14 ICm 1076/2013
Jednací číslo: 14 ICm 1076/2013-42 (KSOS 14 INS 23279/2012)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Jitkou Bartoszovou, Ph.D. ve věci žalobce Petra anonymizovano , anonymizovano , bytem Údolní 93, 747 17 Darkovice, zastoupeného JUDr. Tomášem Hulvou, advokátem, se sídlem nám. Republiky 2/1, 746 01 Opava-Předměstí, proti žalovanému Mgr. Ing. Ladislavu Teterovi, se sídlem Poštovní 2, Ostrava, Moravská Ostrava, insolvenčnímu správci dlužníka BURGUS Invest a.s., se sídlem Ostrava-Moravská Ostrava, Stodolní 342/1, PSČ 70200, IČ: 25963619, zastoupenému Mgr. Lenkou Čížovou, advokátkou, se sídlem Reální 172/2, 702 00 Ostrava, Moravská Ostrava, o určení pravosti a výše popřených pohledávek

takto:

I. Žaloba na určení, že pohledávka č. 1 žalobce, kterou žalobce přihlásil přihláškou P30 do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 14 INS 23279/2012 a jejímž právním důvodem je smlouva o půjčce ze dne 22.03.2010, je co do výše

10.544.664,39 Kč po právu jako neuhrazená část půjčky s příslušenstvím, se zamítá pro předčasnost.

II. Žaloba na určení, že pohledávka č. 2 žalobce, kterou žalobce přihlásil přihláškou P30 do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 14 INS 23279/2012 a jejímž právním důvodem je smluvní pokuta sjednaná ve smlouvě o půjčce ze dne 22.03.2010, je co do výše 41.316.000,-Kč po právu jako neuhrazená část smluvní pokuty, se zamítá pro předčasnost.

III. Žaloba na určení, že pohledávka č. 3 žalobce, kterou žalobce přihlásil přihláškou P30 do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 14 INS 23279/2012 a jejímž právním důvodem je smlouva o úvěru ze dne 31.05.2010, je co do výše 2.509.896,-Kč po právu jako neuhrazená část úvěru s příslušenstvím, se zamítá pro předčasnost.

IV. Žaloba na určení, že pohledávka č. 4 žalobce, kterou žalobce přihlásil přihláškou P30 do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 14 INS 23279/2012 a jejímž právním důvodem je smluvní pokuta sjednaná ve smlouvě o úvěru ze dne 31.05.2010, je co do výše 9.712.500,-Kč po právu jako neuhrazená část smluvní pokuty, se zamítá pro předčasnost.

V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobou doručenou soudu dne 22.03.2013 se žalobce domáhal určení, že pohledávka č. 1 žalobce, kterou žalobce přihlásil přihláškou P30 do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 14 INS 23279/2012 a jejímž právním důvodem je smlouva o půjčce ze dne 22.03.2010, je co do výše 10.544.664,39 Kč po právu jako neuhrazená část půjčky s příslušenstvím, pohledávka č. 2 žalobce, kterou žalobce přihlásil přihláškou P30 do předmětného insolvenčního řízení a jejímž právním důvodem je smluvní pokuta sjednaná ve smlouvě o půjčce ze dne 22.03.2010, je co do výše 41.316.000,-Kč po právu jako neuhrazená část smluvní pokuty, pohledávka č. 3 žalobce, kterou žalobce přihlásil přihláškou P30 do předmětného insolvenčního řízení a jejímž právním důvodem je smlouva o

ICM R

úvěru ze dne 31.05.2010, je co do výše 2.509.896,-Kč po právu jako neuhrazená část úvěru s příslušenstvím, pohledávka č. 4 žalobce, kterou žalobce přihlásil přihláškou P30 do předmětného insolvenčního řízení a jejímž právním důvodem je smluvní pokuta sjednaná ve smlouvě o úvěru ze dne 31.05.2010, je co do výše 9.712.500,-Kč po právu jako neuhrazená část smluvní pokuty.

Žalobu (ve vztahu k pohledávce č. 1) odůvodnil tím, že smlouvou o půjčce mezi žalobcem a dlužníkem BURGUS Invest a.s., se sídlem Ostrava-Moravská Ostrava, Stodolní 342/1, PSČ 70200, IČ: 25963619 (dále také jen dlužník ) ze dne 22.03.2010 se žalobce zavázal poskytnout dlužníkovi půjčku ve výši 800.000,-Kč s tím, že strany shodně prohlásily, že peněžní prostředky byly dlužníku v plné výši věřitelem předány v hotovosti před podpisem této smlouvy, a to ve třech plněních: dne 02.03.2010 částka 300.000,-Kč, dne 09.03.2010 částka 300.000,-Kč a dne 22.03.2010 částka 200.000,-Kč, tj. celkem 800.000,-Kč. Dále se v této smlouvě žalobce zavázal poskytnout dlužníkovi půjčku ve výši 8.000.000,-Kč, přičemž žalobce poskytl jednotlivé částky tak, že částka 2.030.000,-Kč byla žalobcem dlužníkovi poukázána dne 22.03.2010 z účtu č. 682544821/0100 na účet č. 210419787/2700; částka 5.970.000,-Kč byla žalobcem dlužníkovi poukázána dne 31.03.2010 z účtu č. 2567010/0300 na účet č. 2104197863/2700. V článku 3.1. smlouvy byla splatnost dluhu dohodnuta na 24.05.2010. V článku 4.1. smlouvy bylo dohodnuto, že pro případ, že dlužník nebude dluh splácet řádně a včas, náleží žalobci vedle smluvní pokuty rovněž úroky z prodlení v zákonné výši. Na svůj dluh dlužník nezaplatil ničeho a žalobce je proto oprávněn požadovat kromě zaplacení dlužné částky úroky z prodlení v zákonné výši ode dne 25.05.2010. Žalobce vyčíslil zákonný úrok z prodlení z jistiny ve výši 8.800.000,-Kč za dobu od 25.05.2010 do 18.12.2012 na částku 1.744.664,39 Kč.

Ve vztahu k pohledávce č. 2 žalobce uvedl, že smlouvou o půjčce mezi žalobcem a dlužníkem ze dne 22.03.2010 se žalobce zavázal poskytnout dlužníkovi půjčku ve výši celkem 8.800.000,-Kč, přičemž v článku 4.1. smlouvy byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,5 % z částky, s jejíž úhradou je dlužník v prodlení za každý byť i započatý den prodlení. Splatnost dluhu byla v článku 3.1. smlouvy dohodnuta na 24.05.2010, avšak dlužník do dnešního dne nezaplatil na svůj dluh ničeho. Žalobce je tedy oprávněn požadovat smluvní pokutu v souladu se smlouvou o půjčce, přičemž žalovaný vyčíslil smluvní pokutu za období od 25.05.2010 do 18.12.2012 na částku 41.316.000,-Kč. Žalovaný popřel tuto pohledávku co do pravosti a pro případ, že bude pravost určena soudem, popřel její výši z důvodu moderace nepřiměřeně vysoké smluvní pokuty dle § 301 obchodního zákoníku. Smlouva o půjčce ze dne 22.03.2010 mezi žalobcem a dlužníkem byla uzavřena v souladu se zákonem č. 40/1964 Sb. (občanský zákoník), nachází se tedy v režimu občanského a nikoliv obchodního práva, přičemž dle občanského zákoníku není moderace nepřiměřeně vysoké smluvní pokuty možná. Pokud se týče výše smluvní pokuty, pak Nejvyšší soud ČR opakovaně judikoval, že výše 0,5 % denně z dlužné částky je jakousi hranicí, která je ještě přípustná (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.02.2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005). Žalobce tedy považuje pohledávku ve výši 41.316.000,-Kč za existentní co do důvodu i výše a její případná moderace není ze zákona možná.

Ve vztahu k pohledávce č. 3 žalobce uvedl, že smlouvou o úvěru ze dne 30.05.2010 se žalobce zavázal poskytnout dlužníkovi úvěr ve výši 2.100.000,-Kč a dlužník se zavázal vrátit

ICM R poskytnuté peněžní prostředky řádně a včas. Částka v celkové výši byla zaslána dlužníkovi z účtu společnosti ARMATURY GROUP a.s., IČO: 25572881, se sídlem Kravaře, Bolatická 39, PSČ 747 21, když tato společnost je vlastníkem účtu, avšak prostředky na něm uložené náleží zaměstnancům, v tomto případě tedy žalobci. Povahou účtů je vnitropodnikové spoření zaměstnanců , což také ARMATURY GROUP a.s. uznává ve svém prohlášení o povaze účtu. Platby proběhly tak, že částka 2.000.000,-Kč byla poukázána dne 01.06.2010 z účtu č. 8028001001/5500 na účet č. 1215744001/5500. V článku 3.1. smlouvy byla splatnost dluhu dohodnuta na 07.06.2010. V článku 4.1. smlouvy bylo dohodnuto, že pro případ, že dlužník nebude dluh splácet řádně a včas, náleží žalobci vedle smluvní pokuty rovněž úroky z prodlení v zákonné výši. Na svůj dluh dlužník nezaplatil ničeho a žalobce je proto oprávněn požadovat nejen zaplacení dlužné částky, ale také úroky z prodlení v zákonné výši ode dne 08.06.2010. Žalobce vyčíslil zákonný úrok z prodlení z jistiny 2.100.000,-Kč za dobu od 08.06.2010 do 18.12.2012 na částku 409.896,-Kč. Žalobce tedy považuje pohledávku ve výši 2.509.896,-Kč za existentní.

Ve vztahu k pohledávce č. 4 žalobce uvedl, že smlouvou o úvěru mezi žalobcem a dlužníkem ze dne 31.05.2010 se žalobce zavázal poskytnout dlužníkovi úvěr ve výši 2.100.000,-Kč a v článku 4.1. smlouvy byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,5 % z částky, s jejíž úhradou je dlužník v prodlení, za každý byť započatý den prodlení. Splatnost dluhu byla v článku 3.1. smlouvy dohodnuta na 07.06.2010, avšak dlužník do dnešního dne nezaplatil na svůj dluh ničeho. Žalobce je tedy oprávněn požadovat smluvní pokutu v souladu se smlouvou o úvěru, přičemž žalobce vyčíslil smluvní pokutu za dobu od 08.06.2010 do 18.12.2012 na částku 9.712.500,-Kč. Žalovaný popřel tuto pohledávku co do pravosti a pro případ, že bude pravost určena soudem, popřel její výši z důvodu moderace nepřiměřeně vysoké smluvní pokuty dle § 301 obchodního zákoníku. Pro posouzení nepřiměřenosti smluvní pokuty se zohledňují zejména důvody, které ke sjednání smluvní pokuty vedly a okolnosti, které je provázely, přičemž není vyloučeno přihlédnutí k významu a hodnotě zajišťované povinnosti. Smluvní pokuta byla sjednána ve výši 0,5 % z dlužné částky za každý den prodlení. Takto sjednaná smluvní pokuta je standardně využívána v obchodních vztazích a výše se obecně nepovažuje za nepřiměřenou. Nejsou zde ani žádné jiné okolnosti, které by mohly ukazovat na nepřiměřenost nebo na nesoulad s dobrými mravy a naopak lze poukázat na výši zajištěného závazku, kdy částka 2.100.000,-Kč je poměrně vysoká suma a žalobci nelze upírat možnost co nejefektivněji zajistit její vrácení dlužníkem. Výše, které dlužná smluvní pokuta dosáhla, je pouze výsledkem plynutí času, kdy dlužník nesplatil svůj dluh řádně a včas a nebyl ani ochoten k žádnému jinému smírnému řešení situace. Současně žalobce opětovně odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.02.2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005. Žalobce tedy považuje pohledávku ve výši 9.712.500,-Kč za existentní s tím, že zde není důvod pro moderaci smluvní pokuty dle § 301 obchodního zákoníku. Žalobce dále v posledním odstavci skutkových tvrzení (k pohledávce č. 4) uvedl, že veškeré úhrady realizované žalobcem ze smlouvy o půjčce ze dne 22.03.2010 a ze smlouvy o úvěru ze dne 31.05.2010 byly realizovány z účtu, jehož majitelem je ARMATURY Group a.s., nicméně peněžní prostředky na těchto účtech uložené patří zaměstnancům společnosti, kdy tyto účty užívá společnost pro tzv. vnitropodnikové spoření zaměstnanců, čímž jim předmětné účty propůjčuje. Peněžní prostředky zaslané z účtů ARMATURY Group a.s. patřily výhradně žalobci.

ICM R

Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. K pohledávce č. 1 uvedl, že žalobce v přihlášce netvrdil ničeho o formě plnění půjčky, tj. zda plnil v hotovosti či převodem z účtu. S ohledem na přílohu k přihlášce, kterou byla smlouva o půjčce, je nutno dospět k závěru, že žalobce tvrdil, že částku 800.000,-Kč předal žalobce v hotovosti a částku 8.000.000,-Kč se zavázal převést na účet dlužníka, a to do 3 dnů od podpisu smlouvy na účty uvedené ve smlouvě. V žalobě žalobce uvedl v druhém odstavci bodu II. ohledně poskytnutí částky 800.000,-Kč skutečnosti, kterou jsou shodné s obsahem smlouvy o půjčce ze dne 22.03.2010, avšak v posledním odstavci bodu II. uvedl, že veškeré úhrady realizované žalobcem ze smlouvy o půjčce ze dne 22.03.2010 byly realizovány z účtu, jehož majitelem je ARMATURY Group a.s. Žalovaný s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 475/2006 uvedl, že změna tvrzení obsaženého v přihlášce ve spojení se smlouvou o půjčce, na kterou přihláška odkazuje, o tom, že peníze ve výši 800.000,-Kč byly dlužníku půjčeny v hotovosti ve dnech uváděných žalobcem, je podstatnou změnou právního důvodu vzniku pohledávky uvedeného v přihlášce, která je po uplynutí lhůty určené k podání incidenční žaloby zapovězena. Tvrzení, že peníze byly zapůjčeny v hotovosti, nikdy nemůže být zpřesněno tak, že žalobce půjčku dlužníku splnil převodem z účtu a žaloba by měla být co do částky 800.000,-Kč zamítnuta, neboť žalobce v žalobě vylíčil jinou formu plnění, čímž učinil nevěrohodný listinný důkaz, a to smlouvu o půjčce, která obsahuje jiná tvrzení. Pokud žalobce v přihlášce ve spojení se smlouvou o půjčce tvrdí, že částku 2.030.000,-Kč se žalobce zavázal poskytnout dlužníkovi do 3 dnů od podpisu smlouvy na účet č. 2104197871/2700 a částku 5.970.000,-Kč se žalobce zavázal poskytnout do tří dnů od podpisu smlouvy na účet č. 2104197863/2700, pak v žalobě (viz třetí odstavec bodu II.) toto tvrzení upřesnil tak, že částka 2.030.000,-Kč byla žalobcem dlužníkovi poukázána dne 22.03.2010 z účtu č. 682544821/0100 na účet č. 210419787/2700 (tedy jiný účet než je uveden ve smlouvě o půjčce) a částka 5.970.000,-Kč byla žalobcem dlužníkovi poukázána dne 31.03.2010 z účtu č. 2567010/0300 na účet č. 2104197863/2700 s tím, že v posledním odstavci bodu II. žaloby uvedl, že veškeré úhrady realizované žalobcem ze smlouvy o půjčce ze dne 22.03.2010 byly realizovány z účtu, jehož majitelem je ARMATURY Group a.s. S ohledem na toto tvrzení má žalovaný za to, že žaloba by měla být co do částky 8.000.000,-Kč zamítnuta, neboť peněžní prostředky na účtu vedeném peněžním ústavem na základě smlouvy o běžném účtu, i pokud by žalobce prokázal, že byly převedeny na účet dlužníka, nejsou ve vlastnictví majitele účtu, v jehož prospěch byl tento účet zřízen, nýbrž v majetku peněžního ústavu. Oprávnění majitele účtu ARMATURY Group a.s. spočívající v tom, aby na základě jeho příkazu byly vyplaceny peněžní prostředky z účtu, představuje pohledávku (jde o nárok majitele účtu na výplatu peněžních prostředků z tohoto účtu-pohledávka z účtu-při splnění sjednaných podmínek-viz R 50/2006 a rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 10/2005). Věřitel takové pohledávky, ať je to majitel účtu či osoba odlišná od majitele, v souladu s podmínkami stanovenými ve smlouvě o běžném účtu, může činit dispozice s peněžními prostředky spočívající ve výběru hotovosti či v příkazech k úhradě. Částky, které případně společnost ARMATURY Group a.s. převedla na účet dlužníka, neposkytl žalobce, ale společnost ARMATURY Group a.s., když není rozhodné, že na účtu společnosti ARMATURY Group a.s. mohly být peněžní prostředky žalobce. Pro úplnost žalovaný uvedl, že peněžní prostředky uložené na běžném účtu vedeném bankou na základě smlouvy o běžném účtu nejsou jednotlivě určitelné a v majetku banky rozpoznatelné, tj. odlišitelné od jiných peněžních prostředků vložených nebo poukázaných na účty vedené bankou pro její klienty, a majitel účtu, ani jiná osoba, jejíž peněžní prostředky byly případně vloženy či poukázány na účet, není vlastníkem peněžních prostředků uložených na účtu (viz

ICM R např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 2155/2008). Jestliže žalobce neprokázal poskytnutí jistiny ve výši 8.800.000,-Kč, nemá nárok ani na úroky z prodlení z této jistiny, v důsledku čehož by měla být žaloba i co do úroků z prodlení ve výši 1.744.664,39 Kč zamítnuta.

K pohledávce č. 2 žalovaný uvedl, že jestliže žalobce neprokázal poskytnutí částky 8.800.000,-Kč, nemá nárok na smluvní pokutu, z důvodu čehož by žaloba žalobce na zaplacení smluvní pokuty ve výši 41.316.000,-Kč měla být zamítnuta. Pokud by žalobce prokázal poskytnutí jistiny, má žalovaný za to, že výše smluvní pokuty je i s ohledem na dobu sjednané půjčky nepřiměřeně vysoká a jako taková by měla být zamítnuta, neboť ujednání o smluvní pokutě je v daném případě v rozporu s dobrými mravy a tedy neplatné dle ust. § 39 občanského zákoníku. Žalovaný si je vědom nesprávné argumentace v popěrném úkonu, kdy poukazoval na možnou moderaci smluvní pokuty, když v občanskoprávních vztazích moderační právo soudu upraveno není.

K pohledávce č. 3 žalovaný uvedl, že v přihlášce žalobce netvrdil, jak úvěr poskytl, zda-li v hotovosti (dle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 780/2010 ani to, že doba poskytnutí peněžních prostředků bude ve smlouvě sjednána k okamžiku podpisu smlouvy a tyto prostředky budou při podpisu smlouvy taktéž žalobcem dlužníkovi fakticky předány, bez dalšího neznamená, zda jde o smlouvu o půjčce), či převodem z účtu. S ohledem na přílohu k přihlášce, kterou byla smlouva o úvěru ze dne 31.05.2010, je nutno dospět k závěru, že žalobce tvrdil, že částku 100.000,-Kč předal v hotovosti dlužníkovi při podpisu smlouvy a částku 2.000.000,-Kč se zavázal poskytnout na účet dlužníka č. 1215744001/5500, a to do 01.06.2010; dlužník se zavázal zaplatit žalobci úroky z poskytnuté částky ve výši 0,-Kč za dobu trvání úvěru, přičemž úvěr byl poskytnut do 07.06.2010, kdy byl dlužník povinen dluh vrátit. V žalobě pak žalobce v bodě II. uvedl, že smlouvou ze dne 31.05.2010 se zavázal poskytnout dlužníkovi úvěr ve výši 2.100.000,-Kč, částka v celkové výši byla zaslána dlužníkovi z účtu společnosti ARMATURY Group a.s., kdy společnost je vlastníkem účtu, ale prostředky na něm uložené však náleží zaměstnancům, v tomto případě tedy žalobci, povahou účtu je vnitropodnikové hospodaření zaměstnanců, dále se v žalobě uvádí, že částka 2.000.000,-Kč byla poukázána dne 01.06.2010 z účtu č. 8028001001/5500 na účet č. 121574400/5500. Předně žalovaný tvrdí, že smlouva ze dne 31.05.2010 nebyla smlouvou o úvěru, když tato neobsahuje všechny podstatné znaky uvedené v ustanovení § 497 zákona č. 513/1991 Sb. ve znění účinném do 31.12.2013 (obchodní zákoník), neboť nebyly sjednány úroky. Pokud žalobce v přihlášce ve spojení se smlouvou tvrdí, že částka 100.000,-Kč byla předána v hotovosti při podpisu smlouvy a v žalobě tvrdí, že celá částka 2.100.000,-Kč byla převedena z účtu společnosti ARMATURY Group a.s., jedná se o podstatnou změnu právního důvodu vzniku pohledávky uvedeného v přihlášce, která je po uplynutí lhůty určené k podání incidenční žaloby zapovězena (k tomu viz argumentace k pohledávce č. 1). Tvrzení, že peníze byly předány v hotovosti, nikdy nemůže být zpřesněno tak, že věřitel dlužníku splnil převodem z účtu. Žaloba by měla být co do částky 100.000,-Kč zamítnuta, protože žalobce v žalobě oproti přihlášce vylíčil jinou formu plnění, tím učinil nevěrohodný listinný důkaz-smlouvu o úvěru , která je dle žalovaného smlouvou o půjčce (avšak pro posouzení pohledávky č. 3 tato kvalifikace není rozhodná)-obsahující jiné skutečnosti ohledně částky 100.000,-Kč. Pokud věřitel v přihlášce ve spojení se smlouvou ze dne 31.05.2010 tvrdí, že částku 2.000.000,-Kč se věřitel zavázal poskytnout dlužníkovi do 01.06.2010, pak v žalobě v

ICM R posledním odstavci bodu II. žaloby uvedl, že veškeré úhrady realizované žalobcem ze smlouvy ze dne 31.05.2010 byly realizovány z účtu, jehož majitelem je ARMATURY Group a.s. S ohledem na toto tvrzení má žalovaný za to, že žaloba by měla být co do částky 2.000.000,-Kč zamítnuta, neboť peněžní prostředky, i pokud by žalobce prokázal, že byly převedeny na účet dlužníka, na účtu vedeném peněžním ústavem na základě smlouvy o běžném účtu nejsou v majetku majitele účtu, v jehož prospěch byl tento účet zřízen, nýbrž v majetku peněžního ústavu. Oprávnění majitele účtu ARMATURY Group a.s. spočívající v tom, aby na základě jeho příkazu byly vyplaceny peněžní prostředky z účtu, představuje pohledávku (jde o nárok majitele účtu na výplatu peněžních prostředků z tohoto účtu-pohledávka z účtu-při splnění sjednaných podmínek-viz R 50/2006 a rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 10/2005). Věřitel takové pohledávky, ať je to majitel účtu či osoba odlišná od majitele v souladu s podmínkami stanovenými ve smlouvě o běžném účtu, může činit dispozice s peněžními prostředky spočívající ve výběru hotovosti či v příkazech k úhradě. Částky, které případně společnost ARMATURY Group a.s. (tato tvrzení nebyla prokázána) převedla na účet dlužníka, neposkytl žalobce, ale společnost ARMATURY Group a.s., když není rozhodné, že na účtu společnosti ARMATURY Group a.s. mohly být peněžní prostředky žalobce. Jestliže žalobce neprokázal poskytnutí jistiny ve výši 2.100.000,-Kč, nemá nárok na úroky z prodlení, z důvodu čehož by měla být žaloba co do úroku z prodlení ve výši 409.896,-Kč zamítnuta.

K pohledávce č. 4 žalovaný uvedl, že jestliže žalobce neprokázal poskytnutí částky 2.100.000,-Kč, nemá nárok na smluvní pokutu, z důvodu čehož by žaloba žalobce na zaplacení smluvní pokuty ve výši 9.712.500,-Kč měla být zamítnuta. I pokud by žalobce prokázal poskytnutí jistiny, má žalovaný za to, že výše smluvní pokuty je i s ohledem na dobu sjednané půjčky nepřiměřené vysoká (částka 2.000.000,-Kč byla půjčena na dobu od 01.06.2010 do 07.06.2010) a jako taková by měla být zamítnuta, neboť ujednání o smluvní pokutě je v daném případě v rozporu s dobrými mravy a tedy neplatné dle § 39 občanského zákoníku. Žalovaný si je za situace, pokud by soud posoudil smlouvu nazvanou smlouva o úvěru jako smlouvu o půjčce, vědom nesprávné argumentace v popěrném úkonu, kdy poukazoval na možnou moderaci smluvní pokuty.

Žalovaný dále uvedl, že s ohledem na skutečnost, že sám žalobce učinil nevěrohodnou smlouvu ze dne 22.03.2010 (rozpor ohledně formy poskytnutí částky 800.000,-Kč) a smlouvu ze dne 31.05.2010 (rozpor ohledně formy poskytnutí částky 100.000,-Kč), je smlouva nevěrohodná jako celek, přičemž její nevěrohodnost, správnost obsahu, dovršil žalobce novým tvrzením ohledně úhrad z účtů, jejichž vlastníkem nebyl.

Žalobce k obraně žalovaného v podání ze dne 12.12.2014 uvedl, že v přihlášce P30 u pohledávky č. 1 neuvedl formu poskytnutí půjčky. V incidenční žalobě již upřesnil formu poskytnutí půjčky, a to s ohledem na odůvodnění popěrného úkonu insolvenčního správce. Tvrzení žalovaného založené na zjevně účelovém výkladu žaloby, tedy že došlo k podstatné změně právního důvodu vzniku pohledávky, je zcela nesprávné. Žalobce přihlásil pohledávku z titulu smlouvy o půjčce ze dne 22.03.2010 a tento právní důvod vzniku přihlášené pohledávky je zachován i v žalobě na určení pravosti a výše. K žádné změně (podstatné či nepodstatné) právního důvodu vzniku pohledávky nedošlo. Vylíčení v incidenční žalobě o způsobu/formě poskytnutí půjčky je pouze doplněním rozhodných skutečností, dokladem o

ICM R dílčích plněních žalobce z výše uvedené smlouvy o půjčce a má sloužit k upřesnění vzájemných závazků žalobce a dlužníka. Žalovaný užívá zjevně účelovou interpretaci posledního odstavce žaloby (bodu II.) a tím se snaží znevěrohodnit incidenční žalobu v jejím plném rozsahu. Z jeho obsahu je totiž zřejmé, že veškerými úhradami realizovanými žalobcem ze smlouvy o půjčce ze dne 22.03.2010 má žalobce na mysli jen úhrady realizované převodem z předmětných účtů, nikoli ty úhrady, k nimž došlo v hotovosti. Tvrzení žalovaného o vlastnictví a jiných právech k běžným účtům č. 210419787/2700 a č. 2104197863/2700 není rozhodné, neboť na účinky trvání závazku toto tvrzení nemá vliv. Na předmětné účty vedené peněžním ústavem, jež jsou zřízeny ve prospěch dlužníka, byly peněžní prostředky poukázány v souladu s předchozí domluvou žalobce a dlužníka. Dílčí platby ve výši 2.030.000,-Kč a 5.970.000,-Kč, které byly provedeny ve prospěch dlužníka, jsou jednotlivě určitelné, rozpoznatelné a je zapotřebí je ztotožnit se závazkem žalobce jako plnění předmětné smlouvy o půjčce, i přesto, že finanční prostředky byly převedeny z účtu, jehož majitelem není žalobce, ale společnost ARMATURY Group a.s. Není podstatné, kdo je v okamžiku převodu majitelem účtů, ze kterých byly finanční prostředky převedeny. Výpisy z účtů ARMATURY Group a.s. o poskytnutí půjčky jednoznačně prokazují, že žalobce splnil svůj závazek ze smlouvy o půjčce ze dne 22.03.2010, tedy poskytl žalovanému jistinu ve výši 8.000.000,-Kč. Žalobce vedle dlužné jistiny požaduje zaplacení zákonných úroků z prodlení jako příslušenství pohledávky ve smyslu § 121 odst. 3 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník. Obdobně žalobce argumentoval ve vztahu k pohledávce č. 3, kdy dále uvedl, že žalobce přihlásil pohledávku ve výši 2.100.000,-Kč jako neuhrazený závazek ze smlouvy o úvěru ze dne 31.05.2010. Žalobce v přihlášce netvrdil formu poskytnutí úvěru/půjčky. Pokud žalobce v incidenční žalobě upřesňuje formu poskytnutí půjčky, nedochází tím k žádné změně právního důvodu vzniku pohledávky, naopak právní důvod vzniku pohledávky je zachován. Žalobce pouze v incidenční žalobě s ohledem na odůvodnění popěrného úkonu insolvenčního správce upřesnil, jakou formou byly peněžní prostředky poukázány ve prospěch úpadce. Pokud jde o rozpor v incidenční žalobě spočívající v popisu, jakým způsobem byly realizovány platby ve prospěch úpadce z titulu smlouvy o úvěru, pak rozpor je pouhou chybou v psaní a počtech. Žalobce opravil své tvrzení v incidenční žalobě, bodu II., odstavci: Pohledávka 3, pokud jde o formu poskytnutí úvěr/půjčky takto: Částka ve výši 2.100.000,-Kč byla poukázána dne 01.06.2010 z účtu č. 8028001001/5500 na účet úpadce č. 1215744001/5500. Dále žalobce v replice uvedl, že pokud bylo ze strany žalobce plněno v rozporu se smlouvou o úvěru, kdy částka ve výši 100.000,-Kč měla být dle smlouvy poskytnuta v hotovosti a nikoli převodem z účtu, pak skutečnost, že tyto peněžní prostředky byly nakonec poskytnuty převodem z účtu, nic nemění na tom, že došlo ze strany žalobce k plnění. Z uvedeného vyplývá, že žalobce splnil svůj závazek z titulu smlouvy o úvěru, když převedl finanční prostředky ve sjednané výši ve prospěch dlužníka. Žalobce vedle dlužné jistiny požaduje zaplacení zákonných úroků z prodlení jako příslušenství pohledávky ve smyslu ust. § 121 odst. 3 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník.

V doplnění repliky ze dne 12.12.2014 žalobce uvedl, že k úhradám na půjčku a úvěr došlo takto: 1) plnění na smlouvu o půjčce ze dne 22.03.2010: a) částka 800.000,-Kč uhrazena v hotovosti: 300.000,-Kč dne 02.03.2010, částka 300.000,-Kč dne 09.03.2010, částka 200.000,-Kč dne 22.03.2010;

ICM R b) částka 8.000.000,-Kč uhrazena: 2.030.000,-Kč dne 22.03.2010 z účtu č. 682544821/0100 na účet č. 2104197871/2700, 5.970.000,-Kč z účtu č. 2567010/0300 na účet č. 2104197863/2700; 2) plnění na smlouvu o úvěru ze dne 22.03.2010: a) částka 100.000,-Kč uhrazena v hotovosti: 100.000,-Kč dne 31.05.2010 (při podpisu smlouvy); b) částka 2.000 000,-Kč uhrazena: dne 01.06.2010 z účtu č. 802801001/5500 na účet č. 1215744001/5500.

U jednání žalobce uvedl, že pro rozhodnutí v této věci je irelevantní, kdo byl vlastníkem předmětných finančních prostředků, neboť i kdyby poskytnuté finanční prostředky nebyly ve vlastnictví žalobce, pak by tato skutečnost měla význam pouze pro vztah mezi společností ARMATURY Group a.s. a žalobcem a nijak by se nedotýkala závazkového vztahu mezi žalobcem a dlužníkem. Finanční prostředky byly poskytnuty dlužníkovi přesně tak, jak bylo uvedeno ve smlouvě o půjčce a ve smlouvě o úvěru a poskytnutí finančních prostředků také prokazují předložené výpisy z účtů společnosti ARMATURY Group a.s. U jednoho z účtů uvedených v žalobě došlo k chybě v psaní, kdy v čísle účtu chyběla číslovka 1 a pokud se týče části žaloby, kde žalobce použil formulaci veškeré úhrady realizované žalobcem , zde měl žalobce na mysli pouze bezhotovostní platby, nikoli hotovostní. Právní důvod vzniku pohledávek zůstal nezměněn, neboť ten spočívá ve smlouvách uvedených v přihlášce.

Žalovaný u jednání uvedl, že u pohledávky přihlášené pod č. 1 je v přihlášce odkazováno na text smlouvy o půjčce ze dne 22.03.2010, přičemž z obsahu této smlouvy je patrné, že částka 2.030.000,-Kč měla být uhrazena na účet, který je ve smlouvě uvedený. V podané žalobě však žalobce uvádí jiné číslo účtu, než jak je uvedeno ve smlouvě o půjčce. Současně je ve smlouvě o půjčce uvedeno, že částka 800.000,-Kč měla být hrazena v hotovosti, avšak v žalobě a v replice žalobce uvedl, že všechny platby byly hrazeny převodem z účtu společnosti ARMATURY Group a. s. U pohledávky přihlášené pod č. 2 (správně č. 3) je odkazováno na text úvěrové smlouvy ze dne 31.05.2010, přičemž podle obsahu této smlouvy měla být částka 100.000,-Kč uhrazena v hotovosti u podpisu smlouvy, avšak v žalobě a v replice žalobce je tvrzeno, že částka 100.000,-Kč byla uhrazena bankovním převodem spolu s částkou 2.000.000,-Kč. Dále žalovaný učinil sporným tvrzení žalobce, že na účtu třetího subjektu, tj. společnosti ARMATURY Group a.s., se nacházely finanční prostředky ve vlastnictví žalobce. Má za to, že je třeba zjistit, zda byl žalobce zaměstnancem ARMATURY Group a.s., zda a na základě jakého úkonu byl účasten na podnikovém spoření a od kterého data se tyto finanční prostředky nacházely na účtu ARMATURY Group a.s. Současně by mělo být zjišťováno, zda uvedené účty sloužily pouze pro spoření žalobce či i pro spoření dalších osob a případně, zda tyto účty byly využívány pouze pro podnikové spoření. Žalovaný navrhl doplnit dokazování výslechem žalobce, daňovým přiznáním k dani z příjmů fyzických osob žalobce, a to za období, kdy byl účasten na podnikovém spoření a dotazem na příslušný finanční úřad za účelem zjištění, zda žalobce tyto finanční prostředky zdanil. Pokud by se totiž žalobci podařilo prokázat, že se jednalo skutečně o jeho finanční prostředky, bude nutné v řízení zjistit, zda tyto finanční prostředky byly zdaněny, a to pro posouzení, zda se v případě tvrzené smlouvy o půjčce nejedná o absolutně neplatný právní úkon. Pokud by se totiž jednalo o finanční prostředky podléhající zdanění, pak je smlouva o

ICM R půjčce neplatná dle § 39 občanského zákoníku ve znění účinném do 31.12.2013, a to pro obcházení zákona o dani z příjmů, neboť smyslem smlouvy o půjčce nebylo zjevně půjčení peněz, ale vyvedení peněz ze společnosti ARMATURY Group a.s. do vlastnictví žalobce. Žalovaný vychází ze skutečnosti, že peníze byly poskytnuty z účtu třetí osoby bezúročně a na velmi krátkou dobu a měly být vráceny nikoli třetímu subjektu, ale přímo žalobci.

Podle § 7 zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-dále jen IZ ) nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Z obsahu insolvenčního spisu KSOS 14 INS 23279/2012 soud zjistil a vzal za prokázáno:

-z usnesení KSOS 14 INS 23279/2012-A13 ze dne 19.12.2012, že byl zjištěn úpadek dlužníka BURGUS Invest a.s., se sídlem Ostrava-Moravská Ostrava, Stodolní 342/1, PSČ 702 00, IČ: 25963619 a insolvenčním správcem byl ustanoven Mgr. Ing. Ladislav Tetera, se sídlem Poštovní 2, 702 00 Moravská Ostrava;

-z usnesení KSOS 14 INS 23279/2012-B8 ze dne 15.03.2013, že na majetek dlužníka byl prohlášen konkurz;

-z přihlášky pohledávky P30 doručené soudu dne 17.01.2013, že žalobce přihlásil do insolvenčního řízení dlužníka celkem 4 pohledávky ve výši celkem 64.083.060,39 Kč; pohledávku č. 1 přihlásil ve výši celkem 10.544.664,39 Kč, přičemž tato částka sestává z jistiny 8.800.000,-Kč a z příslušenství v podobě zákonných úroků z prodlení ve výši 1.744.664,39 Kč (tyto jsou vypočteny z jistiny 8.800.000,-Kč za období od 25.05.2010 do 18.12.2012); jako důvod vzniku pohledávky č. 1 žalobce uvedl smlouvu o půjčce ze dne 22.03.2010, přičemž v kolonce 33 (další okolnosti) žalobce uvedl, že věřitel půjčil dlužníkům na základě smlouvy o půjčce bezúročně částku 8.800.000,-Kč, kterou byl dlužník povinen vrátit do 24.05.2010 a dlužník neuhradil ničeho; pohledávka č. 1 byla přihlášena jako zajištěná ručitelským prohlášením Ing. Jiřího Mohyly a Michala Hanslíka; pohledávka č. 2 byla žalobcem přihlášena v celkové výši 41.316.000,-Kč, a to jako pohledávka zajištěná ručitelským prohlášením Ing. Jiřího Mohyly a Michala Hanslíka, přičemž jako důvod vzniku žalobce uvedl smluvní pokutu dle čl. 4.1. smlouvy o půjčce ze dne 22.03.2010 a jako další okolnosti žalobce uvedl, že smluvní pokuta byla sjednána ve výši 0,5 % z dlužné částky denně za dobu prodlení s vrácením půjčky ve výši 8.800.000,-Kč splatné dne 24.05.2010, a to za dobu od 25.05.2010 do 18.12.2012; pohledávku č. 3 přihlásil ve výši celkem 2.509.896,-Kč, přičemž tato částka sestává z jistiny 2.100.000,-Kč a z

ICM R

příslušenství v podobě zákonných úroků z prodlení ve výši 409.896,-Kč (tyto jsou vypočteny z jistiny 2.100.000,-Kč za období od 08.06.2010 do 18.12.2012); jako důvod vzniku pohledávky č. 3 žalobce uvedl smlouvu o úvěru ze dne 31.05.2010, přičemž v kolonce 33 (další okolnosti) žalobce uvedl, že věřitel uzavřel s dlužníkem dne 31.05.2010 smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl dlužníku úvěr 2.100.000,- Kč na dobu do 07.06.2010; pohledávka č. 3 byla přihlášena jako zajištěná ručitelským prohlášením Ing. Jiřího Mohyly a Michala Hanslíka; pohledávka č. 4 byla žalobcem přihlášena v celkové výši 9.712.500,-Kč, a to jako pohledávka zajištěná ručitelským prohlášením Ing. Jiřího Mohyly a Michala Hanslíka, přičemž jako důvod vzniku žalobce uvedl smluvní pokutu dle čl. 4 smlouvy o úvěru ze dne 31.05.2010 a jako další okolnosti žalobce uvedl, že smluvní pokuta byla sjednána ve výši 0,5 % z dlužné částky denně za dobu prodlení s vrácením úvěru ve výši 2.100.000,-Kč splatné dne 07.06.2010, a to za dobu od 08.06.2010 do 18.12.2012;

-insolvenční správce u přezkumného jednání dne 20.02.2013 popřel zcela pravost všech 4 pohledávek v celém rozsahu, tj. v částce 64.083.060,39 Kč s odůvodněním, že věřitel vznik pohledávek neprokázal a pro případ, že by soud určil pravost pohledávek, insolvenční správce popřel její výši v částce 23.067.678,08 Kč, a to z důvodu moderace nepřiměřeně vysoké smluvní pokuty (§ 301 obchodního zákoníku) u pohledávky č. 2 a č. 4;

-z vyrozumění o popření pohledávek ze dne 11.03.2013, které bylo doručeno právnímu zástupci žalobce dne 12.03.2013, že insolvenční správce vyrozuměl žalobce o popření pravosti jeho pohledávek v částce 64.083.060,39 Kč, a to z důvodů, tak jak jsou uvedeny v přezkumném listu k přihlášce P30.

Podle § 198 IZ věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena insolvenčním správcem, mohou uplatnit své právo žalobou na určení u insolvenčního soudu do 30 dnů od přezkumného jednání; tato lhůta však neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění podle § 197 odst. 2. Žalobu podávají vždy proti insolvenčnímu správci. Nedojde-li žaloba ve stanovené lhůtě insolvenčnímu soudu, k pohledávce popřené co do pravosti se nepřihlíží; pohledávka popřená co do výše nebo pořadí je v takovém případě zjištěna ve výši nebo pořadí uvedeném při jejím popření (odst. 1). V žalobě podle odstavce 1 může žalobce uplatnit jako důvod vzniku popřené pohledávky pouze skutečnosti, které jako důvod vzniku této pohledávky uplatnil nejpozději do skončení přezkumného jednání, a dále skutečnosti, o kterých se žalobce dozvěděl později proto, že mu kupující ze smlouvy o prodeji podniku nebo jeho části neoznámil včas převzetí dlužníkova závazku (odst. 2). Vyjde-li v průběhu řízení o žalobě podle odstavce 1 najevo, že popřená pohledávka je pohledávkou vykonatelnou, není to důvodem k zamítnutí žaloby, žalovaný je však v takovém případě povinen prokázat důvod popření podle § 199 (odst. 3).

S ohledem na shora uvedené soud konstatuje, že žalobce, který přihlásil do insolvenčního řízení dlužníka nevykonatelné pohledávky, je aktivně legitimován k podání žaloby dle § 198 odst. 1 IZ a incidenční žaloba, která správně směřuje proti žalovanému, který pohledávku popřel, byla podána včas ve lhůtě 30 dní od přezkumného jednání.

ICM R

Ze smlouvy o půjčce ze dne 22.03.2010 soud zjistil, že tato byla uzavřena mezi Petrem Holečkem jako věřitelem a společností BURGUS Invest a.s. jako dlužníkem; v čl. I./1.1. se věřitel zavázal poskytnout dlužníkovi půjčku ve výši 800.000,-Kč, přičemž smluvní strany prohlásily, že peněžní prostředky představující půjčku byly dlužníku v plné výši věřitelem předány v hotovosti před podpisem této smlouvy, a to dne 02.03.2010 částka 300.000,-Kč, dne 09.03.2010 částka 300.000,-Kč a dne 22.03.2010 částka 200.000,-Kč, tj. celkem 800.000,-Kč; v čl. I./1.2. se věřitel zavázal dlužníkovi poskytnout další půjčku ve výši 8.000.000,-Kč ve lhůtě do 3 dnů od podpisu této smlouvy, a to na účet dlužníka č. 2104197871/2700 částku 2.030.000,-Kč a na účet dlužníka č. 2104197863/2700 částku 5.970.000,-Kč, přičemž dlužník se zavázal půjčku věřiteli vrátit řádně a včas; v čl. II. se smluvní strany dohodly, že půjčka je sjednána jako bezúročná; v čl. III./3.1. je ujednání o tom, že půjčka dle čl. 1.1. a čl. 1.2. smlouvy je splatná do 24.05.2010 a nejpozději k tomuto datu bude částka 8.800.000,-Kč dlužníkem vrácena na účet věřitele; v čl. IV./4.1. je ujednání o smluvní pokutě ve znění, že pokud se dlužník dostane do prodlení s vrácením půjčky, dle čl. 1.1. nebo 1.2., či s její částí po dobu delší 14 dnů, zavazuje se dlužník uhradit věřiteli smluvní pokutu ve výši odpovídající 0,5 % z dlužné částky, s jejíž úhradou je dlužník v prodlení, za každý byť i započatý den prodlení, přičemž věřiteli náleží vedle smluvní pokuty rovněž úroky z prodlení v zákonné výši; dle čl. V/5.1. smluvní strany vzaly na vědomí, že závazky dlužníka z této smlouvy budou zajištěny ručením, a to společnosti J&V Penzion s.r.o. IČO: 28567200, se sídlem Ostrava, Stodolní 342/1, Ing. Jiřím anonymizovano , anonymizovano , Michalem anonymizovano , anonymizovano a Věrou Hanslíkovou, nar. 17.02.1964; dle čl. V/5.2. se smluvní strany dohodly, že za účelem zajištění závazku dlužníka z této smlouvy vystaví dlužník věřiteli v den podpisu této smlouvy vlastní směnku na řad znějící na částku 8.800.000,-Kč, kterou ručitelé specifikovaní shora avalují a věřitel je oprávněn dle čl. V./5.3. v případě prodlení dlužníka s plněním jakékoliv části závazku dle této smlouvy směnku uplatnit.

Ze smlouvy o úvěru soud zjistil, že tato smlouva byla uzavřena mezi Petrem Holečkem jako věřitelem a společností BURGUS Invest a.s. jako dlužníkem, přičemž v čl. I./1. byl sjednán závazek věřitele poskytnout dlužníkovi úvěr ve výši 2.100.000,-Kč, a to tak, že částka ve výši 2.000.000,-Kč bude poukázána na účet dlužníka č. 1215744001/5500 ve lhůtě do 01.06.2010 a částku ve výši 100.000,-Kč předal věřitel dlužníkovi při podpisu této smlouvy v hotovosti a závazek dlužníka tuto finanční částku vrátit na účet věřitele, přičemž dlužník se zavázal věřiteli zaplatit v plné výši včetně úroků sjednaných dle čl. I./3, a to do 07.06.2010; v čl. I./3 se dlužník zavázal zaplatit věřiteli úroky, přičemž jejich výše je uvedena částkou 0,-Kč s tím, že úroky jsou splatné společně s jistinou; dle čl. II./1 byl úvěr poskytnut dlužníkovi do 07.06.2010, kdy je dlužník povinen vrátit poskytnutý úvěr včetně příslušenství; dle čl. III./1 závazky dlužníka z této smlouvy budou zajištěny ručením Michala Hanslíka a Jiřího Mohyly, přičemž za účelem zajištění závazku dlužníka z této smlouvy vystaví dle čl. III./2 dlužník věřiteli vlastní směnku na řad a ručitelé tuto směnku avalují; dle čl. IV. se strany dohodly pro případ prodlení dlužníka s úhradou jakéhokoliv splatného závazku dle této smlouvy tak, že dlužník je povinen věřiteli uhradit smluvní pokutu ve výši 0,5 % z částky, s jejíž úhradou se dlužník ocitne v prodlení, a to za každý byť započatý den prodlení dlužníka; dle čl. V./1 se dlužník zavázal vrátit jistinu i s úroky ve lhůtě do 07.06.2010.

ICM R

Dle ustanovení § 174 IZ přihlášky pohledávek a jejich přílohy se podávají dvojmo. Stejnopis přihlášky a její přílohy doručí insolvenční soud insolvenčnímu správci (odst. 1). Přihláška pohledávky musí kromě obecných náležitostí podání obsahovat důvod vzniku a výši přihlašované pohledávky. Důvodem vzniku přihlašované pohledávky se rozumí uvedení skutečností, na nichž se pohledávka zakládá (odst. 2). Jde-li o pohledávku zajištěnou, musí věřitel v přihlášce uvést, zda uplatňuje právo na její uspokojení ze zajištění a označit druh zajištění a dobu jeho vzniku; nestane-li se tak, má se za to, že právo na uspokojení přihlašované pohledávky ze zajištění v insolvenčním řízení uplatněno nebylo (odst. 3). Jde-li o pohledávku vykonatelnou, musí věřitel v přihlášce uvést i skutečnosti, o které vykonatelnost opírá (odst. 4).

Podle § 21 odst. 1 písm. e) vyhl. č. 311/2007 Sb. (o jednacím řádu pro insolvenční řízení) patří mezi náležitosti přihlášky pohledávky také bližší údaje o smlouvě nebo jiné skutečnosti, která je důvodem vzniku pohledávky, včetně vylíčení skutečností rozhodných pro vznik pohledávky.

Podle § 188 odst. 2 IZ nelze-li přihlášku pohledávky přezkoumat pro její vady nebo neúplnost, vyzve insolvenční správce věřitele, aby ji opravil nebo doplnil do 15 dnů, nestanoví-li lhůtu delší. Současně jej poučí, jak je nutné opravu a doplnění provést. Přihlášky pohledávek, které nebyly včas a řádně doplněny nebo opraveny, předloží insolvenční správce insolvenčnímu soudu k rozhodnutí o tom, že se k přihlášce pohledávky nepřihlíží; o tomto následku musí být věřitel poučen.

Dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 24.05.2001, sp. zn. 32 Cdo 1726/98 součástí právního posouzení věci soudem ve sporu o pravost, výši nebo pořadí do konkursu přihlášené a správcem konkursní podstaty nebo některým z konkursních věřitelů popřené pohledávky, vždy musí být závěr o splnění předpokladů, za nichž se soud může důvodností nároku uplatněného tzv. incidenční žalobou vůbec zabývat. Zjistí-li soud, který rozhoduje o pravosti, výši nebo pořadí nevykonatelné pohledávky, že přihláška pohledávky měla v části, o které má v incidenčním sporu rozhodnout, vady bránící přezkumu přihlášené pohledávky, musí žalobu pro předčasnost zamítnout. Na základě takového rozsudku je třeba v konkursním řízení přistoupit zákonem stanoveným způsobem k odstraňování vad přihlášky a poté k novému přezkumu přihlášené pohledávky.

Je-li právním důvodem přihlášené pohledávky půjčka peněz, zahrnuje vylíčení rozhodujících skutečností, na nichž se pohledávka zakládá, tvrzení o tom, že věřitel s dlužníkem v určité době uzavřel smlouvu o půjčce peněz a že peníze měly být v dohodnuté době vráceny, jakož i o tom, kdy a jakou formou tyto peníze dlužníku skutečně půjčil (přenechal). Změna tvrzení obsaženého v přihlášce o tom, že peníze byly dlužníku zapůjčeny v hotovosti v den podpisu smlouvy o půjčce, je podstatnou změnou právního důvodu vzniku pohledávky uvedeného v přihlášce, která je věřiteli po uplynutí lhůty určené k podání incidenční žaloby zapovězena (viz rozsudek NS ČR ze dne 24. července 2008, sp. zn. 29 Odo 475/2006). V rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.11.2012, sp. zn. 29 Cdo 1902/2011 obdobně soud dospěl k závěru, že výše, doba a způsob poskytnutí půjčky jsou podstatnými

ICM R náležitostmi skutkových tvrzení o vzniku pohledávky z půjčky. Nejvyšší soud dále vyslovil právní závěr v rozsudku sp. zn. 29 Cdo 1089/2000, že pokud přihláška pohledávky obsahuje údaje, jež nezaměnitelným způsobem identifikují skutek (skutkový děj), na jehož základě věřitel přihlašuje svůj nárok (v peněžité formě) do konkurzu, ale konkurzní věřitel (přihlašovatel pohledávky) ani do skončení přezkumného jednání nevylíčil všechny skutečnosti významné pro posouzení, zda jde o pohledávku pravou, uplatněnou ve správné výši a ve správném pořadí, je to důvodem k popření pohledávky, nikoli důvodem k odstraňování vad přihlášky. Současně uvedl, že vylíčení rozhodujících skutečností může mít -i zprostředkovaně-původ v odkazu na listinu, kterou žalobce připojí k žalobě. V usnesení ze dne 05.06.2012, sp. zn. 26 Cdo 2017/2011 Nejvyšší soud ČR k otázce vylíčení rozhodujících skutečností v žalobě dospěl k právnímu závěru, že vylíčení rozhodujících skutečností sice může mít (zprostředkovaně) původ i v odkazu na listinu, kterou žalobce jako důkaz připojí k žalobě a na kterou v textu žaloby výslovně odkáže, tato možnost je však pouze výjimkou z pravidla, že vylíčení rozhodných skutečností má být obsaženo v návrhu a jako každá výjimka musí být vykládána restriktivně. Soud v projednávané věci dospěl k závěru o tom, že nejsou splněny předpoklady pro věcné projednání incidenční žaloby, neboť přihláška pohledávek žalobce trpí vadami, které brání jejímu přezkumu. Žalobce totiž v přihlášce pohledávky č. 1 (a také u pohledávky č. 3) neuvedl způsob poskytnutí peněžité částky, přičemž ve světle shora citované judikatury Nejvyššího soudu ČR je způsob poskytnutí půjčky jednou z podstatných náležitostí skutkových tvrzení o vzniku pohledávky z půjčky. Vzhledem k tomu, že přihláška pohledávky č. 1 trpěla podstatnou vadou, neboť při nevylíčení způsobu poskytnutí půjčky není nezaměnitelným způsobem identifikován skutek (nelze proto ani poměřovat totožnost skutku v přihlášce a v žalobě), měl žalovaný jako insolvenční správce postupovat dle § 188 odst. 2 IZ a tedy vyzvat žalobce, aby přihlášku doplnil ve stanovené lhůtě s poučením, že v opačném případě předloží přihlášku pohledávek insolvenčnímu soudu k rozhodnutí o tom, že se k přihlášce pohledávky nepřihlíží. Pouze v případě, pokud by přihláška pohledávky žalobce obsahovala údaje, které by jednoznačně identifikovaly skutek (což se v daném případě nestalo), avšak žalobce by nevylíčil všechny skutečnosti významné pro posouzení pravosti, výše a pořadí pohledávky, bylo by to důvodem pro popření pohledávky a nikoli pro odstraňování vad přihlášky. Žalovaný takto nepostupoval, neboť dospěl k závěru, že vylíčení rozhodujících skutečností může mít-i zprostředkovaně-původ v odkazu na listinu, kterou žalobce připojí k žalobě (v tomto případě k přihlášce) a způsob poskytnutí půjčky (resp. úvěru u pohledávky č. 3) vyplývá ze samotné smlouvy o půjčce (smlouvy o úvěru u pohledávky č. 3), kterou žalobce k přihlášce připojil a označil ji jako přílohu přihlášky. Soud má za to, že byť žalobce obě smlouvy označil jako přílohu přihlášky, výslovně však na ně v textu přihlášky neodkázal a vylíčení rozhodujících skutečností tak nemůže mít ani zprostředkovaně původ v obou listinách, které žalobce připojil k přihlášce. Žalovaný tedy nepostupoval podle § 188 odst. 2 IZ a pohledávky žalobce č. 1-4 přezkoumal s výsledkem, že popřel jejich pravost v celém rozsahu a pro případ, že by byla soudem pravost určena, pak (eventuálním procesním úkonem) popřel výši pohledávek č. 2 (přihlášené ve výši 41.316.000,-Kč) a č. 4 (přihlášené ve výši 9.712.500,-Kč) v rozsahu částky 23.067.678,08 Kč z důvodu moderace nepřiměřeně vysokých smluvních pokut. Popření pohledávky přihlášené do konkursu je procesním úkonem, pro nějž přiměřeně platí ustanovení § 42 odst. 4 o. s. ř. Popírá-li insolvenční správce výši pohledávky, musí uvést, jak

ICM R vysoká je podle něj přihlášená pohledávka, jinak popření pohledávky nemůže vyvolat zamýšlené procesní účinky. Popřít pravost, výši nebo pořadí pohledávky lze i eventuálním procesním úkonem (viz rozsudek NS ČR ze dne 24.05.2001, sp. zn. 32 Cdo 1726/98). Soud dospěl k závěru, že eventuální popěrný úkon žalovaného trpí vadami, neboť z něj není zřejmé, v jaké výši je podle žalovaného pohledávka č. 2 a v jaké výši pohledávka č. 4, když žalovaný pouze souhrnně popřel výši obou pohledávek, a rozsah popření výše každé z pohledávek tak není zřejmý. V případě, že by soud dospěl k závěru, že pohledávka č. 4 je po právu, a to z předmětné smlouvy o úvěru, posuzoval by s ohledem na eventuální procesní úkon žalovaného výši popřené pohledávky č. 4. S ohledem na to, že žalovaný popřel výši pohledávek č. 2 a 4 souhrnně, není zřejmá hranice pro moderaci smluvní pokuty, když jak soud shora uvedl, z eventuálního popěrného úkonu žalovaného nevyplývá jednoznačně, jak vysoká je podle něj přihlášená pohledávka č. 2 a č. 4.

Soud proto z provedených listinných důkazů (vyjma obsahu insolvenčního spisu a smlouvy o půjčce a o úvěru) nečinil žádná skutková zjištění, další návrhy na doplnění dokazování z důvodu nadbytečnosti zamítl a na základě shora uvedeného žalobu v celém rozsahu (výroky I.-IV.) zamítl pro předčasnost.

Podle § 163 IZ o nákladech incidenčního sporu a jejich náhradě rozhodne insolvenční soud v rozhodnutí o incidenčním sporu, a to podle ustanovení občanského soudního řádu, není-li v tomto zákoně stanoveno jinak. Náhrada nákladů incidenčního sporu je zvláštní pohledávkou, na kterou se nevztahuje § 170 písm. f) IZ. Podle § 142 odst. 1 o.s.ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

Podle § 150 o.s.ř. jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nebo odmítne-li se účastník bez vážného důvodu zúčastnit prvního setkání s mediátorem nařízeného soudem, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat. V daném případě byl ve sporu úspěšný žalovaný a podle § 142 odst. 1 o.s.ř. by tak měl proti žalobci právo na náhradu nákladů řízení. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení však soud dospěl k závěru, že je na místě aplikovat ustanovení § 150 o.s.ř., neboť důvodem zamítnutí žaloby pro předčasnost byla skutečnost, že přihláška pohledávek žalobce nebyla řádně přezkoumána. Soud proto z těchto důvodů nepřiznal žalovanému náhradu nákladů řízení a rozhodl o nákladech řízení výrokem V. tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15-ti dnů ode dne doručení k Vrchnímu soudu v Olomouci prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě.

V Ostravě dne 01.07.2015

JUDr. Jitka Bartoszová, Ph.D., v. r. samosoudkyně Za správnost vyhotovení: Taťána Václavková

ICM R