13 VSOL 82/2014-65
29 ICm 568/2012 13 VSOL 82/2014-65 (KSBR 29 INS 9034/2011)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudců JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Jaroslava Hikla ve věci žalobce Komerční banka, a.s., se sídlem Praha 1, Na Příkopě 33, čp. 969, PSČ: 114 07, IČ: 45317054, proti žalovanému Alvey Manex a.s., se sídlem Podivín, Úlehlova 36/49, PSČ: 691 45, IČ: 26291231, zastoupeného Mgr. Petrem Houžvičkou, advokátem se sídlem Břeclav, Jana Palacha 121/8, PSČ: 690 02, vedené jako incidenční spor u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 29 ICm 568/2012 o určení pravosti popřených pohledávek po dobu, po kterou trvalo insolvenční řízení dlužníka Alvey Manex a.s., vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 29 INS 9034/2011, o odvolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 25.11.2013, č.j. 29 ICm 568/2012-36 (KSBR 29 INS 9034/2011), ve znění opravného usnesení ze dne 11.12.2013, č.j. 29 ICm 568/2012-38 (KSBR 29 INS 9034/2011), (KSBR 29 INS 9034/2011)

takto:

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. p o t v r z u j e .

II. Ve výroku II. se rozsudek soudu prvního stupně m ě n í tak, že se u r č u j e, že žalobce měl po dobu, po kterou trvalo insolvenční řízení vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 29 INS 9034/2011, za dlužníkem Alvey Manex a.s. nepodmíněnou nezajištěnou pohledávku ve výši 9.486.075 Kč z titulu Smlouvy o poskytnutí neplatební bankovní záruky reg. č. 7490010310354 ze dne 18.10.2010.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

Odůvodnění:

Shora označeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal určení pohledávky ve výši 5.522 Kč z titulu bankovní záruky číslo 7490009310292, která byla přihlášena do insolvenčního řízení dlužníka (výrok I.), a zamítl žalobu ohledně určení, že žalobce má za dlužníkem nepodmíněnou nezajištěnou pohledávku ve výši 9.486.075 Kč z titulu bankovní záruky číslo 10002967029 ze dne 19.10.2010 přihlášenou do insolvenčního řízení dlužníka (výrok II). Dále zavázal žalobce k povinnosti zaplatit žalovanému Alvey Manex a.s. na náhradě nákladů řízení částku 35.970 Kč, včetně DPH v sazbě 21 % (výrok III.).

V odůvodnění rozsudku soud prvního stupně po té, co shrnul procesní stanoviska stran sporu a učinil zjištění z listin, které provedl k důkazu, dospěl k následujícím závěrům: a) Ve vztahu k pohledávce ve výši 5.522 Kč z titulu bankovní záruky číslo 7490009310292 po posouzení zjištění z článku 3.1 Všeobecných obchodních podmínek, které se vážou ke smlouvě o bankovní záruce, že z této smlouvy neplyne nic o výpočtu poplatku za poskytnutí bankovní záruky, proto soud má za zjištěné, že není dostatečně popsán skutkový stav, ani právní důvod vzniku . Protože žalobce nedoložil žádnou listinu, ze které by vyplývala výše poplatku za poskytnutí bankovní záruky, ve vztahu k této pohledávce neunesl důkazní povinnost a soud žalobu zamítl. b) Ve vztahu k pohledávce z titulu bankovní záruky číslo 1002967029 (správně ze smlouvy o poskytnutí neplatební bankovní záruky číslo 7490010310354), soud po zhodnocení zjištění z listin, předložených žalobcem, dospěl k závěru, že žalobce plnil na základě výzvy beneficienta, která byla v rozporu se záruční listinou, protože (KSBR 29 INS 9034/2011) identifikace smlouvy v záruční listině a ve výzvě beneficienta je rozdílná. Žalobce tvrdil, že nezohledňoval listiny připojené k výzvě beneficienta, neboť mu to nepřísluší. Potom nebylo možno učinit jiný závěr, než že nepostupoval v souladu se sjednanou bankovní zárukou a bankovní listinou a nemohl plnit po právu, respektive nemohl dospět k závěru, že dlužník porušil své závazky ze smlouvy číslo 401650, neboť ve výzvě beneficienta byl porušený závazek označen jako závazek 48141MLS . Proto také nelze uzavřít, že dlužník porušil závazek č. 401650, jenž byl bankovní zárukou zajištěn .

Proti rozsudku soudu prvního stupně podal žalobce odvolání. Podle jeho názoru měl insolvenční správce (pokud usoudil, že nemá dostatek podkladů k přezkoumání přihlášené pohledávky) žalobce vyzvat k doplnění přihlášky a sporné pohledávky neměl bez dalšího popřít. V odvolání žalobce vyjádřil názor, zda by insolvenční soud obecně neměl být vyloučen z rozhodování v incidenčních sporech, neboť za určitých okolností tento princip vylučuje možnost nezávislého rozhodování o věci. Dle žalobce se jedná o otázku judikatorní, možná o záležitost pro rozhodování Ústavního soudu , ovšem podle něj by z hlediska principů právního státu měl mít Ústavou zaručené právo na rozhodování nezávislým soudem, který nemá žádný osobní zájem na rozhodnutí sporu určitým způsobem. V této souvislosti uváděl okolnosti týkající se jeho vyloučení z hlasování o diskriminačním reorganizačním plánu . Ve vztahu k výroku II. vytýkal soudu, že rozhodl o jeho pohledávce založené na bankovní záruce, nikoliv na označené smlouvě o poskytnutí bankovní záruky uzavřené s dlužníkem, kterou doložil. Z odůvodnění rozsudku plyne, že žaloba byla zamítnuta proto, že dle textu bankovní záruky měl beneficient ve výzvě k plnění z bankovní záruky specifikovat dlužníkem porušenou povinnost. Odkaz na kopii dopisu, jímž byly vytýkány vady dlužníkem odvedeného díla, není dle soudu jednoznačné, určité a srozumitelné, avšak podle žalobce u písemného právního úkonu lze určit jeho obsah i odkazem na další přiložený písemný dokument. Z přiloženého dokumentu, na který výzva beneficienta odkazuje, je jednoznačně patrné, že se jedná o totožný závazek, k jehož zajištění byla vystavena bankovní záruka. Žalobce přitom netvrdil, že k příloze výzvy k plnění z bankovní záruky nepřihlížel a nebyl k tomu oprávněn (v takovém případě by přece tuto listinu k důkazu ani nepřikládal jako součást výzvy beneficienta). Potud dle žalobce soud dezinterpretoval jeho tvrzení, že banka nebyla oprávněna zkoumat, zda k deklarovanému porušení zárukou zajišťovaných závazků dlužníka ze smlouvy o dílo skutečně došlo, protože byla povinna plnit na základě výzvy beneficienta. Dále žalobce vznášel námitky proti výroku o nákladech řízení, neboť má za to, že částka určená soudem nepředstavuje účelně vynaložené náklady právního zastoupení. Proto v odvolacím řízení žádal změnu napadeného rozsudku tak, aby jeho žalobě bylo vyhověno.

Žalovaný Alvey Manex a.s. ve svém vyjádření k odvolání k otázce příslušnosti soudu k rozhodování insolvenčních sporů uvedl, že se jedná o velmi zajímavé akademické téma , avšak tato otázka je definovaná insolvenčním zákonem a občanským soudním řádem. Podle jeho názoru soudní řízení proběhlo v souladu s právním řádem a žalobce námitku podjatosti příslušného soudce nenamítl. Je pravdou, že žalobce se domáhal určení existence pohledávek plynoucích (KSBR 29 INS 9034/2011) ze smluv o poskytnutí bankovní záruky, avšak podle žalovaného není chybou, že soud rozhodl o pohledávce označené záruční listinou samotnou. Dle žalovaného žalobce vnesl do soudního řízení zmatek , neboť smlouvu o poskytnutí bankovní záruky zmiňuje v petitu, zároveň však svůj nárok opírá o záruční listinu a výzvu k plnění. Navíc ze samotné smlouvy o poskytnutí bankovní záruky žalobci žádná uplatněná pohledávka vzniknout nemohla. Pokud žalobce v odvolání uvedl, že doložil uzavření smlouvy s žalovaným, ze které vyplynulo právo na zaplacení částky zahraničnímu beneficientovi na základě jeho včasné a řádné výzvy, popírá svá tvrzení, neboť sám nemá jasno, zda jeho pohledávka vyplývá ze smlouvy s dlužníkem či ze záruční listiny a následné výzvy beneficienta. V záruční listině číslo 1002967029 je závazek, který měl žalovaný porušit, označen jako smlouva číslo 401650 datovaná dne 8.6.2010 . Beneficient ve výzvě měl přesně identifikovat smlouvu a rovněž nesplněný závazek z této smlouvy. Dále měla výzva obsahovat prohlášení, že žalovaný v záruční době své závazky ze smlouvy nesplnil. Ve výzvě z 30.5.2011 beneficient specifikuje osobu žalovaného, avšak je zde uvedena smlouva číslo 48141 MLS, jen obecně se hovoří o nesplněném závazku a výzva neobsahuje prohlášení o tom, že žalovaný v záruční době své závazky ze smlouvy nesplnil. Proto podle žalovaného a žalobce nebyl oprávněn vyplatit beneficientovi záruku. Tvrzení žalobce v odvolání je nepřesvědčivé proto, že pokud k vyplacení bankovní záruky došlo také na základě k výzvě přiložených dopisů, ani ty podmínky dle právního předpisu a záruční listiny pro výplatu záruky nenaplňují. Navíc žalobce při jednání dne 25.11.2013 výslovně potvrdil, že přílohy k výzvě nezkoumal a nepovažoval je za podstatné. K odvolací námitce proti vyčíslení nákladů řízení před soudem prvního stupně žalovaný uvedl, že skutečné účelně vynaložené náklady žalovaného byly mnohem vyšší a reálně by jim odpovídala výše náhrady přiznaná dle advokátního tarifu v případě žaloby na plnění (nikoliv žaloby na určení popřené pohledávky). Proto v odvolacím řízení žádal potvrzení napadeného rozsudku.

Odvolací soud v tomto řízení postupoval podle zákona č. 182/2006 Sb. (insolvenční zákon) ve znění účinném od 1.1.2014 (článek II. zákona č. 294/2013 Sb., dále jen IZ ).

Podle ust. § 7 zák. č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen IZ ) nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou a obsahuje odvolací důvod podle § 205 odst. 2, písm. c), e) a g) o.s.ř., přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1 a odst. 5 o.s.ř.), opakoval dokazování a poté dospěl k závěru, že odvolání žalobce je zčásti důvodné. (KSBR 29 INS 9034/2011)

Odvolací soud k procesní stránce věci uvádí, že insolvenční řízení ve věci dlužníka Alvey Manex a.s. se sídlem Podivín, Úlehlova 36/49, PSČ: 691 45, IČ: 26291231 (dříve Manex & Co. a.s., Bořetice 445, PSČ 691 08) bylo skončeno dne 9.1.2013, kdy insolvenční soud vzal usnesením č.j. KSBR 29 INS 9034/2011-B-121 ve znění opravného usnesení ze dne 9.1.2013, č.j. KSBR 29 INS 9034/2011-B-122 na vědomí splnění reorganizačního plánu dlužníka (§ 364 odst. 2 IZ). Ve smyslu § 159 odst. 4 IZ lze v tomto incidenčním řízení pokračovat i po skončení insolvenčního řízení a tento spor se považuje za spor o určení pravosti, výše nebo pořadí přihlášené pohledávky pro dobu, po kterou trvalo insolvenční řízení. Dnem skončení insolvenčního řízení se stal účastníkem na straně žalované pouze dlužník (§ 159 odst. 5 IZ), a to i jako procesní nástupce bývalého insolvenčního správce JUDr. Tomáše Truschingera (původně vystupujícího v tomto sporu jako žalovaný 2/). Změna v účastenství na žalované straně i časové vymezení sporu o pohledávku je vyjádřena v záhlaví rozhodnutí odvolacího soudu a ve formulaci výroku jeho rozhodnutí.

K věci samé odvolací soud uvádí, že přihláškou pohledávky, evidovanou pod č. 64, přihlásil žalobce do insolvenčního řízení pohledávku ve výši 20.111.065,15 Kč, sestávající ze 4 dílčích pohledávek, které byly na přezkumném jednání dne 30.1.2012 dlužníkem a insolvenčním správcem popřeny co do výše 12.034.176,63 Kč (jak zjistil odvolací soud z přihlášky pohledávky žalobce a přezkumného listu k této pohledávce). Žaloba o určení sporných pohledávek byla podána u soudu dne 24.2.2012 proti insolvenčnímu správci a popírajícímu dlužníku, proto byly splněny předpoklady pro věcné zkoumání uplatněného nároku (§ 198 odst. 1, § 336 odst. 1 IZ).

