14 ICm 1549/2012
Jednací číslo: 14 ICm 1549/2012-17 (KSOS 14 INS 5942/2012)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Zuzanou Melšovou ve věci žalobkyně JUDr. Kateřiny Danielové, se sídlem Ostrava-Moravská Ostrava, Na Hradbách 118/9, insolvenční správkyně dlužnice Alexandry anonymizovano , anonymizovano , bytem Ostrava-Výškovice, Výškovická 484/174, zastoupené Mgr. Kateřinou Koldasovou, advokátkou se sídlem Ostrava-Moravská Ostrava, Na Hradbách 118/9, proti žalovanému JUDr. Ondřeji Marešovi, LL.M., soudnímu exekutorovi, se sídlem Litoměřice, Novobranská 20, IČ: 66253799, o popření vykonatelné pohledávky,

takto:

I. Žaloba na určení, že žalovaný nemá za dlužnicí Alexandrou Bohdanovou, anonymizovano , bytem Ostrava-Výškovice, Výškovická 484/174, pohledávku z titulu nákladů exekučního řízení v celkové výši 8.160,-Kč, uplatněnou přihláškou P18 v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Ostravě pod sp.zn. KSOS 14 INS 5942/2012, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 04.06.2012 domáhala určení, že pohledávka žalovaného soudního exekutora ve výši 8.160,-Kč, přihlášená do insolvenčního řízení vedeného Krajským soudem v Ostravě pod sp.zn. KSOS 14 INS 5942/2012 s dlužnicí Alexandrou anonymizovano , není po právu. Tvrdila, že byť žalovaný přihlásil do insolvenčního řízení vykonatelnou pohledávku dle příkazu k úhradě nákladů exekuce č.j. 124 EX 21663/11 -39 ze dne 12.04.2012, nárok žalovaného ve smyslu ust. § 5 odst. 1 a § 6 vyhl.č. 330/2001 Sb. o odměně a náhradách soudního exekutora, o odměně a náhradě hotových výdajů správce podniku a podmínkách pojištění odpovědnosti za škody způsobené exekutorem nevznikl, neboť exekuce nebyla provedena. Exekutor v daném exekučním řízení ničeho nevymohl a nárok na odměnu mu tudíž nemohl vzniknout a nevznikl.

Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby s argumentací, že povinnost k úhradě nákladů exekuce byla dlužnici stanovena již usnesením Okresního soudu v Ostravě č.j. 91 EXE 14518/2011-20 ze dne 21.10.2011, přičemž tato povinnost byla výše uvedeným příkazem k úhradě nákladů exekuce pouze konkretizována. Dle ust. § 1 vyhl.č. 330/2001 Sb. a § 3 zákona 120/2001 Sb. o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád-dále jen EŘ) je činnost prováděná soudním exekutorem úplatná. Již před samotným provedením exekuce vznikají soudnímu exekutorovi náklady spojené se zmapováním majetku povinného. Dle zmíněných ustanovení je exekuční činnost vykonávána exekutorem za odměnu, v níž je mimo jiné zahrnuta i náhrada za běžné administrativní a jiné práce vykonávané v souvislosti s exekuční činností (mzda za práci a činnost zaměstnanců a samotného exekutora). Zákonným postupem při provádění exekuce, ať již úspěšné či bezvýsledné, pak vznikají náklady spočívající v hotových výdajích, jež je exekutor nucen vynaložit. Vzhledem k tomu, že náklady exekutora jsou pohledávkou z titulu práva na náhradu nákladů řízení, jsou v dané věci aplikovatelné i závěry právní teorie a judikatury, podle nichž nárok na náhradu nákladů řízení má základ v procesním právu a vzniká na základě pravomocného rozhodnutí, které má v tomto ohledu konstitutivní povahu. V případě exekuce se jedná o pravomocné usnesení o nařízení exekuce a příkaz k úhradě nákladů exekuce.

Jelikož účastníci v souladu s ust. § 115a o.s.ř. s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili, resp. žalovaný souhlasil a žalobkyně neměla k uvedenému postupu žádné námitky (§ 101 odst. 4 o.s.ř.), soud rozhodl jen na základě účastníky předložených listinných důkazů.

Z listin ze spisu Krajského soudu v Ostravě sp.zn. KSOS 14 INS 5942/2012 soud zjistil:

1) z usnesení ze dne 29.03.2012, že byl zjištěn úpadek dlužnice Alexandry anonymizovano , insolvenční správkyní byla ustanovena JUDr. Kateřina Danielová a soud povolil řešení úpadku oddlužením, 2) z přihlášky P18, že dne 25.04.2012 přihlásil žalovaný pohledávku z titulu náhrady nákladů exekučního řízení ve výši 8.160,-Kč na základě usnesení Okresního soudu v Ostravě o nařízení exekuce č.j. 91 EXE 14518/2011-20 ze dne 21.10.2011 a příkazu k úhradě nákladů exekuce č.j. 124 EX 21663/11-39, podáním doručeným insolvenčnímu soudu dne 07.06.2012 žalovaný zaslal příkaz k úhradě nákladů exekuce č.j. 124 EX 21663/11-39 s vyznačenou doložkou právní moci jako doplnění přihlášky, 3) na přezkumném jednání dne 01.06.2012 insolvenční správkyně popřela pohledávku žalovaného co do pravosti s odůvodněním, že pohledávka žalovanému nevznikla

neboť na vymáhanou pohledávku nevymohl ničeho, dlužnice pohledávku uznala v celém rozsahu, 4) insolvenční řízení nebylo dosud skončeno.

V prvé řadě soud konstatuje, že podaná žaloba je žalobou včasnou dle ust. § 199 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-dále jen IZ).

Z usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 21.10.2011, č.j. 91 EXE 14518/2011-20, soud zjistil, že byla vůči dlužnici jako povinné nařízena exekuce k uspokojení pohledávek oprávněného Citibank Europe plc, se sídlem Dublin, North Wall Quay 1, Irsko, registrovaná v rejstříku společnosti v Irské republice pod č. 132781, nákladů předcházejícího řízení (podle platebního rozkazu Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 02.03.2011 sp. zn. 28 C 46/2011 ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 12.05.2011) a nákladů exekuce, přičemž provedením exekuce byl pověřen žalovaný, tj. JUDr. Ondřej Mareš LL.M.-soudní exekutor. Toto usnesení Okresního soudu v Ostravě nabylo právní moci 17.01.2012.

Z příkazu k úhradě nákladů exekuce ze dne 12.04.2012, č.j. 124 EX 21663/11-39, soud zjistil, že soudní exekutor JUDr. Ondřej Mareš, LL.M. pověřený provedením exekuce (na základě usnesení soudu č.j. 91 EXE 14518/2011-20 ze dne 21.10.2011) vydal příkaz k úhradě nákladů exekuce ve výši 8.160,-Kč, sestávající z jeho odměny 3.000,-Kč, náhrady hotových výdajů 3.500,-Kč, náhrady dle vyhl.č. 330/2001 Sb. § 14 a 15 (ztráta času exekutora a doručení písemnosti) 300,-Kč a DPH ve výši 1.360,-Kč, a dále pak k úhradě nákladů právního zastoupení oprávněného v exekučním řízení 11.532,-Kč. Tento příkaz k úhradě nákladů exekuce nabyl právní moci dne 28.04.2012 a vykonatelnosti téhož dne. V jeho odůvodnění se pak uvádí, že soudní exekutor provedl exekuci, přičemž pohledávka vymožena nebyla.

Důvod popření vykonatelné pohledávky žalovaného spočívá v tom, že nárok z účtované odměny žalovanému nevznikl, protože v průběhu exekučního řízení ničeho nevymohl, resp. exekuci neprovedl a náklady exekutora dosud nevznikly. Tuto námitku soud neshledal důvodnou.

Podle ust. § 87 odst. 1 EŘ patří mezi náklady exekuce odměna exekutora, náhrada paušálně určených či účelně vynaložených hotových výdajů, náhrada za ztrátu času při provádění exekuce, náhrada za doručení písemnosti, odměna a náhrada nákladů správce podniku, a je-li exekutor nebo správce podniku plátcem daně z přidané hodnoty, je nákladem exekuce rovněž příslušná daň z přidané hodnoty podle zvláštního právního předpisu. Podle ust. § 87 odst. 3 téhož zákona hradí náklady exekuce exekutorovi povinný. Z odst. 4 téhož ustanovení pak plyne, že náklady exekuce a náklady oprávněného vymůže exekutor na základě příkazu k úhradě nákladů exekuce, a to některým ze způsobů určených v exekučním příkazu k provedení exekuce ukládající zaplacení peněžité částky.

Podle ust. § 88 odst. 1 EŘ platí, že náklady exekuce a náklady oprávněného určuje exekutor v příkazu k úhradě nákladů exekuce, který doručí oprávněnému a povinnému. Z odst. 3 téhož ustanovení vyplývá, že účastník řízení může podat u exekutora proti příkazu námitky do 8 dnů od doručení. Pokud exekutor v plném rozsahu námitkám nevyhoví, postoupí je bez zbytečného odkladu soudu (ust. § 45), který o námitkách rozhodne do 15 dnů. Případné vyjádření k námitkám adresované soudu exekutor doručí také tomu, kdo námitky podal.

Ust. § 89 EŘ pak určuje, že dojde-li k zastavení exekuce, hradí náklady exekuce a náklady účastníků ten, který zastavení zavinil. V případě zastavení exekuce pro nemajetnost povinného hradí paušálně určené či účelně vynaložené výdaje exekutorovi oprávněný. Pro případ zastavení exekuce pro nemajetnost povinného si může oprávněný s exekutorem předem sjednat výši účelně vynaložených výdajů.

Soud je v prvé řadě přesvědčen o tom, že náklady exekuce (v přezkoumávané věci jde o odměnu exekutora, náhradu jeho paušálně určených hotových výdajů a daň z přidané hodnoty) nejsou ničím jiným, než náklady (exekučního) řízení, přičemž rozhodování o nich zákon primárně svěřuje soudnímu exekutorovi, který tak činí příkazem k úhradě nákladů exekuce.

Judikatura (např. usnesení Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 20 Cdo 5223/2007 ze dne 10.03.2008) dovozuje, že příkazem k úhradě nákladů exekuce soudní exekutor určuje konkrétní výši a jednotlivé složky nákladů exekuce, aniž by stanovil způsob, kterým budou vymoženy. Příkaz je ve spojení s usnesením o nařízení exekuce exekučním titulem, který se vymáhá v exekučním řízení, v němž byl vydán (viz. ust. § 87 odst. 4 a § 88 odst. 1 a 2 EŘ), přičemž způsob provedení exekuce je stanoven v exekučním příkazu (viz. ust. § 47 odst. 1 a § 48 písm. f) EŘ). Pouze v případě podání námitek proti tomuto příkazu některým z účastníků, jestliže jim zcela nevyhoví sám exekutor, přenáší se rozhodování o nákladech exekuce na soud, který rozhodne o důvodnosti námitek (viz. ust. § 88 odst. 3 a 4 EŘ).

Jsou-li tedy náklady exekutora pohledávkou z titulu práva na náhradu nákladů řízení, jsou v dané věci aplikovatelné i závěry právní teorie, tak jak uvádí žalovaný ve svém vyjádření (např. Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I. Komentář I. vydání Praha: C.H.Beck, 2009, strana 1009) a judikatury (např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 29 Cdo 238/2007 ze dne 27.09.2007), podle nichž nárok na náhradu nákladů řízení má základ v procesním právu a vzniká na základě pravomocného rozhodnutí, které má v tomto směru konstitutivní povahu. V případě exekučního řízení se jedná o pravomocné soudní rozhodnutí, jímž je exekutorovi vůči některému z účastníků exekučního řízení přiznáno právo na náhradu nákladů exekuce, nebo-a opakovaně to budiž zdůrazněno-o exekutorem vydaný příkaz k úhradě nákladů exekuce.

V posuzované věci je nesporné, že o nákladech exekučního řízení již bylo příkazem k úhradě nákladů exekuce pravomocně rozhodnuto, a proto nemůže obstát argumentace žalobkyně, že pohledávka nevznikla. Podle názoru soudu má exekutor právo na uspokojení nákladů exekuce i v případě, že v průběhu exekuce nebylo k uspokojení pohledávky oprávněného nic vymoženo, když exekutor je v podstatě honorován za to, že byl exekucí pověřen. Názor, že náklady exekuce mohou být vyčísleny až po jejím skončení a že exekutor má nárok na náhradu nákladů exekuce jen v případě, že na uspokojení pohledávky oprávněného něco vymůže, z EŘ ani z vyhlášky č. 330/2001 Sb. nevyplývá.

S argumentací žalobkyně, že pohledávku popřela po právu, se proto tento soud neztotožňuje.

Lze tedy uzavřít, že žalovaný postupoval v souladu s § 88 EŘ, když vydal příkaz k úhradě nákladů exekuce, který se stal pravomocný, takže po právu přihlásil pak tuto pohledávku do insolvenčního řízení vedeného s dlužnicí Alexandrou anonymizovano , přičemž jde o pohledávku existující.

S ohledem na uvedené soud žalobu zamítl, a pokud jde o výrok o nákladech řízení, ten je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. a skutečností, že úspěšnému žalovanému náhradu nákladů řízení přiznat nelze, a to pro nákladovou imunitu insolvenční správkyně (§ 202 odst. 1 IZ).

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15-ti dnů ode dne jeho doručení k Vrchnímu soudu v Olomouci, prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, písemně, dvojmo.

V Ostravě dne 11.12.2012

Za správnost vyhotovení: JUDr. Zuzana Melšová, v. r. Martina Navrátilová samosoudkyně