14 ICm 2480/2011
Číslo jednací: 14 ICm 2480/2011-51 Sp.zn. ins. řízení: KSOS 14 INS 7456/2011

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, rozhodl samosoudkyní JUDr. Vlastimilou Potoczkovou, ve věci žalobce: MULTIRENT, a. s., IČO 25304526, Ptašínského 311/8, 602 00 Brno, zastoupen Mgr. Jakubem Sigmundem, advokátem, Krkoškova 2, 613 00 Brno, proti žalované: Mgr. Ing. Pavla Buxbaumová, IČO 72536772, Šumvald 291, 783 85 Šumvald, insolvenční správce dlužnice Jany anonymizovano , anonymizovano , Pod Senovou 2670/16, 787 01 Šumperk, o určení popřené pohledávky,

takto:

I. Zastavuje se řízení do části pohledávky č. 1 ve výši 36.564,13 Kč představující smluvní pokutu přihlášenou žalobkyní do insolvenčního řízení vedeného za dlužníkem Janem anonymizovano , anonymizovano , bytem Pod Senovou 2670/16, 787 01 Šumperk, Krajským soudem v Ostravě pod sp. zn. KSOS 14 INS 7456/2011.

II. Zamítá se žaloba do části pohledávky č. 1 ve výši 8.182 Kč představující náklady rozhodčího řízení přihlášenou žalobkyní do insolvenčního řízení vedeného za dlužníkem Janem anonymizovano , anonymizovano , bytem Pod Senovou 2670/16, 787 01 Šumperk, Krajským soudem v Ostravě pod sp. zn. KSOS 14 INS 7456/2011.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobou ze dne 14.09.2011 se žalobkyně domáhá vydání rozhodnutí, kterým by bylo určeno, že pohledávka žalobkyně za úpadcem Janem anonymizovano , anonymizovano , bytem Pod Senovou 2670/16, 787 07 Šumperk, ve výši 44.746,13 Kč popřena žalovaným v rámci insolvenčního řízení, sp. zn. KSOS 14 INS 7456/2011 je po právu v celé výši.

Svou žalobu zdůvodnil tím, že: -Usnesením KS v Ostravě, č. j. KSOS 14 INS 4756/2011-A-5 ze dne 24.05.2011 byl zjištěn úpadek dlužníka Jana anonymizovano , anonymizovano a insolvenčním správcem byla v této věci ustanovena žalovaná. -Žalobkyně přihlásila do insolvenčního řízení pohledávku pod č. P1 v celkové výši 64.314,54 Kč, která má základ ve smlouvě o půjčce č. 0890331001, uzavřené žalobkyní s úpadcem dne 23.09.2008 na základě které žalobkyně poskytla úpadci půjčku ve výši 30.000 Kč, kterou si žalovaný zavázal společně se sjednaným úrokem splácet ve splátkách ve výši 1.316 Kč. Úpadce neplnil své povinnosti se splácením své půjčky spojené řádně a včas a proto žalobkyně uplatnila svůj nárok v rozhodčím řízení, který byl přiznán pravomocným rozhodčím nálezem vydaným ad hoc rozhodcem Mgr. Milošem Švandou, pod sp. zn. N1168/2009-Sva, vykonatelný dne 22.02.2010. -Na přezkumném jednání konaném dne 17.06.2011 byla pohledávka věřitele č. P1 insolvenční správcem popřena do výše 44.746,13 Kč a zjištěna do výše 19.568,41 Kč. Důvodem popření insolvenčního správce je a) částečné popření pohledávky č. 1 co do pravosti ve výši 36.564,13 Kč představující smluvní pokutu, protože smluvní strana, která není podnikatel nese odpovědnost za porušení povinnosti závazkového vztahu podle § 56 odst. 1 Obč.Z, dle kterého nesmějí spotřebitelské smlouvy obsahovat ujednání, která by byla v rozporu s požadavkem dobrých mravů, a znamenaly k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. b) náklady rozhodčího řízení ve výši 8.182 Kč, když náklady rozhodčího řízení jsou založené neplatným titulem, protože rozhodčí nález vydaný Českou asociací pro arbitráž, s. r. o., je neplatný s odkazem na rozhodnutí VS v Praze, č. j. 12 Cmo 496/2008-28 ze dne 28.05.2009. -Dlužník souhlasil s popěrným úkonem insolvenční správkyně, sám však popěrný úkon nečiní. -Dopisem, žalobkyni doručeným dne 22.08.2011, insolvenční správce žalobkyni o popření předmětné části pohledávky vyrozuměl a žalobkyně byla informována o možnosti podat proti insolvenčnímu správci žalobu na určení s odkazem na ust. § 199 odst. 1 insolvenčního zákona.

K popřené pohledávce ad a)-smluvní pokuta ve výši 36.563,13 Kč žalobce polemizuje jednak s popěrným úkonem insolvenčního správce s odkazem na ust. § 199 odst. 2 insolvenčního zákona, když mu vytýká, že posuzuje smluvní pokutu odlišně od rozhodce, který v dané věci rozhodl, což je v rozporu s citovaným ustanovením. Dále má za to, s odkazem na stávající judikaturu NS, přikladmo uvedenou sp. zn. 33 Odo 872/2006 ze dne 12.02.2009; 33 Odo 438/2005 ze dne 30.05.2007; 33 Odo 61/2005 ze dne 22.11.2006; 32 Odo 1299/2006 ze dne 24.07.2007 a 33 Odo 872/2006, že předmětná smluvní pokuta

ICM R smluvními stranami ve smlouvě sjednaná má oporu v dosavadní judikatuře soudu, je přiměřená funkci, kterou s tímto institutem zákon spojuje.

K pohledávce ad b) ve výši 8.182 Kč přestavující náklady rozhodčího řízení pak na rozdíl od insolvenční správkyně tvrdí, že rozhodčí doložka je platná s odkazem ust. § 2 a § 3 zákona o rozhodčím řízení a citujíc článek 8 smlouvy má za to, že smluvní pokuta takto účastníky této smlouvy sjednána, zákonem vymezeným mantinelům beze zbytku odpovídá. Žádný právní předpis nezakazuje smluvním stranám sjednat ve smlouvě uzavřené spotřebitelem a podnikatelem rozhodčí doložku. Tento zákaz nelze dovodit ani z judikatury NS či ÚS a odborné literatury, jakož ani ze směrnice Evropského parlamentu a Rady ES. Na podporu těchto argumentů se dovolává závěrů v rozhodnutí KS v Hradci Králové, č. j. 44 ICm 1533/2010-41, KSPA 44 INS 9369/2010 ze dne 10.03.2011, v němž soud rozhodoval o shodné věci. Následně pak poukazoval na skutečnost, že i na vadné rozhodnutí je nutno nahlížet jako na správné, dokud není zrušeno. V řízení, které není řízením o zrušením rozhodčího nálezu, závaznost rozhodčího nálezu posuzovat nelze (natož insolvenční správce). Vyslovil názor, že zrušit rozhodčí nález lze postupem dle zákona o rozhodčím řízení a rozhodčí nález, který nebyl nikdy zrušen, je pravomocný a zakládá překážku věci rozsouzené (rozhodnutí ÚS, sp. zn. I. ÚS 539/10). Paralelně s tímto rozhodnutím poukazoval také na shodné rozhodnutí KS v Hradci Králové, sp. zn. 19Co 481/2010 ze dne 01.03.2010, dostupné na www.justice.cz.

Polemizuje pak s rozhodnutím VS v Praze, kterého se insolvenční správce dovolává, a má za to, že je v rozporu s usnesením ÚS ČR ze dne 06.11.2008, sp. zn. II. ÚS 2682/08, dle něhož: ,,Odepření přístupu k obecným soudům, které stěžovatel považuje za porušení svého ústavně zaručeného základního práva, tudíž nebylo ze strany obecných soudů svévolné, ale naopak odůvodněné, neboť odpovídalo projevu vůle obou smluvních stran leasingové smlouvy, resp. v ní obsažené rozhodčí doložky. ( ) Ústavní soud k tomu poznamenává, že tyto závěry jsou naopak zcela komfortní s judikaturou ÚS týkající se ochrany autonomie vůle a svobody individuálního jednání (srovnej například nález I. ÚS 546/03), kterou ÚS formuloval v případech, kdy obecný soud svévolně a formalisticky interpretoval smluvní doložky o volbě místní příslušnosti soudu. Tímto byl podpořen názor NS ČR v rozhodnutí ze dne 31.07.2008, sp. zn. 32 Cdo 2282/2008, dle něhož byla obdobná rozhodčí položka platná.

Žalobkyně má proto za to, že není přípustné ani spravedlivé, aby v rozporu s dosavadní právní praxí, doktrínou i judikaturou, ale i vyššími obecnými ústavně právními hodnotami, k nímž patří právní jistota a předvídatelnost soudních rozhodnutí, a to u sporů ze smluv sjednaných v době, kdy neexistovaly žádné názory, které by platnost sjednaných rozhodčích doložek zpochybňovaly, následně rozhodnutí rozhodce po vyčerpání zákonem povolených zákonným procesních prostředků a uplynutí příslušených lhůt, bylo toto rozhodnutí přezkoumáváno či prohlašována za nicotné. Má za to, že i ochrana spotřebitele má své meze a nelze ji pojímat jako obranu jeho lehkomyslnosti a neodpovědnosti a v tomto směru poukazoval na rozsudek Evropského soudního dvora ve věci C-168/05 Elisa María Mostaza Claro vs. Centro Movil Milenium SL, dle kterého není ani sama rozhodčí doložka ve spotřebitelských sporech ve světle výkladu Evropských právních předpisů, bez dalšího považována za zneužívající klauzuli. Dovolávaje se ust. §§ 33, 31 písm. b) zákona o rozhodčím řízení má za to, že předmětný rozhodčí nález jako vykonatelné rozhodnutí, byl vydán v souladu s citovaným zákonem o rozhodčím řízení, navrhuje vyhovění žalobě v velém

ICM R jejím rozsahu i ve vztahu k uplatněné pohledávce, kterou požaduje na nákladech rozhodčího řízení.

Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby a svůj názor zdůvodnila tím, že:

-Žalobkyně jako věřitel č. 1, přihlásila pohledávku č. 1 do insolvenčního řízení vedeném u KS v Ostravě, pod sp. zn. KSOS 14 INS 7456/2011 v celkové výši 64.314,54 Kč, která má základ ve smlouvě o půjčce uzavřené žalobkyní s dlužníkem pod č. 0890331001 ze dne 23.09.2008. -Pohledávka byla přihlášena jako vykonatelná na základě rozhodčího nálezu sp. zn. M1168/2009-Sva ze dne 04.02.2010 pro jistinu ve výši 13.796 Kč. Součástí přihlášené pohledávky je i příslušenství ve výši 50.518,54 Kč sestávající se do výše částky 36.564,13 Kč ze smluvní pokuty; 5.772,41 Kč úroku z prodlení a do výše 8.182 Kč nákladů rozhodčího řízení. -Na přezkumném jednání konaném dne 17.08.2011 žalovaná uznala částku 19.568,41 Kč a popřela 44.746,13 Kč co do pravosti v částce 36.564,13 Kč představující smluvní pokutu a dále v částce 8.182 Kč představující náklady rozhodčího řízení. -Rozhodčí doložku považuje za neplatnou, když je v rozporu se zákonem č. 216/1994 Sb. o rozhodčím řízení, protože při uzavírání předmětné smlouvy o úvěru byla žalobkyně v pozici podnikatele a dlužník v pozici spotřebitele a za této situace na úpravu smluvních ujednání dopadají ust. § 55 a následující občanského zákoníku. Rozhodčí doložka obsažená v předmětné smlouvě je v rozporu s ust. § 39 Obč.Z, neboť neobsahuje přímé označení rozhodce ad hoc nebo konkrétní způsob jeho určení, ale pouze odkazuje na konkrétní právnickou osobu. Na podporu tohoto názoru poukazovala na usnesení VS v Praze č. j. 12 Cmo 496/2008 z 28.05.2009 a zejména rozhodnutí Velkého senátu NS ČR ze dne 11.05.2011, sp. zn. 31 Cdo 1945/2010, které je zároveň sjednocujícím pro otázky rozhodčích doložek v českém právním řádu. Vzhledem k neplatnosti rozhodčí smlouvy je rozhodčí nález sp. z n. M1168/2009-Sva považován v insolvenčním řízení za nicotný. Nelze tak žalobkyni přiznat vynaložené náklady RŘ ve výši 8.182 Kč. -Co se týče smluvní pokuty ve výši 36.564,13 Kč tak má za to, že ujednání smluvních stran v daném případě je v rozporu s dobrými mravy a porušují ust. českého a komunitárního práva určeného k ochraně spotřebitele, z čehož pak dovozovala neplatnost ujednání o smluvní pokutě dle § 39 Obč.Z pro rozpor s dobrými mravy.

U jednání konaném dne 11.08.2015 žalovaná vzala zpět v souladu s ustanovením § 192 odst. 1 IZ svůj popěrný úkon k části pohledávky č. 1 ve výši 36.564,13 Kč, vztahující se ke smluvní pokutě, v důsledku čehož se považuje tato část pohledávky za zjištěnou.

Soud pak vyvodil právní důsledky z tohoto dispozitivního úkonu insolvenčního správce učiněného v souladu s ust. § 192 odst. 1 insolvenčního zákona dle ust. § 104 odst. 1 o.s.ř. za použití ustanovení § 160 odst. 5 IZ, kdy řízení zastavil co do částky 36.564,13 Kč, když předmět řízení dispozitivním úkonem žalované zanikl (neboť do výše této částky se pohledávka považuje za zjištěnou).

ICM R

Předmětem dalšího řízení pak zůstala pouze pohledávka do části 8.182 Kč, představující náklady rozhodčího řízení.

Poté PZ žalovaného učinil nesporná následující skutková tvrzení žalobkyně :

-Usnesením KS v Ostravě č. j. KSOS 14 INS 7456/2011-A-5 ze dne 24.05.2011, byl zjištěn úpadek dlužníka Jana anonymizovano , anonymizovano a insolvenční správcem byla v této věci ustanovena žalovaná. -Žalobkyně přihlásila do předmětného insolvenčního řízení pohledávku evidovanou pod č. P1 v celkové výši 64.314,54 Kč -Na přezkumném jednání konaném dne 17.8.2011 byla pohledávka věřitele shora citovaná popřena do výše částky 44.746,13 Kč, zjištěna byla do výše 19.568,41 Kč -Insolvenční správce popřel pohledávku č. 1 co do pravosti ve výši 36.564,13 Kč, což představuje smluvní pokutu z důvodu, že smluvní strana, která není podnikatelem nese odpovědnost za porušení povinnosti závazkového vztahu, pouze podle zákoníku občanského, přičemž dle § 56 odst. 1 občanského zákoníku nesmějí spotřebitelské smlouvy obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobrých mravů znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, a dále částku 8.182 Kč představující náklady rozhodčího řízení, jsou založené neplatným titulem, když rozhodčí nález vydaný Českou asociací pro arbitráž, s.r . o., je neplatný a to v souladu s rozhodnutím VS v Praze č. j. 12 Cmo 496/2008-28 ze dne 28.05.2009 -Dlužník s popěrným úkonem insolvenčního správce souhlasil, sám však popěrný úkon nečinil. -O popření předmětné části pohledávky byla žalobkyně vyrozuměna přípisem doručeným žalobkyní dne 22.08.2011 a byla současně poučena o možnosti podat proti IS žalobu na určení dle § 199 IZ. -Mezi žalobkyní a úpadcem byla dne 23.09.2008 uzavřena smlouva o půjčce č. 0890331001, na základě které žalobkyně poskytla úpadci půjčku ve výši 30.000 Kč, kterou se společně se sjednaným úrokem zavázal úpadce splácet ve splátkách ve výši 1.316 Kč/měsíčně. -K návrhu žalobkyně byl vydán Rozhodčí nález rozhodcem Mgr. Milošem Švandou pod sp. zn. M1168/2009-Sva, vykonatelný dnem 22.02.2010.

Spor mezi účastníky spočívá tedy především v otázce

-zda se jedná v daném případě o pohledávku existentní a vykonatelnou, jinými slovy zda rozhodčí nález je relevantním vykonatelným rozhodnutím, vydaným na základě platné rozhodčí smlouvy.

Soud především konstatuje, že z nesporných tvrzení (k nimž žádné další důkazy neprováděl) dovodil, že žaloba byla v daném případě podána ve lhůtě stanovené v ustanovení § 198 odst. 1 IZ a že přihláška pohledávky má náležitosti vymíněné v ustanovení § 174 IZ.

Ke sporné otázce soud provedl následující zjištění :

ICM R

Ze smlouvy o půjčce č. 0890331001, uzavřené dne 23. 9. 2008 společností žalobce a dlužníkem Janem anonymizovano , konkretizovaným rodným číslem 09165768, že v článku 8. si smluvní strany dohodly, že veškeré spory vznikající z této smlouvy a v souvislosti s ní budou projednány a rozhodovány s vyloučením obecných soudů s konečnou platností v rozhodčím řízení před rozhodcem jmenovaným Českou asociací pro arbitráž, s.r.o., IČ 27688798.V řízení bude postupováno ve smyslu ust. § 19 odst. 1 zákona č. 216/19 194 Sb., podle Rozhodčího řádu vydaného touto společností, a to v jeho znění účinném ke dni sjednání této rozhodčí doložky, přičemž smluvní strany v této souvislosti výslovně prohlašují, že se s Rozhodčím řádem seznámili a že s ním bez výhrad souhlasí. Poplatek v rozhodčím řízení činí 15 % uplatněného peněžního plnění, minimálně však částku 11.100,-Kč. Rozhodčí řád je zveřejněn na internetové adrese www. spory-online.cz. Bez ohledu na výše uvedené může kterákoliv ze stran sporu až do okamžiku zahájení rozhodčího řízení, to je do okamžiku doručení žaloby do sídla společnosti Česká asociace pro arbitráž, s.r.o. předkládat spory příslušnému soudu.

Z Rozhodčího nálezu sp. zn. M1168/2009-Sva vydaný dne 04.02.2010, který nabyl právní moci dne 17.2.2010 a je vykonatelný dnem 22.2.2010, že nález vydal rozhodce Mgr. Miloš Švanda, určený Českou asociací pro arbitráž, s.r.o., IČ 27688798 a předmětem bylo řízení v právní věci žalobce MULTIRENT, a.s., IČ 25304526 proti žalovanému Janu anonymizovano , rodné č anonymizovano , o zaplacení částky 34.180 Kč s příslušenstvím a o zaplacení smluvní pokuty, přičemž rozhodnuto bylo tak, že žalovanému byla uložena povinnost žalobci zaplatit částku 34.000,-Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % p.a. za dobu od 24. 11. 2008 do 31. 12. 2008, ve výši 9,25 % p.a. za dobu od 1. 1. 2009 do 30. 6. 2009; ve výši 8,50 % p.a. za dobu od 1. 7. 2009 do 31. 12. 2009; ve výši 8 % p.a. za dobu od 1. 1. 2010 do 4. 2. 2010, a za dobu od 5. 2. 2010 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení z částky 34.180 Kč ve výši, která v každém jednotlivém kalendářním pololetí trvání prodlení odpovídá v procentech součtu čísla 7 a výše limitní sazby pro dvoutýdenní repo operace České národní banky vyhlášené ve Věstníku České národní banky a platné vždy k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí, vše do tří dnů od právní moci (odst. I. výroku). Dále byla žalovanému uložena povinnost žalobci zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,15 % denně z dlužné částky ve výši 34 1.180,-Kč ode dne 24. 11. 2008 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodčího nálezu (odst. II. výroku). Žalovanému pak byla dále uložena povinnost žalobci zaplatit na náhradě nákladů řízení částku ve výši 8.182 Kč na účet žalobce vedený u ČSOB, číslo účtu 108566188/0300 do tří dnů od právní moci rozhodčího nálezu (odst. III. výroku). Následně pak žalovanému byla uložena povinnost zaplatit České asociaci pro arbitráž, s.r.o., IČ 27688798 na zvláštní náklady řízení částku 76 Kč na účet vedený u České spořitelny a.s. číslo účtu 2056658329/0800, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodčího nálezu (odstavec IV. výroku).

Jak ze záhlaví předmětného rozhodčího nálezu, tak z odůvodnění se podává, že dne 18. 11. 2009 byla do sídla České asociace pro arbitráž, s.r.o., doručena žaloba v této věci. Postupem dle ustanovení článku I. odst. 6 rozhodčího řádu společnosti Česká asociace pro arbitráž, s.r.o., byl do funkce rozhodce určen Mgr. Miloš Švanda, který rozhodčí doložku obsaženou ve smlouvě o půjčce uzavřenou mezi žalobcem a žalovaným dne 23. 9. 2008 shledal platnou. Dále rozhodce shledal, že spor svým charakterem odpovídá vymezení majetkových sporů uvedené v ust. § 2 zákona č. 216/1994 Sb., čímž je dána pravomoc rozhodce k projednání a rozhodnutí tohoto sporu. Usnesením rozhodce, které bylo žalovanému doručeno dne 27. 11. 2009 byl žalovaný vyzván k podání vyjádření k žalobě. Žalovaný však ve stanovené lhůtě žádné vyjádření nepodal. S ohledem na tuto skutečnost

ICM R rozhodl rozhodce dle článku IV odst. 5 rozhodčího řádu bez dalšího rozhodčím nálezem, když dospěl k závěru, že žalovaný nároky, které jsou proti němu žalobou uplatňovány, zcela uznává, a ani sám neshledal skutkové ani právní okolnosti, které by nároky žalobcem uplatňované žalobou zpochybňovaly.

Pro danou věc je dle názoru soudu rozhodující posouzení, zda rozhodčí nález M1168/2009-Sva zakládá vykonatelnost předmětné pohledávky, tedy zda se jedná o rozhodnutí, které vydal orgán, jenž k tomu měl pravomoc, a toto rozhodnutí vyvolalo žalobcem tvrzené právní účinky, a zda pohledávka, jejíž určení je předmětem řízení, je existentní.

V prvé řadě soud konstatuje, že lze souhlasit se žalobcem v té části tvrzení, že spory ze spotřebitelských smluv (včetně smluv o úvěru mezi podnikatelem a spotřebitelem) lze rozhodovat v rozhodčím řízení. Otázka arbitrovatelnosti sporů ze spotřebitelských smluv je pozitivně vyřešena v judikatuře jak na národní úrovni (viz právní závěry, formulované v rozhodnutí velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 11.05.2011 sp.zn. 31 Cdo 1945/2010, názor Ústavního soudu v ústavním nálezu ze dne 05.10.2011, sp.zn. II. ÚS 3057/10, a zejména pak v Nálezu ze dne 05.10.2011, sp.zn. II. ÚS 2164/10, vše dostupné na webových stránkách příslušných soudů), tak na evropské úrovni, jak plyne z rozhodnutí Evropského soudního dvora C-168/05 ve věci Elisa Maria Mostaza Claro proti Centro Móvil Milenium SL. (Sbírka rozhodnutí-10421/2006, bod 36-39).

V daném případě má předmětná pohledávka 8.182 Kč původ v citovaném rozhodčím nálezu, neboť se jedná o náklady rozhodčího řízení, které žalobkyni v souvislosti s uplatněním jejího práva v souladu s dohodnutou rozhodčí doložkou vznikly. U pohledávek, přisouzených v rozhodčím řízení je přitom zásadní, zda byl rozhodčí nález vydán rozhodcem (rozhodčím soudem), který byl oprávněn spor rozhodnout. Pokud byl rozhodčí nález vydán rozhodcem, který měl pravomoc spor rozhodnout, opírá se přihlášená pohledávka o vykonatelný titul. Pro účely určovacího sporu se pak jedná o vykonatelnou pohledávku a důvody jejího popření jsou limitovány úpravou § 199 odst. 2 IZ.

V tomto směru Nejvyšší soud v rozhodnutí ze dne 11. května 2011, sp. zn. 31 Cdo 1945/2010 vyslovil názor, že neobsahuje-li rozhodčí smlouva přímé určení rozhodce ad hoc, resp. konkrétní způsob jeho určení, a odkazuje-li na rozhodčí řád vydaný právnickou osobou, která není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona, je taková rozhodčí smlouva neplatná podle § 39 obč. zák.

Zjištěný skutkový stav posoudil soud dle citovaného právního názoru NS ČR, který je nadále zastáván a má oporu i v následujících rozhodnutí NS ČR i Ústavního soudu. Krajský soud tak nemá důvod se od zmíněného názoru odchylovat.

V daném případě, jak ze zjištěného skutkového stavu shora vyplývá, byla předmětná rozhodčí smlouva-doložka stejně konstruovaná, jak popisuje NS ČR ve svém rozhodnutí, kdy výběrem rozhodce byla pověřena Česká asociace pro arbitráž, s.r.o., čímž byl dlužník zcela vyloučen z volby rozhodce, a řízení mělo být vedeno dle Rozhodčího řádu této společnosti , která není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona. Proto soud v souladu s tímto sjednocujícím názorem NS ČR shledal předmětnou rozhodčí doložku neplatnou dle § 39 obč. zák.

ICM R

Za této situace rozhodce, Mgr. Švanda Miloš, určený k rozhodování v rozhodčím řízení Českou asociací pro arbitráž na základě neplatné rozhodčí doložky neměl pravomoc k rozhodování této věci a tudíž v daném případě rozhodčí nález sp. zn. M 1168/2009-Sva shledal soud nicotným, tedy rozhodnutím, které nemá možnost vyvolat důsledky, které zákon s pravomocným a vykonatelným rozhodnutím spojuje.

V důvodech usnesení Velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2011, sp. zn. 31 Cdo 488/2009, uveřejněného pod číslem 146/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen R 146/2011 ) (rozhodnutí je dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu), Nejvyšší soud uvedl, že nárok na náhradu nákladů řízení má základ v procesním právu a vzniká teprve na základě pravomocného rozhodnutí soudu, které má v tomto směru konstitutivní povahu (k tomu srov. bod XXXVII. stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 17. června 1998, Cpjn 19/98, uveřejněného pod číslem 52/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen R 52/1998 ) a dále dílo Bureš, J.-Drápal, L.-Krčmář, Z. a kol.: Občanský soudní řád. Komentář. I. díl., 7. vydání, Praha, C. H. Beck 2006, str. 676).

Toto rozhodnutí lze, dle názoru soudu, aplikovat per analogiam na spornou pohledávku (náklady rozhodčího řízení) a uzavírá, že vzhledem k nicotnosti rozhodčího nálezu, absentuje zde relevatní pravomocné rozhodnutí oprávněného orgánu, které by nárok žalobce na náhradu nákladů řízení ve výši 8.182 Kč konstituovalo.

Řídě se uvedenou úvahou shledal soud žalobu nedůvodnou a rozhodl tak, jak ve výroku v odst. II. uvedeno.

Závěrem soud považuje za vhodné se zmínit, že stejná praxe, jako v insolvenčním řízení ve vztahu k posuzování relevantnosti vykonatelného rozhodčího nálezu je NS ČR a ÚS ČR zastávána i v řízení exekučním, k nimž např. patří i rozhodnutí NS ČR ze dne 10.7.2013 p. zn. 31 Cdo 958/2012; ze dne 14.5.2014 sp. zn. 21 Cdo 402/2014 a ze dne 18.3.2014 sp. zn. 21Cdo 174/2014 a ÚS ČR ze dne 6.3.2013 sp. zn. IV. ÚS 4709/2012.

Nákladový výrok v odst. III. vychází z ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. a § 202 odst. 1 IZ, když to byl žalobce , který byl v převážné míře ve věci úspěšný, protože zpětvzetí popěrného úkonu ve vztahu ke smluvní pokutě ve výši 36.564,13 soud posuzoval analogicky dle § 146 odst. 2 věta první o.s.ř. a v daném případě se jedná o řízení o pravost a výši přihlášené pohledávky.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku j e odvolání p ř í p u s t n é ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení k Vrchnímu soudu v Olomouci prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

Olomouc 20.8.2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Vlastimila Potoczková v.r. Vlasta Zezulová samosoudkyně

ICM R