14 ICm 4064/2013
Číslo jednací: 14 ICm 4064/2013-38 Sp.zn. ins. řízení: KSOS 14 INS 23534/2012

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Paučkovou ve věci žalobce: WELISAMEN s.r.o., se sídlem U Habrovky 247/11, 140 00 Praha 4, zastoupeného Mgr. Martinem Krechlerem, LL.M. advokátem se sídlem Husova 5, 110 00 Praha 1, proti žalovanému: JUDr. Lenka Vidovičová, IČ 63028484, Zámečnická 3a, 772 00 Olomouc, insolvenční správce dlužníka Ing. Vojtěcha anonymizovano , anonymizovano , tř. Míru 288/69, 779 00 Olomouc, o určení pohledávky a zajištění pohledávky,

takto:

I. Žaloba, aby soud určil, že pohledávka žalobce společnosti WELISAMEN, s.r.o., se sídlem Praha 4, U Habrovky 247/11, 140 00, IČ 24712264, z titulu poskytnutí peněžních prostředků ve výši 12.780.923,97 Kč společností BRANO GROUP, a.s., společnosti MORA-TOP, s.r.o., je zjištěna a existuje po právu, s e z a m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobce podal dne 3.12.2013 u příslušného soudu žalobu, kde se domáhal určení, že pohledávka žalobce je zajištěna a existuje po právu, tak jak je specifikováno v žalobním petitu. Žalobce uvedl, že do insolvenčního řízení přihlásila společnost BRANO GROUP, a.s. pohledávku ve výši 12.780.923,97 Kč za společností MORA-TOP s.r.o. Pohledávka vznikla z titulu poskytnutí peněžních prostředků na základě smlouvy o půjčce uzavřené dne 31.3.2010. Za účelem zajištění řádného splácení půjčky včetně příslušenství na základě smlouvy o zřízení zástavní práva ze dne 29.9.2010, bylo zřízeno zástavní právo smluvní k nemovitostem ve vlastnictví Vojtěcha anonymizovano ( dlužníka ). Pohledávka byla společností Brano group, a.s. postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávky z 27.2.2013 na žalobce. Následně dle usnesení KS nastala domněnka vstupu žalobce na místo společnosti Brano group do uvedeného insolvenčního řízení. Žalovaný popřel dne 6.11.2013 přihlášenou pohledávku podle ust. § 193 insolvenčního zákona, tedy co do její pravosti. Žalovaný popřel pohledávku z důvodu, že tato zanikla započtením dle kupní smlouvy uzavřené ve formě notářského zápisu, sepsaného 31.5.2011 pod č. NZ 158/2011, N 199/2011 ( kupní smlouva ). Tím dle žalovaného mělo zaniknout i zástavní právo zřízené na nemovitostech dlužníka. Tato tvrzení však nejsou pravdivá. Pohledávka nezanikla započtením a zástavní právo na nemovitostech trvá. Smlouvou o půjčce se společnost Brano group zavázala poskytnout společnosti MORA-TOP půjčku do výše 49.000.000 Kč na refinancování bankovního zadlužení společnosti MORA-TOP, když původně existovalo bankovní zadlužení pouze ve vztahu k UniCredit bank Czech republic. Společnost MORA-TOP na základě pokynů ze strany UniCredit bank svoje existující závazky byla nucena zcela splatit, resp. je nahradit financováním poskytnutým jinými věřiteli. Toto financování bylo nahrazeno poskytnutím provozní části úvěru ČSOB a ze strany společnosti Brano group v ostatních částech úvěru. Pohledávka z titulu smlouvy o půjčce ve výši 23.723.449,90 Kč, uvedená v kupní smlouvě ( notářský zápis ) odpovídala nesplacené části půjčky poskytnuté společností Brano group k refinancování existujícího zadlužení vůči společnosti UniCredit. Jak vyplývá z kupní smlouvy, byla pohledávka odpovídající této konkrétní půjčce uhrazena zápočtem vůči pohledávce společnosti MORA-TOP z titulu kupní ceny za nemovitost. Následně společnost Brano group poskytla společnosti MORA-TOP další půjčku ve výši 12.780.923,97 Kč. Tato půjčka na základě smlouvy o půjčce byla poskytnuta dne 2.11.2011, přímo na bankovní účet společnosti MORA-TOP. Tato půjčka odpovídá pohledávce. Půjčka byla poskytnuta na základě smlouvy o půjčce, půjčka odpovídající pohledávce je rovněž zajištěna zástavním právem, které vzniklo na základě zástavní smlouvy, a to s odkazem na článek III. odst. 1 zástavní smlouvy. Z tohoto ujednání nepochybně vyplývá, že zástavní právo zřízené na základě smlouvy o půjčce zajišťuje nejen existující, ale i jakékoliv budoucí pohledávky vzniklé z titulu smlouvy o půjčce. Zůstatek původně poskytnuté půjčky byl tedy uhrazen zápočtem na základě kupní smlouvy a pohledávka, která byla a nadále je přihlášená jako pohledávka za třetí osobou společností MORA-TOP zajištěná majetkem dlužníka, vznikla na základě poskytnutí další půjčky ze dne 2.11.2011. Dále právní zástupce žalobce u jednání uvedl k argumentaci žalované, ( že ve smlouvě o postoupení pohledávek nebylo uvedeno, že se jedná o zajištěnou pohledávku ), že pokud pohledávka je zajištěná, tak její zajištění přechází ze zákona, takže ani tato skutečnost ve smlouvě nemusí být uvedena.

ICM R

Žalovaná se k žalobě vyjádřila podáním ze dne 18.9.2014. Žalovaná na přezkumném jednání 6.11.2013 popřela, co do pravosti a pořadí nevykonatelnou zajištěnou pohledávku žalobce, označenou v přihlášce P5 v celkové výši 12.780.923,97 Kč. Pohledávku přihlásil právní předchůdce žalobce společnost Brano Group, a.s., který v přihlášce tvrdil, že se jedná o pohledávku za společností MORA-TOP, s.r.o., jako obligačním dlužníkem, která vznikla z titulu poskytnutí peněžních prostředků věřitelem této společnosti na základě smlouvy o půjčce uzavřené dne 31.3.2010, mezi věřitelem Brano Group, a.s. a společností MORA-TOP. Pohledávka byla přihlášená jako zajištěná, dle smlouvy o zřízení zástavního práva z 29.9.2010, na základě níž bylo zřízeno zástavní právo smluvní k nemovitostem ve vlastnictví dlužníka. Žalovaná popřela pohledávku, co do pravosti a pořadí z důvodu jejího zániku započtením dle kupní smlouvy ze dne 31.5.2011, sepsané ve formě notářského zápisu pod sp. zn. NZ 158/2011, N 199/2011. Zánikem zajištěné pohledávky zaniklo ve smyslu § 170, tehdy platného občanského zákoníku i zástavní právo zřízené na nemovitech dlužníka smlouvou o zřízení zástavního práva z 29.9.2010. Pokud jde o smlouvu o půjčce z 31.3.2010, žalovaná uvádí, že touto smlouvou se společnost Brano Group zavázala poskytnout společnosti MORA-TOP půjčku do výše 47.000.000 Kč za účelem refinancování bankovních úvěrů, když existovalo bankovní zadlužení společností MORA-TOP vůči UniCreditbank Czech republic a půjčka byla poskytnuta za účelem splacení investičního úvěru, splatnost půjčky včetně úroků byla do 31.5.2010. Následně ČSOB, a.s. refinancovala pouze provozní úvěr, zatímco investiční úvěr byl splacen právě prostřednictvím půjčky poskytnuté společnosti Brano Group na základě smlouvy o půjčce z 31.3.2010. Tímto způsobem byl investiční úvěr u UniCreditbank zcela splacen k 31.3.2010. Pro zajištění pohledávky bylo zřízeno zástavní právo smluvní, na základě zástavní smlouvy. Jak plyne z článku III. bod 1 zástavní smlouvy, vztahovalo se zástavní právo výhradně k refinancování úvěru UniCreditbank ve výši 29.395.451 Kč na základě smlouvy o půjčce ze dne 31.3.2010. Zajištěnou pohledávkou ve smyslu zástavní smlouvy, byla tedy pohledávka z této smlouvy o půjčce ze dne 31.3.2010. Z uvedeného notářského zápisu z 31.5.2011 o uzavření kupní smlouvy jednoznačně vyplývá ( str. 3, 1. odrážka ), že zůstatek předmětné půjčky činil k 31.5.2011 částku 23.723.499,80 Kč, přičemž odpovídající pohledávka Brano Group zanikla započtením ( str. 2, písm. b) zcela, jež bylo součástí dohody o úhradě kupní ceny. Tuto skutečnost ostatně žalobce sám potvrzuje a shodně s textem notářského zápisu uvádí, že daná pohledávka zanikla započtením. Pokud žalobce, resp. jeho právní předchůdce v doplnění přihlášky z 10.7.2013 tvrdí, že přihlášená pohledávka vznikla na základě poskytnutí další půjčky dne 2.11.2011 ve výši 12.780.923,97 Kč, a to na splacení části bankovního zadlužení vůči ČSOB, pak v rozporu s insolvenčním zákonem mění právní důvod pohledávky, když insolvenční zákon v ust. § 192 odst. 4 ins. zákona připouští měnit až do skončení přezkumného jednání pouze výši přihlášené pohledávky, nikoliv právní důvod. Původně uplatněný právní důvod,-smlouva o půjčce ze dne 31.3.2010, žalobce neprokázal, neboť jak je z výše uvedeného zřejmé, pohledávka z této smlouvy zanikla započtením a novým po přihlašovací lhůtě uplatněným právním důvodem pohledávky, by se soud neměl vůbec zabývat. Žalovaná tedy uvádí, že nový závazek vyplývající z další půjčky ze dne 2.11.2011 není zajištěn zástavním právem k nemovitostem dlužníka dle zástavní smlouvy, jelikož tato zajišťovala pouze pohledávky ze smlouvy o půjčce ze dne 31.3.2010, v souvislosti s refinancováním úvěru u UniCreditbank a zůstatek pohledávky z této smlouvy o půjčce zanikl započtením. Tvrzení žalobce, že tato další půjčka byla poskytnuta na základě smlouvy

ICM R o půjčce z 31.3.2010 a je tedy jako budoucí pohledávka rovněž zajištěná zástavním právem dle zástavní smlouvy, nemá žádnou oporu v listinách doložených k přihlášce. Žalovaná považuje za zcela účelovou konstrukci vztahovat zástavní právo vzniklé za účelem zajištění půjčky k refinancování úvěru od UniCreditbank v březnu 2010 k nově vzniklé půjčce v listopadu 2011, která byla poskytnutá za zcela jiným účelem, a to na splácení části bankovního zadlužení společností MORA-TOP vůči ČSOB, a.s. Žalovaná dále poukazuje na to, že smlouva o půjčce je reálnou smlouvou, tedy vzniká až na základě skutečného předání finančních prostředků. Pokud k poskytnutí finančních prostředků došlo až 2.11.2011, tak vznikla zcela nová smlouva o půjčce, která s původní smlouvou o půjčce se dne 31.3.2010 nemá nic společného a pohledávka vyplývající z této nové smlouvy o půjčce není a ani nemůže být předmětem zástavního práva k nemovitostem ve vlastnictví dlužníka na základě zástavní smlouvy. V daném případě nebyla dne 31.3.2010 sjednaná mezi společností Brano Group a MORA-TOP smlouva o úvěru, nýbrž smlouva o půjčce, a ta reálně vznikla splácením investičního úvěru společnosti MORA-TOP u UniCreditbank ze strany Brano Group. Jedině tato konkrétní pohledávka ze smlouvy o půjčce z 31.3.2010 byla zajištěná zástavním právem dle zástavní smlouvy, ale toto zajištění zaniklo v důsledku zániku předmětné pohledávky započtením, jak je uvedeno výše. Na základě smlouvy o půjčce z 2.11.2011, tedy mohl vzniknout jedině zcela nový závazek společnosti MORA-TOP vůči původnímu věřiteli Breno Group, ale tento nový závazek není zajištěn zástavním právem k nemovitostem dlužníka a nemůže být uspokojen v rámci ins. řízení z výtěžku zpeněžení dotčených nemovitostí. Skutečnost, že půjčka z 2.11.2011 je pohledávkou nezajištěnou dokresluje fakt, že původní věřitel Brano Group tuto pohledávku postoupil žalobci jako nezajištěnou, když ve smlouvě o postoupení pohledávek z 27.2.2013 na základě níž byla postoupená pohledávka ze smlouvy o půjčce z 2.11.2011, není žádná zmínka o tom, že postoupená pohledávka je zajištěná zástavním právem k nemovitostem dlužníka, na základě zástavní smlouvy. O postoupení dané pohledávky, jako pohledávky nezajištěné, rovněž svědčí to, že žalobce, který nyní vystupuje jako zajištěný věřitel v ins. řízení dlužníka neučinil příslušnému KÚ oznámení o změně v osobě zástavního věřitele a v katastru nemovitostí je nadále zapsán jako zástavní věřitel Brano Group a.s., a zápis tak neodpovídá skutečnosti, když zajištění zástavním právem zaniklo. O postoupení údajně zajištěné pohledávky nebyl vyrozuměn ani dlužník. U jednání pak žalovaná doplnila, že ze strany žalované není napadána smlouva o postoupení pohledávek z důvodu sjednané ceny, ale žalovaná pouze tvrdí, že dle smlouvy o postoupení pohledávek byla postoupena pohledávka nezajištěná, jelikož ve smlouvě o postoupení pohledávek není zmíněno, že je postupovaná pohledávka zajištěná, což by nepochybně postupitel ve smlouvě uvedl. Žalovaná uvedla, že trvá na tom, že žalobce nemá za dlužníkem zajištěnou pohledávku ve výši 12.780.923,97 Kč z titulu poskytnutí těchto peněžních prostředků společností Brano Group společnosti MORA-TOP. Žalovaná navrhla, aby soud žalobu v celém rozsahu zamítl s tím, že práva na náhradu nákladů řízení se výslovně vzdává.

Soud zjistil z přihláškového spisu oddíl P, č. přihlášky P5, č. věřitele 5, vedeného u KS v Ostravě pod sp. zn. KSOS 14 INS 23534/2012 následující:

Z přihlášky pohledávky, že tato byla doručena soudu 6.11.2012. Právní předchůdce žalobce společnost Brano Group, a.s. přihlásila pohledávku č.1, zajištěnou pohledávku majetkem dlužníka, ve výši 12.780.923,94 Kč. Jako důvod vzniku bylo uvedeno: pohledávka

ICM R věřitele za společností MORA-TOP, s.r.o. jako obligačním dlužníkem vzniklá z titulu poskytnutí peněžních prostředků věřitelem, na základě smlouvy o půjčce uzavřené dne 31.3.2010 mezi věřitelem a společností MORA-TOP. Tato pohledávka je zajištěná majetkem, který náleží do majetkové podstaty dlužníka a je uplatňováno právo na uspokojení ze zajištění. Ve prospěch věřitele došlo k zajištění řádného splácení půjčky na základě smlouvy o zřízení zástavního práva ze dne 29.9.2010, zástavní právo smluvní k nemovitostem ve vlastnictví dlužníka, okamžik vzniku zajištění dne 13.12.2010. Majetek tvořící předmět zajištění, jsou nemovitosti zapsané na LV č. 427, vedený Katastrálním úřadem pro Olomoucký kraj, katastrální pracoviště Olomouc, a to budova č. p. 288, objekt určen k bydlení, stojící na pozemku parcela č. 293, pozemek parcela č. 293, zastavěná plocha a nádvoří a pozemek parcela č. 79/60 zahrada, splatnost pohledávky od 1.11.2012. Kromě pohledávky č. 1 uplatnil věřitel i pohledávku č. 2 ve výši 8.000.000 Kč ( tato však nemá souvislost s projednávanou věcí ).

Seznamem přihlášených pohledávek, že přezkumné jednání se konalo 6.11.2013, jako věřitel je již označen žalobce, č. přihlášky P5, zajištěná pohledávka č. 1 ve výši 12.780.923,94 Kč, když se jedná o pohledávku věřitele za společnosti MORA-TOP, s.r.o. jako obligačním dlužníkem vzniklá z titulu poskytnutí peněžních prostředků původním věřitelem na základě smlouvy o půjčce uzavřené dne 31.3.2010. Pohledávka byla postoupena původním věřitelem Brano Group, a.s. věřiteli-žalobci, na základě smlouvy o postoupení pohledávek z 27.2.2013. Datum pořadí zajištění 13.12.2010, důvod a způsob zajištění zástavní právo smluvní na základě smlouvy o zřízení zástavního práva z 29.9.2010. Pohledávka č. 1, jak je výše specifikována byla popřena, co do pravosti a pořadí, a to jak dlužníkem, tak insolvenčním správcem. Jako důvod popření je uvedeno, že pohledávka ze smlouvy o půjčce ze dne 31.3.2010 zanikla započtením dle kupní smlouvy ze dne 31.5.2011, sepsané ve formě notářského zápisu, pod sp. zn. NZ 158/2011, N 199/2011. Zánikem zajištěné pohledávky zaniklo ve smyslu § 170 občanského zákoníku zástavní právo zřízené na nemovitostech dlužníka smlouvou o zřízení zástavního práva ze dne 29.9.2010. Smlouvou o půjčce 31/03/2010 ze dne 31.3.2010, byla uzavřena dle § 657 občanského zákoníku mezi společnosti Brano Group, a.s., dále jako věřitel a MORA-TOP, s.r.o. jako dlužník. Věřitel poskytl dlužníkovi překlenovací půjčku ve výši 47.000.000 Kč za účelem refinancování bankovních úvěrů. Kromě jiného bylo ujednáno, že jistina vč. úroku je splatná do 31.5.2010.

Zástavní smlouvou k nemovitosti ze dne 29.9.2010, že tato byla uzavřena mezi společností Brano Group jako zástavním věřitelem, dále mezi Vojtěchem Vlčkem a Janou Vlčkovou jako zástavci a společností MORA-TOP, s.r.o. jako dlužníkem, a to ve smyslu § 152 a následujících občanského zákoníku. Předmětem zástavy jsou nemovitosti, budova č.p. 288, část obce Neředín na pozemku St. Parcela č. 293, pozemek st. Parcela č. 293, zastavěná plocha a nádvoří, pozemek parcela č. 79/60 zahrada, vše zapsané v katastru nemovitostí u KÚ pro Olomoucký kraj, pracoviště Olomouc, na LV 427 včetně všech součástí a příslušenství. V této zástavní smlouvě bylo kromě jiného ujednáno v článku III. bod 1, označení zajišťované pohledávky, a to, že zástavní právo k zástavě zajišťuje po dohodě smluvních stran všechny pohledávky zástavního věřitele vzniklé ze smlouvy o půjčce v souvislosti s refinancováním úvěru UniCreditbanky existující nebo v budoucí vzniklé, ve výši 29.395.451 Kč, vyplývající z úvěrové smlouvy o půjčce, ve znění pozdějších dodatků, uzavřené mezi zástavním věřitelem

ICM R na straně jedné a dlužníkem na straně druhé dne 31.3.2010, jakož i pohledávky zástavního věřitele z případného odstoupení od zajištěného právního vztahu.

Potvrzením ČSOB a.s. pro MORA-TOP ze dne 16.4.2014, že ČSOB prohlašuje, že MORA-TOP splatil veškeré své závazky vyplývající ze smlouvy o úvěru č. 0932/10/05594 ze dne 24.5.2010 ve znění pozdějších dodatků a ze smlouvy o úvěru ze dne 24.5.2010. Závazky vyplývající z výše uvedených smluv byly splaceny dne 28.6.2011, bylo zaplaceno 11.510.000 Kč a dne 2.11.2011 bylo zaplaceno 12.780.923,94 Kč z účtu Brano Group, a.s. na účet dlužníka.

Výpisem z katastru nemovitostí vedeného u KÚ pro Olomoucký kraj, katastrální území Neředín, LV č. 427, že zde uvedené nemovitosti, a to budova č.p. 288, způsob využití bydlení na parcele st. 293, parcela č. st. 293 zastavěná plocha a nádvoří a parcela č. 79/60 zahrada jsou ve vlastnictví Vojtěcha anonymizovano a Jany Vlčkové v SJM. V oddíle C-omezení vlastnického práva je kromě jiných, uvedeno zástavní právo smluvní k zajištění pohledávek a budoucích pohledávek až do výše 29.395.451 Kč a příslušenství ve prospěch společnosti Brano Group, a.s., a to na základě smlouvy o zřízení zástavního práva ze dne 29.9.2010, právní účinky vkladu ke dni 13.12.2010.

Doplněním přihlášky pohledávky do insolvenčního řízení z 10.7.2013, že tato byla podána tohoto dne u KS v Ostravě věřitelem Brano Group, a.s., kdy věřitel potvrzuje, že smlouva o půjčce citovaná v notářském zápisu ze dne 31.5.2011, NZ 58/2011, N 199/2011 je totožná se smlouvou o půjčce, která byla uzavřena dne 31.3.2010 mezi spol. MORA-TOP jako dlužníkem a věřitelem na částku 47.000.000 Kč. Dále věřitel uvedl, že ke smlouvě o půjčce z 31.3.2010 žádné dodatky uzavřené nebyly.

Usnesením KS v Ostravě ze dne 9.10.2013, č.j. KSOS 14 INS 23534/2012, které nabylo právní moci 26.10.2013 bylo rozhodnuto pod výrokem I., že na místo přihlášeného věřitele č. 5 Brano Group, a.s vstupuje pro část přihlášené zajištěné pohledávky, přihlášené jako pohledávka č. P5/1 ve výši 12.780.923,94 Kč věřitel WELISAMEN s.r.o., tak jak je specifikováno ve výroku I. Pod výrokem II. pak bylo rozhodnuto, že stávající věřitel č. 5 Brano Group má nadále v tomto ins. řízení přihlášené nezajištěné pohledávky v celkové výši 13.116.955,46 Kč.

Notářským zápisem ze dne 31.5.2011, značka NZ 158/2011, N 199/2011, že tento byl sepsán notářkou JUDr. Hanou Jankovičovou, notářkou v Ostravě, kancelář Ostrava-Moravská Ostrava, 28. října 190/38 s účastníky obchodní společnost MORA-TOP, s.r.o. jako prodávající a obchodní společnost Brano Group, a.s. jako kupující. V tomto notářském zápise je kromě jiného uvedeno, že obchodní společnost MORA-TOP prodává nemovitosti specifikované v oddíle 1. tohoto zápisu do vlastnictví společnosti Brano Group, a.s. a tato společnost nemovitosti kupuje za stanovenou cenu znaleckým posudkem ve výši 110.000.000 Kč. V tomto notářském zápise v oddíle za druhé: část b) bylo kromě jiného uvedeno, že část kupní ceny 95.189.962,40 Kč bude uhrazená zápočtem oproti následujícím pohledávkám Brano Group, a.s. za MORA-TOP, s.r.o., a to kromě jiného k pohledávce na zaplacení půjčky ve výši 23.723.449,80 Kč s příslušenstvím poskytnuté na základě smlouvy o půjčce

ICM R uzavřené mezi společností Brano Group a.s. jako věřitelem a společností MORA-TOP, s.r.o. jako dlužníkem dnem 31.3.2010.

Mezi stranami nebylo sporu o tom, že na majetek dlužníka Vojtěcha anonymizovano usnesením KS v Ostravě, č.j. KSOS 14 INS 23534/2012-A21 byl prohlášen konkurz a že žalovaná byla ustanovena ins. správcem.

Předpokladem projednání žaloby je posouzení včasnosti a dále okruhu účastníků. Jak bylo prokázáno přezkumném jednáním, na kterém byla pohledávka č. 1 popřena, co do pravosti a pořadí zajištění se konalo 6.11.2013. Žalobce jako přihlášený věřitel č. 5 ( právní nástupce původního věřitele ), podal žalobu na určení popřené pohledávky, tedy že je zajištěna a existuje po právu, u příslušného soudu 3.12.2013, tedy včas.

Po provedeném důkazním řízení a posouzení skutkových a právních argumentů účastníků soud uzavírá, že žaloba žalobce důvodná není a v plném rozsahu se ztotožňuje s argumentací žalované, na kterou pro stručnost zcela odkazuje.

K dané věci soud zdůrazňuje, že právní předchůdce žalobce přihlásil pohledávku do předmětného insolvenčního řízení za společností MORA-TOP, jako oblikačním dlužníkem, která vznikla z titulu poskytnutí peněžních prostředků věřitelem této smlouvy na základě smlouvy o půjčce uzavřené dne 31.3.2010. V přihlášce pohledávky, tedy jako důvod vzniku uplatněné pohledávky, je tato uplatněná pohledávka jednoznačně specifikována tak, že vznikla na základě smlouvy o půjčce z 31.3.2010, přičemž uplatněná pohledávka byla označená jako zajištěna smlouvou o zřízení zástavního práva z 29.9.2010, na základě níž vzniklo zástavní právo k nemovitostem ve vlastnictví dlužníka. Soud se plně ztotožňuje s popěrným úkonem žalované, která takto přihlášenou pohledávku popřela, když ve shodě s žalovanou uzavírá, že takto přihlášená pohledávka, pokud jde o důvod vzniku a zajištění pohledávky, zanikla zápočtem dle kupní smlouvy sepsané ve formě notářského zápisu dne 31.5.2011. Pak ve smyslu ustanovení § 170, tehdy platného občanského zákoníku došlo k zániku i zastávního práva zřízeného na nemovitostech dlužníka dle shora citované zástavní smlouvy. Přihlášená pohledávka, jejíž důvod vzniku byla smlouva o půjčce 31.3.2010, pak dle soudu neexistuje, když pohledávka právního předchůdce žalobce zanikla zápočtem vzájemných pohledávek mezi společností MORA-TOP a právním předchůdcem žalobce z titulu uzavřené smlouvy o půjčce z 31.3.2010. Již neexistuje žádná pohledávka, která by byla zajištěná zástavním právem k nemovitostem dlužníka dle zástavní smlouvy z 29.9.2010. Ke dni podání přihlášky do insolvenčního řízení u KS Ostrava dne 6.11.2012, přihlášená pohledávka z titulu uzavřené smlouvy o půjčce z 31.3.2010, neexistovala. Dále soud zdůrazňuje, že není správná argumentace žalobce, že pokud na žalobce byla postoupená pohledávka, tato je zajištěna zástavním právem k nemovitostem dlužníka. V dané věci je třeba uvést, že pokud jde o výklad článku III. bod 1 předmětné zástavní smlouvy, pak není možné přisvědčit argumentaci žalobce, že i na pohledávku z titulu smlouvy o půjčce z 2.11.2011 je možné uplatnit zástavní právo k předmětným nemovitostem. Článek III. bod 1 zástavní smlouvy upravoval právo zástavního věřitele k zajištění pohledávky vzniklé ze smlouvy o půjčce vyplývající z úvěrové smlouvy o půjčce mezi zástavním věřitelem a dlužníkem, jakož i pohledávky zástavního věřitele, které existují nebo vzniknou, ale pouze z důvodu

ICM R a z titulu uzavřené smlouvy o půjčce dne 31.3.2010. Žádné jiné pohledávky zástavního věřitele v souvislosti s poskytnutím jiné půjčky, jako v tomto případě z 2.11.2011 pak nemohly být zajištěny zástavním právem k nemovitostem dlužníka, jelikož předmětná zástavní smlouva se týkala dle citovaného článku zástavní smlouvy pouze existujicích nebo budoucích pohledávek zástavního věřitele pouze v souvislosti poskytnutím původní půjčky z 31.3.2010. Pokud následně byla uzavřená další smlouva o půjčce z 2.11.2011, jedná se o zcela nový závazkový vztah, který do insolvenčního řízení, tedy pohledávka z tohoto závazkového vztahu, nebyla přihlášena dle důvodu vzniku pohledávky a není ani možné uzavřít, že by z titulu tohoto jiného a nového závazkového vztahu existovalo a bylo zřízeno zástavní právo zástavního věřitele k uspokojení takto vzniklé pohledávky k nemovitostem ve vlastnictví dlužníka. Zajištěnou pohledávkou ve smyslu zástavní smlouvy byla pouze pohledávka ze smlouvy o půjčce ze dne 31.3.2010. Je třeba uvést, že pokud žalobce, resp. jeho právní předchůdce tvrdí, že přihlášená pohledávka vznikla na základě poskytnutí další půjčky z 2.11.2011, pak v rozporu s insolvenčním zákonem mění právní důvod vzniku pohledávky. Insolvenční zákon v ust. § 192 odst. 4 ins. zákona totiž připouští měnit až do skončení přezkumného jednání pouze výši přihlášené pohledávky, nikoliv právní důvod vzniku uplatněné pohledávky. Dle citovaného zákonného ust. totiž platí, že věřitel může až do skončení přezkumného jednání, dokud jeho pohledávka není zjištěná, měnit výši přihlašované pohledávky. Přihlášená pohledávka z uvedeného právního důvodu, smlouva o půjčce z 31.3.2010, zanikla započtením a novým, po přihlašovací lhůtě uplatněným právním důvodem pohledávky, se pak soud v předmětném řízení nezabývá. Soud pak uzavírá, že nový závazek vyplývající z další smlouvy o půjčce z 2.11.2011 není zajištěn zástavním právem k nemovitotem dlužníka dle zástavní smlouvy, jelikož jak bylo výše zdůrazněno, zástavní smlouva z 29.9.2010 dle článku III. bod 1. zajišťovala pouze pohledávky, ať již existující nebo v budoucnu vzniklé ze smlouvy o půjčce ze dne 31.3.2010. Pak soud hodnotí jako účelovou konstrukci žalobce vztahovat zástavní právo vzniklé za účelem zajištění půjčky z 31.3.2010 k nově vzniklé půjčce z 2.11.2011, která byla poskytnuta za jiným účelem, a to na splacení části bankovního zadlužení společností MORA-TOP vůči ČSOB, a.s. Jak vyplynulo z potvrzení ČSOB až 2.11.2011, právní předchůdce žalobce ze svého účtu zaplatil částku 12.780.923,97 Kč na účet dlužníka, přičemž tyto prostředky byly použity ke splacení dlužných částek ( potvrzení ČSOB a.s. z 16.4.2012 pro spol. MORA-TOP s.r.o. ) S ohledem na argumenty uvedené výše, je pak třeba uvést, že žalobce nemá za dlužníkem zajištěnou pohledávku ve výši 12.780.923,97 Kč z titulu poskytnutí těchto peněžních prostředků spol. Brano Group spol. MORA-TOP.

Z důvodu výše uvedených soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o.s.ř. negativně, když v řízení úspěšná žalovaná se práva na náhradu nákladů řízení výslovně vzdala.

ICM R

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku j e odvolání p ř í p u s t n é ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení k Vrchnímu soudu v Olomouci prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci.

Olomouc 20.10.2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Eva Paučková v.r. Ivana Munclingerová samosoudkyně

ICM R