14 ICm 2124/2014
Jednací číslo: 14 ICm 2124/2014-32 Sp.zn.ins.řízení: KSOS 14 INS 23976/2012

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl soudcem JUDr. Simonou Pittermannovou ve věci žalobkyně: JUDr. Kateřina Martínková, se sídlem Sokolská tř. 22, 702 00 Ostrava, insolvenční správkyně dlužníka UNIBON-spořitelní a úvěrní družstvo v likvidaci , se sídlem Velká 2984/23, 702 00 Ostrava-Moravská Ostrava, IČ: 25053892, zastoupena Mgr. Ladislavem Popkem, advokátem se sídlem Sokolská tř. 22, 702 00 Ostrava-Moravská Ostrava, proti žalovanému: Milan anonymizovano , anonymizovano , bytem 28. října 49/23, 702 00 Ostrava, o odpůrčí žalobě jako incidenčním sporu v insolvenční věci dlužníka UNIBON- spořitelní a úvěrní družstvo v likvidaci vedené Krajským soudem v Ostravě pod sp.zn. KSOS 14 INS 23976/2012

takto:

I. Určuje se, že dohoda o vyvázání směnečného rukojemství uzavřená dne 30.12.2011 mezi dlužníkem UNIBON-spořitelní a úvěrní družstvo v likvidaci a žalovaným vztahující se k zajištění závazků společnosti INDUSTRADE, s.r.o. ze smlouvy o úvěru ze dne 14.04.2006, je vůči věřitelům dlužníka UNIBON-spořitelní a úvěrní družstvo v likvidaci neúčinná. isir.justi ce.cz

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 12.342 Kč k rukám advokáta žalobkyně, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit na účet České republiky-Krajský soud v Ostravě soudní poplatek ve výši 2.000 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

O d ů v o d n ě n í:

Žalobou ze dne 21.06.2014 se žalobkyně domáhala, aby soud určil, že dohoda o vyvázání směnečného rukojemství uzavřená dne 30.12.2011 mezi dlužníkem UNIBON-spořitelní a úvěrní družstvo ,,v likvidaci a žalovaným, vztahující se k zajištění závazků společnosti INDUSTRADE, s.r.o. ze smlouvy o úvěru ze dne 14.04.2006, je vůči věřitelům dlužníka neúčinná.

Žalobkyně tvrdila, že dohoda o vyvázání směnečného rukojemství je zkracujícím právním úkonem, na základě kterého došlo ke zkrácení možnosti uspokojení věřitelů dlužníka. Dlužník se dohodou vzdal možnosti vymáhat své pohledávky za úvěrovým dlužníkem po směnečném avalistovi za situace, kdy se nacházel v úpadku ve formě předlužení, a bylo zřejmé, že úvěrový dlužník nesplní své závazky z úvěrových smluv. Předmětný právní úkon dlužníka lze považovat za neúčinný dle ust. § 241 odst. 3 písm. c) zákona č. 182/2006 Sb., zákona o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon). Nesoulad definice vyjádřené v ust. § 241 odst. 3 písm. c) a ust. § 241 odst. 1 insolvenčního zákona, podle které se zvýhodňujícím právním úkonem rozumí právní úkon, v jehož důsledku se některému věřiteli dostane na úkor ostatních věřitelů vyššího uspokojení, než jaké by mu jinak náleželo v konkursu, nepředstavuje podle žalobkyně překážku pro určení neúčinnosti právního úkonu. Žalovaný byl v době uzavření dohody o vyvázání směnečného rukojemství jediným společníkem společnosti INDUSTRADE, s.r.o. (dále jen úvěrový dlužník), která byla zároveň členem dlužníka. Žalovaného tak lze považovat za osobu dlužníkovi blízkou.

Žalovaný postavil svou obranu na tvrzení, že majetek úvěrového dlužníka postačoval k úhradě zbývajícího závazku ze smlouvy o úvěru. Závazky úvěrového dlužníka vůči insolvenčnímu dlužníkovi zanikly nebo měly zaniknout zpeněžením nemovitostí, ke kterým bylo zřízeno zástavní právo ve prospěch dlužníka. Žalobkyně uplatňuje směnečné pohledávky po žalovaném v rámci řízeních vedených Krajským soudem v Ostravě pod sp.zn. 27 Cm 186/2014, 27 Cm 187/2014, proto není důvod pro určení neúčinnosti v tomto řízení. Žalovaný rovněž není vůči dlužníkovi osobou blízkou. Žalovaný dále ve svém vyjádření navrhl soudu, aby řízení vedená u Krajského soudu v Ostravě pod sp.zn. 27 Cm 186/2014, 27 Cm 187/201, a předmětné řízení spojil do jednoho řízení.

Usnesením soudu ze dne 13.01.2016 č.j.-22 byl návrh žalovaného na spojení řízení zamítnut.

ICM R

Soud z nesporných skutkových tvrzení účastníků zjistil:

Usnesením Krajského soudu v Ostravě sp. zn. KSOS 14 INS 23976/2012 ze dne 25.06.2013 byl zjištěn úpadek dlužníka, na majetek dlužníka byl prohlášen konkurz a insolvenční správkyní byla ustanovena žalovaná. Účinky zahájeného insolvenčního řízení nastaly dne 02.10.2012. Dlužník byl v úpadku ve formě předlužení již před vstupem do likvidace, která předcházela insolvenčnímu řízení. Dlužník byl v úpadku již dne 30.12.2011. Rozhodnutím České národní banky ze dne 23.11.2011 č.j. 2011/13455/570 bylo dlužníku odňato povolení působit jako družstevní záložna. Následně usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 09.03.2012 č.j. 15 Cm 37/2012-21 soud jmenoval likvidátora družstevní záložny Ing. Petra Knapa. Dne 14.04.2006 uzavřel dlužník s úvěrovým dlužníkem smlouvu o úvěru reg.č. 8839998173, na základě které poskytl dlužník úvěrovému dlužníkovi peněžní prostředky ve výši 12,7 milionů Kč. Dále byly mezi smluvními stranami uzavřeny dodatky k této smlouvě, konkrétně se jednalo o dodatek č. 1 ze dne 31.08.2006, dodatek č. 2 ze dne 21.12.2006, dodatek č. 3 ze dne 30.01.2007, dodatek č. 4 ze dne 30.03.2007, dodatek č. 5 ze dne 30.04.2007, dodatek č. 6 ze dne 27.06.2007, dodatek č. 7 ze dne 27.09.2007, dodatek č. 8 ze dne 28.12.2007, dodatek č. 9 ze dne 19.08.2008, dodatek č. 10 ze dne 30.09.2008, dodatek č. 11 ze dne 29.12.2008, dodatek č. 12 ze den 31.12.2009, dodatek č. 13 ze dne 30.12.2010. Úvěr byl úvěrovému dlužníku poskytnut na jeho bankovní účet jednorázově dne 14.04.2006. Úvěrový dlužník měl poskytnuté peněžní prostředky spolu s úroky vrátit do dne 30.09.2014. Ke dni 19.09.2013 dlužil úvěrový dlužník na jistině celkem 4,5 milionu Kč a na úrocích1.487.332,49 Kč. Došlo tak ke splnění podmínek pro jednostranné zesplatnění úvěru. Žalobkyně oznámila úvěrovému dlužníkovi zesplatnění úvěru dopisem ze dne 10.10.2013, který se dostal do dispozice úvěrového dlužníka dne 18.10.2013. Lhůta k vrácení peněžních prostředků uplynula dne 18.11.2013. Úvěrový dlužník na své závazky nic neuhradil. Úvěrový dlužník byl v prodlení s placením sjednaných splátek dle dodatku č. 13 smlouvy o úvěru, když poslední splátku úvěru ve výši 500.000 Kč zaplatit 30.11.2011 a jednalo se o splátku splatnou 31.03.2011. Po tomto datu již neposkytl dlužníku žádné plnění. Z tohoto důvodu žalobkyně sepsala do majetkové podstaty dlužníka jistinu pohledávky ve výši 7.053.565,21 Kč spolu se smluvním úrokem a dalším příslušenství a uplatnila žalobou s návrhem na vydání platebního rozkazu zaplacení dlužné částky vůči úvěrovému dlužníku u Okresního soudu v Ostravě. Řízení je vedeno u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 131 C 41/2014 a není dosud pravomocně skončené. Závazky vyplývající ze smlouvy o úvěru byly zajištěny dvěma blankosměnkami vlastními vystavenými úvěrovým dlužníkem na řad dlužníka a avalovanými žalovaným s doložkou bez protestu, které měly být užity v případě, že dlužník nesplní své závazky z této smlouvy řádně a včas. Způsob vyplnění směnek byl stanoven ve směnečném prohlášení k blankosměnkám A a B ze dne 14.04.2006. Dlužník byl dle směnečného prohlášení oprávněn za sjednaných podmínek doplnit ve směnce údaj splatnosti a směnečnou sumu. Na základě směnečného prohlášení byla dlužníku předána blankosměnka A a B vystavená 14.04.2006 bez směnečné sumy na řad dlužníka vystavená úvěrovým dlužníkem a avalovaná žalovaným. Dne 30.12.2011 byla mezi dlužníkem a žalovaným uzavřena dohoda o vyvázání směnečného rukojemství vztahující se k předmětným směnkám. K datu podpisu této dohody činí dlužná částka 7.309.194,90 Kč. Dohodou strany sjednaly závazek dlužníka k vyvázání směnečného rukojemství na výše uvedených směnkách přeškrtnutím směnečné doložky per aval směnečného rukojmího . Dále bylo sjednáno, že dohoda nabývá platnosti a účinnosti okamžiku podpisu oběma stranami. Žalovaný byl v době

ICM R uzavření dohody o vyvázání jediným společníkem úvěrového dlužníka, vlastnil 100% podíl na této společnosti, která zároveň byla členem insolvenčního dlužníka a vlastnila podíl na jeho základním kapitálu o velikosti 8,18%.

Soud provedl důkaz insolvenčním spisem Krajského soudu v Ostravě vedeným pod sp.zn. KSOS 14 INS 23976/2012:

Krajský soud v Ostravě dne 02.10.2012 zahájil insolvenční řízení ve věci dlužníka UNIBON-spořitelní a úvěrní družstvo ,,v likvidaci na návrh věřitele Ing. Petra Szczotka (zjištěno z vyhlášky Krajského soudu v Ostravě ze dne 02.10.2012 č.j. KSOS 14 INS 23976/2012-A2).

Krajský soud v Ostravě dne 02.10.2012 rozhodl, že se návrhy navrhovatele-věřitele a) Ing. Petr Szczotka a b) Olga Pisárová na zahájení insolvenčního řízení ohledně dlužníka UNIBON-spořitelní a úvěrní družstvo ,,v likvidaci odmítají, neboť navrhovatelé nejsou dle § 368 odst. 1 IZ osobami oprávněnými takový návrh podat (zjištěno z usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 02.10.2012 č.j. KSOS 14 INS 23796/2012-A4).

Navrhovatelé (věřitelé) Ing. Petr Szczotka a Olga Pisárová podali proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 02.10.2012 č.j. KSOS 14 INS 23976/2012-A4 odvolání (zjištěno z odvolání ze dne 12.10.2012 založeném v insolvenčním spise pod č.j. KSOS 14 INS 23796/2012-A5).

Vrchní soud v Olomouci změnil usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 02.10.2012 č.j. KSOS 14 INS 23796/2012-A4 tak, že se návrhy a) Ing. Petra Szczotka a b) Olgy Pisárové neodmítají (zjištěno z usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29.11.2012 č.j. KSOS 14 INS 23976/2012-A9, 3 VSOL 856/2012-A9).

Fond pojištění vkladů podal návrh na zahájení insolvenčního řízení, resp. přistoupení k řízení v insolvenční věci dlužníka. Návrh byl soudu doručen dne 27.12.2012 (zjištěno z návrhu na zahájení insolvenčního řízení-resp. přistoupení k řízení založeném ve spise pod č.j. KSOS 14 INS 23976/2012-A14).

Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 25.06.2013 č.j. KSOS 14 INS 23976/2012-A68 zjistil úpadek dlužníka, na majetek dlužníka prohlásil konkurz a insolvenční správkyní dlužníka ustanovil žalobkyni (zjištěno z usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 25.06.2013 č.j. KSOS 14 INS 23976/2012-A68).

Soud provedl důkaz těmito listinami:

Významná část úvěrových dlužníků dlužníka byla v tíživé situaci, jejich vlastní kapitál byl buď záporný, nebo nepatrný. Úvěroví dlužníci tak nebyli schopni dosáhnout na hodnotu jistiny úvěru. Takové úvěry měly být klasifikovány jako pochybné popř. v oprávněných případech nestandardní. Pohledávky dlužníka za úvěrovými dlužníky byly nadhodnoceny (zjištěno ze zprávy auditora o ověření řídícího a kontrolního systému v oblasti systému řízení kreditního rizika v roce 2010 ze dne 28.02.2011).

ICM R

Ke dni 31.12.2012 činil základní kapitál dlužníka 226.170 tisíc Kč a ztráta činila mínus 952.245 tisíc Kč. Hodnota úvěrového portfolia činila ke dni 31.12.2012 406.007 tisíc Kč. Celková výše dluhu po splatnosti dosáhla k rozvahovému dni 953 milionů Kč. V účetní závěrce byly provedeny opravy chyb z minulých let. Dlužník vykazoval k rozvahovému dni zápornou hodnotu vlastního kapitálu ve výši 719.683 tisíc Kč (zjištěno z výroční zprávy za rok 2012 ze dne 17.05.2013).

Žalovaný byl jediným jednatelem úvěrového dlužníka ode dne 22.09.2003 do dne 26.09.2013 a zároveň byl společníkem úvěrového dlužníka s obchodním podílem ve výši 100 % (zjištěno z úplného výpisu z obchodního rejstříku vedeného Krajským soudem v Ostravě oddíl C, vložka 40101).

Dne 23.11.2011 Česká národní banka odejmula dlužníkovi povolení působit jako družstevní záložna, protože dlužník vykonával svou podnikatelskou činnost tak, že, poskytoval úvěry svým členům a angažovanost jeho investičního portfolia ke společnostem citovaných v rozhodnutí přesáhla 25 %, resp. 100 % (v případě společnosti J & T BANKA, a.s.) součtu původního a dodatkového kapitálu sníženého o odčitatelné položky podle části čtvrté hlavy III. vyhlášky č. 123/2007 Sb., ve znění vyhlášky 380/2010 Sb., a tedy překročila limity angažovanosti stanovené vyhláškou. Dlužník zároveň nesplnil povinnosti mu uložené rozhodnutím České národní banky dne 17.05.2011, č.j. 2011/5277/570, které nabylo právní moci dne 04.06.2011, podle něhož měl dlužník snížit angažovanost investičního portfolia vůči všem osobám a ekonomicky spjatým skupinám osob, u nichž bude zjištěno překročení limitů angažovanosti investičního portfolia (zjištěno z Rozhodnutí České národní banky ze dne 23.11.2011 č.j. 2011/13455/570).

Soud dále provedl důkaz spisem vedeným Krajským soudem v Ostravě pod sp.zn. 27 Cm 186/2014:

Žalobou ze dne 02.07.2014 se zdejší žalobkyně domáhala, aby soud vydal směnečný platební rozkaz, kterým by zdejšímu žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni směnečnou sumu ve výši 9.708.959 Kč s 6 % úrokem ode dne 26.11.2013 do zaplacení a částku ve výši 32.363,20 Kč jako směnečnou odměnu. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že dne 14.04.2006 vystavil zdejší úvěrový dlužník směnku vlastní, kterou se zavázal zaplatit dlužníkovi dne 25.11.2013 směnečnou sumu ve výši 9.708.959 Kč. Směnka byla avalována žalovaným (zjištěno z žaloby založené v připojeném spise sp.zn. 27 Cm 187/2014 na č.l. 1 ke spisu 27 Cm 186/2014).

Zdejší úvěrový dlužník se zavázal zaplatit za směnku vystavenou v Ostravě dne 14. dubna 2006 splatnou dne 25.11.2013 na řad dlužníka částku ve výši 9.708.959 Kč. Směnka byla avalována žalovaným. Jednalo se o směnku A náležící k předmětné smlouvě o úvěru ze dne 14.04.2006 (zjištěno ze směnky založené v připojeném spise sp.zn. 27 Cm 187/2014 na č.l. 8 ke spisu 27 Cm 186/2014).

Soud ve věci vydal směnečný platební rozkaz, proti kterému podal žalovaný námitky. Žalovaný namítal, že směnka ani jeho podpis na směnce nejsou pravé, závazek zajištěný

ICM R směnkou zanikl a směnka byla vyplněna v rozporu se směnečným prohlášením. Soud usnesením č.j. 27 Cm 186/2014-41 spojil ke společnému řízení pod sp.zn. 27 Cm 186/2014 řízení vedená pod sp.zn. 27 Cm 186/2014 a 27 Cm 187/2014. V současné době soud zaslal soudnímu znalci materiály k vypracování znaleckého posudku ohledně pravosti podpisu žalovaného na směnce (zjištěno z obsahu spisu vedeného Krajským soudem v Ostravě pod sp.zn. 27 Cm 186/2014).

Soudu je z jeho úřední činnosti známo, že žalobkyně jako insolvenční správkyně dlužníka vede před zdejším soudem desítky odpůrčích žalob, kdy předmětem těchto žalob je vyslovení neúčinnosti právních úkonů dlužníka poté, co dlužník činil jednání, jehož následkem byl zánik zajišťovacích instrumentů, přestože úvěry nebyly splaceny cca v objemu 380 mil. Kč.

Soud na základě provedeného dokazování dospěl k tomuto skutkovému závěru: Dne 14.04.2006 uzavřeli dlužník a úvěrový dlužník smlouvu o úvěru, na základě které poskytl dlužník úvěrovému dlužníkovi peněžní prostředky ve výši 12.700.000 Kč. Za úvěrového dlužníka jednal žalovaný. Závazky ze smlouvy byly zajištěny dvěma blankosměnkami vlastními A a B vystavenými úvěrovým dlužníkem na řad dlužníka a avalovanými žalovaným s doložkou bez protestu. Dlužník byl dle směnečného prohlášení oprávněn doplnit ve směnce údaj splatnosti a směnečnou sumu, pokud nebude úvěr včas a řádně splacen. Dne 30.12.2011 byla mezi dlužníkem a úvěrovým dlužníkem uzavřena dohoda o vyvázání směnečného rukojemství na blankosměnkách přeškrtnutím směnečné doložky per aval směnečného rukojmího , dlužník byl v té době již v úpadku. Dlužná částka činila k datu podpisu dohody 7.309.194,90 Kč. Žalovaný byl v době uzavření dohody o vyvázání směnečného rukojemství jediným společníkem úvěrového dlužníka, který byl zároveň členem dlužníka a vlastnil podíl na základním kapitálu dlužníka. Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 25.06.2013 byl zjištěn úpadek dlužníka, na jeho majetek byl prohlášen konkurz a insolvenční správkyní byla ustanovena žalobkyně. Účinky zahájeného insolvenčního řízení nastaly dne 02.10.2012. Rozhodnutím České národní banky ze dne 23.11.2011 bylo dlužníku odňato povolení působit jako družstevní záložna. Krajský soudu v Ostravě dne 09.03.2012 č.j. 15 Cm 37/2012-21 jmenoval likvidátora dlužníka Ing. Petra Knapa. Žalobkyně se žalobou u Krajského soudu v Ostravě domáhala vydání směnečného platebního rozkazu, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni směnečnou sumu ve výši 9.708.959 Kč s 6 % úrokem ode dne 26.11.2013 do zaplacení a směnečnou odměnu ve výši 32.363,20 Kč, a to ze směnky vlastní vystavené úvěrovým dlužníkem dne 14.04.2006 na řad dlužníka, avalované žalovaným a znějící na směnečnou sumu 9.708.959 Kč. Výše uvedené řízení není dosud pravomocně skončeno.

Podle ust. § 239 zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) odporovat právním úkonům dlužníka může v insolvenčním řízení pouze insolvenční správce, i když nejde o osobu s dispozičními oprávněními, a to odpůrčí žalobou podanou proti osobám, které mají povinnost vydat dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů do majetkové podstaty. Jestliže v době zahájení insolvenčního řízení probíhá o téže věci řízení na základě odpůrčí žaloby jiné osoby, nelze v něm až do skončení insolvenčního řízení pokračovat (odst. 1). Insolvenční správce může podat odpůrčí žalobu ve lhůtě 1 roku

ICM R ode dne, kdy nastaly účinky rozhodnutí o úpadku. Nepodá-li ji v této lhůtě, odpůrčí nárok zanikne (odst. 3).

Žalobkyně jako insolvenční správkyně dlužníka podala odpůrčí žalobu dne 23.06.2014, tedy v souladu s ust. § 239 odst. 3 insolvenčního zákona ve lhůtě jednoho roku ode dne, kdy nastaly účinky rozhodnutí o úpadku dle usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 25.06.2013 č.j. KSOS 14 INS 23976/2012-A68. Odpůrčí žaloba je přípustná, neboť byla podána insolvenční správkyní a ve lhůtě k tomu určené.

Mezi základní zásadu insolvenčního řízení patří ochrana věřitelů dlužníka. Tato zásada je zakotvena v ust. § 5 písm. d) insolvenčního zákona, podle kterého musí být insolvenční řízení vedeno tak, aby žádný z účastníků nebyl nespravedlivě poškozen nebo nedovoleně zvýhodněn a aby se dosáhlo rychlého, hospodárného a co nejvyššího uspokojení věřitelů.

Podle ust. § 235 odst. 1 insolvenčního zákona jsou neúčinnými právní úkony, kterými dlužník zkracuje možnost uspokojení věřitelů nebo zvýhodňuje některé věřitele na úkor jiných. Za právní úkon se považuje též dlužníkovo opomenutí. Dle odst. 2 se neúčinnost dlužníkových právních úkonů, včetně těch, které zákon označuje za neúčinné a které dlužník učinil poté, co nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, zakládá rozhodnutím insolvenčního soudu o žalobě insolvenčního správce, kterou bylo odporováno dlužníkovým právním úkonům ( odpůrčí žaloba ).

Zvláštní podmínky odporovatelnosti pro zvýhodňující právní úkony upravuje ust. § 241 insolvenčního zákona. Podle tohoto ustanovení se zvýhodňujícím právním úkonem rozumí právní úkon, v jehož důsledku se některému věřiteli dostane na úkor ostatních věřitelů vyššího uspokojení, než jaké by mu jinak náleželo v konkursu (odst. 1). Zvýhodňujícím právním úkonem se rozumí pouze právní úkon, který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku, nebo právní úkon, který vedl k dlužníkovu úpadku (odst. 2).

Ustanovení § 241 odst. 3 insolvenčního zákona obsahuje demonstrativní výčet právních úkonů, které představují zvýhodňující právní úkony dlužníka. Podle ust. § 241 odst. 3 písm. c) jsou to úkony, kterými dlužník prominul svému dlužníku splnění dluhu nebo jinak dohodl anebo umožnil zánik či splnění svého práva.

Podle ust. § 241 odst. 4 insolvenčního zákona lze zvýhodňujícímu právnímu úkonu odporovat, byl-li učiněn v posledních 3 letech před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, anebo v době 1 roku před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch jiné osoby. Zvýhodňujícím právním úkonem není dle ust. § 241 odst. 5 insolvenčního zákona a) zřízení zajištění závazku dlužníka, obdržel-li za ně dlužník současně přiměřenou protihodnotu, b) právní úkon učiněný za podmínek obvyklých v obchodním styku, na základě kterého dlužník obdržel přiměřené protiplnění nebo jiný přiměřený majetkový prospěch, a to za předpokladu, že nešlo o úkon učiněný ve prospěch osoby dlužníkovi blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, a že osoba, v jejíž prospěch byl úkon učiněn, nemohla ani při náležité pečlivosti poznat, že dlužník je v úpadku, nebo že by tento úkon mohl vést k úpadku

ICM R dlužníka, c) právní úkon, který dlužník učinil za trvání moratoria nebo po zahájení insolvenčního řízení za podmínek stanovených tímto zákonem. Pro naplnění skutkové podstaty zakotvené v ust. § 241 insolvenčního zákona musí být splněny tři podmínky:

1. v důsledku zvýhodňujícího právního úkonu se některému věřiteli dostane na úkor ostatních věřitelů vyššího uspokojení, než jaké by mu jinak náleželo v konkurzu, 2. zvýhodňující právní úkon byl učiněn dlužníkem v době, kdy byl v úpadku, nebo právní úkon vedl k dlužníkovu úpadku, 3. zvýhodňující právní úkon byl učiněn v posledních 3 letech před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, anebo v době 1 roku před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch jiné osoby.

Ustanovení § 241 odst. 1 a odst. 3 insolvenčního zákona mluví pouze o právním úkonu, kterým dlužník zvýhodnil svého věřitele. Nelze však opomenout, že mezi stěžejní zásady insolvenčního řízení patří ochrana věřitelů dlužníka, kterým by se mělo dostat v insolvenčním řízení spravedlivého uspokojení jejich pohledávek. Žalovaný není věřitelem dlužníka, přesto byl právním úkonem, uzavřením dohody o vyvázání směnečného rukojemství, zvýhodněn a věřitelé dlužníka byly tímto úkonem poškozeni. Insolvenční zákon ve svých ustanoveních neupravuje žádný případ, kdy by bylo možné odporovat právním úkonům, kterými dlužník zvýhodnil osoby odlišné od svých věřitelů. Avšak i takové právní úkony dlužníka mohou značně poškodit věřitele, kterým se pak v insolvenčním řízení dostane nižšího uspokojení, než jaké by jim náleželo, pokud by zvýhodňující právní úkony nebyly učiněny. Dohodou o vyvázání směnečného rukojemství došlo k znehodnocení pohledávky dlužníka za úvěrovým dlužníkem, zhoršila se hodnota a dobytnost pohledávek. Dohoda byla uzavřena v době, kdy úvěr nebyl splacen a dlužník se již nacházel v úpadku. Žalovaný jako jednatel úvěrového dlužníka, který uzavíral smlouvu o úvěru a všechny na ně navazující smlouvy, musel o těchto skutečnostech vědět. Soudu je dále známo, že u soudu je vedeno více řízení, kde se žalobkyně domáhá vyslovení neúčinnosti právních úkonů dlužníka. Jedná o situace s obdobnými skutkovými okolnostmi, kdy dlužník uzavíral s dalšími osobami dohody o vyvázání směnečného rukojemství, kdy bylo zřejmé, že dlužník nemá dostatek peněžních prostředků a úvěry nebudou úvěrovými dlužníky splaceny. Nemožnost odporovat těmto právním úkonům, které zvýhodňují osoby odlišné od věřitelů a poškozují samotné věřitele, by bylo v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení. Ustanovení § 241 insolvenčního zákona je třeba vyložit v souladu se zásadou ochrany věřitelů v insolvenčním řízení. Zákonodárce bezesporu nezamýšlel postihovat neúčinností právní úkony dlužníka, které zvýhodňují pouze určitého věřitele na úkor jiných věřitelů. Ustanovení § 241 insolvenčního zákona je třeba vykládat tak, že se zvýhodňujícím právním úkonem dlužníka rozumí každý právní úkon, kterým zvýhodnil určité osoby, ať už věřitele nebo jiné třetí osoby, na úkor věřitelů, kterým se tak dostalo nižšího uspokojení, než jaké by jim náleželo, pokud by právní úkon učiněn nebyl.

ICM R

Ustanovení § 241 odst. 5 insolvenčního zákona obsahuje taxativní výčet případů, které zákon za zvýhodňující právní úkony nepokládá. Mezi tyto případy nespadá případ, kdy dlužník umožnil zánik svého práva vymáhat svou pohledávku.

Jednání dlužníka tak naplňuje skutkovou podstatu zakotvenou v ust. § 241 odst. 1 a odst. 3 písm. c) insolvenčního zákona, neboť dlužník uzavřením dohody o vyvázání směnečného rukojemství umožnil zánik svého práva vymáhat pohledávku ze smlouvy o úvěru po žalovaném jako směnečném avalistovi.

Účastníci učinili nesporným, že dlužník byl v době uzavření dohody o vyvázání ze směnečného rukojemství dne 30.12.2011 již v úpadku ve formě předlužení. Je tedy splněna podmínka zakotvená v ust. § 241 odst. 2 insolvenčního zákona.

Dohoda o vyvázání směnečného rukojemství byla uzavřena dne 30.12.2011 a insolvenční řízení bylo zahájeno dne 02.10.2012. Zvýhodňující právní úkon dlužníka, kterým vyvázal žalovaného jako směnečného rukojmího, byl učiněn v době 1 roku před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch žalovaného. Takovému právnímu úkonu je tedy možné odporovat podle ust. § 241 odst. 4 insolvenčního zákona.

Soud dospěl k závěru, že právní úkon dlužníka-uzavření dohody o vyvázání směnečného rukojemství je zvýhodňující právní úkon dle ust. § 241 insolvenčního zákona a rozhodl, že dohoda o vyvázání směnečného rukojemství uzavřená dne 30.12.2011 mezi insolvenčním dlužníkem a žalovaným, vztahující se k zajištění závazků úvěrového dlužníka ze smlouvy o úvěru ze dne 14.04.2006, je vůči věřitelům dlužníka neúčinná.

Podle ust. § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) soud přizná náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva účastníku, který měl ve věci plný úspěch, proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V tomto případě měla plný úspěch ve věci žalobkyně, proto jí náleží plná náhrada nákladů řízení. Jelikož se jedná o věc rozhodovanou v insolvenčním řízení, považuje se za tarifní hodnotu částka 50.000 Kč dle ust. § 9 odst. 4 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů (dále jen vyhláška). Podle ust. § 7 bod 5 vyhlášky činí mimosmluvní odměna za jeden úkon právní služby z tarifní hodnoty 50.000 Kč částku 3.100 Kč. V tomto případě náleží žalobkyni odměna za 3 úkony právní služby, a to za převzetí a přípravu zastoupení na základě smlouvy o poskytnutí právních služeb, za návrh ve věci samé, za účast při jednání soudu dne 07.06.2016 dle ust. § 11 odst. 1 písm. a), d), g) vyhlášky ve výši 9.300 Kč. Dále žalobkyni náleží náhrada hotových výdajů v paušální částce 300 Kč za 1 úkon právní služby dle ust. § 13 odst. 3 vyhlášky, celkem tedy 900 Kč za 3 úkony právní služby. Právní zástupce žalobkyně předložil soudu v souladu s ust. § 14a vyhlášky osvědčení o registraci k DPH, proto se k částce skládající se z odměny a hotových výdajů připočte DPH ve výši 21 % z odměny advokáta a náhrady hotových výdajů, které činí částku ve výši 2.142 Kč. Žalobkyni vznikl nárok na náhradu nákladů řízení v celkové částce 12.342 Kč.

Dle ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. platí, že zastupoval-li advokát účastníka, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů řízení, je ten, jemuž byla uložena náhrada těchto nákladů, povinen zaplatit ji advokátovi. V tomto případě byla žalobkyně zastoupena advokátem, proto

ICM R 2124/2014 soud uložil žalované zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení k rukám jejího právního zástupce.

O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto dle ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř., když nebyly shledány okolnosti, na základě kterých by byla pariční lhůta prodloužena, případně stanoveno, že plnění se bude dít ve splátkách.

Podle § 148 odst. 1 o.s.ř. má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků.

Protože žalobkyně je podle ust. § 11 odst. 2 písm. n) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen SouP) od poplatku osvobozena a byla v řízení zcela úspěšná, uložil soud podle ust. § 2 odst. 3 SouP žalovanému povinnost zaplatit soudní poplatek, neboť nemá proti žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení a není též od poplatku osvobozen. Výše poplatku byla stanovena podle položky 13 odst. 1 písm. d) přílohy k SouP obsahující sazebník, tj. 2.000 Kč. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto dle ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř., když nebyly shledány okolnosti, na základě kterých by byla pariční lhůta prodloužena, případně stanoveno, že plnění se bude dít ve splátkách.

P o u č e n í: Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15-ti dnů ode dne doručení k Vrchnímu soudu v Olomouci prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 o.s.ř.)

V Ostravě dne 16.06.2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Simona Pittermannová,v.r. Andrea Mrenicová soudce

ICM R