13 VSOL 80/2013-44
39 ICm 1015/2011 13 VSOL 80/2013-44 (KSBR 39 INS 228/2011)

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Věry Vyhlídalové a JUDr. Heleny Krejčí ve věci žalobce Lesy České republiky, s.p., se sídlem v Hradci Králové, Přemyslova 1106, PSČ 501 68, identifikační číslo: 42196451, zastoupeného JUDr. Romanem Poláškem, advokátem se sídlem TOMAN, DEVÁTÝ & PARTNEŘI advokátní kancelář, s.r.o., Praha 2, Trojanova 12, PSČ 120 00, proti žalovaným 1) RAKOVSKÝ & PARTNERS v.o.s., se sídlem v Praze 2, Václavská 316/12, PSČ 120 00, identifikační číslo: 27153185, 2) Mgr. Jiřímu Ostravskému, se sídlem ve Zlíně, Lešetín VI./671, PSČ 760 01, jako insolvenčnímu správci dlužníka CE WOOD, a.s., o žalobě na popření pohledávky, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 39 ICm 1015/2011, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka CE WOOD, a.s. se sídlem ve Zlíně, Stráže 3662, PSČ 760 01, identifikační číslo: 60745479 vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 39 INS 228/2011, o odvolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20.2.2013 č.j. 39 ICm 1015/2011-23 (KSBR 39 INS 228/2011)

takto:

I. Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. - (KSBR 39 INS 228/2011) Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně řízení zastavil (výrok I.) a dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.). V důvodech rozhodnutí uvedl, že řízení v dané věci řeší obsahově zcela shodnou otázku, jaká je řešena již v doposud neukončeném řízení vedeném u insolvenčního soudu pod sp. zn. 39 ICm 899/2011, které bylo zahájeno dříve. Shodný je jak předmět řízení (určení pravosti pohledávky věřitele č. 17), tak i okruh účastníků řízení. Na tomto závěru nic nemění ani fakt, že tito účastníci jsou v obou porovnávaných řízeních v různých procesních postaveních, to je pokud jde o osobu žalobce a žalovaných. Pokračování v daném řízení by znamenalo porušení jedné z podmínek pro vedení sporného řízení, která je upravena v ustanovení § 83 o.s.ř. podle nějž zahájení řízení brání tomu, aby o téže věci probíhalo u soudu jiné řízení. Pro související insolvenční řízení sp. zn. KSBR 39 INS 228/2011 je podstatné, aby bylo rozhodnuto o pravosti nebo nepravosti přihlášené pohledávky věřitele č. 17 bez ohledu na skutečnost, kdo je v incidenčním sporu žalobcem a kdo žalovaným; pokud taková žaloba odpovídá právní úpravě. Tato otázka bude předmětem meritorního rozhodnutí v řízení vedeném pod sp. zn. 39 ICm 899/2011, která byla u soudu podána dříve. Soud proto postupoval podle ustanovení § 103 a § 104 odst. 1 o.s.ř. a řízení pro neodstranitelný nedostatek podmínky řízení zastavil.

Proti tomuto usnesení podal včasné odvolání žalobce, kterým se domáhá zrušení napadeného usnesení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Jako důvod svého odvolání uvedl to, že napadeným rozhodnutím došlo k újmě na jeho právech a dále namítal, že překážka litispendence není dána. Tvrdí, že újma na jeho právech spočívá v tom, že vydáním napadeného rozhodnutí, tedy zastavením řízení o jeho žalobě a zamítnutím žaloby žalovaného 1 na určení pohledávek pro nadbytečnost, nedošlo k projednání pravosti a výše pohledávek žalovaného 1). Poukazuje na to, že pokud podá odvolání proti rozhodnutí o žalobě žalovaného 1), lze očekávat argumentaci, že není subjektivně oprávněn podat odvolání, popřípadě argumentaci v tom smyslu, že odvolání jen proti důvodům rozhodnutí přípustné není. Má za to, že postupem Krajského soudu v Brně, to je zastavením řízení o jeho žalobě a zamítnutím žaloby žalovaného 1) pro nadbytečnost došlo k újmě na právech žalobce s tím, že tato újma je odstranitelná zrušením napadeného rozhodnutí. Překážka litispendence není dána, protože předmětem řízení o jeho žalobě je popření pohledávek žalovaného 1) a předmětem řízení o žalobě žalovaného 1) je určení pravosti a výše pohledávek uplatněných žalovaným 1).

Podle ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen IZ ), pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení. - (KSBR 39 INS 228/2011)

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval odvolací jednání (§ 214 odst. 2, písm. c/ o.s.ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalobce důvodné není.

V přezkoumávané věci bylo řízení zahájeno u Krajského soudu v Brně dne 26.4.2011 žalobou žalobce Lesy České republiky, s.p., kterou žalobce podal proti společnosti RAKOVSKÝ & PARTNERS v.o.s. a Mgr. Jiřímu Ostravskému, coby insolvenčnímu správci dlužníka CE WOOD, a.s. Žaloba je nazvána jako žaloba na popření pohledávky a skutkově je tvrzeno, že žalobce přihlásil do insolvenčního řízení dlužníka CE WOOD, a.s. vedeného u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 39 INS 228/2011 svou pohledávku ve výši 209.059.102,02 Kč evidovanou pod č. 2 s tím, že 28.3.2011 se konalo přezkumné jednání, na kterém coby věřitel č. 2 popřel pohledávku žalovaného č. 1) jako věřitele č. 17 uplatněnou přihláškou pohledávky č. 17, a to do pravosti a výše. Žalobce se dovolává nálezu Ústavního soudu sp. zn. ÚS Pl. 14/10, kterým zrušil s účinností od 31.3.2011 část § 192 odst. 1 IZ, které odpíralo popěrné právo přihlášených věřitelů při přezkumu přihlášek. Žalobce uvedl, že za stávajícího právně nejasného stavu nelze s jistotou stanovit, kdo je legitimován podat žalobu na popření pohledávek, proto ji podává z důvodu procesní opatrnosti samostatně, a to ve lhůtě 30 dnů od přezkumného jednání, na kterém došlo k popření pohledávky. V části III. podané žaloby pak žalobce uvádí věcné důvody týkající se pohledávky žalovaného č. 1), kterou přihlásil do insolvenčního řízení ve výši 1.816.114,11 Kč. Žalobce tvrdí, že nebyl prokázán právní titul pohledávky, když k přihlášce pohledávky byla přiložena pouze rámcová smlouva o poskytování právních služeb a faktury. Tvrdí, že přiložené faktury nespecifikují právní služby ani vynaložené náklady a nemohou prokázat, že k poskytnutí právních služeb skutečně došlo. Faktury neobsahují přílohy dle článku 4.2 smlouvy o poskytování služeb, pohledávka tudíž není splatná, když nebyla řádně vyúčtována. Podle žalobního návrhu se domáhá určení, že pohledávka č. 1 ve výši 1.816.114,11 Kč věřitele č. 17 za dlužníkem CE WOOD, a.s., přihlášená do insolvenčního řízení vedeného Krajským soudem v Brně pod sp. zn. KSBR 39 INS 228/2011 přihláškou P 17 není po právu.

Ze spisu vedeného u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 39 ICm 899/2011 vyplývá, že dne 14.4.2011 u Krajského soudu v Brně bylo zahájeno řízení žalobou, kterou podal žalobce RAKOVSKÝ & PARTNERS v.o.s. proti žalovaným Lesy České republiky, s.p. a Mgr. Jiřímu Ostravskému, coby insolvenčnímu správci dlužníka CE WOOD, a.s., jedná se o žalobu na určení pravosti a výše pohledávky s tím, že ze skutkových tvrzení vyplývá, že žalobce přihlásil do insolvenčního řízení dlužníka CE WOOD, a.s. vedeného Krajským soudem v Brně pod sp. zn. KSBR 39 INS 228/2011 svou pohledávku ve výši 1.816.114,11 Kč. Na přezkumném jednání, které se konalo 28.3.2011, byla jeho pohledávka žalovaným č. 1 jako dalším přihlášeným věřitelem popřena, ze strany žalovaného 2), coby insolvenčního správce, byla jeho pohledávka - (KSBR 39 INS 228/2011) uznána. Žalobce se rovněž dovolává nálezu pléna Ústavního soudu ze dne 1.7.2010 sp. zn. ÚS Pl. 14/10, kterým Ústavní soud zrušil s účinností od 31.3.2011 část § 192 odst. 1 IZ, které odpíralo přihlášeným věřitelům popěrné právo při přezkumu přihlášek. Tvrdí, že byl přítomen přezkumného jednání, kde jeho pohledávka byla popřena, proto má za to, že přichází při analogické aplikaci § 198 odst. 1 IZ v úvahu závěr, že jako věřitel s popřenou pohledávkou je nucen uplatnit své právo žalobou na určení u insolvenčního soudu do 30 dnů od přezkumného jednání. Ke své pohledávce pak uvádí, že uzavřel s dlužníkem smlouvu o poskytování právních služeb a na základě uzavřené smlouvy mu poskytoval ve druhé polovině roku 2009 a v lednu 2010 právní služby. Jednalo se o smlouvu, ze které uplatňuje v insolvenčním řízení své nároky, to je odměnu za právní služby s tím, že tato odměna byla splatná v souladu se smlouvou na základě faktur, které vystavil, konkrétně se jednalo o čtyři faktury se splatnostní 30.11.2009, 31.12.2009, 31.1.2010 a 10.3.2010, celkově se jedná o částku včetně zákonných úroků z prodlení ve výši 1.816.114,11 Kč, která byla řádně přihlášena do insolvenčního řízení, dlužník také v seznamu svých závazků tuto jeho pohledávku uvedl a nikdy ji nerozporoval. Podle žalobního návrhu navrhuje, aby bylo určeno, že jeho peněžitá nepodmíněná nezajištěná pohledávka za dlužníkem společností CE WOOD, a.s. ve výši 1.816.114,11 Kč z titulu právních služeb je pravá. Insolvenční soud o žalobě žalobce rozhodl rozsudkem ze dne 25.2.2013 č.j. 39 ICm 899/2011-24 (KSBR 39 INS 228/2011) tak, že žalobu žalobce zamítl pro nadbytečnost a rozhodl o nákladech řízení. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný č. 1), to je Lesy České republiky, s.p. včasné odvolání, o kterém ke dni vydání tohoto rozhodnutí doposud nebylo rozhodnuto s tím, že podaným odvoláním se domáhá zrušení věci a vrácení soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Podle ustanovení § 160 IZ, incidenční spor se projedná a rozhodne na návrh oprávněné osoby, podaný v rámci insolvenčního řízení u insolvenčního soudu; tento návrh má povahu žaloby (odstavec 1). Brání-li projednání žaloby podle odstavce 1 nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, nebo který se nepodařilo odstranit, insolvenční soud řízení o této žalobě zastaví (odstavec 5).

Podle ustanovení § 83 odst. 1 o.s.ř. zahájení řízení brání tomu, aby o téže věci probíhalo u soudu jiné řízení.

Překážka litispendence je jednou z podmínek řízení, v níž je vyjádřen zákaz, aby současně probíhalo více řízení buď o téže věci, nebo i v jiné věci, týká-li se sice různých žalobců, ale stejného předmětu řízení a téhož žalovaného, a je-li její projednání v dalším řízení nepřípustné. Nastala-li překážka litispendence, brání tomu, aby se pokračovalo v řízení, které bylo zahájeno později; projednání a rozhodnutí věci v dříve zahájeném řízení jí nemůže být dotčeno.

Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí ze dne 25.4.2012 sen. zn. 29 ICdo 7/2012, které bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 113/2012 uzavřel, pokud přihlášený věřitel popřel pravost pohledávky jiného věřitele - (KSBR 39 INS 228/2011) při přezkumném jednání, jež se konalo po vydání nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 14/10 (241/2010 Sb.), avšak před jeho účinností (před 31.3.2011), mělo takové popření tytéž účinky, jako kdyby pohledávku ve stejné době popřel insolvenční správce, a uplatní se na ně ustanovení insolvenčního zákona ve znění účinném do 30.3.2011. Obdobně to platí pro popření pravosti pohledávky jiného věřitele přihlášeným věřitelem při přezkumném jednání, jež se konalo v době od 31.3.2011 v insolvenčním řízení, v němž insolvenční soud vydal rozhodnutí o úpadku před uvedeným datem. V důvodech rozhodnutí Nejvyšší soud pak dále uvedl, že v takovém případě by věřitel, jehož pohledávka byla popřena, měl podat žalobu, a to proti popírajícímu věřiteli a insolvenčnímu správci. Jestliže procesní aktivitu převzali (při nečinnosti insolvenčního správce a insolvenčního soudu) popírající věřitelé, je za stavu, kdy v době podání žaloby chyběl sjednocující výklad v tomto rozhodnutí řešené problematiky (a jen proto) namístě nejen uznání existence jejich popěrného práva, nýbrž i projednání uplatněného popření v takto zahájeném incidenčním sporu, bez zřetele k tomu, že žalobu o určení pravosti popřené nevykonatelné pohledávky příslušelo podat věřiteli popřené pohledávky (§ 198 odst. 1 insolvenčního zákona ve znění účinném do 30. března 2011).

Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že řízení v této věci řeší obsahově zcela shodnou otázku, jaká je řešena v již doposud neukončeném řízení vedeném u soudu prvního stupně pod sp. zn. 39 ICm 899/2011, které bylo zahájeno dříve. V obou řízeních je dán stejný předmět řízení, to je určení toho, zda pohledávka přihlášeného věřitele č. 17 RAKOVSKÝ & PARTNERS v.o.s. je po právu či nikoliv. Podle názoru odvolacího soudu z hlediska posouzení totožnosti předmětu řízení je nevýznamné to, že v tomto řízení se jedná o žalobu na popření pohledávky, a v dříve zahájeném řízení se jedná o žalobu na určení pravosti pohledávky. To, zda se jedná o žalobu na určení pravosti pohledávky či žalobu na popření pohledávky má primárně odraz ve formulaci žalobního návrhu. V obou dvou řízeních však žalobní petity vycházejí ze stejných skutkových tvrzení týkajících se přihlášené pohledávky věřitele č. 17 RAKOVSKÝ & PARTNERS v.o.s. a hodnocení toho, zda tato pohledávka je pravá či nikoliv. Pro posouzení totožnosti předmětu řízení jsou rozhodující skutková tvrzení, a nikoliv to, jak je žaloba nazvána či jak má být žaloba posouzena po právní stránce. Odvolací soud souhlasí se závěrem soudu prvního stupně i v tom, že v obou dvou řízeních je dán stejný okruh účastníků řízení, to je, věřitel, jehož pohledávka byla popřena, věřitel, který pohledávku popřel a insolvenční správce, přičemž co do totožnosti osob není samo o sobě významné, mají-li stejné osoby v různých řízeních rozdílné procesní postavení, tak, jak již správně uzavřel soud prvního stupně. Odvolací námitku žalobce, že není dána překážka litispendence, když se jedná o různé žaloby, odvolací soud tedy nepovažuje za důvodnou.

Z hlediska věcné správnosti napadeného rozhodnutí jsou nevýznamné i odvolací námitky žalobce v tom směru, že napadeným rozhodnutím došlo k újmě na jeho právech, když zastavením řízení a zamítnutím žaloby žalovaného 1) na určení pohledávek pro nadbytečnost, nedošlo k projednání pravosti a výše pohledávek - (KSBR 39 INS 228/2011) žalovaného 1). V dříve zahájeném řízení insolvenční soud projednal žalobu žalovaného 1) na určení pravosti pohledávek věcně, to je zabýval se důvodností podané žaloby a posléze rozhodl o zamítnutí této žaloby pro nadbytečnost . Odvolacímu soudu nepřísluší v tomto řízení hodnotit, zda rozhodnutí soudu prvního stupně o žalobě žalovaného 1) na určení pravosti jeho pohledávek je věcně správné či nikoliv, a rovněž tak odvolacímu soudu nepřísluší hodnotit, zda žalobce je subjektivně oprávněn podat proti zamítavému rozsudku pro nadbytečnost odvolání. Nelze však uzavřít, že by žalobci vznikla újma na jeho právech, když nedošlo k projednání pravosti a výše pohledávek žalovaného 1) s tím, že tato újma by byla odstranitelná tím, že by odvolací soud zrušil napadené rozhodnutí a insolvenční soud by pokračoval v dalším řízení o jeho žalobě na popření pravosti pohledávek.

Z výše uvedených důvodů odvolací soud proto napadené rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil podle ustanovení § 219 o.s.ř.

Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. a ustanovením § 224 odst. 1 o.s.ř. Žalobce nebyl se svým odvoláním procesně úspěšný, žalovaným podle obsahu spisu žádné náklady v odvolacím řízení nevznikly, a proto odvolací soud o náhradě nákladů řízení rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí.

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však též doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení rozhodnutí.

V Olomouci dne 28. srpna 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu