14 ICm 3205/2011
Jednací číslo: 14 ICm 3205/2011- KSOS 14 INS 15269/2011

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě se sídlem Havlíčkovo nábřeží 34, Ostrava 1 rozhodl samosoudcem JUDr. Alešem Palkovským v právní věci žalobce: Česká republika-Ministerstvo obrany, IČO: 60162694, se sídlem Tychonova 1, 160 01 Praha 6-Dejvice, proti žalovaným: 1) Ing. Jiří Hanák, se sídlem Erbenova 29, 703 00 Ostrava-Vítkovice, insolvenční správce dlužníka: Rostislav anonymizovano , anonymizovano , bytem Provaznická 1531/11, 700 30 Ostrava-Hrabůvka, zast.: Mgr. Piotr Adamczyk, advokát se sídlem Havlíčkova 190/12, 737 01 Český Těšín, 2) Rostislav anonymizovano , anonymizovano , bytem Provaznická 1531/11, 700 30 Ostrava-Hrabůvka, o určení existence pohledávky

t a k t o:

I. Návrh žalobce na určení, že jeho pohledávka 464.164,35 Kč vůči dlužníkovi Rostislavu Barancovi, přihlášená do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp.zn. KSOS 14 INS 3205/2011, přihláškou pohledávky P1 v celkové výši 549.458,35 Kč, je pohledávkou po právu, se zamítá.

II. Mezi žalobcem a žalovaným 2) nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení. pokračování

III. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému 1) na nákladech řízení částku 20.919,40 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám zástupce žalovaného 1).

O d ů v o d n ě n í:

Návrhem doručeným soudu 2.12.2011 se žalobce domáhal vydání soudnho rozhodnutí vůči žalovanému 1) /jako tehdy jedinému žalovanému/, jímž by soud určil, že pohledávka žalobce jako věřitele 1) ve výši 464.164,35 Kč vůči úpadci Rostislavu Barancovi, přihlášená do insolvenčního řízení vedenému vůči Rostislavu Barancovi, je poprávu co do pravosti i výše. Žalobce svůj návrh odůvodnil tím, že usnesením z 9.9.2011 bylo rozhodnuto o úpadku dlužníka Rostislava Barance. Žalobce přihlásil do insolvenčního řízení vedeného pod sp.zn. KSOS 14 INS 15269/2011 svou pohledávku v celkové výši 549.458,35 Kč, a to z titulu neuhrazené náhrady škody dle dohody o náhradě škody z 25.10.1996 a následné dohody o splátkách pohledávky z 20.10.2006. Při přezkumném jednání konaném 10.11.2011 insolvenční správce shodně s dlužníkem popřeli přihlášenou pohledávku v částce 464.164,35 Kč představující sjednané úroky z prodlení, a to z důvodu údajného neurčitého sjednání výše úroku z prodlení v dohodě o náhradě škody z 25.10.1996. Dne 21.11.2011 byl žalobci doručen dopis, jímž žalovaní žalobci sdělují výsledek přezkumného jednání a současně je žalobce informoval o možnosti podání incidenční žaloby. Žalobce tedy žalobu podává, když v dohodě o náhradě škody z 25.10.1996 se zavázal dlužník zaplatit 193.594,-Kč jako škodu uznanou co do důvodu i výše a zavázal se tuto škodu uhradit i s 21% úrokem z prodlení ode dne podpisu dohody. Dlužnou částku se zavázal splatit v měsíčních splátkách do 20.10.2006. Dle dohody uhradil dlužník 69.100,-Kč. V návaznosti na zmíněnou dohodu uzavřel žalobce s dlužníkem dne 20.10.2006 dohodu o splátkách pohledávky, ve které se dlužník zavázal splatit zbytek svého dluhu 124.494,-Kč s tím, že nebude-li zaplacena některá splátka v termínu její splatnosti, nastane splatnost celé pohledávky. Dle této dohody dlužník uhradil částku 39.200,-Kč, tudíž mu nyní zbývá uhradit 85.294,-Kč s příslušenstvím, které představuje právě úrok z prodlení v původně sjednané výši, tedy 21 % z dlužné částky ode dne podpisu dohody o náhradě škody. Tato úroková sazba odpovídá znění nařízení vlády č. 142/94 Sb. platného v době uzavření dohody o náhradě škody, kdy dle § 1 činila výše úroku z prodlení ročně dvojnásobek diskontní sazby stanovené ČNB platné k 1. dni prodlení s plněním peněžitého dluhu. Celková výše úroku z prodlení tak byla ke dni zahájení insolvenčního řízení vyčíslena na částku 464.164,35 Kč. Vzhledem k tomu, že co do částky 85.294,-Kč byla pohledávka žalobkyně žalovaným zjištěna, domáhá se žalobkyně určení existence pohledávky ve výši 464.164,35 Kč představující rozdíl mezi přihlášenou výší pohledávky a pohledávkou v tom rozsahu, v jakém byla v insolvenčním řízení zjištěna.

