14 ICm 36/2015
č. j. 14 ICm 36/2015-103 (KSOS 14 INS 24594/2014)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě, sídlem Havlíčkovo nábřeží 34, Ostrava 1, rozhodl samosoudcem JUDr. Alešem Palkovským v právní věci

žalobce: AUTOHITY CZ s.r.o., IČO 26795949 sídlem Syllabova 151/1, 703 00 Ostrava-Vítkovice, zastoupený advokátkou Mgr. Petrou Faldynovou sídlem Lichnov 019 u Nového Jičína, PSČ 742 75 proti žalované: Mgr. Ing. Eva Hepperová sídlem Rybářská 1665/2, 746 01 Opava-Předměstí jako insolvenční správkyně dlužníka CS DATA, s.r.o., IČO 61973629, sídlem Výstavní 1377/44, 702 00 Ostrava-Moravská Ostrava zastoupená advokátkou Mgr. Veronikou Soukupovou sídlem Tylov 147, Lomnice u Rýmařova o vyloučení automobilu z majetkové podstaty dlužníka

takto: I. Řízení o návrhu, aby z majetkové podstaty dlužníka CS DATA, s.r.o., IČO 61973629, sepsané v insolvenčním řízení dlužníka vedeném u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 14 INS 24594/2014, byly vyloučeny automobily a. Peugeot 207 RZ 9T4 2358 b. Škoda Octavia 1.6 TDi RZ 9T4 2361 a aby žalovaná byla povinna je vyškrtnout z majetkové podstaty dlužníka, se zastavuje. II. Řízení o návrhu, aby žalovaná byla povinna vyškrtnout z majetkové podstaty dlužníka CS DATA, s.r.o., IČO 61973629, sepsané v insolvenčním řízení dlužníka vedeném u Krajského

Shodu s prvopisem potvrzuje Mgr. Jana Válková isir.justi ce.cz

soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 14 INS 24594/2014, automobil Škoda Octavia Combi 1.9 TDi RZ 9T4 1995, se zastavuje. III. Z majetkové podstaty dlužníka CS DATA, s.r.o., IČO 61973629, sepsané v insolvenčním řízení dlužníka vedeném u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 14 INS 24594/2014, se vylučuje automobil Škoda Octavia Combi 1.9 TDi, VIN TMBJS41UXA8850471, předchozí RZ 7T1 3602, aktuální RZ 9T4 1995. IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění: 1. Žalobou doručenou soudu 6. 1. 2015 se žalobce domáhal vydání soudního rozhodnutí, jímž by soud z majetkové podstaty insolvenčního dlužníka CS Data s.r.o. vyloučil celkem 3 kusy automobilů. Žalobu odůvodnil tím, že řádně nabyl vlastnické právo k předmětným automobilům na základě platně sjednaných kupních smluv o vykoupení vozidla od společnosti CLEVER AUTO PARTS s.r.o. (dále jen CAP). Kupní cenu zaplatil vždy v hotovosti. Žalobce uvedl, že dané automobily zakoupil od třetí osoby odlišné od insolvenčního dlužníka a byl v dobré víře, že CAP byla oprávněna daná vozidla převést na žalobce. Žalobce má za to, že k těmto převodům došlo od podnikatele při jeho podnikatelské činnosti v rámci běžného obchodního styku. Pro případ, že by CAP nebyla oprávněna převést předmětná vozidla, žalobce uvedl, že řádně nabyl vlastnické právo dle ust. § 1109 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen OZ 2014 ). Dále žalobce uvedl, že všechna předmětná vozidla do dne podání žaloby převedl na další subjekty. Z tohoto důvodu ke své aktivní legitimaci uvedl, že k podání této vylučovací žaloby je legitimován z jiného důvodu ve smyslu ust. § 225 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen IZ ), neboť provozuje dva autobazary s dobrou pověstí. Na základě výše uvedených důvodů se domáhal vyloučení automobilů zn. Peugeot 207 1.4, VIN VF3WCKFT0CT021421, Škoda Octavia 1.6 TDI, VIN TMBCT61Z3B2023784, a Škoda Octavia Combi 1.9 TDI, VIN TMBJS41UXA8850471, z majetkové podstaty insolvenčního dlužníka. 2. Žalovaná ve svém vyjádření z 30. 4. 2016 navrhla zamítnutí žaloby s tím, že žalobce dostatečně neprokázal dobrou víru v oprávnění převodce vozidla převést, neboť vystupuje při převodech vozidel jako profesionál. Žalobce měl dle žalované provést kontrolu převodu mezi jednotlivými vlastníky. Z tohoto důvodu nemohl být žalobce v dobré víře, když v době převodu bylo zahájeno insolvenční řízení proti původnímu vlastníku vozidel. Žalovaná uvedla, že převod majetku od insolvenčního dlužníka na CAP posoudila, pokud k němu vůbec došlo, jako neplatný právní úkon a pro případ jeho platnosti z opatrnosti namítá rovněž neúčinnost uzavřených smluv, které se dovolává v řízení 14 ICm 433/2016. Žalovaná má za to, že vlastnické právo k předmětným vozidlům nepozbyla. 3. K podnětu soudu na možnost vyřízení věci mimosoudně žalobce uvedl, že žalovaná na návrh mimosoudního řešení sporu nereagovala, byť odpověď byla žalobcem urgována. Dále žalobce uvedl, že vyjádření žalované k žalobě považuje za ryze účelové, které nemá oporu v platných právních předpisech. Z tohoto důvodu trval na žalobním žádání v plném rozsahu. 4. Žalovaná v doplnění vyjádření k žalobě za dne 27. 11. 2017 uvedla, že rozsudkem Krajského soudu v Ostravě č. j. 14 ICm 433/2016-77 ze dne 25. 9. 2017 bylo určeno, že kupní smlouvy o prodeji i předmětných automobilů uzavřené mezi insolvenčním dlužníkem a společností CAP jsou neplatné. Dále uvedla, že i po 5. 9. 2014 insolvenční dlužník vozidla dále provozoval, neboť se vozidla pohybovala po obvyklých místech jako před údajným prodejem. Žalovaná dále uvedla, že zjistila, že žalobce předmětná vozidla prodal v průběhu

Shodu s prvopisem potvrzuje Mgr. Jana Válková

listopadu 2014, tedy již před podáním vylučovací žaloby. Z tohoto důvodu má žalovaná za to, že žalobce není aktivně legitimován v tomto řízení, a nadále navrhovala zamítnutí žaloby. 5. Ke sdělení soudu v zájmu eliminace překvapivého rozhodnutí žalobce svým podáním doručeným soudu dne 14. 2. 2018 provedl částečné zpětvzetí žaloby, a to v rozsahu, kdy žádal, aby byla z majetkové podstaty vyloučena vozidla zn. Peugeot 207 1.4, VIN VF3WCKFT0CT021421, a Škoda Octavia 1.6 TDI, VIN TMBCT61Z3B2023784. Částečné zpětvzetí žalobce odůvodnil tím, že předmětná vozidla byla převedena na třetí osoby v rámci jeho podnikatelské činnosti. Žalobce dále trval na podané žalobě v rozsahu, kterým žádal vyloučení vozidla zn. Octavia Combi 1.9 TDI, VIN TMBJS41UXA8850471, z majetkové podstaty insolvenčního dlužníka, neboť je v jeho vlastnictví. Žalobce toto vozidlo prodal panu Holaňovi, ale od této smlouvy bylo odstoupeno pro vady vozidla. Žalobce se rozhodl, že si vozidlo ponechá pro svou potřebu, neboť ke své podnikatelské činnosti potřebuje osobní automobil, a na profinancování kupní ceny si sjednal úvěr u společnosti s Autoleasing, a.s. K převodu vozidla od společnosti CAP žalobce dále uvedl, že provedl veškeré možné kroky k lustraci prodávajícího a vozidla. Neměl možnost zjistit, že by prodávající nebyl vlastníkem předmětného vozidla. Vozidlo nebylo ke dni převodu předmětem exekuce ani v majetkové podstatě insolvenčního dlužníka v insolvenčním řízení. K tomuto odkázal na evidenci AUTOTRACER ze dne 7. 10. 2014. Dne 8. 10. 2014 bylo prostřednictvím notářské kanceláře zjištěno, že vozidlo není předmětem zástavního práva. Žalobce má tedy za to, že je aktivně legitimovaný k podání této žaloby a byl v dobré víře v oprávnění prodávajícího převést vlastnické právo k předmětnému vozidlu. 6. Po provedeném řízení soud zjistil následující skutkový stav. 7. Z výpisu z živnostenského rejstříku týkajícího se CAP soud zjistil, že předmětem podnikání této společnosti je výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona. Ke dnu 19. 8. 2011 došlo ke vzniku oprávnění k provozování i těchto činností: výroba motorových a přípojných vozidel a karoserií; zastavárenská činnost a maloobchod s použitým zbožím; údržba motorových vozidel. Identifikační číslo osoby je 24148121. 8. Z obsahu insolvenčního spisu soud zjistil následující: Dne 10. 9. 2014 bylo zahájeno insolvenční řízení ve věci insolvenčního dlužníka CS DATA, s.r.o., IČO 61973629, Výstavní 1377/44, 702 00 Ostrava. Z usnesení č. j. KSOS 14 INS 24594/2014 z 20. 11. 2014 soud zjistil, že předběžným insolvenčním správcem insolvenčního dlužníka byla ustanovena zdejší žalovaná. Z usnesení KSOS 14 INS 24594/2014-A46 z 10. 2. 2015 soud zjistil, že byl zjištěn úpadek insolvenčního dlužníka a insolvenčním správcem byla ustanovena zdejší žalovaná. Z usnesení KSOS 14 INS 24594/2014-B48 z 13. 7. 2015 soud zjistil, že byl na insolvenčního dlužníka prohlášen konkurz. 9. Z vyrozumění o soupisu věcí do majetkové podstaty a poučení o možnosti podat vylučovací žalobu ze dne 5. 12. 2014 soud zjistil, že žalovaná zaslala žalobci toto vyrozumění o soupisu předmětných 3 automobilů do majetkové podstaty insolvenčního dlužníka. Soupis vozidel byl odůvodněn tím, že dne 15. 9. 2014, tedy po zahájení insolvenčního řízení, insolvenční dlužník činil úkony, kterými převedl významný majetek na CAP. CAP vzápětí, tedy 6. 10. 2014 a 7. 10. 2014, převedla předmětné 3 automobily na zdejšího žalobce. 10. Soud na tomto místě konstatuje, že k vozidlům zn. Peugeot 207 1.4, VIN VF3WCKFT0CT021421, a Škoda Octavia 1.6 TDI, VIN TMBCT61Z3B2023784, nečinil další skutková zjištění, neboť došlo ke zpětvzetí žaloby o vyloučení uvedených vozů z majetkové podstaty insolvenčního dlužníka.

Shodu s prvopisem potvrzuje Mgr. Jana Válková

11. Ze soupisu majetkové podstaty insolvenčního dlužníka ke dni 9. 6. 2015 soud zjistil, že bylo v soupisu pod pořadovým číslem 2a.23 zapsáno předmětné vozidlo zn. Škoda Octavia Combi 1.9 TDI, VIN TMBJS41UXA8850471. 12. Z výsledku prověření Exekuce-Insolvence systémem AUTOTRACER soud zjistil, že ke dni 7. 10. 2014 nebyla společnost s IČO 241148121 evidována v Centrální evidenci exekucí ČR a Insolvenčním rejstříku, přičemž tento systém prověřuje příslušné výsledky v příslušných veřejných seznamech. Soud na tomto místě dodává, že výše uvedené identifikační číslo patří společnosti CAP a lustrace byla uvedeného dne provedena žalobcem. 13. Z potvrzení o nenalezení věci v Rejstříku zástav ze dne 8. 10. 2014 bylo zjištěno, že vozidlo zn. Octavia Combi 1.9 TDI, VIN TMBJS41UXA8850471, nebylo evidováno jako zástava a nebyl evidován zákaz zřízení zástavního práva. Toto potvrzení bylo na žádost žalobce vyhotoveno Mgr. Hanou Parobkovou, trvalou zástupkyní notářky JUDr. Hany Jankovičové. 14. Z kupní smlouvy č. 201491275 ze dne 7. 10. 2014 soud zjistil, že společnost CAP uzavřela s žalobcem kupní smlouvu k automobilu zn. Octavia Combi 1.9 TDI, VIN TMBJS41UXA8850471. Kupní cena byla sjednána ve výši 147.000 Kč, přičemž uvedená cena byla žalobcem zaplacena prodávajícímu hotově při podpisu této smlouvy. Prodávající CAP v kupní smlouvě prohlásil, že předmětný automobil nemá žádné právní vady, které by bránily, nebo omezovaly kupujícího v plném užívání automobilu a které by bylo potřebné touto smlouvou zvlášť vypořádat, či na které by kupující musel být upozorněn . Zejména bylo výslovně garantováno, že předmětný automobil nebyl odcizen, neváznou na něm práva třetích osob, zejména zástavní právo, a automobil není předmětem jakékoliv pohledávky vůči prodávajícímu. 15. Z faktury vystavené 7. 10. 2014 společností CAP soud zjistil, že byla žalobci fakturována částka 147.000 Kč za předmětný automobil. 16. Z výdajového pokladního dokladu č. 201491275 ze dne 7. 10. 2014 ke smlouvě č. 201491275 soud zjistil, že byla vyplacena žalobcem společnosti CAP částka ve výši 147.000 Kč za předmětný automobil. 17. Z kupní smlouvy č. 201491275 ze dne 24. 11. 2014 soud zjistil, že žalobce jako prodávající uzavřel s osobou Daniel Holaň kupní smlouvu k vozidlu zn. Octavia Combi 1.9 TDI, VIN TMBJS41UXA8850471. Kupní cena byla sjednána ve výši 164.000 Kč. 18. Z příjmového pokladního dokladu ze dne 24. 11. 2014 soud zjistil, že žalobcem byla přijata částka ve výši 164.000 Kč od Daniela Holaně. 19. Z odstoupení od kupní smlouvy číslo 201491275 ze dne 12. 1. 2015 a výdajového pokladního dokladu soud zjistil, že žalobce se s kupujícím (Daniel Holaň) dohodl na odstoupení od kupní smlouvy na vozidlo zn. Octavia Combi 1.9 TDI, VIN TMBJS41UXA8850471, z důvodu technické závady motoru, která bránila v dalším užívání vozidla. Kupní cena vozidla byla vrácena kupujícímu v plné výši v hotovosti, a to v okamžiku předání vozidla. 20. Z formuláře o pojištění vozidel-pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, pojištění kasko a doplňková pojištění soud zjistil, že k vozidlu zn. Octavia Combi 1.9 TDI, VIN TMBJS41UXA8850471, žalobce sjednal ke dni 22. 1. 2015 uvedená pojištění u společnosti GENERALI pojišťovna a.s. 21. Z potvrzení společnosti GENERALI pojišťovna a.s. ze dne 16. 2. 2015 o uzavření pojistné smlouvy č. 6148568824 a č. 0648568830 soud zjistil, že k vozidlu zn. Octavia Combi 1.9 TDI, VIN TMBJS41UXA8850471, bylo žalobcem sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla a pojištění Allrisk PLUS (havárie, vandalismus, živelní událost, požár, výbuch, odcizení).

Shodu s prvopisem potvrzuje Mgr. Jana Válková

22. Z potvrzení o splnění platebních povinností a zániku zajišťovacího převodu práva k předmětu financování ze dne 23. 1. 2015, adresovaného žalobci společností s Autoleasing, a.s., soud zjistil, že byly splněny veškeré povinnosti a závazky vyplývající z uzavřené smlouvy č. UDTA15/10000653, která byla dne 22. 1. 2015 uzavřena za účelem financování pořízení předmětného vozidla, a že splněním závazku zajištěného zajišťovacím převodem práva tento zanikl včetně zajištění. 23. Ze záznamů provedených v osvědčení o registraci vozidla, část II., soud zjistil, že dne 15. 9. 2014 byl vyznačen ve velkém TP převod vlastnictví předmětného vozidla z insolvenčního dlužníka na společnost CAP, která byla následně jako vlastník ve velkém TP zapsána 23. 9. 2014. Dne 7. 10. 2014 byl v technickém průkazu vyznačen převod vlastnictví vozidla na žalobce. Dne 22. 1. 2015 byla jako vlastník vozidla do TP uvedena společnost s Autoleasing, a.s. (viz úřední záznam ad 8. v TP) a jako provozovatel vozidla žalobce. 24. Ze sdělení Magistrátu města Ostravy ze dne 26. 5. 2017 soud k předmětnému vozidlu zjistil, že od 31. 5. 2010 do 15. 9. 2014 byl jako provozovatel zapsán insolvenční dlužník. Od 15. 9. 2014 do 23. 9. 2014 byla jako avizovaný provozovatel zapsána společnost CAP. Od 23. 9. 2014 do 7. 10. 2014 byla jako provozovatel zapsána společnost CAP. Od 7. 10. 2014 do 22. 1. 2015 byl jako avizovaný provozovatel zapsán žalobce. Od 22. 1. 2015 byl jako provozovatel zapsán žalobce. Přehled vlastníků předmětného automobilu vyjma období od 22. 1. 2015 se neliší od dat a provozovatelů výše uvedených. Od 22. 1. 2015 byla jako vlastník zapsána společnost s Autoleasing, a.s. 25. Z protokolu o vydání věci sepsaného PČR dne 16. 3. 2015 soud zjistil, že byl vydán osobní automobil RZ 9T4 1995, červená metalíza, VIN TMBJS41UXA8850471, jako věc důležitá pro trestní řízení. 26. Z usnesení Okresního státního zastupitelství v Ostravě ze dne 23. 6. 2015 soud zjistil, že předmětné vozidlo bylo uloženo do úschovy Okresního soudu v Ostravě a žalobce s žalovanou byli upozorněni, aby svůj nárok k vozidlu uplatnili v řízení ve věcech občanskoprávních. 27. Z rozsudku pro zmeškání Krajského soudu v Ostravě č. j. 14 ICm 433/2016-77 ze dne 25. 9. 2017 soud zjistil, že výrokem č. I. rozsudku bylo určeno, že kupní smlouvy o prodeji vozidel ze dne 5. 9. 2014 uzavřené mezi CAP a insolvenčním dlužníkem jsou absolutně neplatné. Výrokem č. II. rozsudku bylo určeno, že právní úkon v podobě zápočtu vzájemných pohledávek učiněný k úhradě kupní ceny vozidel je neplatný.Uvedené výroky dopadají mj. na předmětné vozidlo i další dvě vozidla, uvedená ve výroku č. I. tohoto rozsudku (). Rozsudek 14 ICm 433/2016-77 nabyl v uvedených výrocích právní moci 14. 11. 2017. 28. Z elektronické knihy jízd předmětného firemního vozidla bylo zjištěno, že i po uzavření kupní smlouvy z 5. 9. 2014 mezi společností CAP a insolvenčním dlužníkem vozidla jezdila po podobných trasách jako před zahájením insolvenčního řízení. Poslední jízda předmětného vozidla je evidována k datu 24. 9. 2014. V období od 25. 9. 2014 do 31. 10. 2014 nebyla evidována žádná jízda. Dnem 31. 10. 2014 přestala být kniha elektronicky vedena. 29. Z hlediska skutkového soud konstatuje, že provedl veškeré důkazy v řízení navržené žalobcem. V závěru dokazování žalovaná navrhla provést důkaz výslechem svědků Martin Ciosk a Kamila Kyjanková s tím, že uvedené osoby by měly být zaměstnanci žalobce a uvedené osoby by měly svou výpovědí prokázat domněnku žalované, že při výkupu předmětného vozidla nebyly a tedy ani žalobce nebyl v dobré víře , s tím, že inkriminované vozidlo vykoupil Martin Ciosk. Uvedené důkazy soud neprovedl jednak z důvodu, že žalovaná nebyla schopna specifikovat totožnost navrhovaných svědků uvedením jejich bydliště ani uvedením data narození a bez těchto identifikačních údajů nelze svědky k jednání

Shodu s prvopisem potvrzuje Mgr. Jana Válková

předvolat a takovýto důkaz realizovat. Vedle uvedeného důvodu převážně formální povahy je zde ovšem i důvod další, kdy především uvedených důkazů není dle názoru soudu 1. stupně zapotřebí, neboť žalovaná nespecifikovala ty konkrétní skutkové okolnosti, které měly být prokázány výslechem zmíněných svědků a které by měly podporovat domněnku žalované, že uvedené osoby, resp. žalobce, nebyly ve vztahu k možnosti nabytí vlastnictví předmětného automobilu v dobré víře. Závěr o tom, zda někdo byl či nebyl v dobré víře, je závěrem navýsost právním, který přísluší učinit toliko soudu, a názor svědků na uvedenou věc je zřejmě bezvýznamný. Výslechem svědků mohly být zjišťovány toliko sporné skutkové okolnosti, které by mohly činit skutkový základ pro následný úsudek o nedostatku dobré víry, ovšem tyto skutkové okolnosti nebyly dostatečně specifikovány, přičemž v řízení sporném platí, že nelze prokazovat něco, co v konkrétních podrobnostech nebylo ani tvrzeno. Docházelo by tak totiž k naprosto nepřípustnému směšování dvou samostatných procesních povinností, a to povinnosti tvrzení a vedle toho povinnosti důkazní. Vedle již uvedeného je zde i další důvod, který, byť je uváděn jako třetí, je co do svého významu spíše důvodem primárním, a to ten důvod, že počínání zmíněných osob při výkupu předmětného vozidla je zadokumentováno listinnými důkazy, zejména výše citovanou kupní smlouvou. Skutkové okolnosti výkupu předmětného vozidla žalobcem jsou tak dokumentovány především čtenými listinnými důkazy a opět v konkrétních podrobnostech žalovaná netvrdila žádné sporné skutkové okolnosti, které by mohly být prokázány výslechem zmíněných svědků a které by současně neplynuly z čtených listin. 30. Žalovaná dále navrhla provést důkaz celým trestním spisem sp. zn. KRPT 32644/TČ/2015, který byl ukončen tím, že věc byla v přípravném řízení odložena, neboť se nepodařilo prokázat naplnění skutkové podstaty trestných činů . V návaznosti na takto formulovaný důkazní návrh soud žalovanou poučil, že důkaz celým trestním spisem není způsobilým důkazním návrhem a je nutno označit, kterými konkrétními listinami v trestním spise obsaženými má být proveden důkaz kterého konkrétního sporného tvrzení. Žalovaná prostřednictvím své zástupkyně poté uvedla, že obsah zmíněného trestního spisu jí není znám a důkazní návrh ve smyslu výše uvedené výzvy tak není schopna konkretizovat. 31. Rovněž ve vztahu k důkazu celým trestním spisem soud konstatuje, že tento důkaz nebylo lze provést, neboť uvedený důkazní návrh je zcela nekonkrétní a neurčitý a není z něj zřejmé, čtením kterých konkrétních listin ve spise obsažených měla žalovaná v úmyslu prokázat které (blíže neoznačené) sporné skutkové tvrzení. Opět je třeba mít na paměti, že povinnost tvrzení a povinnost důkazní jsou dvě samostatné procesní povinnosti, které nelze směšovat, nelze provádět dokazování ke skutečnostem, které ani nebyly tvrzeny, nebo dokonce vyvozovat tvrzení z důkazů soudem provedených, aniž by tato tvrzení byla výslovně učiněna. Uvedený postup by byl flagrantním porušením mj. zásady nestrannosti soudu v průběhu civilního sporného řízení. Uvedený závěr je zcela souladný s běžnou rozhodovací praxí, i pro účely insolvenčního řízení se podávající např. z rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci 14 VSOL 113/2017 (str. 16 rozsudku odvolacího soudu) ve věci 36 ICm 155/2012. V odůvodnění tohoto rozsudku bylo uvedeno, že odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu 1. stupně, že žalovaným označený důkaz trestním spisem žalovaného není řádným důkazním návrhem. Soud 1. stupně o tomto svém názoru žalovaného v rámci předvídatelnosti soudního rozhodnutí a postupu soudu řádně poučil, žalovaný však na toto poučení adekvátně nereagoval, když neoznačil konkrétní listiny či konkrétní části trestního spisu. Odvolací soud souhlasí s názorem soudu 1. stupně, že není povinností soudu vyhledávat v souborech písemností jednotlivé listiny, které by snad mohly prokazovat tvrzení žalovaného. 32. Žalovaná dále navrhla provést důkaz čtením spisu Krajského soudu Ostrava 14 ICm 433/2016 . Čtení celého soudního spisu žalovaná navrhla k důkazu svého tvrzení, že insolvenční dlužník pozbyl předmětná vozidla jednáním majícím povahu úmyslného

Shodu s prvopisem potvrzuje Mgr. Jana Válková

trestného činu . Ve vztahu k uvedenému soud 1. stupně opět žalovanou prostřednictvím její zástupkyně poučil, že důkazní návrh celým občanskoprávním spisem, případně celým incidenčním spisem není způsobilým důkazním návrhem a je nutno označit, kterými konkrétními listinami v soudním spise obsaženými má být proveden důkaz kterého konkrétního sporného tvrzení-to platí zvláště v situaci, kdy byl k důkazu čten rozsudek ve věci vydaný s doložkou právní moci. Žalovaná prostřednictvím své zástupkyně poté uvedla, že v citovaném rozsudku nejsou uvedena veškerá tvrzení tak, jak je v tamním řízení učinila insolvenční správkyně coby tamní žalobkyně-v návaznosti na uvedené soud konstatoval, že stěží lze považovat za přípustný důkaz k prokázání vlastních tvrzení v tomto sporu, nadto nekonkretizovaných, důkaz čtením vlastních tvrzení učiněných v jiném soudním spise. Ve vztahu k provedení důkazu celým spisem Krajského soudu Ostrava 14 ICm 433/2016 pak dále platí obdobně vše to, co již bylo výše uvedeno k důkaznímu návrhu celým trestním spisem . 33. S výjimkou výše uvedenou byly provedeny ostatní důkazy navržené žalovanou. 34. Z hlediska skutkového soud konstatuje, že zhodnotil všechny důkazy jednotlivě a všechny pak následně v jejich vzájemném souhrnu a nikterak nepolemizuje s tvrzením žalované, že na věc nutno nahlížet komplexně, neboť z majetkové podstaty insolvenčního dlužníka bylo vyvedeno celkem 25 motorových vozidel, čímž došlo ke zmenšení majetku v majetkové podstatě. 35. Pro úplnost z hlediska skutkového soud uzavírá, že provedl-li důkaz čtením dalších listin než těch, které jsou výše citovány, nejsou v odůvodnění rozhodnutí citovány pro jejich zanedbatelný až nulový význam pro zjištění skutkového stavu v tom rozsahu, jak je potřebné pro aplikaci dále uvedených právních norem. 36. Dle § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních. Ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje. 37. V době před nařízením ústního jednání soud vyjevil účastníkům předběžný názor, dle kterého k uplatnění návrhu na vyloučení věci z majetkové podstaty dlužníka je aktivně legitimována toliko osoba, které svědčí právo (vlastnické) vylučující sepsání do majetkové podstaty (např. dle rozsudku Městského soudu Praha 195 Cm 4/2008-35, potvrzeného rozsudkem Vrchního soudu Praha ve věci MSPH 95 INS 2212/2008). 38. Ještě před zahájením jednání ve věci samé žalobkyně vzala svůj návrh na zahájení řízení zpět ve vztahu k automobilům Peugeot 207 a Škoda Octavia 1.6 TDi, ohledně kterých z listin shromážděných v rámci přípravy dokazování bylo zřejmé, že žalobce je dále prodal dalším osobám jako vlastníkům a uživatelům. 39. Domáhala-li se žalobkyně svou žalobou vedle vyloučení automobilů z majetkové podstaty dlužníka také toho, aby žalované insolvenční správkyni bylo uloženo v návaznosti na rozhodnutí o vyloučení automobilů jejich vyškrtnutí z majetkové podstaty dlužníka, v průběhu jednání soud sdělil předběžný názor, že návrh rozsudečného výroku týkající se vyškrtnutí vozidel ze soupisu majetkové podstaty je konzumován výrokem č. I., přičemž pro vyhovění žalobě v části vyškrtnutí vozidel ze soupisu majetkové podstaty platná právní úprava zřejmě žalobci nedává oporu v jeho požadavku. Žalobce uvedl, že úkon v podobě vyškrtnutí vozidel ze soupisu majetkové podstaty by měla žalovaná učinit automaticky s ohledem na znění výroku č. I. návrhu rozsudku, bude-li mu vyhověno, přičemž v zájmu

Shodu s prvopisem potvrzuje Mgr. Jana Válková

jednoznačnosti a bezrozpornosti výroku soudního rozsudku vzala své žalobní žádání ohledně povinnosti vyškrtnout vozidla ze soupisu majetkové podstaty zpět. 40. Žalovaná, dotázána na své stanovisko k částečnému zpětvzetí žaloby ve věci vyškrtnutí, neboť zpětvzetí bylo učiněno po zahájení jednání ve věci samé, uvedla, že uvedený výrok považuje za nadbytečný, a tudíž vůči jeho zpětvzetí nemá žádných námitek. 41. V souladu s ust. § 96 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen OSŘ ) soud výroky č. I. a II. tohoto rozhodnutí zastavil řízení v rozsahu zpětvzetí žaloby, tedy ohledně návrhu na vyloučení ve výroku č. I. specifikovaných automobilů z majetkové podstaty a ohledně vyškrtnutí všech tří v žalobě uvedených automobilů ze soupisu majetkové podstaty dlužníka. 42. Dle § 984 OZ 2014, není-li stav zapsaný ve veřejném seznamu v souladu se skutečným právním stavem, svědčí zapsaný stav ve prospěch osoby, která nabyla věcné právo za úplatu v dobré víře od osoby k tomu oprávněné podle zapsaného stavu. Dobrá víra se posuzuje v době, kdy k právnímu jednání došlo; vzniká-li však věcné právo až zápisem do veřejného seznamu, pak k době podání návrhu na zápis. 43. Dle § 1109 písm. b) OZ 2014 vlastníkem věci se stane ten, kdo získal věc, která není zapsána ve veřejném seznamu, a byl vzhledem ke všem okolnostem v dobré víře v oprávnění druhé strany vlastnické právo převést na základě řádného titulu, pokud k nabytí došlo od podnikatele při jeho podnikatelské činnosti v rámci běžného obchodního styku. 44. Dle § 1110 OZ 2014, získal-li někdo v dobré víře za úplatu použitou movitou věc od podnikatele, který při své podnikatelské činnosti v rámci běžného obchodního styku obchoduje takovými věcmi, vydá ji vlastníku, který prokáže, že věc pozbyl ztrátou nebo že mu věc byla odňata svémocně a že od ztráty nebo odnětí věci uplynuly nejvýše tři roky. 45. Dle § 1111 OZ 2014, získal-li někdo movitou věc za jiných okolností, než které stanoví § 1109 nebo § 1110, stane se vlastníkem věci, pokud prokáže dobrou víru v oprávnění převodce převést vlastnické právo k věci. To neplatí, pokud vlastník prokáže, že věc pozbyl ztrátou nebo činem povahy úmyslného trestného činu. 46. Dle § 7 OZ 2014 má se za to, že ten, kdo jednal určitým způsobem, jednal poctivě a v dobré víře. 47. Vedle citované právní úpravy soud na věc aplikoval dále ust. § 225 IZ a dospěl k následujícím závěrům. 48. S účinností od 1. 7. 2017 byl insolvenční zákon novelizován zákonem č. 64/2017. Podle ustanovení článku II. bod 1. přechodných ustanovení novely insolvenční zákon ve znění účinném od nabytí účinnosti novely se použije i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti novely, zůstávají zachovány. 49. Od účinnosti nové právní úpravy se tak i právní vztahy vzniklé podle zrušené právní normy řídí právní normou novou. Vznik právních vztahů existujících před nabytím účinnosti nové právní normy, právní nároky, které z těchto vztahů vznikly, jakož i vykonané právní úkony se řídí zrušenou právní normou. Aplikuje se tedy princip ochrany minulých právních skutečností, zejména právních konání. Z povahy procesního práva plyne, že změny, které přináší procesní právo nové, mohou působit výlučně ode dne nabytí účinnosti nového zákona, tj. zákona ve znění novely, a to i pro řízení, jež byla zahájena před jeho účinností. 50. Úvodem soud konstatuje, že žaloba byla ve vztahu k automobilu specifikovanému v bodě III. výroku podána včas aktivně legitimovanou osobou vůči pasivně legitimovanému insolvenčnímu správci.

Shodu s prvopisem potvrzuje Mgr. Jana Válková

51. Podstatou navazujícího právního posouzení je vyřešení otázky, zda žalobce nabyl vlastnické právo k vozidlu uvedenému ve výroku III. rozsudku (dále jen předmětné vozidlo ) jeho koupí od společnosti CAP, plyne-li z výše citovaného rozsudku Krajského soudu v Ostravě 14 ICm 433/2016-77, že kupní smlouva uzavřená mezi CAP a insolvenčním dlužníkem je smlouvou neplatnou. Uvedený výrok zmíněného rozsudku i pro toto řízení závazně řeší otázku platnosti převodu vlastnictví předmětného automobilu z dlužníka na CAP, neboť dle § 159a odst. 3 OSŘ v rozsahu, v jakém je výrok pravomocného rozsudku závazný pro účastníky řízení a popřípadě jiné osoby, je závazný též pro všechny orgány. 52. Zmíněným rozsudkem bylo ve výrocích č. I. a II. rozsudku, které nabyly právní moci, pravomocně určeno, že kupní smlouva, kterou insolvenční dlužník jako prodávající převedl předmětné vozidlo na CAP jako kupujícího, je smlouvou neplatnou a že úhrada kupní ceny jednostranným zápočtem vzájemných pohledávek je právním úkonem neplatným. Uvedeným pravomocným posouzením věci v tomto rozsahu je v aktuálním řízení soud vázán. Ač výrok soudního rozhodnutí, že právní úkon v podobě kupní smlouvy je neplatný, formálně se nevyjadřuje k tomu, kdo je vlastníkem automobilu, nelze v daném případě věcně dojít k jinému korektnímu závěru, než že kupující CAP se vlastníkem předmětného automobilu převodem vlastnictví od insolvenčního dlužníka nestal. Vedle výroku zmíněného rozsudku tomu nasvědčují i okolnosti uzavření zmíněné kupní smlouvy mezi insolvenčním dlužníkem a CAP, byť dle vyjádření samotné žalované orgány činné v trestním řízení v této souvislosti nedovolily spáchání žádného činu soudně trestného ani na straně osob jednajících jménem insolvenčního dlužníka, ani na straně CAP (viz jednoznačné vyjádření žalované u ústního jednání). 53. Dle ust. § 446 obchodního zákoníku ve znění platném do 31. 12. 2013 (dále jen ObchZ ), kterážto právní úprava byla nahrazena citovanou právní úpravou občanského zákoníku 2014, kupující nabýval vlastnické právo i v případě, kdy prodávající není vlastníkem prodávaného zboží, ledaže v době, kdy kupující měl vlastnické právo nabýt, věděl nebo vědět měl a mohl, že prodávající není vlastníkem a že není ani oprávněn zbožím nakládat za účelem jeho prodeje. 54. I právní úprava platná před její změnou nabytím účinnosti občanského zákoníku 2014 tedy připouštěla, že v rámci styku mezi podnikateli může dobrověrný nabyvatel nabýt vlastnické právo k převáděné věci i od nevlastníka, a pro tuto oblast právních vztahů tedy neplatila stará civilistická zásada, že nikdo nemůže převést více práv, než sám má. Tato zásada byla ostatně i pro oblast občanskoprávních vztahů prolomena judikaturou Nejvyššího soudu ve věcech převodů vlastnictví k nemovitostem zapsaným do katastru nemovitostí-dle této judikatury, jestliže nabyvatel nemovité věci zapsané do katastru nemovitostí vycházel ze zápisu v katastru nemovitostí nasvědčujícího tomu, že prodávající je vlastníkem nemovitosti, nutno chránit dobrou víru nabyvatele takové nemovitosti. Dřívější judikatura Nejvyššího soudu, vycházející ze zmíněné staré civilistické zásady, ve světle judikatury Ústavního soudu nemohla obstát a k prolomení této zásady se posléze přihlásil i sám Nejvyšší soud (viz rozsudek velkého senátu Nejvyššího soudu 31 Cdo 353/2016 a nálezy Ústavního soudu IV. ÚS 405/2016, IV. ÚS 402/2015, III. ÚS 247/2014 a řada dalších). 55. Výše zmíněná judikatura se vesměs týká posouzení právních úkonů z doby účinnosti občanského zákoníku 1964. Potřeba užití uvedeného náhledu na věc, preferujícího ochranu dobré víry nabyvatele, je v dané věci umocněna tím, že se jedná o posouzení právního úkonu provedeného již za účinnosti občanského zákoníku 2014, mezi jehož základní interpretační a aplikační zásady patří norma výše citovaná a obsažená v § 7 OZ 2014, totiž to, že se má za to, že ten, kdo jednal určitým způsobem, jednal poctivě a v dobré víře. Uvedené ustanovení zjevně zakládá vyvratitelnou právní domněnku, že právní úkony, resp. právní jednání dle OZ 2014 byla činěna poctivě a v dobré víře. Tato presumpce platí i na aktuálně soudem

Shodu s prvopisem potvrzuje Mgr. Jana Válková

posuzovaný případ, totiž na převod vlastnictví k předmětnému automobilu z CAP na žalobce. 56. Dle nálezu Ústavního soudu IV. ÚS 112/01 je nutné, aby v situaci, kdy existují o dobré víře kupujícího sebemenší pochybnosti, kupující prokázal, že využil všechny dostupné prostředky k tomu, aby se přesvědčil, že prodávající je skutečně oprávněn převést vlastnictví k předmětné věci (judikát týkající se způsobu interpretace a aplikace ust. § 446 ObchZ). 57. Dle rozhodnutí NS ČR 23 Cdo 2569/2010 při zkoumání dobré víry dle § 446 ObchZ je nutné, aby kupující prokázal, že využil dostupné prostředky k tomu, aby se přesvědčil, že prodávající je skutečně vlastníkem prodávané věci. 58. Uvedená judikatura není bez dalšího použitelná na posuzovanou věc v plném rozsahu. Je nepochybné, že při posuzování dobré víry nutno brát v úvahu také to, zda kupující byl se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že prodávající je skutečně vlastníkem prodávané věci, tedy mj. že učinil vše pro to, aby se přesvědčil, že tomu tak je. Citované ustanovení § 7 OZ 2014 ovšem dle názoru soudu přenáší důkazní břemeno stran důkazu skutečnosti, že takto kupující nepostupoval, na žalovanou, neboť-jak již uvedeno-uvedené ustanovení zakládá vyvratitelnou právní domněnku, že jednání byla učiněna poctivě a v dobré víře. 59. Z judikatury i odborné literatury vyplývá, že jedním z hledisek, o která lze dobrou víru opřít, je existence držby. Míra dobré víry potřebné pro nabytí od neoprávněného bude zhruba vyjádřena v nepřímé úměře k okolnostem, které svědčí pro to, že převodce je vlastníkem, resp. oprávněným k převodu. Dosavadní soudní praxe vycházející z toho, že dobrou víru prokazuje ten, kdo se jí dovolává, je dotčena změnou vycházející z ust. § 7 OZ 2014. 60. Naproti tomu dle názoru soudu je možno bez dalšího vyjít z rozhodnutí Nejvyššího soudu 29 Cdo 583/2008, dle kterého, přestože z ust. § 18 odst. 3 zákona o konkurzu a vyrovnání plyne zákaz nakládání s majetkem podstaty pro jiné osoby než správce konkurzní podstaty, případně osobu, jíž k tomu správce dal souhlas, není tím vyloučeno nabytí vlastnického práva k věci od nevlastníka v případech, kdy prodávající převádí na kupujícího neoprávněně cizí věc bez zřetele k tomu, že taková věc byla správcem zahrnuta do konkurzní podstaty úpadce. 61. V daném případě bylo prokázáno, že vlastníkem předmětného vozidla v době předcházející zahájení insolvenčního řízení byl insolvenční dlužník. Insolvenční dlužník učinil právní úkon k převodu vlastnictví předmětného vozidla na společnost CAP, kdy k platnému převodu vlastnictví k předmětnému vozidlu z dlužníka na CAP nedošlo-viz již citovaný rozsudek 14 ICm 433/2016. Inkriminované vozidlo se ovšem posléze ocitlo v držbě CAP a tato společnost jako podnikatel v oboru obchod použitým zbožím, údržba motorových vozidel nabídla žalobci předmětný automobil do jím provozovaného autobazaru za účelem jeho výkupu a následného prodeje zájemci o použité motorové vozidlo. 62. Bylo prokázáno, že předmětné vozidlo bylo přivezeno do provozovny autobazaru provozovaného žalobcem a nabídnuto spolu s doklady o vozidle žalobci k výkupu. Stalo se tak 7. 10. 2014, když od 15. 9. 2014 byl v osvědčení o registraci vozidla (dále jen velký TP ) jako vlastník uveden CAP. Bylo prokázáno, že žalobce uvedené vozidlo v rámci své běžné podnikatelské činnosti vykoupil za účelem realizace zisku při jeho následném prodeji zájemci o použitý automobil. Ze skutkových okolností výše citovaných má soud za to, že žalobce učinil veškeré obvyklé úkony k prověření, že vozidlo nemá žádné právní vady, které by znemožňovaly převod vlastnictví na žalobce nebo které by právní status uvedeného vozidla významně zatěžovaly. Prostřednictvím respektované databáze provozované společností Cebia tak byla provedena lustrace předmětného vozidla ve vztahu k identifikačnímu číslu CAP coby nabízejícího k prodeji, tzn. žalobce z databáze zjistil, že vůči CAP není vedeno exekuční řízení a CAP se nenachází v insolvenci. Z databáze byly ověřeny podstatné údaje

Shodu s prvopisem potvrzuje Mgr. Jana Válková

z historie vozidla včetně evidovaných oprav a průběžného stavu tachometru zjištěného v rámci technických prohlídek či servisních úkonů vozidla. V době výkupu vozidla žalobcem byl v technickém průkazu vozidla jako vlastník uveden CAP. Následujícího dne po výkupu vozidla byla provedena lustrace v rejstříku zástav ve vztahu k předmětnému vozidlu, rovněž s negativním výsledkem. S ohledem na řečené soud uzavírá, že má za to, že žalobce učinil vše pro to, aby byl v dobré víře, že prodávající CAP je oprávněným vlastníkem vozidla a je způsobilý uzavřením kupní smlouvy převést vlastnictví uvedeného vozidla na žalobce. Soud tedy uzavírá, že z hlediska citované judikatury žalobce učinil vše pro to, aby ověřil způsobilost prodávajícího převést na žalobce vlastnictví k vozidlu, a jelikož neshledal žádných závad, musel být se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že prodávající je oprávněn převést vlastnictví vozidla na žalobce. 63. Skutečnost výše uvedená, již lze mít v daném řízení za prokázanou, je nadto presumována ustanovením § 7 OZ 2014 tak, jak již výše uvedeno. Bylo tedy na žalované, aby uvedenou presumpci a vedle toho také výše prokázané skutečnosti vyvrátila. 64. Žalovaná sice v obecné rovině zpochybňovala dobrou víru žalobce, ovšem v tomto smyslu neuvedla žádná konkrétní tvrzení a žádné konkrétní důkazy, jimiž by jednak výše uvedený závěr vyplývající z dokazování a současně i presumovaný předpoklad vyvrátila. Přitom soud nikterak nezpochybňuje tvrzení žalovanou uváděné v tom smyslu, že z majetkové podstaty insolvenčního dlužníka bylo vyvedeno celkem 25 motorových vozidel, čímž došlo ke zmenšení majetku v majetkové podstatě, a pokud tato vozidla žalovaná sepsala do majetkové podstaty, nemohlo přejít vlastnictví na CAP-tato okolnost však není podstatná pro závěr, zda žalobce jako kupující mohl nabýt vlastnické právo od prodávajícího CAP jako nevlastníka. 65. Ve vztahu k tvrzení žalované, že žalobce nemohl být v dobré víře se zřetelem k tomu, že dne 5. 9. 2014 nevykoupil od CAP toliko předmětný automobil, ale čtyři další automobily, soud konstatuje, že ani z faktu vykoupení pěti automobilů v jeden den od téhož prodávajícího nelze odvozovat přiléhavý úsudek, že žalobce nemohl být v dobré víře. Ze živnostenského rejstříku totiž plyne, že CAP vystupoval jako podnikatel, přičemž předmětem jeho činnosti byl i nákup a prodej použitých věcí včetně údržby a oprav motorových vozidel. Plyne-li z tvrzení žalované, že CAP vozidla prodával žalobci za cenu nižší, než za kterou ji sám nabyl, nelze ztratit ze zřetele, že bylo postaveno najisto (viz zmíněný rozsudek 14 ICm 433/2016), že CAP kupní cenu insolvenčnímu dlužníkovi neuhradil, přičemž nebylo nikterak prokázáno, že by žalobce věděl nebo měl vědět, za jakou kupní cenu prodávající CAP vozidla nabízená žalobci sám nabyl. Za rozhodující motiv pro výkup vozidla za účelem jeho dalšího prodeje lze považovat to, za jakou cenu prodávající žalobci převod vozidla nabídne, neboť účelem nabytí vlastnictví k vykupovaným vozidlům je v případě žalobce s ohledem na předmět jeho činnosti jejich další prodej zájemcům o ojetá motorová vozidla tak, jak to logicky a přiléhavě u ústního jednání uvedl žalobce prostřednictvím své zástupkyně. Tvrdí-li žalovaná, že žalobce nemohl být v dobré víře již se zřetelem k tomu, že kupní cenu jednoho z vozidel uhradil dvěma dílčími platbami ve dvou dnech po sobě následujících nebo že kupní smlouva je smlouvou formulářového typu obsahující údaj o tom, že je uzavřena dle zrušeného obchodního zákoníku, uvedené argumenty soud neshledává přiléhavými. Podstatou právního jednání je projev vůle vedoucí ke vzniku, změně či zániku právního vztahu a přesná právní kvalifikace takového jednání nebo dokonce jen odkaz na již zrušený právní předpis nemohou mít jakýkoli vliv na posuzování platnosti právního ujednání (o jednání v omylu nebylo ničeho tvrzeno). Důvody, pro které kupní cena byla zaplacena splátkami ve dvou dnech, byly vysvětleny přiléhavě u ústního jednání s tím, že důvodem rozložení jedné platby na dva dny byl nedostatek pokladní hotovosti na provozovně žalobce. Z uvedeného faktu dle názoru soudu rovněž nelze dovozovat nedostatek dobré víry na straně žalobce, ale spíše naopak. Totéž platí o výtce ze strany žalované, že lustrace v rejstříku zástav byla prostřednictvím

Shodu s prvopisem potvrzuje Mgr. Jana Válková

notáře provedena až den následující po uzavření výkupní smlouvy, což bylo vysvětleno provozními hodinami notáře. Naopak lze mít za to, že pokud by dobrá víra na straně žalobce jím měla být toliko simulována, bylo by vše předem připraveno tak, aby uvedené nesrovnalosti vyplývající zjevně z běžných provozních situací nebylo možno následně vytýkat. Konečně ani fakt prodeje předmětného vozidla cca 2 týdny poté, kdy vlastnictví CAP bylo vyznačeno v registru vozidel a velkém TP, není faktem, z kterého by bylo možno přiléhavě dovozovat nedostatek dobré víry nebo nedostatek obezřetnosti na straně žalobce, bylo-li prokázáno, že předmětem činnosti CAP jako podnikatele byl rovněž obchod s použitými automobily, jejich údržba a prodej. 66. Dle názoru soudu tak platí, že žalobce nabyl vlastnictví k předmětnému vozidlu, ač CAP nebyl jeho vlastníkem, neboť ve smyslu ust. § 1109 písm. b) OZ 2014 získal automobil, který není zapsán ve veřejném seznamu (viz též níže), a byl přitom vzhledem ke všem okolnostem v dobré víře v oprávnění druhé strany vlastnické právo převést na základě řádného titulu, neboť k nabytí došlo od podnikatele při jeho podnikatelské činnosti v rámci běžného obchodního styku. Bylo totiž prokázáno, že CAP, který byl zapsán jako vlastník předmětného vozidla v registru silničních vozidel, nabídl k prodeji předmětné vozidlo žalobci jako podnikatel mj. v oboru velkoobchod a maloobchod, zastavárenská činnost a maloobchod s použitým zbožím, údržba motorových vozidel a jejich příslušenství (viz výpis z živnostenského rejstříku CAP). V situaci, kdy CAP byl zapsán jako vlastník předmětného vozidla ve velkém TP, kdy vozidlo fyzicky držel včetně velkého TP, kdy CAP nebyl předmětem exekuce a nebylo vůči němu vedeno insolvenční řízení, kdy vozidlo nebylo evidováno v rejstříku zástav, soud uzavírá, že nebylo prokázáno nic, co by nasvědčovalo závěru, že žalobce při nabytí vozidla nebyl se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že prodávající je oprávněn převést na žalobce vlastnictví k předmětnému automobilu. 67. Soud tak uzavírá, že žalobce v daném případě nabyl vlastnictví k předmětnému automobilu, byť prodávající CAP nebyl jeho vlastníkem, způsobem uvedeným v ust. § 1109 písm. b) OZ 2014. 68. Vedle uvedeného má soud za to, že vedle způsobu nabytí vlastnictví způsobem uvedeným v ust. § 1109 písm. b) OZ 2014, který nutno aplikovat prioritně s ohledem na systematiku OZ 2014, by došlo k nabytí vlastnictví žalobcem i způsobem uvedeným v (z hlediska systematiky pozdějším) ust. § 1111 OZ 2014, neboť žalobce prokázal dobrou víru v oprávnění převodce převést vlastnické právo k věci. Druhá věta citovaného ustanovení přitom v daném případě není aplikovatelná, neboť-jak vyplývá z vyjádření samotné žalované-insolvenční majetková podstata předmětný automobil nepozbyla ztrátou nebo činem povahy úmyslného trestného činu. V tomto smyslu totiž bylo vedeno prověřování policií, a jak vyplývá z vyjádření samotné žalované, prověřování nevyústilo v obvinění jakékoli osoby z činu soudně trestného. Závěr o vině ve smyslu naplnění skutkové podstaty činu soudně trestného je pak oprávněn učinit toliko trestní soud (přičemž s ohledem na odložení věci nelze ani předpokládat, že by k tomu mohlo dojít v budoucnu). 69. Pro úplnost právního posouzení věci soud podotýká, že ve smyslu rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 22 Cdo 5330/2015 není registr silničních vozidel veřejným seznamem ve smyslu ust. § 1109 občanského zákoníku, neboť není splněna jedna z definičních podmínek veřejného seznamu, a to přístupnost této evidence bez omezení. Z tohoto hlediska tedy není pro aplikaci citovaného ust. § 1109 písm. b) OZ 2014 žádných překážek. Přitom současně nelze ztratit ze zřetele, že CAP byl v registru vozidel jako vlastník zapsán, a pokud by uvedený registr vozidel byl veřejným seznamem ve smyslu citovaného ustanovení, vycházel by žalobce z dobré víry ve správnost zápisu ve veřejném seznamu tak, jak již zmíněná judikatura ve věcech převodu nemovitostí chrání dobrou víru nabyvatele ve správnost zápisu v katastru nemovitostí; ani tato hypotetická situace by nic nezměnila na rozhodnutí soudu ve sporu.

Shodu s prvopisem potvrzuje Mgr. Jana Válková

70. Lze tedy sumarizovat, že z hlediska ust. § 1109 písm. b) OZ 2014 s poukazem na cit. ust. § 7 OZ 2014 měla břemeno tvrzení a důkazní stran nedostatku dobré víry žalobce v procesu nabytí předmětné vozidla žalovaná, která toto důkazní břemeno neunesla. Platí tedy primárně závěr, že žalobce se stal vlastníkem předmětného vozidla způsobem uvedeným v ust. § 1109 písm. b) OZ 2014. Z hlediska rovněž v úvahu přicházejícího ust. § 1111 OZ 2014 přitom platí, že v případě nabytí vlastnictví dle uvedeného ustanovení má břemeno tvrzení a důkazní stran své dobré víry nabyvatel, tedy žalobce. Jak již uvedeno výše, z hlediska tohoto ustanovení žalobce tvrdil a prokázal konkrétní okolnosti zakládající přiléhavý právní závěr, že žalobce byl v procesu nabytí předmětného vozidla v dobré víře v to, že CAP jako prodávající byl vlastníkem předmětného vozidla a že zde nebyly žádné okolnosti bránící převodu vlastnictví k předmětnému vozidlu na žalobce. Přitom nebyly shledány žádné okolnosti zakládající možnost aplikace druhé věty ust. § 1111 OZ 2014. 71. S ohledem na uvedené tedy soud výrokem č. III. tohoto rozhodnutí žalobě vyhověl a vyloučil předmětný automobil ze soupisu majetkové podstaty dlužníka v probíhajícím insolvenčním řízení. 72. Pro úplnost soud konstatuje, že výše uvedené právní závěry nejsou nikterak dotčeny skutečností, že po nabytí předmětného vozidla žalobce toto vozidlo prodal třetí osobě (Danielu Holaňovi), přičemž následně v důsledku odstoupení od smlouvy se vlastníkem vozidla stal opět žalobce. Dle § 2004 OZ 2014, obdobně jako dle § 48 OZ 1964, totiž platí, že odstoupením od smlouvy se závazek od počátku ruší a na vzniklou situaci nutno nahlížet tak, jako by žalobce nikdy svého vlastnictví po jeho nabytí od CAP nepozbyl (ke smlouvě, od které bylo odstoupeno, se nepřihlíží, resp. hledí se na ni tak, jako by nikdy nebyla uzavřena). Totéž lze konstatovat ve vztahu ke zjištění, že po odstoupení od kupní smlouvy uzavřené s Danielem Holaněm se žalobce rozhodl vozidlo si ponechat pro svou potřebu a jako takové je financoval úvěrem čerpaným od a.s. s Autoleasing, přičemž byl sjednán zajišťovací převod práva, kteréžto zajištění zaniklo splacením závazků žalobce z úvěru vůči s Autoleasing a.s. tak, jak tyto skutečnosti plynou ze sdělení s Autoleasing z 23. 1. 2018 a záznamu ve velkém TP z 22. 1. 2015. Aktuálně je tak žalobce vlastníkem předmětného vozidla, není důvodu pochybovat o jeho aktivní legitimaci a pro posouzení věci je klíčové posouzení nabytí vlastnictví vozidla žalobcem od CAP, nikoli uskutečněný zajišťovací převod práva výše uvedený. 73. Z hlediska náhrady nákladů řízení soud shledal podmínky pro aplikaci ust. § 142 odst. 2 OSŘ, kdy má za to, že procesní úspěch žádného z účastníků nepřevyšuje procesní úspěch druhého účastníka. Rozsah zpětvzetí žaloby vůči automobilům uvedeným ve výroku č. I. tohoto rozhodnutí je možno považovat za procesní neúspěch žalobce, neboť zpětvzetí nebylo učiněno z důvodu akceptace návrhu žalobce žalovaným, naopak procesním úspěchem žalobce je vyhovění návrhu rozhodnutím ve věci samé pod bodem III. výroku rozsudku. S ohledem na uvedené tedy soud nepřiznal výrokem č. IV. tohoto rozhodnutí žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Vrchnímu soudu v Olomouci prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, písemně, trojmo.

Ostrava 1. března 2018

JUDr. Aleš Palkovský v. r. samosoudce

Shodu s prvopisem potvrzuje Mgr. Jana Válková