14 ICm 2115/2014
Jednací číslo: 14 ICm 2115/2014-66 KSOS 14INS 23976/2012

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl soudcem JUDr. Simonou Pittermannovou ve věci žalobkyně: JUDr. Kateřina Martínková, se sídlem Sokolská tř. 22, 702 00 Ostrava, insolvenční správkyně dlužníka UNIBON-spořitelní a úvěrní družstvo v likvidaci , se sídlem Velká 2984/23, 702 00 Ostrava-Moravská Ostrava, IČ: 25053892, zastoupené Mgr. Ladislavem Popkem, advokátem se sídlem Sokolská tř. 22, 702 00 Ostrava-Moravská Ostrava, proti žalovanému: Obchodní zemědělská s.r.o., se sídlem Krakovany 71, 281 27 Krakovany, IČ: 27395316, zastoupenému Mgr. Martinem Rimkem, advokátem se sídlem Benešovská 1897/24, 101 00 Praha 10-Vinohrady, o odpůrčí žalobě jako incidenčním sporu v insolvenční věci dlužníka UNIBON-spořitelní a úvěrní družstvo v likvidaci vedené Krajským soudem v Ostravě pod sp.zn. KSOS 14 INS 23976/2012 isir.justi ce.cz

takto:

I. Mandátní smlouva uzavřená mezi dlužníkem UNIBON-spořitelní a úvěrní družstvo v likvidaci a žalovanou dne 28.03.2012, na základě které se žalovaná v postavení mandatáře zavázala poskytovat dlužníku služby v oblasti poradenství, a to bankovního systému a řešení úvěrových pohledávek za částku 800 Kč za jednu hodinu, je vůči věřitelům dlužníka neúčinná.

II. Určuje se, že poskytnutí peněžitého plnění žalované z bankovního účtu dlužníka UNIBON-spořitelní a úvěrní družstvo v likvidaci

-číslo účtu 214157564/0300 dne 03.05.2012 na účet žalované číslo účtu 2000110874/2010 ve výši 60.992,40 Kč, -číslo účtu 214157564/0300 dne 01.06.2012 na účet žalované číslo účtu 2000110874/2010 ve výši 57.295,20 Kč, -číslo účtu 214157564/0300 dne 29.06.2012 na účet žalované číslo účtu 2000110874/2010 ve výši 65.371,20 Kč, -číslo účtu 214157564/0300 dne 08.08.2012 na účet žalované číslo účtu 2000110874/2010 ve výši 62.245,20 Kč, -číslo účtu 214157564/0300 dne 14.09.2012 na účet žalované číslo účtu 2000110874/2010 ve výši 66.247,20 Kč, -číslo účtu 214157564/0300 dne 14.09.2012 na účet žalované číslo účtu 2000110874/2010 ve výši 69.302,40 Kč, -číslo účtu 214157564/0300 dne 24.10.2012 na účet žalované číslo účtu 2000110874/2010 ve výši 71.558,40 Kč, -číslo účtu 214157564/0300 dne 30.11.2012 na účet žalované číslo účtu 2000110874/2010 ve výši 69.015,60 Kč, -číslo účtu 214157564/0300 dne 14.02.2013 na účet žalované číslo účtu 2000110874/2010 ve výši 119.105,60 Kč, je vůči věřitelům neúčinné. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 641.133,20 Kč, a to do 3 dnů od právní moci od právní moci rozsudku.

IV. Řízení ohledně neplatnosti Mandátní smlouvy uzavřená mezi dlužníkem UNIBON- spořitelní a úvěrní družstvo v likvidaci a žalovanou dne 28.03.2012, na základě které se žalovaná v postavení mandatáře zavázala poskytovat dlužníku služby v oblasti poradenství, a to bankovního systému a řešení úvěrových pohledávek za částku 800 Kč za jednu hodinu, se zastavuje.

V. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 20.570 Kč k rukám advokáta žalobkyně, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

VI. Žalovaná je povinna zaplatit soudní poplatek České republice na účet Krajskému soudu v Ostravě částku 2.000 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

ICM R

O d ů v o d n ě n í:

Žalobou doručenou soudu dne 23.6.2014, ve znění podání ze dne 15.9.2015, se žalobkyně domáhala, aby soud určil, že mandátní smlouva uzavřená mezi dlužníkem a žalovanou dne 28.3.2012 (dále jen ,,mandátní smlouva ), na základě které se žalovaná v postavení mandatáře zavázala poskytovat dlužníku služby v oblasti poradenství, a to bankovního systému a řešení úvěrových pohledávek za částku 800 Kč za jednu hodinu, je neplatná. Dále se žalobkyně domáhala, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 641.133,20 Kč a nahradit náklady soudního řízení. Pro případ, že by soud určení neplatnosti mandátní smlouvy zamítnul, domáhala se žalobkyně, aby soud určil, že mandátní smlouva je vůči věřitelům dlužníka neúčinná a poskytnutí plnění žalované na její účet č. 2000110874/2010 z bankovního účtu dlužníka č. 214157564/0300 dne 3.5.2012 ve výši 60.992,40 Kč, dne 1.6.2012 ve výši 57.295,20 Kč, dne 29.6.2012 ve výši 65.371,20 Kč, dne 8.8.2012 ve výši 62.245,20 Kč, dne 14.9.2012 ve výši 66.247,20 Kč, dne 14.9.2012 ve výši 69.302,40 Kč, dne 24.10.2012 ve výši 71.558,40 Kč, dne 30.11.2012 ve výši 69.015,60 Kč a dne 14.2.2013 ve výši 119.105,60 Kč, je vůči věřitelům neúčinné. Dále se žalobkyně domáhala, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 641.133,20 Kč a nahradit náklady soudního řízení.

Žalobkyně tvrdila, že žalovaná dlužníku žádná plnění z mandátní smlouvy neposkytla, neboť předmětné činnosti vykonávali zaměstnanci dlužníka, popř. společnost CCG IT SERVICES s.r.o. Předmětem smlouvy byla navíc také činnost, kterou měl vykonávat sám likvidátor. Odměna, která byla sjednána za údajné služby žalované, byla nepřiměřeně vysoká a neodpovídala poskytnutému protiplnění. Žalobkyně se domnívá, že mandátní smlouva je smlouvou neplatnou, neboť byla uzavřena v rozporu se zákonem a příčí se dobrým mravům. Naléhavost právního zájmu na určení neplatnosti mandátní smlouvy je dána samotnou podstatou insolvenčního řízení, neboť v průběhu insolvenčního řízení je oprávněn posoudit platnost či neplatnost právního jednání dlužníka pouze insolvenční soud. Obecný soud by v případě podání žaloby na plnění nebyl oprávněn posoudit platnost smlouvy ani jako otázku předběžnou. Pro případ, že by soud mandátní smlouvu posoudil jako platnou, domáhá se žalobkyně určení její neúčinnosti, neboť smlouva byla uzavřena za podmínek, na základě kterých nebylo dlužníku poskytnuto přiměřené protiplnění. Dlužník byl v době uzavření smlouvy, tak v době placení faktur vystavených žalovanou již v úpadku. Část faktur byla dlužníkem uhrazena až poté, co nastaly účinky zahájeného insolvenčního řízení, proto je nutné na tyto právní úkony dlužníka aplikovat ust. § 111 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-dále jen ,,insolvenční zákon ).

Žalovaná postavila svou obranu na tvrzení, že opakovaně a dlouhodobě poskytovala dlužníku služby na základě mandátní smlouvy. Žalovaná poskytovala i tzv. jiné činnosti, které neměly vždy hmotně zachytitelný výsledek (telefonáty, myšlenkové pochody vedoucí k řešení problému apod.). Žalovaná ke své činnosti nepotřebovala vstup do bankovního systému dlužníka, neboť při své činnosti používala pouze jednotlivá data ze systému, s kterými dále pracovala. Žalovaná během své činnosti neustále spolupracovala s likvidátorem, od kterého dostávala jednotlivá zadání práce. Žalovaná se také zabývala agendou nájemních smluv a zástavních smluv. Činnost žalované se vázala na úkoly spadající do běžné agendy likvidátora,

ICM R cena za jejich poskytnutí byla sjednána v přiměřené výši, žalovaná není k dlužníku osobou blízkou a netvoří s ním koncern a dlužník nebyl v době uzavření smlouvy v úpadku. Odůvodnění naléhavého právního zájmu žalobkyně považuje žalovaná za nedostatečné.

Žalobkyně dne 13.9.2016 vzala zpět svůj návrh týkající se určení neplatnosti předmětné mandátní smlouvy. S ohledem na dispozitivní úkon žalobkyně týkající se zpětvzetí návrhu na určení neplatnosti mandátní smlouvy, rozhodl soud v souladu s ust. § 96 odst. 2 o.s.ř. a řízení v této části zastavil.

Z hlediska skutkového stavu bylo zjištěno:

Dne 28.3.2012 uzavřel dlužník jako mandant s žalovanou jako mandatářem mandátní smlouvu, jejímž předmětem bylo poskytování služeb v oblasti poradenství, zejména bankovního sytému a řešení úvěrových pohledávek. V čl. III. smlouvy byla sjednána odměna mandatáře, podle kterého se dlužník zavázal zaplatit žalované za její služby odměnu ve výši 800 Kč za 1 hodinu, na základě faktur vystavených žalovanou. Smlouva byla podepsána dlužníkem, za kterého jednal likvidátor Ing. Knap (dále jen ,,likvidátor ) a žalovanou, za kterou jednal její jednatel Ing. Rejfek (dále jen ,,jednatel ) (zjištěno z mandátní smlouvy uzavřené dne 28.3.2012).

Žalovaná fakturou č. 20120302 ze dne 31.3.2012 vyfakturovala dlužníku za provedené práce-dne 13.3.2012 4 hod. seznamování s úvěrovým portfoliem 3.200 Kč, cestovní náhrada za 296 km 1.842 Kč; dne 14.3.2012 6 hod. zajišťovací instrumenty úvěrového portfolia 4.800 Kč, cestovní náhrada 288 km 1.792 Kč; dne 21.3.2012 7 hod. analýza úvěrového portfolia 5.600 Kč, cestovní náhrada 286 km 1.780 Kč; dne 22.3.2012 9 hod. analýza úvěrového portfolia 7.200 Kč; dne 23.3.2012 8 hod. plán splatnosti portfolia 6.400 Kč, cestovní náhrada 292 km 1.816 Kč; dne 28.3.2012 8 hod. kompletace dodavatelských smluv 6.400 Kč, cestovní náhrada 288 km 1.792 Kč; dne 29.3.2012 7 hod. vyhodnocení nájemních smluv 5.600 Kč, cestovní náhrada 290 km 1.805 Kč v měsíci březnu 2012 částku v celkové výši 60.992,40 Kč. Faktura byla dlužníkem zaplacena dne 3.5.2012 (zjištěno z faktury č. 20120302 ze dne 31.3.2012).

Žalovaná fakturou č. 20120302 ze dne 30.4.2012 vyfakturovala dlužníku za provedené práce-dne 5.4.-6.4.2012 18 hod. řešení úvěrových klientských požadavků 14.400 Kč, cestovné 465 Kč; dne 12.4.-13.4.2012 16 hod. analýza zajištění úvěrového portfolia 12.800 Kč, cestovní náhrada 582 km 3.622 Kč; 26.4-27.4.2012 16 hod. řešení nájemních a dodavatelských smluv 12.800 Kč, cestovní náhrady 588 km 3.659 Kč v měsíci dubnu 2012 částku v celkové výši 57.295,20 Kč. Faktura byla dlužníkem zaplacena dne 1.6.2012 (zjištěno z faktury č. 20120302 ze dne 30.4.2012).

Žalovaná fakturou č. 20120501 ze dne 31.5.2012 vyfakturovala dlužníku za provedené práce-dne 3.5.2012 7 hod. řešení aktuálních úvěrových požadavků klientů 5.600 Kč, cestovní náhrada 596 km 3.709 Kč; dne 10.5.2012 8 hod. řešení pohledávky společnosti Barlog, a.s. 6.400 Kč, cestovní náhrada 592 km 3.684 Kč; dne 14.5.2012 8 hod. příprava podkladů pro auditorskou firmu 6.400 Kč, cestovní náhrada 181 km 1.120 Kč; dne 21.5.2012 10 hod. příprava podkladů obchodních případů pro právní posouzení 8.000 Kč, cestovní

ICM R náhrada 180 km 1.120 Kč; dne 25.5.2012 10 hod. řešení provozních záležitostí na pobočce Praha 8.000 Kč, cestovní náhrada 183 km 1.139 Kč; dne 30.5.2012 7 hod. řešení úvěrových klientských požadavků 5.600 Kč, cestovní náhrada 591 km 3.698 Kč za měsíc květen 2012 částku v celkové výši 65.371,20 Kč. Faktura byla dlužníkem zaplacena dne 29.6.2012 (zjištěno z faktury č. 20120501 ze dne 31.5.2012).

Žalovaná dále fakturou č. 20120601 ze dne 29.6.2012 vyfakturovala dlužníku za provedené práce v červnu 2012 částku v celkové výši 62.245,20 Kč (zaplacena dlužníkem dne 8.8.2012). Fakturou č. 20120701 ze dne 31.7.2012 za provedené práce v červenci 2012 částku ve výši 66.247,20 Kč (zaplacena dlužníkem dne 14.9.2012). Fakturou č. 20120801 ze dne 31.8.2012 za provedené práce v srpnu 2012 částku ve výši 69.302,40 Kč (zaplacena dlužníkem dne 14.9.2012). Fakturou č. 20120901 ze dne 28.9.2012 za provedené práce v září 2012 částku ve výši 71.558,40 Kč (zaplacena dlužníkem dne 24.10.2013). Fakturou č. 20120901 ze dne 31.10.2012 za provedené práce v říjnu 2012 částku ve výši 69.015,60 Kč (zaplacena dlužníkem dne 30.11.2012). Fakturou č. 20130101 ze dne 15.1.2013 za provedené práce v listopadu 2012-leden 2013 částku ve výši 119.105,60 Kč (zaplacena dlužníkem dne 14.2.2013)-(vše zjištěno z faktury č. 20120601 ze dne 29.6.2012, faktury č. 20120701 ze dne 31.7.2012, faktury č. 20120801 ze dne 31.8.2012, faktury č. 20120901 ze dne 28.9.2012, z faktury č. 20120901 ze dne 31.10.2012, faktury č. 20130101 ze dne 15.1.2013).

Faktury vystavené žalovanou za služby poskytnuté dlužníku na základě mandátní smlouvy byly vystaveny a zaplaceny v předmětné výše a v uvedených termínech (zjištěno z nesporných skutkových tvrzení účastníků).

Dne 12.3.2012 se likvidátor emailem obrátil na jednatele s tím, aby mu zjistil telefonní číslo a emailový kontakt na výkonného ředitele a předsedu představenstva (zjištěno z emailu likvidátora adresovanému jednateli ze dne 12.3.2012).

Jednatel odpověděl na výše uvedený email likvidátora tak, že to zkusí zařídit. Dále uvedl, že bude čelit dotazům ohledně dohody o ukončení pracovního poměru a poslal likvidátorovi dotaz, jaký bude nejčastější formát dohody. Likvidátor na email odpověděl téhož dne, kde uvedl, že studuje, zda není možné, aby dokumentace byla ukládána na uložišti. Dále uvedl, že jsou dvě mimořádně důležité oblasti, na které není vůbec nebo jen minimálně reagováno, a to žádost o účetní knihu přijatých faktur za rok 2011 a za období od 1.1.2012 do současnosti a zajištění seznamu všech platných smluv včetně dodatků a jejich kopií, které platí (zjištěno z emailové korespondence mezi likvidátorem a jednatelem ze dne 25.3.2012).

Dne 26.3.2012 poslal jednatel likvidátorovi email, kde sdělil, že doufá, že se mu podaří ,,prolomit ledy systému a ve středu budou požadované výstupy. Dále píše, že by mu pomohlo nějaké oprávnění k činnosti (zjištěno z emailové korespondence mezi likvidátorem a jednatelem ze dne 26.3.2012).

Dne 4.4.2012 poslala Renáta Jančíková email jednateli nazvaný Denní reporting-pobočka Praha. V emailu podává Jančíková jednateli zprávu o stavu dlužníka. Dle zprávy si klienti stěžovali na platební příkazy, které nebyly schváleny a provedeny a na špatnou informovanost ohledně likvidace dlužníka. Dále Janíčková píše, že oni sami v Ostravě nejsou

ICM R dobře informováni (zjištěno z emailové korespondence mezi jednatelem a Renátou Janíčkovou ze dne 4.4.2012).

Ing. Renáta Pohanová a Ing. Pavel Šindlář, zaměstnanci dlužníka, nevěděli o tom, že by likvidátor jménem dlužníka uzavřel s žalovanou mandátní smlouvu. Jednatele znají, neboť jezdil do Ostravy s likvidátorem. Ing. Pavlu Šindlářovi je známo, že jednatel zajišťoval předání podkladů znalci v Liberci. Ing. Pohanová s jednatelem vůbec nejednala ohledně věci bankovního systému a jeho správy. Jednatel nepožadoval po Ing. Pohanové žádné informace včetně podkladů k úvěrovému portfoliu (zjištěno z čestného prohlášení Ing. Renáty Pohanové a Ing. Pavla Šindláře ze dne 20.5.2014).

Ing. Renáta Pohanová byla po dobu výkonu svého zaměstnání u CCG IT SERVICES s.r.o. jedinou osobou, která měla přístup do informačního systému dlužníka, který byl společností spravován. Všechny informace uložené v systému ukládala Ing. Pohanová sama a pouze ona je ze systému exportovala. Ing. Pohanová informace ze systému neposkytla žádné jiné osobě kromě likvidátora a není ji známo, že by jiná osoba učinila do systému nepřípustný zásah (zjištěno z čestného prohlášení Ing. Renáty Pohanové ze dne 18.7.2013).

Ing. Petr Knap, bývalý likvidátor dlužníka, neví, co konkrétně žalovaná prováděla za činnosti a jak získávala potřebné informace. Žalovaná měla sestavu portfolia, na základě které pracovala. Žalovaná dále kontrolovala zajišťovací instrumenty na nemovitostech prostřednictvím katastru nemovitostí, jednala se znalcem ohledně podkladů, které budou třeba pro ocenění nemovitostí. Svědek viděl jen výsledek v podobě znaleckého posudku. Podklady chystal žalované Ing. Horník. Žalovaná dále měla řešit možnosti řešení úvěrových pohledávek z bankovního systému. Žalovaná však neměla přístup do bankovního systému dlužníka. Analýzu žalovaná neprováděla, jednalo se jen o poznámky, nebyl zde žádný hmotný výstup. Dlužník s žalovanou písemně nesjednal formu náhrady cestovních výdajů (zjištěno ze svědecké výpovědi likvidátora Ing. Petra Knapa ze dne 30.6.2016).

Ing. Renátě Pohanové byl jednatel představen likvidátorem s tím, že pro něj bude pracovat. Svědkyně si jednatele nespojovala se zdejší žalovanou společností. Svědkyně jednatele potkávala asi dvakrát měsíčně u dlužníka, kam přijížděl společně s likvidátorem. Úvěry měl v té době na starosti Ing. Horník. Svědkyně od jednatele nedostávala žádné pokyny, jednala pouze s likvidátorem. V rozhodné době pracovala svědkyně s bankovními systémy, zpracovávala podklady pro Fond pojištění vkladů, zprávy úvěrů, měsíční sestavy týkající se bankovního systému a připravovala informace a hlášení pro policii. V době, kdy dlužník vstoupil do likvidace, pracovala svědkyně jako zaměstnankyně dlužníka. Poté se likvidátor rozhodl, že sníží stavy zaměstnanců a uzavřel smlouvu se společností CCG IT SERVICES s.r.o., která svědkyni zaměstnala. Svědkyně dále pracovala s bankovním systémem, z kterého generovala informace ve stejném rozsahu jako zaměstnankyně dlužníka. Svědkyně likvidátorovi předávala sestavy, zůstatky portfolií, sestavy pro Fond pojištění vkladů, celý komplex bankovního účtování a zprávy úvěrů. Pouze svědkyně měla přístup do bankovního systému. Svědkyně dostávala pokyny od paní Kořínkové a likvidátora, které se týkaly zůstatků úvěrů, terminovaných vkladů, rozborů pohledávek. Analýzy pohledávek posílala svědkyně likvidátorovi emailem (zjištěno ze svědecké výpovědi Ing. Renáty Pohanové ze dne 13.9.2016).

ICM R

Ing. Pavlu Šindláři byl jednatel žalované představen likvidátorem, svědek s ním však nespolupracoval. Svědek měl v době likvidace na starost správu nemovitostí, které byly majetkem dlužníka, řešil nájmy, revize objektů, chod objektů, zajišťoval kompletní servis nemovitostí. Pracovní úkoly dostával svědek od likvidátora a paní Kořínkové (zjištěno ze svědecké výpovědi Pavla Šindláře ze dne 13.9.2016).

Žalovaná prováděla pro dlužníka primárně sanaci úvěrového portfolia, plnila drobné úkolů-verbální projevy, rozčleňovala úvěry na bezproblémové, připravovala podklady pro znalce a jednala s lidmi, kteří chtěli jednotlivé pohledávky odkoupit. Žalovaná měla sestavu úvěrového portfolia asi 120 klientů, s jejichž úvěry se seznamovala. Analýza úvěrového portfolia spočívala v tom, že jednatel o portfoliu likvidátorovi ústně poreferoval. Úvěrové smlouvy dostala žalovaná od pana Řeháka a Horníka. Žalovaná dále studovala nájemní smlouvy a hodnotila, zda by se daly vypovědět. Tyto nájemní smlouvy byly žalované poskytnuty likvidátorem. Jednatel žalované si nepamatuje, že by dne 26.4.2014 až 27.4.2012 prováděla žalovaná v rozsahu 16 hodin řešení dodavatelských smluv dlužníka ani, co bylo obsahem řešení pohledávky společnosti Barlok. Dlužník byl v době podání návrhu na zahájení insolvenčního řízení předlužen, ale nebyla zde mnohost věřitelů. Oprávnění k činnosti, které jednatel žalované požadoval po likvidátorovi, znamenalo, že zaměstnanci nechtěli žalované poskytovat dokumenty týkající se dlužníka. Žalovaná pro dlužníka vykonávala i další činnosti, které nebyly předmětem mandátní smlouvy (zjištěno z účastnického výslechu jednatele Ing. Radka Rejfka ze dne 13.9.2016).

Soudu je z jeho úřední činnosti známo, že rozhodnutím České národní banky dne 23.11.2011, které nabylo právní moci dne 8.3.2012, bylo dlužníku odňato povolení působit jako družstevní záložna. Likvidátorem dlužníka byl dne 9.3.2012 jmenován Ing. Petr Knap. Dne 2.10.2012 zahájil Krajský soud v Ostravě (dále jen ,,insolvenční soud ) insolvenční řízení ve věci dlužníka. Insolvenční soud téhož dne rozhodl, že se návrhy věřitelů na zahájení insolvenčního řízení ohledně dlužníka odmítají, neboť navrhovatelé nejsou osobami oprávněnými takový návrh podat. Navrhovatelé podali proti tomuto usnesení odvolání. Vrchní soud v Olomouci změnil usnesení insolvenčního soudu ze dne 2.10.2012 tak, že se návrhy na zahájení insolvenčního řízení dlužníka neodmítají. Fond pojištění vkladů podal návrh na zahájení insolvenčního řízení, resp. přistoupení k řízení v insolvenční věci dlužníka dne 27.12.2012. Ke dni 31.12.2012 dosahovala hodnota majetku dlužníka částku ve výši 1.103.795.000 Kč, ale vlastní jmění dlužníka dosahovalo hodnoty mínus 719.683.000 Kč. Dlužník měl dluh vůči Fondu pojištění vkladů ve výši 1.806.577.232 Kč splatný dne 8.3.2012 a dále další dluhy vůči svým věřitelům. Dne 20.2.2013 soud odvolal z funkce likvidátora Ing. Petra Knapa a jmenoval do funkce JUDr. Davida Termera. Insolvenční soud dne 25.6.2013 zjistil úpadek dlužníka, na majetek dlužníka prohlásil konkurz a insolvenční správkyní byla ustanovena žalobkyně.

Soud provedl všechny důkazy, které účastníci navrhli a posoudil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti.

Na základě provedeného dokazování dospěl soud k tomuto skutkovému závěru:

ICM R

Dlužník uzavřel s žalovanou mandátní smlouvu, na základě které měla žalovaná poskytovat dlužníku služby v oblasti poradenství, bankovního systému a řešení úvěrových pohledávek, a to za částku 800 Kč za hodinu. Dlužník byl již v době uzavření mandátní smlouvy v úpadku. Žalovaná fakturami za období březen 2012 až leden 2013 vyfakturovala dlužníku za své služby částku v celkové výši 641.133,20 Kč. Dlužník tuto částku zaplatil jednotlivými platbami na účet žalované. Žalovaná dlužníku služby, které byly předmětem mandátní smlouvy, neposkytovala. Dne 2.10.2012 zahájil insolvenční soud insolvenční řízení ve věci dlužníka. Usnesením insolvenčního soudu ze dne 25.6.2013 bylo zjištěno, že dlužník je v úpadku, na majetek dlužníka byl prohlášen konkurz a žalobkyně byla ustanovena insolvenční správkyní.

K přípustnosti žaloby:

Podle ust. § 239 insolvenčního zákonu odporovat právním úkonům dlužníka může v insolvenčním řízení pouze insolvenční správce, i když nejde o osobu s dispozičními oprávněními, a to odpůrčí žalobou podanou proti osobám, které mají povinnost vydat dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů do majetkové podstaty. Jestliže v době zahájení insolvenčního řízení probíhá o téže věci řízení na základě odpůrčí žaloby jiné osoby, nelze v něm až do skončení insolvenčního řízení pokračovat (odst. 1). Insolvenční správce může podat odpůrčí žalobu ve lhůtě 1 roku ode dne, kdy nastaly účinky rozhodnutí o úpadku. Nepodá-li ji v této lhůtě, odpůrčí nárok zanikne (odst. 3).

Žalobkyně jako insolvenční správkyně dlužníka podala odpůrčí žalobu dne 23.6.2014, tedy v souladu s ust. § 239 odst. 3 insolvenčního zákona ve lhůtě jednoho roku ode dne, kdy nastaly účinky rozhodnutí o úpadku dle usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 25.6.2013.

K neúčinnosti mandátní smlouvy uzavřené a k poskytnutí peněžitého plnění dlužníka žalované:

Vzhledem k tomu, že žalobkyně vzala zpět svůj návrh na určení neplatnosti mandátní smlouvy. Předmětem sporu zůstala otázka účinnosti mandátní smlouvy a poskytnutí peněžitého plnění dlužníkem žalované za služby vyplývající z této smlouvy.

Předpokladem pro určení neúčinnosti právních úkonů dlužníka je, že tyto právní úkony jsou platné. Platnost právních úkonů soud vždy posoudí z úřední povinnosti jako předběžnou otázku. Mandátní smlouva byla uzavřena dne 28.3.2012 a k poskytnutí peněžitých plnění dlužníkem žalované došlo v období od 3.5.2012 až 14.2.2013, tedy za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen ,,obč.zák. ). Soud tak posoudil platnost mandátní smlouvu a poskytování peněžitých plnění dlužníkem žalované podle ust. § 37 až 40 obč.zák. a dospěl k závěru, že předmětné právní úkony jsou platné.

Podle ust. § 235 insolvenčního zákona jsou neúčinnými právní úkony, kterými dlužník zkracuje možnost uspokojení věřitelů nebo zvýhodňuje některé věřitele na úkor jiných. Za právní úkon se považuje též dlužníkovo opomenutí (odst. 1). Neúčinnost dlužníkových právních úkonů, včetně těch, které tento zákon označuje za neúčinné a které dlužník učinil

ICM R poté, co nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, se zakládá rozhodnutím insolvenčního soudu o žalobě insolvenčního správce, kterou bylo odporováno dlužníkovým právním úkonům (dále jen odpůrčí žaloba ), není-li dále stanoveno jinak (odst. 2).

Zneužití dispoziční volnosti dlužníka představující činnost poškozující věřitele tím, že jim nynější úpadce-dlužník odňal možnost uspokojit se z jeho majetku, ať už tím, že se zbavil části majetku, který měl nebo opominul získat majetkové hodnoty, ač k tomu měl příležitost, je postihováno odpůrčím právem. Odpůrčí právo sleduje za cíl chránit věřitele před dlužníkem a zároveň postihnout nepoctivé jednání či chytračení dlužníka na úkor věřitelů. Čím dravější bude hospodářská nepoctivost dlužníka a jeho chytračení na úkor věřitele, tím intenzivnější musí být ochrana věřitelů.

Podle ust. § 240 insolvenčního zákona se právním úkonem bez přiměřeného protiplnění rozumí právní úkon, jímž se dlužník zavázal poskytnout plnění bezúplatně nebo za protiplnění, jehož obvyklá cena je podstatně nižší než obvyklá cena plnění, k jehož poskytnutí se zavázal dlužník. Právním úkonem bez přiměřeného protiplnění se rozumí pouze právní úkon, který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku, nebo právní úkon, který vedl k dlužníkovu úpadku. Má se za to, že právní úkon bez přiměřeného protiplnění učiněný ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, je úkonem, který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku (odst. 2). Právnímu úkonu bez přiměřeného protiplnění lze odporovat, byl-li učiněn v posledních 3 letech před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, anebo v době 1 roku před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch jiné osoby (odst. 3).

Právním úkonem bez přiměřeného protiplnění není dle ust. § 240 odst. 4 insolvenčního zákona a) plnění uložené právním předpisem, b) příležitostný dar v přiměřené výši, c) poskytnutí plnění, kterým bylo vyhověno ohledům slušnosti, nebo d) právní úkon, o kterém dlužník se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládal, že z něj bude mít přiměřený prospěch, a to za předpokladu, že nešlo o úkon učiněný ve prospěch osoby dlužníkovi blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, a že osoba, v jejíž prospěch byl úkon učiněn, nemohla ani při náležité pečlivosti poznat, že dlužník je v úpadku, nebo že by tento úkon mohl vést k úpadku dlužníka.

Pro naplnění skutkové podstaty zakotvené v ust. § 240 insolvenčního zákona musí být splněny tyto podmínky: 1. dlužník se právním úkonem zavázal poskytnout plnění bezúplatně nebo za protiplnění, jehož obvyklá cena je podstatně nižší než obvyklá cena plnění, k jehož poskytnutí se dlužník zavázal, 2. právní úkon učinil dlužník v době, kdy byl v úpadku, nebo právní úkon vedl k úpadku dlužníka, 3. právní úkon byl učiněn v posledních 3 letech před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, anebo v době 1 roku před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch jiné osoby, 4. nejedná se o žádný případ uvedený v ust. § 240 odst. 4 insolvenčního zákona.

ICM R

Ad 1.) Dlužník se mandátní smlouvou zavázal platit žalované za její služby v oblasti poradenství bankovního systému a řešení úvěrových pohledávek 800 Kč za hodinu. Žalovaná dlužníku však služby, které byly předmětem mandátní smlouvy, neposkytovala. Výpověď likvidátora působí stejně jako účastnický výslech jednatele o prováděných činnostech žalované nevěrohodně. Likvidátor vypověděl, že neví přesně, jakou činnost žalovaná pro dlužníka vykonávala ani od koho získala potřebné informace. A i když likvidátor potvrdil, že žalovaná neměla přístup do bankovního systému, pracovala se sestavou úvěrového portfolia a měla řešit úvěrové pohledávky dlužníka. Přestože likvidátor od žalované neobdržel žádný hmotný výstup její činnosti a jednalo se spíše podle jeho slov o poznámky, souhlasil s tím, aby dlužník za tyto činnosti zaplatil žalované faktury, které obsahovaly také náhradu cestovních výdajů, která však nebyla předmětem mandátní smlouvy. Žalovaná tvrdila, že vypracovávala pro dlužníka analýzy úvěrů, zabývala se zajišťujícími instrumenty váznoucími na nemovitostech, nájemními smlouvami k nemovitostem dlužníka, připravovala podklady pro znalce a prováděla další činnosti především verbální povahy. Žalovaná však neoznačila žádné důkazy k prokázání existence analýzy, prezentace, poznámek či jiných výstupů jejích činností, které pro dlužníka vykonávala. Žalovaná předložila soudu pouze emailovou korespondenci mezi jednatelem žalované a likvidátorem, z které sice vyplývá, že žalovaná nějakou činnost pro dlužníka vykonával, ale nevyplývá z ní, že by se jednalo o činnosti, které byly předmětem mandátní smlouvy a že tyto činnosti byly vykonány v takovém rozsahu, v jakém je žalovaná uvedla v jednotlivých fakturách a přehledech činností. Žalovaná tak dlužníku neposkytla přiměřené plnění, přesněji řečeno poskytla plnění, které nebylo předmětem mandátní smlouvy. Přesto žalovaná vyfakturovala dlužníkovi za své služby např. 4 hod. seznamování s úvěrovým portfoliem, 9 hod. analýza úvěrového portfolia apod. částky v několika desítkách korun. Celkově žalovaná obdržela od dlužníka platby v období od května do září 2012 v celkové výši 453.012 Kč. Jednání dlužníka, kdy za nějaké poznámky nebo ústní sdělení zaplatí žalované 453.012 Kč, se zcela vymyká jednání obvyklému v obchodním styku.

Žalovaná neměla přístup do bankovního systému dlužníka, tedy nemohla pro dlužníka vykonávat služby v oblasti poradenství bankovního systému, jež byly předmětem mandátní smlouvy. Ing. Renáta Pohanová nejdříve jako zaměstnankyně dlužníka a poté zaměstnankyně společnosti CCG IT SERVICES s.r.o., jež pro dlužníka pracovala, vykonávala všechny činnosti související s bankovním systémem dlužníka, zpracovávala podklady pro Fond pojištění vkladů, zprávy úvěrů, měsíční sestavy týkající se bankovního systému. Jelikož všechny činnosti související s bankovním systémem dlužníka vykonávala Ing. Pohanová, nebylo ani potřeba, aby dlužník uzavřel mandátní smlouvu, jejímž předmětem bylo poskytování služeb v oblasti poradenství bankovního systému.

Soud podotýká, že je otázkou, jaká byla role žalované v probíhající likvidaci dlužníka, když s emailu likvidátora ze dne 12.3.2012 adresovanému jednateli vyplývá, že likvidátor dlužníka neměl kontakt na výkonného ředitele a předsedu představenstva dlužníka. Je tedy s podivem, jak mohl likvidátor řádně vykonávat svou funkci, když nebyl během likvidace v kontaktu s výkonným ředitelem a předsedou představenstva dlužníka.

Z výše uvedeného je zřejmé, že se dlužník mandátní smlouvou zavázal poskytnout žalované plnění (800 Kč za hodinu) za protiplnění, jehož cena musela být podstatně nižší než

ICM R cena plnění, ke kterému se zavázal dlužník. Služby, jež měla žalovaná pro dlužníka vykonávat, navíc byly zabezpečeny zaměstnanci dlužníka.

Ad 2.) Podle sut. § 3 odst. 3 insolvenčního zákona je dlužník, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem v úpadku i tehdy, je-li předlužen. O předlužení jde tehdy, má-li dlužník více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Při stanovení hodnoty dlužníkova majetku se přihlíží také k další správě jeho majetku, případně k dalšímu provozování jeho podniku, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník bude moci ve správě majetku nebo v provozu podniku pokračovat.

Ke dni 31.12.2012 dosahovala hodnota majetku dlužníka částku ve výši 1.103.795.000 Kč, ale vlastní jmění dlužníka dosahovalo hodnoty mínus 719.683.000 Kč. Dlužník měl v době uzavření mandátní smlouvy a poskytnutí předmětných plnění žalované splatný dluh za Fondem pojištění vkladů (splatnost 8.3.2012), který zastupoval jednotlivé věřitele dlužníka, v celkové výši 1.806.577.232 Kč. Dlužník tak byl již v době uzavření mandátní smlouvy a poskytnutí jednotlivých plnění v úpadku ve formě předlužení, neboť měl více věřitelů, které zastupoval Fond pojištění vkladů a souhrn jeho závazků v celkové výši 1.806.577.232 Kč převyšoval hodnotu jeho majetku ve výši 1.103.795.000 Kč. Tudíž je splněna i druhá podmínka zakotvená v ust. § 240 odst. 2 insolvenčního zákona.

