13 VSOL 97/2015-16
39 ICm 2776/2014 13 VSOL 97/2015-16 (KSOS 39 INS 8673/2014)

Us ne s e ní

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Vyhlídalové a soudkyň JUDr. Radky Panáčkové a JUDr. Heleny Krejčí ve věci žalobce Administrace insolvencí CITY TOWER, v.o.s., se sídlem Praha 4-Nusle, Hvězdova 1716/2b, PSČ 140 00, identifikační číslo: 29414873, proti žalované Mgr. Ing. Petře Hamplové, Ph.D., Zábřeh, Zahradní 13, PSČ 789 01, jako insolvenční správkyni dlužnice Romany Brücknerové, nar. 21.7.1968, bytem Olomouc-Holice, Přerovská 600/37b, PSČ 779 00, identifikační číslo: 88898687, o určení popřené pohledávky, vedené u Krajského soudu v Ostravě-pobočka v Olomouci pod sp.zn. 39 ICm 2776/2014 jako incidenční spor v insolvenční věci dlužnice Romany Brücknerové, nar. 21.7.1968, bytem Olomouc-Holice, Přerovská 600/37b, PSČ 779 00, identifikační číslo: 88898687, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp.zn. KSOS 39 INS 8673/2014, o odvolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě-pobočka v Olomouci ze dne 24.4.2015, č.j. 39 ICm 2776/2014-11 (KSOS 39 INS 8673/2014),

tak to:

Usnesení soudu prvního stupně se pot vr z uje .

Odův odně ní:

Krajský soud v Ostravě-pobočka v Olomouci usnesením, označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí, nepřiznal žalobci osvobození od soudních poplatků. (KSOS 39 INS 8673/2014)

V odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že žalobou ze dne 19.8.2014 se žalobce domáhá rozhodnutí o určení pravosti přihlášené nevykonatelné pohledávky. Podáním ze dne 23.3.2015, došlým soudu téhož dne, požádal žalobce o osvobození od soudních poplatků, když je nucen předmětnou žalobu podat z důvodu protizákonného a svévolného postupu předsedkyně Krajského soudu v Ostravě, který je podrobně popsán v dovolání založeném na č.l. A-16 soudního spisu vedeného u zdejšího soudu pod sp.zn. KSOS 39 INS 8673/2014. Zdůraznil přitom, že v působnosti Krajského soudu v Ostravě zřídil celkem čtyři provozovny; v důsledku nezákonného postupu předsedkyně tohoto soudu však žalobce není v insolvenčních řízeních vedených u tohoto soudu ustanovován insolvenčním správcem a udržování zmíněné sítě provozoven s kvalifikovaným personálem jej pouze finančně vyčerpává. Zaplacení soudního poplatku by pak jeho ztrátu ještě prohloubilo . Dne 8.4.2015 byla žalobci doručena výzva a formulář vzor 58 Prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech s výzvou, aby tento soudu vrátil vyplněný ve stanovené lhůtě s nezbytnými doklady, na jejichž základě může soud posoudit majetkovou, příjmovou a sociální situaci. Tato lhůta marně uplynula. S odkazem na ustanovení § 138 o.s.ř. soud prvního stupně uzavřel, že návrh žalobce na osvobození neshledal důvodným, když zůstal pasivní a žádné kvalifikované důkazy k prokázání svých majetkových a ekonomických poměrů, které by jeho návrh opodstatňovaly, soudu nepředložil. Naopak-jak soud prvního stupně pokračoval-ze samotného tvrzení žalobce vyplývá, že disponuje čtyřmi provozovnami v sídle Krajského soudu v Ostravě s kvalifikovaným personálem, a z těchto skutečností proto soud dovozuje, že je schopen bez vážné újmy soudní poplatek, který činí 5.000 Kč, zaplatit.

Proti tomuto usnesení podal žalobce odvolání, v němž soudu prvního stupně vytýká, že neúplně zjistil skutkový stav věci. Soud prvního stupně vyšel z úvahy, podle které skutečnost, že žalobce v působnosti Krajského soudu v Ostravě zřídil celkem čtyři provozovny, sama o sobě znamená, že je dostatečně movitý, a není důvod pro osvobození od soudních poplatků. Podle odvolatele je přitom opak pravdou. Odvolatel zopakoval, že v důsledku nezákonného postupu předsedkyně Krajského soudu v Ostravě není v insolvenčních řízeních, vedených u Krajského soudu v Ostravě, ustanovován insolvenčním správcem, udržování sítě jeho provozoven s kvalifikovaným personálem jej pouze finančně vyčerpávalo a vyčerpává, a zaplacení soudního poplatku by pak jeho ztrátu pouze prohloubilo. Skutečnost, že v minulosti zřídil v obvodu Krajského soudu v Ostravě čtyři provozovny (a stále zde jednu má), jsou skutečnosti, jež musí být soudu prvního stupně známy z jeho úřední činnosti a netřeba je dokazovat. Odvolatel navrhl, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil a vrátil věc tomuto soudu k dalšímu řízení.

Podle ustanovení § 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých (KSOS 39 INS 8673/2014) spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž nařizoval jednání (§ 214 odst. 2, písm. c/ o.s.ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.

Podle ustanovení § 138 odst. 1 o.s.ř., na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.

Odvolací soud předesílá, že při intepretaci ustanovení § 138 odst. 1 o.s.ř. o možnosti přiznat osvobození od soudních poplatků, je třeba vycházet ze zásady rovnosti stran, jak je zakotvena v čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a čl. 96 odst. 1 Ústavy ČR s tím důsledkem, že tohoto ustanovení se může dovolávat nejen fyzická, ale i právnická osoba (srov. závěry v rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 27.10.1998, sp.zn. II. ÚS 13/98).

Ve vztahu k úvahám soudu prvního stupně, jimiž se při svém rozhodování o návrhu žalobce na osvobození od soudních poplatků řídil, je třeba uvést, že pouze ta skutečnosti, že žalobce disponuje čtyřmi provozovnami v sídle Krajského soudu v Ostravě s kvalifikovaným personálem, sama o sobě k závěru, že z tohoto důvodu je schopen bez vážné újmy soudní poplatek uhradit, neopravňuje.

Osvobození od soudních poplatků pro účastníky s ohledem na jejich poměry, které lze přiznat pouze na žádost účastníka řízení, upravuje shora citované ustanovení § 138 odst. 1 o.s.ř. Při rozhodování o osvobození od soudních poplatků přihlíží soud k celkovým majetkovým poměrům žadatele, k výši soudního poplatku, k nákladům, které si pravděpodobně vyžádá dokazování, k povaze uplatněného nároku a k dalším podobným okolnostem. U fyzických osob bere také v úvahu jejich sociální poměry, zdravotní stav apod., u právnických osob je rovněž kritériem povaha jejich podnikatelské činnosti, struktura jejich majetku, platební schopnost a jiné. Celkové zhodnocení všech okolností, které vypovídají o poměrech účastníka, se musí promítnout do závěru, zda účastník je s ohledem na své poměry schopen zaplatit soudní poplatky a nést další výdaje spojené s řízením. Nutno zdůraznit, (KSOS 39 INS 8673/2014) že poměry, jež jsou rozhodné pro posouzení důvodnosti žádosti o přiznání osvobození od soudních poplatků, je žadatel povinen soudu věrohodným způsobem prokázat.

V přezkoumávané věci žalobce ve svém návrhu na přiznání osvobození od soudních poplatků (podání ze dne 23.3.2015) ohledně svých majetkových poměrů neuvedl nic, přičemž návrh odůvodnil pouze tím, že byl nucen podat žalobu z důvodu protizákonného a svévolného postupu předsedkyně Krajského soudu v Ostravě, kdy není v insolvenčních řízeních vedených u Krajského soudu v Ostravě ustanovován insolvenčním správcem a udržování sítě provozoven s kvalifikovaným personálem jej pouze finančně vyčerpává. Soud prvního stupně proto zcela správně vyzval žalobce, aby doplnil (v tiskopise Prohlášení o majetkových poměrech pro účely přiznání osvobození od soudních poplatků) potřebné údaje v tomto směru, a svá tvrzení také věrohodně prokázal. Vzhledem k tomu, že žalobce na výzvu soudu nereagoval, nelze dospět k jinému závěru, než že naplnění předpokladů pro přiznání osvobození od soudních poplatků ve smyslu ustanovení § 138 o.s.ř. prokázáno nebylo.

Soud prvního stupně proto nepochybil, pokud návrh žalobce na přiznání osvobození od soudních poplatků zamítl.

Z výše uvedených důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil (§ 219 o.s.ř.).

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě-pobočka v Olomouci, jestliže napadené usnesení odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Olomouc 25. června 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Věra Vyhlídalová, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu