14 ICm 1342/2011
Jednací číslo: 14 ICm 1342/2011-29 Sp.zn. ins. řízení: KSOS 14 INS 1263 /2011

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Zuzanou Melšovou ve věci žalobce: Euro Benefit a.s., se sídlem Truhlářská 1108/3, Praha 1, IČ: 25120514, zastoupeného Mgr. Janem Petříkem, advokátem se sídlem Týnská 12, Praha 1, proti žalované 1) JUDr. Adéle Konvičkové, se sídlem Řeznická 29, Frýdek-Místek, insolvenční správkyni dlužnice Ivany anonymizovano , zastoupené Mgr. Ing. Danielem Keprtou, advokátem se sídlem Ostrava-Moravská Ostrava, Dlouhá 53/6, a žalované 2) Ivaně anonymizovano , anonymizovano , bytem Lískovecká 2503, Frýdek-Místek, o určení popřené pohledávky,

takto :

I. Žaloba na určení, že část pohledávky č. 1 ve výši 31.587,96 Kč z titulu směnky, která byla žalobcem přihlášena přihláškou P5 do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp.zn. KSOS 14 INS 1263/2011 s dlužnicí Ivanou anonymizovano , anonymizovano , bytem Frýdek-Místek, Lískovecká 2503, je po právu, se zamítá.

II. Určuje se, že část pohledávky č. 1 ve výši 84.260,74 Kč z titulu směnky, která byla žalobcem přihlášena přihláškou P5 do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp.zn. KSOS 14 INS 1263/2011 s dlužnicí Ivanou anonymizovano , anonymizovano , bytem Frýdek-Místek, Lískovecká 2503, je po právu.

III. Žalobce a žalovaná 1) nemají vůči sobě právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobci se vůči žalované 2) náhrada nákladů nepřiznává.

Odůvodnění:

Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 26.5.2011 domáhal určení, že pohledávka č. 1 ve výši 115.848,70 Kč z titulu směnky a směnečného úroku, která byla žalobcem přihlášena přihláškou P5 do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp.zn. KSOS 14 INS 1263/2011 s dlužnicí Ivanou anonymizovano , anonymizovano , bytem Frýdek-Místek, Lískovecká 2503, je po právu. Argumentoval tím, že žalobce v přihlášce pohledávky a na výzvu insolvenční správkyně předložením originálu směnky zcela dostatečně a úplně prokázal důvod pohledávky a insolvenční správkyně tak nebyla oprávněna směnku zpochybňovat mimosměnečnými (kauzálními) vztahy.

Žalovaná 1) navrhovala zamítnutí žaloby, když v prvé řadě rozporovala platnost ujednání o vyplňovacím právu směnečném. Dále pak namítala nesprávné vyplnění blankosměnky žalobcem s tím, že žalobce nedoložil ani na její výzvu k doplnění přihlášky, jakým způsobem dospěl ke směnečné sumě.

Žalovaná 2) k žalobě uvedla, že žalobce má nárok (je po právu) pouze na 55.000,-Kč.

Žalobce podáním doručeným soudu 23.3.2012 doplnil žalobu o specifikaci směnečné sumy tak, že se skládá z jistiny úvěru 52.799,70 Kč (rozdíl mezi výší poskytnuté částky 60.000,-Kč a úhradou na jistinu ve výši 7.200,30 Kč), úroků z úvěru 31.240,-Kč (rozdíl mezi celkovým úrokem z úvěru ve výši 46.272,-Kč a vykonanými úhradami na úrok z úvěru), sankcí ve výši 26.214,-Kč dle bodu 8 všeobecných obchodních podmínek (body 8.1. 8.2 a 8.3 -24.000,-Kč, tj. 40% z poskytnutého úvěru ve výši 60.000,-Kč), poplatků za odeslání 7 SMS (každá 30,-Kč, tj. celkem 210,-Kč dle bodu 8.7 všeobecných obchodních podmínek), poplatku za 1 doporučený dopis o zesplatnění (100,-Kč dle bodu 8.7 všeobecných obchodních podmínek) a sankce ve výši 5.000,-Kč z důvodu neohlášení změny trvalého bydliště (bod 8.8 všeobecných obchodních podmínek).

Po takto doplněné žalobě žalovaná 1) a žalovaná 2) u jednání uvedly, že s ohledem na specifikaci směnečné sumy v podání ze dne 22.03.2012 jsou ochotny uznat, že po právu je směnečná suma sestávající z neuhrazené jistiny úvěru ve výši 52.799,70 Kč a úroků z úvěru ve výši 31.240,-Kč. Sankce a poplatky prezentované v doplnění žaloby nejsou po právu, neboť žalobci nárok na jejich uplatnění nevznikl. Blankosměnka pokud jde o tyto částky

ICM R nebyla vyplněna správně a v souladu se smluvním ujednáním, když sankce, případně poplatky za odeslání dopisu či SMS nebyly splatné.

Z listin ze spisu KSOS 14 INS 1263/2011 soud zjistil:

1) Z usnesení ze dne 14.02.2011, že byl zjištěn úpadek dlužnice Ivany anonymizovano , insolvenční správkyní byla ustanovena JUDr. Adéla Konvičková a soud povolil řešení úpadku oddlužením. 2) Z usnesení ze dne 17.05.2011, že bylo schváleno oddlužení plněním splátkového kalendáře. 3) Z přihlášky pohledávky č. P5 doručené insolvenčnímu soudu 11.03.2011, že žalobce přihlásil nevykonatelnou pohledávku ve výši 115.563,70 z titulu směnky a 6% úrok ze směnečné sumy od 30.1.2011 do 13.2.2011 ve výši 285,-Kč. 4) Z opravy a doplnění přihlášky P5 ze dne 13.04.2011, že žalobce v podání uvedl, že směnka, na základě, které přihlásil svou pohledávku, byla vystavena jako blankosměnka. Směnku věřitel vyplnil v souladu s vyplňovacím právem uděleným mu smlouvou o úvěru č. 91617 ze dne 16.10.2009 spolu s všeobecnými obchodními podmínkami jakožto její nedílnou součástí. Upřesnil, že se nedomáhá zaplacení pohledávky z titulu zajištěné pohledávky, nýbrž z titulu směnky. Uplatněná směnka je samostatným závazkem povinné, a to i pro účely probíhajícího insolvenčního řízení. 5) Z protokolu z přezkumného jednání ze dne 27.04.201, že insolvenční správkyně i dlužnice pohledávku žalobce zcela popřely co do pravosti s argumentací, že dohoda o vyplňovacím právu směnečném je neurčitá, tudíž neplatná, co do formulace směnečné sumy, dále, že věřitel neměl právo vyplnit směnku ve smyslu směnečné sumy s tím, že nárok na zaplacení přihlášené částky nevyplývá ani z předložené smlouvy o úvěru. 6) Z dopisu ze dne 29.04.2011, že podle ust. § 197 odst. 2 insolvenčního zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-dále jen IZ) insolvenční správkyně vyrozuměla žalobce o popření jeho nevykonatelné pohledávky s poučením dle ust. § 198 IZ. 7) Insolvenční řízení nebylo dosud skončeno.

Ze smlouvy o úvěru č. 91617 ze dne 16.10.2009 včetně všeobecných obchodních podmínek smlouvy o úvěru KLASIK/KLASIK EXPRES společnosti žalobce (dále jen VOP) soud zjistil, že žalobce jako věřitel uzavřel s dlužnicí smlouvu o úvěru, na jejímž základě se zavázal dlužnici poskytnout úvěr (označený jako Klasik 2009) ve výši 60.000,-Kč a dlužnice se zavázala peněžní prostředky splácet 48 měsíčními splátkami po 2.214,-Kč, počínaje dnem 20.11.2009. Úrok byl sjednán ve výši 31,50% a RPSN činilo 40,90%. Nedílnou součástí úvěrové smlouvy byly dle dohody smluvních stran (věřitele a dlužnice) všeobecné obchodní podmínky smlouvy o úvěru KLASIK/KLASIK EXPRES společnosti žalobce.

Podle článku 6. VOP nazvaném zajištění, ručitelské prohlášení , a to 6.1, 6.2 a 6.4 dlužnice svým podpisem na smlouvě o úvěru potvrdila, že na zajištění všech svých současných i všech budoucích nároků věřitele plynoucích z uzavřené smlouvy vystavila jednu vlastní blankosměnku na řad věřitele bez uvedení směnečné sumy, údaje splatnosti a místa platebního s doložkou bez protestu. Tuto blankosměnku dlužnice předala věřiteli spolu s návrhem na uzavření smlouvy. Dlužnice prohlásila, že výše uvedenou blankosměnku

ICM R vystavila ze své svobodné vůle, dobrovolně a bez jakéhokoliv nátlaku či donucení. Věřitel a dlužnice se dohodli, že pro případ, že bude dlužnice v prodlení s plněním jakéhokoliv svého závazku ze smlouvy, je věřitel oprávněn vyplnit na blankosměnce jako směnečnou sumu částku nepřesahující celkovou výši pohledávky věřitele za dlužnicí vzniklou v souvislosti se smlouvou, jako datum splatnosti libovolné datum následující po dni splatnosti jakékoliv pohledávky věřitele za dlužnicí a jako místo platební libovolný údaj.

V článku 8. VOP si smluvní strany sjednaly sankce za porušení povinnosti takto: V bodě 8.1, 8.2 a 8.3 jestliže je dlužnice v prodlení s úhradou jakéhokoliv závazku z titulu uzavřené smlouvy delším než 15 dnů včetně, je povinna zaplatit věřiteli smluvní pokutu ve výši 20% z výše dlužné částky, v případě prodlení delším než 30 dnů včetně je povinna zaplatit věřiteli smluvní pokutu ve výši 30% z výše dlužné částky a v případě prodlení delším než 50 dnů včetně je povinna zaplatit věřiteli smluvní pokutu ve výši 40% z výše dlužné částky. Dle bodu 8.7 je věřitel oprávněn si vyúčtovat paušální částku ve výši 100,-Kč za každou upomínku nebo za každé vyúčtování smluvní pokuty a v případě, že je dlužnice v prodlení s úhradou jakékoliv platby podle této smlouvy a věřitel ji upomene o zaplacení prostřednictvím zprávy SMS, je věřitel oprávněn si vyúčtovat za každou zaslanou SMS zprávu paušální poplatek ve výši 30,-Kč. V případě porušení závazku podle článku 7. bod 7.4 těchto VOP (dlužnice se zavázala písemně oznámit věřiteli změnu jakýchkoliv údajů, které poskytla věřiteli v souvislosti se smlouvou, a to nejpozději 10 dnů poté, co ke změně došlo nebo kdy se dlužnice o této změně dozvěděla) je dlužnice povinna zaplatit věřiteli smluvní pokutu ve výši 5.000,-Kč za každé jednotlivé porušení.

Ze směnky vystavené dlužnicí (označené r.č. a bydlištěm) v Ostravě dne 16. října 2009 na řad žalobce bez protestu a z vyplňovacího směnečného prohlášení ze dne 29.1.2011 soud zjistil, že se jedná o směnku zajišťovací k pohledávce žalobce. Na směnce je uvedena směnečná suma 115.563,70 Kč, údaj o splatnosti 29. ledna 2011 a platební místo-Euro Benefit a.s., IČ 25120514, se sídlem Tř. SNP 402, 500 03 Hradec Králové.

Z nikým nepodepsané listiny nazvané evidence úvěru č. 91617 předložené žalobcem až v incidenčním sporu pak vyplývá historie splácení úvěru dlužnicí.

V prvé řadě soud konstatuje, že žaloba byla žalobcem podána včas podle vyrozumění insolvenční správkyně ve lhůtě 30 dnů ode dne přezkumného jednání v souladu ust. § 198 odst. 1 IZ.

Právním důvodem podané žaloby je požadavek žalobce na úhradu směnečné sumy ve výši 115.563,70 Kč ze zajišťovací směnky a směnečného úroku ve výši 285,-Kč. Soud považuje směnku vystavenou dlužnicí 16. října 2009 za platnou vlastní směnku. Vystavena byla jako blankosměnka a vyplněním dle směnečného vyplňovacího prohlášení ze dne 29.1.2011 byla formálně dokončena. Jedná se přitom o směnku zajišťovací k pohledávce žalobce ze smlouvy o úvěru č. 91617 ze dne 16.10.2009.

Po provedeném dokazování soud konstatuje, že poté co žalobce specifikoval v incidenčním sporu směnečnou sumu podáním doručeným soudu dne 23.3.2012, není sporu o tom (viz protokol o jednání dne 27.3.2012), že po právu byla přihlášena směnečná suma

ICM R sestávající z neuhrazené jistiny úvěru ve výši 52.799,70 Kč a úroků z úvěru ve výši 31.240,-Kč, a že v tomto ohledu byla blankosměnka vyplněna správně. Žalobce má tedy právo na zaplacení směnečné sumy sestávající z dlužné jistiny a úroků celkem ve výši 84.039,70 Kč. V důsledku prodlení se zaplacením této částky pak vzniklo žalobci vůči dlužnici rovněž postižné právo dle ust. 48 odst. 1 zákona směnečného a šekového, a to právo na zaplacení 6% směnečného úroku z této částky za dobu od 30.1.2011 do úpadku dlužnice dne 14.2.2011, celkem ve výši 221,04 Kč. Zbytek nároků žalobce tj. směnečná suma sestávající ze sankce ve výši 26.214,-Kč, platby za SMS a doporučený dopis ve výši celkem 310,-Kč, dále sankce ve výši 5.000,-Kč je sporný je a soud se proto zabýval otázkou, zda námitka žalované 1) a žalované 2) (nesprávné vyplnění blankosměnky z důvodu porušení dohody o vyplňovacím právu směnečném v tom smyslu, že částka směnečné sumy je vyšší než měla být dle ujednání stran) je důvodná.

Smyslem ustanovení § 10 zákona č. 191/1950 Sb., směnečného a šekového je umožnit směnečným dlužníkům, kteří se podepsali na blankosměnku, namítat její vyplnění v rozporu s příslušnou dohodou, a zároveň chránit práva majitele směnky, který blankosměnku nabyl a vyplnil v dobré víře. Předmětná blankosměnka byla vyplněna původním majitelem směnky (žalobcem), to znamená osobou, která uzavřela se směnečnou dlužnicí (žalovanou 2)) dohodu o vyplnění blankosměnky. V takovém případě stačí směnečné dlužnici pro úspěšné uplatnění námitky pouze prokázat, jaký byl obsah dohody o vyplnění blankosměnky, a tedy skutečnost, že blankosměnka byla vyplněna v rozporu s obsahem této dohody. Pokud jsou tyto skutečnosti směnečným dlužníkem prokázány, je evidentní, že majitel se při vyplňování blankosměnky odchýlil od dohody buď úmyslně (ve zlé víře), nebo už neví, jaká byla dohoda o způsobu vyplnění blankosměnky (zapomněl ústní dohodu, ztratil písemnou dohodu a podobně), ale přesto blankosměnku vyplnil, a tudíž jednal v hrubé nedbalosti.

Jak bylo v řízení zjištěno, předpokladem pro vyplnění pohledávek jako dluhu žalované 2) z titulů smluvních pokut a poplatků za SMS zprávy či poštovného v souladu s článkem 6. bodu 6.4 v blankosměnce byla nejen skutečnost, že smluvní strany si sankce a poplatky sjednaly v úvěrové smlouvě, ale bylo třeba, aby tyto pohledávky byly splatné a žalovaná 2) byla s jejich zaplacením v prodlení. Za situace, kdy z ničeho nevyplývá, že žalovaná 2) byla se zaplacením sporných pohledávek (smluvních pokut a poplatků) v prodlení a že tyto pohledávky byly splatné, a žalobce přesto blankosměnku vyplnil, zastává soud názor, že tak učinil v rozporu s dohodou o vyplnění směnky. Z chybně vyplněné směnky co do smluvních pokut a poplatků pak nelze dovozovat ani nárok na směnečné příslušenství.

Na základě shora uvedené argumentace dospěl soud k závěru, že pouze část pohledávky č. 1 výši 84.260,74 Kč z titulu směnky a směnečného úroku, která byla žalobcem přihlášena přihláškou P5 do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp.zn. KSOS 14 INS 1263/2011 s dlužnicí Ivanou anonymizovano , je po právu. Proto bylo rozhodnuto jak ve výrocích I. a II. uvedeno.

Pokud jde o náklady řízení, ve vztahu mezi žalobcem a žalovanou 1) nutno konstatovat, že žalobce by měl podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. právo na poměrnou část účelně vynaložených nákladů řízení, tyto mu však přiznány nebyly, a to pro nákladovou imunitu

ICM R

žalované 1), tj. insolvenční správkyně (§ 202 odst. 1 IZ), když podmínky pro aplikaci ust. § 202 odst. 2 IZ shledány nebyly.

Ve vztahu mezi žalobcem a žalovanou 2) náhrada nákladů řízení žalobci přiznána nebyla, a to proto, že soud v daném případě aplikoval ust. § 150 o.s.ř. za situace, kdy žalobce, jak vyplývá z přihlášky P5 a jejich příloh v insolvenčním řízení, vskutku ani přes výzvu insolvenční správkyně nespecifikoval částku 115.563,70 Kč představující údaj o směnečné sumě a žalovaná 1) a žalovaná 2) tak nemohly ověřit správnost vyplnění této částky s ohledem na ujednání o vyplňovacím právu směnečném. Za této situace, byť incidenční žaloba byla podána z větší části důvodně, dospěl soud k závěru, že přiznání náhrady nákladů řízení žalobci vůči žalované 2) v incidenčním sporu by bylo nepřiměřeně tvrdé.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15-ti dnů ode dne jeho doručení k Vrchnímu soudu v Olomouci, prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, písemně, dvojmo.

V Ostravě dne 30.3.2012

Za správnost vyhotovení: JUDr. Zuzana Melšová, v.r. Martina Navrátilová samosoudkyně

ICM R