14 ICm 2105/2014
Jednací číslo: 14 ICm 2105/2014-56 KSOS 14INS 23976/2012

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl soudcem JUDr. Simonou Pittermannovou ve věci žalobkyně: JUDr. Kateřina Martínková, se sídlem Sokolská tř. 22, 702 00 Ostrava- Moravská Ostrava, insolvenční správkyně dlužníka: UNIBON-spořitelní a úvěrní družstvo v likvidaci , se sídlem Velká 2984/23, 702 00 Ostrava-Moravská Ostrava, IČ: 25053892, zastoupena Mgr. Ladislavem Popkem, advokátem se sídlem Sokolská tř. 22, 702 00 Ostrava- Moravská Ostrava, proti žalovanému: Marek anonymizovano , anonymizovano , bytem Hladnovská 75, 712 00 Ostrava-Muglinov, zastoupenému JUDr. Tomášem Mikulíkem Hamele Ph.D., advokátem se sídlem Pod Štandlem 2218, 738 02 Frýdek-Místek, o odpůrčí žalobě jako incidenčním sporu v insolvenční věci dlužníka UNIBON-spořitelní a úvěrní družstvo v likvidaci vedené Krajským soudem v Ostravě pod sp.zn. KSOS 14 INS 23976/2012

takto:

I. Určuje se, že postoupení pohledávky insolvenčního dlužníka v původní výši jistiny 3.150.000 Kč včetně příslušenství a všech práv z titulu smlouvy o úvěru č. 3728521850 ze dne 27.5.2005 a z pohledávky v původní výši jistiny 9.500.000 Kč isir.justi ce.cz

včetně příslušenství a všech práv z titulu smlouvy o úvěru č. 6879524439 ze dne 5.4.2006 žalovanému jakožto postupníkovi, učiněné na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11.10.2012, je vůči věřitelům dlužníka v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Ostravě pod sp.zn.: KSOS 14 INS 23976/2012 neúčinné. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do majetkové podstaty dlužníka 3.812.257,92 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do majetkové podstaty dlužníka 782.120,85 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 16.456 Kč k rukám advokáta žalobkyně, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. V. Žalovaný je povinen zaplatit na účet České republiky-Krajský soud v Ostravě soudní poplatek ve výši 2.000 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

O d ů v o d n ě n í:

Žalobou doručenou soudu dne 23.6.2014, ve znění podání ze dne 28.4.2015, se žalobkyně domáhala, aby soud určil, že postoupení pohledávky dlužníka v původní výši jistiny 3.150.000 Kč včetně příslušenství a všech práv z titulu smlouvy o úvěru č. 3728521850 ze dne 27.5.2005 a pohledávky v původní výši jistiny 9.500.000 Kč včetně příslušenství a všech práv z titulu smlouvy o úvěru č. 6879524439 ze dne 5.4.2006 žalovanému jakožto postupníkovi, učiněné na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11.10.2012, je vůči věřitelům dlužníka neúčinné. Dále se žalobkyně domáhala, aby byla žalovanému uložena povinnost vydat žalobkyni do majetkové podstaty dlužníka pohledávku z titulu smlouvy o úvěru č. 3728521850 ze dne 27.5.2005, dokumenty předané žalovanému k této pohledávce dle přílohy č. 1 smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11.10.2012, pohledávku z titulu smlouvy o úvěru č. 6879524439 ze dne 5.4.2006, dokumenty k této pohledávce dle přílohy č. 1 smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11.10.2012 a zaplatit žalobkyni do majetkové podstaty dlužníka částky 3.812.257,92 Kč a 782.120,85 Kč. Pokud by nebylo možné pohledávky do majetkové podstaty vydat, navrhla žalobkyně, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni do majetkové podstaty dlužníka částky ve výši 3.812.257,92 Kč a 782.120,85 Kč.

Žalobkyně tvrdila, že na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11.10.2012 došlo k postoupení pohledávek dlužníka za společností TAMOGA, s.r.o. (dále jen ,,úvěrový dlužník ) na žalovaného. Jednalo se o pohledávku vzniklou z titulu smlouvy o úvěru ze dne 27.5.2005, na základě které poskytl dlužník úvěrovému dlužníku peněžní prostředky ve výši 3.150.000 Kč, a o pohledávku z titulu smlouvy o úvěru ze dne 5.4.2006, na základě které poskytl dlužník úvěrovému dlužníku peněžní prostředky ve výši 9.500.000 Kč. Za dlužníka jednal jeho likvidátor a žalovaný za postoupení pohledávek uhradila dlužníkovi úplatu ve výši 2.200.000 Kč. Dle žalobkyně je postoupení pohledávek neúčinným právním úkonem dle

ICM R ust. § 111 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-dále jen ,,insolvenční zákon ), neboť k postoupení pohledávek došlo v době, kdy již trvaly účinky insolvenční vyhlášky a nejednalo se o žádný z případů, na které se omezení v nakládání s majetkovou podstatou nevztahuje. Na uvedeném závěru nic nemění ani to, že návrh na zahájení insolvenčního řízení byl nejdříve insolvenčním soudem odmítnut, neboť již od tohoto okamžiku trvaly účinky zahájeného insolvenčního řízení. Úkon byl učiněn likvidátorem dlužníka, přitom ani likvidátor není oprávněn porušit omezení stanovená v ust. § 111 insolvenčního zákona. Postoupením pohledávek došlo k nikoliv zanedbatelnému zmenšení dlužníkova majetku a to v době, kdy dlužníkovo jmění dosahovalo záporných hodnot. Žalobkyně v postoupení pohledávek dále spatřovala naplnění skutkové podstaty právního úkonu bez přiměřeného protiplnění dle ust. § 240 insolvenčního zákona, neboť úplata za postoupenou pohledávku byla sjednána v nepřiměřeně nízké výši vzhledem k celkové hodnotě pohledávek. Vedle vyslovení neúčinnosti právního úkonu a vydání plnění z neúčinného právního úkonu do majetkové podstaty je dle žalobkyně možné, domáhat se také zaplacení peněžité náhrady za snížení hodnoty, kterou mělo původní plnění. Pohledávky po postoupení utrpěly újmu na své kvalitě, když z katastru nemovitostí vyplývá, že pohledávky nejsou již zajištěny nemovitostmi zapsanými na LV č. 3887, katastrální území Slezská Ostrava v důsledku vzdání se zástavních práv. Žalobkyně se tak domáhá vyslovení neúčinnosti postoupení a zároveň zaplacení peněžité náhrady za původní dlužníkovo plnění, přičemž výše pohledávky dlužníka ze smlouvy o úvěru ze dne 27.5.2005 činila ke dni 30.10.2012 celkem 3.812.257,92 Kč a ze smlouvy o úvěru ze dne 5.4.2006 činila k témuž dni 782.120,85 Kč.

Žalovaný postavil svou obranu na tvrzení, že žalobkyně není aktivně legitimována pro podání odpůrčí žaloby, neboť insolvenční řízení nebylo zahájeno dne 2.10.2012. Tento návrh na zahájení insolvenčního řízení byl soudem odmítnut, protože jej podala osoba neoprávněná. Účinky spojené s ust. § 111 insolvenčního zákona tak nastaly až okamžikem, kdy Fond pojištění vkladů podal návrh na zahájení insolvenčního řízení. Za dlužníka jednal jeho likvidátor na základě pověření České národní banky a úplata za postoupení pohledávek byla přiměřená vzhledem k hodnotě pohledávek a ke znaleckému posudku. Žalovaný předmětné pohledávky postoupil na další osobu a to za cenu nabývají. Postoupení pohledávek tak nemůže naplňovat ani skutkovou podstatu právního úkonu bez přiměřeného protiplnění dle ust. § 240 insolvenčního zákona.

Soud z nesporných skutkových tvrzení účastníků zjistil:

Usnesením Krajského soudu v Ostravě č.j. KSOS 14 INS 23976/2012-A68 ze dne 25.6.2013 byl zjištěn úpadek dlužníka, na majetek dlužníka byl prohlášen konkurz a insolvenční správkyní byla ustanovena žalobkyně. Dne 27.5.2005 uzavřel dlužník jako věřitel s úvěrovým dlužníkem smlouvu o úvěru (dále jen ,,1. úvěrová smlouva ), na základě které byl úvěrovému dlužníku poskytnut úvěr v celkové výši 3.150.000 Kč. Poskytnuté finanční prostředky měly být splaceny do 30.9.2013. Na základě zástavní smlouvy ze dne 21.7.2005 bylo zřízeno zástavní právo smluvní k zajištění peněžité pohledávky z 1. úvěrové smlouvy; k zajištění budoucí pohledávky včetně příslušenství, která vznikne odstoupením od 1. úvěrové smlouvy až do výše pohledávky s příslušenstvím ke dni účinnosti odstoupení, nebo která vznikne ke dni, kdy se pohledávka stane jednorázově splatnou; k zajištění budoucích

ICM R pohledávek, které budou vznikat zástavnímu věřiteli nezaplacením smluvních pokut z 1. úvěrové smlouvy nebo ze zástavní smlouvy. Zástavou byly tyto nemovitosti: nebytová jednotka č. 1881/111-dílna nebo provozovna, v byt. domě č.p. 1881, část obce Slezská Ostrava, na pozemcích p.č.1142/3,1177/2,1179/2 + spoluvl. podíl 188/4802 na spol. částech domu a pozemku; nebytová jednotka č. 1881/112-dílna nebo provozovna, v byt. domě č.p. 1881, část obce Slezská Ostrava, na pozemcích p.č.1142/3,1177/2,1179/2 + spoluvl. podíl 167/4802 na spol. částech domu a pozemku; nebytová jednotka č. 1881/113-dílna nebo provozovna, v byt. domě č. 1881, část obce Slezská Ostrava, na pozemcích p.č.1142/3,1177/2,1179/2 + spoluvl. podíl 109/4802 na spol. částech domu a pozemku; spoluvlastnický podíl o velikosti 5/71 na nebytové jednotce č. 1881/101, dílna nebo provozovna v byt. domě č.p. 1881, stojícím na pozemcích p.č. 1142/3, 1177/2, 1179/2 + 5/71 spoluvl. podílu 1847/4802 na spol. částech domu a pozemku vše v katastrálním území Slezská Ostrava, obec Ostrava, LV č. 3887, 3148, 3350. Dále byly pro zajištění závazku dne 27.5.2005 vystaveny úvěrovým dlužníkem dvě blankosměnky vlastní A a B, avalovány Slavomírem Golombem. Insolvenčnímu dlužníku vznikla z 1. úvěrové smlouvy pohledávka, jejíž výše ke dni 30.10.2012 činila 3.812.257,92 Kč. Dne 29.10.2012 byl znalcem Janem Novotným vyhotoven posudek 708/12 k ocenění hodnoty této pohledávky. Znalec vycházel při hodnocení pohledávky ze skutečnosti, že její celková výše ke dni 31.7.2012 činila 3.645.587,04 Kč. Tržní hodnota pohledávky byla znalcem stanovena na 580.000 Kč. Dne 5.4.2006 uzavřel dlužník jako věřitel s úvěrovým dlužníkem smlouvu o úvěru (dále jen ,,2. úvěrová smlouva ), na základě které poskytl úvěrovému dlužníku peněžní prostředky ve výši 9.500.000 Kč, jenž měly být splaceny do 30.6.2011. Na základě zástavní smlouvy ze dne 27.3.2008 bylo zřízeno zástavní právo smluvní k zajištění peněžité pohledávky z 2. úvěrové smlouvy s příslušenstvím; k zajištění budoucí pohledávky včetně příslušenství, která vznikne odstoupením od 2. úvěrové smlouvy až do výše pohledávky s příslušenstvím ke dni účinnosti odstoupení, nebo která vznikne ke dni, kdy se pohledávka stane jednorázově splatnou; k zajištění budoucích pohledávek, které budou vznikat zástavnímu věřiteli do 31.12.2017 nezaplacením smluvních pokut z 2. úvěrové smlouvy nebo ze zástavní smlouvy, až do celkové výše 3.000.000 Kč. Zástavou byly výše uvedené nemovitosti nacházející se v katastrálním území Slezská Ostrava, obec Ostrava, LV č. 3887, 3148, 3350. Na základě smlouvy o zřízení zástavního práva k obchodnímu podílu na společnosti ze dne 5.8.2008, uzavřené mezi insolvenčním dlužníkem jako věřitelem a Slavomírem Golombem jako zástavcem, bylo zřízeno zástavní právo: k zajištění peněžité pohledávky ve výši 9.500.000 Kč s příslušenstvím z 2. úvěrové smlouvy; k zajištění budoucích pohledávek, které budou vznikat zástavnímu věřiteli do 31.12.2015 nezaplacením smluvních pokut ze smlouvy o úvěru nebo ze zástavní smlouvy k nemovitostem, až do celkové výše 2.000.000 Kč. Zástavou byl obchodní podíl zástavce ve výši 100 % na základním kapitálu úvěrového dlužníka. Dále byly pro zajištění závazku dne 5.4.2006 vystaveny úvěrovým dlužníkem dvě blankosměnky vlastní A a B, avalovány Slavomírem Golombem. Dne 16.2.2011 došlo k sepsání notářského zápisu (NZ 262/2011 N 271/2011) o uzavření dohody o splnění závazku z 2. úvěrové smlouvy se svolením k vykonatelnosti, jímž bylo úvěrovým dlužníkem svoleno k vykonatelnosti dle ustanovení § 274 písm. e) občanského soudního řádu. Insolvenčnímu dlužníku vznikla z 2. úvěrové smlouvy pohledávka, jejíž výše ke dni 30.10.2012 činila 782.120,85 Kč. Dne 29.10.2012 byl znalcem Janem Novotným vyhotoven posudek 708/12 k ocenění hodnoty této pohledávky. Znalec vycházel při hodnocení pohledávky ze skutečnosti, že její celková výše ke dni 31.7.2012 činila 765.103,65 Kč. Tržní hodnota pohledávky byla znalcem stanovena na

ICM R

120.000 Kč. Rozhodnutím České národní banky ze dne 23.11.2011 č.j. 2011/13455/570 bylo dlužníku odňato povolení působit jako družstevní záložna. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 8.3.2012. Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 9.3.2012 č.j. 15 Cm 37/2012-21, které nabylo právní moci dne 29.3.2012, soud jmenoval likvidátorem dlužníka Ing. Petra Knapa. Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 20.2.2013 č.j. 28 Cm 39/2013-12, které nabylo právní moci dne 19.3.2013, soud odvolal z funkce likvidátora Ing. Petra Knapa a jmenoval do funkce likvidátora JUDr. Davida Termera. Dne 11.10.2012 uzavřel dlužník jako postupitel s žalovaným jako postupníkem smlouvu o postoupení pohledávek. Za postupitele jednal likvidátor Ing. Petr Knap, a to v době, kdy již bylo zahájeno ve věci dlužníka insolvenční řízení. Předmětem postoupení byly výše uvedené pohledávky včetně příslušenství. Ve smlouvě byly specifikovány jako pohledávka ve výši jistiny 3.150.000 Kč včetně příslušenství a všech práv z titulu 1. úvěrové smlouvy a pohledávka ve výši jistiny 9.500.000 Kč včetně příslušenství a všech práv z titulu 2. úvěrové smlouvy. Dle smlouvy mělo k postoupení dojít v okamžiku připsání úplaty na účet postupitele. Úplata za pohledávky byla sjednána ve výši 2.200.000 Kč a byla splatná nejpozději 31.10.2012. K zaplacení úplaty došlo dne 30.10.2012. Pohledávky nejsou již zajištěny výše uvedenými nemovitostmi v důsledku vzdání se zástavních práv žalovaným. Tyto nemovitosti byly prodány za kupní cenu ve výši 8 milionů Kč. Úvěrový dlužník byl a stále je členem dlužníka, který mu poskytoval opakovaně úvěry. Insolvenčnímu dlužníku vznikla z 1. úvěrové smlouvy pohledávka, jejíž výše ke dni 30.10.2012 činila celkem 3.812.257,92 Kč a dále pohledávka z 2. úvěrové smlouvy, jejíž výše ke dni 30.10.2012 činila celkem 782.120,85 Kč. Předmětné pohledávky již nejsou ve vlastnictví žalovaného. Soud provedl důkaz insolvenčním spisem Krajského soudu v Ostravě vedeným pod sp. zn. KSOS 14 INS 23976/2012:

Krajský soud v Ostravě dne 2.10.2012 zahájil insolvenční řízení ve věci dlužníka na návrh věřitele Ing. Petra Szczotka (zjištěno z vyhlášky Krajského soudu v Ostravě ze dne 2.10.2012 č.j. KSOS 14 INS 23976/2012-A2).

Krajský soud v Ostravě dne 2.10.2012 rozhodl, že se návrhy navrhovatele-věřitele a) Ing. Petr Szczotka a b) Olga Pisárová na zahájení insolvenčního řízení ohledně dlužníka odmítají, neboť navrhovatelé nejsou dle § 368 odst. 1 insolvenčního zákona osobami oprávněnými takový návrh podat (zjištěno z usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 2.10.2012 č.j. KSOS 14 INS 23796/2012-A4 ).

Navrhovatelé (věřitelé) Ing. Petr Szczotka a Olga Pisárová podali proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 2.10.2012 č.j. KSOS 14 INS 23976/2012-A4 odvolání (zjištěno z odvolání ze dne 12.10.2012 založeného v insolvenčním spise pod č.j. KSOS 14 INS 23796/2012-A5).

Vrchní soud v Olomouci změnil usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 2.10.2012 č.j. KSOS 14 INS 23796/2012-A4 tak, že se návrhy a) Ing. Petra Szczotka a b) Olgy Pisárové neodmítají (zjištěno z usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29.11.2012 č.j. KSOS 14 INS 23976/2012-A9, 3 VSOL 856/2012-A9).

ICM R

Fond pojištění vkladů podal návrh na zahájení insolvenčního řízení-resp. přistoupení k řízení v insolvenční věci dlužníka. Návrh byl soudu doručen dne 27.12.2012. Ke dni 23.7.2012 se Fond pojištění vkladů stal věřitelem dlužníka s pohledávkou v celkové výši 1.806.577.232,01 Kč splatnou dne 8.3.2012. Pohledávka byla více jak 30 dnů po splatnosti (zjištěno z návrhu na zahájení insolvenčního řízení-resp. přistoupení k řízení založeného ve spise pod č.j. KSOS 14 INS 23976/2012-A14). Soud dále provedl důkaz těmito listinami:

Dne 23.11.2011 Česká národní banka odejmula dlužníkovi povolení působit jako družstevní záložna, protože dlužník vykonával svou podnikatelskou činnost tak, že, poskytoval úvěry svým členům a angažovanost jeho investičního portfolia ke společnostem citovaných v rozhodnutí přesáhla 25 %, resp. 100 % (v případě společnosti J & T BANKA, a.s.) součtu původního a dodatkového kapitálu sníženého o odčitatelné položky podle části čtvrté hlavy III. vyhlášky č. 123/2007 Sb., ve znění vyhlášky 380/2010 Sb., a tedy překročila limity angažovanosti stanovené vyhláškou. Dlužník zároveň nesplnil povinnosti mu uložené rozhodnutím České národní banky dne 17.5.2011, č.j. 2011/5277/570, které nabylo právní moci dne 04.06.2011, podle něhož měl dlužník snížit angažovanost investičního portfolia vůči všem osobám a ekonomicky spjatým skupinám osob, u nichž bude zjištěno překročení limitů angažovanosti investičního portfolia (zjištěno z rozhodnutí České národní banky ze dne 23.11.2011 č.j. 2011/13455/570).

Úvěrový dlužník sídlí na stejné adrese jako insolvenční dlužník. Jednatelem dlužníka byl ode dne 22.3.2012 do 9.4.2015 Daneš Zátorský (zjištěno z úplného výpisu z obchodního rejstříku vedeného Krajským soudem v Ostravě, oddíl C, vložka 25440).

Na základě provedeného dokazování dospěl soud k tomuto skutkovému závěru:

Dne 27.5.2005 uzavřel dlužník s úvěrovým dlužníkem 1. úvěrovou smlouvu, na základě které poskytl dlužník úvěrovému dlužníku peněžní prostředky ve výši 3.150.00 Kč. Dlužníku vznikla z 1. úvěrové smlouvy pohledávka, jejíž výše ke dni 30.10.2012 činila 3.812.257,04 Kč. Dne 5.4.2006 uzavřel dlužník s úvěrovým dlužníkem 2. úvěrovou smlouvu, na základě které poskytl dlužník úvěrovému dlužníkovi peněžní prostředky ve výši 9.500.000 Kč. Dlužníku vznikla z této 2. úvěrové smlouvy pohledávka, jejíž výše ke dni 30.10.2012 činila 782.120,85 Kč. Česká národní banka svým rozhodnutím dne 23.11.2011 odejmula dlužníkovi povolení působit jako družstevní záložna, neboť jeho angažovanost v určitých společnostech přesáhla stanovený limit. Ke dni 23.7.2012 se Fond pojištění vkladů stal věřitelem dlužníka s pohledávkou ve výši 1.806.577.232,01 Kč splatnou dne 8.3.2012. Pohledávka byla více než 30 dnů po splatnosti. Dne 9.3.2012 byl jmenován likvidátorem dlužníka Ing. Petr Knap. Dne 11.10.2012 uzavřel dlužník, za kterého jednal likvidátor, s žalovaným smlouvu o postoupení pohledávek za úvěrovým dlužníkem z 1. a 2. úvěrové smlouvy. Úplata byla stanovena ve výši 2.200.000 Kč, byla splatná nejpozději dne 31.10.2012 a k jejímu zaplacení došlo dne 30.10.2012. Dne 2.10.2012 vydal Krajský soud v Ostravě vyhlášku, kterou zahájil insolvenční řízení ve věci dlužníka. Téhož dne insolvenční soud rozhodl, že se návrhy věřitelů na zahájení insolvenčního řízení ve věci dlužníka odmítají jako návrhy podané neoprávněnými osobami. Navrhovatelé podali proti rozhodnutí o odmítnutí

ICM R návrhu odvolání. Vrchní soud dne 29.11.2012 rozhodl, že se návrhy na zahájení insolvenčního řízení ve věci dlužníka neodmítají. Fond pojištění vkladů přistoupil k insolvenčnímu řízení svým návrhem doručeným soudu dne 27.12.2012. Usnesením soudu ze dne 25.06.2013 bylo zjištěno, že dlužník je v úpadku, na majetek dlužníka byl prohlášen konkurz a žalobkyně byla ustanovena insolvenční správkyní. Po postoupení pohledávek došlo k zániku zástavních práv na nemovitostech a tyto nemovitosti byly poté prodány za cenu ve výši 8 milionů Kč. Dlužník a úvěrový dlužník jsou propojeni prostřednictvím Daneše Zátorského. Úvěrový dlužník byl a dosud je členem dlužníka. Žalovaný předmětné postoupené pohledávky postoupil na další osobu.

Soudu je z jeho úřední činnosti známo, že žalobkyně jako insolvenční správkyně dlužníka vede před zdejším soudem další odpůrčí žaloby, kdy předmětem těchto žalob je vyslovení neúčinnosti právních úkonů dlužníka poté, co dlužník postoupil na třetí osoby úvěry, které nebyly splaceny, přestože se již nacházel v úpadku. Na žalovaného byly tak postoupeny pohledávky v celkové výši cca 12 milionů Kč.

