14 ICm 569/2013
Jednací číslo: 14 ICm 569/2013-39 (KSOS 14 INS 24858/2012)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Jitkou Bartoszovou, Ph.D. ve věci žalobce COFIDIS s.r.o., se sídlem Praha 5, Bucharova 1423/6, PSČ 15800, IČ: 27179907, zastoupeného Mgr. Jiřím Sitou, advokátem, se sídlem Rybná 682/14, 110 00, Praha 1, proti žalované Ing. Haně Sazovské, se sídlem U Hřiště 255, 739 42 Frýdek-Místek, Chlebovice, insolvenční správkyně dlužníka Antonína anonymizovano , anonymizovano , bytem Hnojník 138, Hnojník, PSČ 739 53, zastoupené Mgr. Ester Šamajovou, advokátkou, se sídlem U Stromovky 1501/11, 736 01 Havířov-Město, o určení popřené pohledávky

takto:

I. Řízení se v části, ve které se žalobce domáhal určení, že pohledávka žalobce za dlužníkem Antonínem Nězgodou, anonymizovano , bytem Hnojník 138, Hnojník, PSČ 739 53 ve výši 2.571,46 Kč, kterou žalobce přihlásil do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 14 INS 24858/2012, je po právu, zastavuje .

II. Určuje se, že pohledávka žalobce za dlužníkem Antonínem Nězgodou, anonymizovano , bytem Hnojník 138, Hnojník, PSČ 739 53, kterou žalobce přihlásil do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 14 INS 24858/2012, je ve výši 22.978,36 Kč po právu.

III. Žaloba na určení, že pohledávka žalobce za dlužníkem Antonínem Nězgodou, anonymizovano , bytem Hnojník 138, Hnojník, PSČ 739 53, kterou žalobce přihlásil do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 14 INS 24858/2012, je po právu i ve výši 864,-Kč, se zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobou doručenou soudu 20.02.2013 se žalobce domáhal určení, že jeho pohledávka za dlužníkem Antonínem Nězgodou ve výši 26.413,82 Kč přihlášená do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 14 INS 24858/2012 je po právu. Žalobu odůvodnil tím, že žalobce přihlásil do insolvenčního řízení pohledávku ve výši 26.413,82 Kč, kterou insolvenční správkyně zcela popřela z důvodu, že smlouva je neplatná, neboť součástí smlouvy nebylo ujednání o RPSN, v důsledku čehož má být spotřebitelský úvěr úročen diskontní sazbou ČNB, a proto má být dluh již uhrazen. Žalobce nesouhlasí s popřením pohledávky, která vznikla na základě smlouvy o revolvingovém úvěru uzavřené mezi žalobcem a dlužníkem dne 15.12.2006 a na základě které žalobce poskytl dlužníkovi revolvingový úvěr. Dlužník splácel úvěr v zásadě pravidelně, než se dostal do prodlení se splácením, které bylo zakončeno vyhlášením insolvence a povolením oddlužení. Nesplacený úvěr se tak splatným v celém rozsahu a dlužník dluží žalobci 26.413,82 Kč. Nedílnou součástí smlouvy jsou VOP, kde je v části 5.3. uveden způsob určení úrokové sazby ve vztahu k RPSN v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru. Pod tímto ujednáním je podpis dlužníka a smlouva tedy netrpí žádnými formálními nedostatky a obsahuje veškeré zákonné požadavky. Nelze spatřovat rozpor s dobrými mravy v tom, že dlužník již zaplatil více, než si půjčil, neboť revolvingový úvěr předpokládá úplatnost a tím musí být logicky vrácena částka vyšší než půjčená. Následně žalobce doplnil skutková tvrzení tak, že finanční prostředky z úvěru byly převedeny v souladu s úvěrovou smlouvou na bankovní účet určený dlužníkem, který byl uveden ve smlouvě. Dlužníkem byl úvěr částečně splácen, a to splátkami, které vyplývají z podrobného výpisu splátek vyhotoveného ke dni 22.09.2014. Úroková sazba byla sjednána ve výši 1,74 % měsíčně z dlužné jistiny, splátky byly sjednány ve výši 1.200,-Kč. Dlužníkovi byly poskytnuty finanční prostředky v celkové výši 44.431,-Kč, které dlužník čerpal postupně, a to čerpáním ve výši 40.000,-Kč ze dne 20.12.2006 a čerpáním ve výši 4.431,-Kč ze dne 12.09.2008, přičemž jednotlivá čerpání vyplývají z doloženého výpisu. Mezi žalobcem

