14 ICm 1748/2012
Jednací číslo: 14 ICm 1748/2012-33 (KSOS 14 INS 2629/2012)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Zuzanou Melšovou ve věci žalobce Profidebt, s.r.o., se sídlem Jindřišská 24/941, Praha 1, IČ: 27221971, zast. JUDr. Ervínem Perthenem, advokátem se sídlem Velké náměstí 135/19, Hradec Králové, proti žalovanému 1) Mgr. et Mgr. Radimu Dostalovi, se sídlem Palackého 168, Vsetín, insolvenčnímu správci dlužníka Milana Václavíka, a žalovanému 2) Milanu Václavíkovi, anonymizovano , Jablůnka 213, o určení popřené pohledávky,

takto:

I. Žaloba, aby bylo určeno, že část pohledávky žalobce ve výši 43.700,48 Kč, která byla přihlášena přihláškou P8 do insolvenčního řízení vedeného Krajským soudem v Ostravě pod sp.zn. KSOS 14 INS 2629/2012 s dlužníkem Milanem anonymizovano , anonymizovano , bytem Jablůnka 213, a která byla popřena na přezkumném jednání, je po právu, se zamítá.

II. Určuje se, že část pohledávky žalobce ve výši 9.932,14 Kč z titulu dohody o uznání dluhu č. 2048234105 ze dne 13.11.2010 a ve výši 540,-Kč z titulu nákladů rozhodčího řízení, která byla přihlášena přihláškou P8 do insolvenčního řízení vedeného Krajským soudem v Ostravě pod sp.zn. KSOS 14 INS 2629/2012 s dlužníkem Milanem anonymizovano , anonymizovano ,

bytem Jablůnka 213, a která byla popřena na přezkumném jednání, je po právu, a to jako pohledávka nezajištěná a vykonatelná.

III. Žalobce a žalovaný 1) nemají vůči sobě právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobce a žalovaný 2) nemají vůči sobě právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 15.06.2012 domáhal určení, že jeho pohledávka za dlužníkem ve výši 54.172,62 Kč, která byla na přezkumném jednání popřena, byla do insolvenčního řízení přihlášena po právu, a to jako pohledávka nezajištěná a vykonatelná. Důvodnost žaloby opíral žalobce v prvé řadě o argument, že přihlášená pohledávka je vykonatelná na základě rozhodčího nálezu a z pohledu ust. § 199 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-dále jen IZ) nelze provést jiné právní posouzení věci, než provedl rozhodce. Podle rozhodnutí Ústavního soudu, pokud rozhodčí nález nebyl zrušen, je pravomocný a zakládá překážku věci rozsouzené. V daném případě nebyla rozhodčí doložka prohlášena za neplatnou ani v rámci rozhodčího řízení ani soudem v rámci soudního přezkumu rozhodčích nálezů. I z judikatury českých soudů k rozhodčím doložkám vyplývá, že tyto jsou ve spotřebitelských smlouvách v pořádku, přičemž k možnosti popírat vykonatelné pohledávky žalobce odkázal na v žalobě uvedenou judikaturu vrchních soudů i Nejvyššího soudu ČR.

Žalovaní se ve věci nevyjádřili.

Z listin ze spisu KSOS 14 INS 2629/2012 soud zjistil:

-usnesením ze dne 06.03.2012 byl zjištěn úpadek dlužníka, insolvenčním správcem byl ustanoven Mgr. et Mgr. Radim Dostal a soud povolil řešení úpadku oddlužením, -usnesením ze dne 28.06.2012 bylo schváleno oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře, -přihláškou pohledávky P8 doručenou insolvenčnímu soudu dne 20.03.2012 přihlásil žalobce do insolvenčního řízení vykonatelnou pohledávku podle rozhodčího nálezu sp.zn. R-P 5208/2011 celkem ve výši 132.792,62 Kč sestávající z jistiny 88.552,14 Kč dle dohody o uznání dluhu č. 2048234105 ze dne 13.11.2010, která je uznáním dluhu ze smlouvy o úvěru COFIDIS, s.r.o. ze dne 02.11.2005, dále sestávající z úroků z prodlení ve výši 43.700,48 Kč a rozhodčího poplatku ve výši 540,-Kč, -u přezkumného jednání ze dne 16.05.2012 (jak plyne ze seznamu přihlášených pohledávek) byla ze strany insolvenčního správce i dlužníka pohledávka popřena co do 54.172,62 Kč, z toho 9.932,14 Kč na jistině (vzhledem k tomu, že na jistině bylo přihlášeno 88.552,14 Kč, avšak z dohody o uznání dluhu vyplývá závazek k zaplacení částky 78.620,-Kč), dále bylo popřeno celé příslušenství, a to úrok z prodlení 43.700,48 Kč, když se má jednat dle obsahu přiložených listin ve skutečnosti o smluvní pokutu 0,15% denně, která však byla sjednána neplatně, v rozporu s dobrými mravy, nejen pro její výši (55% p.a.), ale zejména z toho důvodu, že byla sjednána jako smluvní pokuta se zaplacením částky 78.620,-Kč dle dohody o uznání dluhu,