Soudu je dále z jeho úřední činnosti známo, že Daneš Zátorský byl předsedou úvěrové komise insolvenčního dlužníka.

1. K přípustnosti žaloby: Podle ust. § 239 insolvenčního zákona odporovat právním úkonům dlužníka může v insolvenčním řízení pouze insolvenční správce, i když nejde o osobu s dispozičními oprávněními, a to odpůrčí žalobou podanou proti osobám, které mají povinnost vydat dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů do majetkové podstaty. Jestliže v době zahájení insolvenčního řízení probíhá o téže věci řízení na základě odpůrčí žaloby jiné osoby, nelze v něm až do skončení insolvenčního řízení pokračovat (odst. 1). Insolvenční správce může podat odpůrčí žalobu ve lhůtě 1 roku ode dne, kdy nastaly účinky rozhodnutí o úpadku. Nepodá-li ji v této lhůtě, odpůrčí nárok zanikne (odst. 3).

Žalobkyně jako insolvenční správkyně dlužníka podala odpůrčí žalobu dne 23.6.2014, tedy v souladu s ust. § 239 odst. 3 insolvenčního zákona ve lhůtě jednoho roku ode dne, kdy nastaly účinky rozhodnutí o úpadku dle usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 25.6.2013 č.j. KSOS 14 INS 23976/2012-A68.

2. K neúčinnosti smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11.10.2012:

Podle ust. 111 odst. 1 insolvenčního zákona nerozhodne-li insolvenční soud jinak, je dlužník povinen zdržet se od okamžiku, kdy nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, nakládání s majetkovou podstatou a s majetkem, který do ní může náležet, pokud by mělo jít o podstatné změny ve skladbě, využití nebo určení tohoto majetku anebo o jeho nikoli zanedbatelné zmenšení. Peněžité závazky vzniklé před zahájením insolvenčního řízení je dlužník oprávněn plnit jen v rozsahu a za podmínek stanovených tímto zákonem.

ICM R

Podle ust. § 111 odst. 2 insolvenčního zákona platí, že se omezení podle odstavce 1 netýká úkonů nutných ke splnění povinností stanovených zvláštními právními předpisy, k provozování podniku v rámci obvyklého hospodaření, k odvrácení hrozící škody, k plnění zákonné vyživovací povinnosti a ke splnění procesních sankcí. Dále se omezení podle odstavce 1 nevztahuje na uspokojování pohledávek za majetkovou podstatou (§ 168) a pohledávek jim postavených na roveň (§ 169); tyto pohledávky se uspokojují v termínech splatnosti, je-li to podle stavu majetkové podstaty možné.

Podle ust. § 111 odst. 3 insolvenčního zákona jsou právní úkony, které dlužník učinil v rozporu s omezeními stanovenými v důsledku účinků spojených se zahájením insolvenčního řízení vůči věřitelům neúčinné, ledaže si k nim dlužník nebo jeho věřitel předem vyžádal souhlas insolvenčního soudu.

Podle ust. § 239 odst. 1 insolvenčního zákona odporovat právním úkonům dlužníka může v insolvenčním řízení pouze insolvenční správce, i když nejde o osobu s dispozičními oprávněními, a to odpůrčí žalobou podanou proti osobám, které mají povinnost vydat dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů do majetkové podstaty.

Zneužití dispoziční volnosti dlužníka představující činnost poškozující věřitele tím, že jim nynější úpadce-dlužník odňal možnost uspokojit se z jeho majetku, ať už tím, že se zbavil části svého majetku, který měl nebo opominul získat majetkové hodnoty, ač k tomu měl příležitost, je postihováno odpůrčím právem. Odpůrčí právo sleduje za cíl jednak chránit věřitele před dlužníkem a jednak postihnout nepoctivé jednání či chytračení dlužníka na úkor věřitelů. Čím dravější bude hospodářská nepoctivost dlužníka a jeho chytračení na úkor věřitele, tím intenzivnější musí být ochrana věřitelů.

Podle ust. § 111 insolvenčního zákona jsou přímo ex lege (ze zákona) jednání dlužníka od určitého okamžiku prohlášena za neúčinná bez ohledu na vůli a vědomost smluvních stran. Přitom ust. § 111 mluví o všech úkonem dlužníka, kterými nakládá s majetkovou podstatou a majetkem, který do ní může náležet, pokud se jedná o podstatné změny ve skladbě, využití nebo určení tohoto majetku anebo o jeho nikoli zanedbatelné zmenšení.

Soud výrokem I. určil, že postoupení pohledávky insolvenčního dlužníka v původní výši jistiny 3.150.000 Kč včetně příslušenství a všech práv z titulu 1. úvěrové smlouvy a z pohledávky v původní výši jistiny 9.500.000 Kč včetně příslušenství a všech práv z titulu 2. úvěrové smlouvy žalovanému jakožto postupníkovi, učiněné na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11.10.2012, je vůči věřitelům dlužníka v insolvenčním řízení neúčinné, když smlouva o postoupení pohledávek byla uzavřena v době, kdy nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení a předmětnou smlouvu tvořily pohledávky patřící do majetkové podstaty dlužníka.

Soud po zhodnocení námitek žalovaného dospěl k názoru, že jsou irelevantní, a to z následujících důvodů.

3. K účinkům spojených se zahájením insolvenčního řízení:

ICM R

Podle ust. § 109 odst. 4 insolvenčního zákona nastávají účinky zahájení insolvenčního řízení okamžikem zveřejnění vyhlášky v insolvenčním rejstříku.

Krajský soud v Ostravě vyhláškou ze dne 2.10.2012 č.j. KSOS 14 INS 23976/2012-A2 zahájil insolvenční řízení ve věci dlužníka na základě návrhu věřitele Ing. Petra Szczotka. Ke dni 2.10.2012 tedy nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení. Na této skutečnosti nemůže nic změnit ani to, že později byl tento návrh odmítnut s odůvodněním, že byl podán osobami neoprávněnými. Navrhovatelé podali proti tomuto usnesení včas odvolání, tudíž usnesení o odmítnutí návrhu nenabylo právní moci a celou dobu trvaly účinky insolvenční vyhlášky ode dne 2.10.2012. Navíc dne 29.11.2012 odvolací soud rozhodl, že se návrhy na zahájení insolvenčního řízení neodmítají.

S ohledem na usnesení Nejvyššího soudu České republiky sp.zn. 29 Cdo 311/2015 ze dne 25.11.2015, podle kterého ,,zamítne-li insolvenční soud insolvenční návrh bez jednání, je jeho rozhodnutí účinné zveřejněním v insolvenčním rejstříku a tímto okamžikem zanikají účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení , soud dodává, že se tento postup v předmětné věci neuplatní. V dané věci byl insolvenční návrh věřitelů odmítnut insolvenčním soudem z důvodu, že byl podán neoprávněnými osobami podle ust. § 368 insolvenčního zákona. Nejednalo se tedy o žádný případ uvedený v ust. § 142 insolvenčního zákona, podle kterého jsou jinými rozhodnutími o insolvenčním návrhu a) odmítnutí insolvenčního návrhu pro vady nebo pro zjevnou bezdůvodnost, b) zastavení řízení pro nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit nebo který se nepodařilo odstranit, nebo pro zpětvzetí insolvenčního návrhu, c) zamítnutí insolvenčního návrhu. A protože jiné rozhodnutí o insolvenčním návrhu nebylo v dané věci vydáno, nemohlo dojít k zániku účinků spojených se zahájením insolvenčního řízení tak, jak předpokládá ust. § 146 odst. 1 věty první insolvenčního zákona, podle kterého účinností rozhodnutí podle § 142 zanikají účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení a dosud vydaná předběžná opatření.

Vyhláška Krajského soudu v Ostravě ze dne 2.10.2012 č.j. KSOS 14 INS 23976/2012 -A2 tak nebyla nikdy zrušena a nepozbyla svých účinků.

4. K jednání likvidátora za dlužníka:

Podle ust. § 13 odst. 3 zákona č. 87/1995 sb., o spořitelních a úvěrních družstvech a některých opatřeních s tím souvisejících a o doplnění zákona České národní rady č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů (dále jen ,,ZSÚD ) se družstevní záložna též zrušuje dnem nabytí právní moci odnětí povolení.

Podle ust. § 13 odst. 6 ZSÚD likvidátora družstevní záložny jmenuje a odvolává na návrh České národní banky soud. Likvidátorem může být pouze fyzická nebo právnická osoba splňující podmínky důvěryhodnosti a odborné způsobilosti podle § 2a odst. 5 a která nemá nebo neměla zvláštní vztah k družstevní záložně. V případě odnětí povolení podle § 28g a 28h nemůže být likvidátorem jmenována osoba, která v posledních 5 letech prováděla audit nebo se jinak podílela na zpracování a vedení účetnictví družstevní záložny. Podle odstavce sedm výše citovaného ustanovení rozhodne soud o návrhu České národní banky na jmenování a na odvolání likvidátora do 24 hodin od podání návrhu. Usnesení se vyvěsí toho dne, kdy bylo

ICM R vydáno, na úřední desce soudu. Účinky jmenování likvidátora a odvolání likvidátora nastanou vyvěšením usnesení na úřední desce soudu, který usnesení vydal. Tímto okamžikem je toto usnesení účinné vůči každému. Usnesení se doručí České národní bance, jmenovanému nebo odvolanému likvidátorovi a družstevní záložně. Proti usnesení se může odvolat pouze účastník podle předchozí věty.

Podle ust. § 13 odst. 9 ZSÚD likvidátor předkládá České národní bance bez zbytečného odkladu účetní výkazy a doklady zpracovávané v průběhu likvidace v souladu se zákonem upravujícím právní poměry obchodních společností a družstev, a na základě výzvy podle § 27 odst. 2 další vyžádané údaje, doklady a informace.

Insolvenční zákon a ZSÚD jsou lex specialis, proto je třeba na činnost likvidátora aplikovat také obecný právní předpis, který upravuje činnost likvidátora, a to zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále jen ,,obchodní zákoník ), který byl v době postoupení pohledávek platným a účinným právním předpisem.

Podle ust. § 70 odst. 3 obchodního zákoníku jmenováním likvidátora na něj přechází v rámci § 72 působnost statutárního orgánu jednat jménem společnosti. Je-li jmenováno více likvidátorů a ze jmenování nevyplývá nic jiného, má tuto působnost každý likvidátor.

Dle ust. § 71 odst. 5 obchodního zákoníku je likvidátor orgánem společnosti (§ 66) a za výkon své působnosti odpovídá týmž způsobem jako členové statutárních orgánů.

Dle ust. § 72 obchodního zákoníku činí likvidátor jménem společnosti jen úkony směřující k likvidaci společnosti. Při výkonu této působnosti plní závazky společnosti, uplatňuje pohledávky a přijímá plnění, zastupuje společnost před soudy a jinými orgány, uzavírá smíry a dohody o změně a zániku práv a závazků a vykonává práva společnosti. Nové smlouvy může uzavírat jen v souvislosti s ukončením nevyřízených obchodů, nebo je-li to potřebné k zachování hodnoty majetku společnosti nebo k jeho využití, nejedná-li se o pokračování v provozu podniku. Likvidátor je oprávněn jednat jménem společnosti též ve věcech zápisu do obchodního rejstříku.

Z výše uvedené zákonné úpravy plyne, že za společnost, která je v likvidaci, jedná její likvidátor jako statutární orgán. Účinky insolvenční vyhlášky se tak musí vztahovat i na likvidátora, neboť za společnost v likvidaci jedná její likvidátor. Insolvenční zákon je lex specialis jak k obchodnímu zákoníku tak k ZSÚD a účinky předpokládané ust. § 111 insolvenčního zákona dopadají bez výjimky na všechny subjekty, přičemž je zcela irelevantní, kdo za dlužníka neúčinné právní úkony činí.

Účinky insolvenční vyhlášky se vztahují také na likvidátora a likvidátor nebyl oprávněn po zveřejnění insolvenční vyhlášky v insolvenčním rejstříku dne 2.10.2012 činit právní úkony tak, jak to předpokládá ust. § 111 insolvenčního zákona.

5. K liberačním důvodům:

ICM R

Insolvenční dlužník jako postupitel uzavřel se žalovaným jako s postupníkem smlouvu o postoupení pohledávek za úvěrovým dlužníkem z 1. a 2. úvěrové smlouvy. Úplata za postoupení pohledávek byla sjednána ve výši 2.200.000 Kč. Přitom účastníci učinili při jednání soudu nesporným, že dlužníku vznikly z úvěrových smluv pohledávky, jejichž výše ke dni 30.10.2012 činila 3.812.257,04 Kč a 782.120,85 Kč. Dále bylo zjištěno, že nemovitosti, které byly předmětem zástavní smlouvy, jež zajišťovala pohledávky dlužníka, byly prodány za cenu ve výši 8 milionů Kč. Soudu je dále známo, že dlužník na žalovaného postoupil pohledávky v celkové výši cca 12 milionů korun.

Z výše uvedených skutečností vyplývá, že postoupením pohledávek na žalovaného se dlužník dopustil nakládání s majetkovou podstatnou, přitom se nejednalo o zanedbatelné zmenšení majetkové podstaty ani o plnění peněžitého závazku vzniklého před zahájením insolvenčního řízení. Na postoupení pohledávky se nevztahují ani liberační důvody uvedené v ust. § 111 odst. 2 insolvenčního zákona, neboť se nejednalo o úkon nutný ke splnění povinností stanovených zvláštními právními předpisy, k provozování podniku v rámci obvyklého hospodaření, k odvrácení hrozící škody, k plnění zákonné vyživovací povinnosti a ke splnění procesních sankcí. Nejednalo se ani o uspokojování pohledávek za majetkovou podstatou a pohledávek jim postavených na roveň.

Soud tak dospěl k závěru, že zde není dán žádný z liberačních důvodů předpokládaných ust. § 111 insolvenčního zákona. Nelze usuzovat, že postoupením pohledávek došlo k zanedbatelnému zmenšení dlužníkova majetku, když dlužníkovi vznikla ze smlouvy o úvěru pohledávka ve výši 4.594.378,77 Kč. Odhlédnout nelze ani od okolnosti, že dlužník na žalovaného postoupil pohledávky v celkovém objemu cca 12 milionů Kč. Hodnotu postoupené pohledávky je přitom třeba posuzovat k celkové částce postoupených pohledávek nikoliv k celkovému majetku dlužníka. Navíc z absolutního hlediska sama pohledávka přesahující 4 miliony Kč nemůže představovat zanedbatelnou část majetku kohokoliv. K uvedenému závěru je třeba dodat, že dlužník byl v době uzavření smlouvy o postoupení pohledávek v úpadku, neboť Fond pojištění vkladů měl za dlužníkem pohledávku ve výši 1.806.577.232,01 Kč, která nabyla splatnosti již dne 8.3.2012. Jednání dlužníka je tak třeba za situace, kdy není schopen plnit své závazky a přesto postoupí na žalovaného dne 11.10.2012 své pohledávky ve výši cca 12 milionů korun, považovat za zcela mimo běžné a obvyklé hospodaření. Pokud by v majetkové podstatě zůstaly všechny pohledávky, které byly na žalovaného postoupeny, mohly by být pohledávky věřitelů více uspokojeny.

V poměrech projednávané věci není pochyb o tom, že v důsledku realizace práv a závazků ze smlouvy o postoupení pohledávek došlo ke zmenšení majetku dlužníka-úpadce, došlo tedy ke zmenšení majetku použitelného v konkurzu k poměrnému uspokojení věřitelů. Jinými slovy, důsledkem realizace smlouvy o postoupení pohledávek bylo, že z majetku dlužníka zmizely pohledávky, aniž by byla uhrazena nominální hodnota pohledávek. Tímto z majetkové podstaty dlužníka zmizel majetek, byť jen z části využitelný k poměrnému uspokojení věřitelů.

Vydání plnění z neúčinných právních úkonů nebo zaplacení peněžité náhrady:

ICM R

Dle ust. § 236 odst. 1 insolvenčního zákona neúčinností právního úkonu není dotčena jeho platnost; v insolvenčním řízení však dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů náleží do majetkové podstaty. Podle odstavce druhého výše citovaného ustanovení platí, že není-li možné vydat do majetkové podstaty původní dlužníkovo plnění z neúčinného právního úkonu, musí být poskytnuta rovnocenná náhrada.

Dle ust. § 237 odst. 1 insolvenčního zákona mají povinnost vydat do majetkové podstaty dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů osoby, v jejichž prospěch byl neúčinný právní úkon učiněn nebo které z něho měly prospěch.

V daném případě se žalobkyně domáhala tzv. vindikační žalobou vydání pohledávek do majetkové podstaty dlužníka. V poměrech projednávané věci incidenčního sporu se na právní úpravu vindikačních žalob vztahují také ustanovení občanského zákoníku.

Předpokladem úspěchu vindikační žaloby je tvrzení žalobce, že je vlastníkem věci, kterou žádá vydat, žaloba směřuje proti tomu, kdo má věc skutečně u sebe a dále musí být prokázáno, že ten, kdo má věc u sebe ji má neprávem.

Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 14.11.2007 č.j. 28 Cdo 4178/2007 ,, dle ustáleného výkladu ust. § 126 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku není možné po žalobci žádat, aby prokázal, že žalovaný je nadále (v době soudního řízení) držitelem (detentorem) požadované věci. Poskytnutí takového důkazu je pro žalobce prakticky nemožné. Žalobce tedy musí prokázat pouze, že žalovaný držbu (detenci nabyl) a jeho žaloba bude v takovém případě úspěšná, jestliže žalovaný neprokáže, že držbu (či detenci) pozbyl. Jestliže soud po provedeném dokazování dospěje k závěru, že žalobce splnil svou důkazní povinnost ohledně tvrzení o nabytí účetních dokladů žalovanou, bude právě na žalované, aby prokázala, že tyto doklady již nemá ve své moci, že jejich držbu pozbyla.

Předmětné pohledávky však již není možné vydat do majetkové podstaty dlužníka, neboť bylo zjištěno, že žalovaný pohledávky postoupil na další osobu.

Podle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27.02.2014 sp.zn. 29 Cdo 677/2011 ,,Posouzení žalobou uplatněného a soudy přiznaného nároku (jako celku) coby nároku vzešlého z neúčinného právního úkonu dlužníka nepřekáží, že žalobce se žalobou domáhal jak vyslovení neúčinnosti jím označeného právního úkonu, tak (současně) zaplacení částky, jež v důsledku takového úkonu ušla (podle žaloby měla ujít) z majetku (majetkové podstaty) dlužníka.

Následně se tyto judikatorní závěry promítly do novely insolvenčního zákona účinné ode dne 1.1.2014, a to do ust. § 239 odst. 4 insolvenčního zákona tak, že insolvenční správce je nadán právem k podání odpůrčí žaloby ohledně neúčinného právního úkonu a dále právem v případě, že šlo o peněžité plnění nebo že má jít o peněžitou náhradu za poskytnuté plnění, požadovat odpůrčí žalobou vedle neúčinnosti dlužníkova právního úkonu i toto peněžité plnění nebo peněžitou náhradu plnění. Odpůrčí žaloba byla v dané věci podána insolvenční správkyní dne 23.6.2014, tedy již za účinnosti novelizovaného insolvenčního zákona.

ICM R

Žalobkyně je tak v souladu s ust. § 239 odst. 4 insolvenčního zákona oprávněna požadovat vedle určení neúčinnosti právního úkonu také zaplacení peněžité náhrady za poskytnuté plnění z postoupené pohledávky.

Za situace, kdy není možné pohledávky vydat do majetkové podstaty dlužníka, neboť žalovaný není již jejich vlastníkem, soud výrokem II. rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do majetkové podstaty dlužníka částku ve výši 3.812.257,92 Kč a částku ve výši 782.120,85 Kč v souladu s ust. § 236 odst. 2, § 237 odst. 1 a § 239 odst. 4 insolvenčního zákona.

S ohledem na výše uvedené závěry, kdy soud posoudil napadený právní úkon podle ust. § 111 insolvenčního zákona, se z důvodu procesní ekonomie nezabýval neúčinností podle ust. § 240 insolvenčního zákona.

Podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. soud přizná náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva účastníku, který měl ve věci plný úspěch, proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V tomto případě měla plný úspěch ve věci žalobkyně, proto jí náleží plná náhrada nákladů řízení. Jelikož se jedná o věc rozhodovanou v insolvenčním řízení, považuje se za tarifní hodnotu částka 50.000 Kč dle ust. § 9 odst. 4 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů (dále jen ,,vyhláška ). Podle ust. § 7 bod 5 vyhlášky činí mimosmluvní odměna za jeden úkon právní služby z tarifní hodnoty 50.000 Kč částku 3.100 Kč. V tomto případě náleží žalobkyni odměna za 4 úkony právní služby (za převzetí a přípravu zastoupení na základě smlouvy o poskytnutí právních služeb, za návrh ve věci samé, za vyjádření ze dne 28.4.2015 a za účast při jednání soudu dne 28.7.2016) dle ust. § 11 odst. 1 písm. a), d), h), g) vyhlášky ve výši 12.400 Kč. Dále žalobkyni náleží náhrada hotových výdajů v paušální částce 300 Kč za 1 úkon právní služby dle ust. § 13 odst. 3 vyhlášky, celkem tedy 1.200 Kč za 4 úkony právní služby. Právní zástupce žalobkyně předložil soudu v souladu s ust. § 14a vyhlášky osvědčení o registraci k DPH, proto se k částce skládající se z odměny a hotových výdajů připočte DPH ve výši 21 % z odměny advokáta a náhrady hotových výdajů, které činí 2.856 Kč. Žalobkyni vznikl nárok na náhradu nákladů řízení v celkové částce 16.456 Kč.

Dle ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. platí, že zastupoval-li advokát účastníka, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů řízení, je ten, jemuž byla uložena náhrada těchto nákladů, povinen zaplatit ji advokátovi. V tomto případě byla žalobkyně zastoupena advokátem, proto soud uložil žalované zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení k rukám jejího právního zástupce.

O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto dle ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř., když nebyly shledány okolnosti, na základě kterých by byla pariční lhůta prodloužena, případně stanoveno, že plnění se bude dít ve splátkách.

Podle § 148 odst. 1 o.s.ř. má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků.

ICM R

Protože žalobkyně je podle ust. § 11 odst. 2 písm. n) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen ,,SouP ) od poplatku osvobozena a byla v řízení zcela úspěšná, uložil soud podle ust. § 2 odst. 3 SouP žalovanému povinnost zaplatit soudní poplatek, neboť nemá proti žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení a není též od poplatku osvobozen. Výše poplatku byla stanovena podle položky 13 odst. 1 písm. d) přílohy k SouP obsahující sazebník, tj. 2.000 Kč. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto dle ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř., když nebyly shledány okolnosti, na základě kterých by byla pariční lhůta prodloužena, případně stanoveno, že plnění se bude dít ve splátkách.

P o u č e n í: Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15-ti dnů ode dne doručení k Vrchnímu soudu v Olomouci prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 o.s.ř.).

V Ostravě dne 28.07.2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Simona Pittermannová,v.r. Andrea Mrenicová soudce

ICM R