14 VSOL 14/2018-67
č. j. 31 ICm 3543/2015 14 VSOL 14/2018-67 (KSBR 31 INS 29604/2014)

USNESENÍ

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivany Waltrové a soudkyň Mgr. Diany Vebrové a JUDr. Kateřiny Holešovské v právní věci

žalobce: Mgr. Ivo Šotek sídlem Ostružnická 6, 779 00 Olomouc jako insolvenční správce dlužnice Hany anonymizovano , anonymizovano bytem 798 09 Vřesovice č. 1 zastoupený advokátem Mgr. Richardem Frommerem sídlem Ostružnická 6, 779 00 Olomouc proti žalovanému: Vilém Lang bytem Sokolská 286, 747 15 Šilheřovice

o určení neúčinnosti právního úkonu

vedené před Krajským soudem v Brně pod sp. zn. 31 ICm 3543/2015 jako incidenční spor v insolvenčním řízení dlužnice Hany anonymizovano , vedeném před Krajským soudem v Brně pod sp. zn. KSBR 31 INS 29604/2014

o odvolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 6. 11. 2017 č. j. 31 ICm 3543/2015-55 (KSBR 31 INS 29604/2014)

takto:

I. Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 6. 11. 2017 č. j. 31 ICm 3543/2015-55 (KSBR 31 INS 29604/2014) se mění takto: Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na nákladech řízení 9 769,50 Kč ve lhůtě 3 dnů od právní moci usnesení k rukám advokáta žalobce. .

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na nákladech dvou odvolacích řízení celkem 4 477 Kč ve lhůtě 3 dnů od právní moci usnesení k rukám advokáta žalobce.

Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. Markéta Alková. isir.justi ce.cz -2-31 ICm 3543/2015 (KSBR 31 INS 29604/2014)

Odůvodnění:

1. Shora uvedeným usnesením soud prvního stupně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 2. Na odůvodnění tohoto usnesení uvedl, že žalobou z 8. 9. 2015 se žalobce domáhal vyslovení neúčinnosti darovací smlouvy, kterou dlužnice Hana anonymizovano převedla nemovitosti na žalovaného, s tím, že se jedná o neúčinný úkon. Na jednání ve věci před soudem prvního stupně 16. 5. 2017 se dostavil advokát žalobce na základě plné moci z 15. 5. 2017, který uvedl, že se jedná o neúčinný úkon dle § 111 insolvenčního zákona a vyúčtoval náhradu nákladů řízení. Soud prvního stupně rozsudkem z 16. 5. 2017 rozhodl o neúčinnosti darovací smlouvy a žádnému z účastníků nepřiznat právo na náhradu nákladů řízení a žalovaného zavázal k zaplacení soudního poplatku. Tento rozsudek nabyl ve výroku o neúčinnosti a o zaplacení soudního poplatku právní moci 7. 6. 2017. Žalobce se proti výroku II. rozsudku, kterým nebylo žádnému z účastníků přiznáno právo na náhradu nákladů řízení, odvolal a odvolací soud na základě tohoto odvolání tento výrok zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 3. Soud prvního stupně dále zdůvodnil, že pravomocným výrokem označeného rozsudku bylo rozhodnuto o neúčinnosti úkonu dle § 111 insolvenčního zákona s tím, že již z data zahájení insolvenčního řízení, které bylo mezi stranami nesporné, bylo zjevné, že dlužnice převedla na žalovaného sporné nemovitosti po zahájení insolvenčního řízení darovací smlouvou z 31. 10. 2014. Soud prvního stupně dále odkázal na čl. 37 odst. 2 a 3 Listiny základních práv a svobod, ze které plyne právo každého, tj. tedy i osoby s právnickým vzděláním vykonávající advokátní činnosti, na právní pomoc v řízení před soudy a je také garantována rovnost všech účastníků před zákonem. Prostřednictvím termínu účelně vynaložené náklady nelze vymezovat kategorii osob, která by tak z hlediska právního zastoupení měla odlišné postavení, a tak jí de facto její právo upírat a i diskriminovat ji vůči ostatním. Účastníka tedy nelze sankcionovat tím, že by mu nebyla přiznána část náhrady nákladů odpovídající výši odměny advokáta s odůvodněním, že se mohl bránit sám. Dále však dovodil, že v případě právního zastoupení advokátem je nutno rozlišovat, zda se jedná o ústavně zaručené právo na právní pomoc nebo spíše o jeho zneužití na úkor protistrany za účelem pouhého zvýšení nákladů řízení. V této souvislosti dovodil, že v přezkoumávané věci bylo zcela zjevné, že se jedná o neúčinný právní úkon již z pouhého srovnání data zahájení řízení a data podepsání darovací smlouvy, tedy šlo o věc naprosto banální, kdy právní zastoupení právně vzdělané osoby, navíc insolvenčního správce, je zneužitím práva na právní pomoc. K tomu soud prvního stupně odkázal na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3819/13 ze dne 25. 3. 2014, a to bod 20 odůvodnění tohoto nálezu. Proto v přezkoumávané věci neshledal náklady právního zastoupení jako účelně vynaložené a jejich náhradu dle § 142 odst. 1 o. s. ř. žalobci nepřiznal. 4. Toto usnesení napadl žalobce odvoláním. Uvedl, že nesouhlasí s právním názorem soudu prvního stupně, že nemá nárok na přiznání nákladů právního zastoupení v případě, že dojde k tomu, že si soud předběžně posoudí danou věc jako banální. Uvedl, že obecně neexistuje ani v právním předpise ani v judikatuře kategorie soudních sporů, které soud prvního stupně označuje jako banální svou povahou a nikoli třeba výší sporu. Neexistuje ani pro takové spory

Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. Markéta Alková. -3-31 ICm 3543/2015 (KSBR 31 INS 29604/2014)

možnost činit výjimku z pravidla, že procesně úspěšný žalobce má nárok na přiznání účelně vynaložených nákladů. Odvolatel dále dovodil, že dle jeho názoru soud prvního stupně jde proti výslovně vyslovenému názoru odvolacího soudu, když odnímá poukazem na nález Ústavního soudu I. ÚS 3819/13 žalobci toto jeho právo. Odvolatel poukázal na rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 194/98 Sb. s tím, že dle něho náklady zastoupení nelze považovat za vynaložené neúčelně, když zástupce se řádně dostavuje ke svolaným jednáním v řízení, z jeho nečinnosti nevznikaly žádné průtahy ani neúčelně realizované úkony soudu a v celkovém výsledku měl v řízení úspěch. Navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení změnil tak, že mu náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů přizná. 5. Žalovaný se k odvolání žalobce nevyjádřil. 6. Podle ustanovení § 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen IZ ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje. 7. Odvolací soud na základě odvolání podaného včas a osobou oprávněnou přezkoumal usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212, § 212a odst. 5 a 6 o. s. ř.), a dospěl k následujícím závěrům. 8. Z obsahu spisu v přezkoumávané věci vyplývá, že v insolvenčním řízení dlužnice podal žalobce jako její insolvenční správce sám bez zastoupení dne 8. 9. 2015 proti žalovanému žalobu na určení neúčinnosti právního úkonu. Na výzvu soudu prvního stupně se žalobce sám bez advokáta vyjádřil dne 21. 3. 2017 k vyjádření žalovaného k žalobě. Dne 18. 4. 2017 bylo žalobci doručeno předvolání k jednání před soudem prvního stupně na den 16. 5. 2017 a před jednáním založil žalobce do spisu plnou moc advokáta datovanou 15. 5. 2017 (č. l. 34 spisu). Advokát žalobce se zúčastnil jednání dne 16. 5. 2017, při němž byl také vyhlášen rozsudek, jímž bylo žalobě v celém rozsahu vyhověno (výrok I.), žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.) a žalovaný byl zavázán k zaplacení soudního poplatku (výrok III.). Výrok o náhradě nákladů řízení byl odůvodněn v rozsudku soudu prvního stupně ze dne 16. 5. 2017 poukazem na ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. tím, že žalobce byl ve věci zcela úspěšný, avšak soud má za to, že náklady zastoupení advokátem v tomto řízení nemají povahu účelně vynaložených nákladů. Žalobce se odvolal do výroku II. o nákladech řízení, oba zbývající výroky rozsudku soudu prvního stupně nabyly právní moci. Odvolací soud na základě tohoto odvolání výrok o nákladech řízení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení s tím, že soud prvního stupně závěr, že náklady nebyly vynaloženy důvodně, nijak neodůvodnil, a proto je správná odvolací námitka žalobce, že v tomto rozsahu je rozhodnutí nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Poté rozhodl soud prvního stupně odvoláním napadeným usnesením. 9. Především je nutno uvést, že v přezkoumávané věci se nejedná o spor o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek, když pouze v takovém sporu se uplatní při rozhodnutí o náhradě nákladů řízení speciální ustanovení § 202 IZ. Je proto třeba aplikovat v souladu se shora citovaným ustanovením § 7 IZ ustanovení občanského soudního řádu o nákladech řízení. Dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud

Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. Markéta Alková. -4-31 ICm 3543/2015 (KSBR 31 INS 29604/2014)

náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. 10. Jak již poukázal odvolací soud ve svém předchozím kasačním rozhodnutí, pokud se žalobce jako insolvenční správce nechal v řízení zastoupit advokátem, využil tak svého práva účastníka řízení na právní pomoc ve smyslu čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, totiž právo, aby se nechal jako účastník řízení zastoupit zástupcem, kterého si zvolí, a to i advokátem (§ 24 a § 25 o. s. ř.). V tomto směru není zákonnou úpravou nijak omezen. K tomu je možno odkázat, jak učinil již odvolací soud na bod XX. stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 1998 Cpjn 19/98, publikovaného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 52 ročníku 1998, které se sice týká poměrů v incidenčních sporech vyvolaných konkursním řízením dle zákona č. 328/1991 Sb., ale v tomto směru je plně aplikovatelné i v incidenčních sporech vyvolaných insolvenčním řízením. 11. Pokud soud prvního stupně shledal náklady advokáta žalobce vynaložené v přezkoumávané věci za náklady, které nebyly účelně vynaloženy s poukazem na argumentaci uvedenou v nálezu Ústavního soudu ze dne 25. 3. 2014 sp. zn. I. ÚS 3819/13, pak tuto argumentaci považuje odvolací soud za nepřiléhavou. V bodě 20 tohoto nálezu totiž Ústavní soud uzavřel, že je třeba důsledně rozlišovat, zda právní zastoupení advokátem je využitím ústavně zaručeného práva na právní pomoci či zneužití na úkor protistrany (jak odkazuje i soud prvního stupně v odůvodnění napadeného usnesení), avšak v tomtéž bodě Ústavní soud jako příklad zneužití práva na úkor protistrany příkladmo uvádí, že např. je zvolený zástupce z opačného konce republiky , nebo prodlužuje řízení žádostmi o odročování, nebo se jedná o zastoupení ve zcela banální věci, či je zcela zřejmá snaha zvýšit náklady řízení protistraně. O žádný z takových případů se však, jak vyplývá ze shora citovaného obsahu spisu v přezkoumávané věci, nejedná. Především je nutno uvést, že z povahy věci, a v tom je nutno přisvědčit odvolateli, nelze hodnotit žalobu na neúčinnost právního úkonu, byť se jedná o neúčinnost dle § 111 IZ, jako banální spor a s poukazem na takovou skutečnost považovat náklady na zastoupení advokátem za neúčelně vynaložené. Navíc z obsahu spisu v přezkoumávané věci vyplývá, že žalobce sám jako insolvenční správce vypracoval žalobu v této věci i se na výzvu soudu sám vyjadřoval k vyjádření žalovaného. Teprve k jednání před soudem prvního stupně se nechal zastoupit advokátem, který se jednání rovněž zúčastnil a při jednání činil přednesy. Žádná z okolností příkladmo uváděných Ústavním soudem v citovaném ústavním nálezu není tedy zřejmá ze spisu v přezkoumávané věci a ani žádná jiná okolnost, kterou by bylo možno hodnotit jako zneužití práva na právní pomoc na úkor protistrany. Nelze tedy dovodit, že by se ze strany žalobce jednalo o účelové zastoupení vedené snahou zvýšit protistraně náklady řízení. 12. Odvolací soud proto, když nebyly dány podmínky pro potvrzení dle § 219 ani pro zrušení dle § 219a o. s. ř. napadeného usnesení, usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že přiznal úspěšnému žalobci podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. (§ 7 IZ) plnou náhradu účelně vynaložených nákladů za zastoupení advokátem za řízení před soudem prvního stupně. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta za dva úkony právní služby, a to přípravu a převzetí zastoupení a účast u jednoho soudního jednání (§ 11 odst. 1 písm. a/ a § 11 odst. 1 písm. g/ vyhl. č. 177/1996 Sb., v platném znění), tj. 2 x 3 100 Kč (§ 9 odst. 4 písm. c/ téže vyhlášky), k tomu dvakrát paušální náhrada nákladů po 300 Kč (§ 13 odst. 3 téže vyhlášky). Dále náklady tvoří

Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. Markéta Alková. -5-31 ICm 3543/2015 (KSBR 31 INS 29604/2014)

náhrada za ztrátu času cestou advokáta z jeho sídla v Olomouci k jednání před Krajským soudem v Brně a zpět 4 půlhodiny, tj. 400 Kč (§ 14 odst. 3 téže vyhlášky), dále jízdné z Olomouce do Brna a zpět k jednání před soudem prvního stupně automobilem se spotřebou 5,7 l motorové nafty na 100 km (dle předloženého technického průkazu) za celkem 158 km, ceně za jeden litr nafty 28,60 Kč (§ 4 písm. c/ vyhl. č. 440/2016 Sb.) a náhrady za jeden kilometr jízdy ve výši 3,90 Kč (§ 1 písm. b/ vyhl. č. 440/2016 Sb.), celkem na cestovném 774 Kč, celkem náhrada nákladů řízení činí 8 074 Kč a k tomu 21 % DPH, když advokát žalobce prokázal, že je plátcem této daně, DPH činí 1 695,50 Kč, celkem tedy náhrada nákladů řízení 9 769,50 Kč. 13. Protože odvolací soud změnil usnesení soudu prvního stupně, rozhodl i o nákladech předcházejícího odvolacího řízení a tohoto odvolacího řízení. V každém z těchto odvolacích řízení vznikly náklady úspěšnému žalobci, který má podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. (§ 7 IZ) právo na jejich náhradu. Náklady mu vznikly za zastoupení advokátem, a to za jeden úkon právní služby podání odvolání, za které mu náleží odměna ve výši 1/2 dle § 11 odst. 2 písm. c) vyhl. č. 177/1996 Sb. a § 9 odst. 4 písm. c) téže vyhlášky a k tomu paušální náhrada nákladů podle § 13 odst. 3 téže vyhlášky, celkem tedy 1 850 Kč za každé odvolací řízení a k tomu v každém odvolacím řízení náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 %, tj. 388,50 Kč, celkem tedy za každé odvolací řízení náhrada nákladů ve výši 2 238,50 Kč, za obě odvolací řízení 4 477 Kč. 14. Odvolací soud proto zavázal neúspěšného žalobce, aby náhradu nákladů za řízení před soudem prvního stupně i náhradu nákladů za obě odvolací řízení zaplatil úspěšnému žalobci podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. advokátu žalobce, a to ve lhůtě uvedené v ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř.

Poučení:

Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí.

Olomouc 19. února 2018

JUDr. Ivana Waltrová v. r. předsedkyně senátu

Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. Markéta Alková.