14 ICm 586/2016
Jednací číslo: 14 ICm 586/2016-21 KSOS 14INS 16954/2015

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl soudcem JUDr. Simonou Pittermannovou ve věci žalobce: T-Mobile Czech Republic a.s., se sídlem Tomíčkova 2144/1, 148 00 Praha 4, IČ: 64949681, proti žalovanému: JUDr. Jaroslav Brož MJur, se sídlem Marie Steyskalové 766/60, 616 00 Brno, insolvenční správce dlužníka: Naděžda anonymizovano , anonymizovano , bytem Jezdkovice 57, 747 55 Opava, IČ: 88596796, zastoupenému JUDr. Patrikem Graňákem, advokátem se sídlem Svatováclavská 97/6, 733 01 Karviná-Fryštát, o určení pravosti pohledávky jako incidenčním sporu v insolvenční věci dlužníka Naděždy anonymizovano vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 14 INS 16954/2015

takto:

I. Návrh, aby soud určil, že pohledávka žalobce č. P4-1 a č. P4-2 popřená insolvenčním správcem na přezkumném jednání dne 2.12.2015, uvedená v přihlášce pohledávky isir.justi ce.cz

žalobce do insolvenčního řízení ze dne 23.9.2015 za dlužnicí Naděždou anonymizovano , naroz anonymizovano , IČ: 88596796, bytem Jezdkovice 57, 747 55 Opava, přihlášená do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp.zn. KSOS 14 INS 16954/2015, je v popřené výši 18.064,40 Kč jakožto nevykonatelná, nezajištěná pohledávka zcela po právu, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku ve výši 8.228 Kč, k rukám advokáta žalovaného, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

O d ů v o d n ě n í:

Žalobou ze dne 22.2.2016 se žalobcem domáhal, aby soud určil, že pohledávka žalobce č. P4-1 a č. P4-2 popřená žalovaným na přezkumném jednání dne 2.12.2015, uvedená v přihlášce pohledávky žalobce do insolvenčního řízení ze dne 23.9.2015 za dlužníkem, přihlášená do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp.zn. KSOS 14 INS 16954/2015, je v popřené výši 18.064,40 Kč jakožto nevykonatelná, nezajištěná pohledávka zcela po právu.

Žalobce tvrdil, že uzavřel s dlužnicí dvě účastnické smlouvy o poskytnutí služeb elektronických komunikací a služeb souvisejících. Dlužnice neplnila řádně své povinnosti, když neuhradila vyúčtování za poskytnuté služby řádně a včas. Žalobce tak přistoupil k vyúčtování smluvních pokut dle všeobecných podmínek, které jsou součástí smlouvy. Smluvní pokuty jsou dle žalobce odůvodnitelné, mravné a na daný skutkový stav nelze aplikovat nález Ústavního soudu České republiky sp.zn. I. ÚS 3512/11 ze dne 11.11.2013. Žalobce dlužnici na ujednání o smluvních pokutách upozornil v samotném formuláři, který dlužnice podepsala. Dlužnice tak musel vědět, že pokud poruší smluvní povinnosti, má žalobce právo na smluvní pokuty. Dlužnice také pohledávky žalobce na přezkumném jednání na rozdíl od žalovaného uznala. Smlouvy o poskytnutí služeb byly uzavřeny před vydáním výše uvedeného nálezu Ústavního soudu, proto retroaktivní aplikace závěrů obsažených v tomto nálezu by byla v rozporu s principy právního státu.

Žalovaný postavil svou obranu na tvrzení, že ujednání o smluvních pokutách jsou neplatné podle ust. § 56 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku a nálezu Ústavního soudu České republiky ze dne 11.11.2013 sp.zn. I. ÚS 3512/11. Ujednání o smluvních pokutách bylo uvedeno ve všeobecných podmínkách, které nebyly dlužnicí podepsány. Aby mohly být smluvní pokuty platně sjednány, měla být mezi smluvními stranami sjednána písemná smlouva o smluvních pokutách, která by obsahovala výši smluvních pokut nebo způsob jejich určení, což se však nestalo. Odkaz na smluvní pokuty ve smlouvě je navíc napsán malým písmem, které může spotřebitel přehlédnout.

Soud v souladu s ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen,,o.s.ř. ) usnesením ze dne 19.7.2016 č.j.-17 vyzval účastníky, aby se vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení ústního jednání.

ICM R

Účastníci byli poučeni, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.

Žalovaný soudu dne 21.7.2016 sdělil, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobce se k výzvě soudu nevyjádřil.

Soud tak ve věci rozhodl bez nařízení ústního jednání v souladu s ust. § 115a o.s.ř.

Soud provedl důkaz insolvenčním spisem Krajského soudu v Ostravě vedeným pod sp.zn. KSOS 14 INS 16954/2015:

Krajský soud v Ostravě dne 29.6.2015 zahájil insolvenční řízení ve věci dlužnice Naděždy anonymizovano (zjištěno z vyhlášky Krajského soudu v Ostravě ze dne 29.6.2015 č.j. KSOS 14 INS 16954/2015-A2).

Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 16.9.2015 č.j. KSOS 14 INS 16954/2015-A6 zjistil úpadek dlužnice, ustanovil žalovaného insolvenčním správcem dlužnice a povolil řešení úpadku formou oddlužení (zjištěno z usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 25.06.2013 č.j. KSOS 14 INS 16954/2015-A6).

Žalobce do insolvenčního řízení dlužnice přihlásil pohledávky v celkové výši 39.638 Kč. Dílčí pohledávka č. 1 byla přihlášena v celkové výši 22.603,60 Kč a skládala se z jistiny ve výši 18.050 Kč s právním důvodem vzniku poskytování telekomunikačních služeb na základě účastnických smluv dle vyúčtování, smluvní pokuty za prodlení s úhradou faktur a příslušenství ve výši 4.553,60 Kč představující úrok z prodlení. Dílčí pohledávka č. 2 byla přihlášena v celkové výši 17.034,40 Kč a skládala se z jistiny ve výši 13.917 Kč s právním důvodem vzniku smluvní pokuta a příslušenství představující úrok z prodlení ve výši 3.117,40Kč (zjištěno z přihlášky pohledávky žalobce č. P4).

Na přezkumném jednání dne 2.12.2015 žalovaný přezkoumal pohledávky žalobce a popřel dílčí pohledávku č. 1 ve výši 1.300 Kč a dílčí pohledávku č. 2 ve výši 17.034,40 Kč z důvodu, že představují smluvní pokuty v nepřiměřené výši, jsou v rozporu s dobrými mravy, ujednání o smluvních pokutách nebylo součástí samotné účastnické smlouvy, ale všeobecných obchodních podmínek. Dílčí pohledávka č. 2 není ani osvědčena, neboť faktura č. 9312017906 nebyla přílohou přihlášky. Žalovaný dále odkázal na nález Ústavního soudu ze dne 11.11.2013 sp.zn. I. ÚS 3512/11. Dlužnice pohledávky žalobce uznala (zjištěno z protokolu o přezkumném jednání ze dne 2.12.2015 č.j. KSOS 14 INS 16954/2015-B3 včetně přezkumných listů).

Žalovaný vyrozuměl žalobce o popření jeho pohledávek. Ve vyrozumění žalovaný uvedl důvod popření stejného znění jako na přezkumném jednání a poučil žalobce o možnost podat žalobu na určení pravosti pohledávek proti insolvenčnímu správci. Vyrozumění bylo doručeno JUDr. Michalu Marcinkovi dne 16.2.2016 (zjištěno z vyrozumění o popření pohledávek ze dne 12.2.2016 včetně dodejky č.j. KSOS 14 INS 16954/2015-P4-2).

Soud dále provedl důkaz těmito listinami:

ICM R

Dne 28.11.2011 uzavřeli žalobce s dlužnicí označenou ve smlouvě jménem, příjmením, adresou a číslem občanského průkazu objednávku služeb-účastnickou smlouvu č. 14660679. Bylo sjednáno, že se vztah mezi stranami založený účastnickou smlouvou bude řídit obchodním zákoníkem. Součástí smlouvy byly také všeobecné obchodní podmínky pro spotřebitele. Ve smlouvě bylo uvedeno, že si zájemce-zdejší dlužnice a žalobce pro případ porušení povinností vyplývajících ze smlouvy sjednávají smluvní pokuty, které jsou uvedeny ve všeobecných podmínkách žalobce pro spotřebitele, ceníku služeb nebo v dalších obchodních podmínkách, které jsou součástí účastnické smlouvy (zjištěno z objednávky služeb-účastnické smlouvy ze dne 28.11.2011 č. 14660679).

V bodu 8.1. všeobecných podmínkách pro spotřebitele bylo sjednáno, že v případě prodlení účastníka s úhradou vyúčtování je žalobce oprávněn účastníkovi účtovat smluvní pokuty za podmínek a ve výši uvedené v ceníku služeb. V bodě 8.2. bylo sjednáno, že nezaplatí-li účastník 3 po sobě jdoucí vyúčtování nebo je-li v prodlení s úhradou jakéhokoliv peněžitého plnění déle než 90 dnů, je povinen zaplatit smluvní pokutu ve výši součtu měsíčních paušálů zbývajících do konce sjednané doby trvání smlouvy (zjištěno ze všeobecných podmínek žalobce pro spotřebitele platných a účinných ke dni 1.3.2011).

Smluvní pokuta za prodlení s úhradou delší než 1 den činila 150 Kč a smluvní pokuta za prodlení delší než 21 dní činila 1.000 Kč (zjištěno z ceníku tarifů a služeb platný k 1.11.2011).

Žalobce dlužnici ve vyúčtování č. 3556891412 za období od 13.1.-12.2.2012 vyúčtoval smluvní pokutu ve výši 150 Kč a ve vyúčtování č. 3549041512 od 13.2.-12.3.2012 smluvní pokutu ve výši 1.150 Kč (zjištěno z vyúčtování služeb č. 3556891412, č. 3549041512 a souhrnných přehledů služeb k těmto vyúčtováním).

Žalobce dlužnici vyúčtoval frakturou č. 9312017906 za období od 23.2.2012 do 6.12.2014 smluvní pokutu v souladu se všeobecnými obchodními podmínkami ve výši rovné součtu měsíčních paušálů splatných do konce sjednané doby trvání účastnické smlouvy ve výši 13.917 Kč (zjištěno z vyúčtování smluvní pokuty č. 9312017906 za období od 23.2.2012 do 6.12.2014).

Soud další důkazy neprováděl z důvodu jejich nadbytečnosti pro právní posouzení předmětné věci.

Soud na základě provedeného dokazování dospěl k tomuto skutkovému závěru:

Žalobce uzavřel s dlužnicí, která vystupovala v postavení spotřebitele, účastnickou smlouvu o poskytování služeb č. 14660679. Bylo sjednáno, že se smlouva bude řídit obchodním zákoníkem. Ve smlouvě bylo uvedeno, že si strany pro případ porušení smluvních povinností sjednávají smluvní pokuty. Účastnická smlouva přitom neurčila výši smluvních pokut ani způsob jejich určení, ale odkazovala na všeobecné podmínky žalobce pro spotřebitele, ceník služeb a další obchodní podmínky. Ve všeobecných podmínkách pro spotřebitele byla smluvní pokuta upravena v bodě 8.1. a 8.2. Bod 8.1. odkazoval při způsobu

ICM R určení výše smluvní pokuty na ceník služeb žalobce. Žalobce dlužnici ve vyúčtování za období od 13.1.-12.2.2012 vyúčtoval smluvní pokutu ve výši 150 Kč, za období od 13.2.-12.3.2012 smluvní pokutu ve výši 1.150 Kč a za období od 23.2.2012-6.12.2014 smluvní pokutu ve výši 13.917 Kč. Dne 29.6.2015 zahájil Krajský soud v Ostravě insolvenční řízení ve věci dlužnice. Soud poté rozhodl o úpadku dlužnice, žalovaného ustanovil jejím insolvenčním správcem a povolil řešení úpadku formou oddlužení. Žalobce do insolvenčního řízení dlužnice přihlásil dílčí pohledávku č. 1 skládající se z jistiny ve výš 18.050 Kč (z toho smluvní pokuta 1.300 Kč) a příslušenství ve výši 4.553,60 Kč. Žalobce dále do insolvenčního řízení přihlásil dílčí pohledávku č. 2, která představovala smluvní pokutu ve výši 13.917 Kč a příslušenství ve výši 3.117,40 Kč. Žalovaný na přezkumném jednání popřel pohledávky žalobce představující smluvní pokutu ve výši 1.300 Kč a smluvní pokutu s příslušenstvím ve výši 17.034,40 Kč z důvodu, že smluvní pokuty jsou nepřiměřené, v rozporu s dobrými mravy, ujednání o smluvních pokutách nebylo součástí účastnické smlouvy. Žalobce dále odkázal na nález Ústavního soudu sp.zn. I. ÚS 3512/11. Vyrozumění žalovaného o popření pohledávek žalobce bylo doručeno JUDr. Michalu Marcinkovi dne 16.2.2016.

Podle ust. § 198 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-dále jen ,,insolvenční zákon ) věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena insolvenčním správcem, mohou uplatnit své právo žalobou na určení u insolvenčního soudu do 30 dnů od přezkumného jednání; tato lhůta však neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění podle § 197 odst. 2. Žalobu podávají vždy proti insolvenčnímu správci. Nedojde-li žaloba ve stanovené lhůtě insolvenčnímu soudu, k pohledávce popřené co do pravosti se nepřihlíží; pohledávka popřená co do výše nebo pořadí je v takovém případě zjištěna ve výši nebo pořadí uvedeném při jejím popření.

Vyrozumění o popření pohledávek žalobce bylo doručeno JUDr. Michalu Marcinkovi dne 16.2.2016. Vyrozumění se tak muselo dostat do dispozice žalobce, když dne 22.2.2016 podal předmětnou žalobu na určení pravosti pohledávek. Žaloba byla podána ve lhůtě stanové v ust. § 198 odst. 1 insolvenčního zákona.

Předmětná účastnická smlouva č. 14660679 byla mezi žalobcem a dlužnicí uzavřena dne 28.11.2011 za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen ,,obč.zák. ) a zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen ,,obch.zák ). Mezi stranami bylo sjednáno, že se jejich vztah založený smlouvou bude řídit obchodním zákoníkem.

Není pochyb o tom, že žalobce uzavřel předmětnou smlouvu v postavení podnikatele a dlužnice v postavení spotřebitele. Dlužnice je v účastnické smlouvě označena svým jménem, příjmením, bydlištěm a číslem občanského průkazu nikoliv obchodní firmou. Účastnická smlouva je tedy spotřebitelskou smlouvou.

Podle ust. § 262 odst. 1 obch.zák. si strany mohou dohodnout, že jejich závazkový vztah, který nespadá pod vztahy uvedené v § 261, se řídí tímto zákonem. Jestliže taková dohoda směřuje ke zhoršení právního postavení účastníka smlouvy, který není podnikatelem, je neplatná.

ICM R

Podle ust. § 262 odst. 4 obch.zák. ve vztazích podle § 261 nebo podřízených obchodnímu zákoníku dohodou podle odstavce 1 se použijí, nevyplývá-li z tohoto zákona nebo ze zvláštních právních předpisů něco jiného, ustanovení této části na obě strany; ustanovení občanského zákoníku nebo zvláštních právních předpisů o spotřebitelských smlouvách, adhezních smlouvách, zneužívajících klauzulích a jiná ustanovení směřující k ochraně spotřebitele je však třeba použít vždy, je-li to ve prospěch smluvní strany, která není podnikatelem. Smluvní strana, která není podnikatelem, nese odpovědnost za porušení povinností z těchto vztahů podle občanského zákoníku a na její společné závazky se použijí ustanovení občanského zákoníku.

Z výše uvedených ustanovení plyne, že i v případě volby režimu obchodního zákoníku je třeba na smluvní vztah vždy použít ustanovení občanského zákoníku nebo zvláštních právních předpisů o spotřebitelských smlouvách, pokud to je ku prospěchu té smluvní strany, která není podnikatelem.

Podle ust. § 55 odst. 1 obč.zák. se smluvní ujednání spotřebitelských smluv nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Spotřebitel se zejména nemůže vzdát práv, které mu zákon poskytuje, nebo jinak zhoršit své smluvní postavení.

Podle ust. § 544 odst. 2 obč.zák. lze smluvní pokutu sjednat jen písemně a v ujednání musí být určena výše pokuty nebo stanoven způsob jejího určení.

V rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné, na kterou spotřebitel připojil svůj podpis (Srovnej s nález Ústavního soudu sp.zn. I. ÚS 3512/11 ze dne 11.11.2013).

V daném případě bylo již ve smlouvě o poskytování služeb uvedeno, že si smluvní strany sjednávají pro případ porušení povinností ze smlouvy smluvní pokuty. V předmětné smlouvě však nebyla stanovena výše smluvních pokut ani způsob jejich výpočtu. Žalobce ve smlouvě pouze odkázal na všeobecné podmínky pro spotřebitele, ceník služeb a další obchodní podmínky. Všeobecné podmínky pro spotřebitele v bodu 8.1. odkazovaly při výpočtu smluvní pokuty dále na ceník služeb. Všeobecné podmínky a ceník služeb nebyly dlužnicí ani osobou oprávněnou za žalobce jednat podepsány.

Smluvní pokuty sjednané v účastnické smlouvě jsou neplatné, neboť nebyla jasně a určitě sjednána jejich výše ani způsob výpočtu. Pouhý odkaz na všeobecné podmínky, ceník služeb a další obchodní podmínky není dostačující, i když bylo ve smlouvě uvedeno, že tyto jsou součástí smlouvy. Samotné všeobecné podmínky pro spotřebitele nejsou v bodě 8.1. u určení výše smluvní pokuty určité, neboť odkazují dále na ceník služeb žalobce. Takové určení smluvních pokut je pro spotřebitele neurčité a zmatečné. Není v silách spotřebitele, aby si při uzavírání smluv prostudovat obsáhlé všeobecné podmínky pro spotřebitele, ceník služeb a další obchodní podmínky. K danému je třeba dodat, že předmětná smlouva a na ně navazující ujednání byly vyhotoveny žalobcem, dlužnice nemohla smluvní ujednání měnit. K platnosti smluvní pokuty sjednané v rámci všeobecných obchodních podmínek se vyjádřil i

ICM R

Ústavní soud ve svém nálezu sp.zn. I. ÚS 3512/11, podle kterého není možné, aby u spotřebitelských smluv byla smluvní pokuta součástí všeobecných obchodních podmínek.

Soud dospěl k názoru, že sjednané smluvní pokuty ve smlouvách o poskytování služeb jsou neplatné pro rozpor s ust. § 55 odst. 1, § 544 odst. 2 obč.zák. a nálezem Ústavního soudu České republiky ze dne 11.11.2013 sp.zn. I. ÚS 3512/11. Požadavek na její úhradu je tedy z hlediska práva nedůvodný a popření učiněné žalovaným v uvedeném rozsahu je důvodné. Soud tak žalobu výrokem I. zamítl.

Soud pro úplnost dodává, že na právní posouzení věci nemůže mít vliv skutečnost, že dlužnice pohledávky žalobce uznala ani to, že nález Ústavního soudu byl vydán až po uzavření předmětné smlouvy. Ujednání o smluvních pokutách bylo od počátku neplatné pro rozpor se zákonem, který byl platný a účinný v době uzavření předmětné smlouvy. Dlužnice nemusela o tomto rozporu vědět a žalovaný jako insolvenční správce je jako osoba s dispozičními oprávněními v insolvenčním řízení dlužnice zcela oprávněn pohledávky žalobce popřít.

Podle ust. § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) soud přizná náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva účastníku, který měl ve věci plný úspěch, proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V tomto případě měl plný úspěch ve věci žalovaný, proto mu náleží plná náhrada nákladů řízení. Jelikož se jedná o věc rozhodovanou v insolvenčním řízení, považuje se za tarifní hodnotu částka 50.000 Kč dle ust. § 9 odst. 4 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů (dále jen vyhláška). Podle ust. § 7 bod 5 vyhlášky činí mimosmluvní odměna za jeden úkon právní služby z tarifní hodnoty 50.000 Kč částku 3.100 Kč. V tomto případě náleží žalovanému odměna za 2 úkony právní služby, a to za převzetí a přípravu zastoupení na základě smlouvy o poskytnutí právních služeb a za vyjádření ze dne 27.6.2016 dle ust. § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky ve výši 6.200 Kč. Dále žalovanému náleží náhrada hotových výdajů v paušální částce 300 Kč za 1 úkon právní služby dle ust. § 13 odst. 3 vyhlášky, celkem tedy 600 Kč za 2 úkony právní služby. Právní zástupce žalovaného předložil soudu v souladu s ust. § 14a vyhlášky osvědčení o registraci k DPH, proto se k částce skládající se z odměny a hotových výdajů připočte DPH ve výši 21 % z odměny advokáta a náhrady hotových výdajů, které činí 1.428 Kč. Žalovanému tak vznikl nárok na náhradu nákladů řízení v celkové částce 8.228 Kč.

Dle ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. platí, že zastupoval-li advokát účastníka, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů řízení, je ten, jemuž byla uložena náhrada těchto nákladů, povinen zaplatit ji advokátovi. V tomto případě byl žalovaný zastoupen advokátem, proto soud uložil žalobci zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení k rukám jeho právního zástupce.

O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto dle ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř., když nebyly shledány okolnosti, na základě kterých by byla pariční lhůta prodloužena, případně stanoveno, že plnění se bude dít ve splátkách.

ICM R

P o u č e n í: Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15-ti dnů ode dne doručení k Vrchnímu soudu v Olomouci prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 o.s.ř.)

V Ostravě dne 30.08.2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Simona Pittermannová,v.r. Andrea Mrenicová soudce

ICM R