14 ICm 277/2010
Jednací číslo:14 ICm 277/2010-27 Sp. zn. ins. řízení: KSOS 14 INS 649/2010

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci rozhodl Mgr. Bronislavem Šlahařem v právní věci žalobce: a) Mgr. Martina Fuchsiga, se sídlem Hlavní 25 Otice, insolvenčního správce dlužníka Jiřího anonymizovano , anonymizovano a b) Jiřího anonymizovano , anonymizovano , bytem Albrechtická 2329/98, Krnov, Pod Bezručových vrchem proti žalovanému: SMART Capital, a.s., se sídlem Hněvotínská 240/52 Olomouc o popření vykonatelné pohledávky,

takto:

I. U r č u j e s e , že žalovaný nemá za dlužníkem Jiří Synkem v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 14 INS 649/2010 pohledávku v popřené výši 44. 210,-Kč.

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobou ze dne 27.4.2010 došlo soudu dne 6.5.2010 se žalobci domáhali určení, že pohledávky žalovaného přihlášené do insolvenčního řízení dlužníka Jiřího anonymizovano , a to smluvní pokuta ve výši 16.606,-Kč, paušální náhrada nákladů spojených s vymáháním dlužné částky ve výši 4.000,-Kč, náhrada nákladů rozhodčího řízení ve výši 3.094,-Kč a nákladů právního zastoupení v rozhodčím řízení ve výši 20.510,-Kč, nejsou po právu. Žalobu odůvodnili tím, že usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 2.3.2010 č. j. KSOS 14 INS 649/2010 byl zjištěn úpadek dlužníka Jiřího anonymizovano , v jehož insolvenčním řízení přihlásil žalovaný vykonatelnou pohledávku ve výši 68.770,-Kč. Na přezkumném jednání dne 15.4.2010 insolvenční správce i dlužník popřeli pravost části přihlášené vykonatelné pohledávky v rozsahu 44.210,-Kč. Věřitel vykonatelnost své pohledávky dovozuje z rozhodčího nálezu, vydaného Rozhodčí a správní společností a.s., rozhodcem Ing. Jiřím Raichem, avšak k rozhodčí doložce nelze přihlížet s odkazem na usnesení Vrchního soudu v Praze č.j. 12Cmo 496/2008, z něhož je zřejmé, že smluvní ujednání mezi dlužníkem a žalovanou společností v části týkající se rozhodčí doložky je absolutně neplatné. Nároky vzniklé v souvislosti s rozhodčím řízením tak nelze uznat. Smluvní pokuta byla sjednána v rozporu s ust. § 39 OZ, příčí se dobrým mravům a je rovněž v rozporu s ust. § 56 odst. 1 OZ, připouští nerovnováhu v právech, neboť spotřebitel má povinnost platit nepřiměřeně smluvní pokutu. Následkem toho je relativní neplatnost takového ujednání, přičemž neplatnosti se žalobci dovolali svým popěrným úkonem v rámci přezkumu přihlášené pohledávky.

Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s tím, že veškeré přihlášené pohledávky jsou po právu. Za platný považuje pravomocný a vykonatelný rozhodčí nález. Platně byla sjednána rozhodčí doložka. Rovněž smluvní pokuta neodporuje zákonu, kdy podle stávající judikatura smluvní pokuta ve výši 0,5 % z dlužné částky denně je z pohledu dobrých mravů obecně akceptovatelná. Výše smluvní pokuty v daném případě činí 0,14% za každý den prodlení.

Spisem Krajského soudu v Ostravě 14 INS 649/2010 bylo prokázáno, že: -dne 2.3.2010 bylo rozhodnuto o úpadku žalobce b), žalobce a) byl ustanoven insolvenčním správcem a insolvenční řízení dosud trvá, -přihláškou došlou soudu dne 17.3.2010 přihlásil žalovaný včas pohledávku v celkové výši 68.770,-Kč, -u přezkumného jednání dne 15.4.2010 popřel žalobce a) pohledávku v rozsahu 44.210,-Kč, a zjistil v rozsahu 24.560,29 Kč. Stejné stanovisko k pohledávce zaujal žalobce b). Správce pohledávku do seznamu přihlášených pohledávek zařadil jako vykonatelnou, -žaloba byla podána včas v 30-ti denní lhůtě od přezkumného jednání stanovené správce ust. § 199 IZ.

Smlouvou o úvěru č. 62008-1687 ze dne 18.2.2008 a prohlášení ručitele z téhož dne vzal soud za prokázáno, že žalovaný uzavřel s dlužníkem Pavlem Džačovským smlouvu o úvěru, podle níž se žalovaný jako věřitel zavázal dlužníkovi poskytnout částku 20.000,- Kč a dlužník Pavel Džačovský se zavázal věřiteli tuto částku vrátit, dále se zavázal zaplatit 18 měsíčních poplatků za správu úvěru po 874,-Kč, celkem tedy 35.732,-Kč, a to v pravidelných rovnoměrných měsíčních splátkách ve výši 1984,-Kč. RPSN v daném

OL ICM B

případě činí 145,93%. Žalobce b) se zavázal uhradit pohledávky žalovaného jako ručitel v případě, že dlužník Pavel Džačovský tak ani po písemné výzvě neučiní. Jak ve smlouvě o úvěru, tak v prohlášení ručitele bylo sjednáno, že veškeré majetkové spory budou rozhodovány v rozhodčím řízení s vyloučením pravomoci obecných soudů, kdy spor bude rozhodovat rozhodce jmenovaný Rozhodčí a správní společností a.s. podle procesních pravidel stanovených v jednacím řádu pro rozhodčí řízení vydané Rozhodčí a správní společností a.s.

Přihláškou pohledávky bylo prokázáno, že na předmětný úvěr bylo uhrazeno celkem 14.000,-Kč.

Rozhodčím nálezem ze dne 23.11.2009 vzal soud za prokázáno, že rozhodce Ing. Jiříh Raich vydal rozhodnutí ve věci SMART Capital, a.s. proti Pavel Džačovský a Jiří Synek a uložil oběma jmenovaným zaplatit SMART Capital, a.s. jistinu ve výši 21.732,-Kč společně s úroky z prodlení, smluvní pokutou, částkou 4.000,-Kč , jakož i uhradit náklady rozhodčího řízení a náklady právního zastoupení, přičemž rozhodnutí nabylo právní mocí vůči Jiřímu Synkovi dne 4.12.2009 a vykonatelným se stalo 8.12.2009.

Shora zjištěný skutkový stav soud posoudil po právní stránce následovně: Rozhodčí nález: Soud považuje výše označený rozhodčí nález za nicotný, a tedy právně naprosto neúčinný. Smluvní ujednání o rozhodčí doložce nelze považovat na platné, neboť v rozhodčí doložce je odkazováno na právnickou osobu, která není stálým rozhodčím soudem a která není oprávněná vydat jednací řád, tedy taková rozhodčí doložka je neplatná podle § 39 OZ pro obcházení ust. § 13 zákona 216/1999 Sb. Rozhodčí a správní společnost, a.s. na niž bylo v rozhodčí doložce odkazováno je soukromou společností, není stálým rozhodčím soudem. V podrobnostech lze v dané věci odkázat na sjednocující rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR publikované pod sp. zn. 31 Cdo 1945/2010.

Je-li rozhodčí nález nicotný, je přihlášená pohledávka nevykonatelná, což umožňuje případně jiné právní posouzení nároku.

Platnost smlouvy o úvěru : Soud považuje smlouvu o úvěru za absolutně neplatnou podle § 39 OZ pro rozpor s dobrými mravy. Podle názoru soudu jde o lichevní smlouvu, kdy věřitel dlužníkovi poskytl plnění, jehož hodnota je k hodnotě vzájemného plnění v hrubém nepoměru. Příčinou neplatností je výše tzv. roční procentní sazby nákladů na spotřebitelský úvěr (RPSN), která v projednávané věci činí 145,93 %. Roční procentní sazba nákladů poskytovaná bankami při srovnatelných úvěrech a půjčkách spotřebitelů v témže období, jak je soudu známo z jeho úřední činnosti nepřekračovala 25 % p.a. Při této úvaze lze poukázat na vícero soudních rozhodnutí, zabývajících se přiměřeností výše úrokové sazby, či RPSN ve vztahu případnému prolomení zásady dobrých mravů. Například rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 21 Cdo 1484/2004 judikuje, že úroková míra u úvěrů poskytovaných bankami činila v době uzavření smluv o půjčce 9-15,5 % ročně. Vzhledem k tomu, že dohodnutá výše úroku (ve výši 60 % ročně) podstatně (téměř čtyřnásobně) přesahovala horní hranici obvyklé úrokové míry, je za tohoto stavu věci odůvodněn právní závěr, že šlo o ujednání, které je v rozporu s dobrými mravy a tedy ve smyslu ust. § 39 OZ neplatné ... Krajský soud v Ostravě ve svém rozhodnutí 33 ICm 477/2010 hovoří o tom,

OL ICM B

že přesto se rýsuje judikaturní strop ve výši čtyřnásobku sazeb k úvěru požadovaných bankami, jakožto institucemi poskytující úvěry za nejnižší sazby nejméně rizikovým příjemcům. Bankovní sazby končí přibližně na 25 % p.a. Maximálně dovolenou sazbou pro ostatní poskytovatele je tak RPSN 100 % p.a. Nad tuto sazbu již nejde o poskytování úvěrů, ale v podstatě o loterii, spočívající v poskytování úvěrů byť rizikových u nichž se pravděpodobnost splacení téměř shoduje s pravděpodobností nesplacení a jednalo by se o činnost nemravnou a tedy právně nedovolenou. RPSN požadované v dané věci žalobcem s takto vymezených mezí dovolenosti a přijatelnosti zjevně vybočuje. Žalobce za poskytnutí úvěru dlužníka požaduje protiplnění v takovém rozsahu, že na ujednání o výši odměny, resp. úroku či úplaty, resp. poplatků za správu úvěru je nutno pohlížet jako na absolutně neplatný právní úkon, který je v rozporu s dobrými mravy.

Je třeba se dále zabývat otázkou, zda neplatnost ujednání o smluvní odměně věřitele činí neplatnou smlouvu jako celek ve smyslu ust. § 41 OZ, podle něhož vztahuje-li se důvod neplatnosti na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část. Pokud z povahy právního úkonu, nebo jeho obsahu anebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu. Soud v uvedeném případě je toho názoru, že z ohledem na obligatorní úplatnost smlouvy o úvěru (závazek zaplatit za poskytnutí úvěru úroky je pojmových znakem smlouvy), je nemyslitelné oddělit část smlouvy týkající se ujednání o výši úplaty za úvěr od ostatních ujednání. Soud proto dospívá k závěru, že na celou předmětnou smlouvu o úvěru je proto nutno pohlížet jako na neplatnou, v důsledku čehož nelze ze smlouvy dovozovat žádné nároky a je nutno na vzájemné vypořádání jejich účastníků aplikovat ust. § 457 OZ o vydání bezdůvodného obohacení (vydání plnění z neplatné smlouvy).

Pokud tedy na původně poskytnutý úvěr ve výši 20.000,-Kč bylo dosud uhrazeno 14.000,-Kč, je třeba zaplatit ještě částku 6.000,-Kč. Za situace kdy v insolvenční řízení u přezkumného jednání byla zjištěna pohledávka 24.560,29 Kč, je zjevné, že žádnou další částku z titulu vypořádání bezdůvodného obohacení žalovanému přiznat nelze.

Vycházeje ze shora uvedených úvah dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, a proto jí v plném rozsahu vyhověl.

Výrok o nákladech řízení odůvodňujeme ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. a skutečností, že žalobce a) se práva na náhradu nákladů vzdal a žalobci b) žádné náklady tohoto řízení nevznikly.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku l z e podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne jeho doručení k Vrchnímu soudu v Olomouci prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci .

V Olomouci dne 27.5.2011

Mgr. Bronislav Šlahař, v.r. Za správnost vyhotovení: samosoudce Alena Hlochová

OL ICM B