14 ICm 2113/2014
Jednací číslo: 14 ICm 2113/2014-45 KSOS 14INS 23976/2012

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl soudcem JUDr. Simonou Pittermannovou ve věci žalobkyně: JUDr. Kateřina Martínková, se sídlem Sokolská tř. 22, 702 00 Ostrava- Moravská Ostrava, insolvenční správkyně dlužníka UNIBON-spořitelní a úvěrní družstvo v likvidaci , se sídlem Velká 2984/23, 702 00 Ostrava-Moravská Ostrava, IČ: 25053892, zastoupeného Mgr. Ladislavem Popkem, advokátem se sídlem Sokolská tř. 22, 702 00 Ostrava-Moravská Ostrava, proti žalovanému: Marek anonymizovano , anonymizovano , bytem Hladnovská 730/78, 712 00 Ostrava-Muglinov, zastoupenému JUDr. Tomášem Mikulíkem Hamele Ph.D., advokátem se sídlem Pod Štandlem 2218, 738 02 Frýdek-Místek, o odpůrčí žalobě jako incidenčním sporu v insolvenční věci dlužníka UNIBON-spořitelní a úvěrní družstvo v likvidaci vedené Krajským soudem v Ostravě pod sp.zn. KSOS 14 INS 23976/2012 isir.justi ce.cz

takto:

I. Určuje se, že postoupení pohledávky insolvenčního dlužníka ve výši jistiny 15.400.000 Kč včetně příslušenství a všech práv z titulu smlouvy č. 0232200205 ze dne 30.6.2010, učiněné na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 30.8.2012, je vůči věřitelům dlužníka v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Ostravě pod sp.zn.: KSOS 14 INS 23976/2012 neúčinné. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do majetkové podstaty dlužníka 7.592.903,84 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 16.456 Kč k rukám advokáta žalobkyně, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit na účet České republiky-Krajský soud v Ostravě soudní poplatek ve výši 2.000 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

O d ů v o d n ě n í:

Žalobou doručenou soudu dne 23.6.2014, ve znění podání ze dne 12.6.2015, se žalobkyně domáhala, aby soud určil, že postoupení pohledávky dlužníka ve výši jistiny 15.400.000 Kč včetně příslušenství a všech práv z titulu smlouvy č. 0232200205 ze dne 30.6.2010, učiněné na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 30.8.2012, je vůči věřitelům dlužníka v insolvenčním řízení neúčinné. Dále se žalobkyně domáhala, aby byla žalovanému uložena povinnost vydat žalobkyni do majetkové podstaty dlužníka pohledávku z výše uvedené smlouvy úvěru a rovněž dokumenty předané k této pohledávce žalovanému dle protokolu o předání ze dne 3.10.2012 a zaplatit žalobkyni do majetkové podstaty dlužníka 7.592.903,84 Kč. Pokud by nebylo možné pohledávku do majetkové podstaty vydat, navrhla žalobkyně, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni do majetkové podstaty dlužníka částku ve výši 7.592.903,84 Kč.

Žalobkyně tvrdila, že na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 30.8.2012 došlo k postoupení pohledávky dlužníka za společností LA PROCURA s.r.o. (dále jen ,,úvěrový dlužník ) na žalovaného. Jednalo se o pohledávku vzniklou z titulu smlouvy o úvěru ze dne 30.6.2010, na základě které poskytl dlužník úvěrovému dlužníku peněžní prostředky ve výši 15.400.000 Kč. Za dlužníka jednal jeho likvidátor a žalovaný za postoupení pohledávek uhradila dlužníkovi úplatu ve výši 5.700.000 Kč. Žalobkyně v postoupení pohledávky spatřuje naplnění skutkové podstaty právního úkonu bez přiměřeného protiplnění dle ust. § 240 insolvenčního zákona, neboť úplata za postoupenou pohledávku byla sjednána v nepřiměřeně nízké výši vzhledem k celkové hodnotě pohledávky,

ICM R která byla zajištěna několika zajišťovacími instrumenty. Dlužník byl v době postoupení v úpadku, neboť měl více věřitelů a součet jejich splatných pohledávek převyšoval hodnotu majetku dlužníka. Dlužník se tedy nacházel v úpadkové situaci a platila na něj omezení stanovená v ust. § 240 insolvenčního zákona. Vedle vyslovení neúčinnosti právního úkonu a vydání plnění z neúčinného právního úkonu do majetkové podstaty je dle žalobkyně možné, domáhat se zaplacení peněžité náhrady za snížení hodnoty, kterou mělo původní plnění. Pohledávka po postoupení utrpěla újmu na své kvalitě, když z katastru nemovitostí vyplývá, že pohledávka není již zajištěna nemovitostmi zapsanými na LV č. 4163, katastrální území Mikulov na Moravě. Žalobkyně se tak domáhá vyslovení neúčinnosti postoupení a zároveň zaplacení peněžité náhrady za původní dlužníkovo plnění, přičemž výše pohledávky dlužníka ze smlouvy o úvěru činila ke dni 1.10.2012 částku ve výši 7.592.903,84 Kč.

Žalovaný postavil svou obranu na tvrzení, že žalobkyně není aktivně legitimována pro podání odpůrčí žaloby, neboť insolvenční řízení nebylo zahájeno dne 2.10.2012. Tento návrh na zahájení insolvenčního řízení byl soudem odmítnut, protože jej podala osoba neoprávněná. Účinky spojené s ust. § 111 insolvenčního zákona tak nastaly až okamžikem, kdy Fond pojištění vkladů podal návrh na zahájení insolvenčního řízení. Dlužník mohl poskytovat úvěry pouze svým členům, proto nemůže být považován, pouze z důvodu členství úvěrového dlužníka v družstvu, vztah mezi žalovaným a dlužníkem jako vztah osob blízkých. Za dlužníka jednal při postoupení pohledávky jeho likvidátor na základě pověření České národní banky a úplata za postoupení pohledávky byla přiměřená vzhledem hodnotě pohledávky. Žalovaný uvolnil zástavní práva váznoucí na nemovitostech, které zajišťovaly pohledávku dlužníka z předmětné smlouvy o úvěru, toliko za provizi ve výši 10 % jejich hodnoty. Žalovaný předmětnou pohledávku již postoupil na další osobu. Postoupení pohledávky nemůže naplňovat skutkovou podstatu právního úkonu bez přiměřeného protiplnění dle ust. § 240 insolvenčního zákona.

Soud z nesporných skutkových tvrzení účastníků zjistil:

Usnesením Krajského soudu v Ostravě č.j. KSOS 14 INS 23976/2012-A68 ze dne 25.6.2013 byl zjištěn úpadek dlužníka, na jeho majetek byl prohlášen konkurz a insolvenční správkyní byla ustanovena žalobkyně. Dne 30.6.2010 uzavřel insolvenční dlužník jako věřitel s úvěrovým dlužníkem smlouvu o úvěru č. 0232200205 (dále jen ,,smlouva o úvěru ), na základě které poskytl dlužník úvěrovému dlužníku peněžní prostředky ve výši 15.400.000 Kč. Poskytnuté peněžní prostředky měly být splaceny dlužníkem dne 31.12.2012. Dle smlouvy o zřízení zástavního práva ze dne 30.6.2010, s právními účinky vkladu ke dni 30.6.2010, došlo mezi dlužníkem jakožto zástavním věřitelem a úvěrovým dlužníkem jakožto zástavcem ke sjednání zástavního práva smluvního: k zajištění pohledávky ze smlouvy o úvěru ve výši 15.400.000 Kč s příslušenstvím; k zajištění budoucí pohledávky včetně příslušenství, která vznikne odstoupením od smlouvy o úvěru až do výše pohledávky s příslušenstvím ke dni účinnosti odstoupení, nebo která vznikne ke dni, kdy se pohledávka stane jednorázově splatnou; k zajištění budoucích peněžitých pohledávek, které budou vznikat do 31.12.2016 nezaplacením smluvních pokut ze smlouvy o úvěru nebo ze smlouvy o zřízení zástavního práva do celkové výše 7.700.000 Kč. Zástavou byly tyto nemovitosti zapsané na LV č. 4163, katastrální území Mikulov na Moravě: budova č.p. 1661-rodinný dům, na pozemku p.č. 3031/61; budova č.p. 1662-rodinný dům, na pozemku p.č. 3031/61; budova č.p. 1663-

ICM R rodinný dům, na pozemku p.č. 3031/59; budova č.p. 1665-rodinný dům, na pozemku p.č. 3031/56; budova č.p. 1666-rodinný dům, na pozemku p.č. 3031/55; budova č.p. 1668-rodinný dům, na pozemku p.č. 3031/53; budova č.p. 1669-rodinný dům, na pozemku p.č. 3031/52; budova č.p. 1670-rodinný dům, na pozemku p.č. 3031/51; pozemek par.č. 3031/20 orná půda; pozemek par.č. 3031/21 orná půda; pozemek par.č. 3031/22 orná půda; pozemek par.č. 3031/24 orná půda; pozemek par.č. 3031/25 orná půda; pozemek par.č. 3031/46 orná půda; pozemek par.č. 3031/48 orná půda; pozemek par.č. 3031/50 orná půda; pozemek par.č. 3031/51 zastavěná plocha a nádvoří; pozemek par.č. 3031/52 zastavěná plocha a nádvoří; pozemek par.č. 3031/53 zastavěná plocha a nádvoří; pozemek par.č. 3031/55 zastavěná plocha a nádvoří; pozemek par.č. 3031/56 zastavěná plocha a nádvoří; pozemek par.č. 3031/59 zastavěná plocha a nádvoří; pozemek par.č. 3031/60 zastavěná plocha a nádvoří; pozemek par.č. 3031/61 zastavěná plocha a nádvoří. Zástavní práva k některým nemovitostem následně zanikla a ke dni 1.10.2012 byly zástavou tyto nemovitosti evidované v katastrálním území Mikulov: budova č.p. 1662-rodinný dům, na pozemku p.č. 3031/60; budova č.p. 1665 -rodinný dům, na pozemku p.č. 3031/56; budova č.p. 1666-rodinný dům, na pozemku p.č. 3031/55; budova č.p. 1668-rodinný dům, na pozemku p.č. 3031/53 a pozemky parc.č. 3031/21-orná půda; parc. č. 3031/22-orná půda; parc. č. 3031/48-orná půda; parc. č. 3031/50-orná půda; parc. č. 3031/53-zastavěná plocha a nádvoří; parc. č.3031/55-zastavěná plocha a nádvoří; parc. č. 3031/56-zastavěná plocha a nádvoří; parc. č. 3031/60-zastavěná plocha a nádvoří. Dále byly pro zajištění závazku vystaveny úvěrovým dlužníkem dvě blankosměnky vlastní-A a B. Insolvenčnímu dlužníku vznikla ze smlouvy o úvěru pohledávka, jejíž výše ke dni 1.10.2012 činila celkem 7.592.903,84 Kč. Rozhodnutím České národní banky ze dne 23.11.2011 č.j. 2011/13455/570 bylo dlužníku odňato povolení působit jako družstevní záložna. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 8.3.2012. Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 9.3.2012 č.j. 15 Cm 37/2012-21 jmenoval soud likvidátorem dlužníka Ing. Petra Knapa. Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 20.2.2013 č.j. 28 Cm 39/2013-12 soud odvolal z funkce likvidátora Ing. Petra Knapa a jmenoval do funkce likvidátora JUDr. Davida Termera. Insolvenčním návrhem věřitele doručeným Krajskému soudu v Ostravě dne 2.10.2012 bylo ve věci dlužníka zahájeno insolvenční řízení. Dne 30.8.2012 uzavřel insolvenční dlužník jakožto postupitel se žalovaným jakožto postupníkem smlouvu o postoupení pohledávky. Za postupitele jednal likvidátor Ing. Petr Knap. Předmětem postoupení byla pohledávka za úvěrovým dlužníkem ze smlouvy o úvěru včetně příslušenství a všech práv ve výši jistiny 15.400.000 Kč. K postoupení pohledávky mělo dojít v okamžiku připsání úplaty na účet postupitele. Úplata za postoupení byla sjednána ve výši 5.700.000 Kč a byla splatná nejpozději dne 1.10.2012, kdy také došlo k jejímu zaplacení. Nemovitosti, které byly předmětem zástavního práva byly prodány ve výši 11.228.736 Kč kupními smlouvami ze dne 14.12.2012, 14.11.2012, 12.12.2012 a 3.10.2012. Úvěrový dlužník byl členem dlužníka. Ke dni uzavření smlouvy o postoupení pohledávky se dlužník nacházel v úpadku.

Soud provedl důkaz insolvenčním spisem Krajského soudu v Ostravě vedeným pod sp. zn. KSOS 14 INS 23976/2012:

Krajský soud v Ostravě dne 2.10.2012 zahájil insolvenční řízení ve věci dlužníka na návrh věřitele Ing. Petra Szczotka (zjištěno z vyhlášky Krajského soudu v Ostravě ze dne 2.10.2012 č.j. KSOS 14 INS 23976/2012-A2).

ICM R

Krajský soud v Ostravě dne 2.10.2012 rozhodl, že se návrhy navrhovatele-věřitele a) Ing. Petr Szczotka a b) Olga Pisárová na zahájení insolvenčního řízení ohledně dlužníka odmítají, neboť navrhovatelé nejsou dle § 368 odst. 1 insolvenčního zákona osobami oprávněnými takový návrh podat (zjištěno z usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 2.10.2012 č.j. KSOS 14 INS 23796/2012-A4 ).

Navrhovatelé (věřitelé) Ing. Petr Szczotka a Olga Pisárová podali proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 2.10.2012 č.j. KSOS 14 INS 23976/2012-A4 odvolání (zjištěno z odvolání ze dne 12.10.2012 založeného v insolvenčním spise pod č.j. KSOS 14 INS 23796/2012-A5).

Vrchní soud v Olomouci změnil usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 2.10.2012 č.j. KSOS 14 INS 23796/2012-A4 tak, že se návrhy a) Ing. Petra Szczotka a b) Olgy Pisárové neodmítají (zjištěno z usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29.11.2012 č.j. KSOS 14 INS 23976/2012-A9, 3 VSOL 856/2012-A9).

Fond pojištění vkladů podal návrh na zahájení insolvenčního řízení-resp. přistoupení k řízení v insolvenční věci dlužníka. Návrh byl soudu doručen dne 27.12.2012. Ke dni 23.7.2012 se Fond pojištění vkladů stal věřitelem dlužníka s pohledávkami v celkové výši 1.806.577.232,01 Kč, jejichž splatnost nastala dne 8.3.2012. Pohledávky byla více jak 30 dnů po splatnosti. Jednalo se například o pohledávku Pavla Nováčka ve výši 548.546,37 Kč, pohledávku Jaroslava Rubeše ve výši 476.086,78 Kč, Radima Petráše ve výši 171.439,52 Kč (zjištěno z návrhu na zahájení insolvenčního řízení-resp. přistoupení k řízení a ze seznamu pohledávek Fondu založeného ve spise pod č.j. KSOS 14 INS 23976/2012-A14).

Nezávislý auditor učinil závěr, že v minulé účetní závěrce došlo k zásadním účetním chybám v důsledku nerespektování skutečnosti. Pohledávky dlužníka z úvěrových smluv byly nadhodnocené. Po přecenění aktiv došlo najevo, že majetek dlužníka je předlužen, neboť jeho vlastní jmění činilo ke dni 31.12.2012 částku mínus 719.683 tisíc Kč (zjištěno ze zprávy nezávislého auditora a ověření účetní závěrky zpracované ke dni 31.12.2012 založené v insolvenčním spise na č.l. A 58).

Dne 2.7.2012 obdržel Fond pojištění vkladů oznámení České národní banky o neschopnosti dlužníka dostát svých závazků vůči oprávněným osobám. Fond tak zahájil přípravu na výplatu vkladů dlužníka (zjištěno z oznámení Fondu pojištění vkladů ze dne 2.7.2012 založeném v insolvenčním spise na č.l. A23).

Česká národní banka sdělila soudu, že likvidátorem uvedená výše celkových aktiv dlužníka v rozvaze ke dni 31.10.2012 nezobrazovala reálnou hodnotu aktiv dlužníka. Likvidátor tak porušil svou povinnost jednat s péčí řádného hospodáře, když nesplnil povinnost podat insolvenční návrh na dlužníka (zjištěno ze sdělení České národní banky ze dne 5.3.2013 založeném v insolvenčním spise na č.l. A44). Soud dále provedl důkaz těmito listinami:

ICM R

Dne 23.11.2011 Česká národní banka odejmula dlužníkovi povolení působit jako družstevní záložna, protože dlužník vykonával svou podnikatelskou činnost tak, že, poskytoval úvěry svým členům a angažovanost jeho investičního portfolia ke společnostem citovaných v rozhodnutí přesáhla 25 %, resp. 100 % (v případě společnosti J & T BANKA, a.s.) součtu původního a dodatkového kapitálu sníženého o odčitatelné položky podle části čtvrté hlavy III. vyhlášky č. 123/2007 Sb., ve znění vyhlášky 380/2010 Sb., a tedy překročila limity angažovanosti stanovené vyhláškou. Dlužník zároveň nesplnil povinnosti mu uložené rozhodnutím České národní banky dne 17.5.2011, č.j. 2011/5277/570, které nabylo právní moci dne 04.06.2011, podle něhož měl dlužník snížit angažovanost investičního portfolia vůči všem osobám a ekonomicky spjatým skupinám osob, u nichž bude zjištěno překročení limitů angažovanosti investičního portfolia (zjištěno z rozhodnutí České národní banky ze dne 23.11.2011 č.j. 2011/13455/570).

Úvěrový dlužník sídlil do dne 9.3.2015 na stejné adrese jako insolvenční dlužník. Žalovaný je jednatelem úvěrového dlužníka ode dne 23.10.2013 a ode dne 17.4.2014 také jediným společníkem úvěrového dlužníka (zjištěno z úplného výpisu z obchodního rejstříku vedeného Krajským soudem v Ostravě, oddíl C, vložka 35582). Ke dni 31.12.2012 činil základní kapitál dlužníka 226.170 tisíc Kč a ztráta činila mínus 952.245 tisíc Kč. Hodnota úvěrového portfolia činila ke dni 31.12.2012 406.007 tisíc Kč. Celková výše dluhů po splatnosti dosáhla k rozvahovému dni 953 milionů Kč. V účetní závěrce byly provedeny opravy chyb z minulých let. Dlužník vykazoval k rozvahovému dni zápornou hodnotu vlastního kapitálu ve výši 719.683 tisíc Kč (zjištěno z příloh k účetní závěrce za rok 2012 ze dne 17.05.2013 založených ve sbírce listin dlužníka v obchodním rejstříku vedeného Krajským soudem v Ostravě, oddíl C, vložka 35582).

Na základě provedeného dokazování dospěl soud k tomuto skutkovému závěru:

Dne 30.6.2010 uzavřel dlužník s úvěrovým dlužníkem úvěrovou smlouvu, na základě které poskytl dlužník úvěrovému dlužníku peněžní prostředky ve výši 15.400.000 Kč. Pohledávka dlužníka z úvěrové smlouvy byla zajištěna zástavním právem k nemovitostem a dvěma blankosměnkami vlastními. Dlužníku vznikla z úvěrové smlouvy pohledávka, jejíž výše ke dni 1.10.2012 činila 7.592.903,84 Kč. Česká národní banka svým rozhodnutím dne 23.11.2011 odejmula dlužníkovi povolení působit jako družstevní záložna, neboť jeho angažovanost v určitých společnostech přesáhla stanovený limit. Dne 9.3.2012 byl jmenován likvidátorem dlužníka Ing. Petr Knap. Dne 30.8.2012 uzavřel dlužník, za kterého jednal likvidátor, s žalovaným smlouvu o postoupení pohledávky za úvěrovým dlužníkem z úvěrové smlouvy. Úplata byla stanovena ve výši 5.700.000 Kč a byla splatná nejpozději dne 1.10.2012, kdy došlo k jejímu zaplacení. Dlužník byl v době postoupení pohledávky již v úpadku. Dne 2.10.2012 vydal Krajský soud v Ostravě vyhlášku, kterou zahájil insolvenční řízení ve věci dlužníka. Téhož dne insolvenční soud rozhodl, že se návrhy věřitelů na zahájení insolvenčního řízení ve věci dlužníka odmítají jako návrhy podané neoprávněnými osobami. Navrhovatelé podali proti rozhodnutí o odmítnutí návrhu odvolání. Vrchní soud dne 29.11.2012 rozhodl, že se návrhy na zahájení insolvenčního řízení ve věci dlužníka neodmítají. Usnesením soudu ze dne 25.06.2013 bylo zjištěno, že dlužník je v úpadku, na

ICM R majetek dlužníka byl prohlášen konkurz a žalobkyně byla ustanovena insolvenční správkyní. Po postoupení pohledávky došlo k zániku zástavních práv na nemovitostech a tyto nemovitosti byly poté prodány v průběhu roku 2012 za cenu ve výši 11.228.736 Kč. Dlužník a úvěrový dlužník sídlili na stejné adrese. Žalovaný je jediným jednatelem a zároveň společníkem úvěrového dlužníka. Žalovaný předmětnou pohledávku postoupil na další osobu.

Soudu je z jeho úřední činnosti známo, že žalobkyně jako insolvenční správkyně dlužníka vede před zdejším soudem další odpůrčí žaloby, kdy předmětem těchto žalob je vyslovení neúčinnosti právních úkonů dlužníka poté, co dlužník postoupil na třetí osoby úvěry, které nebyly splaceny, přestože se již nacházel v úpadku. Na žalovaného byly tak postoupeny pohledávky v celkové výši cca 12 milionů Kč.

S ohledem na skutečnost, že bylo učiněno nesporným, že nemovitosti, které byly předmětem zástavního práva, byly prodány krátce po postoupení pohledávky za úplatu ve výši cca 11 milionů Kč. Soud v poměrech projednávané věci nečinil znalecký posudek na hodnotu předmětných nemovitostí z důvodu hospodárnosti řízení, když cena za prodej nemovitostí ve výši cca 11 milionů Kč může být považována za cenu obvyklou k rozhodnému datu.

K přípustnosti žaloby: Podle ust. § 239 insolvenčního zákona odporovat právním úkonům dlužníka může v insolvenčním řízení pouze insolvenční správce, i když nejde o osobu s dispozičními oprávněními, a to odpůrčí žalobou podanou proti osobám, které mají povinnost vydat dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů do majetkové podstaty. Jestliže v době zahájení insolvenčního řízení probíhá o téže věci řízení na základě odpůrčí žaloby jiné osoby, nelze v něm až do skončení insolvenčního řízení pokračovat (odst. 1). Insolvenční správce může podat odpůrčí žalobu ve lhůtě 1 roku ode dne, kdy nastaly účinky rozhodnutí o úpadku. Nepodá-li ji v této lhůtě, odpůrčí nárok zanikne (odst. 3).

Žalobkyně jako insolvenční správkyně dlužníka podala odpůrčí žalobu dne 23.6.2014, tedy v souladu s ust. § 239 odst. 3 insolvenčního zákona ve lhůtě jednoho roku ode dne, kdy nastaly účinky rozhodnutí o úpadku dle usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 25.6.2013 č.j. KSOS 14 INS 23976/2012-A68.

K neúčinnosti smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 30.8.2012:

Podle ust. § 235 insolvenčního zákona jsou neúčinnými právní úkony, kterými dlužník zkracuje možnost uspokojení věřitelů nebo zvýhodňuje některé věřitele na úkor jiných. Za právní úkon se považuje též dlužníkovo opomenutí (odst. 1). Neúčinnost dlužníkových právních úkonů, včetně těch, které tento zákon označuje za neúčinné a které dlužník učinil poté, co nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, se zakládá rozhodnutím insolvenčního soudu o žalobě insolvenčního správce, kterou bylo odporováno dlužníkovým právním úkonům (dále jen odpůrčí žaloba ), není-li dále stanoveno jinak (odst. 2).

Zneužití dispoziční volnosti dlužníka představující činnost poškozující věřitele tím, že jim nynější úpadce-dlužník odňal možnost uspokojit se z jeho majetku, ať už tím, že se

ICM R zbavil části svého majetku, který měl nebo opominul získat majetkové hodnoty, ač k tomu měl příležitost, je postihováno odpůrčím právem. Odpůrčí právo sleduje za cíl jednak chránit věřitele před dlužníkem a jednak postihnout nepoctivé jednání či chytračení dlužníka na úkor věřitelů. Čím dravější bude hospodářská nepoctivost dlužníka a jeho chytračení na úkor věřitele, tím intenzivnější musí být ochrana věřitelů.

Podle ust. § 240 insolvenčního zákona se právním úkonem bez přiměřeného protiplnění rozumí právní úkon, jímž se dlužník zavázal poskytnout plnění bezúplatně nebo za protiplnění, jehož obvyklá cena je podstatně nižší než obvyklá cena plnění, k jehož poskytnutí se zavázal dlužník. Právním úkonem bez přiměřeného protiplnění se rozumí pouze právní úkon, který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku, nebo právní úkon, který vedl k dlužníkovu úpadku. Má se za to, že právní úkon bez přiměřeného protiplnění učiněný ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, je úkonem, který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku (odst. 2). Právnímu úkonu bez přiměřeného protiplnění lze odporovat, byl-li učiněn v posledních 3 letech před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, anebo v době 1 roku před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch jiné osoby (odst. 3).

Právním úkonem bez přiměřeného protiplnění není dle ust. § 240 odst. 4 insolvenčního zákona a) plnění uložené právním předpisem, b) příležitostný dar v přiměřené výši, c) poskytnutí plnění, kterým bylo vyhověno ohledům slušnosti, nebo d) právní úkon, o kterém dlužník se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládal, že z něj bude mít přiměřený prospěch, a to za předpokladu, že nešlo o úkon učiněný ve prospěch osoby dlužníkovi blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, a že osoba, v jejíž prospěch byl úkon učiněn, nemohla ani při náležité pečlivosti poznat, že dlužník je v úpadku, nebo že by tento úkon mohl vést k úpadku dlužníka.

Pro naplnění skutkové podstaty zakotvené v ust. § 240 insolvenčního zákona musí být splněny tyto podmínky:

1. dlužník se právním úkonem zavázal poskytnout plnění bezúplatně nebo za protiplnění, jehož obvyklá cena je podstatně nižší než obvyklá cena plnění, k jehož poskytnutí se dlužník zavázal, 2. právní úkon učinil dlužník v době, kdy byl v úpadku, nebo právní úkon vedl k úpadku dlužníka, 3. právní úkon byl učiněn v posledních 3 letech před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, anebo v době 1 roku před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch jiné osoby, 4. nejedná se o žádný případ uvedený v ust. § 240 odst. 4 insolvenčního zákona.

Dlužník na žalovaného smlouvou o postoupení pohledávky postoupil pohledávku ze smlouvy o úvěru za úvěrovým dlužníkem za úplatu ve výši 5.700.000 Kč. Pohledávka měla přitom ke dni 1.10.2012 hodnotu 7.592.903,84 Kč a byla zajištěna několika zajišťovacími instrumenty. Nemovitosti, které pohledávku dlužníka zajišťovaly, byly krátce po postoupení pohledávky, poté co se žalovaný vzdal zástavních práv váznoucích na těchto nemovitostech, prodány za 11.228.736 Kč.

ICM R

Dlužník se tak právním úkonem-postoupením pohledávky zavázal poskytnout žalovanému plnění za protiplnění, jehož cena byla podstatně nižší než cena plnění, ke kterému se zavázal dlužník.

Účastníci učinili při jednání soudu nesporným, že dlužník byl v době postoupení pohledávky v úpadku, tudíž je splněna i druhá podmínka zakotvená v ust. § 240 odst. 2 insolvenčního zákona.

