14 ICm 1841/2012
14 ICm 1841/2012-14 (KSOS 14 INS 22239/2011)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Zuzanou Melšovou ve věci žalobce Komerční banky, a.s., se sídlem Praha 1, Na Příkopě 33 čp. 969, IČ: 45317054, zastoupeného JUDr. Petrem Balcarem, advokátem se sídlem Praha 1, Revoluční 15, proti žalované JUDr. Lence Vidovičové, se sídlem Olomouc, Zámečnická 3a, insolvenční správkyni dlužníka Jaroslava anonymizovano , anonymizovano , bytem Olomouc, Stiborova 595/23, o určení popřené pohledávky,

takto:

I. Určuje se, že část žalobcovy pohledávky č. 1 ve výši 6.594,11 Kč z titulu úroků z prodlení, která byla do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp.zn. KSOS 14 INS 22239/2011 s dlužníkem Jaroslavem Holíkem, anonymizovano , bytem Olomouc, Stiborova 595/23, přihlášena přihláškou P9, je po právu.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Incidenční žalobou doručenou soudu dne 22.06.2012 domáhal se žalobce určení, že část jeho pohledávky č. 1 ve výši 6.594,11 Kč z titulu úroků z prodlení, která byla přihlášena do insolvenčního řízení vedeného s dlužníkem Jaroslavem Holíkem přihláškou P9, je po právu s tím, že pokud insolvenční správkyně popřela smluvní úroky z prodlení ve výši 25 % p.a. co do částky 7.787,16 Kč, tedy příslušenství pohledávky č. 1, není toto popření v celém rozsahu důvodné. Žalobce má v prvé řadě za to, že dle ust. § 517 odst. 2 občanského zákoníku ve spojení s ust. § 262 odst. 4 obchodního zákoníku má právo požadovat od dlužníka, který je v prodlení s plněním peněžitého dluhu, vedle jistiny i úroky z prodlení v zákonné výši. Žalobce proto provedl přepočet smluvních úroků z prodlení v sazbě 25 % p.a. z částky 189.366,59 Kč na zákonnou výši tak, že tato částka nyní činí 6.594,11 Kč (7,75 % z 189.366,59 Kč od 26.08.2011 do 06.02.2012). Co do zaplacení rozdílu mezi původně požadovaným smluvním úrokem z prodlení a zákonným úrokem z prodlení vzal žalobce přihlášenou pohledávku v rozsahu 1.193,05 Kč podáním ze dne 20.06.2012 částečně zpět.

Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

Soud věc projednal a rozhodl v souladu s ust. § 115a o.s.ř. na základě účastníky předložených listinných důkazů, neboť žalobce neměl k uvedenému postupu námitky (§ 101 odst. 4 o.s.ř.) a žalovaná s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila podáním doručeným soudu dne 04.01.2013.

Ze spisu Krajského soudu v Ostravě sp.zn. KSOS 14 INS 22239/2011 soud zjistil, že:

1) usnesením ze dne 07.02.2012 byl zjištěn úpadek dlužníka Jaroslava anonymizovano , insolvenční správkyní byla ustanovena JUDr. Lenka Vidovičová a soud povolil řešení úpadku oddlužením, 2) usnesením ze dne 27.08.2012 bylo schváleno oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře, 3) přihláškou pohledávky evidovanou pod číslem P9 přihlásil žalobce (mimo jiné) nevykonatelnou pohledávku č. 1 celkem ve výši 222.874,31 Kč podle smlouvy o úvěru reg.č. 0810009221314 ze dne 22.05.2009 sestávající z jistiny 189.366,59 Kč, úroků, poplatků a úroků z prodlení ve výši 33.507,72 Kč, z toho úroky z prodlení ve výši 25 % p.a. (požadované dle čl. 4.6 smlouvy a XII. podmínek) z dlužné jistiny činily od 20.04.2011 do 06.02.2012 částku 7.787,16 Kč, 4) u přezkumného jednání dne 30.05.2012 insolvenční správkyně popřela smluvní úroky z prodlení (sazba 25 % p.a.) ve výši 7.787,16 Kč pro rozpor se zákonem, když ve smyslu ust. § 262 odst. 4 obchodního zákoníku za použití ust. § 517 občanského zákoníku má věřitel (podnikatel) vůči dlužníku (nepodnikateli) nárok na úroky z prodlení pouze ve výši stanovené předpisy práva občanského. Tyto zákonné úroky z prodlení však věřitel nepřihlásil, dlužník pohledávku č. 1 uznal, 5) usnesením ze dne 23.08.2012 vzal insolvenční soud na vědomí zpětvzetí přihlášky pohledávky č. 1 ve výši 1.193,05 Kč, 6) insolvenční řízení nebylo dosud skončeno.

Z výše uvedeného je zřejmé, že žalobce řádně a včas přihlásil přihláškou P9 pohledávku č. 1 a v rámci ní úroky z prodlení, které žalovaná na přezkumném jednání popřela v celém rozsahu, tedy co do pravosti v částce 7.787,16 Kč. Žalobce včas uplatnil své právo žalobou u soudu ve lhůtě 30 dnů ode dne konání přezkumného jednání podle s ust. § 198 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-dále jen IZ). Žaloba směřuje proti insolvenční správkyni. Soud se proto následně zabýval vlastním nárokem žalobce na uplatněnou pohledávku z titulu úroků z prodlení.

ICM R

Původně přihlášená částka 7.787,16 Kč představovala vyčíslený úrok z prodlení ve výši 25 % p.a. z částky 189.366,59 Kč od 20.04.2011 do 06.02.2012. Žalobce přitom tvrdil, že pro prodlení dlužníka se splácením poskytnutých finančních prostředků v pravidelných měsíčních splátkách uplatnil okamžitou splatnost celé pohledávky, včetně jejího příslušenství dle smlouvy o úvěru č. 0810009221314 a její nedílné součástí úvěrových podmínek (čl. XI. odst. 2 písm. f) a dopisem ze dne 15.08.2011 vyzval dlužníka k zaplacení celé dlužné pohledávky do dne 26.08.2011.

Ze smlouvy o úvěru č. 0810009221314 ze dne 22.05.2009 soud zjistil, že žalobce jako věřitel se s dlužníkem dohodl tak, že mu poskytne bezúčelový úvěr 250.000,-Kč a dlužník se zavázal jistinu úvěru zaplatit nejpozději do 20.05.2015 71 měsíčními anuitními splátkami ve výši 4.525,-Kč. Úroková sazba činila dle dohody smluvních stran 8,76 % p.a. z vyčerpané jistiny úvěru. RPSN činilo 10,14 %. Dlužník a věřitel se s odkazem na ust. § 273 obchodního zákoníku dále dohodli, že nedílnou součástí úvěrové smlouvy jsou všeobecné obchodní podmínky, dále úvěrové podmínky pro fyzické osoby nepodnikatele a podmínky k osobním kreditním kartám. Podle článku XI. bodu 1. ve spojení s bodem 2. písmeno f) je věřitel v případě, že dlužník se dostane do prodlení s úhradou jakéhokoliv peněžitého závazku vzniklého na základě smlouvy a neplní povinnosti uložené mu smlouvou, oprávněn mimo jiné požadovat okamžité splacení celé nebo části vyčerpané jistiny úvěru a příslušenství. Podle čl. XII. bod 1. úvěrových podmínek, v případě, že se dlužník ocitne v prodlení s úhradou jakéhokoliv svého závazku ze smlouvy o úvěru, je banka (věřitel) oprávněna požadovat úroky z prodlení ve výši rozdílu mezi sazbou pro úroky z prodlení určenou v příslušném Oznámení a úrokovou sazbou z úvěru. Změní-li se v době prodlení dlužníka sazba pro výpočet úroků z prodlení nebo sazba pro výpočet úroků z úvěru, je dlužník povinen platit ode dne účinnosti změny úroky z prodlení určené podle nově stanovené sazby.

Z interního účetního dokladu žalobce ze dne 22.05.2009 podepsaného dlužníkem soud zjistil, že Jaroslav Holík souhlasil tohoto dne s čerpáním částky úvěru ve výši 250.000,-Kč.

Z dopisu ze dne 15.08.2011 včetně dodejky soud zjistil, že věřitel, tj. Komerční banka, a.s. sdělila dlužníkovi, že se dostal do prodlení s úhradou splatných závazků, a proto je úvěrová pohledávka zesplatněna. Na základě této skutečnosti byl dlužník vyzván k okamžitému splacení úvěrové pohledávky vyplývající ze smlouvy o úvěru, uzavřené mezi Komerční bankou, a.s. a dlužníkem dne 22.05.2009 s tím, že věřitel poskytl dlužníkovi prodlouženou lhůtu ke splácení dlužné částky do dne 26.08.2011. Ke dni 15.05.2011 činila celková pohledávka věřitele z tohoto úvěrového obchodu celkem 207.903,99 Kč (sestávající z jistiny a příslušenství). Výzva k okamžitému splacení celé úvěrové pohledávky byla dlužníkovi doručena 17.08.2011.

Mezi účastníky v tomto řízení nebylo sporné (insolvenční správkyně i dlužník pohledávku z titulu jistiny uznali), že dlužník ze smlouvy o úvěru č. 0810009221314 ze dne 22.05.2009 věřiteli na jistině dluží 189.366,59 Kč. Splatnost tohoto peněžitého dluhu pak nastala dne 26.08.2011 (soud zjistil z dopisu ze dne 15.08.2011).

Bez ohledu na osobu věřitele (byť soud nemá pochybnost, že Komerční banka, a.s. jednala v posuzovaném smluvním vztahu v rámci své podnikatelské činnosti) patří smlouva o úvěru mezi tzv. absolutní obchody (§ 261 odst. 3 písm. d) obchodního zákoníku), tj. řídí se obchodním zákoníkem, přičemž podle ust. § 262 odst. 4 obchodního zákoníku je nutno aplikovat ustanovení chránící nepodnikatele, včetně norem, upravujících právní následky

ICM R porušení povinnosti ze závazkového vztahu. Sjednáním smluvních úroků z prodlení v občanskoprávních vztazích se již mnohokrát zabýval ve své rozhodovací praxi Nejvyšší soud ČR, a to mimo jiné také v rozhodnutí sp.zn. 32 Odo 873/2006 Sb., kde konstatoval, že odpovědnost za prodlení s plněním peněžitého závazku účastníka, vystupujícího ve smluvním vztahu v postavení nepodnikatele se řídí ustanoveními o prodlení dlužníka, obsaženými v občanském zákoníku v § 517, který ohledně výše úroků z prodlení odkazuje na prováděcí předpis. Právní závěr, podle kterého je § 517 odst. 2 občanského zákoníku kogentní normou, řešil Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 17.03.2005, sp.zn. 33 Odo 1117/2003, jenž byl publikován ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 26/2006, kde naznal, že povaha ustanovení § 517 odst. 2 občanského zákoníku vylučuje, aby výše úroků z prodlení byla v občanskoprávních vztazích dohodnuta jinak, než stanoví právní předpis, který toto ustanovení provádí. Soud nemá důvod se v posuzované věci od uvedených důvodů odchýlit, proto uzavírá, že v přezkoumávaném smluvním vztahu mezi žalobcem a dlužníkem nebylo možné sjednat úroky z prodlení odchylně od nařízení vlády č. 142/1994 Sb. a takové ujednání tedy čl. XII. bod 1. úvěrových podmínek pro fyzické osoby nepodnikatele je tudíž podle § 39 občanského zákoníku pro rozpor se zákonem neplatné. Z důvodů zde rozebraných je tedy správný názor insolvenční správkyně, že žalobce jako věřitel právo na smluvené úroky v sazbě 25 % nemá. Závěr soudu ve sporu o určení pravosti pohledávky o tom, že smlouva, či její část, o níž se přihlášená pohledávka opírá (v daném případě čl. XII. bod 1. úvěrových podmínek), je neplatná, nebrání posouzení, zda věřitelem přihlášená pohledávka do insolvenčního řízení je po právu z jiného právního důvodu, protože právním důvodem vzniku přihlašované pohledávky je potřeba rozumět skutečnosti, na nichž se pohledávka zakládá, a nikoliv právní kvalifikace přihlašované pohledávky. S přihlédnutím k uvedenému tento soud konstatuje, že byla-li dohoda smluvních stran o smluvených úrocích shledána neplatnou, má žalobce jako věřitel v případě, že dlužník nesplnil svůj peněžitý závazek (když dlužná jistina i doba prodlení nebyla sporná), nárok nikoliv na smluvené úroky z prodlení, nýbrž v souladu s ust. § 517 odst. 2 občanského zákoníku na úroky zákonné, které v daném případě z dlužné jistiny činí, jak správně vypočetl dle nařízení vlády č. 142/1994 Sb. žalobce v žalobě, částku 6.594,11 Kč.

Na základě výše uvedené argumentace soud rozhodl tak, že žalobě vyhověl.

Pokud jde o náklady řízení, nutno konstatovat, že úspěšný žalobce nemá proti insolvenční správkyni právo na náhradu nákladů řízení, a to pro její nákladovou imunitu (§ 202 odst. 1 IZ), když podmínky pro aplikaci ust. § 202 odst. 2 IZ shledány nebyly.

Poučení: Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení k Vrchnímu soudu v Olomouci, prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, písemně, dvojmo.

V Ostravě dne 12.02.2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Zuzana Melšová, v.r. Martina Navrátilová samosoudkyně

ICM R