výjimku z pravidla-akceptovat i postup soudu prvního stupně podle uvedeného ustanovení.

Odvolací soud považuje za nutné rovněž odkázat na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 30.9. 2014 sen. zn. 29 Cdo 716/2012, který je rovněž k dispozici na internetových stránkách Nejvyššího soudu ČR, v němž Nejvyšší soud mimo jiné uzavřel, že důvody popření pravosti nebo výše nevykonatelné pohledávky může insolvenční správce (jako žalovaný v mezích obrany proti incidenční žalobě věřitele popřené pohledávky) doplňovat nebo měnit po dobu, po kterou tomu v incidenčním sporu nebrání účinky koncentrace řízení.

Se zřetelem na výše uvedené tedy odvolací soud uzavírá, že popěrný úkon insolvenčního správce byl dostatečně určitý, když popřel pravost pohledávky s tím, že pohledávka nevznikla, neboť nebyla dána odpovědnost dlužníka za vady díla. Nicméně nic tedy nebrání soudu prvního stupně, aby v rámci tohoto incidenčního sporu vyžádal podrobnější vyjádření žalovaného insolvenčního správce k podané žalobě se zřetelem na listiny, které žalobce k doložení přihlášené pohledávky k přihlášce připojil.

Protože ze shora uvedených důvodů soud prvního stupně zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a za odvolacího řízení nemohla být zjednána náprava, neboť pro tuto vadu se soud prvního stupně žalobou žalobce věcně nezabýval, postupoval odvolací soud podle ustanovení § 219a odst. 1, písm. a) o.s.ř. a aniž by nařizoval jednání (§ 214 odst. 2, písm. d/ o.s.ř.), rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu, tj. ve vztahu k prvnímu žalovanému, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení dle ustanovení § 221 odst. 1, písm. a) o.s.ř.

V dalším řízení, kdy je soud prvního stupně vázán právním názorem soudu odvolacího (§ 226 odst. 1 o.s.ř.), se bude soud prvního stupně žalobou žalobce věcně zabývat poté, co vyhotoví a doručí účastníkům usnesení o částečném zastavení řízení vyhlášené na jednání dne 30.6.2016 (§ 168 odst. 2 o.s.ř.).

Poučení: Proti tomuto usnesení j e přípustné podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil (KSOS 34 INS 6537/2014)

od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Olomouc 16. listopadu 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Ivana Waltrová, v.r. Bc. Markéta Alková předsedkyně senátu