ICM R

v níž jsou však již zahrnuty další smluvní pokuty, popřeny byly i náklady rozhodčího řízení, když rozhodčí smlouva byla uzavřena neplatně, pohledávka tak není vykonatelná, byť je takto označena, -insolvenční správce vyrozuměl žalobce o popření části pohledávky dle § 197 IZ dopisem ze dne 31.05.2012, který byl žalobci doručen 05.06.2012, -insolvenční řízení nebylo dosud skončeno.

V prvé řadě soud konstatuje, že žaloba byla žalobcem podána proti insolvenčnímu správci a dlužníkovi v souladu s vyrozuměním insolvenčního správce ve lhůtě 30 dnů ode dne konání přezkumného jednání podle ust. § 198 odst. 1 IZ. Proto se soud následně zabýval vlastním nárokem žalobce na uplatněnou pohledávku, přičemž skutkový stav zjišťoval z listinných důkazů předložených žalobcem.

Ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. 4002356 ze dne 02.11.2005 včetně všeobecných obchodních podmínek soud zjistil, že právní předchůdce žalobce COFIDIS s.r.o. jako věřitel uzavřel s dlužníkem smlouvu na jejímž základě se zavázal dlužníkovi poskytnout revolvingový úvěr s limitem 50.000,-Kč a dlužník zavázal poskytnuté peněžní prostředky splácet po 1.500,-Kč. Práva a povinnosti smluvních stran byly podrobně upraveny ve všeobecných obchodních podmínkách společnosti COFIDIS, s.r.o., které tvořily (dle dohody smluvních stran) její nedílnou součást.

Mezi účastníky nebylo sporné, že věřitel COFIDIS, s.r.o. postoupil pohledávku za dlužníkem ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. 4002356 na Profidebt, s.r.o.

Z dohody o uznání dluhu ze dne 13.11.2010 č. 2048234105 se splátkovým kalendářem včetně smluvních ujednání 01/07/2010 soud zjistil, že se jedná o formulář, který je zpracován v tabulkové formě (má několik částí), je v něm uvedeno číslo smlouvy o úvěru č. 4002356 a společnost COFIDIS, s.r.o., se kterou dlužník smlouvu uzavřel (bod 1, 2 tabulky), jeho výše ke dni postoupení pohledávky na společnost Profidebt, s.r.o.-66.896,53 Kč (bod 3 tabulky) s tím, že neuhrazená jistina činí 49.233,30 Kč (bod 4 tabulky), neuhrazené úroky činí 9.364,92,-Kč (bod 4a tabulky), neuhrazené smluvní pokuty-8.298,31 Kč (bod 4b tabulky), celkem činí závazek dlužníka Milana Václavíka 62.896,53,-Kč (bod 7 tabulky). V bodě 9 tabulky je uvedena smluvní pokuta 15.723,47 Kč a v bodě 10 tabulky je uvedeno, že konečný závazek činí 78.620,-Kč. Bod 11 obsahuje údaj 45 měsíčních splátek, bod 13 výši měsíční splátky 1.750,-Kč. Dohoda je podepsána věřitelem-žalobcem a dlužníkem, dále obsahuje prohlášení, že její nedílnou součástí jsou smluvní ujednání uvedena v její příloze. V článku 3.1. smluvních ujednání se dlužník zavázal provést úhradu závazku v dodatečném termínu maximálně 10 dnů ode dne podpisu dohody. Podle smluvních ujednání v čl. 7.2. v případě prodlení dlužníka s úhradou splátky na úhradu konečného závazku dle bodu 6.1. této dohody o 10 dní je dlužník dle písm. c) povinen za prodlení s úhradou celého zbylého konečného závazku (tedy i smluvních pokut) zaplatit věřiteli smluvní pokutu ve výši 0,15% z dlužné částky za každý den prodlení do úplného splacení konečného závazku.

Z rozhodčí smlouvy uzavřené mezi žalobcem a dlužníkem dne 13.11.2010 soud zjistil, že smluvní strany se dohodly, že pravomoc k řešení veškerých sporů o nároky, které přímo nebo odvozeně vznikly či v budoucnu vzniknou z dohody o uznání dluhu č. 2048234105 se

ICM R splátkovým kalendářem nebo v souvislosti s ní, má dle zákona č. 216/1994 Sb. o rozhodčím řízení v jednoinstančním písemném rozhodčím řízení samostatně kterýkoliv z těchto rozhodců, kterému žalobce doručí žalobu, a to dle ve smlouvě dohodnutých pravidel rozhodčího řízení. Rozhodci pro tento účel jsou: 1) JUDr. Eva Vaňková, advokátka se sídlem Rokycanova 114, Litomyšlské předměstí, Vysoké Mýto, 2) Mgr. Marek Landsmann, advokát se sídlem na adrese Náměstí Republiky 53, Pardubice, 3) Mgr. Michal Wiedermann, advokát se sídlem na adrese Purkyňova 35e, Brno, 4) JUDr. Ing. Pavel Fabián, advokát se sídlem na adrese Slovákova 8, Brno, 5) Mgr. Kristina Maršálková se sídlem rozhodce Lysická 11, Brno, 6) JUDr. Aleš Popelka, se sídlem třída Míru 92, Pardubice. Rozhodčí řízení se mělo řídit pravidly sjednanými v této rozhodčí smlouvě a podpůrně Řádem Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky s vnitrostátní působností ve znění platném ke dni uzavření rozhodčí smlouvy. Rozhodčí smlouva je podepsána věřitelem i dlužníkem dne 13.11.2010.

Z rozhodčího nálezu ze dne 08.08.2011, sp.zn. R-P 5208/2011, soud zjistil, že rozhodce Mgr. Michal Wiedermann uložil dlužníkovi Milanu Václavíkovi povinnost zaplatit věřiteli Profidebt, s.r.o. částku 88.552,14 Kč spolu se smluvní pokutou ve výši 0,15% denně z částky 88.552,14 Kč od 13.04.2011 do zaplacení a náklady rozhodčího řízení zahrnující rozhodčí poplatek ve výši 540,-Kč, to vše do tří dnů od právní moci rozhodčího nálezu. Rozhodčí řízení bylo zahájeno žalobou ze dne 20.06.2011, která byla rozhodci doručena dne 20.06.2011. Rozhodce přitom dospěl k závěru, že uplatněný nárok je způsobilý k projednání v jednoinstančním rozhodčím řízení vedeném písemnou formou, a to v souladu jak se zákonem o rozhodčím řízení, tak v souladu s rozhodčí smlouvou uzavřenou mezi věřitelem a dlužníkem dne 13.11.2010. Rozhodce zjistil, že dlužník neplnil řádně podmínky dohody o uznání dluhu ze dne 13.11.2010, ve které se zavázal zaplatit věřiteli částku 78.620,-Kč ve 45 měsíčních splátkách, proto došlo k zesplatnění celé dlužné částky v souladu s jejím článkem 7. Nárok žalobce shledal rozhodce za oprávněný i proto, že žalovaný se k žalobě nevyjádřil, pročež vycházel z toho, že smluvní strany se v rozhodčí doložce dohodly na přiměřeném použití § 114b o.s.ř. Dle doložky vyznačené rozhodcem rozhodčí nález nabyl právní moci 31.08.2011 a vykonatelnosti 04.09.2011.

Z listiny nazvané jako výpočet úroku k přihlášené pohledávce soud zjistil, že žalobce vypočetl úrok z jistiny 88.552,14 Kč v sazbě 0,15% ode dne 13.04.2011 (když úvěr byl zesplatněn 12.04.2011) do úpadku dlužníka dne 06.03.2012, na částku 43.700,48 Kč.

