14 ICm 3656/2012
Jednací číslo: (2 Cm) 14 ICm 3656/2012-35 (Sp.zn. ins. řízení: KSOS 14 INS 15855/2012)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Mgr. Markem Del Favero, Ph.D., ve věci žalobkyně AB 4 B.V., soukromá společnost s ručením omezeným, se sídlem Amsterdam, Strawinskylaan 933, 1077XX, Nizozemské králosvství, zastoupené Mgr. Lucií Tonikovou, advokátkou se sídlem Praha 1, Haštalská 27, PSČ 110 00, proti žalované č.1) Ing. Libuši Dobré, se sídlem Opava, Masarykova 39, PSČ 746 01, insolvenční správkyni dlužníka Reného Menšíka a žalovanému č.2) Renému anonymizovano , anonymizovano , bytem Háj ve Slezsku-Smolkov, Antonína Vaška 73, PSČ 747 92, o určení popřené pohledávky

takto:

I.

Určuje se, že žalobkyně má za dlužníkem René anonymizovano , anonymizovano , bytem Antonína Vaška 73, Háj ve Slezsku-Smolkov pohledávku z titulu nevrácených peněžních prostředků poskytnutých na základě úvěru č. 4007010496 ze dne 8.7.2010 a smluvní pokuty ve výši ušlého úroku z tohoto úvěru v souhrnné výši 74.772,96 Kč.

II.

Žalobkyně a žalovaná č. 1 nemají vůči sobě právo na náhradu nákladů řízení.

III.

Žalovaný č. 2 je povinen zaplatit žalobkyni k rukám zástupkyně žalobkyně na náhradě nákladů řízení částku 24.823,-Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 11. 12. 2012 domáhala určení pravosti pohledávky. V narativní části žaloby tvrdila, že žalovaný č. 2) uzavřel dne 8. 7. 2010 se společností Home Credit, a.s., úvěrovou smlouvu číslo 4007010496, na základě které mu byl poskytnut úvěr ve výši 40.000,-Kč, protože řádně a včas nehradil sjednané splátky jmenovaná obchodní společnost využila svého práva a 3. 7. 2012 úvěr zesplatnila, dlužníka vyzvala k vrácení poskytnutých finančních prostředků a zaplacení smluvní pokuty. Pohledávka byla žalobkyni postoupena, což bylo žalovanému č. 2) oznámeno postupníkem; nejpozději se pak žalovaný č. 2) dozvěděl o postoupení pohledávky doručením přihlášky insolvenčnímu soudu (ve které je tato okolnost jednak prokazována postupníkem a jednak oznámena postupitelem). Protože pohledávka žalobkyně přihlášená do insolvenčního řízení žalovaného č. 2) byla na přezkumném jednání co do pravosti oběma žalovanými popřena, domáhá se jejího určení incidenční žalobou.

Žalovaná č. 1) navrhla zamítnutí žaloby. Procesní obranu vybudovala na argumentu, že žalobkyně neprokázala aktivní legitimaci; respektive, že postupitel oznámil, tudíž také oznámení o postoupení pohledávky do dispoziční sféry žalovaného č. 2) doručil, případně žalobkyně jako postupník žalovanému č. 2) postoupení pohledávky prokázala. Žalovaný č. 2) taktéž navrhl zamítnutí žaloby, bránil se, že notifikace mu doručena nebyla.

Účastníci shodně skutkově tvrdili, že usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 7. 2012, č.j. KSOS 14 INS 15855/2012-A5 byl zjištěn úpadek žalovaného č. 2) a žalovaná č. 1) byla ustanovena jeho insolvenční správkyní. Dne 4. 10. 2012 se konalo přezkumné jednání, kterého se žalobkyně neúčastnila, vyrozumění insolvenční správkyně o popření nevykonatelné přihlášené pohledávky bylo doručeno zástupkyni žalobkyně 26. 11. 2012 a žaloba byla soudu doručena 11. 12. 2012. Tato shodná skutková tvrzení účastníků soud podle ust. § 120 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.) bere za svá skutková zjištění.

Z listiny nadepsané Úvěrová smlouva č. 4007010496 ve spojení s úvěrovými podmínkami společnosti Home Credit, a.s., (které jsou nedílnou součástí nadepsané listiny) bylo zjištěno, že žalovaný č. 2) a obchodní společnost Home Credit, a.s., IČ: 269 78 636, se sídlem Brno, Moravské náměstí 249/8, dne 8. 7. 2010 podepsali listinu, na základě které se jmenovaná obchodní společnost zavázala poskytnout žalovanému č. 2) úvěr ve výši 40.000,--Kč a tento

ICM R se zavázal jej vrátit a zaplatit úroky. V případě, že žalovaný č. 2) se dostane do prodlení se splacením alespoň 2 splátek nebo do prodlení s placením jedné splátky po dobu delší než 3 měsíce, je povinen celý čerpaný úvěr splatit na požádání jmenované obchodní společnosti, přičemž za dané situace je povinen uhradit současně s úvěrem i smluvní pokutu ve výši ušlého úroku. Ze splátkového kalendáře úvěrové smlouvy č. 4007010496 bylo zjištěno, že výše splátek žalovaného č. 2) činila 1.340,--Kč, přičemž dne 3. 7. 2012 zesplatněná jistina činila 36.262,38 Kč a pokuta 36.876,62 Kč. Z přihlášky pohledávky bylo zjištěno, že v narativní části důvodu vzniku pohledávky žalobkyně také uvedla tvrzení, že pohledávka byla na ni postoupena a tato skutečnost byla dlužníkovi obchodní společností Home Credit, a.s., oznámena a v seznamu příloh pod č. 7 odkazuje na Oznámení o postoupení pohledávky, ze kterého bylo zjištěno, že Home Credit, a.s., listinou ze dne 4. 7. 2012 oznamuje dlužníkovi, že pohledávku z úvěrové smlouvy č. 4007010496 postoupila žalobkyni, kterou vymezila firmou, IČ, sídlem a dále jej vyzvala k plnění přímo žalobkyni.

Soud činí ve věci závěr o skutkovém stavu, že obchodní společnost Home Credit, a.s., sepsala dne 4. 7. 2012 listinu obsahující oznámení žalovanému č. 2), že pohledávku spočívající v poskytnutém úvěru žalovanému č. 2) ve výši 40.000,--Kč, který byl dne 3. 7. 2012 zesplatněn, přičemž jistina činila 36.262,38 Kč a pokuta 36.876,62 Kč, postoupila žalobkyni, která jednak tuto skutečnost tvrdila v přihlášce, jednak tuto listinu k přihlášce přiložila.

Na zjištěný skutkový stav soud navázal právní hodnocení a dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně. Zjištěný skutkový stav soud podřadil pod ust. § 497 a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále jen ObchZ), ve znění zákona č. 152/2010 Sb., ust. § 526 a ust. § 45 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen ObčZ), ve znění zákona č. 142/2012 Sb. a ust. § 188 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon (dále jen InsZ) včetně ust. § 11 odst. 1 písm. k) vyhl. č. 311/2007 Sb. Obchodní společnost Home Credit, a.s., a žalovaný č. 2) dne 8. 7. 2010 platně uzavřeli smlouvu o úvěru, neboť touto smlouvou se jmenovaná zavázala, že na požádání žalovaného č. 2) v jeho prospěch poskytne peněžní prostředky do určité částky a žalovaný č. 2) se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Tedy esentialia negotii smlouvy (vedle označení smluvních stran)-vymezení úvěrové sumy, co do měny a objemu a jednak závazek úvěrovou sumu na požádání žalovaného č. 2) poskytnout, jednak závazek žalovaného č. 2) tuto sumu včetně úroků splatit, jsou dány. Ustanovení § 497 ObchZ spojilo s touto smlouvou o úvěru (obchodněprávní skutečností) vznik právního vztahu, jehož obsahem je mimo jiné také povinnost žalovaného č. 2) vrátit poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit úroky, této subjektivní povinnosti nedostál.

Změna obchodních závazků v subjektech (na straně věřitele) je reglementována ust. § 524 až ust. § 530 ObčZ. Ustanovení § 524 umožňuje věřiteli svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému, přičemž s postupovanou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená, zejména práva věřitele na zajištění pohledávky včetně smluvní pokuty. Bylo na žalobkyni, aby v souladu s ust. § 526 odst. 1 ObčZ v přihlášce pohledávky tvrdila, potažmo verifikovala pravdivost uvedených skutkových tvrzení ohledně postoupení pohledávky tedy také, zda postoupení pohledávky bylo dlužníkovi oznámeno postupitelem nebo prokázáno postupníkem. Žalobkyně se opřela o prvně zmíněnou variantu a pro rozhodnutí tohoto sporu je dále podstatné, zda lze za účinnou notifikaci

ICM R považovat, je-li oznámení postupitele součástí přihlášky (jejích příloh). V té souvislosti je namístě předně vyjít z právního názoru vyjádřeného v rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 9. 12. 2009 sp.zn. 31 Cdo 1328/2007, který jak rezonuje v řadě dalších rozhodnutí Nejvyššího soudu, tak byl akceptován i v ústavněprávní rovině (viz nález Ústavního soudu ze dne 24. 2. 2011 sp.zn. I. ÚS 2276/08), že dlužník nemá vůči postupníku ve sporu o úhradu pohledávky k dispozici obranu založenou na námitce neplatnosti smlouvy o postoupení pohledávky, a to za předpokladu oznámil-li postupitel dlužníku, že pohledávku postoupil postupníkovi. Změna osoby oprávněné přijmout plnění je vázána na notifikaci postupitele, přičemž tyto účinky nastanou i tehdy, pokud k postoupení nedošlo vůbec nebo smlouva o postoupení je neplatná. Účel ust. § 526 odst. 1 věta druhá a odst. 2 ObčZ-ochrana dlužníka-byl Nejvyšším soudem zdůrazněn např. v rozsudku ze dne 15.2.2011 sp.zn. 32 Cdo 4511/2009. V souzené věci lze uzavřít, že účinnost cesse vůči dlužníkovi je determinována notifikací postupitele-Home Credit, a.s.

Notifikace je jednostranným adresovaným právním úkonem postupitele vůči dlužníkovi. Z tohoto důvodu musí oznámení splňovat všechny náležitosti právních úkonů, jak vyžaduje ust. § 34 a následující ObčZ (k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2004, sp.zn. 32 Odo 842/2003, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2007, sp.zn. 32 Cdo 118/2007 nebo nález Ústavního soudu ze dne 24. 2. 2011, sp.zn. I. ÚS 2276/08). Jak pojmové znaky (projev vůle, zaměření projevu vůle, uznání projevu vůle právním řádem a nastoupení následků, které jednající svým projevem vůle zamýšlel vyvolat), tak náležitosti (subjektu, vůle, projevu, poměru vůle a projevu, případně předmětu), jsou dány. Postupitelka sdělila žalovanému č. 2), že pohledávku za ním vymezenou právním titulem postoupila postupníkovi, právnické osobě, kterou identifikovala firmou, IČ a sídlem. Způsob identifikace, ať již postupované pohledávky nebo postupníka, byl proveden jednoznačným způsobem.

Účinnost jednostranných adresných hmotněprávních úkonů v režimu občanského zákoníku, tak jako je tomu v případě notifikace postoupení, předpokládá, že projev vůle dojde, je doručen adresátovi, to znamená, že se dostane do sféry jeho dispozice podle ust. § 45 odst. 1 ObčZ. Jak vyložil Nejvyšší soud (viz rozsudky ze dne 3. 1. 2006 sp.zn. 563/2005, ze dne 8. 1. 2008 sp.zn. 29 Odo 805/2006, ze dne 28. 2. 2008 sp.zn. 33 Odo 142/2006 nebo ze dne 13. 11. 2012 sp.zn. 26 Cdo 2988/2011) je tím třeba rozumět konkrétní možnost nepřítomné osoby seznámit se s jí adresovaným právním úkonem. Právní teorie i soudní praxe takovou možností chápe nejen samotné převzetí písemného hmotněprávního úkonu adresátem, ale i ty případy, kdy adresát hmotněprávního úkonu nabyl objektivní příležitost seznámit se s obsahem písemnosti obsahující takový úkon. Přitom není nezbytné, aby se adresát skutečně seznámil s obsahem daného hmotněprávního úkonu, dostačuje, že měl objektivně možnost seznat jeho obsah. V důsledku provázanosti hmotného a procesního práva za určitých okolností (vtělení právního úkonu do textu žaloby, její doručení) rovněž žaloba představuje tzv. kvalifikované podání a ve vztahu k postoupení pohledávky lze poukázat na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2007 sp.zn. 33 Odo 657/2005, ve kterém dovodil, že v případě vymáhání nároku soudní cestou postačuje, je-li okolnost o postoupení pohledávky součástí žalobních tvrzení a přiloženými důkazy i prokázána s tím, že doručením žaloby je žalovanému jako dlužníkovi oznámeno postoupení pohledávky. Jisté rysy (právní důsledky) žaloby nese i přihláška pohledávky. Soud posuzoval, zda doručením přihlášky včetně jejich příloh soudu (a jejího zveřejnění v insolvenčním rejstříku) představuje objektivní příležitost

ICM R pro žalovaného č. 2) seznámit se s obsahem tohoto podání. V řízení totiž žalobkyně ani po náležitém poučení podle ust. § 118a odst. 3 o.s.ř. neprokázala, že by oznámení postupitele o postoupení pohledávky bylo doručeno do dispozice dlužníka (před podáním přihlášky, která je v příloze obsahovala). Dospěl k závěru, že ano; navíc nejenže insolvenční zákon nebrání dlužníkovi seznámit se s přihlášenými pohledávkami, nýbrž tuto skutečnost předpokládá, a to při přezkumu přihlášených pohledávek představující předběžnou právní kvalifikaci, na základě které je sestavován seznam přihlášených pohledávek (ust. § 188 odst. 1 InsZ, ust. § 11 odst. 1 písm. k/ vyhl. č. 311/2007 Sb.). Proto žalobě bylo vyhověno. Konečně, a sice pouze pro úplnost, soud podotýká, že i v tomto řízení, jehož účelem je podle ust. § 201 odst. 1 písm. d) InsZ zjištění pohledávky, je pro rozhodnutí věci za předpokladu nejde-li o nepřípustné novoty dle ust. § 198 odst. 2 InsZ podle ust. § 7 odst. 1 za současné aplikace ust. § 154 odst. 1 o.s.ř. rozhodující stav v době jeho vyhlášení.

Výroky o náhradě nákladů řízení jsou odůvodněny jednak ust. § 202 odst. 1 InsZ, a sice pro případ náhrady nákladů řízení mezi žalobkyní a žalovanou č. 1), jednak ust. § 163 InsZ a ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., a sice pro případ náhrady nákladů řízení mezi žalobkyní a žalovaným č. 2). Na straně jedné (výrok II.) soud rozhodl, že žalobkyně a žalovaná č. 1) nemají vůči sobě právo na náhradu nákladů řízení, neboť podle ust. § 202 odst. 1 InsZ nemá žádný z účastníků právo (také) ve sporu o pravost přihlášené pohledávky na náhradu nákladů řízení vůči insolvenčnímu správci, na straně druhé (výrok III.) soud žalobkyni přiznal vůči žalovanému č. 2) náhradu nákladů potřebných k uplatnění svého práva, neboť měla ve věci plný úspěch. Účelně vynaložené náklady žalobkyně se sestávají z odměny za zastupování žalobkyně advokátkou, paušální částky jako náhrady hotových výdajů, jízdného a náhrady za promeškaný čas. Zástupkyně žalobkyně vykonala ve věci 3 úkony právní služby, a to podle ust. § 11 odst. 1 písm. a)-převzetí a příprava zastoupení, ust. § 11 odst. 1 písm. d)-písemné podání ve věci samé spočívající v podání žaloby a ust. § 11 odst. 1 písm. g)-účasti na jednání konaném 18. 7. 2013 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění vyhlášky č. 486/2012 Sb. (dále jen advokátní tarif). Odměna za zastupování žalobkyně advokátkou podle ust. § 9 odst. 4 písm. c) a ust. § 7 bod 5 advokátního tarifu činí 9.300,--Kč. Paušální částka jako náhrada hotových výdajů činí 900,--Kč za 3 úkony právní služby. Cestovní výdaje za jízdu k jednání soudu na trase Praha, Haštalská 27-Ostrava, Havlíčkovo náb. 34 a zpět v celkové vzdálenosti 754km osobním motorovým vozidlem registrační značky 4Z5 3519 o průměrné spotřebě automobilového benzínu 95 oktanů 7,6l/100km a její vyhláškové ceně 36,10 Kč činí 4.783,--Kč a náhrada za promeškaný čas, tj. 14 půlhodin činí dle § 14 odst. 1 a 3 advokátního tarifu částku 1.400,--Kč. Protože zástupkyně žalobkyně prokázala, že je plátkyní daně z přidané hodnoty, byla částka 16.383,--Kč navýšena o částku odpovídající 21% dani z přidané hodnoty, tj. o částku 3.440,--Kč. Do nákladů žalobkyně je zapotřebí taktéž zahrnout částku 5.000,--Kč zaplacenou za soudní poplatek. Souhrnná výše náhrady účelně vynaložených nákladů činí 24.823,--Kč. V souladu s ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. je pak žalovaný č. 2) povinen zaplatit náhradu nákladů k rukám zástupkyně žalobkyně. Podle ust. § 202 odst. 1 InsZ se přiznaná náhrada nákladů řízení pokládá za přihlášenou podle insolvenčního zákona.

O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto dle ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř., když nebyly shledány okolnosti, na základě kterých by byla pariční lhůta prodloužena, případně stanoveno, že plnění se bude dít ve splátkách.

ICM R

Poučení: Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Vrchnímu soudu v Olomouci prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá tento vykonatelný rozsudek, může se oprávněná domáhat soudního výkonu rozhodnutí nebo exekuce.

V Ostravě dne 26. července 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Mgr. Marek Del Favero, Ph.D., v.r. Beáta Valeriánová samosoudce

ICM R