13 VSOL 80/2016-59
25 ICm 883/2015 13 VSOL 80/2016-59 (KSOS 25 INS 29068/2014)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudců JUDr. Ivany Wontrobové a JUDr. Vojtěcha Brhla ve věci žalobce Insolvenční kancelář Vlk v.o.s., se sídlem Č. Drahlovského 871/17, Přerov I.- Město, 750 02 Přerov, identifikační číslo 02413639, insolvenčního správce dlužnice Emílie anonymizovano , anonymizovano , bytem Mírov 47, PSČ 789 01, adresa pro doručování: Nádražní 81/34, Mohelnice, PSČ 789 85, zastoupeného Mgr. Vlastimilem Němcem, advokátem se sídlem Wilsonova 217/7, Přerov, PSČ 750 02, proti žalovanému JUDr. Petru Kociánovi, soudnímu exekutorovi se sídlem Veveří 125, Brno, PSČ 616 45, o popření pravosti pohledávky, vedené u Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci pod sp. zn. 25 ICm 883/2015 jako incidenční spor v insolvenční věci dlužnice Emílie anonymizovano , vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 25 INS 29068/2014, rozhodl o odvolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci č. j. 25 ICm 883/2015-23 (KSOS 25 INS 29068/2014) ze dne 24.3.2016, isir.justi ce.cz (KSOS 25 INS 29068/2014)

t a k t o: I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. m ě n í takto:

Určuje se, že pohledávka žalovaného za dlužnicí Emilií anonymizovano přihlášená ve výši 182 Kč z titulu paušální náhrady za doručení písemnosti přihláškou č. P3 n e n í po právu co do výše 61 Kč. II. Ve zbývající části se rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. potvrzuje. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

Odůvodnění:

Rozsudkem označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal určení, že pohledávka žalovaného za dlužnicí v částce 182 Kč, přihlášená přihláškou č. P3 v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 25 INS 29068/2014, není po právu (výrok I.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.). V důvodech rozhodnutí uvedl, že žalobce podal včasnou žalobu podle ustanovení § 199 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ). Žalobce na přezkumném jednání dne 12.2.2015 popřel část vykonatelné pohledávky žalovaného přihlášené do insolvenčního řízení dlužníka ve výši 8.047 Kč (odměnu ve výši 3.000 Kč, náhradu hotových výdajů ve výši 3.500 Kč a náhradu za doručení písemností exekutorem ve výši 150 Kč. S připočtením daně z přidané hodnoty) dle příkazu k úhradě nákladů exekuce ze dne 31.10.2014, a to ve výši 182 Kč (náhradu za doručení soudním exekutorem tří písemností v exekučním řízení), a to z důvodu, že jde o hotový výdaj zahrnutý v paušální částce. S odkazem na ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád), ve znění pozdějších předpisů, a ustanovení § 13, § 15 odst. 1 a odst. 2 vyhlášky č. 330/2001 Sb., o odměně a náhradách soudního exekutora, ve znění pozdějších předpisů, soud prvního stupně dospěl k závěru, že náhrada za doručení písemnosti v paušální částce 50 Kč je samostatným nárokem soudního exekutora, který není zahrnut v rámci paušální náhrady hotových výdajů podle ustanovení § 13 vyhlášky č. 330/2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Soud proto žalobu zamítl. (KSOS 25 INS 29068/2014)

Proti tomuto rozsudku podal žalobce odvolání. Uvedl, že žalovaný přihlásil do insolvenčního řízení dlužnice pohledávku v celkové výši 8.047 Kč představující odměnu a náklady soudního exekutora v exekučním řízení vedeném pod sp. zn. 137 EX 5463/10. Podle jeho názoru částka 182 Kč za doručení písemností nad rámec paušální náhrady hotových výdajů je však hotovým výdajem, který je již zahrnut v paušální částce. Poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 29 ICdo 5/2014 ze dne 22.12.2015, ze kterého vyplývá, že právo na náhradu nákladů exekuce vzniká soudnímu exekutorovi vůči povinnému, jestliže k uspokojení pohledávky oprávněného bylo v průběhu exekuce něčeho vymoženo. Namítl, že příkaz k úhradě nákladů řízení byl vydán v rozporu s insolvenčním zákonem, neboť dne 27.10.2014 bylo zahájeno insolvenční řízení, avšak exekuční příkaz k úhradě nákladů exekuce byl vydán až dne 31.10.2014, tedy po zahájení insolvenčního řízení. Podle jeho názoru v případě neúspěšné exekuce měl soudní exekutor požadovat náklady po oprávněném. Namítl dále, že doručování osobně soudním exekutorem těm subjektům, kteří mají zřízenou datovou schránku, v daném případě právní zástupkyni oprávněného JUDr. Martině Lajdové, není účelné a není ani v souladu s právními předpisy o doručování. Poukázal na to, že bylo doručováno téže osobě více písemností zároveň, a proto paušální částka hotových výdajů neměla být zvyšována. Navrhl, aby odvolací soud napadené rozhodnutí změnil tak, že žalobě vyhoví.

Žalovaný se k odvolání žalobce vyjádřil tak, že teprve ke dni 1.7.2012 byla všem advokátům, kteří neměli dříve zřízenou datovou schránku na vlastní žádost, povinně zřízena datová schránka advokáta, přičemž v daném řízení nebylo prokázáno, že by právní zástupkyně oprávněného v době doručování (v roce 2010) měla zřízenu datovou schránku advokáta. Poukázal na nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 3250/14 ze dne 1.7.2016, ze kterého vyplývá, že soudnímu exekutorovi náleží náhrada minimálních nákladů exekučního řízení od okamžiku zahájení exekučního řízení, a to bez ohledu na to, zda v tomto řízení něčeho vymohl, zda v tomto řízení vydal příkaz k úhradě nákladů exekuce a zda tento nabyl právní moci. Navrhl, aby odvolací soud napadené rozhodnutí jako věcně správné potvrdil.

Podle § 7 věty první IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a oprávněnou osobou, že obsahuje odvolací důvod podle ustanovení § 205 odst. 2 písm. g) o.s.ř., přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 2, odst. 3 a odst. 5 o.s.ř.), a dospěl k následujícímu závěru. (KSOS 25 INS 29068/2014)

Předně odvolací soud shledává správnými skutková zjištění, která ve věci učinil soud prvního stupně, jakož i jeho závěr o skutkovém stavu, a proto pro stručnost odůvodnění na tato zjištění a tento závěr soudu prvního stupně odvolací soud zcela odkazuje. Odvolací soud přisvědčuje i závěru soudu prvního stupně, že žaloba je včasná.

Odvolací soud dále provedl dokazování listinami, z nichž zjistil následující skutečnosti:

Z usnesení Krajského soudu v Ostravě č. j. KSOS 25 INS 29068/2014-A-2 ze dne 27.10.2014, že tímto usnesením insolvenční soud oznámil, že insolvenčním návrhem bylo zahájeno insolvenční řízení ve věci dlužnice Emílie anonymizovano , anonymizovano , bytem Mírov 47, PSČ 789 01, a že tato vyhláška byla zveřejněna v insolvenčním rejstříku dne 27.10.2014 v 9.38 hod. s tím, že tímto okamžikem nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení.

Z příkazu k úhradě nákladů exekuce č. j. 137 Ex 5463/10-59 ze dne 31.10.2014, vydaného JUDr. Petrem Kociánem, soudním exekutorem, Exekutorský úřad Brno-venkov, že ve věci oprávněného TEMPLOM LIMITED, registrační číslo 224874, se sídlem Profiti Ilia, 4, Limassol, PSČ 4046, proti povinné Emílie anonymizovano , anonymizovano , bytem Mírov 47, PSČ 789 01, soudní exekutor JUDr. Petr Kocián, pověřený Okresním soudem v Šumperku provedením exekuce na základě usnesení č. j. 22 EXE 785/2010-12 ze dne 29.4.2010, kterým byla nařízena exekuce dle pravomocného a vykonatelného rozhodčího nálezu, bylo rozhodnuto o nákladech exekuce tak, že odměna soudního exekutora činí 3.000 Kč, náhrada hotových výdajů soudního exekutora činí 3.500 Kč, náhrada za doručení písemnosti soudním exekutorem činí 150 Kč, dále daň z přidané hodnoty činí 1.397 Kč, tj. náklady exekuce činí celkem 8.047 Kč. V odůvodnění rozhodnutí je uvedeno, že náhrada za doručení písemností je vypočtena podle ustanovení § 15 vyhlášky č. 330/2001 Sb. ve výši 150 Kč, tj. 3 x 50 Kč-doručení písemnosti osobně soudním exekutorem (EX 5463/10-5 usnesení-22 EXE 785/2010-12: JUDr. Martina Lajdová, advokát, EX 5463/10-11 exekuční příkaz přikázáním pohledávky z účtu /jeden účet/: JUDr. Martina Lajdová, advokát, EX 5463/10-16 exekuční příkaz srážkami z důchodu: JUDr. Martina Lajdová, advokát). Daň z přidané hodnoty je odůvodněna § 87 odst. 1 exekučního řádu.

Z doručenek do vlastních rukou, že v rámci exekuce vedené pod sp. zn. 22 EXE 785/2010 byly soudním exekutorem JUDr. Petrem Kociánem (prostřednictvím Jany Budišové, pověřené soudním exekutorem) samostatně doručeny advokátce JUDr. Martině Lajdové, se sídlem Brno-Město, Rooseveltova 6/8, PSČ 604 13 tři písemnosti, a to dne 19. 7.2010 usnesení č. j. EX 5463/10-5 a exekuční příkaz přikázáním pohledávky z účtu (jeden účet) č. j. EX 5463/10-11 a dne 28.10.2010 exekuční příkaz srážkami z důchodu č. j. Ex 5463/10-16. (KSOS 25 INS 29068/2014)

Podle § 87 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád), ve znění pozdějších předpisů, náklady exekuce jsou odměna exekutora, náhrada paušálně určených či účelně vynaložených hotových výdajů, náhrada za ztrátu času při exekuci, náhrada za doručení písemností, odměna a náhrada nákladů správce závodu, a je-li exekutor nebo správce závodu plátcem daně z přidané hodnoty, je nákladem exekuce rovněž příslušná daň z přidané hodnoty podle zvláštního předpisu (dále jen náklady exekuce ).

Podle § 13 odst. 1 a odst. 2 vyhlášky č. 330/2001 Sb., o odměně a náhradách soudního exekutora, ve znění účinném do 29.2.2012, exekutorovi náleží v souvislosti s výkonem exekuční činnosti náhrada hotových výdajů v paušální částce 3.500 Kč. Tato náhrada zahrnuje zejména soudní a jiné poplatky, cestovní výdaje, poštovné, úhrady osobám provádějícím přepravu zásilek, telekomunikační poplatky, znalecké posudky a odborná vyjádření, překlady, opisy, fotokopie a náhrady nákladů na vložení či získání dat z centrálních informačních systémů. Překročí-li výše hotových výdajů exekutora účelně vynaložených v souvislosti s prováděním exekučním činnosti částku 3.500 Kč, náleží mu místo náhrady podle odstavce 1 náhrada hotových výdajů v plné výši. Tyto náklady je exekutor povinen prokázat.

Podle § 15 téže vyhlášky, doručuje-li exekutor písemnost v exekučním řízení sám, náleží mu náhrada za doručení písemnosti. Náhrada za doručení písemnosti sestává z náhrady hotových výdajů účelně vynaložených na doručení písemnosti a z paušální částky ve výši 50 Kč za doručení jedné písemnosti. Doručuje-li se téže osobě více písemností zároveň, paušální částka se nezvyšuje. Nebylo-li možno adresátu písemnost doručit, náleží exekutorovi náhrada hotových výdajů účelně vynaložených na doručení písemnosti.

V dané věci odvolací soud poukazuje na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 29 ICdo 5/2014 ze dne 22.12.2015 (přístupného na webových stránkách Nejvyššího soudu), dle kterých rozhodnutí, jímž soudní exekutor určuje náklady exekuce (pro účely vymožení některým ze způsobů určených v exekučním příkazu k provedení exekuce ukládající zaplacení peněžité částky), tj. příkaz k úhradě nákladů exekuce, je ve smyslu ustanovení § 109 odst. 1 písm. c) IZ prováděním exekuce a nikoli jejím nařízením , a proto dojde-li k vydání příkazu k úhradě nákladů exekuce poté, co nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, jedná se o pokračování v provádění exekuce v rozporu se zákazem podle ustanovení § 109 odst. 1 písm. c) insolvenčního zákona, a proto se k němu nepřihlíží (§ 109 odst. 6 IZ). Odtud plyne, že pohledávka z titulu nákladů exekuce přihlášená do insolvenčního řízení jako pohledávka vykonatelná tuto vlastnost nemá.

Lze přisvědčit odvolateli, že v tomto rozhodnutí Nejvyšší soud dále uzavřel, že právo na náhradu nákladů exekuce vzniká soudnímu exekutorovi vůči povinnému (KSOS 25 INS 29068/2014) v okamžiku, kdy vymohl při provádění exekuce pohledávku nebo její část. Odvolací soud však poukazuje na nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 3250/14 ze dne 1.7.2016 (přístupný na webových stránkách Ústavního soudu), ve kterém Ústavní soud vyslovil závěr, že soudní exekutor má nárok na úhradu nákladů exekuce zásadně povinným, a to již od okamžiku nařízení exekuce (respektive od okamžiku, kdy byl jejím provedením exekučním soudem pověřen) a jde-li o příkaz k úhradě nákladů exekuce ve smyslu ustanovení § 88 odst. 1 exekučního řádu, je třeba tento považovat pouze za rozhodnutí, jímž je s ohledem na průběh předmětného exekučního řízení autoritativně určena konkrétní výše nákladů exekuce, nikoli za rozhodnutí, které by teprve zakládalo povinnost povinného k jejich úhradě, neboť tato povinnost povinnému vznikla již nařízením exekuce. Lze tedy shrnout, že v okamžiku, kdy bylo zahájeno insolvenční řízení, má exekutor vůči povinnému nárok na náhradu nákladů exekuce (tj. na odměnu a náhradu hotových výdajů) v právním předpisy stanovené v minimální výši, neboť tento nárok mu vznikl v okamžiku, kdy byla exekuce nařízena a soudní exekutor byl pověřen jejím provedením, a to bez ohledu na to, že jím do doby zahájení insolvenčního řízení nebylo v rámci exekuce vymoženo žádné plnění a zároveň nebyl vydán příkaz k úhradě nákladů exekuce. K tomu poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soud České republiky sp. zn. 21 Cdo 3182/2014 ze dne 23.10.2014 (uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 32/2015), v němž Nejvyšší soud uvedl, že soudní exekutor, kterému v průběhu exekuce vznikají náklady uvedené v § 87 odst. 1 exekučního řádu, má v rámci insolvenčního řízení stejné postavení jako ostatní věřitelé dlužníka (povinného). Svou pohledávku spočívající v nákladech exekuce proto soudní exekutor může uplatnit toliko cestou její přihlášky do insolvenčního řízení i tehdy, pokud jím v rámci exekučního řízení již byla vymožena část vymáhané pohledávky oprávněného. Podle Ústavního soudu pak soudní exekutor je povinen tímto způsobem postupovat tím spíše i v situaci, kdy jím nebude na vymáhanou pohledávku oprávněného do zahájení insolvenčního řízení vymoženo ničeho, přestože již za tímto účelem učinil příslušné procesní kroky. V opačném případě by se totiž soudní exekutor, který již pro oprávněného vymohl část vymáhaného plnění, z hlediska uspokojení své pohledávky spočívající v nákladech exekuce, ocitl v horším postavení než soudní exekutor, kterým do zahájení insolvenčního řízení nebylo vymoženo ničeho. Takový výklad však podle názoru Ústavního soudu postrádá jakékoliv rozumné odůvodnění. Odvolací soud respektuje tento právní názor Ústavního soudu (článek 89 odst. 2 Ústavy České republiky).

V dané věci odvolací soud přisvědčuje závěru soudu prvního stupně, že žalovaným popřená pohledávka ve výši 182 Kč představuje paušální náhradu za osobní doručení tří písemností soudním exekutorem (v době před zahájením insolvenčního řízení) ve výši 50 Kč za každou doručovanou písemnost podle ustanovení § 15 vyhl. č. 330/2001 Sb., ve znění účinném ke dni 29.2.2012 (bez náhrady hotových výdajů účelně vynaložených na doručení písemnosti, na které soudní exekutor dle tohoto ustanovení má rovněž nárok). Přitom podle odvolacího (KSOS 25 INS 29068/2014) soudu je zcela na posouzení soudního exekutora, jaký způsob doručení v exekučním řízení zvolí (srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 34/2012 ze dne 5.3.2014, přístupné na webových stránkách Ústavního soudu). V řízení bylo prokázáno, že žalovaný jako soudní exekutor osobně doručoval téže osobě v exekučním řízení vedeném vůči dlužníku jako povinnému tři zásilky, a to dne 19.7.2010 usnesení č. j. Ex 5463/10-5 a exekuční příkaz k přikázání pohledávky z účtu č. j. Ex 5463/10-11, tedy tentýž den, aniž by však z doručenek do vlastních rukou k těmto zásilkám vyplývalo jiné časové rozlišení jejich doručení, a dále dne 28.10.2015 exekuční příkaz srážkami z důchodu č. j. Ex 5463/10-16. Za tato doručení písemností si pak žalovaný vypočetl náhradu ve výši 150 Kč (3 x 50 Kč) a DPH, tj. celkem 182 Kč. S ohledem na skutečnost, že dne 19.7.2010 byly doručeny téže osobě dvě písemnosti zároveň, podle ustanovení § 15 odst. 2 vyhlášky č. 330/2001 Sb., v rozhodném znění, se paušální částka nezvyšuje, a proto za doručení těchto písemností náleží žalovanému paušální náhrada toliko v jedné výši, tj. ve výši 50 Kč (a DPH). Dále žalovanému náleží paušální částka ve výši 50 Kč (a DPH) za doručení písemnosti dne 28.10.2010.

Na základě shora uvedeného odvolací soud dospěl k závěru, že pohledávka žalovaného z titulu paušální náhrady za osobní doručení písemností přihlášená ve výši 182 Kč není po právu pouze co do výše 61 Kč a co do výše 121 Kč je pohledávka po právu.

Odvolací soud proto podle ustanovení § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. napadené rozhodnutí v části výroku I. změnil tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí, a ve zbývající části výroku I. rozhodnutí soudu prvního stupně podle ustanovení § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

O nákladech řízení před soudy obou stupňů odvolací soud rozhodl podle ustanovení § 224 odst. 2 o.s.ř. a § 202 odst. 1 IZ tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Žalovaný byl v řízení z větší části úspěšný, avšak ve sporu o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci.

P o u č e n í: Proti výroku I. tohoto rozsudku l z e podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování odvolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být (KSOS 25 INS 29068/2014)

dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Proti výroku II. tohoto rozsudku n e n í dovolání přípustné.

V Olomouci dne 2. listopadu 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu