14 ICm 1693/2011
Jednací číslo: 14 ICm 1693/2011-21 Sp.zn. ins. řízení: KSOS 14 INS 5042/2011

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Zuzanou Melšovou ve věci žalobce PROFI CREDIT Czech, a.s., se sídlem Praha 1, Jindřišská 24/941, IČ: 61860069, proti žalované 1) Mgr. Kateřině Širhalové, LL.M., se sídlem Olomouc, Palackého 641/11, insolvenční správkyni dlužníka Miroslava Juřici, a žalovanému 2) Miroslavu anonymizovano , anonymizovano , bytem Litovel, Revoluční 670/7, o určení popřené pohledávky,

takto :

I. Žaloba, aby bylo určeno, že část pohledávky žalobce ve výši 11.741,-Kč, která byla do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp.zn. KSOS 14 INS 5042/2011 s dlužníkem Miroslavem Juřicou, anonymizovano , bytem Litovel, Revoluční 670/7, přihlášena přihláškou P1, je po právu, se zamítá.

II. Žalobce a žalovaná 1) nemají vůči sobě právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalobce a žalovaný 2) nemají vůči sobě právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobou doručenou soudu dne 30.06.2011 domáhal se žalobce určení, že část jeho pohledávky za dlužníkem Miroslavem Juřicou ve výši 11.741,-Kč, která byla na přezkumném jednání popřena insolvenční správkyní i dlužníkem, byla do insolvenčního řízení přihlášena po právu, a to jako pohledávka nezajištěná a nevykonatelná. Výše přihlášené pohledávky je naprosto v souladu se smlouvou o úvěru, kterou mezi sebou věřitel a dlužník v souladu se zásadou autonomie vůle platně uzavřeli, jakož i v souladu se zákonem. Uzavřením úvěrové smlouvy vznikl dlužníkovi nárok na poskytnutí nominální výše úvěru, tj. částky 45.192,-Kč a žalobci zase vznikl nárok na vyplacení smluvní odměny, tj. částky 31.192,-Kč. Vzhledem k tomu, že se jednalo o dvě vzájemné peněžité pohledávky, dohodli se dlužník a žalobce ve smlouvě o úvěru na započtení těchto částek. Takovéto ujednání neodporuje zákonu. Za situace, kdy smluvní odměna již byla započtena, a to v okamžiku poskytnutí úvěru, žalovaní popřeli pouze jistinu z úvěrové smlouvy a o obcházení ust. § 170 insolvenčního zákona se nejedná. Vedle toho uvedl, že smluvní odměna je zcela v pořádku a přiměřená.

Jelikož žalobce a žalovaná 1) souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a u žalovaného 2) se předpokládá, že proti takovémuto postupu nemá námitky (§ 101 odst. 4 o.s.ř.), soud věc projednal a rozhodl jen na základě účastníky předložených listinných důkazů podle ust. § 115a o.s.ř.

Ze spisu Krajského soudu v Ostravě sp.zn. KSOS 14 INS 5042/2011 soud zjistil, že

1) usnesením ze dne 11.04.2011 byl zjištěn úpadek dlužníka Miroslava Juřici, insolvenční správkyní byla ustanovena Mgr. Kateřina Širhalová, LL.M. a soud povolil řešení úpadku oddlužením, 2) usnesením ze dne 27.06.2011 soud schválil oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře, 3) přihláškou pohledávky evidovanou pod č. P1, která byla doručena insolvenčnímu soudu dne 21.04.2011, přihlásil žalobce do insolvenčního řízení nevykonatelnou pohledávku č. 1 ve výši 33.614,-Kč sestávající z nedoplatku na nominální hodnotě úvěru z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru č. 9100314506 ve výši 33.356,-Kč a na smluvních pokutách podle téže smlouvy ve výši 258,-Kč, 4) u přezkumného jednání dne 16.06.2011 byla pohledávka popřena insolvenční správkyní a dlužníkem, a to v rozsahu 11.741,-Kč, co do 21.873,-Kč byla zjištěna, důvodem popření části žalobcovy pohledávky byl názor insolvenční správkyně a dlužníka, že částka 11.741,-Kč odpovídá úroku z úvěru u splátek splatných po zjištění úpadku, které se dle § 170 insolvenčního zákona neuspokojují, proto bylo provedeno odúročení splátek sazbou RPSN na hodnotu ke dni úpadku, tj. k 11.04.2011 s odkazem na rozsudek 33 ICm 222/2010 ve věci KSOS 33 INS 9306/2009, 5) insolvenční správkyně vyrozuměla žalobce o popření části pohledávky podle ust. § 197 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-dále jen IZ) dopisem ze dne 20.06.2011, který byl žalobci doručen 21.06.2011, 6) insolvenční řízení nebylo dosud skončeno.

Incidenční žaloba byla podána včas a ve lhůtě 30 dnů ode dne konání přezkumného jednání tak, jak stanoví ust. § 198 odst. 1 IZ.

Ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. 9100314506 ze dne 12.03.2010 a smluvních ujednání společnosti žalobce č. V01012009 soud zjistil, že žalobce jako věřitel uzavřel s dlužníkem Miroslavem Juřicou smlouvu, na jejímž základě se zavázal dlužníkovi poskytnout úvěr 71.460,-Kč za smluvní odměnu 41.460,-Kč a dlužník se peněžní prostředky zavázal splácet 36-ti měsíčními splátkami po 1.985,-Kč, předpokládaná RPSN úvěru činila 95,04 % a částka k vyplacení 30.000,-Kč. Nedílnou součástí úvěrové smlouvy byly dle dohody smluvních stran (věřitele a dlužníka) smluvní ujednání společnosti žalobce. Smlouva byla podepsána zástupcem věřitele a dlužníkem dne 12.03.2010.

