14 ICm 4375/2013
Jednací číslo: 14 ICm 4375/2013-84 (KSOS 14 INS 6171/2013)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Jitkou Bartoszovou, Ph.D. ve věci žalobce Mgr. Ing. Ladislava Tetery, se sídlem Poštovní 2, Ostrava, insolvenčního správce dlužníka Ivo anonymizovano , anonymizovano , bytem Výškovická 2545/58, 700 30 Ostrava-Zábřeh, zastoupeného Mgr. Lenkou Čížovou, advokátkou, se sídlem Reální 172/2, 702 00 Ostrava, proti žalovanému Ing. Martinu anonymizovano , bytem Rybnická 2912, 738 01 Frýdek-Místek, zastoupenému JUDr. Filipem Jirouskem, advokátem, se sídlem Preslova 9, 702 00 Ostrava, Moravská Ostrava, o určení neexistence pohledávky

takto:

I. Určuje se, že pohledávka žalovaného ve výši 588.000,-Kč přihlášená do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 14 INS 6171/2013 přihláškou P8, není po právu.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení částku 27.500,-Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky Mgr. Lenky Čížové.

III. Žalovaný je povinen zaplatit České republice na účet Krajského soudu v Ostravě soudní poplatek ve výši 5.000,-Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

Žalobou doručenou soudu dne 27.12.2013 se žalobce domáhal určení, že pohledávka žalovaného ve výši 588.000,-Kč přihlášená do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 14 INS 6171/2013 přihláškou P8, není po právu. Žalobu odůvodnil tím, že usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 16.07.2013 byl zjištěn úpadek dlužníka Ivo anonymizovano , anonymizovano a žalobce byl ustanoven insolvenčním správcem. Žalovaný přihlásil dne 09.08.2013 do insolvenčního řízení vykonatelnou pohledávku v celkové výši 588.000,-Kč, přičemž na přezkumném jednání žalobce popřel pravost této pohledávky v částce 588.000,-Kč a v souladu s § 199 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb. (insolvenční zákon) podal tuto žalobu, kterou své popření uplatňuje vůči žalovanému. Věřitel vznik pohledávky neprokázal, neboť účastníkem nalézacího řízení, ve kterém bylo vydáno usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 28.04.2003, č.j. 31 C 108/2003-7, které nabylo právní moci dne 03.06.2003, byl otec věřitele. Věřitel neprokázal, že je nabyvatelem této hodnoty ze zůstavitelem zanechaného majetku, tedy že je právním nástupcem původního věřitele, který měl vykonatelnou pohledávku za dlužníkem, neboť z usnesení ze dne 30.05.2011 vydaného Okresním soudem ve Frýdku-Místku, č.j. 47 D 163/2011-51 v dědickém řízení po zůstaviteli Svatopluku anonymizovano vyplývá, že v dědickém řízení byla projednána pouze pohledávka Svatopluka anonymizovano (otce věřitele) za dlužníkem ve výši 900.000,-Kč. Pohledávka ve výši 900.000,-Kč je přitom předmětem přihlášky žalovaného č. P12, z čehož se za daného stavu podává, že otec věřitele měl za dlužníkem dvě pohledávky, a to jednak pohledávku ve výši 588.000,-Kč evidovanou pod č. P8 a pohledávku ve výši 900.000,-Kč evidovanou pod číslem P12. Za situace, kdy věřitel netvrdí a neprokazuje, že by proběhlo dodatečné dědické řízení ohledně dalšího majetku, a to pohledávky ve výši 588.000,-Kč, nelze dospět k závěru, že věřitel je dědicem pohledávky ve výši 588.000,-Kč. Žalobce dále odkázal na usnesení Nejvyššího soudu, č.j. 30 Cdo 2174/2001.

Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s odůvodněním, že nárok žalovaného vyplývá z pravomocného a vykonatelného usnesení Okresního soudu v Ostravě č.j. 31 C 108/2003 ze dne 28.04.2003, kterým bylo povinnému Ivo Gelnarovi uloženo zaplatit právnímu předchůdci oprávněného částku 588.000,-Kč do 60 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, přičemž výrok I. tohoto usnesení nabyl právní moci dne 03.06.2003. Tuto pohledávku nabyl jako dědic žalovaný. V následném vyjádření ze dne 19.02.2015 žalovaný doplnil, že předmětnou pohledávku nabyl na základě usnesení Okresního soudu ve Frýdku-Místku sp. zn. 47 D 163/2011 ze dne 30.05.2011, a to jako součást pohledávky ve výši 900.000,-Kč. Žalovaný tedy tvrdí, že předmětná pohledávka ve výši 588.000,-Kč je součástí celkové pohledávky za

ICM R

úpadcem ve výši 900.000,-Kč uvedené v usnesení sp. zn. 47 D 163/2011, a proto vzal žalovaný částečně zpět žalobu projednávanou Krajským soudem v Ostravě pod sp. zn. 14 ICm 142/2014, a to ve výši 588.000,-Kč.

V podání ze dne 19.03.2015 žalobce uvedl, že soud by měl posoudit, zda je předmětná pohledávka vykonatelná, neboť ve smyslu § 110 občanského zákoníku ve znění účinném do 31.12.2013 došlo k jejímu promlčení v 10ti leté promlčecí době, a to ke dni 03.08.2013. Vzhledem ke skutečnosti, že právo se promlčelo v době předcházející přihlášení pohledávky do insolvenčního řízení, ke kterému došlo dne 09.08.2013, měla by být pohledávka soudem posouzena jako nevykonatelná. Žalobce má tvrzení žalovaného o tom, že pohledávka ve výši 588.000,-Kč je součástí celkové pohledávky ve výši 900.000,-Kč za účelové, neboť žalovaný původně přihlásil do předmětného insolvenčního řízení dlužníka obě pohledávky samostatnou přihláškou a jejich právní důvod vzniku označil v každé přihlášce rozdílně, navíc žalovaný k přihlášce P8 doložil usnesení Okresního soudu v Ostravě č.j. 31 C 108/2003-7, které nabylo právní moci 03.06.2003 a k přihlášce pohledávky P12 doložil návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, kterým se domáhal zaplacení částky 968.000,-Kč a v tomto řízení vedeném před Okresním soudem v Ostravě pod sp. zn. 124 EC 2/2012 byl vydán elektronický platební rozkaz, který nabyl právní moci dne 11.06.2013. Elektronický platební rozkaz shora byl vydán na základě návrhu žalovaného, který byl důkazně podpořen pouze usnesením Okresního soudu ve Frýdku-Místku sp. zn. 47 D 163/2011 a listinou označenou jako uznání dluhu ze dne 03.03.2010. Žalovaný v řízení o vydání elektronického platebního rozkazu neargumentoval a k důkazu nepředložil usnesení Okresního soudu v Ostravě č.j. 31 C 108/2003, jednak proto, že tato pohledávka nebyla součástí pohledávky ve výši 900.000,-Kč nabyté děděním a jednak proto, že by v souladu se zásadou ne bis in idem nemohlo být o tomto nároku rozhodnuto. Právě shora uvedený postup žalovaného v řízení o vydání elektronického platebního rozkazu a v řízení vedeném u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 14 ICm 142/2014 dokazuje, že pohledávka ve výši 588.000,-Kč nebyla součástí pohledávky, která měla přejít na žalovaného v dědickém řízení na základě usnesení Okresního soudu ve Frýdku-Místku sp. zn. 47 D 163/2011. Žalovaný si uvědomil, že s jistou mírou pravděpodobnosti nemusí uspět ani v jednom z incidenčních sporů, které vede s žalobcem, a proto účelově upravil svá tvrzení způsobem, aby se domohl přiznání pravosti svých pohledávek v co možná největším rozsahu.

Žalovaný ve lhůtě poskytnuté dle § 118b odst. 1 o.s.ř. doplnil skutková tvrzení v podání ze dne 15.04.2015 tak, že v dubnu 1992 uzavřel právní předchůdce žalovaného smlouvu o nájmu nebytových prostor, v rámci níž se dlužník zavázal platit měsíčně nájemné ve výši 16.220,-Kč splatné vždy předem k prvnímu dni příslušného měsíce. Dohodou o změně nájemní smlouvy z ledna 2003 se její účastníci dohodli na změně výše měsíčního nájemného na 28.000,-Kč, a to při stejné splatnosti. V rámci této dohody o změně nájemní smlouvy učinil insolvenční dlužník vůči právnímu předchůdci žalovaného uznávací prohlášení, ve kterém uznal, že ke dni podpisu této dohody dlužil na nájemném za rok 2001 částku 280.000,-Kč a za rok 2002 částku 336.000,-Kč. Žalobním návrhem doručeným soudu dne 20.03.2003 zahájili právní předchůdci žalovaného vůči insolvenčnímu dlužníkovi řízení, v němž uplatnili svůj nárok na zaplacení nájemného z výše uvedené nájemní smlouvy za rok 2001 ve výši 252.000,-Kč a za rok 2002 ve výši 336.000,-Kč, celkem ve výši 588.000,-Kč. Insolvenční dlužník v postavení žalovaného s návrhem žalobce souhlasil a dlužnou částku co

ICM R do výše a důvodu uznal. Za této situace nalézací soud schválil smír účastníků, v rámci něhož se insolvenční dlužník zavázal právnímu předchůdci žalovaného zaplatit částku 588.000,-Kč do 60 dnů od právní moci rozhodnutí. Ve výroku, v němž soud uvedený smír účastníků schválil, nabylo rozhodnutí právní moci dne 03.06.2003. Dohodou o skončení nájmu ze dne 27.09.2007 nájemní vztah skončil. V rámci této dohody uznal dlužník dluh vyplývající z nezaplaceného nájemného ve výši 1.298.000,-Kč představující dlužné nájemné za rok 2001 až 2007. V návaznosti na částečné plnění dlužníka ve výši 330.000,-Kč uznal dlužník vůči právnímu předchůdci žalovaného samostatným uznávacím prohlášením zbývající část téhož dluhu ve výši 968.000,-Kč, a to dne 03.03.2010. Dne 01.02.2011 zemřel právní předchůdce žalovaného, tj. jeho otec Svatopluk anonymizovano . V rámci dědického řízení vedeného u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 47 D 163/2011 byla soudem zjištěna pohledávka zůstavitele za insolvenčním dlužníkem, která vznikla dlužným nájemným za užívání nebytových prostor ve vlastnictví zůstavitele, ke dni úmrtí v důsledku částečného plnění dlužníkem v nesplacené výši 900.000,-Kč. Na základě usnesení Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 30.05.2011, sp. zn. 47D 163/2011 nabyl tuto pohledávku zůstavitele za dlužníkem Ivo Gelnarem žalovaný. V návaznosti na shora uvedené má žalovaný za prokázáno, že v dědickém řízení nabyl pohledávku ve výši 588.000,-Kč, která je předmětem tohoto řízení, a která vznikla neuhrazením nájemného za období let 2001-2002. Druhou část této pohledávky vyplývající ze stejného právního důvodu, týkající se však dluhu dlužníka na nájemném za období let 2003-2007, přihlásil žalovaný do insolvenčního řízení samostatně, když tato je vedena pod číslem přihlášky P12 a v současné době je o ní před Krajským soudem v Ostravě veden samostatný incidenční spor pod sp. zn. 14 ICm 142/2014. Řízení o vydání elektronického platebního rozkazu před Okresním soudem v Ostravě vedené pod sp. zn. 124 EC 2/2012 bylo zahájeno dne 27.12.2012 a pravomocně ukončeno dne 11.06.2013. Pohledávka, která byla předmětem tohoto řízení, představovala dluh Ivo anonymizovano na nájemném z předmětné nájemní smlouvy za období let 2001-2007. K námitce promlčení žalovaný uvedl, že pohledávku ve výši 588.000,-Kč dlužník uznal uznávacím prohlášením učiněným jak v rámci dohody o skončení nájmu ze dne 27.09.2007, tak v rámci uznání dluhu ze dne 03.03.2010. Navíc nárok na zaplacení pohledávky ve výši 588.000,-Kč byl dne 27.12.2011 uplatněn návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu v řízení shora uvedeném u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 124 EC 2/2012, a to jako součást žalované pohledávky z dlužného nájemného za rok 2001-2007 v celkové výši 900.000,-Kč. Pro předmětnou pohledávku byla konečně na základě usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 30.07.2012, sp. zn. 91 EXE 12344/2012 nařízena proti povinnému Ivo Gelnarovi exekuce, přičemž toto usnesení nabylo právní moci 19.12.2012. Námitka žalobce ohledně promlčení pohledávky ve výši 588.000,-Kč v desetileté promlčecí době, a to ke dni 03.08.2013, tak není důvodná.

Žalobce ve vyjádření ze dne 06.05.2015 k listině označené jako uznání dluhu uvedl, že původní věřitel nebyl podnikatelem a pronájem nebytových prostor tak představoval správu vlastního majetku a listinu je tak nutno posuzovat dle § 588 zákona č. 40/1964 Sb. Listinu však dle tohoto ustanovení nelze posoudit jako platné uznání dluhu, neboť v ní není dostatečně určitě specifikován dluh co do důvodu vzniku a období, za které měl vzniknout. Z této listiny také nevyplývá, že by se co do uvedené částky mělo jednat o dlužné nájemné za období roku 2001 a 2002. Pokud by předmětná pohledávka ve výši 588.000,-Kč byla skutečně součástí částky, kterou měl dlužník uznat v listině uznání dluhu ze dne

ICM R

03.03.2010, pak by pohledávka z titulu dlužného nájemného za rok 2001 a 2002 byla v souladu se zásadou priority dle data splatnosti v části odpovídající částečné úhradě 330.000,-Kč uhrazena a její nesplacená výše by činila 258.000,-Kč.

U jednání dne 13.05.2015 žalobce uvedl, že ve smlouvě o nájmu nebytových prostor je jako pronajímatel uveden Jaroslav anonymizovano , nikoli Svatopluk anonymizovano , a tedy je otázkou, zda Svatopluk anonymizovano , který podepsal až změnu nájemní smlouvy z ledna 2003, mohl být věřitelem pohledávky vzniklé za období roku 2001 a 2002. Dále uvedl k listině žalovaným označené jako historická tabulka platební morálky dlužníka, že až z této předložené listiny se žalobce dozvídá tvrzenou skladbu pohledávky, která měla být předmětem uznání dluhu ze dne 03.03.2010. Tato listina není relevantní, není nijak označena, není zřejmé, kdy byla vyhotovena a zda nebyla vyhotovena dodatečně, zda jde o listinu pravou či nepravou. Pokud by však soud z této listiny vycházel a tedy pokud by skladba pohledávky byla skutečně taková, jako je uvedeno v této tabulce, tak na základě částečného plnění na dluh, tak jak vyplývá z listiny označené jako uznání dluhu ze dne 03.03.2010, by bylo nutno částečné plnění na dluh podle zásady priority dle data splatnosti započítat na nejstarší, navíc již vykonatelnou, pohledávku, tak jak vyplývá z konstantní judikatury Nejvyššího soudu, např. z rozhodnutí 26 Cdo 1649/2004, popř. 28 Cdo 518/2007. Žalobce dále uvedl k obsahu spisu 124 EC 2/2012, že z tohoto důkazu nevyplývá, že předmětem řízení o zaplacení pohledávky ve výši 900.000,-Kč, která přešla na žalovaného, byla pohledávka z titulu neuhrazeného nájmu za roky 2001-2007 a nevyplývá, že by součástí této pohledávky měla být pohledávka ve výši 588.000,-Kč, o které již bylo soudem pravomocně rozhodnuto a která tak představuje překážku rei iudicatae dle § 159a odst. 4 o.s.ř., tj. o přiznání částky 588.000,-Kč, o které již bylo pravomocně soudem rozhodnuto, nemohlo být rozhodováno znovu v řízení vedeném pod sp. zn. 124 EC 2/2012. Naopak z toho, že probíhala dvě odlišná řízení o těchto pohledávkách, vyplývá, že se jedná o dvě odlišné pohledávky. Dále z obsahu tohoto spisu vyplývá, že byla vzata zpět žaloba co do částky 68.000,-Kč, kdy původně byla žalována částka 968.000,-Kč a z toho tedy vyplývá, že v mezidobí musel dlužník uhradit na dluh další částku 68.000,-Kč a i o tuto částku dle zásady priority by měla být snížena nejstarší pohledávka v původní výši 588.000,-Kč. K obsahu exekučního spisu uvedl, že návrh na nařízení exekuce byl doručen 12.06.2012 a usnesení o nařízení exekuce nabylo právní moci dne 19.12.2012, zatímco návrh v řízení vedeném pod sp. zn. 124 EC 2/2012 byl doručen soudu dne 27.12.2011 a platební rozkaz nabyl právní moci 11.06.2013. S ohledem na to, že obě pohledávky byly vymáhány ve stejném období samostatně je zřejmé, že se jedná o dvě odlišné pohledávky.

U téhož jednání uvedl žalovaný, že pokud se týká námitky, že smlouvu o nájmu nebytových prostor uzavřel Jaroslav anonymizovano a nikoli Svatopluk anonymizovano , pak v řízení o soudním smíru vystupoval jako žalobce již Svatopluk anonymizovano , který také uzavřel s dlužníkem soudní smír a z toho tedy vyplývá jeho aktivní legitimace. Pokud se týče předložené tabulky, jedná se o evidenci vedenou právním předchůdcem žalovaného, tj. Svatoplukem anonymizovano , přičemž právnímu zástupci žalovaného není známo, kdo tuto tabulku vyhotovil, ale zcela jistě byla vyhotovena právě na základě evidence vedené Svatoplukem anonymizovano a určitě tato tabulka nebyla vyhotovena účelově pro toto řízení. Pokud se týče částečného plnění dlužníka na dluh, tak jak vyplývá z uznání dluhu ze dne 03.03.2010, pak z obsahu této listiny vyplývá, jakým způsobem budou platby na dluh zúčtovány, tj. způsobem, že úhrada dluhu bude zúčtována na nejmladší pohledávku. Pokud se týče návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu,

ICM R pak se tento návrh opírá o uznání dluhu a žalovaná pohledávka v tomto řízení jednoznačně zahrnuje i pohledávku ve výši 588.000,-Kč. Žalovanému nic nebránilo v tom, aby v tomto řízení uplatnil již jednou soudně přiznanou pohledávku a bylo na dlužníkovi, aby se tomuto postupu bránil, což však dlužník neučinil, nepodal si odpor a k jednání ve věci samé proto nedošlo. Zástupci žalovaného není známo, co vedlo klienta k takovému postupu vymáhání pohledávky a domnívá se, že se jednalo o zanedbání komunikace mezi klientem a jeho dřívějším právním zástupcem. Žalovaný nikdy netvrdil, že by měl za dlužníkem jinou pohledávku, než pohledávku v celkové výši 900.000,-Kč, přičemž součástí této pohledávky je pohledávka ve výši 588.000,-Kč.

Podle ust. § 7 zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-dále jen IZ ) nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Soud provedl dokazování obsahem spisu Krajského soudu v Ostravě, sp. zn. KSOS 14 INS 6171/2013, ze kterého zjistil a vzal za prokázáno:

1) vyhláškou ze dne 06.03.2013 oznámil insolvenční soud zahájení insolvenčního řízení ve věci dlužníka Ivo anonymizovano , anonymizovano ; 2) usnesením ze dne 16.07.2013 byl zjištěn úpadek dlužníka Ivo anonymizovano , insolvenčním správcem byl ustanoven Mgr. Ing. Ladislav Tetera, se sídlem Poštovní 2, Ostrava; 3) usnesením ze dne 17.01.2014 byl na majetek dlužníka prohlášen konkurs; 4) přihláškou pohledávky P8 doručenou soudu dne 09.08.2013 přihlásil žalovaný do insolvenčního řízení nezajištěnou a vykonatelnou pohledávku celkem ve výši (jistiny) 588.000,-Kč splatnou od 02.08.2003, přičemž jako důvod vzniku uvedl usnesení Okresního soudu v Ostravě o schválení smíru, č.j. 31 C 108/2003-7, přičemž o toto rozhodnutí opřel žalovaný vykonatelnost této pohledávky; 5) přihláškou pohledávky P12 doručenou soudu dne 15.08.2013 přihlásil žalovaný do insolvenčního řízení nezajištěnou a nevykonatelnou pohledávku celkem ve výši (jistiny) 900.000,-Kč, přičemž jako důvod vzniku uvedl žalovaný usnesení, č.j. 47 D 163/2011 a pohledávku označil jako splatnou v celé výši s tím, že datum splatnosti neuvedl; k přihlášce byl předložen návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, uznání dluhu ze dne 03.03.2010 a usnesení 47 D 163/2011; 6) u přezkumného jednání dne 04.12.2013 dlužník pohledávku žalovaného přihlášenou přihláškou P8 uznal a insolvenční správce zcela popřel pravost pohledávky ve výši 588.000,-Kč, přičemž popěrné důvody jsou shodné jako žalobní tvrzení v této žalobě; u téhož přezkumného jednání dlužník pohledávku žalovaného přihlášenou přihláškou P12 uznal a insolvenční správce zcela popřel pravost pohledávky ve výši 900.000,-Kč z důvodu, že věřitel vznik pohledávky neprokázal; 7) dlužník Ivo Gelnar zemřel dne 15.05.2015 a insolvenční řízení nebylo dosud skončeno.

ICM R

Ze shora uvedeného je zřejmé, že žalovaný přihlásil přihláškou P8 do insolvenčního řízení vedeného pod sp. zn. KSOS 14 INS 6171/2013 nezajištěnou a vykonatelnou pohledávku ve výši 588.000,-Kč, kterou insolvenční správce popřel co do pravosti v celém rozsahu. Žalobce včas uplatnil své právo žalobou u soudu (dne 27.12.2013) ve lhůtě 30 dnů ode dne konání přezkumného jednání (04.12.2013) podle ust. § 199 odst. 1 IZ. Žaloba směřuje správně proti věřiteli, který vykonatelnou pohledávku přihlásil. Soud se proto následně zabýval vlastním nárokem žalobce na určení neexistence pohledávky žalovaného za dlužníkem ve výši 588.000,-Kč.

Soud provedl dokazování dalšími listinnými důkazy, ze kterých zjistil a vzal za prokázáno:

-z darovací smlouvy ze dne 31.08.1992 uzavřené mezi Jaroslavem anonymizovano a Marií anonymizovano jako dárci a rodiči obdarovaného a Svatoplukem anonymizovano jako obdarovaným, že dárci jsou vlastníky pozemků parc. č. 975/1 s domem-továrnou č.p. 832 zapsaných na LV 1101, k.ú. Vítkovice a tyto nemovitosti dárci darují obdarovanému, který dar přijímá;

-z (nedatované) smlouvy o nájmu nebytových prostor a přenechání pozemku k dočasnému užívání, že tato smlouva byla uzavřena mezi Jaroslavem a Marií anonymizovano jako pronajímateli a Ivo Gelnarem, Pryžprodukt jako nájemcem s tím, že předmětem nájmu jsou nebytové prostory uvedené v článku II. smlouvy, tj. prostory v domě č.p. 21 na ulici Pohraniční o celkové výměře 435,8 m2, tj. umístěné v 1., 2., a 3. nadzemním podlaží domu, dále prostory v domě těsně sousedícím s domem čp. 21 o celkové výměře 762,5 m2 a nezastavěný pozemek o výměře 384 m2, přičemž účelem nájmu nebytových prostor a pozemku je provozování podnikatelské činnosti nájemce; nájemné bylo sjednáno v bodě VI. smlouvy ve výši 16.220,-Kč;

-z listiny označené jako změna nájemní smlouvy z ledna 2003, že jako smluvní strany jsou označeny Svatopluk anonymizovano jako pronajímatel a Ivo Gelnar jako nájemce s tím, že se tyto smluvní strany dohodly na změně a doplnění nájemní smlouvy uzavřené v dubnu 1992, a to tak, že článek VI. smlouvy se mění tak, že měsíční nájemné se stanoví na 28.000,-Kč splatné vždy předem k 1. dni měsíce na účet pronajímatele; článek V. smlouvy se mění tak, že nájem se sjednává na dobu neurčitou s výpovědní lhůtou 3 měsíce a v článku III. této listiny nájemce uznal, že ke dni podpisu této dohody dluží pronajímateli na nájemném za rok 2001 částku 280.000,-Kč a za rok 2002 částku 336.000,-Kč;

-z tabulky založené na čl. 60, že v této jsou uvedeny platby za rok 2003 v celkové výši 196.000,-Kč (5 x 28.000,-Kč + 1 x 56.000,-Kč), za rok 2004 platby ve výši celkem 308.000,-Kč (7 x 28.000,-Kč a 2 x 56.000,-Kč), za rok 2005 platby v celkové výši 140.000,-Kč (1 x 10.000,-Kč, 1 x 18.000,-Kč, 2 x 28.000,-Kč a 1 x 56.000,-Kč), za rok 2006 platby v celkové výši 122.000,-Kč (4 x 14.000,-Kč, 2 x 28.000,-Kč a 1 x 10.000,-Kč) a dále platby za rok 2007 v celkové výši 148.000,-Kč (8.000,-Kč +

ICM R

40.000,-Kč + 30.000,-Kč + 70.000,-Kč). Dále je v tabulce uvedena u roku 2001 částka 280.000,-Kč, u roku 2002 částka 336.000,-Kč, u roku 2003 částka 140.000,- Kč, u roku 2004 částka 28.000,-Kč, u roku 2005 částka 196.000,-Kč, u roku 2006 částka 214.000,-Kč a u roku 2007 částka 104.000,-Kč, tedy celková dlužná částka 1.298.000,-Kč;

-z listiny označené jako uznání dluhu ze dne 03.03.2010, že v této listině je jako věřitel uveden Svatopluk anonymizovano a jako dlužník Ivo Gelnar s tím, že v listině je uvedeno, že dle dohody o skončení nájmu z 27.09.2007 uznal dlužník dluh u věřitele ve výši 1.298.000,-Kč. Ke dni 28.02.2010 dlužník na tento dluh splatil věřiteli 330.000,-Kč (původně uvedená částka 300.000,-Kč přeškrtnuta) a dlužník zůstává dlužen věřiteli 968.000,-Kč (původně uvedená částka 998.000,-Kč přeškrtnuta). Dlužník tímto uznává dluh v částce 968.000,-Kč (původně uvedená částka 998.000,- Kč přeškrtnuta) a zavazuje se věřiteli zaplatit dlužnou částku v měsíčních splátkách 15.000,-Kč počínaje datem 01.03.2010 pod ztrátou lhůt; v listině je dále podpis věřitele u textu opravil a datum 03.03.2010;

z obsahu spisu Okresního soudu v Ostravě sp. zn. 31 C 108/2003:

-z návrhu na smírčí řízení ze dne 14.03.2003, že Svatopluk anonymizovano navrhl schválení smíru soudem mezi ním a Ivo Gelnarem ve znění, že Ivo Gelnar se zavazuje zaplatit Svatopluku anonymizovano částku 588.000,-Kč do 30 dnů od právní moci usnesení o schválení smíru, přičemž návrh odůvodnil tím, že nájemce Ivo Gelnar dluží Svatopluku anonymizovano nájemné za užívání nebytových prostor v Ostravě-Vítkovicích na ulici Pohraniční (Mostárenské) a měsíční nájemné činí 28.000,-Kč, přičemž nájemce nezaplatil za rok 2001 částku 252.000,-Kč a za rok 2002 částku 336.000,- Kč;

-z usnesení č.j. 31 C 108/2003-7 ze dne 28.04.2003, které nabylo právní moci ve výroku I. dne 03.06.2003, že byl soudem schválen smír účastníků, ve kterém se Ivo Gelnar zavázal zaplatit Svatopluku anonymizovano částku 588.000,-Kč do 60 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí;

z obsahu spisu Okresního soudu ve Frýdku-Místku, sp. zn. 47 D 163/2011:

-z usnesení č.l. 51 ze dne 30.05.2011, že v řízení o dědictví po Svatopluku anonymizovano , který zemřel dne 01.02.2011, byla soudem schválena dohoda o vypořádání dědictví, přičemž na základě této dohody nabyl zůstavitelův syn Ing. Martin anonymizovano , anonymizovano mj. pohledávku zůstavitele za Ivo Gelnarem, anonymizovano , podnikajícím pod obchodní firmou Ivo Gelnar-Pryžprodukt IGP výroba technické pryže a pogumování kovů, s místem podnikání Ostrava-Vítkovice, Mostárenská, IČ: 41082923, vzniklou dlužným nájemným za užívání nebytových prostor ve vlastnictví zůstavitele ke dni úmrtí v nesplacené výši 900.000,-Kč; rozhodnutí nabylo právní moci dne 30.05.2011;

ICM R

z obsahu spisu Okresního soudu v Ostravě sp. zn. 124 EC 2/2012:

-z návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu doručeného soudu dne 27.12.2011, že návrh podal žalobce Ing. Martin anonymizovano , anonymizovano , zastoupený advokátem JUDr. Michalem Chrůmou, Ph.D. proti žalovanému Ivo Gelnarovi, a to o zaplacení částky 968.000,-Kč, přičemž návrh odůvodnil tím, že žalobce má vůči žalovanému pohledávku v této výši, která na něj přešla z jeho otce-zůstavitele Svatopluka anonymizovano a žalovaný uznal dluh vůči právnímu předchůdci žalobce formou písemného uznání dluhu z 03.03.2010, přičemž od okamžiku uznání dluhu nezaplatil žalovaný na dluh ničeho; žalobce předložil k důkazu rozhodnutí Okresního soudu ve Frýdku-Místku ohledně nabytí pohledávky v dědickém řízení a uznání dluhu ze dne 03.03.2010;

-podáním ze dne 23.01.2013 vzal žalobce návrh částečně zpět, a to ve výši 68.000,-Kč s ohledem na to, že žalobce nabyl pohledávku zůstavitele za Ivo Gelnarem ke dni úmrtí v nesplacené výši 900.000,-Kč;

-usnesením ze dne 18.03.2013, které nabylo právní moci dne 27.04.2013, bylo řízení co do částky 68.000,-Kč zastaveno;

-elektronickým platebním rozkazem č.j. 124 EC 2/2012-21 ze dne 14.05.2013, který nabyl právní moci dne 11.06.2013, byla žalovanému Ivo Gelnarovi uložena povinnost zaplatit žalobci Ing. Martinu anonymizovano pohledávku ve výši 900.000,-Kč a náhradu nákladů řízení ve výši 65.524,-Kč;

z obsahu spisu Okresního soudu v Ostravě sp. zn. 91 EXE 12344/2012:

-z návrhu oprávněného na nařízení exekuce ze dne 08.06.2012, že Ing. Martin anonymizovano zastoupený advokátem JUDr. Michalem Chrůmou, Ph.D. navrhl jako oprávněný nařízení exekuce na majetek povinného Ivo anonymizovano k uspokojení pohledávky oprávněného ve výši 588.000,-Kč, kterou dle odůvodnění návrhu nabyl jako dědic; k návrhu na nařízení exekuce oprávněný připojil usnesení Okresního soudu v Ostravě č.j. 31 C 108/2003-7 a dále usnesení Okresního soudu ve Frýdku-Místku sp. zn. 47 D 163/2011-51;

-z usnesení č.j. 91 EXE 12344/2012-20 ze dne 30.07.2012, které nabylo právní moci dne 19.12.2012, že soud nařídil podle usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 28.04.2003, č.j. 31C 108/2003-7 k vymožení pohledávky oprávněného ve výši 588.000,-Kč a nákladů exekuce, které budou v průběhu řízení stanoveny, exekuci na majetek povinného, přičemž provedením této exekuce byl pověřen Mgr. Pavel Dolanský-soudní exekutor, Exekutorský úřad Beroun;

z obsahu spisu Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 14 ICm 142/2014:

ICM R

-z žaloby doručené soudu dne 15.01.2014, že Ing. Martin anonymizovano podal žalobu proti insolvenčnímu správci Mgr. Ing. Ladislavu Teterovi jako žalovanému o určení, že žalobce má pohledávku ve výši 900.000,-Kč v insolvenčním řízení dlužníka Ivo anonymizovano vedeném u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 14 INS 6171/2013, přičemž žalobu odůvodnil tím, že pohledávka ve výši 900.000,-Kč na něj přešla z otce -zůstavitele a následně byla žalobci přiznána rozhodnutím Okresního soudu v Ostravě sp. zn. 124 EC 2/2012;

-podáním ze dne 19.02.2015 vzal žalobce žalobu zpět co do částky 588.000,-Kč s odůvodněním, že tato část celkové pohledávky žalobce za dlužníkem Ivo Gelnarem je projednávána Krajským soudem v Ostravě pod sp. zn..

V řízení bylo prokázáno listinnými důkazy shora, že právní předchůdce žalovaného Svatopluk anonymizovano (otec žalovaného) měl za dlužníkem Ivo Gelnarem vykonatelnou pohledávku ve výši 588.000,-Kč, a to na základě usnesení Okresního soudu v Ostravě č.j. 31 C 108/2003-7 ze dne 28.04.2003, které nabylo právní moci ve výroku I. dne 03.06.2003, přičemž tato pohledávka představuje dlužné nájemné ze smlouvy o nájmu nebytových prostor za období roku 2001 a 2002. Svatopluk anonymizovano zemřel 01.02.2011 a v rámci dědického řízení nabyl žalovaný na základě usnesení Okresního soudu ve Frýdku-Místku, sp. zn. 47 D 163/2011 ze dne 30.05.2011, pohledávku zůstavitele za Ivo Gelnarem, anonymizovano vzniklou dlužným nájemným za užívání nebytových prostor ve vlastnictví zůstavitele ke dni úmrtí v nesplacené výši 900.000,-Kč. V tomto usnesení není u pohledávky za Ivo Gelnarem, která přešla na žalovaného, blíže specifikováno, jakého období neplacení nájemného se pohledávka týká. Sporné mezi účastníky je, zda právní předchůdce žalovaného měl za dlužníkem Ivo Gelnarem toliko jednu pohledávku z důvodu neuhrazeného nájemného za období od 2001 do 2007 v celkové výši 900.000,-Kč, která děděním přešla na žalovaného, či zda existovaly dvě pohledávky Svatopluka anonymizovano , a to jedna vykonatelná na základě rozhodnutí o schválení smíru, přičemž předmětem smíru je dlužné nájemné za rok 2001 a 2002 ve výši (ke dni rozhodnutí) 588.000,-Kč a druhá za období následující, tj. za rok 2003-2007 ve výši (ke dni úmrtí Svatopluka anonymizovano ) 900.000,-Kč.

Žalovaný byl u jednání poučen dle § 118a odst. 1, 3 o.s.ř., nechť zejm. označí důkazy k prokázání tvrzení, že v dědickém řízení nabyl pohledávku za dlužníkem ve výši 588.000,-Kč, která je předmětem tohoto řízení a která vznikla neuhrazením nájemného z nebytových prostor za období roku 2001-2002, s poučením, že v opačném případě neunese důkazní břemeno ve vztahu k tomuto tvrzení.

V případě, že by žalovaný neprokázal své tvrzení, že měl za dlužníkem pouze jednu pohledávku ve výši celkem 900.000,-Kč (a pohledávka ve výši 588.000,-Kč je její součástí), nemůže být v tomto řízení úspěšný, neboť v takovém případě by neprokázal, že se stal nabyvatelem (na základě dědění po zemřelém otci) pohledávky přesahující částku 900.000,-Kč, neboť na základě usnesení soudu v dědickém řízení na něj přešla pohledávka z tohoto titulu pouze ve výši 900.000,-Kč (kterou si žalovaný jako věřitel přihlásil do insolvenčního řízení samostatnou přihláškou P12) a případná další pohledávka z titulu dlužného nájemného ze smlouvy o nájmu nebytových prostor nebyla předmětem dodatečného projednání dědictví.

ICM R

Podle § 460 zákona č. 40/1964 Sb. ve znění účinném do 31.12.2013 (dále jen občanský zákoník ) dědictví se nabývá smrtí zůstavitele.

Ač ustanovení § 460 občanského zákoníku ve svých důsledcích vyjadřuje myšlenku, že ke změně subjektu trvajících práv a závazků zůstavitele dochází již smrtí fyzické osoby, je současně nezbytné, aby rozhodné skutečnosti byly předmětem zjištění před státním orgánem povolaným k této činnosti, resp. rozhodování. Tím pak je soud v řízení o dědictví podle ustanovení § 175a násl. o.s.ř. ve znění účinném do 31.12.2013. Za dědice ve vlastním slova smyslu lze považovat jen toho, komu bylo rozhodnutím soudu dědictví potvrzeno nebo kdo se stane nabyvatelem poměrné části dědictví, popřípadě určité hodnoty ze zůstavitelem zanechaného majetku na základě soudem schválené dohody o vypořádání dědictví. Do té doby je tak možno osobu ucházející se o dědictví považovat jen za domnělého dědice, který ještě není nositelem práv a povinností spadajících do dědictví, ale který se jím stane se zpětnou účinností k době zůstavitelovy smrti až na základě výsledku řízení o dědictví (viz právní závěry Nejvyššího soudu uvedené v usnesení ze dne 05.06.2002, sp. zn. 30 Cdo 2174/2001). Ukáže-li se, že zůstavitel zanechal majetek, který nebyl v původním dědickém řízení znám, je zde potřeba projednat dědictví i ohledně tohoto nově najevo vyšlého majetku (§ 175x o.s.ř. ve znění účinném do 31.12.2013).

Žalovaný své tvrzení o tom, že nabyl vykonatelnou pohledávku ve výši 588.000,-Kč za dlužníkem Ivo Gelnarem v dědickém řízení, přičemž tato částka představuje dlužné nájemné za rok 2001 a 2002 a je součástí pohledávky v celkové výši 900.000,-Kč, která na něj přešla děděním, prokazoval jednak listinou, kterou nazval historická tabulka platební morálky insolvenčního dlužníka za období 2001-2007 , dále uznáním dluhu ze dne 03.03.2010 a dále soudními rozhodnutími v řízeních vedených u Okresního soudu Ostrava pod sp. zn. 31 C 108/2003, 124 EC 2/2012 a 91 EXE 12344/2012 a konečně usnesením Okresního soudu ve Frýdku-Místku, sp. zn. 47 D 163/2011. Pokud se týče listiny založené na čl. 60, která má dokumentovat platební morálku insolvenčního dlužníka, o níž zástupce žalovaného uvedl, že se jedná o evidenci vedenou právním předchůdcem žalovaného, tj. Svatoplukem anonymizovano , přičemž mu není známo, kdo tuto tabulku vyhotovil, ale zcela jistě byla vyhotovena právě na základě evidence vedené Svatoplukem anonymizovano , pak soud dospěl k závěru, že z této listiny nelze zjistit žádné relevantní skutečnosti. Ačkoli částka 1.298.000,-Kč uvedená v této tabulce se shoduje s počáteční výší dluhu uvedené v další listině, a to v uznání dluhu ze dne 03.03.2010 a částka 28.000,-Kč opakovaně uváděná v tabulce jako platba se shoduje s výší sjednaného měsíčního nájemného od 1/2003, je třeba přihlédnout k tomu, že listina, která obsahuje dvě tabulky, není nijak nadepsána, datována ani podepsána, popř. schází údaj o zhotoviteli této listiny a dále z ní ani nevyplývá, že by byla přílohou jiné listiny a není z jejího obsahu zcela zřejmé, že se vztahuje k závazkovému vztahu mezi Svatoplukem anonymizovano a Ivo Gelnarem, když kromě číslic a časových údajů (leden až prosinec 2003-2007) zde schází jakýkoli doprovodný text. Pokud se týče uznání dluhu ze dne 03.03.2010, tato listina je již podepsána jak věřitelem Svatoplukem anonymizovano , tak i dlužníkem Ivo Gelnarem, avšak z této listiny jednoznačně nevyplývá, že by předmětem uznávacího prohlášení bylo také dlužné nájemné za období 2001-2002, neboť uznávaná pohledávka je identifikována pouze výší a nikoli obdobím, ze které měla vzniknout a navíc pohledávka týkající se období let 2001-2002 již byla vykonatelná. K prokázání tvrzení, že pohledávka přihlášená přihláškou P8 ve výši 588.000,-Kč byla součástí pohledávky ve výši

ICM R

900.000,-Kč, kterou žalovaný přihlásil přihláškou P12 a která na žalovaného přešla děděním, navrhl žalovaný výslech dlužníka Ivo anonymizovano , soud však tento důkaz nemohl provést, neboť z insolvenčního rejstříku zjistil, že dlužník zemřel.

Soud má tedy za to, že žalovaný v řízení neprokázal, že by na něj přešla vykonatelná pohledávka, kterou přihlásil přihláškou P8 do insolvenčního řízení dlužníka Ivo anonymizovano , a to na základě dědění po otci Svatopluku anonymizovano . Naopak s tvrzením žalobce, že pohledávka přihlášená do insolvenčního řízení přihláškou P8 nepřešla na žalovaného děděním, když není součástí pohledávky v celkové výši 900.000,-Kč, je v souladu postup samotného žalovaného při vymáhání pohledávek v nalézacím a exekučním řízení a dále také jeho postup v insolvenčním řízení dlužníka Ivo anonymizovano . Pro postup žalovaného ve všech řízeních shora je společný fakt, že vždy postupoval odděleně jak ohledně pohledávky ve výši 588.000,-Kč, tak ohledně pohledávky ve výši 900.000,-Kč (po částečném zpětvzetí návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu o částku 68.000,-Kč). Ačkoli tedy žalovaný v tomto řízení tvrdí, že měl za dlužníkem Ivo Gelnarem pouze jednu pohledávku ve výši 900.000,-Kč za období neplacení nájemného 2001-2007, v rozporu s tímto tvrzením je fakt, že žalovaný podal dne 27.12.2011 u Okresního soudu v Ostravě návrh na vydání elektronického platebního rozkazu na zaplacení částky 968.000,-Kč, která na něj přešla z jeho otce (k tomuto návrhu přiložil uznání dluhu ze dne 03.03.2010 a usnesení v dědickém řízení) a v tomto řízení, v jehož průběhu vzal návrh částečně zpět o částku 68.000,-Kč, pokračoval, přičemž elektronický platební rozkaz nabyl právní moci dne 11.06.2013 a na straně druhé současně dne 12.06.2012 podal jako oprávněný návrh na nařízení exekuce podle usnesení Okresního soudu v Ostravě čj. 31 C 108/2003 k uspokojení pohledávky oprávněného ve výši 588.000,-Kč a usnesení Okresního soudu v Ostravě o nařízení exekuce ze dne 30.07.2012 nabylo právní moci dne 19.12.2012. Navíc v obou těchto souběžně probíhajících řízení byl žalovaný zastoupen stejným právním zástupcem, a tedy tato situace nemohla vzniknout v důsledku nekoordinovaného postupu různých právních zástupců a stejně tak se jeví nepravděpodobným, že by souběžně vedená řízení o žalovaným tvrzené jediné pohledávce byla zapříčiněna zanedbáním komunikace mezi žalovaným a jeho dřívějším právním zástupcem, neboť situace se opakovala i v insolvenčním řízení, kdy žalovaný jako věřitel přihlásil dvěma samostatnými přihláškami dvě pohledávky, a to přihláškou P8 vykonatelnou pohledávku ve výši 588.000,-Kč a přihláškou P12 nevykonatelnou pohledávku ve výši 900.000,-Kč, přičemž jako důvod vzniku této pohledávky uvedl žalovaný právě usnesení č.j. 47 D 163/2011, zatímco u pohledávky ve výši 588.000,-Kč uvedl jako důvod vzniku usnesení o schválení smíru.

S ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru, že žalovaný neprokázal v tomto řízení, že na něj přešla děděním vykonatelná pohledávka Svatopluka anonymizovano za dlužníkem Ivo Gelnarem ve výši 588.000,-Kč, jinými slovy neprokázal, že vykonatelná pohledávka ve výši 588.000,-Kč představující nezaplacené nájemné za období let 2001-2002 byla součástí pohledávky ve výši 900.000,-Kč, kterou žalovaný nabyl děděním po zemřelém otci na základě usnesení o schválení dohody o vypořádání dědictví, a tedy neprokázal, že je věřitelem žalobcem popřené vykonatelné pohledávky ve výši 588.000,-Kč, a soud proto vyhověl žalobě a určil, že pohledávka žalovaného ve výši 588.000,-Kč přihlášená do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 14 INS 6171/2013 přihláškou P8, není po právu.

ICM R

Podle § 163 IZ o nákladech incidenčního sporu a jejich náhradě rozhodne insolvenční soud v rozhodnutí o incidenčním sporu, a to podle ustanovení občanského soudního řádu, není-li v tomto zákoně stanoveno jinak. Náhrada nákladů incidenčního sporu je zvláštní pohledávkou, na kterou se nevztahuje § 170 písm. f). Podle § 142 odst. 1 o.s.ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobce byl v řízení zcela úspěšný a má tak právo na náhradu nákladů řízení dle shora uvedených ustanovení, přičemž v řízení vznikly žalobci náklady na jeho právní zastoupení advokátem. Zástupkyně žalobce má nárok na odměnu (v plné výši) za 7 úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (převzetí a příprava, sepis žaloby, sepis vyjádření ze dne 19.03.2015 a ze dne 06.05.2015 a účast u jednání ve dnech 20.03.2015, 13.05.2015 a 19.06.2015), a to ve výši á 3.100,-Kč dle § 9 odst. 4 písm. c) ve spojení s § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátního tarifu) a dále na polovinu mimosmluvní odměny ve výši 1.550,-Kč za účast u jednání dne 24.06.2015, při kterém došlo pouze k vyhlášení rozsudku (§ 11 odst. 2 vyhlášky) a dále na náhradu za promeškaný čas ve výši poloviny mimosmluvní odměny za účast při jednání dne 20.02.2015, které bylo odročeno bez projednání věci (§ 14 odst. 2 vyhlášky), tj. na odměnu v celkové výši 24.800,-Kč. Dále má nárok na 9 režijních paušálů á 300,-Kč dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu, tj. ve výši celkem 2.700,-Kč. Celkem tak náklady řízení žalobce činí 27.500,-Kč a žalovaný je povinen zaplatit tuto částku žalobci k rukám advokátky Mgr. Lenky Čížové dle § 149 odst. 1 o.s.ř., a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku dle § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.

Žalobce, který byl v řízení zcela úspěšný, je v tomto řízení osvobozen od soudního poplatku dle § 11 odst. 2 zákona č. 549/1991 Sb. a na žalovaného, který od soudního poplatku osvobozen není, tak přechází poplatková povinnost dle § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb. Soudní poplatek v incidenčním sporu o určení pravosti, výše nebo pořadí přihlášené pohledávky činí dle Položky 13 bod 1 písm. a) Sazebníku poplatků 5.000,-Kč, a soud proto zavázal žalovaného, aby zaplatit České republice na účet Krajského soudu v Ostravě soudní poplatek ve výši 5.000,-Kč, přičemž lhůta k plnění se opírá o ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení je možno podat odvolání do 15-ti dnů ode dne jeho doručení k Vrchnímu soudu v Olomouci, prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, písemně, ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 o.s.ř.).

V Ostravě dne 24.06.2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Jitka Bartoszová, Ph.D., v.r. Miroslava Musálková samosoudkyně

ICM R