ICM R a dlužníkem bylo v předmětné smlouvě ujednáno tzv. anuitní splácení při konstantní výši splátek, kdy ve splátce je obsažena splátka vyčerpané jistiny, naběhlý úrok z úvěru a v případě prodlení s placením sjednaných splátek též případná paušální náhrada nákladů dle čl. 7.2. Všeobecných obchodních podmínek (dále také VOP ) ve výši 8 % z každé úvěrové splátky, s níž je dlužník v prodlení. Rovněž je dlužník kdykoliv oprávněn provést vyšší nebo mimořádnou splátku úvěru, jak to vyplývá z čl. 4.5. VOP. S ohledem na tento typ splácení a v souladu s čl. 4.2. a 4.10. VOP tak byla v každé splátce obsažena splátka vyčerpané jistiny, sjednaného pojistného, naběhlého úroku z úvěru a v případě prodlení s placením sjednaných splátek též případné paušální náhrady nákladů dle čl. 7.2. VOP ve výši 8 % z každé úvěrové splátky, s níž je dlužník v prodlení. Jednotlivé měsíční splátky byly splatné vždy nejpozději k 15. dni v měsíci, za který byly placeny v souladu s čl. 4.4 VOP. Jednotlivé splátky byly v souladu čl. 4.10. VOP započteny vždy v pořadí nejprve na případné paušální náhrady nákladů, pojistné, naběhlý úrok z úvěru a jistinu úvěru. Předmětnou smlouvou byl sjednán tzv. revolvingový úvěr. Principem tohoto typu úvěru je, že je dlužníkovi poskytnut úvěrový limit ve výši 40.000,-Kč a dopředu není známo, v jaké celkové výši bude dlužníkem úvěr čerpán, kdy a v jakých výších jednotlivých čerpání. Z toho důvodu nemohou být ve smlouvě dopředu přesně specifikovány jednotlivé splátky, jejich složení atd. V předmětné úvěrové smlouvě tak bylo uvedeno, jaký je sjednaný měsíční úrok pro daný úvěrový limit a ve VOP je dále v čl. 4.3 uveden přesný matematický vzorec, ze kterého lze exaktně vypočítat přesný počet splátek v závislosti na aktuální vyčerpané jistině. Rovněž dopředu nemůže být zřejmé, dokdy přesně bude úvěr splacen. Žalobce dále uvádí, že dlužník byl s VOP řádně seznámen před podpisem smlouvy, ničeho proti znění ani podobě vyhotovení VOP nenamítl a byl tak s jejich obsahem srozuměn, což stvrdil svým podpisem úvěrové smlouvy.

Žalobce dále uvedl, že po podání přihlášky do insolvenčního řízení došlo k částečné úhradě, a to platbami od 30.04.2013 do 20.08.2014 v celkové výši úhrad 2.571,46 Kč. Úhrady byly postupně započteny nejprve na smluvní pokutu ve výši 864,-Kč, následně na dlužné pojistné ve výši 635,34 Kč a ve zbývajícím rozsahu, tj. ve výši 1.072,12 Kč na dlužný smluvní úrok a s ohledem na to mění žalobce svůj návrh tak, že navrhuje, aby bylo určeno, že přihlášená pohledávka žalobce ve výši 23.842,36 Kč je po právu. Dlužná částka ve výši 23.842,36 Kč se skládá z jistiny ve výši 23.108,30 Kč a smluvního úroku ve výši 734,06 Kč po započtení úhrad, jak tyto vyplývají z přehledu splátek dlužníka.

Vzhledem k tomu, že dle obsahu podání žalobce shora ze dne 25.09.2014 vzal žalobce žalobu zpět v části o určení pravosti pohledávky ve výši 2.571,46 Kč, soud v této části výrokem I. řízení zastavil.