Po takto provedeném dokazování zaměřil se soud na řešení zásadní sporné otázky, zda pohledávka, kterou žalobce přihlásil do insolvenčního řízení je vykonatelná a zda insolvenční správce a dlužník provedli popěrným úkonem jiné právní posouzení věci, než provedl rozhodce.

V prvé řadě soud konstatuje, že právním důvodem podané žaloby je požadavek žalobce na úhradu jistiny ve výši 9.932,14 Kč a smluvní pokuty ve výši 43.700,48 Kč podle dohody o uznání dluhu a nákladů rozhodčího řízení ve výši 540,-Kč.

Jak plyne z přihlášky P8, žalobce přihlásil svou pohledávku z titulu jistiny, dále z titulu příslušenství, konkrétně nákladů rozhodčího řízení a úroků z prodlení, přičemž takto

ICM R uplatněný nárok měl svůj základ v dohodě o uznání dluhu č. 2048234105. Vykonatelnost pohledávky opřel žalobce o rozhodčí nález ze dne 08.08.2011, sp.zn. R-P 5208/2011.

Předně je třeba zdůraznit, že nárok na smluvní pokutu ve smyslu ust. § 544 občanského zákoníku (uplatněný v incidenčním sporu) je samostatným nárokem, zatímco nárok na úrok z prodlení podle § 121 odst. 3 občanského zákoníku (přihlášený přihláškou P8 do insolvenčního řízení) je příslušenstvím pohledávky.

Podle ust. § 174 odst. 2 IZ přihláška pohledávky musí kromě obecných náležitostí podání obsahovat důvod vzniku a výši přihlašované pohledávky. Důvodem vzniku přihlašované pohledávky se rozumí uvedení skutečností, na nichž se pohledávka zakládá.

V daném případě přihláška pohledávky P8 doručená insolvenčnímu soudu 20.03.2012 byla z hlediska skutku, na jehož základě žalobce přihlásil svůj nárok do insolvenčního řízení dostatečná. Vymezení této pohledávky způsobem, že jde o pohledávku z titulu jistiny a příslušenství sestávajícího z nákladů rozhodčího řízení a úroků z prodlení umožňuje jednoznačnou individualizaci skutku (nemožnost záměny s jiným). Vycházeje z přihlášky P8 soud tedy nemá pochybnost o tom, že žalobce uplatnil v insolvenčním řízení s dlužníkem Milanem anonymizovano nárok na jistinu a příslušenství, nikoliv nárok na smluvní pokutu.

Žalobce může jako důvod vzniku popřené pohledávky v žalobě ve smyslu ust. § 198 odst. 2 IZ uvést pouze důvod, uplatněný nejpozději do přezkumného jednání, přitom žalobce jako důvod do té doby uplatnil pouze pohledávku z titulu neuhrazené jistiny, neuhrazených úroků z prodlení a rozhodčího poplatku.

Smluvní pokuta patří mezi právní instituty, jimiž lze zajistit plnění závazku (povinnosti). Dále nutno zdůraznit, že smluvní pokuta není příslušenstvím pohledávky, jejíž splnění zajišťuje, ale jde o samostatný majetkový nárok svědčící oprávněné osobě, který lze samostatně vymáhat. Porušením povinnosti, která je zajištěna smluvní pokutou, vzniká věřiteli (oprávněnému) nárok na její zaplacení. Podle názoru soudu předpokladem, proto aby žalobce byl v incidenčním sporu (tj. co do určení, že smluvní pokuta ve výši 43.700,48,-Kč je po právu) úspěšný, bylo, aby věřitel smluvní pokutu, jakožto individuální nárok specifikovaný konkrétním důvodem a výší, přihlásil. Jelikož se tak v daném případě nestalo, žalobce přihlásil příslušenství pohledávky, tedy nárok odlišný od smluvní pokuty, a žalobce uplatněný důvod nemůže měnit, nemůže tedy po přezkumném jednání uplatňovat důvod jiný, soud žalobu na určení, že pohledávka ve výši 43.700,48 Kč z titulu smluvní pokuty je po právu, jako nedůvodnou zamítl.

Ve zbylém rozsahu, tj. co do popřené části jistiny a nákladů rozhodčího řízení, se stalo zásadní otázkou (od zodpovězení které je nutno odvíjet další úvahy) to, zda na tuto část přihlášené pohledávky je třeba pohlížet jako na pohledávku vykonatelnou či nevykonatelnou. U pohledávek přisouzených v rozhodčím řízení je přitom zásadní, zda byl rozhodčí nález vydán rozhodcem (rozhodčím soudem), který byl oprávněn spor rozhodnout. Pokud byl rozhodčí nález vydán rozhodcem, který měl pravomoc spor rozhodnout, opírá se přihlášená pohledávka o vykonatelný titul. Pro účely určovacího sporu se jedná o vykonatelnou pohledávku a důvody jejího popření jsou limitovány úpravou § 199 odst. 2 IZ. V opačném

ICM R případě je třeba na pohledávku pohlížet jako na nevykonatelnou, při jejímž popření se omezení popěrných důvodů neuplatní. Pro závěr o povaze pohledávky přihlášené pohledávky bylo zapotřebí vyřešit otázku, zda byla či nebyla uzavřena rozhodčí smlouva, která založila pravomoc rozhodce spor rozhodnout. V daném případě, dle přesvědčení soudu, tomu tak bylo. Pravomoc rozhodce Mgr. Michala Wiedermanna, jenž vydal rozhodčí nález, o který žalobce opírá svou vykonatelnou pohledávku z titulu jistiny a nákladů rozhodčího řízení, byla založena rozhodčí smlouvou uzavřenou mezi věřitelem a dlužníkem dne 13.11.2010. Rozhodčí řízení se pak v souladu s touto smlouvou řídilo pravidly sjednanými v rozhodčí smlouvě a podpůrně Řádem Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky s vnitrostátní působností v platném znění. Podle názoru soudu, rozhodce vydal předmětný rozhodčí nález v rámci své pravomoci a tento titul je pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu ve smyslu § 199 odst. 2 IZ. Proto se u pohledávky přihlášené z titulu jistiny a nákladů rozhodčího řízení na posuzování důvodů popření vztahuje omezení dle § 199 odst. 2 IZ a námitkami jiného právního posouzení věci se v tomto sporu nelze zabývat, protože tyto námitky insolvenčnímu správci a dlužníkovi nepřísluší. S ohledem na uvedené, za situace, kdy v řízení nebylo tvrzeno ani prokazováno, že by dlužník na uplatněnou jistinu a náklady rozhodčího řízení cokoliv uhradil, vycházeje rovněž z argumentace prezentované v rozhodnutích Vrchního soudu v Olomouci, konkrétně se jedná o rozhodnutí: 12 VSOL 8/2011-64, 16 ICm 745/2010 (KSOL 16 INS 3663/2010), 12 VSOL 59/2011-102, 30 ICm 1056/2011 (KSBR 30 INS 685/2011), 12 VSOL 35/2011-69, 36 ICm 2130/2010 (KSOS 36 INS 11470/2010), 12 VSOL 44/2011-89, 14 ICm 1279/2010 (KSOS 14 INS 5944/2010), dospěl soud k závěru, že podaná žaloba na určení, že část pohledávky žalobce ve výši 9.932,14 Kč z titulu dohody o uznání dluhu č. 2048234105 ze dne 13.11.2010 a ve výši 540,-Kč z titulu nákladů rozhodčího řízení, která byla přihlášena přihláškou P8 do insolvenčního řízení vedeného s dlužníkem Milanem anonymizovano , je po právu, je důvodná.

Pokud jde o náhradu nákladů řízení ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným 1) nutno konstatovat, že úspěšnější žalovaný 1) by měl právo na náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 2 o.s.ř.), jelikož mu však dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly, bylo rozhodnuto tak, že žalovaný 1) a žalobce nemají vůči sobě právo na náhradu nákladů řízení. Obdobně bylo rozhodnuto ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným 2), kterému rovněž náklady v tomto řízení žádné nevznikly.

P o u č e n í :Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení k Vrchnímu soudu v Olomouci, prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, písemně, dvojmo.

V Ostravě dne 31.01.2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Zuzana Melšová, v. r. Martina Navrátilová samosoudkyně

ICM R