14 ICm 1653/2014
Číslo jednací: 14 ICm 1653/2014-30 Sp.zn. ins. řízení: KSOS 14 INS 33173/2013

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Paučkovou, ve věci žalobce: Mgr. Daniel Tomíček, Jurečkova 643/20, 702 00 Ostrava, insolvenční správce dlužníka Vojtěcha anonymizovano , anonymizovano , bytem Horní Město 66, 793 44 Horní Město, proti žalovanému: SMART HYPO, s. r. o., tř. Svobody 956/31, 779 00 Olomouc, IČO 27774082, o popření vykonatelné pohledávky,

takto:

I. Žaloba, aby soud určil, že pohledávka žalovaného za dlužníkem Vojtěchem Mikulkou, přihlášená do insolvenčního řízení dlužníka vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 14 INS 33173/2013 přihláškou č. P7 jako pohledávka č. 1, není ve výši 269.078,39 Kč po právu, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobce podal dne 15.05.2014 u příslušného soudu žalobu, kdy se domáhal popření vykonatelné pohledávky tak, aby soud určil, že pohledávka žalovaného za dlužníkem tak, jak je specifikována v žalobním petitu, není ve výši 269.078,39 Kč po právu. Skutkově žalobce uvedl, že žalovaný přihlásil přihláškou č. 7, pohledávku č. 1 v celkové výši 544.799 Kč, vzniklou na základě smlouvy o úvěru č. 8130000168, konkrétně se jednalo o dlužnou jistinu s příslušenstvím a náklady rozhodčího řízení a dále pohledávku č. 2 ve výši 29.600 Kč, jednalo se o dlužnou smluvní pokutu dle smlouvy o úvěru. Pohledávky byly přihlášeny jako vykonatelné, dle rozhodčího nálezu Mgr. Jiřího Šubrta, sp. zn. 4492/2013. Byly přihlášeny jako zajištěné a to z titulu zástavního práva zřízeného k specifikovaným nemovitostem tak, jak je uvedeno v části II. žaloby. Na přezkumném jednání dlužníka žalobce popřel pohledávku č. 1 do výše 269.078,39 Kč. Popřená část pohledávky č. 1 představovala a) zesplatněné úroky z úvěru dle smlouvy o úvěru ve výši 145.063,60 Kč, přihlášené v rámci jistiny, které by pokud by nedošlo k zesplatnění, přirostly až v době po rozhodnutí o úpadku dlužníka, tedy po 09.01.2014. Důvodem popření je skutečnost, že zesplatnění úroku z úvěru, je v rozporu s ust. § 170 insolvenčního zákona. Dále b) se jednalo o úplatu za poskytnutí úvěru, dle článku II. odst. 1 smlouvy o úvěru ve výši 72.000 Kč, přihlášená v rámci jistiny. Důvodem popření je neplatnost ujednání o úplatě, pro rozpor s dobrými mravy. Dále se jednalo c) o zákonný úrok z prodlení ve výši 10.384,79 Kč, když tato část úroku z prodlení odpovídá úroku z prodlení, vyčíslené z popřeného nároku na zaplacení úroku, které by pokud by nedošlo k zesplatnění přirostly až v době po rozhodnutí úpadku dlužníka a úplaty za poskytnutí úvěru (viz. bod a), bod b) výše). Žalovanému na popřenou částku úroků z prodlení tak nevznikl nárok. Dále se jedná o částku d) náhrada nákladů rozhodčího řízení ve výši 41.630 Kč. Důvodem popření je neplatnost sjednané rozhodčí doložky, obsažené v rozhodčí smlouvě uzavřené 29.3.2013. Žalobce v souladu s ust. § 199 odst. 1 insolvenčního zákona uplatňuje popření vykonatelné pohledávky č. 1 žalovaného do částky 269.078,39 Kč. Pokud jde o tvrzený důvod neplatnosti sjednané rozhodčí doložky, pak žalobce uvádí, že rozhodčí doložka v rozhodčí smlouvě neobsahuje přímé určení rozhodce, který by měl spory, na které se sjednaná doložka vztahuje rozhodovat nebo způsob určení takového rozhodce v souladu se zákonem. V článku II. rozhodčí smlouvy je sice uvedeno alternativně několik rozhodců, avšak výběrem a jmenováním rozhodce, je pověřená Rozhodčí a správní společnost, a. s. Dle žalobce rozhodčí doložka, neobsahuje přímé určení rozhodce ad hoc, ale v této souvislosti pouze odkazuje na to, že rozhodce má vybrat a jmenovat Rozhodčí a správní společnost, a. s., tedy právnická osoba, která není stálým rozhodčím soudem, zřízeným na základě zákona a taková rozhodčí doložka je neplatná.

Žalovaný se k žalobě vyjádřil podáním z 26.05.2015 a uvedl, k napadeným smluvním úrokům přirostlým k jistině, že žalovaný a dlužník ve smlouvě, konkrétně v článku III. odst. 3 dohodli, že neuhrazení některé splátky v plné výši má za následek zesplatnění úvěru, čímž se stává spaltným celý dluh, vč. příslušenství, úplaty a paušální náhrady nákladů vynaložených na vymáhání pohledávky. Smluvní strany se dohodly na plnění ve splátkách. Vzhledem k tomu, že dlužník nehradil svůj závazek řádně a včas, byl závazek dlužníka v souladu ze smlouvou o úvěru ke dni 10.06.2013 zesplatněn. O tom byl dlužník informován. Žádost o zesplatnění celé pohledávky je jednostranným právním úkonem, přičemž smluvní strany mají plně k dispozici jakým způsobem sjednají splatnost svých závazků. Žalovaný odkazuje na rozhodnutí Vrchního soudu č. j. 104 VSPH 169/2014-64 a lze dovodit, že nepřirostly úroky po rozhodnutí o úplatku, nýbrž v okamžiku zesplatnění celého úvěru. V dané věci všechny splátky dluhu z úvěru, vč. úroku, se staly splatnými před prohlášením úpadku dlužníka, proto se ustanovením § 170a insolvenčního zákona neuplatní. Žalovaný odmítá názor, že po prodlení dlužníka se splacením splátek úvěru, nelze činit splatný celý dluh, vč. úroku, které by v případě řádného splacení byly splatné až v budoucnu. Paradoxně by bylo výhodnější pro dlužníka, kdyby úvěr nesplácel, neboť by po zesplatnění dluhu vedle dlužné částky úvěru zaplatil věřiteli místo úroku jen úrok z prodlení, který je zpravidla nižší než dohodnutý úrok. Pak nelze považovat výkon práva na zesplatnění závazku, jako výkon práva v rozporu s dobrými mravy. K argumentaci žalobce, že rozhodčí smlouva je absolutně neplatná, pak žalovaný uvádí, že v projednávané věci byl způsob určení rozhodce sjednán tak, že rozhodce bude určen a jmenován třetím nezávislým subjektem na základě dohody stran a to z předem známého a v rozhodčí doložce výslovně uvedeného seznamu rozhodců. Dle právního názoru Nejvyššího soudu je rozhodčí doložka neplatná, pokud splňuje jednu z uvedených podmínek: a) seznam rozhodců vede právnická osoba, která není stálým rozhodčím soudem, b) výběr rozhodce má provést jedna ze stran rozhodčího řízení, c) rozhodce vede řízení dle pravidel, vydaných osobou, která není stálým rozhodčím soudem. Obsah rozhodčí doložky, která byla uzavřena v tomto případě, nelze podřadit ani pod jednu z uvedených skutečností, kterou NSČR spojuje s neplatností rozhodčích doložek. V rozhodčí doložce se smluvní strany dohodly na devíti konkrétních fyzických osobách, které pro případ podání návrhu na vydání rozhodčího řízení lze považovat za osoby způsobilé, rozhodnout jejich spor z uzavřené smlouvy o úvěru. V daném případě se tedy nejedná o seznam osob, který vede právnická osoba, jež není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona. Za situace, kdy je výčet nestranných osob uveden přímo v rozhodčí doložce, s jejímž zněním vyslovily obě strany souhlas podpisem, nelze pochybovat o tom, že osobou určenou k rozhodování případného sporu bude vždy oběma stranám známá fyzická osoba. Žalovaný odkazuje na znění § 7 zákona č. 216/1994 Sb. Způsob určení rozhodce uvedený v rozhodčí doložce, je zcela v souladu s právní úpravou rozhodčího řízení i právní úpravou na ochranu spotřebitele. Žalovaný považuje výčet devíti fyzických osob za dostatečně určitý způsob určení rozhodce, který zajišťuje, že rozhodčí řízení proběhne v souladu se zásadou rychlosti a hospodárnosti řízení. Žalovaný dále odkazuje na rozhodnutí NSČR sp. zn. 33 Cdo 1616/2014, z kterého cituje. Z tohoto rozhodnutí vyplývá, že dopadá přímo na smluvní ujednání posuzované v tomto případě, kdy výběr rozhodce byl proveden z rozhodců devíti a navíc třetím nezávislým subjektem a takové ujednání je v souladu s tímto rozhodnutím NSČR nutno považovat za ujednání platné. Rozhodčí smlouva je platná, znění rozhodčí smlouvy nelze podřadit pod rozhodnutí NSČR a ÚS týkající se neplatnosti rozhodčích smluv, které se vztahují na zcela odlišný typ rozhodčích smluv. Pokuď jde o další popřený nárok v podobě úplaty, pak žalovaný uvádí, že smluvní strany uzavřely smlouvu o úvěru ve smyslu § 497 a následujících obchodního zákoníku a ve smyslu § 499 obchodního zákoníku. V době uzavření smlouvy o úvěru, byla sjednána úplata, jelikož předmětem podnikání žalovaného bylo poskytování úvěru. Toto ustanovení je kogentní od něhož se strany dohodou nemohou odchýlit. Základní náležitosti smlouvy o úvěru je její úplatnost, resp. povinnost dlužníka zaplatit za poskytnuté peněžní prostředky úroky a dále zde existuje možnost sjednat rovněž i úplatu. Částka, která se rovná úplatě je sjednána vedle úroku. V článku II. bod 1 byla na základě svobodné vůle a smluvní volnosti účastníků sjednána celková výše úplaty 72.000 Kč.

Pak nelze smluvní ujednání o úplatě považovat za rozporné s dobrými mravy. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl.

Soud rozhodl o věci dle § 115a o. s. ř. ve spojení s ust. § 7 odst. 1 insolvenčního zákona a § 161 odst. 1 věta poslední insolvenčího zákona, tedy bez nařízení jednání, když účastníci s tímto postupem souhlasili.

Soud zjistil z přihláškového spisu odd. P, č. přihlášky P7, č. věřitele 7 vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 14 INS 33173/2013 následující:

z přihlášky pohledávky, že žalovaný přihlásil pohledávku č. 1 v celkové výši 544.799 Kč, sestávající z jistiny ve výši 454.556 Kč z titulu smlouvy o úvěru č. 8130000168 a z příslušenství ve výši 90.243 Kč. Pohledávka byla přihlášená jako vykonatelná dle rozhodčího nálezu sp. zn. 4492/2013 a dále pohledávku č. 2 v celkové výši 29.600 Kč z titulu smlouvy o úvěru-smluvní pokuta, pohledávka byla přihlášená jako vykonatelné dle rozhodčího nálezu sp. zn. 4492/2013.

Upraveným seznamem přihlášených pohledávek, že přezkumné jednání se konalo 16.04.2014, z celkem přihlášené částky 574.399 Kč bylo zjištěno 305.320,61 Kč a popřeno 269.078,39 Kč a to insolvenčním správcem i dlužníkem.

Smlouvou o úvěru č. 8130000168, že tato byla uzavřená v souladu s ust. § 497 a následujících zákona č. 513/1991 Sb., mezi žalovaným jako věřitelem a dlužníkem a dále Marií Mikulkovou jako spoludlužnicí, jednotlivně jako dlužnici. Předmětem smlouvy bylo, že věřitel se zavázal poskytnout spotřebitelský úvěr v celkové výši 200.000 Kč. V článku II. bylo sjednáno, že smluvní strany se dohodly, že spoludlužnicí zaplatí sjednané úroky ve výši 16 % z jistiny za každý rok a sjednanou celkovou úplatu 72.000 Kč, přičemž úroky a úplata jsou splatné měsíčně po jejich úplném uhrazení, je rovněž jistina splatná měsíčně. Měsíční splátka uvedená v článku III. zahrnuje nejdříve splátku úroku a úplaty a po jejich úplném uhrazení následně splátku jistiny. V článku III. bylo sjednáno, že se dlužníci zavazují uhradit věřiteli celkem 474.000 Kč, z toho poplatek z uzavření smlouvy 10.000 Kč a částku ve výši 464.000 Kč v 72 pravidelným měsíčních splátkách ve výši 6.444 Kč, s tím, že poslední splátka bude ve výši 6.476 Kč a první splátka bude splatná k 03.04.2013 a každá další vždy k 28. dni každého následujícího měsíce od května 2013 až do úplného zaplacení. V článku III. bod 3 bylo dohodnuto, že v případě neuhrazení některé splátky v plné výši nebo v řádném termínu, může věřitel v souladu s ust. § 565 občanského zákoníku žádat o zaplacení celé pohledávky. Použitím tohoto práva se stává splatný celý dluh, vč. příslušenství úplaty, paušální náhrady nákladů vynaložených v souvislosti s vymáháním dlužné částky. Účinky zesplatnění nastávají okamžikem doručení oznámení o zesplatnění, dlužníkovi či okamžikem, kdy je zesplatnění považováno za doručené, tj. 10. od uložení výzvy k vyzvednutí zásilky, či okamžikem odmítnutí přijetí zásilky. V článku IV. byly sjednány sankce a článku V. bylo sjednáno zajištění úvěru s tím, že závazek vyplývající z této smlouvy, bude zajištěn zástavním právem k nemovitostem, které jsou ve společném jmění manželů.

Rozhodčí smlouvou, že tato byla uzavřená dne 29.03.2013 mezi žalovaným jako věřitelem, dlužníkem a spoludlužnicí Marií Mikulkovou jako spoludlužníky a to k smlouvě o úvěru ze dne 29.03.2013, č. 8130000168. Dle článku I. se smluvní strany dohodly, že veškeré majetkové spory budou rozhodovány s konečnou platností v rozhodčím řízení s vyloučením pravomoci obecných soudů, dle zákona č. 216/1994 Sb. o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů. V článku II. se strany dohodly v souladu s ust. § 7 odst. 1 zákona o rozhodčím řízení tak, že výslovně souhlasí, že spor bude projednávat a rozhodovat jeden rozhodce vždy určený a jmenovaný Rozhodčí a správní společností, a. s., s tím, že strany výslovně jsou si vědomy, že společnost není stálým rozhodčím soudem. Smluvní strany pověřují společnost, aby vybrala rozhodce ad hoc z následujících osob, zde uvedených devíti osob, kromě jiných i Mgr. Jiřího Šubrta. Dále bylo ujednáno, že pokud v době zahájení řízení, žádná z uvedených osob nebude splňovat předpoklady, stanovené obecně závaznými právními předpisy pro výkon funkce rozhodce, smluvní strany pověřují společnost, aby jmenovala rozhodce fyzickou osobu, zapsanou v seznamu advokátů České advokátní komory, nebo ze seznamu rozhodců vedených u rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky. V článku III. se strany v souladu s § 19 odst. 1 zákona o rozhodčím řízení dohodly, na pravidlech rozhodčího řízení, kde kromě jiného v bodě c) bylo ujednáno, že smluvní strany se dohodly, že spor bude rozhodcem rozhodován zásadně bez ústního jednání na základě písemných důkazů, předložených stranami. S tím, že pokud rozhodce nebude považovat písemné důkazy za dostačující, je oprávněn ústní jednání nařídit.

Rozhodčím nálezem ze dne 20.11.2013 sp. zn. 4492/2013, že tento vydal rozhodce Mgr. Jiří Šubrt, ve věci věřitele-žalovaného, proti dlužníkům-Vojtěch Mikulka, Marie Mikulková, kdy žalovaní byli zavázáni zaplatit žalobci společně a nerozdílně částku 454.556 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,05 % od 11.06.2013 do zaplacení, dále žalovaní byli zavázáni zaplatit společně a nerozdílně žalobci smluvní pokutu ve výši 400 Kč za každý započatý den prodlení od 11.06.2013 do 23.08.2013, dále částku 30.000 Kč a dále náhradu nákladů rozhodčího řízení 41.629,50 Kč a to vždy ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozhodčího nálezu. Tímto rozhodčím nálezem bylo rozhodnuto o nároku věřitele z titulu smlouvy o úvěru č. 8130000168.

Oznámením o zesplatnění závazku a o uložení smluvních pokut ze dne 07.06.2013, že toto bylo žalovaným jako věřitelem adresováno dlužníkovi, kdy žalovaný oznámil dlužníkovi, že závazek vyplývající ze smlouvy o úvěru č. 8130000168 je zesplatněn v souladu se smluvním ujednáním, z důvodu prodlení s placením závazku. Zesplatnění nastává okamžikem doručení oznámení nebo ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy bylo připraveno k vyzvednutí. Dlužníkovi bylo oznámeno, že byla uložená smluvní pokuta z původní výše jistiny, tj. 400 Kč za každý započatý den prodlení od data zesplatnění a paušální náhrada nákladů ve výši 30.000 Kč. Stává se splatný celý dluh, tj. jistina, úroky, úplata a další nároky vyplývající ze smlouvy, ke dni oznámení v celkové výši 488.556 Kč. Pro případ, že nebude závazek uhrazen do 30 dnů od doručení oznámení, v souladu se smlouvou bude uložena jednorázová smluvní pokuta 20.000 Kč. Dle dokladu o doručení bylo oznámení o zesplatnění závazku doručeno dlužníkovi 10.06.2013.

Smlovou o zřízení zástavního práva k nemovitostem, že tato byla uzavřena 29.03.2013 mezi žalovaným jako zástavním věřitelem a dlužníky jako zástavci a to k zajištění peněžité pohledávky, vyplývající ze smlouvy o úvěru č. 8130000168 z 29.03.2013 a to k nemovitostem tak, jak jsou popsány v článku II. ve společném jmění manželů-dlužníků, pozemek č. St 140 zastavěná plocha a nádvoří, pozemek 114 zahrada zemědělský půdní fond, stavby Horní Město č. p. 66-rodinný dům, stojící na parcele č. St 140, vše zapsána na LV č. 179 u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště Bruntál, Katastrální území Horní Město.

Mezi stranami nebylo sporu o tom, že u Krajského soudu v Ostravě, pod sp. zn. KSOS 14 INS 33173/2013 probíhá insolvenční řízení dlužníka a že žalobce byl ustanoven insolvenčním správcem.

Předpokladem projednání žaloby je posouzení včasnosti a dále okruhu účastníků. Jak bylo prokázáno přezkumné jednání, na kterém insolvenčním správcem byla částečně popřená pohledávka č. 1 se konalo 16.04.2014. Insolvenční správce podal předmětnou žalobu o popření vykonatelné pohledávky u příslušeného soudu 15..05.2014, tedy včas (§ 199 odst. 1 insolvenčního zákona).

Soud s ohledem na provedené důkazní řízení posoudil skutkovou a právní argumentaci žalobce a s ohledem na vyjádření žalovaného dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Ve shodě s argumentací žalovaného pak soud konstatuje, že popřená část pohledávky č. 1 ve výši 269.078,39 Kč je po právu.

Pokud jde o žalobcem napadené smluvní úroky přirostlé k jistině v době po rozhodnutí o úpadku, pak je třeba odkázat na argumentaci žalovaného, který uvedl, že ve smlouvě o úvěru v článku III. odst. 3 si smluvní strany dohodly, že neuhrazení některé splátky v řádném termínu, má za následek zesplatnění úvěru a tím se stává splatný celý dluh vč. příslušenství, úplaty a paušální náhrady nákladů vynaložených na vymáhání pohledávky. Je nepochybné, že dlužník nesplnil svůj závazek ze smlouvy o úvěru řádně a včas a v souladu s výše citovaným článkem smlouvy o úvěru a v souladu s tím, byl závazek dlužníka ze smlouvy o úvěru zesplatněn, když oznámení o zesplatnění a uložení povinnosti k úhradě zesplatněných částek, bylo dlužníkovi řádně oznámeno. Pak žalovaný má nárok na sjednané úroky v plné výši, které byly vypočteny za celou dobu ke dni zesplatnění závazku dlužníka z předmětné úvěrové smlouvy. V daném případě všechny splátky dluhu z úvěru vč. úroku se staly splatnými před prohášením úpadku dlužníka a z toho důvodu se ust. § 170 písm. a) insolvenčního zákona neuplatní. I v nalézacím řízení by věřitel měl nárok na zaplacení všech doposud nezaplacených splátek dluhu z úvěru vč. úroku, když s ohledem na datum zesplatnění jde o pohledávku přirostlou před rozhodnutím o úpadku. Pak popření částky jako zesplatněné úroky z úvěru ve výši 145.063,60 Kč přihlášené v rámci jistiny, nebylo důvodné. Pokud dále žalobce popřel úplatu za poskytnutí úvěru ve výši 72.000 Kč pak k tomu je třeba uvést, že smlouva o úvěru byla uzavřená v souladu s ust. § 497 a následujících obchodního zákoníku a ve smyslu § 499 obchodního zákoníku, byla ve smlouvě o úvěru sjednána úplata. Jedná se o kogentní ustanovení a je třeba zdůraznit, že základní náležitosti smlouvy o úvěru je její úplatnost, resp. povinnost dlužníka zaplatit za poskytnutné peněžité prostředky úroky a dále zde existuje možnost sjednat i úplatu. Částka, která byla sjednána jako úplata vedle úroku, byla sjednána na základě smluvní volnosti účastníků ve výši 72.000 Kč. Pak z tohoto důvodu nelze argumentovat tak, že se jedná o smluvní ujednání, které je v rozporu s dobrými mravy. Z důvodu, že soud posoudil shora uvedené pohledávky žalovaného, tedy zesplatněné úroky a úplatu za důvodně uplatněné, soud posoudil popření zákonných úroků z prodlení z těchto částek ve výši 10.384,79 Kč, odpovídající úroku z prodlení z vyčísleného nároku žalobce na zaplacení úroku a úplaty za nedůvodné. Pokud jde o náhradu nákladů rozhodčího řízení 41.630 Kč, pak ani v této části není možné učinit závěr, že by popření této částky bylo důvodné. Soud se neztotožňuje s argumentací žalobce, že důvodem popření je skutečnost, že je neplatná sjednána rozhodčí doložka, obsažená v rozhodčí smlouvě, a že by tedy žalovanému nevznikl nárok na náhradu nákladů rozhodčího řízení. V rozhodčí smlouvě ze dne 29.03.2013 byl způsob určení rozhodce sjednán tak, že rozhodce bude určen a jmenován třetím nezávislým subjektem, na základě dohody stran a to z předem známého a v rozhodčí doložce výslovně uvedeného seznamu rozhodců. Obsah rozhodčí doložky nelze podřadit pod žádnou skutečnost, pro kterou NSČR spojuje neplatnost rozhodčích doložek a to, že by seznam rozhodců vedla právnická osoba, která není stálým rozhodčím soudem nebo výběr rozhodce by měla provést jedna ze stran rozhodčího řízení a dále, že by rozhodce vedl řízení dle pravidel vydaných osobou, která není stálým rozhodčím soudem. V rozhodčí smlouvě se smluvní strany dohodly na devíti konkrétních fyzických osobách, které pro případ podání návrhu na vydání rozhodčího nálezu považovali za osoby způsobilé rozhodnout jejich spor z uzavřené smlouvy o úvěru. Tedy byl stanoven výčet nestranných osob, uvedených přímo v rozhodčí doložce s jejichž zněním vyslovily obě strany souhlas a svým podpisem potvrdili, že není pochyb o tom, že osobou určenou k rozhodnutí případného sporu bude vždy osoba oběma stranám známá. Pak způsob určení rozhodce v rozhodčí doložce, je v souladu s právní úpravou a to § 7 zákona č. 216/1994 Sb. o rozhodčím řízení. S odkazem na rozhodnutí NSČR sp. zn. 33 Cdo 1616/2014 je třeba učinit závěr, že strany se dohodly, že majetkový spor rozhodne jeden z devíti jednoznačně určených rozhodců, kdy výběr rozhodce byl proveden z rozhodců konkrétně sjednaných a dohodnutých, navíc třetím nezávislým subjektem, nikoliv jednou ze smluvních stran. Rozhodčí smlouva byla uzavřená platně v platném rozsahu. Žalovanému tak náleží nárok na náhradu nákladů rozhodčího řízení.

Z důvodu výše popsaných byla žaloba zamítnuta.

O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o. s. ř. a § 202 odst. 1 insolvenčního zákona negativně, když z obsahu spisu navíc vyplývá, že žalobci ani žalované náklady řízení nevznikli.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku j e odvolání p ř í p u s t n é ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení k Vrchnímu soudu v Olomouci prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci.

Olomouc 20.07.2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Eva Paučková v. r. Veronika Paličková samosoudkyně