Žalovaná nárok žalobce neuznala s odůvodněním, že se jedná o neplatnou smlouvu, neboť v ní nebyla uvedena roční průměrná spotřeba nákladů (RPSN), která je dle § 4 zákona č. 321/2001 Sb. povinnou náležitostí smlouvy o spotřebitelském úvěru. Nesplňuje-li smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru náležitosti dle § 4 zákona, pokládá se spotřebitelský úvěr za úročený ve výši diskontní sazby ČNB a ujednání o jiných platbách se stávají neplatnými. Vzhledem k tomu, že žalobce na základě uvedené smlouvy poskytl dlužníkovi úvěr ve výši 40.000,-Kč a dlužník na ni zaplatil 64 splátek po 1.200,-Kč, domnívá se žalovaná, že závazek dlužníka vůči žalobci zcela zanikl. Při posouzení smlouvy jako neplatné žalovaná dále vycházela z toho, že se jí nepodařilo zjistit, za jakých podmínek je možno změnit RPSN,

ICM R kolik měsíčních splátek byl dlužník povinen na splacení úvěru 40.000,-Kč zaplatit, jak se stanovuje měsíční splátka-z čeho se skládá. Dlužník tak neví, co vlastně hradí, struktura dluhu je nepřehledná a její výše neověřitelná. Ve smlouvě je sice uveden odkaz na podmínky, které jsou však, stejně jako velká část smlouvy, napsána takovou velikostí písma, že je nelze číst bez užití zvláštních prostředků umožňujících zvětšení textu a tato skutečnost by sama o sobě stačila k závěru o neplatnosti smlouvy (viz usnesení Vrchního soudu v Praze, sp. zn. 103 VSPH 84/2011). U jednání žalovaná doplnila, že žalobce netvrdil, zda seznámil dlužníka s obsahem sazebníků, případně zda sazebníky dlužníku doručil. V textu předložených sazebníků poplatků je sice uvedeno, že jsou nedílnou součástí smlouvy o úvěru, avšak z tohoto textu nevyplývá, že jsou nedílnou součástí právě smlouvy o úvěru, která je předmětem tohoto sporu, přičemž v samotné smlouvě o úvěru absentuje ujednání v tom směru, že by sazebník byl nedílnou součástí předmětné smlouvy o úvěru. Dále žalovaná namítla, že předložené všeobecné obchodní podmínky nejsou podepsány dlužníkem.

Podle ust. § 7 zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-dále jen IZ ) nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobce dle § 101 odst. 3 o.s.ř., když žalobce předem omluvil svou neúčast na jednání a nepožádal o odročení jednání.

Soud provedl dokazování obsahem spisu Krajského soudu v Ostravě, sp. zn. KSOS 14 INS 24858/2012, ze kterého zjistil a vzal za prokázáno:

1) usnesením ze dne 22.11.2012 byl zjištěn úpadek dlužníka Antonína anonymizovano , insolvenční správkyní byla ustanovena JUDr. Eva Janíková a soud povolil řešení úpadku oddlužením, 2) usnesením ze dne 07.01.2013 byla dosavadní insolvenční správkyně odvolána z funkce a novou insolvenční správkyní byla ustanovena Ing. Hana Sazovská; 3) usnesením ze dne 19.02.2013 bylo schváleno oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře, 4) přihláškou pohledávky P1 doručenou soudu dne 05.12.2012 přihlásil žalobce do insolvenčního řízení nezajištěnou a nevykonatelnou pohledávku celkem ve výši 26.413,82 Kč splatnou od 21.11.2012, sestávající z jistiny ve výši 23.108,30 Kč z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru č. 4312285 ze dne 15.12.2006 a příslušenství ve výši 3.305,52 Kč, z toho činí smluvní úrok 1.806,18 Kč, pojistné 635,34 Kč a smluvní pokuta 864,-Kč; 5) u přezkumného jednání dne 30.01.2013 dlužník pohledávku žalobce zcela uznal a insolvenční správkyně zcela popřela pravost a výši pohledávky žalobce s odůvodněním, že součástí návrhu smlouvy nebylo RPSN, spotřebitelský úvěr se tak pokládá za úročený ve výši diskontní sazby ČNB a ujednání o jiných platbách se

ICM R

stávají neplatnými; věřitel poskytl dlužníkovi úvěr ve výši 40.000,-Kč, který dlužník již zcela uhradil, když zaplatil 64 splátek po 1.200,-Kč a z toho důvodu je popřeno i celé příslušenství přihlášené pohledávky; 6) insolvenční správkyně vyrozuměla žalobce o popření pravosti a výše přihlášené pohledávky dopisem ze dne 04.02.2013 podle ust. § 197 odst. 2 IZ, který byl žalobci doručen dle dodejky dne 07.02.2013, 7) insolvenční řízení nebylo dosud skončeno.

Ze shora uvedeného je zřejmé, že žalobce přihlásil přihláškou P1 do insolvenčního řízení vedeného pod sp. zn. KSOS 14 INS 24858/2012 nezajištěnou a nevykonatelnou pohledávku ve výši 26.413,82 Kč, sestávající z jistiny 23.108,30 Kč z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru č. 4312285 ze dne 15.12.2006 a příslušenství ve výši 3.305,52 Kč, z toho činí smluvní úrok 1.806,18 Kč, pojistné 635,34 Kč a smluvní pokuta 864,-Kč. Žalovaná popřela pravost a výši pohledávky v celkové výši 26.413,82 Kč a o popření vyrozuměla žalobce dopisem ze dne 04.02.2013, který byl žalobci doručen dne 07.02.2013. Žalobce včas uplatnil své právo žalobou u soudu (dne 20.02.2013) ve lhůtě 30 dnů ode dne konání přezkumného jednání (30.01.2013) podle ust. § 198 odst. 1 IZ. Žaloba směřuje správně proti insolvenční správkyni, která nevykonatelnou pohledávku žalobce popřela. Soud se proto následně zabýval vlastním nárokem žalobce na určení pravosti pohledávky ve výši 23.842,36 Kč.

Soud provedl dokazování dalšími listinnými důkazy, ze kterých zjistil a vzal za prokázáno:

-z výpisu z obchodního rejstříku, že společnost COFIDIS s.r.o. byla zapsána do obchodního rejstříku vedeného Městským soudem v Praze, oddíl C, vložka 102368 dne 09.09.2004 a jejím předmětem podnikání je mj. poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru; -ze smlouvy o revolvingovém úvěru CofiFLEXI č. 4312285 ze dne 15.12.2006, že smlouva byla uzavřena mezi žalobcem jako věřitelem, Helenou Klasnovou jako dlužníkem a Antonínem Nězgodou jako partnerem dlužníka, který v části textu smlouvy umístěného vedle podpisu prohlásil, že souhlasí s tím, že podpisem smlouvy se stává spoludlužníkem a že je vázán společně a nerozdílně spolu s příjemcem úvěru ke splnění všech povinností vyplývajících z této smlouvy; smlouvou byl sjednán úvěrový limit ve výši 40.000,-Kč a minimální měsíční splátka ve výši 1.200,-Kč, pojistné ve výši 0,65 % aktuálního dluhu, přičemž úroková sazba platná ke dni podpisu smlouvy činí 1,74 % měsíčně a v otázce stanovení RPSN je odkaz na čl. 5.3 Podmínek, přičemž dle textu smlouvy vedle podpisu dlužníka a partnera jsou Všeobecné obchodní podmínky nedílnou součástí smlouvy;

-z Všeobecných obchodních podmínek společnosti COFIDIS, že dle čl. 4.2 minimální měsíční splátka úvěru uvedená ve smlouvě o úvěru zahrnuje splátku sjednaných úroků z úvěru, příslušnou část čerpaného úvěru, náklady věřitele na poskytované služby a případně i pojistné, je-li sjednáno (dále jen úvěrová splátka); v bodě 4.3 je uveden vzorec pro odvození počtu splátek; v bodě 4.4 je ujednání o splatnosti úvěrové splátky nejpozději do 15. dne měsíce, za který se úvěrová splátka platí; dle čl. 5.3. vzhledem k tomu, že typ poskytovaného úvěru neumožňuje stanovit RPSN ve smyslu zákona č. 321/2001 Sb., uvádí věřitel ve smyslu § 5 zákona v rámci těchto podmínek smlouvy o úvěru maximální výši

ICM R

úvěru, výši plateb s úvěrem souvisejících s tím, že věřitel je oprávněn měnit úrokovou sazbu v návaznosti na vývoj peněžního trhu. Věřitel se zavazuje všechny takové změny oznámit klientovi způsobem uvedeným v těchto podmínkách; dle čl. 7.1 poruší-li klient některou ze svých smluvních povinností, je povinen zaplatit věřiteli pro ten případ sjednanou smluvní pokutu, která je splatná první den po porušení příslušné povinnosti, na kterou se smluvní pokuta vztahuje; dle článku 7.2 má-li porušení smluvních povinností klienta povahu prodlení s plněním peněžitých závazků vůči věřiteli, je klient povinen zaplatit věřiteli paušální náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s porušením povinnosti klienta ve výši 8 % z každé úvěrové splátky, s níž se klient ocitl v prodlení o více jak 15. dní; dále je klient povinen zaplatit věřiteli úroky z prodlení ve výši 0,08 % z dlužné částky, a to denně počínaje prvním dnem prodlení;

-z přehledu čerpání a úhrad zpracovaného dne 03.12.2012, že dlužnice Helena Klasnová a spoludlužník Antonín Nězgoda čerpali úvěr ve výši 40.000,-Kč dne 20.12.2006 a ve výši 4.431,-Kč dne 15.09.2008 a zaplatili 65 splátek á 1.200,-Kč, přičemž v roce 2012 dlužníci nehradili sjednané měsíční splátky ve výši 1.200,-Kč řádně a včas, kdy v období od 8/2012 do 11/2012 neuhradili žádnou splátku a k datu 29.11.2012 byla žalobcem vyčíslena dlužná částka na 26.413,82 Kč;

-ze Sazebníku poplatků platného od 01.10.2005, že smluvní pokuta za prodlení s placením úvěru činí 8 % z každé měsíční splátky a měsíční úroková sazba u úvěru CofiFLEXI činí 1,74 % měsíčně; pojistné činí 0,65 % měsíčně z celkové dlužné částky;

-ze Sazebníku poplatků platného od 01.07.2008, že smluvní pokuta za prodlení s placením úvěru činí 8 % z každé měsíční splátky a měsíční úroková sazba u úvěru CofiFLEXI do 100.000,-Kč činí 1,81 % měsíčně; pojistné činí 0,65 % měsíčně z celkové dlužné částky;

-ze Sazebníku poplatků platného od 01.04.2009, že smluvní pokuta za prodlení s placením úvěru činí 12 % z každé měsíční splátky a měsíční úroková sazba u úvěru CofiFLEXI do 100.000,-Kč činí 1,81 % měsíčně; pojistné činí 0,65 % měsíčně z celkové dlužné částky;

-ze Sazebníku poplatků platného od 01.01.2011, že smluvní pokuta za prodlení s placením úvěru činí 12 % z každé měsíční splátky a měsíční úroková sazba u úvěru CofiFLEXI do 100.000,-Kč činí 1,81 % měsíčně; pojistné činí 0,65 % měsíčně z celkové dlužné částky;

-z přehledu čerpání a úhrad zpracovaného dne 22.09.2014, že dlužnice Helena Klasnová a spoludlužník Antonín Nězgoda zaplatili v období od 3/2013 do 20.08.2014 celkovou částku 2.571,46 Kč;

-z rozkladu splátek, že platby dlužníka byly započítávány na jistinu, smluvní úroky a pojistné, popř. smluvní pokutu, přičemž platby dlužníka za období 5-8/2013 v celkové výši 864,-Kč byly započteny na smluvní pokutu, platby dlužníka za období 10-12/2013 (+ část platby 8/2013) v celkové výši 635,34 Kč byly započteny na dlužné pojistné a ve zbývajícím rozsahu 1.072,12 Kč byly započteny na smluvní úroky.

ICM R

Na základě provedeného dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu:

Žalobce jako věřitel (podnikatel) na straně jedné a Helena Klasnová jako dlužník a Antonín Nězgoda jako spoludlužník (oba jako nepodnikatelé) na straně druhé (dále také jen dlužník ) uzavřeli dne 15.12.2006 smlouvu o revolvingovém úvěru č. 4312285, na základě které žalobce poskytl dlužníkovi úvěrový rámec ve výši 40.000,-Kč, při úrokové sazbě ve výši 1,74 % měsíčně z dlužné jistiny, přičemž dále bylo sjednáno pojistné ve výši 0,65 % z celkové neuhrazené částky a dlužník se zavázal úvěr splácet měsíčními splátkami ve výši 1.200,-Kč splatnými vždy k 15. dni v měsíci. Žalobce na základě takto uzavřené smlouvy poskytl dlužníkovi finanční prostředky v celkové výši 44.431,-Kč, tj. 40.000,-Kč dne 20.12.2006 a 4.431,-Kč dne 15.09.2008. Dlužník uhradil do data podání přihlášky do insolvenčního řízení, tj. do 05.12.2012, celkem 65 splátek á 1.200,-Kč (naposledy splátkou ze dne 11.07.2012 a 12.07.2012 á 1.200,-Kč), tj. celkem zaplatil 78.000,-Kč. Dlužník po podání přihlášky zaplatil v období od 30.04.2013 do 20.08.2014 celkem částku 2.571,46 Kč, která byla žalobcem započtena nejprve na smluvní pokutu ve výši 864,-Kč, následně na dlužné pojistné ve výši 635,34 Kč a ve zbývajícím rozsahu, tj. ve výši 1.072,12 Kč, na dlužný smluvní úrok.

S ohledem na zjištěný skutkový stav zabýval se soud právním posouzením věci.

Podle § 497 zákona č. 513/1991 Sb. (obchodní zákoník ve znění účinném do 15.12.2006, dále jen obchodní zákoník ) smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

Podle § 262 odst. 4 obchodního zákoníku ve vztazích podle § 261 nebo podřízených obchodnímu zákoníku dohodou podle odstavce 1 se použijí, nevyplývá-li z tohoto zákona nebo ze zvláštních právních předpisů něco jiného, ustanovení této části na obě strany; ustanovení občanského zákoníku nebo zvláštních právních předpisů o spotřebitelských smlouvách, adhezních smlouvách, zneužívajících klauzulích a jiná ustanovení směřující k ochraně spotřebitele je však třeba použít vždy, je-li to ve prospěch smluvní strany, která není podnikatelem. Smluvní strana, která není podnikatelem, nese odpovědnost za porušení povinností z těchto vztahů podle občanského zákoníku a na její společné závazky se použijí ustanovení občanského zákoníku.

Podle § 23 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, právní vztahy týkající se spotřebitelského úvěru vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se řídí dosavadními právními předpisy.

Podle § 2 zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru, pro účely tohoto zákona se rozumí spotřebitelským úvěrem poskytnutí peněžních prostředků nebo odložená platba, například ve formě úvěru, půjčky nebo koupě najaté věci, ze které je spotřebitel povinen platit (písmeno a/), spotřebitelem je fyzická osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti a v jejíž prospěch je spotřebitelský úvěr sjednáván (písmeno b/), věřitelem

ICM R je fyzická nebo právnická osoba poskytující spotřebitelský úvěr v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti nebo sdružení takovýchto osob (písmeno c/).

Podle § 5 zákona č. 321/2001 Sb. v případě, kdy smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, umožňuje změnu roční procentní sazby nákladů na spotřebitelský úvěr nebo změnu výše plateb s úvěrem souvisejících, které v době výpočtu nebyly vyčíslitelné, je nutno při výpočtu vycházet z předpokladu, že úrok a ostatní platby zůstávají neměnné a budou platit do konce platnosti smlouvy, na jejímž základě byl spotřebitelský úvěr sjednán (odst. 1). V případě, kdy nelze stanovit roční procentní sazbu nákladů na spotřebitelský úvěr, musí věřitel ve smlouvě, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, uvést maximální výši úvěru, výši plateb s úvěrem souvisejících a podmínky, za kterých lze tyto platby měnit (odst. 2).

Podle § 55 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb. (občanský zákoník, ve znění účinném do 15.12.2006, dále jen občanský zákoník ), smluvní ujednání spotřebitelských smluv se nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Spotřebitel se zejména nemůže vzdát práv, která mu zákon poskytuje nebo jinak zhoršit své smluvní postavení.

Podle § 55 odst. 2 občanského zákoníku smluvní ujednání ve spotřebitelských smlouvách ve smyslu ustanovení § 56 se považují za platná, pokud se spotřebitel nedovolá jejich neplatnosti (§ 40a). Ovlivňuje-li však takové ujednání přímo i další ujednání smlouvy, může se spotřebitel dovolat neplatnosti celé smlouvy.

Podle § 56 odst. 1 občanského zákoníku spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran.

Podle § 544 občanského zákoníku jednají-li strany pro případ porušení smluvní povinnosti smluvní pokutu, je účastník, který tuto povinnost poruší, zavázán pokutu zaplatit, i když oprávněnému účastníku porušením povinnosti nevznikne škoda (odst. 1). Smluvní pokutu lze sjednat jen písemně a v ujednání musí být určena výše pokuty nebo stanoven způsob jejího určení (odst. 2).

Smlouva o revolvingovém úvěru uzavřená mezi žalobcem a dlužníkem podle ustanovení § 497 obchodního zákoníku se dle ustanovení § 261 odst. 3 písm. d) obchodního zákoníku řídí bez ohledu na povahu účastníků obchodním zákoníkem. V dané věci je nepochybné, že žalobce jako věřitel jednal při uzavírání a plnění smlouvy o úvěru v rámci své podnikatelské činnosti a dlužnice i úpadce jako spoludlužník (oba označeni ve smlouvě mj. rodným číslem a bydlištěm) ji neuzavírali jako podnikatelé. V daném případě jde tedy o smluvní vztah se spotřebitelem a uplatní se proto ustanovení § 262 odst. 4 obchodního zákoníku. Při právním posouzení tohoto vztahu se proto použijí ustanovení občanského zákoníku o spotřebitelských smlouvách (§ 51a a násl. občanského zákoníku ve znění účinném k datu uzavření smlouvy). Je dále třeba posoudit, zda smlouva odpovídá požadavkům zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru, jakož i ustanovení § 56 odst. 1 občanského zákoníku, které pod sankcí neplatnosti zakazuje, aby spotřebitelské smlouvy obsahovaly ujednání, která znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnost v právech a povinnostech.

ICM R

Soud dospěl k závěru o tom, že smlouva o revolvingovém úvěru byla platně uzavřena, když obsahuje podstatné náležitosti smlouvy dle ust. § 497 obchodního zákoníku, tj. závazek věřitele poskytnout na žádost druhé smluvní strany v její prospěch finanční prostředky a závazek dlužníka poskytnuté prostředky vrátit a zaplatit z nich úroky. Z uzavřené smlouvy je zřejmé, jaká je výše poskytnutého úvěrového limitu, výše měsíční splátky, výše úrokové sazby, i výše pojistného. Pokud se týče roční procentní sazby nákladů na úvěr (RPSN), pak s ohledem na charakter smlouvy o revolvingovém úvěru nelze stanovit roční procentní sazbu nákladů na spotřebitelský úvěr a věřitel tak musí ve smlouvě, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, uvést ve smyslu § 5 odst. 2 zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru maximální výši úvěru, výši plateb s úvěrem souvisejících a podmínky, za kterých lze tyto platby měnit. Žalobce těmto povinnostem dostál, když jak soud shora konstatoval, je z textu samotné smlouvy zřejmé, jaká je výše poskytnutého úvěrového limitu, výše měsíční splátky, výše úrokové sazby, i výše pojistného, dále je z čl. 4.2 VOP zřejmé, z čeho se skládá jednotlivá splátka a v čl. 5.3 VOP jsou upraveny podmínky, za kterých lze měnit úrokovou sazbu. Soud tedy dospěl k závěru, že smlouva byla uzavřena platně.

Pokud se týče velikosti písma a nečitelnosti smluvních ujednání, kterým argumentovala žalovaná zastávaje názor, že smlouva je z těchto důvodů neplatná, soud vyšel z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 21 Cdo 1142/2009, ve kterém je uvedeno, že písemný právní úkon učiněný osobou, která nemůže číst, ale je schopna se podepsat, je platný, pozná-li či mohla by poznat obsah právního úkonu prostřednictvím přístrojů nebo pomůcek nebo jiné osoby. Nevyžaduje se, aby se s obsahem právního úkonu skutečně seznámila. Soud proto dospěl k závěru, že i v případě, že by dlužník nebyl schopen text smluvních ujednání přečíst bez pomocí optických pomůcek (například brýlí či lupy), nemohlo by to být důvodem k neplatnosti smlouvy o revolvingovém úvěru. Dlužník, jakožto smluvní strana, nikdy netvrdil, že smlouvu nečetl či nepřečetl, naopak podle dohodnutých smluvních podmínek úvěr splácel, a to od uzavření smlouvy dne 15.12.2006 do 12.07.2012 (tj. kdy provedl poslední splátku úvěru ve sjednané výši 1.200,-Kč). Soud dále odkazuje i na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 625/03, dle kterého základním principem výkladu smluv je priorita výkladu, který nezakládá neplatnost smlouvy, před takovým výkladem, který neplatnost smlouvy zakládá, jsou-li možné oba výklady. V tomto rozhodnutí je tak vyjádřen a podporován princip autonomie smluvních stran, povaha soukromého práva a s tím spojená společenská a hospodářská funkce smlouvy. Neplatnost smlouvy má být tedy výjimkou, nikoliv zásadou, a to obzvlášť za situace, kdy smluvní strany proti platnosti smlouvy ničeho nenamítají, tuto smlouvu respektují.

Pokud se týče části pohledávky žalobce, tj. co do smluvní pokuty ve výši 864,-Kč, soud dospěl k závěru, že žaloba na určení pravosti v této části není důvodná. Ujednání o smluvní pokutě nebylo obsaženo v samotné úvěrové smlouvě, nýbrž ve formulářových smluvních podmínkách dlužníkem nepodepsaných (čl. 7.2 VOP), jejichž obsah nemohl dlužník ovlivnit při procesu uzavírání smlouvy s žalobcem. Soud v tomto směru odkazuje na nález Ústavního soudu ČR ze dne 11.11.2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11, podle kterého i ve spotřebitelských smlouvách je možno Všeobecné obchodní podmínky uplatnit, nicméně taková aplikace má formální omezení (viz bod 29 nálezu: dostatečně čitelný text, přehledný a

ICM R logicky uspořádaný, dostatečná velikost písma, smluvní ujednání nesmějí být umístěna v oddílech, které vzbuzují dojem nepodstatného charakteru), i omezení obsahová (viz bod 30 nálezu: obchodní podmínky ve spotřebitelských smlouvách mají sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru a naopak nesmějí sloužit k tomu, aby do nich v často nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě skryl dodavatel ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná a o kterých předpokládá, že pozornosti spotřebitele nejspíše uniknou, např. rozhodčí doložka nebo ujednání o smluvní pokutě). Pokud tak i přesto dodavatel učiní, nepočíná si v právním vztahu poctivě a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu. V rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu (podobně jako rozhodčí doložku) zásadně nemohou být součástí tzv. Všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na níž spotřebitel připojuje svůj podpis)-bod 33 nálezu. Žalobce tak nemá za dlužníkem pohledávku ve výši 864,-Kč odpovídající smluvní pokutě ve světle citovaného nálezu shora a nemohl tak na smluvní pokutu v této výši započíst platby dlužníka provedené za období 5-8/2013.

Naopak v řízení bylo listinnými důkazy, zejm. přehledem čerpání a úhrad a rozkladem splátek prokázáno, že dlužník dosud neuhradil jistinu ve výši 23.108,30 Kč a smluvní úrok ve výši 734,06 Kč, tj. částku ve výši celkem 23.842,36 Kč. Od této částky je třeba odečíst částku 864,-Kč, neboť žalobce nebyl oprávněn započíst platby dlužníka na smluvní pokutu, která nebyla platně sjednána (viz shora) a žalobce tak má za dlužníkem pohledávku v celkové výši 22.978,36 Kč. Soud proto výrokem II. určil, že pohledávka žalobce za dlužníkem Antonínem Nězgodou, kterou žalobce přihlásil do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 14 INS 24858/2012, je ve výši 22.978,36 Kč po právu a naopak výrokem III. žalobu na určení, že pohledávka žalobce za dlužníkem Antonínem Nězgodou je po právu i ve výši 864,-Kč zamítl.

Podle § 163 IZ o nákladech incidenčního sporu a jejich náhradě rozhodne insolvenční soud v rozhodnutí o incidenčním sporu, a to podle ustanovení občanského soudního řádu, není-li v tomto zákoně stanoveno jinak. Náhrada nákladů incidenčního sporu je zvláštní pohledávkou, na kterou se nevztahuje § 170 písm. f).

Podle § 142 odst. 2 o.s.ř. měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

Podle § 202 odst. 1 věta první IZ ve sporu o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci.

Ve vztahu k nákladům řízení soud konstatuje, že ve smyslu § 142 odst. 2 o.s.ř. měl v řízení převážný úspěch žalobce, který však nemá právo ani na částečnou náhradu nákladů řízení, a to z důvodu nákladové imunity žalované dle § 202 odst. 1 věta první IZ. Soud proto rozhodl výrokem IV. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

ICM R

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15-ti dnů ode dne doručení k Vrchnímu soudu v Olomouci prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě.

V Ostravě dne 10.10.2014

JUDr. Jitka Bartoszová, Ph.D., v. r. samosoudkyně

Za správnost vyhotovení: Taťána Václavková

ICM R