Z dodatku ke smlouvě o revolvingovém úvěru č. 9100314506 ze dne 16.03.2010 podepsaného žalobcem soud zjistil, že věřitel oznámil dlužníkovi upřesnění parametrů jím poskytovaného úvěru v souladu s bodem 2.5 smluvních ujednání takto: Výše úvěru činila 45.192,-Kč, počet měsíčních splátek 42, výše měsíční splátky 1.076,-Kč, splatnost měsíčních splátek k 21. dni v měsíci počínaje 21.04.2010, RPSN 129,43 %, smluvní odměna 31.192,-Kč, částka k vyplacení činila 14.000,-Kč. Dlužník byl poučen, že tento dodatek může odmítnout způsobem uvedeným v bodě 2.5 smluvních ujednání.

Ze splátkového kalendáře ze dne 16.03.2010 ke smlouvě o revolvingovém úvěru č. 9100314506 soud zjistil, že dlužník měl splácet splátky č. 1-42 ve výši 1.076,-Kč měsíčně, vždy k 21. dni v měsíci, počínaje dnem 21.04.2010 a konče dne 21.09.2013.

Z karty dlužníka Miroslava Juřici ke smlouvě o revolvingovém úvěru č. 9100314506 soud zjistil, že věřitel-žalobce vyplatil dlužníkovi dne 16.03.2010 částku 14.000,-Kč (včetně revolvingu), splaceno bylo do data 21.02.2011 11.836,-Kč.

S ohledem na popěrný úkon insolvenční správkyně i dlužníka bylo zapotřebí u smlouvy o revolvingovém úvěru v prvé řadě vyřešit právní otázku, zda se jedná o platný právní úkon. Soud při řešení této otázky dospěl k závěru, že nikoliv, vycházeje z toho, že není dovoleno sjednávat lichevní smlouvy, tj. takové smlouvy o úvěru, kdy by sjednaný úrok představoval hrubý nepoměr ke spravedlivému úroku, tj. úroku zohledňujícímu základní cenu peněz, režijní náklady poskytovatele úvěru a zejména individuální riziko nesplácení úvěru příjemcem. V daném případě bylo dlužníkovi fakticky vyplaceno 14.000,-Kč a ten se ve splátkách zavázal vrátit 45.192,-Kč, což bylo zapříčiněno sjednanou cenou úvěru ve výši 31.192,-Kč (smluvní odměna). Lze tedy shrnout, že pokud žalobce jako věřitel za poskytnutí úvěru po dlužníkovi požadoval protiplnění v rozsahu 3,228 násobku vyplacené částky, kdy podíl odměny (tj. ceny úvěru jakožto kapitalizovaného úroku) představuje (přepočteno na 1 rok splácení úvěru) zhruba sazbu 65 % ročně, jedná se v tomto konkrétním případě o smlouvu lichevní, nemravnou a tedy absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy podle § 39 občanského zákoníku. V této souvislosti soud odkazuje na komentářovou právní literaturu, podle níž soud přihlíží k absolutní neplatnosti právního úkonu i bez návrhu, tj. z úřední povinnosti; podle soudní praxe to platí vzhledem k projednací zásadě, která ovládá občanské soudní řízení (§ 101 odst. 1 o.s.ř.) za předpokladu, že skutečnosti, které jsou s absolutní neplatností spojeny, vyjdou v řízení najevo (viz Švestka, J., Jehlička, O., Škárová M., Spáčil J. a kol. Občanský zákoník, Komentář, 10. vydání, Praha, C.H. Beck 2006, str. 244).

Jelikož na celou smlouvu o úvěru č. 9100314506 nahlíží soud jako na neplatný právní úkon, nelze ze smlouvy dovozovat žádné nároky a je nutné na vzájemné vypořádání jejich účastníků aplikovat ustanovení o vydání bezdůvodného obohacení (vydání plnění z neplatné smlouvy).

Pokud tedy na původně poskytnutý úvěr bylo zaplaceno 11.836,-Kč a insolvenční správkyně a dlužník uznali 21.873,-Kč, je zjevné, že žádnou další částku z titulu vypořádání bezdůvodného obohacení žalobci přiznat nelze.

Vycházeje ze shora uvedených úvah dospěl soud k závěru, že žaloba je ve vztahu k části pohledávky žalobce ve výši 11.741,-Kč nedůvodná, a proto ji v tomto rozsahu zamítnul. S ohledem na uvedené se pro nadbytečnost již problematikou, zda smluvní odměna mohla být započtena v okamžiku poskytnutí úvěru a zda se tímto úkonem stala jistinou úvěru, nezabýval.

Pokud jde o náklady řízení (výroky II. a III. rozsudku), nutno konstatovat, že žalovaná 1) a žalovaný 2) by měli právo podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. na náhradu svých účelně vynaložených nákladů řízení. Jelikož však z obsahu spisu bylo zjištěno, že žádné náklady jim nevznikly, bylo rozhodnuto tak, že žalobce a žalovaná 1) a žalobce a žalovaný 2) nemají vůči sobě právo na náhradu nákladů řízení.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15-ti dnů ode dne jeho doručení k Vrchnímu soudu v Olomouci, prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, písemně, dvojmo.

V Ostravě dne 30.03.2012

Za správnost vyhotovení: JUDr. Zuzana Melšová, v.r. Martina Navrátilová samosoudkyně