Žalovaný ve svém vyjádření (kdy v době tehdejšího vyjádření byl jediným žalovaným) navrhl zamítnutí návrhu. Žalovaný uvedl, že ujednání úroku z prodlení není určité, kdy v prvé řadě dohoda o náhradě škody v části určení úroku z prodlení neobsahuje údaj, v jakém intervalu se úrok vypočítává. Za další je úrok z prodlení sice určen procentní sazbou, ale již nelze určit, jestli má plynout z jistiny celé nebo její části. Rovněž není určena doba, na kterou musí být úrok zaplacen. Žalovaný připouští, že konec placení úroku z prodlení sice nemusí být určeno konkrétním datem, ale v dané dohodě absentuje třeba i takový údaj, podle něhož lze v budoucnu rozhodný den spolehlivě určit, např. v podobě slov do zaplacení . pokračování

V neposlední řadě se objevuje v dohodě o náhradě škody rozpor, kdy v bodě 2 dohody se sice dlužník zavazuje zaplatit úrok z prodlení, ale ve stejné dohodě v bodě 3b si strany určují splatnost pohledávky nejpozději do dne 20.10.2006. Žalobce (zřejmě míněno žalovaný) je toho názoru, že není možné, aby si strany u jedné a téže pohledávky, z níž běží úroky z prodlení, zároveň sjednávaly budoucí splatnost nejpozději do dne 20.10.2006. Tyto dvě části dohody jsou v přímém rozporu. Vedle uvedeného je uvedené ujednání rozporné se zákonem, resp. vyhláškou č. 119/88 Sb. o hospodaření s majetkem státu. Právě na použití zmíněné vyhlášky odkazuje žalobce i v dohodě, v níž uvádí, že podle ustanovení § 17 vyhlášky povoluje dlužníkovi splácet dluh formou pravidelných měsíčních splátek. Pokud věřitel povolil toto splácení, má žalovaný zato, že je v rozporu se zákonem požadovat po něm jakékoliv úroky z prodlení, neboť ustanovení § 17 odst. 2 stanoví, že jestliže byly povoleny splátky na úhradu pohledávky nebo byl povolen odklad zaplacení dluhu, není organizace oprávněna požadovat úroky nebo poplatek z prodlení . Přitom dle rozsudku 30Cdo 4271/2007 platí, že pokud je obsah právního úkonu zaznamenán písemně, určitost projevu vůle je dána obsahem listiny, na níž je zaznamenán. Z uvedeného důvodu se žalovaný 1) domáhá zamítnutí žaloby.

Bezprostředně před zahájením jednání ve věci samé u ústního jednání nařízeného na 24.10.2014 žalobce navrhl přistoupení dalšího účastníka do řízení, a to na straně žalovaného, konkrétně žalovaného 2) Rostislava Barance. Usnesením soudu z téhož dne soud I. stupně zamítl návrh žalobce na přistoupení dlužníka Rostislava Barance do řízení na straně žalovaného. Soud I. stupně svůj návrh odůvodnil tím, že z označení účastníků řízení v podané žalobě jednoznačně vyplývá, že žalobce jednoznačně jako žalovaného označil pouze Ing. Jiřího Hanáka coby insolvenčního správce dlužníka Rostislava Barance. Návrhu žalobce na přistoupení dlužníka do řízení na straně žalovaného nelze vyhovět, neboť s ohledem na skutečnost, že účinky schválení oddlužení nastaly u dlužníka 1.12.2011 a lhůta pro podání žaloby proti dlužníkovi dle § 198 odst. 1 insolvenčního zákona ve spojení s § 410 odst. 2 insolvenčního zákona již uplynula, mělo by kladné rozhodnutí o návrhu žalobce za následek odmítnutí žaloby ve vztahu k dlužníku (§ 160 odst. 4 věta první insolvenčního zákona). Nebyly by totiž splněny podmínky pro věcné projednání incidenční žaloby proti dlužníku jako druhému žalovanému, a to pro opožděnost podání žaloby vůči takovému druhému účastníkovi incidenčního sporu.

Z podnětu odvolání podaného žalobcem do zmíněného usnesení se věcí zabýval jako soud odvolací Vrchní soud v Olomouci. Usnesením zmíněného soudu z 30.1.2015 bylo usnesení soudu I. stupně změněno tak, že přistoupení dalšího účastníka na straně žalované Rostislava Barance se připouští. V odůvodnění svého rozhodnutí odvolací soud uvedl, že v rámci rozhodování o připuštění přistoupení dalšího účastníka do řízení soud neřeší otázku jeho věcné legitimace. Nedostatek věcné legitimace účastníka řízení na straně žalobce i žalovaného se může projevit pouze v souvislosti s rozhodováním ve věci samé. Tento názor se nepochybně prosadí i tehdy, jestliže v řízení není pochybností o tom, že osoba, která má do řízení vstoupit jako další žalovaný, je ve věci pasivně legitimována, ale jsou pochyby o tom, zda nárok, který je předmětem řízení, byl vůči této osobě uplatněn včas. Z uvedeného vyplývá, že při rozhodování o přistoupení dlužníka v oddlužení jako dalšího žalovaného do řízení, v němž se přihlášený věřitel jako žalobce domáhá vůči insolvenčnímu správci jako žalovanému určení pravosti, výše nebo pořadí své nevykonatelné pohledávky, není významné, zda přihlášenému věřiteli vůči dlužníkovi v oddlužení již uplynula lhůta pro podání incidenční pokračování

žaloby. Úvaha soudu I. stupně o tom, že návrh na přistoupení dlužníka do řízení byl učiněn až poté, co žalobci jako přihlášenému věřiteli uplynula lhůta pro podání žaloby proti dlužníkovi ve smyslu § 198 odst. 1 insolvenčního zákona ve spojení s ust. § 410 odst. 2 insolvenčního zákona, se při rozhodování o přistoupení dalšího účastníka neuplatní a je vyhrazena soudu až při věcném posouzení žalobou uplatněného nároku, tedy v rozhodnutí o věci samé o podané žalobě.

V důsledku změny rozhodnutí o přistoupení dalšího účastníka v řízení na straně žalované byl tak okruh účastníků rozšířen na straně žalované, kde vedle žalovaného 1)-insolvenčního správce, figuruje i dlužník jako (nový) žalovaný 2).

Žalovaný 2) jako účastník řízení navrhl rovněž zamítnutí žaloby. Ve svém vyjádření uvádí, že připouští uzavření dohody o náhradě škody 25.10.1996, kdy touto dohodou dlužník uznal částku 193.594,-Kč jako svůj závazek vůči žalobci co do důvodu i výše. Rovněž žalovaný 2) má zato, že sjednání úroku z prodlení není určité a dohoda je tedy v této části neplatná. V prvé řadě dohoda o náhradě škody v části úroku z prodlení neobsahuje údaj, v jakém intervalu se úrok vypočítává. Nelze dále zjistit, zda úrok z prodlení má být vypočítáván z celé jistiny, či její části. Rovněž není uvedena, za kterou má být úrok zaplacen-v dohodě absentuje třeba i takový údaj, podle něhož lze v budoucnu vhodný den spolehlivě určit, např. slovy do zaplacení . V dalším dlužník jako žalovaný 2) argumentuje zcela obdobně, jako tak činil žalovaný 1).

Žalobce na své žalobě setrval i po rozhodnutí odvolacího soudu výše citovaném.

Žalovaný 2) se k nařízenému ústnímu jednání bez jakékoliv omluvy nedostavil, ač byl k němu řádně a včas předvolán. V souladu s ustanovením § 101 o.s.ř. proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného 2).

Po provedeném řízení soud zjistil následující skutkový stav.

Z insolvenčního spisu vedeného Krajským soudem v Ostravě pod sp.zn. KSOS 14 INS 15269/2011 soud zjistil následující:

-Vyhláškou z 26.8.2011 insolvenční soud oznámil zahájení insolvenčního řízení vůči dlužníkovi Rostislavu Barancovi. -Z usnesení z 9.9.2011 A5 soud zjistil, že byl zjištěn úpadek dlužníka Rostislava Barance, insolvenčním správcem ustanoven Ing. Jiří Hanák a soud povolil řešení úpadku oddlužením. -Z přihlášky pohledávky soud zjistil, že žalobce jako věřitel č. 1 přihlásil do insolvenčního řízení přihláškou doručenou soudu 29.9.2011 svou pohledávku jako pohledávku nevykonatelnou v celkové výši 549.458,35 Kč, kdy co do částky 464.164,35 Kč se jedná o úroky z prodlení. Pohledávka vznikla na základě dohody o náhradě škody z 25.10.1996. -Z protokolu o přezkumném jednání z 10.11.2011 soud zjistil, že u přezkumného jednání insolvenční správce a dlužník částečně popřeli pohledávku věřitele č. 1, a to v rozsahu 464.164,35 Kč představující úrok z prodlení, který byl sjednán neurčitě. pokračování

-Ze seznamu přihlášených pohledávek soud zjistil, že v insolvenčním řízení vedeném vůči dlužníkovi je jako věřitel č. 1 evidován žalobce, který přihlásil svou pohledávku ve výši 549.458,35 Kč vzniklou na základě dohody o náhradě škody z 25.10.1996 a dohody o splátkách z 20.10.1996, kdy pohledávka byla popřena co do výše 464.164,35 Kč. V rozsahu popření se jedná o úroky z prodlení, kdy dlužník nemá povinnost uvedené úroky platit, neboť dohoda v uvedeném rozsahu byla sjednána zcela neurčitě. -Z usnesení B5 z 1.12.2011 soud zjistil, že soud schválil oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře. -Dlužník plní povinnosti stanovené oddlužením a insolvenční řízení dosud nebylo skončeno. -Dále soud zjistil z vyrozumění insolvenčního správce z 15.11.2011, adresovaného žalobci, že insolvenční správce žalobce jako věřitele vyrozuměl o tom, že jako insolvenční správce v řízení vedeném u Krajského soudu v Ostravě 14 INS 15269/2011 popřel co do výše pohledávku žalobce jako věřitele č. 1 co do částky 464.164,35 Kč, kdy uznává z přihlášené pohledávky 85.294,-Kč. Dále insolvenční správce ve vyrozumění výslovně uvádí, že pohledávka žalobce byla popřena ve výši 464.164,35 Kč taktéž dlužníkem. Ve vyrozumění insolvenční správce informuje žalobce o tom, že žalobce má právo podat žalobu na určení popřené pohledávky do 30 dnů ode dne přezkumného jednání, kdy tato lhůta neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění. Žaloba se podává proti insolvenčnímu správci a proti dlužníkovi (§ 198 odst. 1 a § 410 odst. 2 insolvenčního zákona). Vyrozumění bylo žalobci doručeno 21.11.2011.

Pro přehlednost na tomto místě soud (znovu) konstatuje, že žaloba byla doručena soudu 2.12.2011, kdy byla podána toliko vůči současnému žalovanému 1), a žalovaný 2) se stal účastníkem řízení až okamžikem právní moci usnesení Vrchního soudu v Olomouci č.j. 13VSOL 220/2014-34, tedy dnem 16.3.2015.

Pro úplnost soud dále uvádí, že provedl důkaz i čtením dohody o náhradě škody uzavřené 25.10.1996 mezi žalobcem a dlužníkem. Z této soud zjistil, že mezi účastníky je nesporné, že dlužník byl jako voják základní služby zařazen v Hranicích na Moravě, kde dne 3.6.1995 kolem 18:15 hodin při svévolném neoprávněném použití vojenského vozidla bez řidičského oprávnění s tímto vozidlem narazil do budovy garáží v autoparku a způsobil tak škodu na majetku vojenské správy v celkové výši 193.594,-Kč. Dohodou dlužník uznal zmíněnou částku jako svůj závazek vůči žalobci co do důvodu i výše s tím, že zavazuje se ho zaplatit i s 21% úrokem z prodlení ode dne podpisu této dohody . Podle ujednání pod bodem 3 dohody věřitel podle § 17 vyhl. č. 119/88 Sb. o hospodaření s národním majetkem povoluje dlužníkovi částku 193.594,-Kč splácet formou měsíčních splátek do úplného zaplacení pod ztrátou výhody povolených splátek, a to v částce 500,-Kč (neuvedeno, za jaké období) počínaje dnem 20.10.1996 do 20.10.2001 a na zaplacení zbývající výše dlužné částky k 20.10.2001 věřitel povoluje odklad k tomuto dni a současně od tohoto dne povoluje splácení této částky formou měsíčních splátek v minimální výši 2.726,60 Kč až do úplného zaplacení, přičemž splatnost se určuje v souladu s ust. § 17 odst. 3 vyhlášky č. 119/88 Sb., nejpozději do 20.10.2006 . Současně je v dohodě ustanovení, resp. ujednání, podle kterého věřitel nebude požadovat shora uvedené úroky z prodlení po dobu, kdy bude dlužník dodržovat pravidelné splátky . V dohodě je dále ujednání, že v případě zlepšení majetkových a pokračovánívýdělkových poměrů dlužníka bude povolení splátek odvoláno, popř. budou povoleny splátky vyšší .

Z hlediska skutkového soud konstatuje, že provedl veškeré důkazy účastníky navržené a nezůstal tak žádný důkaz, který by soudem proveden nebyl.

Na výše uvedený zjištěný skutkový stav soud aplikoval primárně ustanovení § 198 insolvenčního zákona, přihlédl k závěrům plynoucím z rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci vydaného v této věci a výše citovaného a dospěl k závěru, že návrhu v daném případě nelze vyhovět primárně pro nedostatek pasivní legitimace na straně žalovaných, který nebyl odstraněn ve lhůtě 30 dnů vyplývající z ustanovení § 198 odst. 1 insolvenčního zákona, přičemž k pozdějšímu odstranění nedostatku pasivní legitimace žalovaných nelze s ohledem na zmíněné ustanovení insolvenčního zákona přihlížet.

Ustanovení § 198 odst. 1 insolvenčního zákona ukládá věřiteli nevykonatelné pohledávky popřené insolvenčním správcem podat žalobu na určení do 30 dnů ode dne přezkumného jednání s tím, že tato lhůta neskončí dříve než uplynutím 15 dnů ode dne doručení vyrozumění vyhotoveného insolvenčním správcem. Insolvenční správce v daném případě řádně, úplně a srozumitelně vyrozuměl žalobce o tom, že popřel pohledávku žalobcem jako věřitelem přihlášenou do insolvenčního řízení vedeného vůči nynějšímu žalovanému 2) a současně žalobce informoval o tom, že taktéž jako insolvenčním správcem byla v uvedeném rozsahu pohledávka popřena i dlužníkem. Současně insolvenční správce výslovně poučil žalobce, že žaloba na určení se podává s ohledem na ustanovení § 198 odst. 1 a § 410 odst. 2 insolvenčního zákona vůči insolvenčnímu správci, i vůči dlužníkovi. Vyrozumění bylo žalobci doručeno 21.11.2011. Žaloba byla k soudu podána 2.12.2011, ovšem toliko vůči jednomu z obou pasivně legitimovaných, kdy byla podána toliko vůči insolvenčnímu správci. V 30denní lhůtě žalobce nepodal žalobu vůči druhé z osob, která byla ve věci pasivně legitimovaná. Žalovaný 2) se stal účastníkem řízení až na základě rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci výše citovaného, které nabylo právní moci až v roce 2015, tedy hluboko po uplynutí 30denní lhůty stanovené ustanovením § 198 insolvenčního zákona.

Soud I. stupně měl zato, že z uvedeného důvodu již nemožno vůbec připustit vstup žalovaného 2) do řízení jako dalšího účastníka, neboť příslušný procesní úkon ze strany žalobce byl proveden po uplynutí 30denní lhůty. Vrchní soud v Olomouci zaujal právní názor, že v rámci rozhodování o přistoupení účastníka do řízení soud není oprávněn řešit otázku pasivní legitimace či otázky včasnosti návrhu na přistoupení, kdy tyto mají být vyhrazeny až věcnému posouzení v rozhodnutí o věci samé. Ve shodě s ustanovením § 198 odst. 1 insolvenčního zákona i výkladem provedeným odvolacím soudem v jeho zmíněném usnesení má soud zato, že žalobu žalobce v dané věci nutno primárně zamítnout z důvodu nedostatku pasivní legitimace na straně žalované, kdy účastníkem řízení žalobce neučinil svou žalobou všechny osoby, kterých se rozhodnutí týká a na jejichž poměry dopadá. V takovém případě ztrácí určovací žaloba svého smyslu nejen ve smyslu obecného ustanovení § 80 písm. c) o.s.ř. ve spojení s utanovením § 7 insolvenčního zákona, ale také smyslu jako zvláštního procesního prostředku předvídaného ust. § 198, resp. § 199 insolvenčního zákona. Dle názoru soudu nelze připustit, aby po uplynutí zmíněné 30denní lhůty byly v důsledku právního úkonu žalobce odstraňovány nedostatky v pasivní či aktivní legitimaci účastníků, či obdobně, aby byly zásadně měněny skutkové okolnosti, na nichž žaloba stojí, až v takovém rozsahu, který pokračováníby znamenal změnu žaloby spočívající v zásadní změně vylíčení rozhodných skutkových okolností. Jistě je přípustné doplňovat podrobněji skutková tvrzení, nabízet důkazy neuvedené v žalobě (míněno po uplynutí 30denní lhůty), nelze však zásadním způsobem měnit podanou žalobu ať už ve smyslu přistoupení dalších účastníků do řízení jenom za účelem odstranění dříve existujícího a ve lhůtě neodstraněného nedostatku legitimace účastníků (ať už pasivní či aktivní), či činit jiné zásadní obsahové změny žaloby. Uvedený postup by totiž byl nevyhnutelně popřením důvodnosti a závaznosti lhůt, resp. popřením existence lhůt uvedených v ustanovení § 198 a 199 insolvenčního zákona.

Z hlediska posouzení důvodnosti žaloby tak je dle názoru soudu zcela irelevantní, že v průběhu tohoto řízení žalobce navrhl přistoupení dalšího účastníka do řízení na straně žalovaného, čímž sice samo o sobě došlo k rozšíření okruhu účastníků na všechny osoby, jichž se řízení a rozhodnutí týká, avšak vzhledem k tomu, že se tak stalo až po marném uplynutí 30denní lhůty plynoucí z ustanovení § 198 insolvenčního zákona, nemůže to ve vztahu k posouzení důvodnosti žaloby změnit ničeho na závěru soudu předjímaném již v rozhodnutí soudu I. stupně o nepřipuštění vstupu žalovaného 2) do řízení. Z hlediska 30denní lhůty opožděný návrh žalobce na vstup dlužníka jako dalšího žalovaného do řízení není nic způsobilý změnit na tom, že v 30denní lhůtě žalobce nepodal správnou žalobu vůči celému okruhu pasivně legitimovaných osob a tato okolnost sama o sobě vede (při věcném projednání žaloby tak, jak to soudu I. stupně uložil odvolací soud) nevyhnutelně k zamítnutí žaloby. Opožděné podání žaloby vůči všem pasivně legitimovaným účastníkům by vedlo k odmítnutí žaloby, opožděné podání žaloby vůči jednomu z pasivně legitimovaných účastníků (při včasném podání žaloby vůči ostatním pasivně legitimovaným účastníkům) musí ve smyslu ustanovení § 198 insolvenčního zákona spolu se závěry odvolacího soudu v dané věci vést k zamítnutí žaloby. Soud tak učinil výrokem I. tohoto rozhodnutí, a to v zásadě pro nedostatek pasivní legitimace na straně žalovaného, který nebyl odstraněn v 30denní lhůtě zákonem žalobci poskytnuté ustanovením § 198 insolvenčního zákona (obdobně viz např. rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě, pobočka Olomouc, 16 ICm 1738/2011 zmíněné žalovaným).

Pro úplnost soud konstatuje, že z hlediska posouzení náležitostí dohody mezi žalobcem a žalovaným 2) uzavřené dne 25.10.1996 soud konstatuje, že má zato, že ujednání účastníků o povinnosti zaplatit žalobci částku 193.594,-Kč i s 21% úrokem z prodlení ode dne podpisu této dohody, kdy současně je ujednáno, že uvedená částka bude splácena formou splátek ve výši 500,-Kč počínaje dnem 20.10.1996 do 20.10.2001, dále je ujednáno, že ode dne 20.10.2001 bude částka splácena splátkami 2.726,60 Kč do úplného zaplacení a současně je ujednáno, že věřitel nebude požadovat shora uvedené úroky z prodlení po dobu, kdy bude dlužník dodržovat pravidelné splátky, je naprosto nesrozumitelné, takto tedy neurčité a takto tedy neodpovídající požadavkům ustanovení § 37 odst. 1 občanského zákoníku 1964. Nesrozumitelnost právního úkonu ve smyslu citovaného ustanovení způsobuje jeho absolutní neplatnost od samého počátku. Jelikož přitom lze oddělit závazek žalovaného 2) platit žalobci uvedené úroky z prodlení od ostatního obsahu (ještě) srozumitelné dohody, má soud zato, že stiženo absolutní neplatností pro naprostou nesrozumitelnost je ujednání o povinnosti dlužníka a současně žalovaného 2) platit žalobci zmíněný úrok z prodlení. Lze přitom obecně podotknout, že si lze stěží představit situaci, kdy by účastníkovi právního vztahu vznikl závazek platit úrok z prodlení za dobu předcházející vzniku prodlení, nehledě na vnitřně rozporné a ve svém důsledku naprosto nesrozumitelné formulace, kterými byla povinnost pokračovánídlužníka platit úroky z prodlení sjednána . Bez zřetele na primární důvod pro zamítnutí žaloby je tedy dán i důvod sekundární a lze tak mít zato, že nebýt nedostatku pasivní legitimace na straně žalovaných v průběhu lhůty určené pro podání žaloby, nebylo by lze žalobě vyhovět ani z důvodu nyní uváděného, tedy pro naprostou nesrozumitelnost ujednání o povinnosti dlužníka zaplatit úrok z prodlení tak, jak z tohoto důvodu insolvenční správce pohledávku žalobce popřel.

Plně procesně úspěšní žalovaní 1) a 2) mají právo v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. na náhradu nákladů řízení.

Z obsahu spisu soud nezjistil, že by procesně úspěšnému žalovanému 2) v dosavadním průběhu řízení náklady řízení vznikly a výrokem II. tohoto rozhodnutí proto soud rozhodl o náhradě nákladů řízení tak, že mezi žalobcem a žalovaným 2) nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.

Plně procesně úspěšný žalovaný 1) na nákladech řízení účtoval odměnu za 5 úkonů právní pomoci dle vyhl. č. 177/1996 Sb. spočívající v převzetí zastoupení, 2 vyjádření k žalobě, resp. k vyjádření žalobce a za účast u dvou jednání. K uvedenému nárokoval 5 režijních paušálů, náhradu za ztrátu času za cestu právního zástupce žalovaného 1) ke dvěma ústním jednáním za celkem 8 půlhodin, a dále náhradu cestovních výdajů na cestu ke zmíněným dvěma ústním jednáním.

Výše odměny za jeden úkon právní pomoci činí v daném případě 3.100,-Kč dle § 9 odst. 4 písm. c) vyhl. č. 177/1996 Sb., hodnota 1 režijního paušálu činí 300,-Kč dle téže vyhlášky. Dle názoru soudu náleží žalobci odměna za 4 úkony právní pomoci v plné výši po 3.100,-Kč, a to za převzetí zastoupení, 2 vyjádření k žalobě, resp. vyjádření žalobce a účast u jednání dne 9.12.2015. Účast u jednání dne 24.10.2014 možno dle názoru soudu honorovat toliko odměnou ve výši 1/2 obvyklé odměny v souladu s ustanovením § 11 odst. 2 písm. f) cit. vyhl., kdy u zmíněného jednání nebyla věc věcně projednávána, pouze bylo nepravomocně rozhodnuto o návrhu žalobce na přistoupení dalšího účastníka v řízení. Soud má zato, že honorování odměny za takovýto úkon právní služby, resp. účast u takového jednání, nejlépe odpovídá ustanovení § 11 odst. 2 písm. f) cit. vyhl.

Na náhradě za poskytnutí právní služby tak žalovanému 1) náleží 15.450,-Kč (4x 3.100,-Kč plus 0,5 x 3.100 + 5x 300). Na náhradě za ztrátu času tak náleží 8x 100 = 800,-Kč.

Na cestovních nákladech žalovaný 1) nárokoval úhradu dvou cest k ústnímu jednání jednak dne 24.10.2014 a jednak 9.12.2015, a to vždy při počtu 94 km ujetých na cestě tam a zpět k jednomu ze zmíněných ústních jednání za použití automobilu HYUNDAI I20, RZ 7T7 5032 při průměrné spotřebě paliva Natural 5,1 l/100 km. Vyhlášková cena paliva v roce 2014 činila 35,70 Kč, vyhlášková cena paliva v roce 2015 činí 35,90 Kč. Náhrada za použití automobilu v obou letech činí shodně 3,70 Kč. Cestovní náklady na cestu k prvnímu ústnímu jednání tak činí 518,90 Kč (94 x 3,7 + 0,94 x 35,7 x 5,1) a cestovní náklady na cestu k druhému ústnímu jednání činí 519,9 Kč (94 x 3,7 + 0,94 x 35,9 x 5,1). Celkem tak cestovní náklady činí 1.038,80 Kč. pokračování

Lze tak resumovat, že žalobci náleží na nákladech řízení 15.450,-Kč na odměně za právní zastoupení včetně režijních paušálů, 800,-Kč na náhradě za ztrátu času a 1.038,80 Kč na nákladech cestovních výdajů. Celkem tak žalovanému 1) náleží 17.288,80 Kč, kdy k uvedenému náleží připočíst 21 % DPH s ohledem na prokázanou registraci zástupce žalovaného 1) k platbě této daně. DPH činí 3.630,60 Kč a výrokem III. tohoto rozhodnutí proto soud uložil žalobci zaplatit žalovanému 1) na nákladech řízení 20.919,40 Kč k rukám zástupce žalovaného 1).

P o u č e n í: Proti tomuto rozhodnutí je možno podat odvolání do 15-ti dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Vrchnímu soudu v Olomouci prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, písemně trojmo.

Nesplní-li povinný dobrovolně co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí.

V Ostravě dne 9. prosince 2015

JUDr. Aleš Palkovský, v. r. samosoudce Za správnost vyhotovení: Taťána Václavková