Smlouva o postoupení pohledávky byla mezi dlužníkem a žalovaným uzavřena dne 30.8.2012 a insolvenční řízení bylo zahájeno dne 2.10.2012. Právní úkon byl tedy učiněn v době 1 roku před zahájením insolvenčního řízení. Soud podotýká, že na uvedeném závěru by se nic nezměnilo, ani kdyby bylo řízení zahájeno až dne 27.12.2012 na návrh Fondu pojištění vkladů.

Ustanovení § 240 odst. 4 insolvenčního zákona obsahuje taxativní výčet případů, které zákon za právní úkon bez přiměřeného protiplnění nepokládá. Mezi tyto případy však nespadá případ, kdy dlužník postoupil svou pohledávku, která měla spolu se zajišťovacími instrumenty podstatně vyšší hodnotu než úplata, kterou za postoupení pohledávky dlužník obdržel. V daném případě se nejedená ani o případ zakotvený v ust. § 240 odst. 4 písm. d) insolvenčního zákona, neboť dlužník by měl podstatně vyšší prospěch, kdyby zajištěná pohledávka zůstala v majetkové podstatě.

Jednání dlužníka tak naplňuje skutkovou podstatu zakotvenou v ust. § 240 odst. 1, 2 a 3 insolvenčního zákona, neboť dlužník se uzavřením smlouvy o postoupení pohledávky zavázal poskytnout žalovanému plnění za protiplnění, jehož cena byla nižší než cena plnění poskytnutého dlužníkem. K postoupení pohledávky došlo v době, kdy byl dlužník v úpadku a v době 1 roku před zahájením insolvenčního řízení. Nejedná se ani o žádný případ uvedený v ust. § 240 odst. 4 insolvenčního zákona.

Soud výrokem I. určil, že postoupení pohledávky dlužníka ve výši jistiny 15.400.000 Kč včetně příslušenství a všech práv z titulu smlouvy č. 0232200205 ze dne 30.6.2010, učiněné na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 30.8.2012, je vůči věřitelům dlužníka v insolvenčním řízení neúčinné.

Žalovaný namítal, že žalobkyně není aktivně legitimována k podání odpůrčí žaloby pro nesplnění podmínek stanovených insolvenčním zákonem. Insolvenční řízení nebylo zahájeno dne 2.10.2012, žalovaný není dlužníku osobou blízkou, žalovaný byl v dobré víře a jeho protiplnění bylo přiměřené vzhledem k hodnotě pohledávky. Za dlužníka jednal navíc likvidátor na základě zmocnění České národní banky.

Soud zhodnotil všechny námitky žalovaného a dospěl k závěru, že tyto nemají vliv na právní hodnocení předmětné věci.

K aktivní legitimaci žalobkyně:

ICM R

Žalobkyně se odpůrčí žalobou domáhala určení neúčinnosti smlouvy o postoupení pohledávky z důvodu, že v postoupení pohledávky spatřovala naplnění právního úkonu bez přiměřeného protiplnění dle ust. § 240 insolvenčního zákona nikoliv právního úkonu neúčinného ze zákona dle ust. § 111. Předpokladem aplikace ust. § 111 insolvenčního zákona je, že v době, kdy dlužník učinil právní úkon, trvaly již účinky insolvenční vyhlášky. Tato podmínka však není v případě aplikace ust. § 240 insolvenčního zákona podstatná. Podmínkou pro aplikaci ust. § 240 je, že dlužník učinil právní úkon v době, kdy byl v úpadku. Soud se tudíž účinky zahájení insolvenčního řízení nezabýval. Účastníci učinili nesporným, že dlužník byl v době uzavření smlouvy o postoupení v úpadku. Podle ust. § 239 odst. 1 může odporovat právním úkonům dlužníka pouze insolvenční správce, a to odpůrčí žalobou. Žalobkyně byla tak aktivně legitimována k podání odpůrčí žaloby.

K osobám blízkým:

Rovněž posouzení vztahu osob blízkých mezi žalovaným a dlužníkem není podstatné, neboť právní úkon bez přiměřeného protiplnění může být učiněn i mezi osobami, které nejsou osobami blízkými.

K přiměřenému protiplnění:

Plnění, které žalovaný za postoupení pohledávky poskytl dlužníkovi, nebylo přiměřené vzhledem k tomu, že pohledávka měla vyšší hodnotu a samotné nemovitosti, které pohledávku zajišťovaly, byly krátce po postoupení pohledávky prodány za cenu vyšší (cca 11 milionů Kč), než bylo protiplnění. Soud podotýká, že není podstatné, za jakou cenu žalovaný pohledávku dále postoupil nebo kolik obdržel za vzdání se zástavních práv na nemovitostech, neboť toto záleželo čistě na vůli žalovaného.

K jednání likvidátora za dlužníka:

Podle ust. § 13 odst. 3 zákona č. 87/1995 sb., o spořitelních a úvěrních družstvech a některých opatřeních s tím souvisejících a o doplnění zákona České národní rady č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů (dále jen ,,ZSÚD ) se družstevní záložna též zrušuje dnem nabytí právní moci odnětí povolení.

Podle ust. § 13 odst. 6 ZSÚD likvidátora družstevní záložny jmenuje a odvolává na návrh České národní banky soud. Likvidátorem může být pouze fyzická nebo právnická osoba splňující podmínky důvěryhodnosti a odborné způsobilosti podle § 2a odst. 5 a která nemá nebo neměla zvláštní vztah k družstevní záložně. V případě odnětí povolení podle § 28g a 28h nemůže být likvidátorem jmenována osoba, která v posledních 5 letech prováděla audit nebo se jinak podílela na zpracování a vedení účetnictví družstevní záložny. Podle odstavce sedm výše citovaného ustanovení rozhodne soud o návrhu České národní banky na jmenování a na odvolání likvidátora do 24 hodin od podání návrhu. Usnesení se vyvěsí toho dne, kdy bylo vydáno, na úřední desce soudu. Účinky jmenování likvidátora a odvolání likvidátora nastanou vyvěšením usnesení na úřední desce soudu, který usnesení vydal. Tímto okamžikem je toto usnesení účinné vůči každému. Usnesení se doručí České národní bance, jmenovanému nebo

ICM R odvolanému likvidátorovi a družstevní záložně. Proti usnesení se může odvolat pouze účastník podle předchozí věty.

Podle ust. § 13 odst. 9 ZSÚD likvidátor předkládá České národní bance bez zbytečného odkladu účetní výkazy a doklady zpracovávané v průběhu likvidace v souladu se zákonem upravujícím právní poměry obchodních společností a družstev, a na základě výzvy podle § 27 odst. 2 další vyžádané údaje, doklady a informace.

Insolvenční zákon a ZSÚD jsou lex specialis, proto je třeba na činnost likvidátora aplikovat také obecný právní předpis, který upravuje činnost likvidátora, a to zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále jen ,,obchodní zákoník ), který byl v době postoupení pohledávek platným a účinným právním předpisem.

Podle ust. § 70 odst. 3 obchodního zákoníku jmenováním likvidátora na něj přechází v rámci § 72 působnost statutárního orgánu jednat jménem společnosti. Je-li jmenováno více likvidátorů a ze jmenování nevyplývá nic jiného, má tuto působnost každý likvidátor.

Dle ust. § 71 odst. 5 obchodního zákoníku je likvidátor orgánem společnosti (§ 66) a za výkon své působnosti odpovídá týmž způsobem jako členové statutárních orgánů.

Dle ust. § 72 obchodního zákoníku činí likvidátor jménem společnosti jen úkony směřující k likvidaci společnosti. Při výkonu této působnosti plní závazky společnosti, uplatňuje pohledávky a přijímá plnění, zastupuje společnost před soudy a jinými orgány, uzavírá smíry a dohody o změně a zániku práv a závazků a vykonává práva společnosti. Nové smlouvy může uzavírat jen v souvislosti s ukončením nevyřízených obchodů, nebo je-li to potřebné k zachování hodnoty majetku společnosti nebo k jeho využití, nejedná-li se o pokračování v provozu podniku. Likvidátor je oprávněn jednat jménem společnosti též ve věcech zápisu do obchodního rejstříku.

Z výše uvedené zákonné úpravy plyne, že za společnost, která je v likvidaci, jedná její likvidátor jako statutární orgán. Ustanovení § 240 insolvenčního zákona se tak musí vztahovat také na právní úkony likvidátora, neboť za společnost v likvidaci jedná. Insolvenční zákon je však lex specialis jak k obchodnímu zákoníku tak k ZSÚD, je tedy zcela irelevantní, kdo za dlužníka neúčinné právní úkony činí.

Ust. § 240 insolvenčního zákona se tak musí vztahovat také na právní úkony učiněné likvidátorem dlužníka.

V poměrech projednávané věci není pochyb o tom, že v důsledku realizace práv a závazků ze smlouvy o postoupení pohledávky došlo ke zmenšení majetku dlužníka, došlo tudíž ke zmenšení majetku použitelného v konkurzu k poměrnému uspokojení věřitelů. Jinými slovy, důsledkem realizace smlouvy o postoupení pohledávky bylo, že z majetku dlužníka zmizela pohledávka, aniž by byla uhrazena nominální hodnota této pohledávky. Tímto z majetkové podstaty dlužníka zmizel majetek, byť jen z části využitelný k poměrnému uspokojení věřitelů.

ICM R

Vydání plnění z neúčinných právních úkonů nebo zaplacení peněžité náhrady:

Dle ust. § 236 odst. 1 insolvenčního zákona neúčinností právního úkonu není dotčena jeho platnost; v insolvenčním řízení však dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů náleží do majetkové podstaty. Podle odstavce druhého výše citovaného ustanovení platí, že není-li možné vydat do majetkové podstaty původní dlužníkovo plnění z neúčinného právního úkonu, musí být poskytnuta rovnocenná náhrada.

Dle ust. § 237 odst. 1 insolvenčního zákona mají povinnost vydat do majetkové podstaty dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů osoby, v jejichž prospěch byl neúčinný právní úkon učiněn nebo které z něho měly prospěch.

V daném případě se žalobkyně domáhala tzv. vindikační žalobou vydání pohledávek do majetkové podstaty dlužníka. V poměrech projednávané věci incidenčního sporu se na právní úpravu vindikačních žalob vztahují také ustanovení občanského zákoníku.

Předpokladem úspěchu vindikační žaloby je tvrzení žalobce, že je vlastníkem věci, kterou žádá vydat, žaloba směřuje proti tomu, kdo má věc skutečně u sebe a dále musí být prokázáno, že ten, kdo má věc u sebe ji má neprávem.

Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 14.11.2007 č.j. 28 Cdo 4178/2007 ,, dle ustáleného výkladu ust. § 126 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku není možné po žalobci žádat, aby prokázal, že žalovaný je nadále (v době soudního řízení) držitelem (detentorem) požadované věci. Poskytnutí takového důkazu je pro žalobce prakticky nemožné. Žalobce tedy musí prokázat pouze, že žalovaný držbu (detenci nabyl) a jeho žaloba bude v takovém případě úspěšná, jestliže žalovaný neprokáže, že držbu (či detenci) pozbyl. Jestliže soud po provedeném dokazování dospěje k závěru, že žalobce splnil svou důkazní povinnost ohledně tvrzení o nabytí účetních dokladů žalovanou, bude právě na žalované, aby prokázala, že tyto doklady již nemá ve své moci, že jejich držbu pozbyla .

Předmětnou pohledávku však již není možné vydat do majetkové podstaty dlužníka, neboť bylo zjištěno, že žalovaný pohledávku postoupil na další osobu. Také bylo zjištěno, že pohledávka již nemá takovou hodnotu, jakou měla v době postoupení, neboť žalovaný se vzdal zástavních práv váznoucích na nemovitostech, které pohledávku zajišťovaly.

Podle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27.02.2014 sp.zn. 29 Cdo 677/2011 ,,Posouzení žalobou uplatněného a soudy přiznaného nároku (jako celku) coby nároku vzešlého z neúčinného právního úkonu dlužníka nepřekáží, že žalobce se žalobou domáhal jak vyslovení neúčinnosti jím označeného právního úkonu, tak (současně) zaplacení částky, jež v důsledku takového úkonu ušla (podle žaloby měla ujít) z majetku (majetkové podstaty) dlužníka .

Následně se tyto judikatorní závěry promítly do novely insolvenčního zákona účinné ode dne 1.1.2014, a to do ust. § 239 odst. 4 insolvenčního zákona tak, že insolvenční správce je nadán právem k podání odpůrčí žaloby ohledně neúčinného právního úkonu a dále právem v případě, že šlo o peněžité plnění nebo že má jít o peněžitou náhradu za poskytnuté plnění,

ICM R požadovat odpůrčí žalobou vedle neúčinnosti dlužníkova právního úkonu i toto peněžité plnění nebo peněžitou náhradu plnění. Odpůrčí žaloba byla v dané věci podána insolvenční správkyní dne 23.6.2014, tedy již za účinnosti novelizovaného insolvenčního zákona.

Žalobkyně je tak v souladu s ust. § 239 odst. 4 insolvenčního zákona oprávněna požadovat vedle určení neúčinnosti právního úkonu také zaplacení peněžité náhrady za poskytnuté plnění z postoupené pohledávky.

Za situace, kdy není možné pohledávku vydat do majetkové podstaty dlužníka, neboť žalovaný není již jejím vlastníkem, soud výrokem II. rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do majetkové podstaty dlužníka částku ve výši 7.592.903,84 Kč, která představuje hodnotu pohledávky v době, kdy fakticky došlo k jejímu postoupení v souladu s ust. § 236 odst. 2, § 237 odst. 1 a § 239 odst. 4 insolvenčního zákona.

Podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. soud přizná náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva účastníku, který měl ve věci plný úspěch, proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V tomto případě měla plný úspěch ve věci žalobkyně, proto jí náleží plná náhrada nákladů řízení. Jelikož se jedná o věc rozhodovanou v insolvenčním řízení, považuje se za tarifní hodnotu částka 50.000 Kč dle ust. § 9 odst. 4 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů (dále jen ,,vyhláška ). Podle ust. § 7 bod 5 vyhlášky činí mimosmluvní odměna za jeden úkon právní služby z tarifní hodnoty 50.000 Kč částku 3.100 Kč. V tomto případě náleží žalobkyni odměna za 4 úkony právní služby (za převzetí a přípravu zastoupení na základě smlouvy o poskytnutí právních služeb, za návrh ve věci samé, za vyjádření ze dne 12.6.2015 a za účast při jednání soudu dne 28.7.2016) dle ust. § 11 odst. 1 písm. a), d), h), g) vyhlášky ve výši 12.400 Kč. Dále žalobkyni náleží náhrada hotových výdajů v paušální částce 300 Kč za 1 úkon právní služby dle ust. § 13 odst. 3 vyhlášky, celkem tedy 1.200 Kč za 4 úkony právní služby. Právní zástupce žalobkyně předložil soudu v souladu s ust. § 14a vyhlášky osvědčení o registraci k DPH, proto se k částce skládající se z odměny a hotových výdajů připočte DPH ve výši 21 % z odměny advokáta a náhrady hotových výdajů, které činí 2.856 Kč. Žalobkyni vznikl nárok na náhradu nákladů řízení v celkové částce 16.456 Kč.

Dle ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. platí, že zastupoval-li advokát účastníka, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů řízení, je ten, jemuž byla uložena náhrada těchto nákladů, povinen zaplatit ji advokátovi. V tomto případě byla žalobkyně zastoupena advokátem, proto soud uložil žalované zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení k rukám jejího právního zástupce.

O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto dle ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř., když nebyly shledány okolnosti, na základě kterých by byla pariční lhůta prodloužena, případně stanoveno, že plnění se bude dít ve splátkách.

Podle § 148 odst. 1 o.s.ř. má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků.

ICM R

Protože žalobkyně je podle ust. § 11 odst. 2 písm. n) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen ,,SouP ) od poplatku osvobozena a byla v řízení zcela úspěšná, uložil soud podle ust. § 2 odst. 3 SouP žalovanému povinnost zaplatit soudní poplatek, neboť nemá proti žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení a není též od poplatku osvobozen. Výše poplatku byla stanovena podle položky 13 odst. 1 písm. d) přílohy k SouP obsahující sazebník, tj. 2.000 Kč. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto dle ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř., když nebyly shledány okolnosti, na základě kterých by byla pariční lhůta prodloužena, případně stanoveno, že plnění se bude dít ve splátkách.

P o u č e n í: Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15-ti dnů ode dne doručení k Vrchnímu soudu v Olomouci prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 o.s.ř.).

V Ostravě dne 28.07.2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Simona Pittermannová,v.r. Andrea Mrenicová soudce

ICM R