14 VSOL 164/2016-34
36 ICm 958/2015 14 VSOL 164/2016-34 (KSOS 36 INS 18453/2014)

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Diany Vebrové a soudkyň JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Pavly Tomalové v právní věci žalobce Insolvenční kancelář Vlk v.o.s., se sídlem Přerov, Č. Drahlovského 871/17, PSČ 750 02, insolvenčního správce dlužníka Petra anonymizovano , anonymizovano , bytem Olomouc-Chomoutov, Krátká 376/3, PSČ 783 35, zastoupeného Mgr. Vlastimilem Němcem, advokátem se sídlem Přerov, Wilsonova 217/7, PSČ 750 02, proti žalovanému TopFly s.r.o., se sídlem Praha 1, Vodičkova 791/41, PSČ 110 00, IČ: 24767468, zastoupenému JUDr. Alešem Staňkem, Ph.D., advokátem se sídlem Praha 1, Národní 43, PSČ 110 00, o určení popřené pohledávky, jako incidenční spor v insolvenčním řízení dlužníka Petra anonymizovano , anonymizovano , bytem Olomouc-Chomoutov, Krátká 376/3, PSČ 783 35, vedeném u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 36 INS 18453/2014, o odvolání žalobce a žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27.5.2016, č.j. 36 ICm 958/2015-22 (KSOS 36 INS 18453/2014),

takto:

I. Usnesení soudu prvního stupně se ve výroku I. m ě n í tak, že řízení se z a s t a v u j e .

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 8.228 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta žalovaného. isir.justi ce.cz (KSOS 36 INS 18453/2014)

III. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 2.238,50 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta žalovaného.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně dle ustanovení § 160 odst. 4 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále též jen IZ ), odmítl žalobu doručenou soudu dne 9.3.2015 (výrok I.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).

V odůvodnění usnesení soud prvního stupně uvedl, že žalovaný přihlásil do insolvenčního řízení dlužníka Petra anonymizovano vykonatelnou pohledávku na základě směnečného platebního rozkazu Krajského soudu v Ostravě ze dne 14.5.2012, sp. zn. 21 Cm 625/2011, kterou žalobce jako insolvenční správce přezkoumal a popřel jako nevykonatelnou a vyzval žalovaného k podání žaloby. Žalovaný výzvě vyhověl a dne 8.3.2015 podal u insolvenčního soudu žalobu na určení pravosti popřené pohledávky. Jelikož žalobce nesprávně přezkoumal a popřel pohledávku žalovaného jako nevykonatelnou a současně vyzval žalovaného k podání žaloby na určení pravosti pohledávky, žalovaný musel žalobu podat a žalobce není k podání žaloby oprávněný, a proto žalobu odmítl.

Proti tomuto usnesení podal žalobce odvolání, v němž namítal, že soud prvního stupně neúplně zjistil skutkový stav a věc nesprávně právně posoudil. Pohledávka žalovaného byla přezkoumána jako nevykonatelná na základě směnečného platebního rozkazu Krajského soudu v Brně ze dne 14.5.2012, č.j. 21 Cm 625/2011-14 a byla v celé výši popřena insolvenčním správcem a uznána dlužníkem. K podání incidenční žaloby je při popření vykonatelné pohledávky dle ustanovení § 199 IZ aktivně legitimován insolvenční správce. Z usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18.11.2014, č.j. 3 VSPH 1742/2013-P3-8, vyplývá, že z hlediska legitimace k podání incidenční žaloby na určení pravosti či výše popřené pohledávky je rozhodné jen to, v jaké kvalitě (jako vykonatelná či jako nevykonatelná) byla nakonec pohledávka přezkoumána. Rovněž Nejvyšší soud České republiky v usnesení ze dne 18.7.2013, č.j. 29 NSČR 25/2011-P2-17, dovodil, že rozhodující je výsledek přezkumu zapsaný v seznamu přihlášených pohledávek. Navrhl, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, a aby v dalším řízení byla řízení vedená u Krajského (KSOS 36 INS 18453/2014) soudu v Ostravě pod sp. zn. 36 ICm 958/2015 a pod sp. zn. 36 ICm 954/2015 spojena.

Proti výroku III. usnesení podal žalovaný odvolání. Uvedl, že byl nucen podal na základě výzvy žalobce jako insolvenčního správce žalobu o určení pravosti pohledávky, čímž vznikla překážka litispendence z důvodu tohoto dříve zahájeného řízení ve věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 36 ICm 954/2015, za niž nese odpovědnost žalobce, a proto soud prvního stupně měl rozhodnout o nákladech řízení dle ustanovení § 202 odst. 2 IZ. Navrhl, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně ve výroku II. změnil tak, že se žalovanému přiznává právo na náhradu nákladů řízení.

Podle ustanovení § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání byla podána včas a osobami k tomuto úkonu oprávněnými, přezkoumal usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval odvolací jednání a dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky pro změnu napadeného usnesení.

Z obsahu spisu se podává, že řízení v posuzované věci bylo zahájeno dne 9.3.2015 žalobou, jíž se žalobce domáhal určení, že pohledávka č. 1 žalovaného jako věřitele č. 2 přihlášená do insolvenčního řízení dlužníka vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 36 INS 18453/2014 přihláškou pohledávky č. P2 není po právu. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaný jako věřitel č. 2 přihlásil do insolvenčního řízení pohledávku č. 1 ve výši 129.833 Kč jako vykonatelnou na základě směnečného platebního rozkazu vydaného Krajským soudem v Brně dne 14.5.2012. Žalobce jako insolvenční správce pohledávku u přezkumného jednání dne 19.2.2015 popřel co do pravosti z důvodu, že věřitel nepředložil originál směnky. Žalovaný se domáhal zamítnutí žaloby s odůvodněním, že v posuzované věci je dána překážka litispendence. Uvedl, že ho žalobce vyzval dle ustanovení § 198 odst. 1 IZ k podání žaloby. Podání výzvy dle ustanovení § 198 odst. 1 IZ má ve vztahu k pohledávce ty důsledky, že správce pohledávku nepovažuje za vykonatelnou, a proto byl nucen podat dne 8.3.2015 žalobu, která je vedena u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 36 ICm 954/2015, přestože je přesvědčen, že jeho pohledávka je vykonatelná. Dospěje-li soud v řízení vedeném pod sp. zn. 36 ICm 954/2015 k závěru, že jeho pohledávka je vykonatelná, zůstane (KSOS 36 INS 18453/2014) mu v souladu s ustanovením § 198 odst. 3 IZ zachováno postavení oprávněné osoby k podání incidenční žaloby, jelikož toto zakládá výzva žalobce ze dne 19.2.2015 učiněná dle ustanovení § 198 odst. 1 IZ. Obě řízení ve věcech sp. zn. 36 ICm 954/2015 a sp. zn. 36 ICm 958/2015 mají tentýž předmět a shodná skutková tvrzení a je tedy dána překážka litispendence. Podáním doručeným soudu dne 4.4.2016 žalobce navrhl, aby obě výše uvedená řízení byla spojena ke společnému projednání a byla dále vedena pod sp. zn. 36 ICm 958/2015. Na tomto základě soud prvního stupně rozhodl ve věci odvoláním napadeným usnesením.

Z výzvy žalobce jako insolvenčního správce ze dne 19.2.2015 ve věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 36 INS 18453/2014 se podává, že žalobce vyzval žalovaného dle ustanovení § 198 odst. 1 IZ k podání žaloby na určení pravosti, výše nebo pořadí přihlášené pohledávky evidované pod č. P2. Ve výzvě je uvedeno, že žalovaným přihlášená pohledávka č. 1 byla u přezkumného jednání dne 19.2.2015 popřena insolvenčním správcem co do pravosti z důvodu, že věřitel nepředložil originál směnky. Výzva obsahuje poučení, že nepodá-li věřitel, jehož nevykonatelná pohledávka byla popřena, ve stanovené lhůtě u insolvenčního soudu žalobu proti insolvenčnímu správci na určení pravosti, výše nebo pořadí přihlášené pohledávky, nebude se k pohledávce popřené insolvenčním správcem co do pravosti v insolvenčním řízení přihlížet, pohledávka popřená co do výše se bude pokládat za zjištěnou pouze ve výši, která nebyla insolvenčním správcem popřena a pohledávka popřená co do pořadí bude mít pořadí uvedené insolvenčním správcem. Ve výzvě je uvedeno, že lhůta k podání žaloby činí 30 dnů od přezkumného jednání a neskončí dříve než 15 dnů od doručení výzvy.

Ze spisu vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 36 ICm 954/2015 se podává, že žalobce TopFly s.r.o. se domáhá proti žalovanému Insolvenční kancelář Vlk v.o.s., insolvenčnímu správci dlužníka Petra anonymizovano , určení, že má za dlužníkem pohledávku ve výši 129.833 Kč. Žaloba je odůvodněna tím, že žalobce uplatnil v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 36 INS 18453/2014 pohledávku č. 1 ve výši 129.833 Kč jako vykonatelnou s odkazem na směnečný platební rozkaz vydaný Krajským soudem v Brně dne 14.5.2012, sp. zn. 21 Cm 625/2011. Žalovaný pohledávku vyhodnotil jako nevykonatelnou, u přezkumného jednání ji popřel z důvodu, že žalobce nepředložil originál směnky. Žaloba byla doručena soudu dne 8.3.2015.

Podle ustanovení § 198 odst. 1 IZ, věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena insolvenčním správcem, mohou uplatnit své právo žalobou na určení u insolvenčního soudu do 30 dnů od přezkumného jednání; tato lhůta však neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění podle § 197 odst. 2. Žalobu podávají vždy proti insolvenčnímu správci. Nedojde-li žaloba ve stanovené lhůtě insolvenčnímu soudu, k pohledávce popřené co do pravosti se nepřihlíží; pohledávka (KSOS 36 INS 18453/2014) popřená co do výše nebo pořadí je v takovém případě zjištěna ve výši nebo pořadí uvedeném při jejím popření.

Podle ustanovení § 198 odst. 3 IZ, vyjde-li v průběhu řízení o žalobě podle odstavce 1 najevo, že popřená pohledávka je pohledávkou vykonatelnou, není to důvodem k zamítnutí žaloby, žalovaný je však v takovém případě povinen prokázat důvod popření podle § 199.

Podle ustanovení § 199 odst. 1 IZ, insolvenční správce, který popřel vykonatelnou pohledávku, podá do 30 dnů od přezkumného jednání u insolvenčního soudu žalobu, kterou své popření uplatní proti věřiteli, který vykonatelnou pohledávku přihlásil. Lhůta je zachována, dojde-li žaloba nejpozději posledního dne lhůty soudu.

Podle ustanovení § 83 odst. 1 o.s.ř., zahájení řízení brání tomu, aby o téže věci probíhalo u soudu jiné řízení.

Podle ustanovení § 104 odst. 1, věty první o.s.ř., jde-li o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, soud řízení zastaví.

Překážka litispendence je jednou z podmínek řízení, v níž je vyjádřen zákaz, aby současně probíhalo více řízení buď o téže věci, nebo i v jiné věci, týká-li se sice různých žalobců, ale stejného předmětu řízení a téhož žalovaného, a je-li její projednání v dalším řízení nepřípustné. Nastala-li překážka litispendence, brání tomu, aby se pokračovalo v řízení, které bylo zahájeno později; projednání a rozhodnutí věci v dříve zahájeném řízení jí nemůže být dotčeno (§ 83 odst. 1 o.s.ř.). Později zahájené řízení soud usnesením zastaví (§ 104 odst. 1).

O tutéž (stejnou) věc se jedná tehdy, jde-li v pozdějším řízení o tentýž nárok nebo stav, o němž bylo již zahájeno jiné řízení, a týká-li se stejného předmětu řízení a týchž osob. Není samo o sobě významné, mají-li stejné osoby v různých řízeních rozdílné procesní postavení (např. vystupují-li v jednom řízení jako žalovaní a ve druhém řízení jako žalobci). Tentýž předmět řízení je dán tehdy, jestliže tentýž nárok nebo stav vymezený žalobním petitem vyplývá ze stejných skutkových tvrzení (ze stejného skutku), jimiž byl uplatněn.

S ohledem na shora uvedené odvolací soud uzavírá, že v posuzované věci je dán nedostatek podmínek řízení spočívající v překážce litispendence (§ 83 odst. 1 o.s.ř.), neboť u Krajského soudu v Ostravě je pod sp. zn. 36 ICm 954/2015 vedeno mezi týmiž účastníky, o stejném předmětu řízení další dříve zahájené řízení. Pro závěr o překážce litispendence je nerozhodné, že účastníci mají v jednotlivých řízeních odlišné procesní postavení, podstatné je pouze to, že se v obou řízeních jedná o shodné účastníky. Nerozhodná je rovněž skutečnost, že v posuzované věci (KSOS 36 INS 18453/2014) se žalobce domáhá určení neexistence pohledávky, zatímco v řízení vedeném pod sp. zn. 36 ICm 954/2015 se žalobce domáhá určení pohledávky, podstatné je pouze to, že skutkový základ je v obou řízeních stejný.

Jelikož posouzení podmínek řízení má přednost před posouzením legitimace k podání žaloby, odvolací soud usnesení soudu prvního stupně v napadeném výroku I. změnil tak, že se řízení zastavuje, neboť nebyly splněny podmínky pro potvrzení výroku I. napadeného usnesení dle ustanovení § 219 o.s.ř. ani pro jeho zrušení dle ustanovení § 219a o.s.ř.

Pro úplnost je třeba uvést, že vyjde-li v řízení o žalobě věřitele najevo, že popřená pohledávka je pohledávkou vykonatelnou, není to důvodem k zamítnutí žaloby, nýbrž žalovaný je v takovém případě povinen prokázat důvod popření dle ustanovení § 199 IZ (§ 198 odst. 3 IZ). Postupoval-li žalobce v pozici insolvenčního správce jako u nevykonatelné pohledávky a vyzval-li žalovaného dle ustanovení § 198 odst. 1 IZ k podání žaloby a žalovaný této výzvě vyhověl a žalobu podal, nemůže žalobce nyní s úspěchem namítat, že postup žalovaného byl vzhledem ke skutečnosti, že se jednalo o vykonatelnou pohledávku, nesprávný a nemůže nyní s úspěchem zpochybnit legitimaci žalovaného jako věřitele k podání žaloby (srov. závěry usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 18.7.2013, sp. zn. 29 NSČR 25/2011, které je zveřejněno pod č. 99/2014 Soudní judikatury).

O náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně odvolací soud rozhodl dle ustanovení § 224 odst. 2, § 146 odst. 2, věty první o.s.ř., za použití § 202 odst. 2 IZ. Žalobce tím, že podal žalobu ve stejné věci, o níž probíhá jiné dříve zahájené řízení, zavinil zastavení řízení a je tudíž povinen hradit účelně vynaložené náklady řízení žalovaného (§ 146 odst. 2, věty první o.s.ř.). Dle ustanovení § 202 odst. 1 IZ sice zásadně nemá úspěšný účastník právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci v řízení o určení pravosti, výše či pořadí přihlášené pohledávky, v posuzované věci jsou však splněny podmínky pro aplikaci ustanovení § 202 odst. 2 IZ. Náklady řízení vznikly žalovanému zaviněním insolvenčního správce (žalobce), který uskutečnil výzvu na žalovaného k podání žaloby dle ustanovení § 198 odst. 1 IZ, žalovaný na základě této výzvy dne 8.3.2015 žalobu podal, přesto žalobce následující den podává žalobu ve stejné věci, čímž zakládá v řízení na základě jeho žaloby překážku litispendence. Účelně vynaložené náklady řízení žalovaného před soudem prvního stupně činí celkem částku 8.228 Kč a sestávají z odměny za 2 úkony právní služby (přípravu a převzetí zastoupení a sepis vyjádření k žalobě) po 3.100 Kč dle § 9 odst. 4 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění, což celkem činí 6.200 Kč, z náhrady hotových výdajů za 2 výše uvedené úkony právní služby po 300 Kč dle § 13 odst. 3 citované vyhlášky, což celkem činí 600 Kč a z náhrady za 21 % DPH z odměny a náhrad dle § 137 odst. 1, odst. 3 o.s.ř., což celkem činí 1.428 Kč. (KSOS 36 INS 18453/2014)

O náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud rozhodl dle ustanovení § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o.s.ř. za použití § 202 odst. 2 IZ, neboť v odvolacím řízení byl úspěšný žalovaný, kterému náleží náhrada účelně vynaložených nákladů odvolacího řízení (§ 142 odst. 1 o.s.ř.). Dle ustanovení § 202 odst. 1 IZ sice zásadně nemá úspěšný účastník právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci v řízení o určení pravosti, výše či pořadí přihlášené pohledávky, v posuzované věci jsou však splněny podmínky pro aplikaci ustanovení § 202 odst. 2 IZ, neboť náklady řízení vznikly žalovanému zaviněním insolvenčního správce (žalobce). V podrobnostech odvolací soud odkazuje na podrobné odůvodnění výše u náhrady nákladů řízení před soudem prvního stupně. Účelně vynaložené náklady odvolacího řízení žalovaného činí celkem částku 2.238,50 Kč a sestávají z odměny ve výši jedné poloviny za 1 úkon právní služby-odvolání do nákladů řízení-ve výši 1.550 Kč dle § 9 odst. 4 písm. c), §11 odst. 2 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění, z náhrady hotových výdajů za 1 výše uvedené úkony právní služby ve výši 300 Kč dle § 13 odst. 3 citované vyhlášky a z náhrady za 21 % DPH z odměny a náhrad dle § 137 odst. 1, odst. 3 o.s.ř., což celkem činí 388,50 Kč.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení ve výroku I. j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Proti výrokům II. a III. tohoto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Olomouc 29. září 2016

Za správnost vyhotovení: Mgr. Diana Vebrová, v.r. Bc. Markéta Alková předsedkyně senátu