Ad 3.) Podle ust. § 109 odst. 4 insolvenčního zákona nastávají účinky zahájení insolvenčního řízení okamžikem zveřejnění vyhlášky v insolvenčním rejstříku.

Insolvenční soud vyhláškou ze dne 2.10.2012 zahájil insolvenční řízení ve věci dlužníka. Ke dni 2.10.2012 tedy nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení a na této skutečnosti nemůže nic změnit ani to, že později byl návrh odmítnut s odůvodněním, že návrh byl podán osobami neoprávněnými, neboť navrhovatelé podali proti usnesení o odmítnutí jejich návrhu odvolání. Usnesení tudíž nemohlo nabýt právní moci a stále trvaly účinky insolvenční vyhlášky ke dni 2.10.2012. Vrchní soud v Olomouci navíc poté rozhodl, že se návrhy neodmítají.

S ohledem na usnesení Nejvyššího soudu České republiky sp.zn. 29 Cdo 311/2015 ze dne 25.11.2015, podle kterého ,,zamítne-li insolvenční soud insolvenční návrh bez jednání, je jeho rozhodnutí účinné zveřejněním v insolvenčním rejstříku a tímto okamžikem zanikají účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení , soud dodává, že se tento postup v předmětné věci neuplatní. V dané věci byl insolvenční návrh věřitelů odmítnut soudem z toho důvodu, že byl podán neoprávněnými osobami. Nejednalo se tedy o žádný případ uvedený v ust. § 142 insolvenčního zákona, podle kterého jsou jinými rozhodnutími o insolvenčním návrhu a) odmítnutí insolvenčního návrhu pro vady nebo pro zjevnou bezdůvodnost, b) zastavení řízení pro nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit nebo který se nepodařilo odstranit, nebo pro zpětvzetí insolvenčního návrhu, c) zamítnutí insolvenčního návrhu. A protože jiné rozhodnutí o insolvenčním návrhu nebylo ve věci vydáno, nemohlo dojít k zániku účinků spojených se zahájením insolvenčního řízení tak, jak jej předpokládá ust. § 146 odst. 1 věty první insolvenčního zákona, podle kterého účinností

ICM R rozhodnutí podle § 142 zanikají účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení a dosud vydaná předběžná opatření.

Vyhláška insolvenčního soudu ze dne 2.10.2012 nebyla nikdy zrušena a nepozbyla svých účinků. K uzavření mandátní smlouvy a provedení plateb dlužníkem žalované došlo tedy v době 1 roku před zahájením insolvenčního řízení jak to předpokládá ust. § 240 odst. 3 insolvenčního zákona.

Ad 4.) Ust. § 240 odst. 4 insolvenčního zákona obsahuje taxativní výčet případů, které zákon za právní úkon bez přiměřeného protiplnění nepokládá. Mezi tyto případy však nespadá případ, kdy dlužník poskytuje podstatně vyšší plnění za protiplnění, které nemá žádnou hodnotu nebo jeho hodnota je minimální. Plnění poskytnuté žalovanou mělo podstatně nižší hodnotu, když se v daném případě jednalo pouze o nějaké poznámky nebo ústní sdělení, za které žalovaná inkasovala od dlužníka desítky tisíc korun.

V poměrech projednávané věci není pochyb o tom, že jednání dlužníka naplňuje skutkovou podstatu zakotvenou v ust. § 240 odst. 1, 2 a 3 insolvenčního zákona, neboť dlužník se uzavřením mandátní smlouvy zavázal poskytnout žalované plnění za protiplnění, jehož cena byla nižší než cena plnění poskytnutého dlužníkem. K uzavření mandátní smlouvy a zaplacením faktur dlužníkem došlo v době, kdy byl dlužník v úpadku a v době 1 roku před zahájením insolvenčního řízení. Nejedná se ani o žádný případ uvedený v ust. § 240 odst. 4 insolvenčního zákona. Výše uvedený závěr platí stejně o plněních, která dlužník žalované poskytl.

K neúčinnosti poskytnutí peněžitého plnění podle ust. § 111 insolvenčního zákona:

Podle ust. 111 odst. 1 insolvenčního zákona nerozhodne-li insolvenční soud jinak, je dlužník povinen zdržet se od okamžiku, kdy nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, nakládání s majetkovou podstatou a s majetkem, který do ní může náležet, pokud by mělo jít o podstatné změny ve skladbě, využití nebo určení tohoto majetku anebo o jeho nikoli zanedbatelné zmenšení. Peněžité závazky vzniklé před zahájením insolvenčního řízení je dlužník oprávněn plnit jen v rozsahu a za podmínek stanovených tímto zákonem.

Podle ust. § 111 insolvenčního zákona jsou přímo ex lege (ze zákona) jednání dlužníka od určitého okamžiku prohlášena za neúčinná bez ohledu na vůli a vědomost smluvních stran. Přitom ust. § 111 mluví o všech úkonem dlužníka, kterými nakládá s majetkovou podstatou a s majetkem, který do ní může náležet, pokud se jedná o podstatné změny ve skladbě, využití nebo určení majetku anebo o jeho nikoli zanedbatelné zmenšení.

Dlužník dne 24.10.2012, 30.11.2012 a 14.2.2013 poskytl žalované plnění ve výši 259.680 Kč, přestože od 2.10.2012 trvaly účinky zahájeného insolvenčního řízení. Zaplacení částky 259.680 Kč žalované však nepovažuje soud za nepodstatnou změnu ve skladbě, využití nebo určení majetku dlužníka anebo o jeho nikoli zanedbatelné zmenšení.

ICM R

Soud tak pro úplnost dodává, že platby poskytnuté dlužníkem žalované dne 24.10.2012, 30.11.2012 a 14.2.2013 nelze považovat za neúčinné právní úkony podle ust. § 111 insolvenčního zákona, to však nic nemění na shora uvedeném závěru, že se jedná o neúčinné právní úkony podle ust. § 240 insolvenčního zákona.

S ohledem na výše uvedené skutečnosti, soud určil, že mandátní smlouva, je vůči věřitelům dlužníka neúčinná. Dále soud určil, že i poskytnutí předmětných peněžitých plnění dlužníkem žalované v celkové výši 641.133,20 Kč je vůči věřitelům neúčinné podle ust. § 240 insolvenčního zákona.

Vydání plnění z neúčinných právních úkonů:

Dle ust. § 236 odst. 1 insolvenčního zákona neúčinností právního úkonu není dotčena jeho platnost; v insolvenčním řízení však dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů náleží do majetkové podstaty. Podle odstavce druhého výše citovaného ustanovení platí, že není-li možné vydat do majetkové podstaty původní dlužníkovo plnění z neúčinného právního úkonu, musí být poskytnuta rovnocenná náhrada.

Dle ust. § 237 odst. 1 insolvenčního zákona mají povinnost vydat do majetkové podstaty dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů osoby, v jejichž prospěch byl neúčinný právní úkon učiněn nebo které z něho měly prospěch.

Podle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27.2.2014 sp.zn. 29 Cdo 677/2011 ,,Posouzení žalobou uplatněného a soudy přiznaného nároku (jako celku) coby nároku vzešlého z neúčinného právního úkonu dlužníka nepřekáží, že žalobce se žalobou domáhal jak vyslovení neúčinnosti jím označeného právního úkonu, tak (současně) zaplacení částky, jež v důsledku takového úkonu ušla (podle žaloby měla ujít) z majetku (majetkové podstaty) dlužníka.

Následně se tyto judikatorní závěry promítly do novely insolvenčního zákona účinné ode dne 1.1.2014, a to do ust. § 239 odst. 4 insolvenčního zákona tak, že insolvenční správce je nadán právem k podání odpůrčí žaloby ohledně neúčinného právního úkonu a dále právem v případě, že šlo o peněžité plnění nebo že má jít o peněžitou náhradu za poskytnuté plnění, požadovat odpůrčí žalobou vedle neúčinnosti dlužníkova právního úkonu i toto peněžité plnění nebo peněžitou náhradu plnění. Odpůrčí žaloba byla v dané věci podána insolvenční správkyní dne 23.6.2014, tedy již za účinnosti novelizovaného insolvenčního zákona.

Žalobkyně je tak v souladu s ust. § 239 odst. 4 insolvenčního zákona oprávněna požadovat vedle určení neúčinnosti právního úkonu i toto peněžité plnění.

Soud s ohledem na výše uvedené skutečnosti rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do majetkové podstaty dlužníka částku ve výši 641.133,20 Kč v souladu s ust. § 236 odst. 2, § 237 odst. 1 a ust. § 239 odst. 4 insolvenčního zákona.

Podle ust. § 142 o.s.ř. soud přizná náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva účastníku, který měl ve věci plný úspěch, proti účastníku,

ICM R který ve věci úspěch neměl (odst. 1). I když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu (odst. 3).

V daném případě měla žalobkyně jen částečný úspěch, neboť řízení o určení neplatnosti mandátní smlouvy bylo soudem zastaveno poté, co jej vzala žalobkyně zpět. V předmětné věci však soud tento neúspěch považuje za nepatrný, neboť dalším návrhům žalobkyně bylo plně vyhověno. Soud proto rozhodl v souladu s ust. § 142 odst. 3 o.s.ř. tak, že žalobkyně má právo na náhradu nákladů řízení v plné výši.

Jelikož se jedná o věc rozhodovanou v insolvenčním řízení, považuje se za tarifní hodnotu částka 50.000 Kč dle ust. § 9 odst. 4 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů (dále jen ,,vyhláška ). Podle ust. § 7 bod 5 vyhlášky činí mimosmluvní odměna za jeden úkon právní služby z tarifní hodnoty 50.000 Kč částku 3.100 Kč. V tomto případě náleží žalobkyni odměna za 5 úkonů právní služby (za převzetí a přípravu zastoupení na základě smlouvy o poskytnutí právních služeb, za návrh ve věci samé, za vyjádření ze dne 19.6.2015 a za účast při jednání soudu dne 30.6.2016 a 13.9.2016) dle ust. § 11 odst. 1 písm. a), d), g) vyhlášky ve výši 15.500 Kč. Dále žalobkyni náleží náhrada hotových výdajů v paušální částce 300 Kč za 1 úkon právní služby dle ust. § 13 odst. 3 vyhlášky, celkem tedy 1.500 Kč za 5 úkony právní služby. Právní zástupce žalobkyně předložil soudu v souladu s ust. § 14a vyhlášky osvědčení o registraci k DPH, proto se k částce skládající se z odměny a hotových výdajů připočte DPH ve výši 21 % z odměny advokáta a náhrady hotových výdajů, které činí částku ve výši 3.570 Kč. Žalobkyni vznikl nárok na náhradu nákladů řízení v celkové částce 20.570 Kč.

Dle ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. platí, že zastupoval-li advokát účastníka, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů řízení, je ten, jemuž byla uložena náhrada těchto nákladů, povinen zaplatit ji advokátovi. V tomto případě byla žalobkyně zastoupena advokátem, proto soud uložil žalované zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení k rukám jejího právního zástupce.

Podle § 148 odst. 1 o.s.ř. má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků.

Protože žalobkyně je podle ust. § 11 odst. 2 písm. n) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen ,,SouP ) od poplatku osvobozena a byla v řízení zcela úspěšná, uložil soud podle ust. § 2 odst. 3 SouP žalované povinnost zaplatit soudní poplatek, neboť nemá proti žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení a není též od poplatku osvobozena. Výše poplatku byla stanovena podle položky 13 odst. 1 písm. d) přílohy k SouP obsahující sazebník, tj. 2.000 Kč. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto dle ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř., když nebyly shledány okolnosti, na základě kterých by byla pariční lhůta prodloužena, případně stanoveno, že plnění se bude dít ve splátkách.

ICM R

P o u č e n í: Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15-ti dnů ode dne doručení k Vrchnímu soudu v Olomouci prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 o.s.ř.).

V Ostravě dne 20.10.2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Simona Pittermannová,v.r. Andrea Mrenicová soudce

ICM R