Dílčí sporná pohledávka č. 1 ve výši 5.522 Kč dle žaloby představuje dlužníkem nezaplacené poplatky za bankovní záruku, sjednanou smlouvou o poskytnutí bankovní záruky č. 7490009310292 ze dne 6.8.2009. V přihlášce pohledávky (evidované v insolvenčním řízení pod číslem 64, kterou odvolací soud provedl k důkazu) k této pohledávce žalobce tvrdí, že se jedná o vyměřené a nezaplacené poplatky za záruku podle smluvních ujednání . V přihlášce ani v žalobě žalobce tuto tvrzenou pohledávku nijak nespecifikoval tím, za jaké konkrétní služby související s bankovní zárukou dle smlouvy a kdy tento nárok vznikl. Soud prvního stupně žalobu zamítl pro neunesení břemene tvrzení a důkazního břemene, aniž by však žalobce poučil podle § 118a odst. 1 o.s.ř. o potřebě doplnění tvrzení o rozhodných skutečnostech, na kterých tuto pohledávku zakládá. Tuto vadu postupu soudu prvního stupně odstranil odvolací soud a u odvolacího jednání vyzval žalobce k doplnění skutkových tvrzení a poučil jej, o čem má svá tvrzení doplnit i o následcích, které bude mít jejich nedoplnění. Žalobce na výzvu odvolacího soudu reagoval jen tak, že v případě dílčí pohledávky č. 1 se jedná o poplatky za vystavení bankovní záruky . Odvolací soud proto dospěl k závěru, že žalobce ve vztahu ke sporné pohledávce číslo 1 neunesl břemeno tvrzení (§ 101 odst. 1, písm. a/ o.s.ř.) a že rozhodnutí soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby je ve vztahu k této pohledávce věcně správné. (KSBR 29 INS 9034/2011)

Ve vztahu ke sporné pohledávce dílčí pohledávce č. 3 odvolací soud opakoval důkazy žalobcem předloženými listinami, a dospěl k následujícím skutkovým závěrům:

1. Žalobce přihlásil do insolvenčního řízení žalovaného dílčí pohledávku číslo 3 ve výši 9.486.075 Kč z titulu smlouvy o poskytnutí neplatební bankovní záruky číslo 7490010310354 ze dne 18.10.2010 na částku 385.000 EUR, z níž bylo dne 27.6.2007 plněno beneficientovi (zjištěno z přihlášky pohledávky evidované v insolvenčním řízení pod číslem P64). 2. Na přezkumném jednání dne 30.1.2012 insolvenční správce popřel dílčí pohledávku žalobce co do pravosti (výše) proto, že žalobce neprokázal oprávněnost této pohledávky předloženými listinami (zjištěno z přezkumného listu pohledávky P 64). 3. Dne 18.10.2010 se žalobce a žalovaný dohodli na poskytnutí bankovní záruky věřiteli žalovaného CTI Systems S.A., se sídlem 12, op der Sang, L-9779, Eselborn-Lentzweiler, Luxembourg (dále též jen Beneficient ), ve znění záruční listiny, jejíž text v anglickém jazyce je přílohou č. 1 smlouvy s tím, že žalobce odešle záruční listinu Beneficientovi poté, co žalovaný splní veškeré povinnosti, které jsou podle smlouvy podmínkou pro odeslání záruční listiny. Přílohou č. 1 smlouvy je anglický text záruční listiny, z něhož vyplývá, že žalobce byl informován, že v souladu se smlouvou datovanou 8.6.2010 o dodávce souboru dopravních systémů týkajících se projektu 401650, uzavřenou mezi Beneficientem a žalovaným, má částka ve výši 385.000 EUR sloužit jako zádržné, které má být Beneficientem žalovanému vyplaceno poté, co bude Beneficientu doručena bankovní záruka zajišťující řádné plnění závazku žalovaného po dobu záruční lhůty v souladu s podmínkami smlouvy o dodávce souboru systému. Z příkazu žalovaného se žalobce neodvolatelně zavazuje zaplatit bez odkladu a bez námitek jakoukoliv částku nebo částky, až do celkové výše 385.000 EUR (zaručená částka) po obdržení první písemné výzvy Beneficienta, která bude v souladu se všemi podmínkami této záruční listiny a bude obsahovat písemné prohlášení, že žalovaný nesplnil v záruční době své závazky ze smlouvy. Výzva musí obsahovat identifikaci klienta, smlouvy a nesplněného závazku ze smlouvy a musí být doručena na označenou adresu banky doporučenou poštou, kurýrem nebo osobně do data 6.6.2011 včetně (datum skončení platnosti). Pravost podpisů na výzvě a oprávněnost podepsaných osob jednat jménem Beneficienta musí být potvrzena jeho bankou. Uplynutím tohoto dne tato záruka zaniká. (Tyto skutečnosti odvolací soud zjistil ze smlouvy o poskytnutí neplatební bankovní záruky, uzavřené mezi žalovaným a žalobcem dne 18.10.2010 pod č. 7490010310354 a překladu její přílohy č. 1). 4. V záruční listině ze dne 19.10.2010 označené jako Bankovní záruka číslo 1002967029 , adresované Beneficientovi (dále jen Bankovní záruka) žalobce deklaruje, že byl informován, že v souladu se smlouvou datovanou 8.6.2010 o dodávce souboru dopravních systémů týkajících se projektu 401650, uzavřenou mezi Beneficientem a žalovaným, má částka ve výši 385.000 EUR sloužit jako zádržné, které má být Beneficientem žalovanému vyplaceno, poté co bude Beneficientu doručena bankovní záruka zajišťující řádné plnění závazku žalovaného po dobu záruční lhůty v souladu s podmínkami smlouvy o dodávce souboru systému. Z příkazu žalovaného se žalobce neodvolatelně zavazuje zaplatit bez odkladu a bez (KSBR 29 INS 9034/2011) námitek jakoukoliv částku nebo částky, až do celkové výše 385.000 EUR (zaručená částka) po obdržení první písemné výzvy Beneficienta, která bude v souladu se všemi podmínkami této záruční listiny a bude obsahovat písemné prohlášení, že žalovaný nesplnil v záruční době své závazky ze smlouvy. Výzva musí obsahovat identifikaci klienta, smlouvy a nesplněného závazku ze smlouvy a musí být doručena na označenou adresu banky doporučenou poštou, kurýrem nebo osobně do data 6.6.2011 včetně (datum skončení platnosti). Pravost podpisů na výzvě a oprávněnost podepsaných osob jednat jménem Beneficienta musí být potvrzena jeho bankou. Uplynutím tohoto dne tato záruka zaniká (uvedená zjištění učinil odvolací soud z překladu záruční listiny-Bankovní záruky číslo 1002967029, vystavené žalovaným dne 19.10.2010). 5. Dne 19.10.2010 převzal DHL Express (Czech Republic) s.r.o. od žalobce k přepravě zásilku pod číslem 7253805576 o hmotnosti 0,5 kilogramu obsahující dokumenty, která byla adresována Beneficientu (zjištěno odvolacím soudem z potvrzení o předání k přepravě vystaveného DHL Express dne 19.10.2010). Dne 19.10.2010 byla zásilka číslo 7253805576 předána adresátu (zjištěno odvolacím soudem z potvrzení o doručení, předloženého žalobcem). 6. Dopisem ze dne 30. května 2011, doručeným žalobci dne 3.6.2011, Beneficient oznámil žalobci, že vzhledem k tomu, že jeho dodavatel Manex & Co. a.s., Bořetice 445, PSČ 691 08, IČ: 26291231, Česká republika, nesplnil svůj závazek (viz připojené dopisy datované 4. května a 24. května 2011) ze smlouvy číslo 48141MLS vůči Beneficientovi, který proto požaduje plnění z bankovní záruky číslo 1002967029 vystavené žalobcem na částku 385.000 EUR. Beneficient požádal o převod částky 385.000 EUR na účet IBAN LU56 00194200 0131 6000, vedený u Banque et Caisse D´Epargne de L´Etat, 1-2 Place de Metz L-1930, Luxembourg Code Swift BCEELULL s tím, že originál bankovní záruky pro zrušení zašle poté, co celá zaručená částka bude vyplacena. Výzva je za Beneficienta podepsána osobami John Heinz, HR manažer a administrativní manažer a Marcel Luis, manažer nákupu, jako její přílohy jsou označeny kopie Bankovní záruky a doporučené zásilky. (Tato zjištění učinil odvolací soud z překladu anglického dopisu Beneficienta ze dne 30.5.2011 adresovaného žalobci, a otisku razítka žalobce jako příjemce uvedeného na kopii dopisu). 7. Dne 30.5.2011 potvrdila Banque et Caisse D´Epargne de L´Etat, Back Office Credit, že přiložená výzva Beneficienta k Bankovní záruce č. 1002967029 datovaná 19.10.2010 je správně podepsána a pánové John Heinz a Marcel Louges jsou oprávněni za Beneficienta podepisovat (zjištěno odvolacím soudem z dopisu banky Beneficienta ze dne 30. května 2011, adresovaného žalobci, který se stýká Bankovní záruky číslo 1002967929 na částku 385.000 EUR). 8. Dne 24.5.2011 adresoval Beneficient dopis společnosti Manex & Co, a.s., týkající se smlouvy číslo 401650/48141MLS Manex CZ, který obsahuje poslední požadavek na vydání dokumentace podle smlouvy podepsané 8. června 2010. V dopise je uvedeno, že Beneficient obdržel novou sestavu dokumentace, která nesplňuje požadavky na smluvně dohodnutou dokumentaci, jež má odpovídat požadavkům směrnice 2006/42/ES, neúspěšně se domáhal dodání kompletní dokumentace nejpozději do 23. dubna 2011 a opět do 18. května 2011 s tím, že pokud Manex nedostojí svým smluvním povinnostem, bude CTI muset vydat částku přesahující 385.000 EUR, aby smluvní povinnosti Manexu zajistila. Proto žádá o splnění (KSBR 29 INS 9034/2011) smluvních povinností nejpozději do 31. května 2011. V případě, že Manex nedostojí své smluvní povinnosti doplnit dokumentaci nejpozději do 31. května 2011, bude CTI pokládat smlouvu ze strany Manex za porušenou a bude požadovat uhrazení bankovní záruky (zjištěno odvolacím soudem z dopisu Beneficienta žalovanému ze dne 24.5.2011, který předložil žalobce). 9. Dne 27.6.2011 byla na číslo účtu IBAN LU56 00194200 0131 6000 vložena částka 385.000 EUR jako platba Bankovní záruky číslo č. 100296729, a to dle příkazu banky KOMBCZPPXXX (což odvolací soud zjistil z potvrzení o vkladu ze dne 27.6.2011, vystaveného bankou Banque et Caisse D´Epargne de L´Etat ), tato transakce byla provedena prostřednictvím banky Deutsche Bundes Bank ve Frankfurtu, a to ve prospěch Beneficienta a účtu IBAN LU56 00194200 0131 6000, a to na základě příkazce KOMERCNI BANKA A.S. PRAGUE CZ s poznámkou 1002967029 (což zjistil odvolací soud ze swiftové zprávy ze dne 27.6.2011 předložené žalobcem).

Vztahy hmotného práva vzniklé mezi žalobcem a žalovaným ze Smlouvy o poskytnutí neplatební bankovní záruky a vztahy mezi žalobcem a Beneficientem z Bankovní záruky odvolací soud posuzuje ve smyslu § 3028 zákona č. 89/2012 občanský zákoník a čl. 4, bod 1. písm. b) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17.6.2008 podle zákona č. 40/1964 Sb. (občanský zákoník, dále jen obč. zák.) a zákona č. 513/1991 Sb. (obchodní zákoník, dále jen obch. zák.).

Podle § 313 obch. zák. bankovní záruka vzniká písemným prohlášením banky v záruční listině, že uspokojí věřitele do výše určité peněžní částky podle obsahu záruční listiny, jestliže určitá třetí osoba (dlužník) nesplní určitý závazek nebo budou splněny jiné podmínky stanovené v záruční listině.

Podle § 319 obch. zák. banka plní svůj závazek z bankovní záruky, jen když k tomu byla písemně vyzvána věřitelem. Je-li plnění banky z bankovní záruky podmíněno v záruční listině předložením určitých dokumentů, musí být tyto dokumenty předloženy při této výzvě nebo bez zbytečného odkladu po ní.

Podle § 321 odst. 2, 3 obch. zák. dlužník je povinen zaplatit bance to, co banka plnila podle své povinnosti ze záruční listiny vystavené v souladu se smlouvou uzavřenou s dlužníkem. Dlužník nemůže vůči bance uplatnit námitky, které by mohl uplatnit vůči věřiteli, jestliže smlouva mezi bankou a dlužníkem neobsahovala povinnost banky zahrnout do záruční listiny uplatnění těchto námitek vůči věřiteli.

Podle § 322 odst. 1, 2 obch. zák. na bankovní záruku se použijí jinak přiměřeně ustanovení o ručení. Vztah mezi bankou a dlužníkem se řídí podle ustanovení o smlouvě mandátní.

Na základě shora uvedených skutkových zjištění dospěl odvolací soud závěru, že mezi žalobcem a žalovaným byla platně uzavřena smlouva dle § 566 odst. 1 obch. zák., kterou se žalobce zavázal pro žalovaného poskytnout ručení za závazek žalovaného vůči Beneficientovi, vzniklý podle smlouvy ze dne 8.6.2010 o dodávce (KSBR 29 INS 9034/2011) souboru dopravních systémů, označené jako projekt 401650 za podmínek definovaných v příloze č. 1 smlouvy (záruční listině). Žalobce Bankovní zárukou, která je v souladu se smlouvou uzavřenou se žalovaným dne 18.10.2010 pod č. 7490010310354 a její přílohou č. 1, zajistil splnění závazků žalovaného ze smlouvy uzavřené mezi ním a Beneficientem, označené jako projekt 401650 , až do výše 385.000 EUR a záruční listinu doručil Beneficientovi dne 19.10.2010, čímž mezi ním a Beneficientem vznikl právní vztah z bankovní záruky (srv. rozhodnutí VS v Praze ze dne 3.3.1997 sp. zn. 5 Cmo 649/95, publikované v časopise Právní rozhledy 2/1998 str. 95). Plnění žalobce Beneficientovi nebylo vázáno na fakt, zda žalovaný skutečně svůj smluvní závazek porušil (jednalo se o tzv. záruku na první výzvu a bez námitek , § 317, věta první obch. zák.) a žalobce byl povinen bez dalšího plnit z titulu ručení až do částky 385.000 EUR pouze na základě doručené výzvy Beneficienta, obsahující dohodnuté obsahové náležitosti (a/ písemné prohlášení, že žalovaný nesplnil v záruční době své závazky ze smlouvy, b/ identifikaci klienta, c/ smlouvy, d/ nesplněného závazku ze smlouvy, e/ potvrzení podpisů osob jednajících za beneficienta jeho bankou). Další podmínkou vzniku povinnosti žalobce plnit beneficientovi bylo doručení výzvy žalobci do dne 6.6.2011 včetně.

Beneficient požádal žalobce o splnění ručitelského závazku ve lhůtě platnosti záruční listiny (do 6.6.2011 včetně) výzvou, ve které se domáhal plnění Bankovní záruky č. 1002967029 a smlouvu, z níž vznikl žalovaným porušený závazek, označil jako 48141MLS . Nesplněný závazek určil odkazem na připojenou korespondenci. Jádro sporu mezi účastníky spočívá v tom, zda byla taková výzva řádná (to je zda obsahuje prohlášení, že žalovaný nesplnil své závazky ze smlouvy, řádné označení smlouvy a nesplněného závazku ze smlouvy viz, náležitosti ad a/, c/ a d/ shora), jak je požadováno v Bankovní záruce. Zatímco podle žalobce na základě písemné výzvy Beneficienta vznikla povinnost plnit, podle žalovaného tomu tak není, protože výzva nemá předpokládané náležitosti.

Odvolací soud při posouzení této sporné otázky vyšel z obsahu výzvy ze dne 30.5.2011 a dopisu Beneficienta žalovanému ze dne 24.5.2011, na který výzva odkazuje a který k ní musel být připojen, neboť ho žalobce v řízení předložil k důkazu. V dopise je smlouva označena jako smlouva číslo 401650/48141MLS Manex CZ a vyplývá z něj, že porušení závazku žalovaného ze smlouvy spočívá v nedodání sestavy dokumentace, obsahující dohodnuté požadavky. Z obsahu výzvy ve spojení s připojeným dopisem ze dne 24.5.2011, v němž je smlouva, z níž vznikl porušovaný závazek, identifikována také číslem shodným v Bankovní záruce, podle odvolacího soudu nepochybně vyplývá, ke které smlouvě se váže povinnost ručení, vzniklá žalobci podle Bankovní záruky. Stejně tak je dopisem nepochybně identifikován i nesplněný závazek z této smlouvy, kterým je závazek dodat sestavy dokumentace, obsahující dohodnuté požadavky, a výzva obsahuje prohlášení o nesplnění tohoto závazku. To, že výzva obsahovala i ostatní stanovené náležitosti vyjmenované pod body b/ a e/ shora mezi účastníky sporné nebylo a tato skutečnost vyplývá ze skutkových zjištění pod body 6 a 7 odůvodnění. Odvolací soud proto uzavírá, že žalobci vznikla dne 3.6.2011 na základě výzvy povinnost plnit Beneficientovi částku 385.000 EUR, k jejíž úhradě se zavázal Bankovní zárukou. (KSBR 29 INS 9034/2011)

V posouzení této otázky se odvolací soud neztotožnil se závěrem soudu prvního stupně (a názorem žalovaného), podle něhož výzva řádná nebyla, a odvolací námitku žalobce, že soud náležitosti výzvy posoudil nesprávně, hodnotí jako důvodnou.

Žalobce svou povinnost vůči Beneficientovi dne 27.6.2011 splnil, což nepochybně vyplývá ze skutkových zjištění, učiněných shora pod bodem 9 odůvodnění. Zaplacením Beneficientovi nabyl žalobce vůči žalovanému právo na zaplacení toho, co podle záruční listiny vystavené v souladu se smlouvou uzavřenou s žalovaným věřiteli plnil (§ 321 odst. 1 obch. zák., srov. rozsudek nejvyššího soudu České republiky ze dne 28.5.2014 sp. zn. 32 Cdo 1730/2012, dostupný na www.nsoud.cz). Odvolací soud proto dospěl k závěru, že sporná pohledávka žalobce, přihlášená do insolvenčního řízení dlužníka z titulu smlouvy uzavřené s žalovaným dne 18.10.2010 pod č. 7490010310354, je pravá.

K dalším odvolacím námitkám žalobce a argumentům ve vyjádření žalovaného k nim odvolací soud považuje za potřebné uvést, že vztah mezi žalobcem a žalovaným vznikl na základě smlouvy o poskytnutí neplatební bankovní záruky, avšak pohledávka žalobce vznikla až plněním na základě záruční listiny vystavené v souladu se smlouvou. Pokud žalobce označil jako důvod vzniku pohledávky v přihlášce příslušnou smlouvu a to, že plnil Beneficientovi, řádně označil důvod vzniku pohledávky. Stejně tak ji řádně specifikoval smlouvou a výší v navrženém žalobním petitu. K té části odvolání žalobce, v němž prezentoval svůj názor na vhodnost rozhodování incidenčních sporů v rámci insolvenčního řízení, odvolací soud uvádí, že neshledal důvod k postupu podle § 109 odst. 1, písm. c) o.s.ř. Význam v tomto řízení nelze přičítat ani názoru žalobce na povahu schváleného reorganizačního plánu ve vztahu k jeho osobě (tuto otázku je příslušný řešit insolvenční soud při rozhodování o schválení reorganizačního plánu). Nelze souhlasit ani s odvolací námitkou žalobce, že pokud insolvenční správce dospěl k závěru, že jeho pohledávka není řádně doložena, měl jej vyzvat k doplnění přihlášky pohledávky. V takovém případě je na správci, aby takovou pohledávku popřel (srv. usnesení VS v Praze ze dne 15.7.2008 sp. zn. 1 VSPH 94/2008, které bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 13/2009). Námitkou žalobce proti nákladovému výroku rozsudku se nebylo třeba zabývat, vzhledem k závěru odvolacího soudu ve věci samé.

K námitkám žalovaného i jeho procesního předchůdce, které vznášeli v řízení před soudem prvního stupně, podle nichž žalobce nedoložil, že Bankovní záruka byla doručena Beneficientovi a že žalobce na základě výzvy plnil, odvolací soud uvádí, že tyto pro vznik jeho pohledávky významné skutečnosti žalobce prokázal v řízení předloženými listinami. Pokud žalobce u jednání soudu dne 25.11.2013 uvedl, že tyto listiny mu nepříslušelo prozkoumávat , nelze z jeho vyjádření dovozovat, že by toto právo neměl ve vztahu k identifikaci smlouvy, zakládající porušený závazek. Vzhledem k povaze bankovní záruky na první výzvu však nebyl oprávněn zabývat se tím, zda skutečně došlo k tvrzenému porušení závazku. Nelze souhlasit ani s námitkou žalovaného v řízení před soudem prvního stupně, že žalobce plnil až po uplynutí platnosti Bankovní záruky. Doba, kdy banka plnila povinnost z bankovní (KSBR 29 INS 9034/2011) záruky, nemá pro závěr o vzniku této povinnosti žádný význam. Pro vznik povinnosti banky plnit z bankovní záruky je významné, zda věřitel oznámil své nároky v době platnosti bankovní záruky (§ 321 odst. 1 obch. zák.).

Odvolací soud, který ve vztahu ke sporné dílčí pohledávce č. 1 dospěl ke shodnému závěru jako soud prvního stupně, zamítavý rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. potvrdil (§ 219 o.s.ř.). Ve vztahu k dílčí sporné pohledávce č. 3 z titulu Smlouvy o poskytnutí neplatební bankovní záruky reg. č. 7490010310354 ze dne 18.10.2010 však odvolací soud dospěl k odlišnému právnímu posouzení věci, proto změnil zamítavý rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. tak, že žalobě žalobce vyhověl (§ 220 odst. 1 o.s.ř.).

Vzhledem ke změně napadeného rozhodnutí odvolací nově soud rozhodl o nákladech řízení před soudem prvního stupně (§ 224 odst. 2 o.s.ř.). O této náhradě, stejně jako o nákladech odvolacího řízení mezi žalobcem a žalovaným (§ 224 odst. 1 o.s.ř.) bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., když vzhledem k předmětu řízení (určení dvou sporných pohledávek) byl každý z účastníků úspěšný jen částečně.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu prostřednictvím krajského soudu v Brně, jestliže napadený rozsudek odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo je- li dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Tento rozsudek se považuje za doručený okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení rozsudku.

Olomouc 14. října 2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu