13 VSOL 90/2015-89
10 ICm 3048/2013 13 VSOL 90/2015-89 (KSOL 10 INS 463/2013)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Vyhlídalové a soudkyň JUDr. Ivany Wontrobové a JUDr. Heleny Krejčí ve věci žalobce Václava anonymizovano , anonymizovano , bytem Lipinka 6E, PSČ 783 83, proti žalovanému Janu anonymizovano , anonymizovano , bytem Zlín, Pasecký žleb 5187, PSČ 760 01, zastoupenému JUDr. Václavem Hochmannem, advokátem se sídlem Zlín, Rašínova 68, PSČ 760 01, o popření vykonatelné pohledávky, vedené u Krajského soudu v Ostravě-pobočka v Olomouci pod sp. zn. 10 ICm 3048/2013 jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka Václava anonymizovano , anonymizovano , bytem Lipinka 6E, PSČ 783 83, vedené u Krajského soudu v Ostravě-pobočka v Olomouci pod sp. zn. KSOL 10 INS 463/2013, o odvolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě-pobočka v Olomouci ze dne 12.3.2015, č. j. 10 ICm 3048/2013-62 (KSOL 10 INS 463/2013),

takto:

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. p o t v r z u j e . (KSOL 10 INS 463/2013)

II. Ve výroku II. o náhradě nákladů řízení se rozsudek soudu prvního stupně m ě n í tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému k rukám jeho advokáta náklady odvolacího řízení ve výši 9.494 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ostravě-pobočka v Olomouci rozsudkem, označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí, zamítl žalobu na určení, že vykonatelná pohledávka ve výši 154.563,84 Kč, přiznaná rozsudkem Krajského obchodního soudu v Ostravě č. j. 19Cm 419/97-17 vydaným dne 1.6.1999 JUDr. Petrem Gotwaldem , a přihlášená přihláškou do insolvenčního řízení sp. zn. KSOL 10 INS 463/2013 vedeného na majetek dlužníka Václava anonymizovano , která je evidována pod pořadovým číslem přihlášky P2, není pohledávkou po právu a žalovaný nemá za dlužníkem pohledávku ve výši 154.563,84 Kč (výrok I.) a rozhodl o povinnosti žalobce zaplatit žalovanému náklady řízení ve výši 13.597,90 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta (výrok II.).

V odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že žalobce (původně Ing. Martin Koubek, jako insolvenční správce dlužníka Václava anonymizovano ) je ve sporu aktivně legitimován a žalovaný je ve sporu pasivně legitimován ve smyslu ustanovení § 190 odst. 1 insolvenčního zákona, neboť žalobce popřel vykonatelnou pohledávku žalovaného, a žalovaný do insolvenčního řízení dlužníka Václava anonymizovano přihlásil svou vykonatelnou (a zajištěnou) pohledávku, kterou žalobce popřel. Žalobce uplatnil žalobu v souladu s ustanovením § 199 odst. 1 insolvenčního zákona včas, neboť přezkumné jednání, na němž byla pohledávka popřena, se konalo dne 14.8.2013 a žaloba byla u soudu podána dne 12.9.2013. Na základě zjištění, učiněných z provedeného dokazování, pak soud prvního stupně dospěl k závěru o skutkovém stavu, podle něhož usnesením Krajského soudu v Ostravě-pobočka v Olomouci ze dne 6.6.2013, č. j. KSOL 10 INS 463/2013-A-16 byl zjištěn úpadek dlužníka Václava anonymizovano a insolvenčním správcem byl ustanoven žalobce. Žalovaný dne 11.6.2013 přihlásil do insolvenčního řízení vykonatelnou (a zajištěnou) pohledávku, evidovanou pod pořadovým číslem P2, celkem ve výši 154.563,84 Kč, sestávající z jistiny ve výši 136.357,84 Kč a příslušenství, jež byla přihlášena jako nesplacený úvěr poskytnutý dlužníkovi původním věřitelem Banka Bohemia, a.s. Vykonatelnost této pohledávky byla doložena rozsudkem Krajského obchodního soudu v Ostravě ze dne 1.6.1999 č. j. 19Cm 419/97-17. U přezkumného jednání konaného dne 14.8.2013 popřel insolvenční správce pravost, výši a pořadí (KSOL 10 INS 463/2013) přihlášené pohledávky z důvodu neexistence pohledávky žalovaného, a svůj popěrný úkon zdůvodnil tím, že dlužník svůj závazek vůči původnímu věřiteli Banka Bohemia, a.s. ze smlouvy o úvěru č. 540412/93, na základě které věřitel poskytl dlužníkovi částku ve výši 850.000 Kč, splnil dne 28.2.1997. Soud prvního stupně dále vyšel ze zjištění, učiněných ze smlouvy o úvěru, jež byla uzavřena mezi Bankou Bohemia, a.s. a dlužníkem Václavem anonymizovano dne 7.6.1993 pod ev.č. 540412/93, přípisu banky ze dne 28.5.1996 adresovaného dlužníkovi, vyrozumění banky ze dne 17.7.1996 adresované zástavci Naděždě Nimmerichterové, přípisu banky z února roku 1997 adresovaného dlužníkovi a listiny, označené jako potvrzení ze dne 28.2.1997, vyhotovené Bankou Bohemia, a.s. v likvidaci pro Katastrální úřad v Šumperku, a v této souvislosti pak uvedl, že listinu označenou jako potvrzení ze dne 28.2.1997 obsahující sdělení, že Václav Smrž splnil svůj závazek ze smlouvy o úvěru 540412/93 uzavřené dne 7.6.1993 na částku 850.000 Kč, hodnotil jako listinu soukromoprávní, jež byla určena pouze pro katastrální úřad pro účely výmazu zástavního práva. Podle soudu prvního stupně tato listina nemůže být dokladem toho, že dlužník svůj závazek vůči věřiteli splnil. Tento závěr-jak soud prvního stupně pokračoval-je podpořen jednak úkony věřitele a také i chováním dlužníka. Věřitel dne 6.3.1997 uvědomuje dlužníka Václava anonymizovano (přípisem, který je dlužníkovi doručen dne 10.3.1997) o tom, že zůstatek dluhu na úvěrovém účtu činí 136.357,83 Kč, a že za této situace bude dlužná částka předána k vymáhání soudní cestou, a následně dne 17.4.1997 podává u Krajského obchodního soudu v Ostravě proti dlužníkovi (žalovanému) návrh na vydání platebního rozkazu. Tento platební rozkaz byl dne 22.10.1997 pod sp. zn. 5Ro 608/1997 vydán, doručen byl do vlastních rukou dlužníkovi, který odpor proti citovanému platebnímu rozkazu odůvodňuje pouze tím, že je bez finančních prostředků, v kritické situaci a není schopen tuto částku uhradit, a že má zájem vstoupit znovu do jednání s právním zástupcem žalobce JUDr. Kociánem a řešit záležitost formou splátkovou. Podle názoru soudu prvního stupně tím dlužník potvrdil existenci předmětné pohledávky. Tyto skutečnosti podle soudu prvního stupně vyvracejí tvrzenou vypovídací schopnost žalobcem předloženého potvrzení Banka Bohemia, a.s. ze dne 28.2.1997 o splnění . Soud prvního stupně uzavřel, že ke dni 28.2.1997 závazek dlužníka ve výši 136.357,83 Kč existoval, a existoval i ke dni vydání rozhodnutí Krajského obchodního soudu v Ostravě ze dne 1.6.1996 č. j. 19 Cm 419/97-17. Soud prvního stupně proto žalobu v celém rozsahu zamítl. Výrok o náhradě nákladů řízení odůvodnil odkazem na ustanovení § 202 odst. 2 insolvenčního zákona, a žalobci, jimž byl insolvenční správce, uložil povinnost zaplatit úspěšnému žalovanému náklady řízení, představující náklady právního zastoupení celkem ve výši 13.597,90 Kč.

Proti tomuto rozsudku podal žalobce odvolání, v němž soudu prvního stupně vytýká, že na základě provedených důkazů dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a že jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Podle odvolatele z listiny, vydané věřitelem Banka Bohemia, a.s., označené jako potvrzení o splnění závazku ze dne 28.2.1997 plyne, že dlužník závazek splnil, čemuž nasvědčuje i to, že zástavní právo (jež bylo zřízeno k zajištění závazku (KSOL 10 INS 463/2013) dlužníka) zaniklo z důvodu osvědčení, respektive potvrzení zániku závazku. Podle názoru odvolatele pokud původní věřitel Banka Bohemia, a.s. tyto listiny vydala, muselo být ze strany dlužníka plněno, případně banka již se splněním dlužníkova závazku nemohla v budoucnu počítat, tedy se tohoto plnění vzdala, respektive závazek dlužníka prominula. Odvolatel odkázal na ustanovení § 5 odst. 3, písm. b) zákona č. 344/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a dále i na možnosti zániku zástavního práva předpokládané zákonem č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, když podle ustanovení § 151g zástavní právo zaniká zánikem pohledávky. Bylo-li zástavní právo z katastru nemovitostí vymazáno, musela nastat zákonem předpokládaná skutečnost, a to zánik zástavního práva. Zaniklo-li zástavní právo, muselo k tomu dojít z důvodu zániku pohledávky. Dále odvolatel zpochybnil správnost rozhodnutí soudu prvního stupně o náhradě nákladů řízení. Podle názoru odvolatele je třeba v tomto incidenčním sporu rozhodnout o náhradě nákladů řízení podle ustanovení § 202 odst. 1, věta první insolvenčního zákona, ustanovení odstavce 2 § 202 insolvenčního zákona, podle něhož náklady řízení, které vznikly zaviněním insolvenčního správce nebo náhodou, která se mu přihodila, nese on sám a ostatním účastníkům je povinen je nahradit, nelze v daném případě aplikovat. Jelikož insolvenční správce popřel přihlášenou vykonatelnou pohledávku žalovaného, byl povinen podle ustanovení § 199 odst. 1 insolvenčního zákona podat do 30 dnů od přezkumného jednání u insolvenčního soudu žalobu, kterou své popření proti věřiteli uplatnil. Podáním žaloby tedy insolvenční správce plnil své zákonné povinnosti.

Žalovaný v písemném vyjádření k podané žalobě navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil. Žalovaný zdůraznil, že z provedeného dokazování před soudem prvního stupně vyplynulo, že zástavní právo váznoucí na nemovitostech ve vlastnictví Naděždy Nimmerichterové bylo vymazáno na základě částečného plnění učiněného za dlužníka třetí osobou s tím, že nezaplacený zbytek dluhu bude nadále po dlužníkovi vymáhán, a to již jako dluh zástavním právem nezajištěný. To se také v roce 1997 stalo, když banka zbývající část své pohledávky uplatnila žalobou u soudu. Dlužník Václav Smrž si přitom byl v roce 1997 svého dluhu vůči bance dobře vědom, neboť proti vydanému platebnímu rozkazu nenamítal, že bance již nedluží, případně, že svůj dluh splnil nebo že mu banka zbytek dluhu prominula. Nadto i v insolvenčním řízení dlužník proti němu uplatněnou pohledávku uznal. Podle žalovaného rozhodl soud prvního stupně správně i o náhradě nákladů řízení, když žalobce podal žalobu přesto, že se seznámil s obsahem spisu vedeného u tehdejšího Krajského obchodního soudu v Ostravě pod sp. zn. 19 Cm 419/97, seznámil se i s listinou v tomto spise založenou (odporem dlužníka proti vydanému platebnímu rozkazu), takže před podáním žaloby věděl, že dlužník Václav Smrž v roce 1997 dlužnou částku vůči bance nerozporoval, a to za situace, kdy dlužník Václav Smrž nadto svůj dluh v insolvenčním řízení uznal.

Je třeba uvést, že v průběhu řízení v tomto incidenčním sporu podle ustanovení § 159 odst. 1, písm. a) insolvenčního zákona (v průběhu odvolacího (KSOL 10 INS 463/2013)

řízení) došlo ke skončení insolvenčního řízení, vedeného ve věci dlužníka u Krajského soudu v Ostravě-pobočka v Olomouci pod sp. zn. KSOL 10 INS 463/2013, když insolvenční soud svým usnesením ze dne 17.9.2015 č. j. KSOL 10 INS 463/2013-B-17 vzal na vědomí splnění oddlužení plněním splátkového kalendáře dlužníkem Václavem anonymizovano . Rozhodnutí insolvenčního soudu v té části, v níž soud prvního stupně vzal na vědomí splnění oddlužení nabylo právní moci dne 17.9.2015, a tímto dnem ze zákona (§ 159 odst. 5 insolvenčního zákona) se stal účastníkem řízení místo dosavadního žalobce Ing. Martina Koubka, jako insolvenčního správce dlužníka, dlužník Václav Smrž, což Vrchní soud v Olomouci deklaroval v usnesení ze dne 22.10.2015 č. j. 10 ICm 3048/2013,-80 (KSOL 10 INS 463/2013).

Václav Smrž, který se stal účastníkem řízení místo dosavadního žalobce, setrval na podaném odvolání. U jednání odvolacího soudu poukázal na to, že podle toho, co mu bylo sděleno panem Nimmerichterem, pohledávka byla uspokojena, byla zaplacena a došlo k výmazu zástavního práva.

Dne 1.1.2014 nabyl účinnosti zákon č. 294/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích, ve znění pozdějších předpisů. Podle Čl. II.-přechodného ustanovení uvedeného zákona, zákon č. 182/2006 Sb. ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona platí i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.

Podle ustanovení § 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1 a odst. 5 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalobce proti výroku I. rozsudku soudu prvního stupně, jímž byla žaloba zamítnuta, není důvodné. Vady uvedené v ustanovení § 212a odst. 5 o. s. ř. se z obsahu spisu nepodávají.

Odvolací soud ve shodě s odůvodněním odvoláním napadeného rozsudku konstatuje, že v přezkoumávané věci je právním důvodem podané žaloby uplatnění (KSOL 10 INS 463/2013) popření věřitelem přihlášené pohledávky v insolvenčním řízení insolvenčním správcem postupem podle ustanovení § 199 IZ.

Podle ustanovení § 199 IZ, insolvenční správce, který popřel vykonatelnou pohledávku, podá do 30 dnů od přezkumného jednání u insolvenčního soudu žalobu, kterou své popření uplatní proti věřiteli, který vykonatelnou pohledávku přihlásil. Lhůta je zachována, dojde-li žaloba nejpozději posledního dne lhůty soudu (odstavec 1). Jako důvod popření pravosti nebo výše vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu lze uplatnit jen skutečnosti, které nebyly uplatněny dlužníkem v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí; důvodem popření však nemůže být jiné právní posouzení věci (odstavec 2).

Z hlediska skutkového stavu není mezi účastníky sporu o tom, že poté, co usnesením Krajského soudu v Ostravě-pobočka v Olomouci ze dne 6.6.2013, č.j. KSOL 10 INS 463/2013-A-16 byl zjištěn úpadek dlužníka Václava anonymizovano a insolvenčním správcem ustanoven žalobce, žalovaný, jako věřitel, přihlásil do insolvenčního řízení přihláškou pohledávky, došlou soudu dne 11.6.2013, pohledávku celkem ve výši 154.563,84 Kč, sestávající z jistiny ve výši 136.357,84 Kč a příslušenství (nákladů nalézacího řízení) ve výši 18.206 Kč, ve vztahu k níž jako důvod vzniku uvedl, že se jedná o nesplacený úvěr poskytnutý dlužníkovi původním věřitelem Banka Bohemia, a.s., pohledávka byla postupována a věřitel pohledávku nabyl jako právní nástupce zemřelého Jana Pastorka. Pohledávku přihlásil věřitel jako pohledávku vykonatelnou na základě rozsudku Krajského obchodního soudu v Ostravě ze dne 1.6.1999, č.j. 19 Cm 419/97-17, a jako pohledávku zajištěnou (exekutorským zástavním právem zřízeným na základě blíže označeného exekučního příkazu). Takto přihlášená pohledávka byla u přezkumného jednání, jež se konalo dne 14.8.2013 přezkoumána, a to jako pohledávka vykonatelná, a popřena byla insolvenčním správcem v celém rozsahu s odůvodněním, že insolvenční dlužník doložil, že závazek vůči původnímu věřiteli uhradil nejpozději ke dni 28.2.1997, o čemž původní věřitel Banka Bohemia, a.s. dne 28.2.1997 vydal dlužníkovi potvrzení o splnění závazku-úvěru dle smlouvy o úvěru č. 540412/93 ze dne 7.6.1993. Dlužník pohledávku žalovaného v celém rozsahu uznal.

K tomu odvolací soud pro úplnost dodává, že byť insolvenční správce v důvodech popření uvedl, že popírá pravost, výši a pořadí přihlášené pohledávky , je zřejmé-popřel-li pohledávku v celém rozsahu-že ji popřel nikoli i do výše, nýbrž pouze co do pravosti (§ 193 IZ).

Konalo-li se přezkumné jednání, u něhož byla pohledávka žalovaným přihlášená přezkoumána jako vykonatelná a insolvenčním správcem popřena dne 14.8.2013, a insolvenční správce, jako žalobce, uplatnil své popření u soudu žalobou, došlou soudu dne 12.9.2013, učinil tak nepochybně včas, ve lhůtě uvedené v ustanovení § 199 odst. 1 IZ. (KSOL 10 INS 463/2013)

Pokud se týká sporné pohledávky, o niž v řízení jde, není pochybnosti o tom, že právním důvodem vzniku této pohledávky je smlouva o úvěru označená ev. č. 540412/93 ze dne 7.6.1993.

Odvolací soud dále vychází ze skutkového závěru, že původní věřitel uplatnil svůj nárok ze smlouvy o úvěru u soudu žalobou s návrhem na vydání platebního rozkazu podanou dne 17.4.1997. O žalobě rozhodl Krajský obchodní soud v Ostravě platebním rozkazem ze dne 22.10.1997, sp. zn. 5 Ro 608/97, který byl v důsledku odporu podaného žalovaným Václavem anonymizovano zrušen. Následně rozhodl Krajský obchodní soud v Ostravě rozsudkem ze dne 1.6.1999, č.j. 19 Cm 419/97-17, kterým zavázal žalovaného Václava anonymizovano k povinnosti zaplatit žalobci Banka Bohemia, a.s. -v likvidaci, IČ: 15268951 částku ve výši 136.357,84 Kč a náklady řízení celkem ve výši 18.206 Kč do tří dnů od právní moci rozhodnutí (rozsudek nabyl právní moci dne 5.10.1999).

Vzhledem k tomu, že soud prvního stupně-jak vyplývá z protokolu o jednání, jež se konalo dne 5.3.2015-neprovedl důkaz listinami, označenými a předloženými žalovaným, zákonem předepsaným způsobem (srov. ustanovení § 129 odst. 1 o.s.ř.), odvolací soud částečně zopakoval dokazování a ze smlouvy o úvěru ev.č. 540412/93 ze dne 7.6.1993 zjistil, že tato smlouva byla uzavřena mezi Bankou Bohemia a.s. (od 15.7.1994 označenou obchodní firmou Banka Bohemia, a.s. -v likvidaci, identifikační číslo osoby: 15268951) a Václavem anonymizovano , Šumperk, Zahradní č. 19, identifikační číslo osoby: 15414540 (označen jako klient ), uvedenou smlouvou, se banka zavázala poskytnout dlužníkovi úvěr na nákup zařízení, vybavení a zboží k rozšíření obchodu v celkové výši 600.000 Kč a klient se zavázal vrátit tento úvěr spolu se sjednanými úroky v pravidelných měsíčních částkách po 13.044 Kč. Podle ujednání v tzv. plánu čerpání úvěru, jako přílohy č. 1 úvěrové smlouvy, částku 600.000 Kč se zavázala banka poskytnout klientovi dne 10.6.1993, podle tzv. splátkového plánu úvěru č. 540412/93, jako přílohy č. 2 úvěrové smlouvy, první splátka (ve výši 13.044 Kč) na vrácení úvěru měla být uhrazena dne 25.7.1993, poslední dne 25.4.1997.

Ze smlouvy, označené jako Zástavní smlouva k nemovitosti ze dne 7.6.1993 odvolací soud zjistil, že tato smlouva byla uzavřena mezi Bankou Bohemia a.s., pobočka Šumperk (označenou jako zástavní věřitel ) a Naděždou Nimmerrichterovou, nar. 9.7.1944, bytem Nový Malín čp. 266 (označenou jako zástavce ). V úvodu smlouvy se deklaruje, že zástavní věřitel s dlužníkem Václavem anonymizovano se sídlem Zahradní č. 19, Šumperk uzavřeli dne 7.6.1993 pod ev.č. 540412/93 smlouvu o úvěru znějící na částku 850.000 Kč s příslušenstvím. Podle ujednání v článku II., k zajištění tohoto závazku zastavuje zástavce nemovitost -rodinný domek v k.ú. Nový Malín č.p. 814 na parc. č. 593, pozemky č. parc. 2857 a č. parc. 2858, zapsané na LV č. 442 u SG v Šumperku . Vklad zástavního práva podle této smlouvy byl povolen, právní účinky vkladu práva vznikly ke dni 9.6.1993. (KSOL 10 INS 463/2013)

Z listiny označené jako Neplnění podmínek smlouvy o úvěru datované ve Zlíně dne 28.5.1996 a adresované Václavu Smržovi, odvolací soud zjistil, že Banka Bohemia, a.s.-v likvidaci, vyrozuměla tímto přípisem adresáta Václava anonymizovano o tom, že smlouvou o úvěru ev. č. 540412/93 ze dne 7.6.1993 mu byl poskytnut úvěr na blíže označeném účtu v částce v částce 600.000 Kč s konečnou splatností dne 25.4.1997, přičemž ke dni 1.5.1996 nejsou plněny (blíže popsané) podmínky smlouvy o úvěru, a adresát byl vyzván, aby o svůj dluh ve výši 423.012,83 Kč včetně vypočtených úroků za měsíc květen a červen 1996 do doby splacení úvěru zaplatil nejpozději do 30.6.1996. Podle doručenky k této listině připojené bylo vyrozumění s výzvou k zaplacení doručeno dlužníkovi dne 3.6.1996.

Z listiny, označené jako Plnění zástavce a ručitele datované ve Zlíně dne 17.7.1996 a adresované Naděždě Nimmerrichterové, odvolací soud zjistil, že Banka Bohemia, a.s.-v likvidaci vyrozuměla adresátku o tom, že podpisem zástavní smlouvy k nemovitosti ze dne 7.6.1993 a prohlášení ručitele ze dne 7.6.1993 se jako vlastník nemovitostí (v listině blíže popsaných) zavázala uhradit pohledávku zástavního věřitele, pokud ji dlužník Václav Smrž, bytem Zahradní č. 19, Šumperk neuhradí ani po výzvě v souladu se sjednanou smlouvou o úvěru ev.č. 540412/93 ze dne 7.6.1993. Současně byla adresátka vyzvána, aby pohledávku za dlužníka, který smlouvu neplní, ve výši 441.709,83 Kč (k datu 1.7.1996) a úroky vypočtené od 1.7.1996 do doby splacení úvěru zaplatila do 20.8.1996. Podle doručenky ve spise založené bylo uvedené vyrozumění spolu s výzvou k zaplacení doručeno Naděždě Nimmerrichterové dne 22.7.1996.

Z listiny, označené jako Záznam z jednání , jež je podepsána za Banku Bohemia, a.s.-v likvidaci Janou Jančovou, vedoucí expozitury, a Václavem anonymizovano , označeným jako klient , odvolací soud zjistil, že dne 29.7.1996 se uskutečnilo jednání, jehož se účastnili klient Václav Smrž a za banku Jana Jančová, vedoucí expozitury a Jan Goňa, komerční pracovník, s tím, že bylo jednáno o neplnění podmínek smlouvy o úvěru, který byl poskytnut dne 7.6.1993 ve výši 600.000 Kč a splatný je 25.4.1997. V bodě 2 záznamu je konstatováno, že není uhrazeno 17 měsíčních splátek v celkové výši 221.748 Kč. Bod 3 záznamu obsahuje prohlášení Václava anonymizovano o tom, že uznává svůj závazek vůči Bance Bohemia, a.s. -v likvidaci v celkové částce 441.709,83 Kč k datu 1.7.1996 co do výše a co do důvodu, vzniklý na základě smlouvy o úvěru ev. č. 540412/93. V této části záznamu je dále uvedeno, že klient požádal banku o odkad splátek úvěru splatných od 25.8.1996 na termín 25.3.1997 a 25.4.1997. Václav Smrž se současně zavázal, že složí na běžný účet, v záznamu označený, částku ve výši 100.000 Kč nejpozději do 20.8.1995 a zbývající částku neuhrazenou ve lhůtě splatnosti v měsíčních splátkách ve výši 90.000 Kč (k 20.9.1996, 20.10.996 a 20.11.1996) včetně úroků.

Z listiny označené jako Splácení závazků datované ve Zlíně 16.1.1997 a adresované Václavu Smržovi odvolací soud zjistil, že Banka Bohemia, a.s. (KSOL 10 INS 463/2013)

-v likvidaci připomíná adresátovi, že ke dni 31.12.1996 dluží částku 506.281,83 Kč, z toho neuhrazeno ve lhůtě 388.909,83 Kč s tím, že se jedná o nesplacený zůstatek úvěru (úvěrový účet č. 59971354).

Z listiny označené jako Splátka úvěru pana anonymizovano datované v Šumperku dne 27.1.1997 a adresované Bance Bohemia, a.s.-v likvidaci odvolací soud zjistil, že Tomáš Nimmerrichter, Myslivecká 6, Šumperk (který také listinu podepsal) tímto zasílá návrh na splacení úvěru Václava anonymizovano tak, že Tomáš Nimmerrichter zaplatí nesplacenou část úvěru ve výši 339.120 Kč a polovinu bankou vypočteného úroku z úvěru ve výši 53.400 Kč, tedy celkem 392.920 Kč, přičemž tuto částku zaplatí ihned v hotovosti.

Z listiny, označené jako Úhrada závazku pana anonymizovano , adresované Naděždě Nimmerrichterové, Nový Malín 266 a na vědomí zaslané Václavu Smržovi, odvolací soud zjistil, že Banka Bohemia, a.s.-v likvidaci vyrozuměla adresáta o tom, že celkový závazek Václava anonymizovano vůči Bance Bohemia, a.s.-v likvidaci činí k datu 1.2.1997 518.156,83 Kč, takže po zaplacení částky 392.520 Kč zbývá k úhradě 125.626, 83 Kč, předpokládané úroky za dobu od 1.2. do 28.2.1997 činí 11.043 Kč, to je celkem 136.679,83 Kč, s tím, že zaplacení zbývající dlužné částky v této výši k datu 28.2.1997 Václavem anonymizovano bude banka vymáhat prostřednictvím soudu. Toto vyrozumění bylo doručeno Tomáši Nimmerrichterovi dne 17.2.1997 a Václavu Smržovi dne 11.2.1997.

Z listiny, označené jako Informace datované ve Zlíně dne 24.2.1997, v jejímž záhlaví je uveden údaj Banka Bohemia, a.s.-v likvidaci, pobočka Praha, expozitura Zlín (opatřené dále údajem zpracoval: Goňa ) odvolací soud zjistil, že jsou v ní označeni jako klient Václav Smrž, Zahradní 19, Šumperk, a jako zástavce Nimmerrichterová Naděžda, Nový Malín č. 266. V listině se deklaruje, že zástavce předložil bance žádost, ve které navrhuje zaplatit jistinu úvěru 339.120 Kč a část vyúčtovaných úroků ve výši 53.400 Kč, to je celkem 392.520 Kč. V listině se konstatuje, že po projednání této žádosti souhlasila banka, že v případě zaplacení částky 392.520 Kč uvolní zástavní právo na zastavených nemovitostech pro Banku Bohemia, a.s.-v likvidaci s tím, že klient o tomto souhlasu byl informován. Po zaplacení částky 392.520 Kč zůstane dlužná částka k datu 28.2.1997 ve výši 136.679,83 Kč a bude u klienta vymáhána prostřednictvím soudu, po zrušení zástavy nebude zbývající dlužná částka zajištěna. Listina je opatřena nečitelnými podpisy s datem 27.2.1997.

Z pokladní složenky, opatřené otiskem razítka Banka Bohemia, a.s. s vyznačeným datem 28.2.1997, odvolací soud zjistil, že ve prospěch ve složence blíže označeného účtu byla složena částka 392.520 Kč v hotovosti.

Z listiny označené jako Neplnění podmínek smlouvy o úvěru datované ve Zlíně 6.3.1997 a adresované Václavu Smržovi, odvolací soud zjistil, že Banka (KSOL 10 INS 463/2013)

Bohemia, a.s.-v likvidaci připomíná adresátovi, že ke dni 1.3.1997 je vykazován na úvěrovém účtu č. 59971354 zůstatek v částce 125.637 Kč a na běžném účtu č. 59911554 debetní zůstatek ve výši 10.720,83 Kč, to je závazek vůči bance celkem ve výši 136.357,83 Kč. Současně byl adresát vyrozuměn o tom, že podle obecných úvěrových podmínek při nedodržení dvou po sobě jdoucích splátek nebo jedné splátky delší než tři měsíce (neuhrazeny více než čtyři splátky) se stává splatnou celá pohledávka banky ve výši 136.357,83 Kč. Podle doručenky do spisu předložené bylo toto vyrozumění doručeno Václavu Smržovi dne 10.3.1997.

Z podání Václava anonymizovano , bytem Šumperk, Lidická č. 32 ze dne 28.10.1997 adresovaného Krajskému obchodnímu soudu v Ostravě k č.j. 5 Ro 608/97 odvolací soud zjistil, že ve věci navrhovatele Banka Bohemia, a.s.-v likvidaci, zastoupeného JUDr. Oktaviánem Kociánem, Příkop 6, Brno proti odpůrci Václavu Smržovi, bytem Šumperk, Lidická č. 32, IČ: 15414540, o zaplacení částky 136.357,83 Kč s příslušenstvím, tímto odpůrce Václav Smrž podává odpor proti platebnímu rozkazu pod č.j. 5 Ro 608/97 o zaplacení částky 136.357,83 Kč Bance Bohemia, a.s.-v likvidaci, toto odůvodňuje tím, že v současné době je bez finančních prostředků, kritické situaci a není schopen tuto částku uhradit. Součástí podání je požadavek, v němž se uvádí navrhuji vstoupit do jednání s právním zástupcem JUDr. Oktaviánem Kociánem a celou záležitost řešit formou splátkovou, jinou formu nejsem schopen zaručit .

Odvolací soud předesílá, že dne 1.1.2014 nabyl účinnosti zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, jímž se zrušuje-mimo jiné-zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ObčZ ) a zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ObchZ ). Podle § 3028 odst. 1 a odst. 2 citovaného zákona platí, že není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry, týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů, a není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy.

Podle ustanovení § 497 ObchZ, smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

V posuzované věci insolvenční správce popřel žalovaným přihlášenou vykonatelnou pohledávku s odkazem na tvrzení, že ještě dříve, než o ní bylo zahájeno řízení u soudu na základě původním věřitelem Bankou Bohemia, a.s. -v likvidaci podané žaloby a rozhodnuto rozsudkem Krajského obchodního soudu (KSOL 10 INS 463/2013) v Ostravě ze dne 1.6.1999 č. j. 19Cm 419/97-17, zanikla splněním, což dokládal potvrzením původního věřitele ze dne 28.2.1997.

Je pravda, že listina, označená jako Potvrzení o splnění závazku a datovaná ve Zlíně 28.2.1997, obsahuje údaj o tom, že Banka Bohemia, a.s.-v likvidaci potvrzuje, že klient Václav Smrž ke dni 28.2.1997 splnil svůj závazek ze smlouvy o úvěru ev.č. 540412/93 uzavřené dne 7.6.1993 na 850.000 Kč, jehož návratnost byla zajištěna zástavou nemovitostí (v potvrzení blíže označených) v katastrálním území Nový Malín, obec Nový Malín, zapsaných na listu vlastnictví č. 442 u Katastrálního úřadu Šumperk, a dále o tom, že dnem splnění závazku banka souhlasí s výmazem vyznačeného zástavního práva v katastru nemovitostí pod č.j. 110 V1236/93 v hodnotě 1.098.162,60 Kč na základě uzavřené zástavní smlouvy ze dne 7.6.1993.

Nicméně i podle přesvědčení odvolacího soudu údaje uvedené v tomto potvrzení, jež bylo určeno pro Katastrální úřad v Šumperku, nekorespondují se skutečným stavem v té době, a potvrzení bylo vyhotoveno pouze proto, aby bylo dosaženo výmazu zástavního práva zřízeného k zajištění závazku dlužníka ze smlouvy o úvěru na nemovitostech ve vlastnictví třetí osoby, Naděždy Nimmerichterové.

Námitka odvolatele, že tímto způsobem se původní věřitel vzdal svého práva, respektive, že dluh dlužníka (ve výši 136.357,83 Kč) prominul, neobstojí.

K zániku závazku prominutím peněžitého plnění (nebo vzdáním se jiného práva věřitele) by mohlo dojít pouze na základě dohody jako dvoustranného právního úkonu mezi věřitelem a dlužníkem uzavřeného v písemné formě-srov. ustanovení § 574 ObčZ (jež platí i pro obchodní závazkové vztahy). Taková písemná smlouva mezi původním věřitelem Banka Bohemia, a.s.-v likvidaci a dlužníkem Václavem anonymizovano však uzavřena nebyla.

Odvolací soud má za prokázané, že ke dni 29.7.1996, kdy se uskutečnilo jednání mezi zástupci původního věřitele Banka Bohemia, a.s.-v likvidaci a dlužníkem Václavem anonymizovano , činil dluh dlužníka ze smlouvy o úvěru minimálně 441.709,83 Kč (jak byl vyčíslen k datu 1.7.1996), přičemž dlužník Václav Smrž závazek v této výši vůči bance nezpochybňoval. Naopak-jak vyplývá ze záznamu z jednání ze dne 29.7.1996 (který je opatřen podpisem dlužníka)-dlužník výslovně svůj závazek vůči bance ve výši 441.709,83 Kč (závazek vyčíslený k datu 1.7.1996) uznal a požádal současně o odklad splátek úvěru splatných od 25.8.1996 tak, aby je mohl uhradit v termínu 25.3.1997 a 25.4.1997. Přípisem ze dne 16.1.1997 pak byl dlužník upozorněn bankou, že ke dni 31.12.1996 dluží částku ve výši 506.281,83 Kč, další vyrozumění o tom, že celkový závazek dlužníka vůči bance činí ke dni 1.2.1997 518.156,83 Kč bylo dlužníkovi doručeno dne 11.2.1997. Na základě dohody mezi bankou, dlužníkem a zástavcem Naděždou Nimmerichterovou Naděžda (KSOL 10 INS 463/2013)

Nimmerichterová dne 28.2.1997 zaplatila jistinu úvěru ve výši 339.120 Kč a část vyúčtovaných úroků z úvěru ve výši 53.400 Kč, to je celkem 392.520 Kč, s tím, že banka pak souhlasila, že uvolní zástavní právo na zastavených nemovitostech ve vlastnictví Naděždy Nimmerichterové, a dlužná částka, která činí k datu 28.2.1997 136.679,83 Kč bude na dlužníkovi vymáhána. Ani odvolací soud nemá pochybnosti o tom, že dlužník zbývající část závazku ze smlouvy o úvěru, který činil ke dni 28.2.1997 136.679,83 Kč, nesplnil. O tom, že uvedenou částku dlužník neuhradil svědčí přípis banky ze dne 6.3.1997, doručený dlužníkovi dne 10.3.1997, v němž se dlužníkovi připomíná, že ke dni 1.3.1997 je vykazován jeho závazek vůči bance celkem ve výši 136.357,83 Kč, a rovněž také i odpor dlužníka ze dne 28.10.1997 proti platebnímu rozkazu, který byl vydán na základě následně u soudu podané žaloby žalobcem Banka Bohemia, a.s.-v likvidaci, v němž dlužník, jako žalovaný v tomto řízení, skutečnost, že by svůj závazek splnil netvrdí, naopak uvádí, že je bez finančních prostředků a žalovanou částku není schopen uhradit.

Odvolací soud tak uzavírá, že žalovaný má vůči dlužníkovi, to je žalobci Václavu Smržovi, vykonatelnou pohledávku z titulu nesplaceného úvěru ve výši 136.357,83 Kč, včetně příslušenství, to je nákladů řízení, pravomocně přiznaných rozhodnutím soudu ve věci samé ve výši 18.206 Kč, to je vykonatelnou pohledávku celkem ve výši 154.563,84 Kč.

Z výše uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I., jímž byla žaloba o uplatnění popření vykonatelné pohledávky zamítnuta, jako věcně správný podle ustanovení § 219 o. s. ř. potvrdil.

Naproti tomu ve výroku II. o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně bylo nutno rozsudek soudu prvního stupně změnit.

Podle ustanovení § 202 IZ platí, že ve sporu o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci. Náhrada nákladů řízení přiznaná v tomto sporu vůči dlužníku se pokládá za přihlášenou podle tohoto zákona a uspokojí se v insolvenčním řízení ve stejném pořadí jako pohledávka, o kterou se vedl spor. Náklady, které v tomto sporu vznikly insolvenčnímu správci, se hradí z majetkové podstaty; do ní náleží i náhrada nákladů řízení přiznaná insolvenčnímu správci (odstavec 1). Náklady řízení, které vznikly zaviněním insolvenčního správce nebo náhodou, která se mu přihodila, nese on sám a ostatním účastníkům je povinen je nahradit (odstavec 2).

Ze shora citovaného ustanovení § 7 IZ vyplývá, že ustanovení občanského soudního řádu se v incidenčních sporech aplikují přiměřeně tehdy, pokud insolvenční zákon, jako (také) zvláštní procesní předpis, neupravuje určitý institut jinak. Ve vztahu k rozhodování o nákladech řízení ve sporech o pravost, výši nebo pořadí přihlášených popřených pohledávek obsahuje insolvenční zákon speciální (KSOL 10 INS 463/2013) ustanovení v § 202, podle jehož odstavce 1 platí, že ve sporu o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci. § 202 odst. 2 IZ pak stanoví, že náklady řízení, které vznikly zaviněním insolvenčního správce nebo náhodou, která se mu přihodila, nese on sám a ostatním účastníkům je povinen je nahradit. Ustanovení § 202 odst. 2 IZ je tak svým obsahem obdobné § 147 odst. 1 o. s. ř., podle kterého se rozhoduje bez ohledu na výsledek řízení o náhradě nákladů řízení, které vznikly výlučně zaviněním účastníka nebo náhodou, která se mu přihodila. Zaviněním se přitom rozumí porušení procesních povinností vyplývajících ze zákona nebo v souladu se zákonem uložených soudem, k němuž došlo alespoň z nedbalosti. Náhodou se rozumí objektivní událost.

Soud výrok o náhradě nákladů řízení, jímž zavázal žalobce-insolvenčního správce k povinnosti zaplatit žalovanému náklady řízení blíže neodůvodnil, pouze odkázal na ustanovení § 202 odst. 2 IZ. Vycházel-li soud prvního stupně z toho, že insolvenční správce popřel pohledávku žalovaného nedůvodně, a že (jak se z obsahu protokolu o jednání, jež se konalo dne 5.3.2015 dále podává) insolvenční správce na podané žalobě setrval i poté, co žalovaný předložil listiny prokazující, že ke dni 28.2.1997 dlužník svůj závazek vůči původnímu věřiteli v plném rozsahu nesplnil, nutno zdůraznit, že popření (i vykonatelné) pohledávky je svou povahou kvalifikované vyjádření správcova náhledu na uplatněný nárok, nejedná se o porušení procesních povinností, vyplývajících ze zákona, jež by tzv. separaci nákladů řízení následně zahájeného na základě žaloby, podané podle ustanovení § 199 IZ, umožňovalo.

Odvolací soud proto postupoval podle ustanovení § 220 odst. 1 o. s. ř. a rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. změnil tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně.

Vzhledem k tomu, že v průběhu odvolacího řízení došlo ke skončení insolvenčního řízení vedeného ve věci dlužníka a dle ustanovení § 159 odst. 5 IZ se dnem 17.9.2015 stal účastníkem řízení místo dosavadního žalobce Ing. Martina Koubka, jako insolvenčního správce, dlužník Václav Smrž (tedy účastníkem řízení insolvenční správce již není), bylo o náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 224 odst. 1 o. s. ř. V odvolacím řízení nebyl žalobce se svým odvoláním úspěšný, proto je povinen zaplatit žalovanému náklady této fáze soudního řízení. V odvolacím řízení byl žalovaný zastoupen advokátem, který učinil dva úkony právní služby (písemné vyjádření k podanému odvolání a účast u jednání odvolacího soudu). Za tyto dva úkony právní služby náleží advokátovi žalovaného odměna ve výši 3.100 Kč za jeden úkon právní služby (§ 9 odst. 4, písm. c/ ve spojení s § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů-dále jen advokátní tarif ), to je 6.200 Kč. Advokátovi žalovaného dále náleží za dva úkony právní služby náhrada hotových výdajů (KSOL 10 INS 463/2013) v paušální částce 300 Kč za jeden úkon právní služby (§ 13 odst. 3 advokátního tarifu), to je 600 Kč, a náhrada cestovních výdajů (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu) v souvislosti s cestou konanou k jednání odvolacího soudu ze Zlína do Olomouce a zpět ve výši 647 Kč (při průměrné spotřebě 4,7 litrů nafty na 100 km, ceně pohonných hmot podle § 4, písm. c) vyhlášky č. 328/1994 Sb. ve výši 36,10 Kč za 1 litr pohonných hmot, sazbě základní náhrady za používání silničních motorových vozidel podle § 1, písm. b) uvedené vyhlášky ve výši 3,70 Kč za 1 km jízdy a počtu celkem ujetých km 120). Advokát žalovaného také účtoval náhradu za promeškaný čas za celkem čtyři půlhodiny, jež činí 400 Kč (§ 14 odst. 1, písm. b/, odst. 3 advokátního tarifu). K těmto nákladům ve výši 7.847 Kč patří dále náhrada za daň z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) ve výši 21 %, to je částka 1.647 Kč. Náklady odvolacího řízení tak představují částku 9.494 Kč a k zaplacení takto vyčíslené částky žalovanému zavázal soud žalobce ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku.

Podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalobce povinen zaplatit přiznanou náhradu nákladů řízení žalovanému k rukám jeho advokáta.

Poučení: Proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl ve výroku I. potvrzen rozsudek soudu prvního stupně j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě-pobočka v Olomouci, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, a nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání jen oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. o náhradě nákladů řízení n e n í dovolání přípustné.

Olomouc 3. listopadu 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Věra Vyhlídalová, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu