14 ICm 3766/2014
Číslo jednací: 14 ICm 3766/2014-41 Sp.zn.ins.řízení: KSOS 14 INS 10681/2014

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě se sídlem Havlíčkovo nábřeží 34, Ostrava 1 rozhodl samosoudcem JUDr. Alešem Palkovským v právní věci žalobce: COFIDIS s.r.o., se sídlem Bucharova 1423/6, 158 00, Praha 5, IČ: 27179907, zastoupeného Mgr. Jiřím Sitou, advokátem se sídlem Rybná 682/14, 110 00 Praha 1, proti žalovanému: Mgr. Eva Budínová, se sídlem Dobrovského 724, 738 01 Frýdek-Místek, IČ: 66248434, insolvenční správkyně dlužníka Vladimír anonymizovano , anonymizovano , bytem Palkovice 326, 739 41 Frýdek-Místek, zast.: Mgr. Zuzana Lubojacká, advokát se sídlem Dobrovského 724, 738 01 Frýdek-Místek, o určení existence insolvenčním správce m popřené pohledávky insolvenčního věřitele

tak to :

I. Žaloba na určení, že pohledávka žalobce přihlášená přihláškou č. P2 ve výši 45.986,72 Kč do insolvenčního řízení dlužníka Vladimíra Herce, vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp.zn. KSOS 14 INS 10681/2014, kterážto byla popřena insolvenčním správcem v rozsahu 20.986,72 Kč, je v plném rozsahu přihlášena po právu, se zamítá pro pře dčasnost.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na nákladech řízení 11.800,-Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám zástupce žalobce.

Odůvodnění:

Návrhem doručeným soudu 31.10.2014 se žalobce domáhal vydání soudního rozhodnutím, jímž by soud určil, že pohledávka přihlášená věřitelem-žalobcem ve výši 20.986,72 Kč do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp.zn. KSOS 14 INS 10681/2014 vůči dlužníkovi Vladimír anonymizovano je po právu.

Žalobce návrh odůvodnil tím, že pod výše uvedenou spisovou značkou je u Krajského soudu v Ostravě vedeno insolvenční řízení vůči dlužníku Vladimíru Hercovi. Žalobce jako věřitel řádně a včas přihlásil do insolvenčního řízení pohledávku ve výši 45.986,72 Kč. Na přezkumném jednání 8.10.2014 došlo k přezkoumání přihlášených pohledávek, kde insolvenční správce-žalovaný popřel nevykonatelnou zmíněnou pohledávku co do částky 20.986,72 Kč. Jako důvod popření pohledávky žalovaný uvedl, že důvodem je rozpor s ujednáními o spotřebitelských smlouvách a dále dlužník byl a je spotřebitelem . Dlužníkem přitom přihlášenou pohledávku žalobce na přezkumném jednání uznal v plném rozsahu. Žalobce se domnívá, že svou pohledávku řádně a včas přihlásil a že popření insolvenčního správce je nedůvodné a zejména zcela neurčité, když postrádá jakékoliv odůvodnění. Pohledávka žalobcem přihlášená vznikla na základě smlouvy o revolvingovém úvěru, která byla mezi žalobcem a dlužníkem uzavřena 22.4.2006. Na základě této smlouvy žalobce poskytl dlužníkovi revolvingový úvěr. Dlužník splácel úvěr v zásadě pravidelně, než se dostal do prodlení se splácením, které bylo zakončeno vyhlášením insolvence a povolením oddlužení. Nesplacený úvěr čerpaný dlužníkem se pak stal splatný v celém rozsahu, kdy dlužník dluží žalobci 45.986,72 Kč. Veškerá svá tvrzení žalobce v průběhu insolvenčního řízení prokázal listinnými důkazy, které přiložil k uvedené přihlášce pohledávky. Insolvenční správce popřel část přihlášené pohledávky co do pravosti a výše bez udání jakéhokoliv důvodu, s pouhým konstatováním, že je zde rozpor s ujednáními o spotřebitelských smlouvách a že dlužník je spotřebitelem. Žalobce má za to, že popření insolvenčního správce je zcela neurčité. Z uvedeného popření není zřejmé, co konkrétně vytýká popřené pohledávce a proč. Odůvodnění popření přihlášené pohledávky zcela postrádá jakoukoliv argumentaci, proč přihlášenou pohledávku žalobce popírá, když sám dlužník pohledávku žalobce uznal v plném rozsahu. Takové popření má žalobce za zcela nedostatečné, když není vůbec zřejmé, na základě jakých skutečností insolvenční správce pohledávku popřel a popření je tak zcela nepřezkoumatelné. Navíc není z popření vůbec zřejmé, na základě jakého výpočtu, resp. jakých skutečností insolvenční správce popřel pohledávku žalobce právě v popřené výši 20.986,72 Kč.

Žalovaný ve svém vyjádření navrhl zamítnutí návrhu. Zdůraznil, že dlužník byl při uzavírání smlouvy o úvěru ve vztahu k žalobci v postavení spotřebitele. Smlouva mezi žalobcem a dlužníkem byla sepsána na předtištěném formuláři vytvořeném žalobcem. Všeobecné podmínky, prostřednictvím nichž byla sjednána výše úroku a smluvní pokuta, jsou

ICM R velmi rozsáhlé, složitě formulované a vyhotoveny velmi drobným písmem. Úvěrové podmínky nebyly podepsány dlužníkem. Z listin přiložených k přihlášce pohledávky P2 vyplývá, že dlužníku byla poskytnuta částka v celkové výši 113.705,-Kč, přičemž dlužník na tuto pohledávku z počátku řádně splácel. Dle přiloženého přehledu uhradil dlužník celkem 131.737,-Kč. Dlužník tak již zcela uhradil půjčenou částku. Insolvenční správkyně uznala žalovanému u přihlášené pohledávky částku ve výši 25.000,-Kč, která přestavuje dle insolvenční správkyně úrok přiměřený výši půjčené částky. Ujednání o smluvní pokutě nebyla obsaženo v samotné úvěrové smlouvě, ale pouze ve formulářových úvěrových podmínkách, které nejsou podepsány dlužníkem, a jejichž obsah nemohl dlužník při uzavírání smlouvy ovlivnit. Takto sjednaná smluvní pokuta je neplatná, a to podle východisek plynoucích z nálezu Ústavního soudu IÚS 3512/2011. Smlouva uzavřená mezi žalobcem a dlužníkem obsahuje celou řadu ujednání, které jsou v rozporu s ustanoveními občanského zákoníku a směrnice rady Evropy 93/13/EHS. Jednotlivá ujednání zakládají jednoznačně více povinností dlužníku než žalobci a způsobují nerovnováhu smluvních stran v neprospěch spotřebitele. Na podporu svých tvrzení žalovaný cituje § 39, § 55 a § 56 občanského zákoníku, jakož i článek 3 směrnice rady Evropy 93/13/EHS.

Účastníci souhlasili s rozhodnutím o žalobě rozsudkem bez nařízení jednání, nicméně soud neshledal aplikaci ust. § 115a o.s.ř. v dané věci za možnou, a to s ohledem na skutečnosti níže uvedené a od toho se odvíjející právní hodnocení věci. Na tomto místě možno uvést, že věc není možno v daném případě rozhodnout jen na základě tvrzení účastníků a jimi předložených listinných důkazů. Soud tím má na mysli zejména meritorní posouzení věci v nejužším slova smyslu, tedy meritorní rozhodnutí sporu vycházející z řádně a úplně zjištěného skutkového stavu a na to navazující aplikace příslušných norem práva hmotného.

K ústnímu jednání nařízenému ve věci se žalobce ani jeho zástupce po předchozí omluvě nedostavili a za této situace soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobce a jeho zástupce v souladu s ust. § 101 o.s.ř..

Po provedeném řízení soud zjistil následující skutkový stav.

Z insolvenčního spisu Krajského soudu v Ostravě sp.zn. KSOS 14 INS 10681/2014 včetně přihláškového spisu P2 soud zjistil následující:

-Usnesením z 2.7.2014 byl zjištěn úpadek dlužníka Vladimíra Herce a insolvenčním správcem ustanovena žalovaná.

-Z usnesení B4 z 10.11.2014 soud zjistil, že soud schválil oddlužení dlužníka Vladimíra Herce zpeněžením majetkové podstaty.

-Z přihlášky pohledávky P2 doručené 9.7.2014 soudu soud zjistil, že zmíněnou listinou přihlásil žalobce jako věřitel svou pohledávku do insolvenčního řízení uvedeného vůči Vladimíru Hercovi. Svou pohledávku v celkové výši 45.986,72 Kč přihlásil jako pohledávku nezajištěnou a nevykonatelnou sestávající se z částky 38.606,98 Kč na jistině, částky 4.101,01 Kč na smluvním úroku, částky 1.359,93 Kč na pojistném

ICM R

sjednaném pro splácení úvěru a 1.918,80 Kč na smluvní pokutě. V přihlášce je dále uvedeno, že důvodem vzniku zmíněné pohledávky je Smlouva o revolvingovém úvěru z 22.4.2006 č. 2404598, přičemž smluvní úrok byl vypočten jako 2,34% měsíčně z jistiny. Pojistné bylo vypočteno jako 0,65% měsíčně z celkové dlužné částky a smluvní pokuta byla vypočtena jako 12% měsíčně z každé dlužné splátky. K poslední změně jistiny došlo umořením ve výši 467,82 Kč splátkou provedenou ve výši 1.599,- Kč dne 13.2.2014, od následujícího data je jistina ve výši přihlášené jistiny. Přihláška byla doložena Smlouvou o revolvingovém úvěru č. 2404598, Všeobecnými obchodními podmínkami společnosti COFIDIS, žádostí dlužníka o navýšení úvěrového limitu, žádostí dlužníka o čerpání finanční rezervy, sazebníkem poplatků a přehledem dluhů, resp. přehledem vývoje výše dluhu.

-Z protokolu o přezkumném jednání a schůzi věřitelů z 8.10.2014 včetně seznamu přihlášených pohledávek soud zjistil, že v textu protokolu je uvedeno, že soud konstatuje, že byly přezkoumány pohledávky uvedeného shora s tím, že výsledek přezkumného jednání je zachycen v seznamu přihlášených pohledávek (jednotlivých přezkumných listech), který je nedílnou součástí tohoto protokolu o jednání. Insolvenční správkyně částečně popřela pohledávku věřitele 1, 2, 3, 7 a 9.

-Ze seznamu přihlášených pohledávek co by přílohy protokolu o přezkumném jednání ze dne 8.10.2014 soud zjistil, že pod číslem přihlášky P2 je evidována přihláška zdejšího žalobce jako věřitele v celkové výši 45.986,72 Kč, a to na základě Smlouvy o revolvingovém úvěru č. 2404598 z 22.4.2006. Přihláška byla přezkoumána jako nevykonatelná, nezajištěná, přičemž v uvedené listině je uvedeno, že popřeno pro pravost 20.986,72 Kč , přičemž kolonka výše pohledávky-z toho uznáno zůstala nevyplněna. Dále je z přezkumného listu zřejmé, že přihlášeno bylo 45.986,72 Kč, zjištěno z toho bylo 25.000,-Kč a celkem bylo popřeno 20.986,72 Kč. Jako důvod popření bylo uvedeno: rozpor s ujednáními o spotřebitelských smlouvách dlužník byl a je spotřebitelem . Dlužník u přezkumného jednání pohledávku žalobce zcela uznal.

-Ze seznamu přihlášených pohledávek, resp. jednotlivých přezkumných listů soud zjistil, že žalovaná jako insolvenční správce zcela identickými slovy jako pohledávku č.2 popřela i pohledávky evidované pod č. P1, P3, P11 a P9, aniž v kterémkoliv případě ke zmíněnému důvodu popření bylo uvedeno něco bližšího či konkrétního.

-Z vyrozumění o popření pohledávky vyhotoveného žalovanou 14.10.2014 adresovaného žalobci soud zjistil, že žalovaná vyrozuměla žalobce o popření pohledávky přihlášené po č. P2 do insolvenčního řízení dlužníka Vladimíra Herce. Žalovaná uvedla, že při přezkumném jednání konaném 8.10.2014 byla insolvenčním správcem popřena nevykonatelná pohledávka tak, že pohledávka č.1 přihlášky č. P2 byla popřena co do pravosti v případě pohledávky ve výši 20.986,72 Kč, uplatněné ze Smlouvy o revolvingovém úvěru č. 2404598 ze dne 22.4.2006, a to pro rozpor s ujednáními o spotřebitelských smlouvách, dlužník byl a je spotřebitelem. Vyrozumění bylo žalobci doručeno 20.10.2014 a již na tomto místě možno učinit závěr, že incidenční žaloba byla soudu v dané věci byla doručena včas.

ICM R

-Insolvenční řízení dlužníka dosud trvá.

K dokazování provedeném v rozsahu shora uvedeném v souladu s ust. § 5 o.s.ř. a v souladu s imperativy spravedlivého procesu, zahrnující i imperativ zákazu vydávání překvapivých rozhodnutí, soud zástupkyni žalovaného seznámil s předběžným právním názorem na věc, kdy uvedl, že má za to, že popěrný úkon žalované trpí vadami, kdy jde o popěrný úkon neurčitý a nesrozumitelný, což vede k jeho nepřezkoumatelnosti. Bylo vysvětleno, že popěrný úkon je právním úkonem procesní povahy a jako takový musí popěrný úkon být určitý, srozumitelný, jednoznačný a přezkoumatelný. Bylo uvedeno, že dle názoru soudu popěrný úkon ve vztahu k přihlášce P2 věřitele COFIDIS není perfektním procesním úkonem a jako takový není způsobilý vyvolat zamýšlené účinky. Vady popěrného úkonu nejsou odstranitelné v rámci incidenčního sporu a žalobu podanou po takto nonperfektním popěrném úkonu nutno zamítnout pro předčasnost v souladu s rozhodnutím Nejvyššího soudu 29 Cdo 3829/2010 a 23 Cdo 1726/1998. Z uvedeného pak rezultuje, že soud nebude provádět dokazování ve vztahu ke vzniku a existenci případně dalším okolnostem tvrzené existence přihlášené pohledávky, neboť vzhledem k výše uvedenému je to zcela zřejmě nadbytečné. Z uvedeného rezultuje také zřejmě výjimka z nákladové imunity insolvenčního správce, neboť uvedenou situaci lze považovat za situaci zaviněnou insolvenčním správcem.

K tomuto podrobnému sdělení předběžného názoru a poučení ze strany soudu žalovaná prostřednictvím své zástupkyně uvedla, že je připravena reagovat na uvedené sdělení soudu, neboť uvedený postup soudu v současnosti již lze považovat za zcela nepřekvapivý a za zcela předvídatelný. Proto žalovaná pouze ve vztahu k posledně uvedenému poučení ze strany soudu o možnosti vzniklou situaci posoudit jako zavinění insolvenční správkyně uvádí, že v době, kdy tyto obecné popěrné úkony byly takto obecně formulovány, byly vesměs takto obecně akceptovány a ze strany soudu u přezkumného jednání (i dlouhodobě u jiných jednání) nebyla insolvenční správkyně vyzývaná k odstranění vad takto formulovaných popěrných úkonů. Za této situace má žalovaná za to, že jí nelze uložit povinnost náklady řízení v podobě zaplaceného soudního poplatku a v případě nákladů právního zastoupení, neboť zde schází právě prvek zavinění. V závěru jednání pak zástupkyně žalované uvedla, že přes výše uvedené navrhuje zamítnutí žaloby z důvodů věcných, tedy, že pohledávka žalobce není po právu.

V návaznosti na již výše uvedeného z hlediska skutkového soud konstatuje, že ve věci neprováděl další dokazování listinami a dalšími důkazními prostředky k prokázání vzniku existence a případných dalších okolností přihlášené pohledávky č. P2, resp. dílčí pohledávky č. P2/1, neboť vzhledem k dále uvedenému by provádění tohoto dokazování bylo zcela zřejmě nadbytečné a nebylo by jakkoliv způsobilé přivést jiné rozhodnutí ve věci samé než to, které je uvedeno ve výroku č.1 tohoto rozhodnutí.

Na výše uvedený zjištěný skutkový stav soud aplikoval instituty toliko procesní, kdy pro vady popěrného úkonu nebylo lze náležitě zjistit skutkový stav týkající se vzniku a existence samotné pohledávky a tedy není dále prostor pro aplikaci norem práva hmotného, ať už reprezentovaných obchodním zákoníkem, občanským zákoníkem 1964 či normami na ochranu spotřebitele.

ICM R

Dle § 13 odst.1 vyhl.č. 311/2007 o jednacím řádu pro insolvenční řízení u pohledávky popřené co do výše se ve vyrozumění uvede, v jaké výši byla insolvenčním správcem popřena, u pohledávky popřené co do pořadí se ve vyrozumění uvede v jakém pořadí má být pohledávka podle insolvenčního správce uspokojena.

Dle § 21 odst.1 písm. e) cit. vyhl. přihláška pohledávky obsahuje mimo jiné bližší údaje o smlouvě nebo jiné skutečnosti, která je důvodem vzniku pohledávky včetně vylíčení skutečností rozhodných pro vznik pohledávky.

Ve smyslu ustálené rozhodovací praxe (viz. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu 29 Cdo 3829/2010) je popření pohledávky přihlášené do konkurzu procesním úkonem, pro nějž při absenci výslovné úpravy v insolvenčním zákoně přiměřeně platí ustanovení § 41 odst.2 o.s.ř. a co do obsahových náležitostí úkonu ust. § 42 odst.4 o.s.ř.. Nejvyšší soud v rozhodnutí 32 Cdo 1726/98 uveřejněném pod R76/2002 Sb. soudních rozhodnutí a stanovisek formuloval závěr, podle něhož popření pohledávky přihlášené do konkurzu je procesním úkonem, pro nějž při absenci výslovné úpravy v zákoně o konkurzu a vyrovnání přiměřeně platí ust. § 41 odst.2 o.s.ř. a co do obsahových náležitostí úkonů ust. § 42 odst.4 o.s.ř.. Popírá-li konkurzní věřitel nebo správce konkurzní podstaty výši pohledávky nebo její pořadí, musí uvést, jak vysoká je podle něj přihlášená pohledávka, popř. jaké pořadí má pohledávka mít. Při absenci těchto náležitostí popření pohledávky nemůže vyvolat zamýšlené procesní účinky. Dle názoru soudu se tyto ustálené judikaturní závěry plně osvědčí i v poměrech insolvenčního zákona č. 182/2006 Sb. v aktuálním znění.

Ve smyslu uvedeného popřít pravost, výši nebo pořadí pohledávky lze i eventuálním procesním úkonem. Popření pravosti pohledávky umožňuje soudu ve sporu o určení pravosti pohledávky zkoumat pouze základ nároku, nikoli již jeho výši či pořadí. Pro závěr o tom, zda byla popřena nejen pravost, nýbrž i výše, popřípadě pořadí pohledávky, je určující obsah popření (jeho důvody) v podobě zachycené v protokolu o přezkumném jednání nebo v seznamu přihlášených pohledávek, který tvoří součást tohoto protokolu. Popření pohledávky ze strany insolvenčního správce či dlužníka musí být srozumitelné, odůvodněné a zejména přezkoumatelné. Nestačí, pokud insolvenční správce či dlužník vysloví popěrný úkon, musí jej rovněž zdůvodnit. Odůvodnění popěrného úkonu je totiž zcela zásadní pro obranu věřitele při podání incidenční žaloby. Pouze konkrétní důvod, který byl při popření pohledávky věřitele uveden, tudíž může být předmětem řízení o incidenční žalobě u insolvenčního soudu, a jen proti jednoznačně vymezenému důvodu popření pohledávky může následně věřitel podat kvalifikovanou žalobu na určení pravosti, výše nebo pořadí popřené pohledávky. Jen důvod, pro který insolvenční správce či dlužník pohledávku popřeli, tak může být předmětem posouzení ze strany insolvenčího soudu.

Soud konfrontoval popěrný úkon učiněný žalovanou insolvenční správkyní s požadavky na popěrný úkon výše formulovanými a dospěl k závěru, že popření žalobcem přihlášené pohledávky žalovaná v daném případě provedla zcela obecně, nekonkrétně, nesrozumitelně a neurčitě, tedy provedla tak, aniž v podstatě jakkoli uvedla konkrétní věcný důvod, pro který pohledávku popírá. Ani z protokolu o přezkumném jednání či z přezkumného listu přihlášené pohledávky č. 2, ale ani případně z vyrozumění isnolvenční

ICM R správkyně adresovaného žalobce v daném případě nelze zjistit žádný konkrétní důvod, pro který je žalobcem přihlášena pohledávka žalovanou popírána.

V daném případě soud dokonce dospěl k závěru, že nelze spolehlivě určit ani to, zda pohledávka je popřena co do pravosti či zda je popřena co do výše. Z popěrného listu totiž vyplývá, že ač bylo přihlášeno žalobcem celkem 45.986,72 Kč, insolvenční správkyně uznává a takto byla zjištěna pohledávka ve výši 25.000,-Kč, ovšem současně je popírána (nikoli výše ale) pravost zbývající části pohledávky 20.986,72 Kč. Rozsah uznání a tedy zjištění, ani rozsah popření pohledávky přitom nikterak nekoresponduje s dílčími částkami podrobně rozepsanými v přihlášce pohledávky, které ve svém souhrnu tvoří celkem přihlášenou pohledávku 45.986,72 Kč, takže ani výkladem nelze zjistit, zda a v jakém rozsahu je popírána insolvenční správkyní pravost či výše dílčí pohledávky tvořené jistinou, dílčí pohledávky tvořené smluvním úrokem či dílčí pohledávky tvořené pojistným či dílčí pohledávky tvořené smluvní pokutou. Není ani zřejmé, zda důvod popření se týká jistiny či příslušenství (pod které by bylo možné zahrnout případně smluvní úrok pojistné či smluvní pokutu-soudu jsou přitom známy i názory, že smluvní pokutu lze považovat již za příslušenství jistiny). Formulace popěrného důvodu: Rozpor s ujednáními o spotřebitelských smlouvách. Dlužník byl a je spotřebitelem. , přitom rovněž neposkytuje ani soudu insolvenčnímu, ani soudu incidenčnímu jakékoliv vysvětlení obsahu a významu popěrného úkonu. Lze tak shrnout, že v daném případě je uznán a zjištěn základ nároku, neboť bylo uznáno a takto zjištěno 25.000,-Kč, nicméně současně je popírána pravost (části) přihlášené pohledávky, což při již uvedeném faktu, že ani zjištěná ani popřená část nekoresponduje s žádnou z dílčích přihlášených pohledávek, způsobuje naprostou neurčitost, nesrozumitelnost a nepřezkoumatelnost učiněného popěrného úkonu. Za této situace naprosto není zřejmé, které skutečnosti mezi účastníky jsou sporné a jaký je skutkový i právní terén, v němž by v rámci incidenčního sporu měl incidenční soud autoritativně o otázkách skutkových či právních, mezi účastníky sporných, rozhodnout.

Nelze přitom ztratit ze zřetele, že v případě nevykonatelných pohledávek nese povinnost tvrzení a povinnost důkazní v rámci incidenčního sporu insolvenční věřitel. Jsou-li zpochybněny jím přihlášené nároky, nese nepochybně povinnost tvrzení a povinnost důkazní v tom rozsahu, v jakém jím přihlášené nároky byly zpochybněny. Z uvedeného plyne, že nejen insolvenčnímu či incidenčnímu soudu, ale rovněž konkurznímu věřiteli musí být zřejmé, které mezi insolvenčním správcem (případně dlužníkem) a věřitelem sporné skutečnosti musí konkrétně tvrdit a prokazovat. Naprostá obecnost a neurčitost a z toho plynoucí nesrozumitelnost popěrného úkonu, pak v důsledku znemožňují přihlášenému věřiteli takové břemeno tvrzení a důkazní v rámci incidenčního sporu unést. Rovněž soud v následném incidenčním sporu nemá možnost odpovědně připravit a provést dokazování, neboť zcela schází vymezení skutku, který by měl být předmětem incidenčního sporu. Z uvedeného rezultuje závěr soudu, že ani v tomto případě není naprosto namístě se odchýlit od závěrů plynoucích ze zmíněných rozhodnutí Nejvyššího soudu. Naopak soud shledává, že v daném případě nelze než z uvedených rozhodnutí vycházet a nutno dojít k závěru, že popěrný úkon žalované insolvenční správkyně v daném případě nebyl způsobilý vyvolat žádné procesní účinky, a to pro zcela zjevnou neurčitost a nesrozumitelnost a z toho plynoucí nepřezkoumatelnost zmíněného popěrného úkonu.

ICM R

Nalézací soud si je vědom imperativů spravedlivého procesu a v jeho rámci rovněž imperativu vyvarovat se přepjatého formalismu. Přesto soud i z hlediska ústavní konformnosti tohoto aktu aplikace brána dospěl k jednoznačnému závěru, že v daném případě není zamítnutí žaloby pro předčasnost aktem přepjatého formalismu.

Pro úplnost soud podotýká, že si je vědom toho, že přihlášená pohledávka je závazkem dlužníka ze spotřebitelské smlouvy a soud je tedy povolán i bez iniciativy stran zkoumat z úřední povinnosti soulad přihlášené pohledávky s normami na ochranu spotřebitele ať už vnitrostátními nebo mezinárodními. Povaha tohoto zkoumání však z podstaty věci má těžiště při aplikaci hmotného práva, tedy v okamžiku aplikace práva na spolehlivě zjištěný skutkový stav (to ostatně plyne i ze systematiky a povahy norem na ochranu spotřebitele). Postup insolvenční správkyně a obecnost jejích popěrných úkonů a jejich vnitřní rozpornost však v daném individuálním případě soudu neumožńují zjistit skutkový stav natolik, aby byl způsobilým podkladem pro aplikaci konkrétních norem práva hmotného. Není totiž vůbec zřejmé, z jakého konkrétního věcného důvodu sporuje kterou dílčí část přihlášené pohledávky v jakém jejím rozsahu a kterou věcně nebo právně spornou skutečnost tak (prostřednictvím aktivně legitimovaného žalobce) předkládá soudu k posouzení. Soudu (potažmo věřiteli nevykonatelné pohledávky coby žalobci) tak zcela chybí vymezení skutkového a právního terénu, v kterém by se měl (se smí) v incidenčním řízení pohybovat, resp. schází vymezení skutku ve smyslu vymezení rozhodných skutkových okolností (ve smyslu užívaném ust. § 79 o. s. ř. ). I při znalosti celého obsahu odůvodnění rozhodnutí NS 29 Cdo 3829/2010 tak má soud za to, že popěrný úkon žalované není způsobilý vyvolat zamýšlené účinky.

Lze tak shrnout, že popření pohledávky žalovanou insolvenční správkyní je v daném případě zcela neurčité a nesrozumitelné a takto nepřezkoumatelné, když není popírána pravost nebo výše některé z konkrétně uvedených složek přihláškou přihlášené pohledávky, nýbrž v zásadě je přihlášená pohledávka žalobce popřena částečně do pravosti. V rámci popěrného úkonu nebylo jakkoliv zohledněno, že přihlášená pohledávka se sestává z jednotlivých dílčích složek specifikovaných v přihlášce pohledávky a ani z porovnání rozsahu popěrného úkonu ve vztahu k přihlášce uvedeným složkám není zřejmé, kterou část přihlášené pohledávky měl žalovaný v úmyslu popřít co do výše, kterou do co pravosti či z jakých konkrétních důvodů kterou dílčí část přihlášené pohledávky popírá. Popěrný úkon žalované není srozumitelný, odůvodněný a přezkoumatelný a tyto vady nejsou zhojitelné v incidenčním sporu. Odůvodnění popěrného úkonu je totiž zcela zásadním východiskem pro podání incidenční žaloby a také pro vymezení prostoru, ve kterém je incidenční soud povolán k autoritativnímu rozhodnutí ohledně otázek mezi účastníky sporných. S ohledem na uvedené je pak nezbytné výrokem č. I tohoto rozhodnutí žalobu žalobcem podanou zamítnout pro předčasnost.

Teprve poté, bude-li žalobcem přihlášená pohledávka u případně nového přezkumného jednání některým z k tomu oprávněných subjektů popřena, a to jednoznačným, řádným a srozumitelným způsobem, může se žalobce novou incidenční žalobou domáhat určení oprávněnosti své pohledávky. V daném případě nelze žalobě vyhovět pro vady popěrného úkonu, byť popěrný úkon v daném případě činila strana žalovaná.

ICM R

Pro úplnost soud konstatuje, že jeho rozhodnutí lze považovat ani za překvapivé, ani za vybočující z ustálené rozhodovací praxe soudů, a to jednak z toho důvodu, že předběžný názor soudu na projednávanou věc byl žalované sdělen u ústního jednání a jednak z toho důvodu, že toto rozhodnutí soudu vychází ze shodných principů a východisek jako výše zmiňovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu, ale také jako rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě 38 ICm 773/2014, 34 ICm 1338/2012 či 14 ICm 1076/2013 (byť posledně uvedené se týká vady přihlášky, nikoliv popěrného úkonu). Přitom soud podotýká, že ve vztahu k výše citovaným ustanovením jednacího řádu pro insolvenční řízení má soud za to, že ust. § 13 cit. vyhl., týkající se vyrozumění o popření pohledávky, neobsahuje a z podstaty věci ani nemá obsahovat výčet náležitostí popěrného úkonu. Při absenci výsledné úpravy tak na náležitosti popěrného úkonu možno analogicky vztáhnout úpravu provedenou ust. § 21 cit. vyhl. pro náležitosti přihlášky pohledávky. Nejen tedy z hlediska ustálené rozhodovací praxe, ale i z hlediska analogické aplikace jednacího řádu dopadajícího nepochybně i na činnost insolvenčních správců, je tak nutno na popěrný úkon žalované v daném případě nahlížet jako na popěrný úkon nonperfektní, nezpůsobilý vyvolat zamýšlené právní účinky.

S ohledem na důvody zamítnutí žaloby nelze v daném případě žalovanou považovat za procesně úspěšného účastníka ve sporu. Naopak za osobu procesně úspěšnou nutno považovat v daném případě žalobce, byť jeho žaloba byla zamítnuta, ale stalo se tak ryze v důsledku porušení procesních povinností žalovanou, což je situace nepochybně specifická, nicméně v incidenčních sporech zřejmě nikoliv řídká. Z uvedeného důvodu má soud za to, že právo na náhradu nákladů řízení v daném případě vzniklo žalobci. Tento názor soud odvíjí od analogické aplikace ust. § 143, kdy z hlediska tohoto ustanovení je zjevné, že to byla žalovaná, kdo svým počínáním vyvolal předmětný spor, a naopak do dosavadní fáze řízení nutno mít za to, že žalobce svým počínám nezavdal příčinu k podání návrhu. Ke stejnému závěru možno dospět zcela bez ohledu na ust. § 143 o.s.ř., resp. z jeho analogické aplikace, i z hlediska ust. § 147 odst.1 o.s.ř., kdy je namístě žalobci přiznat náhradu nákladů řízení z toho důvodu, že vynaložení nákladů řízení na straně žalobce zapříčinila svým počínáním žalovaná. Tyto úvahy soudu nejsou otřeseny ani nákladovou imunitou zakotvenou pro insolvenční správce ust. § 202 insolvenčního zákona. Nákladovou imunitu právě ust. § 202 odst.2 IZ prolamuje v těch případech, kdy vznikly náklady řízení zaviněním insolvenčního správce nebo náhodou, která se mu přihodila. Prvek zavinění má soud v daném případě za zjevný, kdy nelze přehlédnout, že zcela identickým způsobem, resp. identickými slovy a tedy nekonkrétně, nesrozumitelně a neurčitě a nepřezkoumatelně insolvenční správkyně popřela vícero pohledávek, které insolvenční věřitelé přihlásili do insolvenčního řízení, aniž by tyto své popěrné úkony vůči konkrétním přihlášeným pohledávkám jakýmkoliv způsobem individualizovala.

Náklady řízení žalobce se v daném případě sestávají z částky 5.000,-Kč vynaložené na soudní poplatek a dále z odměny za 2 úkony právní pomoci, a to za převzetí zastoupení a sepis žaloby. Dle obsahu spisu soud nezjistil žádné další úkony právní pomoci, které by bylo možno honorovat dle vyhl.č. 177/96 Sb.. Výše odměny za jeden úkon právní pomoci činí 3.100,-Kč v souladu s ust. § 9 odst.4 písm. c) a § 7 vyhl.č. 177/96 Sb., přičemž ke každému z úkonů právní pomoci nutno připočítat režijní paušál ve výši 300,-Kč. Z obsahu spisu soud nezjistil, že by zástupce žalobce doložil doklad o registraci k platbě DPH a součástí přiznaných nákladů řízení tak nemůže být částka odpovídající DPH, kterou je (případně)

ICM R 3766/2014 zástupce žalobce povinen odvést. V souladu s ust. § 7 a § 202 odst.2 insolvenčního zákona a s poukazem na ust. § 147 odst.1 či případně analogickou aplikaci ust. § 143 o.s.ř., tedy soud výrokem č. II tohoto rozhodnutí uložil žalované zaplatit žalobci na nákladech řízení 11.800,-Kč k rukám zástupce žalobce (5.000,-Kč + 2x 3.100,-Kč+ 2x 300,-Kč).

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15-ti dnů ode dne doručení k Vrchnímu soudu v Olomouci prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251o.s.ř.).

V Ostravě dne 06.01.2016

JUDr. Aleš Palkovský, v. r. samosoudce Za správnost vyhotovení: Taťána Václavková

ICM R