14 ICm 875/2015
č. j. 14 ICm 875/2015-28 14 ICm 749/2015 (KSOS 14 INS 19612/2014)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě se sídlem Havlíčkovo nábřeží 34, Ostrava 1 rozhodl samosoudcem JUDr. Alešem Palkovským ve věci žalobkyně: Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky, IČO 41197518 sídlem Orlická 2020/4, 130 00 Praha 3, Regionální pobočka Ostrava, pobočka pro Moravskoslezský, Olomoucký a Zlínský kraj proti žalovanému: Mgr. Martin Fuchsig sídlem Hlavní 25, 747 81 Otice insolvenční správce dlužnice Marie anonymizovano , anonymizovano bytem 747 53 Jakartovice-Bohdanovice 8 o určení přihlášené vykonatelné a nevykonatelné pohledávky

takto: I. Řízení vedená u Krajského soudu v Ostravě pod sp.zn. 14 ICm 749/2015 a 14 ICm 875/2015 se spojují ke společnému řízení, spojená věc bude nadále vedena pod spisovou značkou. Ve spojené věci bude jako žalobkyně označována Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky, jako žalovaný bude označován insolvenční správce Mgr. Martin Fuchsig.

II. Řízení se do částky 27 Kč z titulu částečného zpětvzetí dílčí pohledávky P8/2 zastavuje. III. Řízení se do částky 39.643 Kč z titulu zpětvzetí dílčí pohledávky P8/3 zastavuje. IV. Řízení se do částky 28.860 Kč z titulu částečného zpětvzetí dílčí pohledávky P8/4 zastavuje.

Shodu s prvopisem potvrzuje Mgr. Jana Válková isir.justi ce.cz 14 ICm 749/2015

V. Určuje se, že nevykonatelná pohledávka žalobkyně přihlášená jí pod číslem P8/4 v částce 27.489 Kč do insolvenčního řízení dlužnice Marie anonymizovano , vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp.zn. KSOS 14 INS 19612/2014, je pohledávkou po právu. VI. Návrh na určení, že vykonatelná pohledávka žalobkyně přihlášená jí pod číslem P8/1 a P8/2 v částce 155.857 Kč do insolvenčního řízení dlužnice Marie anonymizovano , vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp.zn. KSOS 14 INS 19612/2014, není pohledávkou po právu, se zamítá. VII. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění: 1. Včasnou žalobou doručenou soudu a evidovanou pod sp. zn. 14 ICm 875/2014 se žalobkyně jako provozovatelka veřejného zdravotního pojištění domáhala vydání soudního rozhodnutí, kterým by soud určil, že pohledávka žalobkyně, přihlášená jí jako nevykonatelná dílčí pohledávka P8/4 do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 14 INS 19612/2014, je v rozsahu 56.349 Kč pohledávkou přihlášenou po právu. 2. Včasnou žalobou se žalovaný (žalobce v řízení sp. zn. 14 ICm 749/2015) jako insolvenční správce dlužnice Marie anonymizovano domáhal vydání soudního rozhodnutí, kterým by soud určil, že pohledávka žalobkyně (žalovaná v řízení sp. zn. 14 ICm 749/2015), přihlášená jí jako vykonatelné dílčí pohledávky P8/1, P8/2 a P8/3 do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn KSOS 14 INS 19612/2014, není v rozsahu 195.527 Kč pohledávkou přihlášenou po právu. 3. Žalobkyně svůj návrh odůvodnila tím, že usnesením Krajského soudu v Ostravě sp. zn. KSOS 14 INS 19612/2014 ze dne 3. 11. 2014 byl zjištěn úpadek dlužníka v osobě Marie anonymizovano a soud povolil řešení úpadku oddlužením. Žalobkyně přihlásila do insolvenčního řízení svou pohledávku z titulu nedoplatku na zdravotním pojištění v celkové výši 258.952 Kč, z toho ve výši 63.425 Kč jako nevykonatelnou, to vše přihláškou ze dne 3. 12. 2014, jež byla evidována pod č. P8 a věřitel pod číslem 8. U přezkumného jednání dne 28. 1. 2014 popřel insolvenční správce pravost a výši celé vykonatelné pohledávky přihlášené dílčími pohledávkami P8/1, P8/2, P8/3 z důvodu promlčení dílčích pohledávek a také popřel pravost a výši nevykonatelné pohledávky P8/4 z důvodu promlčení přihlášených dílčích pohledávek. Žalobkyně byla vyrozuměna o popření dne 3. 2. 2015. Žalobkyně má za to, že k promlčení přihlášených pohledávek nedošlo, neboť u dílčí pohledávky č. P8/1 a P8/2 probíhalo vymáhání formou výkonu rozhodnutí prodejem movitých věcí (pouze dílčí pohledávka č. P8/1) a prostřednictvím soudního exekutora (dílčí pohledávky č. P8/1 a P8/2). K dílčí pohledávce č. P8/3 žalobkyně uvádí, že je promlčena, neboť u ní neprobíhalo žádné vymáhání. Žalobkyně je toho názoru, že po dobu výše uvedených řízení k dílčím pohledávkám č. P8/1 a P8/2 promlčecí doba neuběhla. Dále má žalobkyně za to, že při vymáhání svého správního rozhodnutí v režimu exekučního řádu, resp. občanského soudního řádu, není zdravotní pojišťovna ve vrchnostenském postavení. Má za to, že se nejedná o vrchnostenský vztah, ale vztah ryze soukromoprávní, z toho důvodu se promlčecí vztah dle názoru žalobkyně řídí občanským zákoníkem a je nutno případně vznést námitku promlčení. Přitom odkázala na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 2219/2005, 31 Cdo 1103/2010 a usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1385/11. Ve svém podání ze dne 25. 5. 2017 uvedla žalobkyně k dílčí pohledávce P8/2, že v přihlášce je na jistině mylně

Shodu s prvopisem potvrzuje Mgr. Jana Válková 14 ICm 749/2015

uvedena částka 20.852 Kč, kdy správně má být uvedeno 20.825 Kč, proto na celkové částce dochází ke změně na 109.338 Kč. (rozdíl 27 Kč). K dílčí pohledávce P8/3 žalobkyně uvedla, že námitka promlčení k dílčí pohledávce P8/3 vznesená žalovaným je důvodná do celé částky, a proto přihlášku pohledávky P8 snižuje v rozsahu dílčí pohledávky P8/3 v částce 39.643 Kč. 4. K dílčí pohledávce P8/4 žalobkyně uvádí, že je promlčena část penále za období 24. 4. 2009 -2. 11. 2009 ve výši 7.076 Kč a nepromlčená zůstává část ve výši 56.349 Kč (penále naběhlé z dlužného pojistného za 5 let před prohlášením úpadku). Po upřesnění ze dne 30. 8. 2017 žalobkyně vzala zpět pohledávku P8/4 z titulu nevyměřeného penále za období 23. 4. 2009- 4. 1. 2012 ve výši 35.936 Kč a navrhla, aby soud určil, že žalobkyně má za dlužníkem nevykonatelnou pohledávku P8/4 z titulu penále za období 5. 1. 2012-3. 11. 2014 ve výši 27.489 Kč. 5. Podáním doručeným soudu dne 13. 10. 2017 do kmenového insolvenčního řízení žalobkyně vzala částečně zpět přihlášku P8 v celkové výši 75.579 Kč a podáním doručeným soudu 23. 10. 2017 do kmenového řízení žalobkyně jako věřitelka částečně vzala zpět přihlášku ve výši 27 Kč. Celkem tedy žalobkyně jako věřitelka vzala zpět přihlášenou pohledávku v celkové výši 75. 606 Kč, což našlo svůj odraz v usnesení P8-6 ze dne 23. 11. 2017 tak, jak bylo vydáno v kmenovém insolvenčním řízení (aniž je z tohoto usnesení zřejmé, v jakém rozsahu ve vztahu ke které dílčí pohledávce byla přihláška vzata zpět a v jakém rozsahu ve vztahu ke které dílčí pohledávce tedy účast věřitelky z části této pohledávky v insolvenčním řízení končí ). 6. Podáním z 25. 5. 2017 adresovaným do incidenčního řízení žalobkyně jako věřitelka uvedla, že v případě dílčí pohledávky č. 2 je na přihlášce mylně uvedena částka 20.852 Kč, kdy se jedná o písařskou chybu, neboť správná výše přihlášené pohledávky je 20.825 Kč. V tomtéž podání žalobkyně jako přihlášená věřitelka uvádí, že prověřila dílčí pohledávku P8/3 a shledala, že námitka promlčení je důvodná co do celé částky platebního výměru 2140900852 na částku 39.643 Kč a o tuto částku svou pohledávku snižuje . Ve vztahu k incidenčním žalobám týkajícím se pohledávek P8/2 a P 8/3 byla žalobkyně VZP v příslušné incidenční žalobě v pozici žalované a žalobou tedy disponovat nemohla. V uvedeném rozsahu nicméně následkem usnesení P8-6 vydaného v kmenovém insolvenčním řízení předmět sporu zanikl. V souladu s ust. § 7 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon (dále jen IZ ) a v souladu s ust. § 104 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen OSŘ ) proto soud výroky č. II. a III. tohoto rozhodnutí řízení zastavil, neboť v rozsahu uvedeném ve výrocích č. II. a III. tohoto rozhodnutí předmět sporu zanikl poté, kdy přihlášená věřitelka VZP vzala své přihlášené vykonatelné pohledávky zpět. 7. Podáním z 30. 8. 2017 adresovaným do incidenčního řízenípřihlášená věřitelka vzala zpět svou pohledávku-a současně dle obsahu podání i žalobu-ve vztahu k dílčí přihlášené nevykonatelné pohledávce P8/4, a to v rozsahu zpětvzetí 35.936 Kč představující nevyměřené penále za období od 23. 4. 2009 do 4. 1. 2012. Přitom soud přihlédl k tomu, že pohledávka č. 4 byla přihlášena v původní výši 63.425 Kč, ale v podané žalobě žalobkyně jako přihlášená věřitelka se domáhala určení pravosti přihlášené pohledávky toliko co do částky 56.349 Kč, tedy částky o 7.076 Kč nižší, než kterou žalobkyně jako věřitelka přihlásila do insolvenčního řízení. Zatímco tedy v kmenovém insolvenčním řízení činí rozsah účinného zpětvzetí celou částku 35.936 Kč, v incidenční žalobě, kde bylo žalováno o 7.076 Kč méně, než byla pohledávka P8/4 vyčíslena v přihlášce, činí rozsah zpětvzetí nikoli 35.936 Kč, ale toliko 28.860 Kč. Výrokem č. IV. tohoto rozhodnutí proto soud v souladu s ust. § 96 OSŘ řízení zastavil co do částky 28.860 Kč.

Shodu s prvopisem potvrzuje Mgr. Jana Válková 14 ICm 749/2015

8. Pro přehlednost soud konstatuje, že součet částek, co do kterých bylo řízení výroky č. II.- IV. tohoto rozhodnutí zastaveno, činí 68.530 Kč, což s připočtením částky 7.076 Kč, ohledně které již věřitelka nepodala incidenční žalobu, původně evidovanou pod 14 ICm 875/2014, představuje právě onu částku 75.606 Kč, ohledně které bylo v kmenovém insolvenčním řízení rozhodnuto zmíněným usnesením P8-6. 9. Žalovaný dne 28. 1. 2015 při přezkumném jednání popřel pravost a výši přihlášených pohledávek P8/1, P8/2 a P8/3, neboť má za to, že tyto dílčí pohledávky jsou promlčeny. Žalovaný tvrdí, že sama žalobkyně (věřitelka) uvádí, že dílčí pohledávka P8/1 byla splatná dne 12. 2. 2003 a 28. 2. 2003, dílčí pohledávka P8/2 byla splatná 20. 10. 2006 a dílčí pohledávka P8/3 byla splatná 29. 7. 2009. Žalovaný je toho názoru, že se jedná o promlčené nároky, neboť dle ust. § 16 zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění (dále jen zákon o pojistném ), se pohledávka promlčuje za 5 let ode dne splatnosti, pokud právo předepsat a vymáhat dlužné pojistné vzniklo před 1. 12. 2011. Přihláška pohledávky byla insolvenčnímu soudu doručena dne 3. 12. 2004, tedy po uplynutí pětileté lhůty. Žalovaný insolvenční správce nad rámec odůvodnění jím provedených popěrných úkonů tak, jak je odůvodnil u přezkumného jednání (pohledávka je promlčena), v průběhu incidenčního sporu ve svých podáních z 5. 4. 2017 vznesl námitku prekluze práva, když má za to, že námitku prekluze lze vznést v jakémkoli okamžiku průběhu insolvenčního řízení. Žalovaný insolvenční správce poukázal na to, že jím zmíněná pětiletá promlčecí lhůta je co do své věcné podstaty lhůtou prekluzivní, a tento svůj právní názor podpořil odkazem na rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 15 Ca 201/2006-22 ze dne 12. 3. 2007 a odkazem na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu. 3 Ads 24/2008-119 ze dne 6. 8. 2008. 10. Dle ust. § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolveční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních. Ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje. 11. Soud v souladu s ust. § 112 OSŘ a v zájmu hospodárnosti řízení spojil řízení 14 ICm 749/2015 ake společnému řízení, neboť tato dvě řízení spolu úzce souvisejí, týkají se týchž účastníků a žalobkyně a žalovaný ve svých jednotlivých podáních odkazují a vyjadřují se k řízení druhému. Soud má tedy za to, že je vhodné tato řízení spojit. 12. Za souhlasu účastníků soud v souladu s ust. § 115a OSŘ o věci rozhodl rozsudkem bez nařízení jednání. 13. Po provedeném řízení soud zjistil následující skutkový stav. 14. Z obsahu insolvenčního spisu KSOS 14 INS 19612/2014 soud zjistil následující skutečnosti: z insolvenční vyhlášky soud zjistil, že insolvenční řízení dlužnice Marie anonymizovano bylo k jejímu návrhu zahájeno 17. 7. 2014 z usnesení A8 ze dne 3. 11. 2014 soud zjistil, že uvedeným usnesením byl zjištěn úpadek dlužnice a insolvenčním správcem byl ustanoven žalovaný. Současně soud povolil řešení úpadku oddlužením. z usnesení B3 z 26. 3. 2015 soud zjistil, že bylo schváleno oddlužení dlužnice plněním splátkového kalendáře ze spisu pohledávky P8 soud zjistil, že žalobkyně přihlásila do insolvenčního řízení dlužnice pohledávku: o P8/1 v celkové výši 46.519 Kč

Shodu s prvopisem potvrzuje Mgr. Jana Válková 14 ICm 749/2015

jistina pohledávky P8/1 činila 14.571 Kč z titulu vyměřeného pojistného za období od 1. 8. 1999 do 31. 8. 2002, kdy byla dlužnice evidována v kategorii OSVČ penále pohledávky P8/1 činilo 31.948 Kč do 31. 12. 2006 o P8/2 v celkové výši 109.365 Kč (oprava 109.338 Kč) jistina pohledávky P8/2 činila 20.852 Kč (oprava 20.825 Kč) z titulu vyměřeného pojistného za období od 1. 9. 2002 do 31. 8. 2006, kdy byl úpadce evidován v kategorii OSVČ a OBZP penále pohledávky P8/2 činilo 109.365 Kč o P8/3 v celkové výši 39.643 Kč z titulu penále o P8/4 v celkové výši 63.425 Kč z titulu nevyměřeného dopočtu penále z přezkumného listu pohledávky soud zjistil, že pod č. P8 jsou uvedené výše zmíněné pohledávky, které žalovaný popřel a dlužnice uznala. insolvenční řízení dlužnice dosud trvá. 15. K dílčí pohledávce P8/1 dále soud z platebních výměrů č. 2140300021 ze dne 6. 1. 2003 a č. 4240300022 ze dne 6. 1. 2003 vydaných žalobkyní, usnesení Okresního soudu v Opavě ze dne 2. 5 .2003 č. j. 22 E 613/2003-3, usnesení Okresního soudu v Opavě ze dne 19. 4. 2005 č. j. 22 E 613/2003-7, usnesení Okresního soudu v Opavě ze dne 29. 4. 2003 č. j. 22 E 614/2003-3, usnesení Okresního soudu v Opavě ze dne 19. 4. 2005 č. j. 22 E 614/2005-6 a usnesení Okresního soudu v Opavě ze dne 2. 5. 2007 č. j. 35 Nc 413/2007-3 provedl následující skutková zjištění. Pohledávka P8/1 vznikla z důvodu neplacení pojistného od 1. 8. 1999 do 31. 8. 2002. Vyměřena: platebním výměrem č. 2140300021 a č.4240300022 ze dne 6. 1. 2003, oba nabyly právní moci 13. 2. 2003. o Platební výměr č. 2140300021-povinnost zaplatit dlužné penále ve výši 31.948 Kč. o Platební výměr č. 4240300022-povinnost zaplatit dlužné pojistné ve výši 22.590 Kč. Splatnost pohledávek: o 12.2.2003-platební výměr č. 4240300022 o 28.2.2003-platební výměr č. 2140300021 Výkon rozhodnutí: o Platební výměr č. 4240300022: Výkon rozhodnutí nařízen usnesením Okresního soudu v Opavě č. j. 22 E 613/2003-3 ze dne 2. 5. 2003 zastaven usnesením Okresního soudu v Opavě č. j. 22 E 613/2003-7 ze dne 19.4.2005 o Platební výměr č. 2140300021: Výkon rozhodnutí nařízen usnesením Okresního soudu v Opavě č. j. 22 E 614/2003-3 ze dne 29. 4. 2003 zastaven usnesením Okresního soudu v Opavě č. j. 22 E 614/2003-6 ze dne 19. 4. 2005. o Oba platební výměry shodně: Nařízení exekuce na majetek povinné usnesením Okresního soudu v Opavě č. j. 35 Nc 413/2007-3 ze dne 2. 5. 2007. Penále výpočet: 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení do 31. 12. 2006.

Shodu s prvopisem potvrzuje Mgr. Jana Válková 14 ICm 749/2015

16. K dílčí pohledávce P8/2 dále soud z výkazu nedoplatků č. 9040600560 ze dne 6. 1. 2003 vydaného žalobkyní a usnesení Okresního soudu v Opavě ze dne 2. 5. 2007 č. j. 35 Nc 413/2007-3 učinil následující skutková zjištění: Pohledávka P8/2 vznikla z důvodu neplacení pojistného od 1. 9. 2002 do 31. 8. 2006 Vyměřena výkazem nedoplatků č. 9040600560 ze dne 5. 10.2 006 o dlužné pojistné za období od 1. 9. 2002 do 31. 8. 2006 ve výši 32.553 Kč o dlužné penále za období od 1. 9. 2002 do 31. 8. 2006 ve výši 88.513 Kč Splatnost dne 20. 10. 2006 Nařízení exekuce na majetek povinné usnesením Okresního soudu v Opavě č. j. 35 Nc 413/2007-3 ze dne 2. 5. 2007 Penále výpočet: 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení. 17. K dílčí pohledávce P8/3 soud uvádí, že touto pohledávkou se dále nezabýval, neboť žalobkyně shledala námitku promlčení, kterou vznesl žalovaný, jako důvodnou, svou pohledávku ve výši dílčí pohledávky P8/3 snížila a řízení v tomto rozsahu bylo zastaveno (viz výrok č. III. tohoto rozhodnutí). 18. K dílčí pohledávce P8/4 dále soud zjistil: Penále z dlužné částky: 0,05 % z dlužné částky denně Splatnost 3. 11. 2014 Částečné zpětvzetí pohledávky ve výši 7.076 Kč Částečné zpětvzetí pohledávky ve výši 35.936 Kč 19. Z hlediska skutkového tak možno uzavřít, že soud ve věci provedl veškeré důkazy žalobkyní a žalovaným předložené a neshledal důvod z vlastní iniciativy provádět dokazování v rozsahu větším. Soud zhodnotil všechny důkazy nejprve každý jednotlivě a následně pak všechny v jejich vzájemném souhrnu a dospěl k závěru o skutkovém stavu tak, jak je v dílčích podrobnostech uveden u každého výše citovaných důkazních prostředků. 20. Na výše uvedený skutkový stav soud aplikoval ust. § 7, § 192 a násl. IZ, dále pak aplikoval příslušná ustanovení zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, a zákona o pojistném (ve znění účinném pro období, za které mělo být pojistné uhrazeno) a dospěl k následujícím závěrům. 21. S účinností od 1. 7. 2017 byl zákon č. 182/2006 Sb. (IZ) novelizován zákonem č. 64/2017 Sb. Podle ustanovení čl. II. bodu 1. novely se insolvenční zákon ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti novely použije i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány. Ve smyslu uvedeného tedy platí, že od účinnosti nové právní úpravy se i právní vztahy vzniklé dle zrušené právní normy řídí právní normou novou. Vznik právních vztahů existujících před nabytím účinnosti nové právní normy a právní nároky, které z těchto vztahů vznikly, jakož i vykonané právní úkony, se řídí zrušenou právní normou. Aplikuje se tedy princip ochrany minulých právních skutečností. Z povahy práva procesního pak plyne, že změny, které přináší procesní právo nové, mohou působit výlučně ode dne nabytí účinnosti novely, a to i pro řízení, jež byla zahájena před jeho účinností. Rozhodným zněním insolvenčního zákona v přezkoumávané věci je pak pro veškeré skutečnosti nastalé do 30. 6. 2017 insolvenční zákon ve znění účinném do 30. 6. 2017.

Shodu s prvopisem potvrzuje Mgr. Jana Válková 14 ICm 749/2015

22. V řízení mezi účastníky nebylo sporu o tom, že dlužnice má trvalý pobyt na území České republiky a je jako pojištěnec veřejného zdravotního pojištění evidována u žalobkyně jako provozovatele (resp. jednoho z provozovatelů) veřejného zdravotního pojištění v České republice. V souladu s ust. § 2 a § 3 zák. č. 48/1997 Sb. je tak dlužnice účastníkem veřejného zdravotního pojištění. V souladu s ust. § 4 a § 5 cit. zák. každý pojištěnec je povinen platit pojistné na veřejné zdravotní pojištění, kdy ovšem v případě, kdy je pojištěnec zaměstnancem, tuto povinnost plní jeho zaměstnavatel. V případě, že pojištěnec není zaměstnancem, ve vymezených případech za něj platí pojistné stát. Nejsou-li naplněny předpoklady pro platbu pojistného za pojištěnce státem a pojištěnec není zaměstnán, je plátcem pojistného na veřejné zdravotní pojištění samotný pojištěnec. Případy, kde je stát plátcem pojistného prostřednictvím státního rozpočtu, stanoví § 7 cit. zák. 23. Žádný z účastníků řízení nerozporoval, že by dlužnice nebyla povinna platit zdravotní pojištění v inkriminované době. Z popěrného listu vyplývá, že sama dlužnice uznala tyto dílčí pohledávky přihlášené přihláškou žalobkyně evidovanou pod č. P8. 24. Mezi účastníky řízení není sporu o skutkových okolnostech, sporná je otázka právního posouzení věci spočívající v tom, zda zaniklo právo přihlášené věřitelky jí přihlášené pohledávky nadále vymáhat, a to ať už z důvodu insolvenčním správcem namítnutého promlčení, nebo tvrzené prekluze práva věřitelky. 25. Podle důvodů rozhodnutí Nejvyššího správního soudu 4 Ads 67/2014-49 oznámení o zahájení správního řízení o předepsání nedoplatků pojistného na všeobecné zdravotní pojištění, v němž se plátci sděluje jejich přesná specifikace a výše, je třeba považovat za úkon směřující k vyměření pojistného. Doručením takového oznámení plátci pojistného proto podle § 16 odst. 1 věty druhé zákona o pojistném dochází k přerušení prekluzivní lhůty pro předepsání dlužného pojistného a k započetí běhu nové pětileté lhůty. 26. Obdobně dle důvodů uvedených v odůvodnění rozhodnutí Nejvyššího správního soudu 3 Ads 29/2007-78, kde účastnicí řízení byla Všeobecná zdravotní pojišťovna, lhůta pro vyměření a vybrání pojistného má spíše charakter prekluze a nikoli promlčení, neboť důsledkem jejího uplynutí je zánik nároku plátce na vrácení případného přeplatku. Zákon sice hovoří výslovně o promlčení, leč ze žádného jeho ustanovení nevyplývá vázanost počátku běhu lhůty na skutečnost, že se dotčený subjekt o vzniku přeplatku dozvěděl nebo dozvědět mohl. Rozhodnou skutečností, na kterou zákon váže zánik práva na vrácení přeplatku, je jednoznačně okamžik jeho vzniku. 27. Dle rozhodnutí Nejvyššího správního soudu 3 Ads 24/2008-119 a v něm zmíněného rozhodnutí Krajského soudu Ústí nad Labem 15 Ca 201/2006-22 o promlčení v soukromoprávním smyslu se v předpisech veřejného práva jedná pouze tehdy, pokud takový předpis v rámci ustanovení pojednávajících o promlčení stanoví, že správní orgán přihlíží k promlčení jen k námitce účastníka řízení. Pokud takovéto ustanovení veřejnoprávní předpis neobsahuje, je tím de facto míněna prekluze, ke které správní orgán přihlíží z úřední povinnosti. Pětiletá lhůta k předepsání a vymáhání pojistného na zdravotní pojištění, stanovená v § 16 zákona o pojistném, je lhůtou prekluzivní. 28. Naproti tomu dle Nejvyššího soudu ČR (31 Cdo 867/2012 a v něm zmíněné rozhodnutí 21 Cdo 1940/2004 či 20 Cdo 2689/2008) Nejvyšší soud se otázkou výkladu promlčení práva vymáhat pojistné dle § 16 zákona o pojistném ve vztahu k úpravě promlčení již zabýval a dospěl k závěru, že při absenci bližší úpravy promlčení v tomto ustanovení je třeba obsah tohoto pojmu vykládat analogicky dle § 100-§ 114 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákona (dále jen občanský zákoník 1964 ), jakožto obecného předpisu upravujícího institut

Shodu s prvopisem potvrzuje Mgr. Jana Válková 14 ICm 749/2015

promlčení, což platí i ohledně běhu promlčecí doby. Proto je v takovém případě třeba vycházet z § 112 věty druhé občanského zákoníku 1964. 29. Ústavní soud pak k věci v rozhodnutí I. ÚS 1385/11 ze 7. 5. 2013 uvedl, že Ústavní soud se ztotožňuje se závěrem odvolacího soudu o jednoznačném znění ustanovení § 16 zákona o pojistném, které výslovně hovoří jak o promlčení práva předepsat dlužné pojistné, tak o promlčení práva vymáhat pojistné. Pokud by zákonodárce měl na mysli prekluzi uvedených práv, bylo na místě zvolit odlišnou právní terminologii, která by o takovém jeho úmyslu nevzbuzovala pochybnosti. Ústavní soud dále upozornil, že zatímco § 70 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, stanovil, že právo vybrat a vymáhat daňový nedoplatek se promlčuje po šesti letech po roce, ve kterém se stal tento nedoplatek splatným, podle § 160 aktuálně platného daňového řádu platí, že nedoplatek nelze vybrat a vymáhat po uplynutí lhůty pro placení daně, která činí šest let. Zákonodárce tedy vložil do textu zákona jednoznačnou formulaci, že nedoplatek nelze vybrat a vymáhat po uplynutí lhůty , a tím výslovně založil prekluze předmětné lhůty. Dosud účinné ustanovení § 16 zákona o pojistném však výslovně hovoří o promlčení práva předepsat dlužné pojistné a práva vymáhat pojistné. 30. Ve vztahu k uvedenému soud prvního stupně v daném případě konstatuje, že dle jeho názoru jsou platby na úhradu všeobecného zdravotního pojištění, tedy platby pojistného na všeobecné zdravotní pojištění, svou povahou neoddiskutovatelně daněmi a pojmu pojistné je namístě užívat v souvislosti s pojištěním soukromoprávním, ať již má povahu pojištění povinně smluvního, či ryze soukromého bez kontraktační povinnosti. Koneckonců i institut zákonného pojištění odpovědnosti za škody způsobené provozem motorových vozidel byl po roce 1991 opuštěn a nahrazen institutem povinně smluvního pojištění za škody způsobené provozem motorových vozidel dle zák. č. 168/1999 Sb. Užívá-li zákon č. 592/1992 pojmu pojistné a užívá-li současně pojmu promlčení , je to dle názoru soudu dáno z důvodů historických, poplatných době vzniku zmíněné právní úpravy, a to jak v podobě zákona č. 550/1991 Sb., o všeobecném zdravotním pojištění (dnes již nahrazeného), či zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění. Jak již uvedeno, platby pojistného na všeobecné zdravotní pojištění mají charakter daně tak, jak takový charakter mají i platby pojistného na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti. 31. Soud prvního stupně se tedy z důvodů výše uvedených kloní k tomu, že je namístě vycházet z faktického obsahu daného právního institutu, a v tomto smyslu tedy preferuje aplikaci judikatury ustálené v rámci správního soudnictví tak, jak je citována výše. 32. V případě prekluze dochází provedením úkonu směřujícího k vyměření či vybrání dlužného pojistného k přerušení běhu prekluzivní lhůty, resp. dochází k ukončení běhu dosavadní prekluzivní lhůty a začíná běžet nová prekluzivní lhůta. V případě provedení dalšího úkonu směřujícího k vyměření či vybrání pojistného se pak opět ukončuje běh dříve započaté prekluzivní lhůty a opět začíná běžet prekluzivní lhůta nová (viz nauka práva správního či již zmíněné rozhodnutí Nejvyššího správního soudu 4 Ads 67/2014). 33. K prekluzi (či promlčení-viz níže) dílčí pohledávky P8/1 soud konstatuje, že tato byla splatná 12. 2. 2003 z důvodu nedoplatku na pojistném za zdravotní pojištění od 1. 8. 1999 do 31. 8. 2002, která byla vyměřena platebním výměrem 4240300022. Tento výměr nabyl právní moci 13. 2. 2003 a byl vykonatelný tímtéž dnem. Výkon rozhodnutí byl nařízen 2. 5. 2003, přičemž příslušné usnesení nabylo právní moci 20. 5. 2003. Výkon rozhodnutí byl zastaven usnesením z 19. 4. 2005 a následně bylo vydáno usnesení o nařízení exekuce 2. 5. 2007, přičemž exekuce formálně dosud trvá. Soud má tedy za to, že v důsledku uvedených úkonů

Shodu s prvopisem potvrzuje Mgr. Jana Válková 14 ICm 749/2015

nedošlo k prekluzi práva vybrat pojistné, neboť provedením každého ze zmíněných úkonů došlo k ukončení běhu stávající prekluzivní lhůty počítané od okamžiku předchozího úkonu a začala běžet lhůta nová od provedení dalšího úkonu směřujícího k vybrání pojistného. Obdobné platí ve vztahu k dílčí pohledávce P8/1, odvozované od platebního výměru č. 2140300021. Platební výměr nabyl právní moci 13. 2. 2003 a vykonatelný byl dnem 1. 3. 2003. Výkon rozhodnutí byl nařízen 29. 4. 2003 (právní moc 15. 5. 2003) a zastaven usnesením z 19. 4. 2005. Následně bylo vydáno usnesení o nařízení exekuce ze dne 2. 5. 2007 (právní moc 18. 5. 2007) a nařízená exekuce formálně doposud trvá. Ani v tomto případě tedy neuběhla prekluzivní lhůta a nedošlo k prekluzi práva vyměřit a vybrat pojistné za období uvedené ve zmíněném platebním výměru. 34. K dílčí pohledávce P8/2 soud konstatuje, že tato se týká nedoplatku na pojistném za období od 1. 9. 2002 do 31. 8. 2006, přičemž výměr za toto období č. 9040600560 byl vykonatelný 24. 10. 2006. Dne 2. 5. 2007 bylo vydáno usnesení o nařízení exekuce, která doposud formálně trvá. I v tomto případě tedy, dle názoru soudu prvního stupně, nedošlo k uplynutí pětileté prekluzivní lhůty, neboť provedením každého z uvedených úkonů došlo k ukončení běhu staré a zahájení běhu nové pětileté prekluzivní lhůty. 35. Obdobný závěr soud zaujal i ve vztahu k přihlášce pohledávky evidované pod č. P8/4, která věcně představuje penále dle zákona o pojistném z titulu neuhrazeného pojistného na veřejné zdravotní pojištění tak, jak na přihlášce věřitelka setrvala v té části, která není promlčena, resp. prekludována. 36. Výrokem č. VI. tedy soud zamítl žalobu (žalovaného) insolvenčního správce na určení, že vykonatelná pohledávka věřitelky přihlášené jí pod č. P8/1 a P 8/2 do insolvenčního řízení dlužnice Marie anonymizovano není co do částky 155.857 Kč pohledávkou po právu, když má za to, že v uvedeném rozsahu nedošlo ani k prekluzi, ani k případnému promlčení práva vybrat v této částce pojistné a penále na všeobecné zdravotní pojištění. Pro přehlednost soud konstatuje, že souhrn dílčích pohledávek P8/1 a P8/2 představuje částku 155.884 Kč, kdy ovšem oproti přihlášce bylo řízení co do částky 27 Kč výrokem č. II. tohoto rozhodnutí zastaveno (viz výše). 37. Výrokem č. V. tohoto rozhodnutí pak soud k žalobě věřitelky určil, že její nevykonatelná pohledávka přihlášená jí pod č. P8/4 v částce 27.489 Kč do insolvenčního řízení dlužnice je pohledávkou po právu. 38. Pro úplnost soud dodává, že také dle (pro soud formálně nezávazné) interní normativní instrukce v podobě Instrukce ministerstva spravedlnosti z 19. 12. 2012 č. j. 4/2012-INV-M o vymáhání pohledávek je důvodem pro přerušení běhu prekluzivní lhůty zahájení exekučního řízení dle daňového řádu nebo jiného zákona, úkon směřující k vymáhání daňové pohledávky soudem nebo soudním exekutorem. Jeví se tedy být zřejmým, že obecně nejsou pochybnosti o tom, že provedení úkonu směřujícího k vybrání pojistného na všeobecné zdravotní pojištění dle zákona o pojistném způsobuje přerušení běhu prekluzivní lhůty. 39. Pro úplnost bude vhodné také konstatovat, že stejný výsledek řízení tak, jak je zachycen ve výrokové části tohoto rozhodnutí, by byl dán i v případě, kdy by se soud přiklonil k interpretaci pojmu promlčení ve významu užívaném zákonem o pojistném podle interpretace provedené Nejvyšším soudem či Ústavním soudem ve výše citovaných rozhodnutích. Ani v případě posouzení běhu promlčecí doby podle obecných občanskoprávních předpisů (občanského zákoníku 2014 vzhledem k zahájení běhu promlčecí lhůty) by totiž dle soudu prvního stupně s ohledem na výše uvedené skutkové okolnosti nedošlo k promlčení tohoto práva, neboť dle názoru soudu prvního stupně promlčecí doby by nemohla běžet po tu dobu, po kterou běžela příslušná řízení směřující

Shodu s prvopisem potvrzuje Mgr. Jana Válková 14 ICm 749/2015

k vybrání a vymožení pojistného. K promlčení nedošlo ani do doby vydání příslušných platebních výměrů (výkazů nedoplatku na pojistném) a k naplnění doby zmíněné pětileté lhůty coby doby promlčecí nedošlo ani v době po vydání zmíněných podkladových titulů, a to s ohledem na proběhlá řízení o výkon rozhodnutí a dosud formálně trvající řízení exekuční. Lze tedy shrnout, že ať už by lhůta uvedená v ust. § 16 zákona o pojistném byla lhůtou promlčecí, či prekluzivní, v rozsahu uvedeném ve výrocích č. V. a VI. tohoto rozhodnutí nedošlo ani k prekluzi, ani k promlčení práva-viz též § 16 cit. zák. o pojistném, dle kterého právo předepsat dlužné pojistné se promlčuje za pět let (dle aktuálního znění deset let) ode dne splatnosti, byl-li proveden úkon ke zjištění výše pojistného nebo jeho vyměření, plyne nová promlčecí lhůta ode dne, kdy se o tom plátce pojistného dověděl. Právo vymáhat pojistné se promlčuje ve lhůtě pěti let (dle aktuálního znění zákona deseti let) od právní moci platebního výměru, jímž bylo vyměřeno; promlčecí doba neběží po dobu řízení u soudu. 40. Popěrný úkon insolvenčního správce tedy soud neshledal důvodným a v souladu se vším výše uvedeným rozhodl tak, jak je z hlediska rozhodnutí o věci samé uvedeno ve výrocích č. V. a VI. tohoto rozhodnutí. 41. Výrok o náhradě nákladů řízení má zákonnou oporu především v ust. § 202 odst. 1 IZ, kdy soud neshledal jakékoli důvody pro aplikaci odstavce 2 zmíněného ustanovení, nehledě na to, že dle obsahu spisu v průběhu obou spojených incidenčních řízení žádné náklady řízení nevznikly. Soud tedy nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení: Proti výroku I. tohoto rozhodnutí není odvolání přípustné. Proti výrokům II.-VII. tohoto rozhodnutí je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Vrchnímu soudu v Olomouci prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, písemně, trojmo.

Ostrava 2. ledna 2018

JUDr. Aleš Palkovský v. r. samosoudce

Shodu s prvopisem potvrzuje Mgr. Jana Válková